4
Vyhánění čerta ďáblem
Vyhánění čerta ďáblem
Nastal rok 587. V té době válka zuřila na všech frontách. Bojovalo se na mnoha světech, přičemž nejtěžší boje probíhaly na Dar Eshkalon, který pro Ori znamenal hodně. Za dvě století tu vyrostla okázalá města a do nedávna zde soustředili mnoho ze své moci. Ovšem zdaleka největší boje počátkem roku probíhaly na samotném Aldeneerinu.
Lianar si po více než dvou měsících obléhání mnoho vytrpěl. Opevnění bylo už značně poškozeno. Na některých místech se ho dokonce podařilo nepříteli prorazit. Naštěstí díky odhodlanosti obránců se Orije podařilo vždy vytlačit z ulic města a průlomy v hradbách provizorně zatarasit. Rovněž už mnoho domů leželo v troskách, velké části čtvrtí spolykaly plameny a část paláců též utrpěla škody. Obránci se ani v nejtěžších chvílích nenechali zlomit. Pořád měli dostatek zásob, které přicházely z osvobozených světů za pomocí Kruhu světů.
Boje však už trvaly velmi dlouho a vyčerpání se postupně na obráncích projevovalo. Zatímco Aldeřanům přicházelo stále méně posil, počty nepřátel se zdály být nekonečné. Od vyslání výpravy pro pomoc uplynulo čtyřicet devět dní a stále nepřišla žádná zpráva. Někteří už začali pochybovat o jejím úspěchu. Stále však mnozí neztráceli naději. Azanyrmuthé stále říkali, že dokud bude na nohou poslední bojovník, má Aldeneerin naději.
Toho dne Ori pokračovali v ostřelování města dalekonosnými katapulty. Obránci prováděli ve vhodných chvílích výpady, přesto se jim nikdy nepodařilo všechny zničit. Naštěstí už nepřítel nepoužíval ostatní obléhací zbraně, protože je vzhledem stavu bojiště nebylo možno použít. Když se zrovna nebojovalo, mohli všichni sledovat naprostou apokalyptickou zkázu. Okolí města pokrývalo už možná sto tisíc padlých, hromady zničených obléhacích strojů, polámaných zbraní, spousty trosek a spáleniště kam až oko dohlédlo.
Když se přiblížil chladný zimní večer a obránci využívali klidný den, Azanyrmuth Mág III se zrovna procházel po hradbách. Na hlídce potkal jednoho bratra Mocného IV.
„Jak to vypadá? Budeme mít po delší době klidnou noc?“ zeptal se Mocný IV.
„Zdá se že jo. Klidná noc by se hodila, protože ty dlouhé boje mě už naprosto vyčerpaly.“
„To mě povídej. Už nejsem schopen používat nejsilnější kouzla. Je to zkrátka hodně dlouhé.“
„Hellball jsem seslal naposledy před měsícem. Od té doby už na to nemám sílu a je to den ode dne horší.“
Oba se na chvíli odmlčeli. Potom Mocný IV opět zavzpomínal na bratra, který byl stále na cestách: „Jak je na tom asi Zvídavý? Kde asi teď bloudí?“
„Zvládne to. Jak ho znám, dokáže si poradit i v těch horších chvíli. Cítím stále jeho přítomnost,“ dodával mu pozitivnějšího myšlení Mág III.
„Taky to tak cítím. Každým dnem ho čekám, jak dorazí v čele obrovské armády, která nemilosrdně zmasakruje nepřátelskou armádu.“
„Snad nebudeme dlouho čekat. Posily by se nám hodily.“
Noc přešla bez větších mimořádností. Vojevůdci využili klidnou noc a vyslali zvědy do okolí. Ještě před svítáním celkem podrobně popsali dění v okolí města. Nepřátelské armády stále čítaly odhadem téměř padesát tisíc bojovníků, přestože u Lianaru jich padl dvojnásobek. Nepřítel stále průběžně doplňoval stavy. Tato zpráva vojevůdce příliš nepotěšila. Druhá zpráva však byla mnohem pozitivnější. Zvědové vyslechli pár rozhovorů hlídek Ori a ti se zmiňovali o velmi početných armádách, které postupně útočí na města pod jejich nadvládou. To obráncům zvedlo morálku, protože to znamenalo jediné. Výprava Průchody byla úspěšná. Stačilo jen vydržet pár dní.
Další den se kolem města znovu bojovalo. Navzdory okolnímu dění, Ori boj o Lianar nechtěli za nic vzdát. V noci byla situace opět klidnější, i když občasné nepřátelské útoky obranu neustále zaměstnávaly.
Když se město probudilo do dalšího mrazivého ráno, čekalo obránce nepříjemné překvapení. Nepřítel město obklíčil tak jako nikdy předtím. Vypadalo to, jakoby nepřítel vyslal úplně všechno, co se kolem Lianaru nacházelo. Muselo se stát něco nečekaného, pomyslili si mnozí. Necelých třicet tisíc obránců najednou čelilo značné přesile. Zatímco Aldeřanští mágové i mágové spojenců měli už velmi málo sil. Převorové Ori byli při síle. Jejich kouzla znepříjemňovala obráncům každou chvilku. Netrvalo dlouho a nepřítel se dostal průlomy v hradbách do ulic města. Tlak nepřátel byl neobvykle velký. Objevily se i první obavy, že nepřítel město nakonec získá. V době, kdy zprávy hovořily o příchodu tolik potřebných posil, by měla přijít prohra.
Bojovalo se celé dopoledne. Obránci z posledních sil bránili město. Hned nad ránem byly Kruhem vysláni posli, kteří měli přivést co možná nejrychleji všechny dostupné síly. Ruku k dílu přiložili i veškeří obyvatelé města, jenž se rozhodli v Lianaru zůstat. Každý popadl zbraň a šel bránit.
Najednou se od východu ozvalo hlasité troubení. Tentokrát znělo zcela jinak. „Že by pomoc?“ blesklo mnohým hlavou. Posledním obráncům hájící hradby se naskytl po dvou a půl měsících naprosto odlišný pohled. Tentokrát to nebyl pohled na nekonečné zástupy nepřátelských armád, ale pohled, který dodal všem naději. V polední záři zimního slunce stála východním směrem obrovská armáda, která právě přispěchala na pomoc obráncům. Za zvuku trubek a hlasitého válečného pokřiku válečníků Elysweru, Naugrim a Argoniánů se celá ta obrovská armáda dala do pohybu. Jejím příchodem najednou kouřem zatemněnou oblohou proniklo jasné světlo, které svou září překonalo aury Převorů Ori.
Orijům došlo, že mají málo času se přeskupit a reagovat na novou hrozbu. Řada z nich bojovala v ulicích města a zbytek se záhy dostal do obklíčení. Vládci Elysweru Eric, Joey, Scott a Logan vedli armádu za hlasitého pokřiku neohroženě k městu. Čtveřice neohrožených válečníků na statných obrněných koních, ozbrojeni velmi mocnými překrásnými meči a oděni v nádherných zbrojích, v čele početné armády se vrhla přímo do nepřátelských řad. Bojovníci Elysweru je následovali v podobném duchu a válečný šik se rychle zařízl do středu ještě početné armády Ori. Hned za nimi běželi Naugrim doprovázení Argoniány. Na hradbách města zavládla radost. Příchod posil vehnal obráncům do žil novou sílu.
Na bitevním poli se rozpoutala bitva, jenž neměla současného věku obdoby. Z jedné strany byli Orijové tlačeni šestnácti tisícovou armádou a na opačném konci vedli náročné boje v městě. Už nebylo kam ustoupit, nepřítel bitvu musel dobojovat.
Bojovalo se dlouhé hodiny. Počty nepřátel pozvolna klesaly, avšak Ori nechtěli padnout bez boje. Přestože se na první pohled zdálo, že to bude rychlý proces, nestalo se tak. Bitevní řady se na dlouhé hodiny nehnuly z místa. Když už se pozvolna den chýlil ke konci, najednou zazněly další zvuky válečných rohů. Mnozí se divili, o co se jedná, protože takový zvuk nikdo dosud v životě neslyšel. Pozorovatelé na věží zaměřili pohledy západním směrem, protože odtud se troubení naposledy ozvalo.
„Kdo to je?“ zajímal se vojevůdce z Khanktilu Tolvenn, který co nejrychleji vyběhl na nejbližší pozorovací věž.
„Nějaká cizí armáda na západě,“ odpověděl mu mladý pozorovatel, který jednoduchým dalekohledem se snažil zjistit co nevíc.
„Další Orijové?“
„Určitě ne. Je to nějaká úplně jiná armáda. Může mít tak tři tisíce členů.“
„Ukaž, podívám se,“ nedočkavostí sebral dalekohled a snažil se hned zjistit, co se to tam děje. „To není možné. To jsou Orci.“
„Že by nám šli také na pomoc,“ nedokázal tomu pozorovatel uvěřit.
Stejnou informaci vzápětí potvrdili i ostatní pozorovatelé. Orci, kteří obývali malou pustou zemi na západě, a kteří dokázali vzdorovat nepříteli, najednou dali dohromady tří tisíci člennou armádu. Vše nasvědčovalo, že i oni jdou Lianaru na pomoc. Do poslední chvíle si však obránci nebyli jistí. V časech míru panovaly mezi Aldeřany a Orci všelijaké vztahy. Někdy byly přátelské, jindy vlažné.
Horda velkých svalnatých zelenokožců vyzbrojena primitivní výzbrojí, za doprovodu troubení a válečného pokřiku, se bez zbytečného rozmýšlení vrhla přímo na nepřítele obléhající východní bránu města. Orcové se ukázali jako velice udatní a nebojácní válečníci. S nepřítelem u východní brány udělali krátký proces než stačila padnout noc. Díky jejich zásahu se konečně uvolnila cesta do města.
Krátce nato se mohl náčelník Orců, který se představil jménem Durothrall, sejít s některými vládci Lianaru.
„Jménem dočasné rady Lianaru jsme vám nesmírně vděčni za vaši pomoc,“ děkoval mu Azanyrmuth Mág III, který přispěchal přivítat náčelníka Orců.
„Však netřeba děkovat. Když jsme se dozvěděli, co se tu děje, řekli jsme si, že je teď ta správná doba vykopat ty bláznivý maniaky co možná nejdál.“
„Vidím, že výprava mého bratra slavila víc úspěchů. Už nám přispěchala na pomoc svobodná země Elyswer, bojovníci Naugrim, dokonce i Argoniáni.“
„Všiml jsem si, že se tu moc pěkně válčí a jsme rádi, že Ori si ten svůj Počátek budou moci strčit někam,“ hrdě a se vší radostí prohlásil Durothrall. „Ale teď jsi mě poněkud zmátl tou výpravou tvojeho bratra.“
„Nebyl u vás? Jmenuje se Azanyrmuth Zvídavý. Cestoval ještě s dalšími třemi dobrodruhy.“
„Nikdo takový tam nebyl. Sami jsme se vydali do války, když nám naši zvědi řekli, v jakém srabu tu Orijovci jsou.“
„Aha. Tak to je,“ trochu smutně přijal Mág III pravdu, ale přeci se záhy nakonec usmál. „Ale je dobře, že tu jste. S vaší pomocí bude dlouhé obléhání města u konce. Pojďme tedy na pomoc našim.“
Zatímco padla na Aldeneerin noc, město stále zářilo jasným oranžovým světlem, které vznikalo od četných požárů v něm i v jeho okolí. Odhodlanost Orců už nedovolila Orijům získat zpět východní bránu. I přes veškerou jejich snahu udržet získané části města, byli nuceni se pomalu stahovat. Armáda Elysweru v čele jejich mocných vládců pronikla až k hradbám Lianaru, a tak rozdělila nepřátelskou armádu na dvě části. Armáda Naugrim nemilosrdně drtila nepřátelské řady před sebou. Pro mnohé z nich to bylo po letech relativního klidu vítané povyražení. Jejich umě vyrobená výzbroj měla před to Orijovskou navrch. Přirozená houževnatost a odvaha Naugrim z nich dělala ty nejmocnější bojovníky Aldeneerinu. Jeden bojovník bez problému zvládl i přesilu tří až pěti Orijů.
Před půlnoci Aldeřané se spojenci získali zpět poslední obsazené části Lianaru. Okolo hradeb se už v naprosté pasti tísnilo posledních pár tisíc nepřátelských bojovníků. Pro Orije byla bitva u Lianaru už prohraná. Posledním bojovníkům evidentně zbývalo posledních pár hodin života a mnozí z nich už rozbřesk nespatří.
Po téměř třech měsících náročných bojů zavládlo nad Lianarem klidné jasné zimní ráno. Kouř z ohňů se pomalu rozplýval a ulice poničeného města znovu zalily paprsky slunce. Únava po dlouhém obléhání byla velká, a tak na velké slavení nebyla zprvu síla. Navíc bylo potřeba ošetřit velké množství raněných, uhasit dohořívající požáry a zajisti alespoň základní fungování města. Všem bylo při pohledu na zničené město jasné, že jeho rekonstrukce bude trvat nejméně rok.
Když nastalo odpoledne, nedůležitější úkoly byly splněné a únava po nezbytném odpočinku alespoň trochu opadla, začalo teprve teď všem docházet, jaké velké vítězství bylo vybojováno. Letitý nepřítel byl u Lianaru poražen a zprávy z ostatních světů byly podobně příznivé. Ještě než se však přešlo k oslavám, sešli se v hlavním paláci vládci všech spřátelených ras a kultur.
Královský palác přečkal obléhání jen s malými škodami, a tak poskytl vhodné místo k válečné poradě. Po poledni se v hlavním jednacím sále sešli jak zástupci Aldeneerinu, ale i Cimmérie, Khanktilu, Elysweru, Naugrim, Argoniánů i Orců.
„Jako člen prozatímní vlády Lianaru je mi ctí vám všem poděkovat za vaše přispění v bitvě. Bez vaší pomoci bychom město neubránili,“ započal jednání Azanyrmuth Mág III. „Stálo to mnoho sil, ale naše vítězství je rozhodující v této válce proti Ori.“
„Ovšem nesmíme zapomínat, že toto je pouze vyhraná bitva, ale válka ještě není u konce,“ pokračoval Cimméřan Thorogar III. „Bojovalo se i na mnohých světech. Bojovalo se urputně více než dva měsíce a výsledkem je mnoho osvobozených světů. Nicméně se válčí ještě na deseti světech, přičemž nejtěžší boje právě probíhají na Dar Eshkalon. Naši válečníci tam čelí přesile a potřebují tedy posily.“
„Hlásíme se,“ bez většího prodlení prohlásil vojevůdce Naugrim Darek.
„I naše vojsko se přidá,“ přihlásil se ve jménu armády Elysweru vládce Joey.
„Cením si vašich nabídek, ale nesmíme zapomínat, že Aldeneerin je stále v moci nepřítele,“ pokračoval Azanyrmuth.
„Jak probíhala cesta armád z Elysweru, určitě se cesta neobešla bez střetů s nepřítelem?“ zeptal se Azanyrmuth Mocný IV.
Na to se ihned ujal slova Joey. „V cestě nám stálo mnoho měst, které byly v moci nepřítele. Rozhodli jsme se ta města napadnout, protože zprávy hovořili jasně, že nepřítel vyslal k Lianaru značné síly a ve městech nechal jen malou posádku. Tím jsme chtěli zasadit nepříteli úder i na jiných místech a zároveň získat i nějaké nové válečníky. To se nám hlavně na začátku velice dařilo. Města neměla proti naší přesile žádnou šanci a mnoho obyvatel se k nám také přidávalo po cestě. Samozřejmě, že naše činnost nezůstala dlouho utajena a Ori na nás začali stále častěji útočit. Postup se tak značně zpomalil, ale my se nedali. Nepřítel nám nezpůsobil nikdy větší problémy.“
„Můžeme konstatovat, že jsme nepříteli způsobili nemalé ztráty a narušili zásobování armády u Lianaru,“ pokračoval vládce Eric. „Ve městech zůstalo mnoho místních, kteří se rozhodli město bránit před očekávaným útokem. Cestou jsme se však nezdržovali dobýváním různých hradů a pevností. Šli jsme prostě nejkratší cestou.“
„Nevíme, zda se ta města ubránila,“ vzal si slovo tentokrát Logan. „Měli bychom jim přijít na pomoc, tak jako mnozí obyvatelé se přidali k nám.“
„S tím bychom souhlasili,“ rozhodl Mág III. „Jen co nabereme síly, dáme dohromady novou armádu a společně bychom se pustili do osvobozování Aldeneerinu. Nesmíme dát nepříteli šanci, aby se pokusil znovu o útok na Lianar.“
„Problém však je v tom, že naše síly budou hodně roztříštěné. I přestože nás je to téměř padesát tisíc a část musíme poslat na Dar Eshkalon, bude to ještě náročné,“ doplnil řeč Mocný IV.
„Nebojte, to zvládneme,“ pravil nový člen rady Sigurd, který byl zastřen mnoha tajemstvími. „Dokázal jsem nedávno přesvědčit Temnorozené, aby se zapojili do naší války. Temnorození a Ori spolu nemilosrdně válčí dlouhá léta. Temnorození udělají vše, aby byl jejich úhlavní nepřítel bez milosti zničen.“
„Cože Temnorození?“ podivili se vládci Elysweru i Naugrim a Argoniáni.
„Zni to sice divně, ale jisté náznaky pomoci našich dávných nepřátel tu jsou,“ vysvětloval Mág III. „Musíme si uvědomit, že Temnorození spatřují v Ori velkého nepřítele. Po celá staletí spolu bojují na různých světech, o čemž se už dávné výpravy mohly přesvědčit. Ori jsou naprostý protipól Temnorozených, a tak není divu, že nás Temnorození už nechávají bez povšimnutí. Nedělám si iluze, že bychom někdy mohli být spojenci, ale jednorázová pomoc se velmi bude hodit.“
„Zajímal jsem se o Temnorozené, a tak vím, co momentálně od nich čekat,“ odpověděl na vzniklou debatu Sigurd. „Zvládnu je, vím jak myslí a co jim nabídnout.“
„Doufejme, že neděláme chybu,“ s obavou prohlásil vůdce z Khanktilu Tolvenn.
„Nestrachujte se pořád. Já a mí nejlepší bojovníci za pomocí Temnorozených vyčistíme od Ori bývalou říši Therindon a přilehlé oblasti,“ zběžně popsal plán útoku Sigurd, zvláštní čaroděj, kolem něhož se vznášelo jakési tajemné charisma nepřístupnosti. Jeho černé dlouhé vlasy a černé oblečení jeho tajemnost zvýrazňovalo.
Do sálu najednou přeběhl mladý válečník s důležitou zprávou. Přítomní ho na jeho žádost vyslechli: „Přiletěli jsem nějací Orli. Takoví velcí, napůl člověk a napůl Orel.“
„Že by Drabinové,“ blesklo Mocnýmu IV hlavou. Povstal, aby se hned zeptal: „Co chtějí?“
„Chtějí mluvit s někým ze zdejší vlády.“
„Já tam půjdu,“ rozhodl se Mág III.
Mladý válečník odvedl Mága na ochoz královského paláce. Když tam dorazil naskytl se mu pohled na dva tvory, o jejichž existenci dosud četl jen ve starých knihách. Se zatajeným dechem si prohlížel Drabiny. Až po chvíli si urovnal myšlenky a představil se: „Vítejte v Lianaru. Jmenuji se Azanyrmuth Mág III, člen současné prozatímní rady.“
„Děkujeme za přivítání,“ opětovali pozdrav Orli, kteří se představili jako Menelhir a Kalendor. „Jsme rádi, že Lianar ještě stojí. Dle slov Zvídavého město obléhá náš společný nepřítel.“
„Myslíte Azanyrmutha Zvídavého?“
„Ano. Dorazil ještě s třemi dalšími. Tuším, že se jmenovali Slavoj, Bernhard a Zsigmond. Přišli takovými podivnými portály o jejichž existenci jsme neměli nejmenší tušení. Donesli nám zprávy o tom, co se tu děje a žádali nás o pomoc.“
„To jsem rád, že výprava měla úspěch. Před vámi už dorazili válečníci Elysweru, Naugrim Argoniáni a dokonce i Orci. Podařilo se nám město jen tak tak ubránit, ale válka není ještě zdaleka u konce. Čeká nás ještě boj o ostatní města, proto je vaše pomoc i nadále potřebná a především vítaná.“
„Když jsme viděli tu zkázu kolem, báli jsme se, že jsme dorazili pozdě. Naštěstí vše dopadlo dobře. Počítáme s tím, že budeme pokračovat po vašem boku. Cestou sem jsme získávali na svou stranu mnohé rebely a obyvatelé měst, které jsme cestou osvobodili. Získali jsme téměř čtyři tisíce odhodlaných bojovníků. To přišlo vhod, protože naše počty nejsou zrovna veliké. Do války náš letělo jen patnáct set. Společnými silami jsme před třemi dny dobyli město Kanter, odkud se chystáme sem k vám.“
„A co zbytek Orijů?“
„Naše hlídky odhalily jižně od vašeho města několik táborů, kde se dávají dohromady další nepřátelské armády. Není jich sice moc, ale neměli bychom zbytečně čekat, až jim dorazí posily. Nevíme, jaká je situace ve zbylých částech světa.“
„Co máme zprávy od vládců Elysweru, též osvobodili cestou mnoho měst. Ovšem netušíme, jak to tam teď vypadá. Právě řešíme další postup ve válce a budeme jedině rádi, když se válečné porady zúčastníte.“
Příchod Drabinů vyvolal v sále nejdřív údiv. Dva zástupci Orlího lidu se najednou zjevili přímo v samém srdci Lianarské říše. O Drabinech kolovaly legendy a v novém věku se naskytla příležitost jen naprosté hrstce jedinců, kteří je spatřili na vlastní oči. Po úžasu doprovázeným mlčením se uvítání ujal Azanyrmuth Mág III a další jej následovali. Potom se konečně mohlo přejít k povinnostem. Nejdřív se probraly události, které předcházely bitvě o Lianar. Nezapomnělo se ani na města, kterou armády spěchající na pomoc osvobodily.
Po krátké přestávce donesl Cimméřan Thorogar III donesl mapy Aldeneerinu, respektive jen jeho zmapovanou část, kde nebyl ani celý kontinent Elisneyr. Ostatní vojevůdci a vládci se sesedli v její blízkosti a mohli se pustit do plánování útoků. Dlouho debatovali o nejlepší strategii a vhodných počtech vojsk. Nakonec po téměř hodině dopěli k závěru.
„Takže pro zopakování je plán takový,“ jal se závěrečného slova Thorogar. „Nejdřív je nutné zajistit okolí Lianaru. Veškeré síly se vydají do okolí, kde budou likvidovat zbytky nepřátelského odporu. Zvláštní pozornost musíme zaměřit na tábory na jihu, kde nás čeká ještě několik tisíc Orijů. Pak se rozdělíme. Na pomoc Dar Eshkalonu vyšleme zatím osm tisíc bojovníků. Dále část armády Elysweru, Naugrim a Argoniánů vyrazí na západ, kde poskytnou především pomoc osvobozeným městům. Dále zajistí cestu do Elysweru. Je třeba postupovat obezřetně, nesmíme tam nechat nějaký Orijovský hrad či tvrz. Druhá armády se vydá na pomoc Kanteru, potom zajistí západní pobřeží až k pohoří, kde žijí Drabinové. Třetí, menší armáda se vydá na sever do chladných zemí, kam Ori navzdory nepříznivému počasí rozšířili svůj vliv. Orci vyčistí oblast na západě a jakmile tam skončí, vyrazí na jih, kde pomůžou druhé armádě. Poslední pátou armádu, která vznikne později, povede Sigurd. Zajistí severní část kontinentu, konkrétně bývalou zemi Therindon. Tím bychom zcela odřízli nepřítele a mohli ho potom postupně tlačit na jihovýchod.“
„Ať se nám to podaří!“ odhodlaně prohlásili vládci Elysweru.
„Na smrt Ori! Na konec jejich Počátku!“ prohlašovali další vládci.
„Konec budiž Ori!“ nezapomněli na slogan této války Azanyrmuthé.
„A nyní vydejte rozkazy. Čeká nás spousta práce. Do tří dnů musíme vyrazit,“ zakončil válečnou poradu Thorogar.
Další dny se nesly v duchu příprav. Obránci města věnovali čas především potřebnému odpočinku, protože po dlouhém obléhání byli velice vyčerpaní a jejich schopnosti byly potřeba i v nadcházejících bitvách.
Tři dny uplynuly v klidnějším duchu a také oslavování vítězství. Sláva to však byla střídmá, protože si všichni byli vědomi, kolik práce a bitev je ještě čeká. Během příprav poslové informovali Aldeneerin o průběhu války na Dar Eshkalonu. Situace tam byla vážná. Orijové prostředí svého světa znali velice dobře, a tak se postup spojeneckých armád prakticky zastavil. Z tohoto důvodu k ránu vyrazilo osm tisíc bojovníků na pomoc. Vydali se tam především válečníci Elysweru, Naugrim a Orců. Zbytek armád se dle plánu vydal pročesávat okolí.
Když posily v čele vládce Erica a vojevůdce Naugrim Dareka dorazili na svět Dar Eshkalon, ihned je přivítal Cimméřanský vojevůdce Sildegard. A zatímco velké počty čerstvých sil procházely Kruhem, Eric se sním dal do řeči: „Hlásím, že vedeme posily. Jaká je momentální situace?“
„Rád vás poznávám,“ opětoval pozdrav a přivítal vládce Elysweru pevným stiskem ruky. Oba patřili mezi velmi silné a udatné válečníky. A zatímco pokračovali v přátelském rozhovoru, vydali se spolu s dalšími významnými zástupci jednotlivých armád do blízkého paláce. „Slyšel jsem o vašich činech v bitvě o Lianar. Přišli jste v pravý čas. Nebýt vás, tak nevím, jak by Lianar dopadl a s ním i další světy.“
„Rádo se stalo. Uvědomujeme si náš přínos v této válce a naši válečníci udělají vše, aby nepřítel konečně padl.“
„I Naugrim budou bojovat dokud nepadnou ti fanatici,“ nezapomněl dodat Darek.
„Abych tedy přešel k věci,“ pokračoval v popisu situace Sildegard. „Podařilo se nám získat tohle město Tarabon, dále Hagabor, Arafelon, Carnei a některé menší v okolí. Ovšem Ori drží města Soldera, Logathon a také další čtyři menší města. V současnosti obléháme tři z nich a Solderu. Přestože máme k dispozici přes třicet tisíc bojovníků, nepřítel se velmi schopně brání. Vaše síly přijdou vhod.“
„Třicet tisíc. Pěkné počty,“ zamumlal se pro sebe Darek.
„Zdá se to jako velké číslo, ale čelíme asi deseti tisícům Orijům a dalším třiceti tisícům místních obyvatel, kteří stojí na straně nepřítele. Jen velmi těžce jsme při dobývání získávali obyvatele na naši stranu. Navíc se mnoho nepřátelských oddílů stále toulá po krajině, a tak musíme po nich pátrat. Navíc další tisíce bojovníků hlídá získaná města, nemůžeme riskovat, že by je nepřítel získal zpět. Podrobně si to povíme v paláci. Pojďme to tam probrat.“
Zatímco je Sildegard vedl ulicemi velkorysého města, vojevůdci mlčky obdivovali okázalé stavby a honosné domy.
Cimméřan Sildegard rozložil na velký kulatý stůl mapy Dar Eshkalonu i měst. Společně vymýšleli vhodnou taktiku a hledali způsob jak nepřítele co nejrychleji porazit. Vojevůdci armád podrobně popisovali situaci v jednotlivých městech. Jak jsou bráněna, počty nepřátel, počty oddaných věřících, stavy vojsk Spojeneckých armád. Celou hodinu diskutovali o možných postupech a hledali co možná nejúčinnější strategii.
Nakonec Eric rozhodl: „Potrvá celý den, než všechna vojska projdou Kruhem. Takže až zejtra bychom celou armádu připravili k okamžitému útoku. Celou silou podpoříme vaše síly zde,“ ukázal prstem v mapě nejbližší nepřátelské město. „Nepřítel proti takové přesile nebude mít šanci. Až město padne, rozdělíme síly k těmto dvěma městům, takže bychom mohli všechny tři menší města získat do dvou dnů. Až tam skončíme, tak přerozdělíme síly ke zbytku. To poslední malé město padne rychle a u měst Soldera a Logathon to bude jen otázkou času.“
„Takže útok přímo. To se mi líbí,“ zhodnotil Darek navrhovaný plán.
„Vkládám do vás všechnu naděj,“ odsouhlasil návrh Cimméřen Sildegard. „Vidím, že vaši válečníci jsou udatní. Takže Konec budiž Ori!“
„Konec Budiž Ori!“ zvolali jednohlasně všichni vojevůdci se zaťatou pěstí pozvednutou vzhůru.
Přesun armády skutečně trval až do soumraku. Druhý den ráno už bylo osm tisíc válečníků z řad Elysweru, Naugrim a Orců připraveno na cestu. Bez zbytečných prostojů se vůdci ujali vedení a početná armáda vyrazila na cestu. K prvnímu městu je čekalo patnáct mil, což byla cesta na celé dopoledne.
Když minulo poledne, armáda dorazila na místo. Zde se jim naskytl pohled na město, které mohlo pojmout necelé tři tisíce obyvatel. Pole a louky kolem celého města byly v naprostém obležení. Nikdo z města neměl šanci odejít. Obránci se však nechtěli jen tak vzdát, což se projevovalo v takřka nekončící bitvě.
„Zdravím,“ přivítal se Sildegard s Martuvenem. „Jaká je situace?“
„Vítám vás. Konečně vedete posily,“ odpověděl s úlevou Khanktilský vojevůdce. „Obléháme to zatracené město už několik dní a nemůžeme se pohnout z místa. Je tam pořád asi tisíc schopných bojovníků Ori a pomalu pět tisíc oddaných obyvatel, kteří bojují jako plnohodnotní bojovníci. Do toho nám ztrpčují život magické věže a další obranné mechanismy. Nedají nám vydechnout.“
„To se teď změní. Kolik vás je?“ vložil se do řeči Darek.
„Asi pět tisíc.“
„Nás je osm tisíc,“ hrdě prohlásil Eric. „Poměr sil se tak obrátí. Pojďme jim nakopat prdel!“
Následující události vzaly rychlý spád. Čerstvé síly zaujaly místa po boku Spojencích armád a na povel všichni vyrazili vstříc městu. Nepřítel nasadil k obraně všechno, co měl k dispozici. Avšak proti dvojnásobné přesile měl jen malou naději. Útočníkům se brzy podařilo k hradbám postavit žebříky a už první bojovníci postupně přebírali kontrolu nad hradbami a samozřejmě i nad obranými zbraněmi.
Dvě hodiny po zahájení útoku se podařilo otevřít jednu městskou bránu a to byl pro Orije a jejich stoupence konec. Připravená armáda Naugrim vtrhla do ulic města a nemilosrdně likvidovala každého, kdo se jim pokusil postavit. Rychlost a brutalita útoku byla tak velká, že nebyl čas na nějaké vyjednávání. Stoupenci Ori bránili město do poslední kapky krve. Než si uvědomili, že je to jejich konec, bylo po bitvě.
Ještě než přišel večer bylo dobojováno. Spojenecké armády slavili zasloužené vítězství. Po dnech náročných bojů a dlouhých obléhání přišel zvrat. Nepřátelské město najednou padlo za jedno odpoledne. Ještě ten večer se probíral další postup.
Druhý den ráno už byla vojska připravena. Armáda se rozdělila na dva početné oddíly, přičemž tisícovka zůstala v dobytém městě. Cíl obou oddílů byl jasný, přijít na pomoc dobyvatelům dalších dvou měst, kam se měli dostat před polednem.
Situace u obou z nich byla velice obdobná jako u města den předem. Obránci opět tvoření převážně oddanými věřící, bránili obě města s vypětím všech sil. Když dorazily posily, Orijové znovu čelili dvojnásobné přesile, a tak nebylo divu, že města se západem slunce také padla.
„To bychom měli,“ pravil Sildegard, když v městském paláci padl poslední nepřítel.
„Další město vyčištěno,“ prohlásil Darek, přičemž si rukách potřásl svou obouruční sekerou, ze které skapávala ještě čerstvá krev. „A kam zejtra. Předpokládám, že se konečně vrhneme na poslední bašty odporu.“
„O tom nepochybuj,“ přidal se Eric, který zrovna dorazil. „Tady jsme vyhráli a ráno vyrážíme na poslední tři místa. To malé město tři míle severně nebude pro naši mocnou armádu žádný problém a ještě ten den vyrazíme na Solderu.“
„A ten druhý oddíl?“
„Ten zaútočí na Logathon,“ odpověděl na Darekovo dotaz Eric.
Den na to už se deseti tisícová armáda vydala na sever, kde je čekalo docela malé městečko. Na pohled mohlo poskytnou bydlení tisícovce obyvatel, ovšem podle zpráv zvědů se v něm ukrývaly čtyři tisíce bojeschopných bojovníků. Mezitím se druhá armáda přesunula k Logathonu, kde je čekala velká výzva. Podle zvědů do něj uprchli poslední Orijští bojovníci a jejich stoupenci. Odhadem je tam mohlo čekat více než dvanáct tisíc bojeschopných. Z tohoto důvodu oddíl město prozatím obklíčil do doby, než dorazí další síly.
Jak se dalo očekávat, obránci posledního malého města bojovali statečně, ale zbytečně. Sotva padl poslední, oddíl pokračoval v tažení na Solderu, kde už Spojenecké armády očekávaly spásné posily. Stavy činily deset tisíc na každé straně, a proto byla bitva po mnoho dní vyrovnaná. To se příchodem šesti tisíců bojovníků obrátilo.
Zde už boj nebyl tak snadný jako u malých měst. Soldera disponovala poměrně velkými počty obraných věží. Na hradbách se stále nacházelo mnoho samostřílů, magických věží i menších vrhačů kamení, přestože jich útočníci hodně zničili. Elyswerský vůdce Eric společně s vojevůdcem Naugrim Derekem zběžně obhlédli situaci. Pozorně si prohlíželi městské opevnění a hledali zde nějaké slabiny. Jejich válečné zkušenosti a mnoho vyhraných bitev je obohatilo o mnoho užitečných zkušeností. Moc dobře věděli, kam zaměřit svou pozornost.
„Tak co, už víte kudy zaútočit?“ zeptal se jich válečník Budivoj.
„Jasně,“ hrdě prohlásil Eric. „Na jihovýchodě je v opevnění slabina.“
„Hradba je tam nízká a za ní skoro žádné domy,“ pokračoval v popisu Derek. „Navíc už je tam opevnění dost poškozené. Co jsem koukal, tak je opevnění zdejších měst spíš okrasné, než aby bylo schopné odolávat dlouhodobému obléhání. Doporučuju tam poslat všechny katapulty a beranidla.“
„Dobrá. Dám o tom vědět i ostatním vojevůdcům.“
Po nezbytné válečné poradě bylo rozhodnuto, že útok bude proveden až pod rouškou tmy. Když začalo zapadávat slunce za obzor, došlo k velkému přeskupování sil. Polovina vojsk se včetně všech obléhacích zbraní, kterých zrovna nebylo nazbyt, přesunula na nedaleký kopec. Jakmile padla noc a pozornost obránců po dni relativního klidu poklesla, nastal čas k útoku.
Na hradbu se naráz snesla hromada kamenů, které ji dokázaly během okamžiku téměř zcela zničit. V ten moment se městem rozezněly poplašné trubky, a přestože na místo dorazilo mnoho obránců, bylo pozdě. Útočníci byli tentokrát nepředstavitelně rychlí. Moc nad tímto kouskem hradby získali rychle a díky tomu poskytli dalším útočníkům čas k přistavení žebříků. Záhy se o toto místo rozpoutala tuhá bitva. Spojenci se sice dostali do přilehlých ulic, avšak se postup zastavil. Počet nepřátel byl značný.
Boje v této části města trvaly dlouhé hodiny. Nepřítel nechtěl nikoho pustit dál i za cenu oslabení obrany v jiných částech opevnění. Přesně v to doufali vojevůdci a nastal ten pravý čas udeřit na jednu z městských bran. Válečníci na ni udeřili beranidly za vydatné podpory mágů. Než si nepřítel uvědomil svou chybu, brána padla a tisíce válečníků už řádilo v ulicích.
Přicházející ráno odhalilo pohled na dobývané město Soldera. Mezi specifikum tohoto města patřilo to, že se zde nacházel druhý Kruh světů. Nepřítel ho však nemohl použít, protože Aldeřané neustále drželi otevřený ten první a Orijové si nemohli zavolat posily, nebo město opustit. Proklínali svou smůlu, když se jejich počty tenčily.
Když minulo poledne, poslední obránci se uchýlili do hlavního hradu, paláců a poslední také drželi nádvoří s Kruhem. Následovalo zdlouhavé a náročné dobývání, jenž zabralo celý den. Teprve po setmění mohla být Soldera považována za získanou. Bitva to byla náročná. Padli v ní necelé tři tisíce bojovníků z různých světů, kteří se rozhodli podpořit válku proti Ori.
Další den je čekala cesta k posledním městu Logathon. Na místo dorazili až k večeru, a tak se rozhodli útok nechat na časné ráno. Kolem města bylo připraveno k poslednímu boji až dvacet tisíc bojovníků mnoha ras a kultur. Byli zde jak Aldeřané tak Cimméřané, Khanktilští, Mínojci, Tolláni, Naugrim, Orci a mnozí další. Všechny tyto rozdílné národy sjednotil společný zájem, zničit Ori, kteří zotročili spousty světů i část Aldeneerinu. Všichni se chtěli pomstít za všechna ta příkoří spáchané na nevinných.
První oddíl dokončil průzkum okolí a potenciálních slabých míst v obraně. Ačkoliv mělo město vysoké hradby, pevné věže a obranné zbraně, nepočítalo s tak velkým obléháním. V opevnění bylo velké množství slabých míst, jako slepé úhly, úkryty ve skále i nesmyslně umístěné branky a okna. Všechna slabá místa chtěly Spojenecké armády bezezbytku využít.
Jakmile obloha s přicházejícím ránem zesvětlela, vojevůdci vydali rozkaz k zahájení útoku. Kolem Logathonu se rozpoutala poslední velká bitva na Dar Eshkalonu. Orijovci neměli snad o slabých místech ponětí, když se ukázalo, že velká část obránců se zaměřila na obranu hlavních městských bran. Ačkoliv nepřítel bránil poslední baštu odporu s nejvyšším nasazením, brzy se podařilo útočníkům probojovat do města. Válečníci v prvních řadách se zpočátku setkali s výrazem údivu, který mohli sledovat ve tvářích nepřátel. Válečníci Ori vůbec nechápali, kde se tam najednou vzaly tokové armády. Mnozí Orijové se snažili najít místa, kudy do města proudily celé armády. Než odhalili mnohé nedostatky v opevnění, bylo pozdě.
Když minulo odpoledne, dobyvatelé už ovládli značné části Logathonu. Bojovníci Spojeneckých armád se nechali unášet vlnou vítězství a bez milosti zabíjeli každého, kdo se jim pokusil zkřížit cestu. Nakonec ve městě zůstalo posledních pár stovek nepřátelských bojovníků a jejich oddaných přisluhovačů. Málokdo se rozhodl zavrhnout víru v Počátek a zachránit se tak. Dobytí posledních míst bylo už otázkou času.
Po setmění padlo poslední Orijovec a Dar Eshkalon byl tak považován za osvobozený. Jeden z hlavních světů nepřítele byl nyní v moci Aldeřanů a všech jejich spojenců. Konečně si mohli mnozí oddechnout, protože dobývání světů a zdlouhavé obléhání měst na Dar Eshkalonu trvalo už čtyři měsíce. Přesně tak dlouho už trvala válka.
Druhý den nad ránem do hlavního paláce města Logathon dorazil Aldeřanský posel v doprovodu několika vládců a vojevůdců, kteří se účastnili bojů na Dar Eshkalonu. V hlavním sále se brzy sešli zástupci všech zde bojujících ras. Hned první věc, která se probrala, byla definitivní porážka Ori.
„Můžeme tedy Dar Eshkalon považovat za dobytý,“ hrdě prohlásil Eric potom, co mu povyprávěli o dění posledních dnů.
„V podstatě jo,“ souhlasil s ním mladý posel. „Naše vojska ještě pročesávají okolí a pátrají po posledních zatoulaných Ori. Ale to už nepředstavuje problém. Necháme zde zatím osm tisíc bojovníků a postupně to číslo budeme snižovat. Zbývá nám osvobodit ještě několik světů a především Angren. Na ten se musíme pořádně připravit. Zatím naši bojovníci válčí ještě na šesti světech.“
„A jak to vypadá na Aldeneerinu.“
„Všechno se dalo hodně rychle do pohybu,“ pokračoval posel. „Okolí Lianaru je už vyčištěno a armády vyrazily do všech směrů. Pokud vše půjde podle plánu, Aldeneerin by mohl být do léta svobodný.“
„Pěkně se to poslouchá,“ konstatoval Martuven. „Po letech opatrných záškodnických akcích takový posun. A jak to vypadá s těmi, no Temnorozenými?“
„Donesly se k nám zvěsti o tom, že Sigurd utvořil armádu čítající snad dvacet tisíc Temnorozených a vyrazil s nimi na Therindon.“
„Dvacet tisíc,“ udiveně prohlásil Sildegard. „Tomu se říká vyhánění čerta ďáblem. Jedno zlo vytlučeme druhým.“
„Říkám si, zda jsme udělali dobře,“ povzdech si Martuven. „Co když se nám to jednou vymkne.“
„Taky z toho nemám nejlepší pocit,“ souhlasil s ním posel. „Kdyby to bylo třeba pět tisíc, dalo by se to považovat za malou pomoc. Takhle tu máme další hrozbu. Mnoho našich bojovníků je už vyčerpáno a navíc nás není tolik. Kdybychom dali dohromady všechny dostupné síly ze všech světů, měli bychom sto dvacet tisíc bojovníků. Naprostá většina má však za sebou měsíce bojů.“
„Bude se to muset hlídat,“ pravil Eric. „Válečníci Elysweru jsou schopní a naši další přátelé také. Když jsem viděl odhodlanost Naugrim, nemám strach z toho, že by nám nějakých dvacet tisíc Temnorozených dělalo problém. Vždyť jen tady na Dar Eshkalonu padlo desítky tisíc Orijů a další desítky možná sta tisíce jejich oddaných věřících.“
„Byl to pěkný masakr,“ trochu cynicky konstatoval náčelník Orců Durothrall.
„To byl,“ souhlasil Sildegard. „Naše armády nebyly nikdy tak silné. Jen potřebujeme pár dní odpočinek.“
Už se chtěla celá sešlost rozejít, kdys se Derek zeptal: „Co budeme vůbec dělat s těmi mrtvolami nepřátel?“
„Ještě nevím, ale s největší pravděpodobností se odvezou někam na hromadu a nechaj se tam shnít,“ odhadoval Durothrall. „Nic jiného si ta chátra ani nezaslouží.“
„To rozhodne rada, ale vidím to nějak podobně,“ dodal Sildegard.
Následující dny se nesly v klidnějším duchu. Boje na dalších světech se blížily ke konci, a tak čtyři dny po pádu Dar Eshkalonu už zbýval poslední svět Angren. Zatímco armády na Aldeneerinu postupovaly vpřed, na Erebusu se chystala armáda k útoku na Angren. Pro tuto bitvu se vybírali už zkušenější a zároveň odpočatější bojovníci. Zároveň se chystali i mágové a také Azanyrmuth Mocný IV.
Sedm dní od vítězství na Dar Eshkalonu bylo už na Erebusu nachystáno dvanáct tisíc bojovníků. V tamější pevnosti probíhala poslední válečná porada mezi vojevůdci a ladily se především detaily. Zasedání se účastnil i jeden ze zvědů, který byl ukryt v řadách nepřátel. Patřil mezi poslední, protože po posledních událostech Ori prováděli řádné kontroly svých řad a dávali pozor na každé podezřelé chování.
„Jak to tedy vypadá na Angrenu?“ okamžitě se vyptával Sidegard.
„Docela špatně. Ori si moc dobře uvědomují, že Angren bude náš poslední cíl, a tak odvolali veškeré síly ze zabraných světů. Proto jsme také poslední jejich světy získali tak snadno.“
„Jaké jsou tedy počty?“
„Přes deset tisíc. Bude to ještě náročné protože jejich pevnost disponuje velmi silnou obranou. To ale není ten hlavní problém. Ori prokoukli náš plán, a proto zakopali druhý Kruh.“
„Zatraceně. To nám pěkně zhatilo plány,“ zakleli někteří přítomní vojevůdci.
„Dalo se to očekávat,“ pravil Azanyrmuth. „Ori nejsou zrovna špatní stratégové. Naše úspěchy vznikly díky tomu, že jsme na ně udeřili nečekaně a dlouho nevěděli o tom, co se zatím všude děje. Kdybychom válčili v několik let dlouhé válce, dobývání světů by vypadalo naprosto jinak.“
„A co tedy s tím,“ přerušil ho vůdce z Khanktilu Martuven.
„Nezbývá než se prosekat hlavní branou,“ navrhl jedině možné řešení Derek.
„Jaká je tam vůbec obrana?“ zajímal se Sildegard.
„Dost silná. Kolem kruhu je vysoká hradba, která je chráněna početnými obrannými prostředky. Chrání ji posádka čtyři sta mužů a dvacítka Převorů. To bychom měli zvládnout. Samotná pevnost je chráněna neskutečně silně. Na to bych doporučil nějaké obléhací zbraně. No a v samotné pevnosti je také spousta pastí, které tam jsou buď ještě od Goa'ulda Namtara, nebo tam Ori nastražili nové.“
„Bude to náročné,“ konstatoval Sildegard. „Ale na nás si nepřijdou. Naše ochranná magie je mocná a Tollánští mágové jsou na tom ještě mnohem lépe. To nám poskytne dost času na prolomení brány a hlavně Azanyho Hellball bude v této bitvě neocenitelný. Co se týče obléhacích zbraní, nějaké tu máme, takže můžeme tu jejich pevnost alespoň trochu ostřelovat. Dál to bude náročné. V pevnosti se budeme muset pohybovat obezřetně.“
„Budeme to muset ještě podrobně probrat,“ pravil Martuven. „Navrhuji odložit náš útok o den.“
„To zní rozumně. Nemám proti tomu výhrady,“ souhlasil s návrhem Sildegard a vesměs i ostatní vojevůdci.
Následující den se velice pečlivě a podrobně plánoval útok. Každý v přední řadách měl určeno kam se zaměřit. Díky poznatkům zvěda, znali rozmístění obranných prvků, kasáren a pastí. A zatímco vojevůdci plánovali útok, z Aldeneerinu dorazil posel Elias, který přinesl zprávy o dalším tamním postupu.
„Tak povídej,“ vyzval ho Martuven.
„Naše armády postupují mílovými kroky vpřed. Na jihu už dosáhli města Talag, na východě Elianoru a na severu města Vidar. Dostala se k nám také zpráva o tom, že Sigurd s armádou Temnorozených už získal Therindon i okolní města.“
„Tak rychle?“ podivil se Azanyrmuth.
„Také nás to překvapilo. Právě Therindon sloužil Orijům jako důležité sídlo, kde byly soustředěné velké armády. Bylo to dáno blízkostí Elysweru i Popelavých plání.“
„To jenom svědčí o moci Temnorozených,“ s obavou poznamenal Sverker. „Od pádu Um-Gosova pásu se jim otevřela cesta dál a Ori jen stěží drželi severní hranici. Sice máme nyní společného nepřítele, ale kdo ví, co se stane, až válka skončí.“
„Doufejme, že bude chvíli klid,“ pokračoval Azanyrmuth. „Válka s Ori nás velmi vyčerpala a obnova Aldeneerinu bude taky nějaký rok trvat.“
„Sigurd slíbil, že nad nimi dohlédne. Snad tedy dodrží slovo,“ prohlásil nakonec Elias.
Potom, co posel předal co měl, vyslechl od vojevůdců současnou situaci ohledně Angrenu, a potom se odebral zpět na Aldeneerin. Zbytek dne se nesl ve znamení posledních příprav.
Den nato už byla obrovská armáda, opět rozdělená do několika oddílů, připravena před Kruhem světů a také v okolí pevnosti. Zatímco Sildegard vedl proslov, mágové postupně sesílali ta nejmocnější ochranná kouzla. Nechyběla kouzla jako Zesílená ochrana, Plášť proti kouzlům, Kamenná kůže, Ochranný štít a podobně. Tollánci předvedli svůj um. Armádu posílili takovými kouzly, jenž útočníkům takřka znemožní přesně zacílit kuše a luky. Když bylo vše připraveno a příslušná adresa zadána, zazněl znovu pokřik: „Konec budiž Ori!“ Mnozí si uvědomovali, že to už bude naposledy, protože to byl poslední svět v moci nepřítele vyjma Celestis. A potom to vypuklo.
Na druhé straně je dle očekávání přivítal extrémně silný odpor. Nebýt ochranných kouzel, Spojenecké armády by neměly šanci. Okolí bylo přesně podle popisu zvěda, a tak každý co nejrychleji zaujal příslušnou pozici. Mezitím přibývali další a další válečníci, kteří se snažili se všech sil zaměstnat obranu. To už dorazil Azanyrmuth Mocný IV a ihned se pustil do sesílání kouzla Hellball.
Ohnivá koule si rychle našla směr k hlavní bráně. Pak se ozvala ohlušující rána doprovázená jasným zábleskem. Když jasné světlo pominulo, útočníci zajásali. Brána tvořící bariéru mezi uzavřeným prostorem Kruhu a okolním světem byla obrácena v trosky. Ori takový náhlý útok neočekávali, a tak nebylo divu, že než se vzpamatovali, už se útočníci valili dál. Boj to však nebyl tak snadný. Jakmile se nepřítel vzpamatoval, snažil se rychle přeskupit síly a zabránit tak Spojencům v dalším postupu.
Zpráva o útoku se na Angrenu samozřejmě rychle donesla na patřičná místa, a tak nebylo divu, že nepříteli přispěchaly posily. Obranný půlkruh byl sice vážně poničen a jeho obrana za krátkou chvíli pobita, venku čekala velká přesila. Když dorazili i další mágové, našli si v troskách vhodné místo, z nějž sesílali kouzla. Zatímco na obránce jeden z Tollánských mágů seslal Léčivý déšť, nepříteli dali okusit Smršť blesků, Krupobití a další kouzla zasahující více cílů najednou. Na druhé straně stáli Orijští Převorové, kteří znepříjemňovali život ničivými kouzly. Z tohoto důvodu se mnozí zaměřili hlavně na jejich likvidaci. Nebylo to tak snadné, protože je chránilo poměrně značné množství Orijských válečníků.
S tím jak Kruhem přicházeli další a další bojovníci se síly na obou stranách brzy vyrovnaly. Mezitím se lukostřelci i Aldeřanští mágové zaměřili na Převory. Pod takovou převahou bylo jen otázkou času, kdy jejich magická obrana povolí. Počty nepřátelských Převorů klesaly.
Po dvou hodinách náročných bojů u Kruhu Ori pochopili, že zde už mnoho nezmůžou a stáhli se do jejich posledního útočiště, do staré Namtarovo pevnosti. Spojenecké armády si mohli na chvíli odpočinout, ošetřit raněné a hlavně počkat na další síly. V bitvě u Kruhu padlo více než tři tisíce Orijů a na straně útočníků téměř pětistovka bojovníků. Magie Tollánů sice dokázala vzkřísit nedávno zabité, ale bylo to náročné na magii i časově a stejně by došlo jen na pár jedinců. Padlo rozhodnutí, že se k oživování vrátí, až bude pevnost dobytá.
Celá Spojenecká armáda se na Angren přesouvala po celý den. K večeru už bylo k dispozici dvanáct tisíc bojovníků.
„Hlásím, že všechny síly už prošli Kruhem,“ informoval Sildegarda Cimméřanský vojevůdce Sverker. „Dorazili i veškeré dostupné obléhací stroje.“
„Dobrá. Takže můžeme postavit dalekonosné katapulty v okolí a začli bychom pevnost ostřelovat.“
„Proti kolika Ori ještě čelíme?“
„Hádám, že asi tak šest tisíc. Jsme sice v přesile, ale nepřítel je v pevnosti doma. Zná tam každý kout a jistě už na nás připravil veškeré dostupné pasti. Musíme si uvědomit, že Ori tu dávno nepoužívanou Goa'uldskou pevnost zásadně přestavěli.“
„A taky ji mají dobře zásobenou. Co mi říkali zvědové, mají tam obrovské zásoby jídla. Když zjistili, že vedeme proti nim válku, stáhli do pevnosti téměř všechno, co bylo po ruce. Odhaduju to, že by tam s tím při těch počtech mohli vydržet měsíc, možná dva.“
„To je dost dlouho. Nemáme čas se tu zdržovat a pokoušet se nechávat pevnost vyhladovět. Budeme ji muset vyplenit. Hned ráno je začneme ostřelovat.“
„Rozumím,“ souhlasil Sverker.
Nad ránem už byly katapulty postaveny, kamení a hořlaviny připraveny. Celá pevnost byla neprodyšně obklíčena a ve vzdálenosti čtyři sta yardů už čekalo šest katapultů na povel. I na hradbách pevnosti se obránci připravovali. Chystali veškeré obrané mechanismy. Rovněž poslední přeživší Převorové sesílali na obránce ochranná kouzla.
Konečně to vypuklo. Jakmile vojevůdci zaveleli, na pevnost se snesly první balvany. Útočníci se zaměřili hlavně na hradby a na samotnou vstupní bránu. První střely působily jen minimální poškození. Navíc Převorové proti balvanům sesílali ničivá kouzla, nebo je odkláněly mimo cíl. Obránci se nenechali jen tak ostřelovat a na útočníky stříleli z kuší, luků a balist. Nezapomněli ani na útočná kouzla. Spojenci se těmto útokům na tak velkou vzdálenost bez problémů vyhýbali.
Vzájemné ostřelování probíhalo po celé dopoledně. Na pevnosti už vznikly první škody. Na mnoha místech už byly poničené hradby, některé zdí proražené a okolí hlavní brány také narušené. Přišel čas k útoku. Do pevnosti se už dalo proniknout na více místech, a tak se vyrazilo. Hlavní nápor směřoval na vstupní bránu. Po boku bojovníků vyrazil i Azanyrmuth Mocný IV s jediným plánem, zničit bránu kouzlem Hellball. Jakmile byla nepřátelská armáda zaměstnána, dal se do sesílání. Orijové si však byli vědomi, co na ně chystá, a tak už bylo v zázemí přichystáno několik Převorů, aby zabránili tomuto zkázonosnému útoku.
Malá žhnoucí koule si to namířila k cíli a nepřátelé se ji snažili ze všech sil oslabit. To se jim částečně podařilo, a tak byla ničivost kouzla oslabena. Přesto se ozvala silná rána doprovázena jasnou září. Už poškozená brána to nevydržela, a tak se útočníkům otevřela cesta do nitra pevnosti.
Spojenecké armády pozvolna postupovaly do její útrob. Válečníci postupovali velmi obezřetně, protože moc dobře věděli o spoustě pastí. Doprovod jim dělali ti nejlepší zvědové, průzkumníci a hraničáři. Dokázali se bezpečně orientovat v podobně nebezpečném prostředí.
Jak se dalo očekávat, dobývání pevnosti byl běh na dlouhou trať. Spojenci museli postupovat velmi pomalu a bojovat o každý kousek chodby, o každou místnost a sál. Nemohli být ani nasazeni všichni bojovníci. Uvnitř se pohybovalo jen tři tisíce bojovníků, zatímco zbytek válčil venku. Nebylo divu, že za celý den získali jen velmi malé části pevnosti.
Bitva se protáhla na čtyři dlouhé dny. Zatímco venkovní obrana pevnosti se měnila v naprosté trosky, vevnitř se poslední Orijové drželi se stále větší odhodlaností. Bylo jim to už málo platné. Jejich počty se pomalu tenčily, síly ubývaly a prostor se zmenšoval. Spojenecké armády už ani nemuseli spěchat. Pomalu získávali další a další části pevnosti.
Pátý den to přišlo. Poslední skupinka přeživších Ori bránila hlavní trůní sál. Zbylo jich tu pouze posledních sto. Když dovnitř vtrhli magií chránění válečníci a hned za nimi Aldeřanští mágové, rozpoutalo se v sále naprosté peklo. Takové, jako před více než dvě stě padesáti lety, kdy tu Calanyrmianovo společenství zlikvidovalo poslední odpor Namtarovo Jaffů.
„Vítězství je naše!“ rozeznělo se pevností, když byl zabit poslední Ori. Poslední bašta nepřítele padla. Svobodné byly též všechny ostatní světy. Orijům zůstal jen Celestis a na Aldeneerinu zažívali jednu porážku za druhou. Všichni už byli přesvědčeni, že nadvláda Ori a jejich náboženské tyranie je definitivně u konce.
„Zvládli jsme to,“ radovali se i vojevůdci různých národů a ras.
„Když všichni spolupracujeme, tak pak jde všechno hned mnohem líp,“ neskrýval nadšení vojevůdce z Khanktilu Martuven.
„Společný nepřítel dal zapomenout na dávné křivdy a rozepře a nyní jsme součásti jedné velké armády,“ slavnostně pravil Sildegard.
„Tak i Angren je konečně náš,“ radoval se Azanyrmuth. „Část vojsk nám sice tajnými chodbami unikla, ale z Angrenu se nedostanou.“
„Kolik jich je?“ ptal se Martuven.
„Asi čtyři stovky. Nic co bychom nezvládli, už jsme za nimi vyslali vojsko.“
„A máš nějaké zprávy z ostatních světů?“
„Slyšel jsem, že Ori se pokoušeli znovu získat některé osvobozené světy, ale nepochodili, protože všechny Kruhy osvobozených světů hlídají velmi početné oddíly válečníků.“
„Dalo se čekat, že se nepřítel jen tak nevzdá,“ poznamenal válečník Budivoj. „Co jsem slyšel, tak na Celestis mají statisícové armády a miliony oddaných. Budou na nás útočit i nadále. Budeme muset něco vymyslet.“
„Máš pravdu,“ souhlasil s jeho slovy Azanyrmuth. „Celestis je pro nás příliš velký oříšek. Kruh je chráněn štítem a naše počty nejsou tak velké. Přestože máme momentálně asi sto dvacet bojeschopných válečníků a jejich počty se budou časem zvyšovat, i tak budeme čelit značné přesile. Něco vymyslíme.“
Zpráva o další porážce Ori se nesla po všech svobodných světech i po samotném Aldeneerinu. Zbývalo ještě mnohé vyřešit, započít obnovu světa a obnovit dávné pořádky.
A příběhová linie s Ori se nám pomalu uzavírá. Ještě ohledně toho napíšu nějaké ty krátké doplňující díly a rozjedu to zase v duchu průzkumu a objevování.