Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky SG Ancients: Relativity temporis 32. kapitola - Drunken children

SG Ancients: Relativity temporis 32. kapitola - Drunken children


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Ale noááák :rflmao: Tohle mi nemůžeš dělat... :D

Mimochodem. Byl, byla je v pořádku... Je to souvětí... V první větě je podmětem Vnitřek a v druhém je nevyjádřený => místnost...

Team/tým... Jo s tím mám problém... já jsem totiž býval zvyklý psát hodně Engliše, a tak některé výrazy hold zůstávají, i když se je snažím potlačit. :rflmao:

Přesně. odhalil jsi mojí tajnou přísadu. Sex... :twisted:

A kvůli čemu jsi teda přestal předtím číst? :scratchanym: Rád bych to věděl, abych to mohl do příště zlepšit. :)
Feeling borded, call me Fredy idrc...

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Že se vám do toho vkládám, aby to bylo tak jak ty říkáš, tak:
"Vnitřek základny byl jedna velká místnost, která byla kolem dokola obložena kruhem konzol..."

Netuším, proč jsi tam tu čárku měl (možná artefakt z přepsané věty?), nikde tam nejsou dvě slovesa; jen "byl."
Pokud bys tam měl tu čárku, je to špatně a Palovo vyložení je nejblíže k tomu správnému. :D

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Stěny ze světle šedivého kovu, podlahy, konzole, ty vše bylo ozařováno skupinou bodových světel, umístěných, v kruhu, ve stropě místnosti.
mam za to ze je to tam zbytecny.
Ty to ovsem vys a jen nas zkousis kujone jeden. :wink:
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Tak, opraveno... Mělo by to být všechno tip ťop. :)
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Stargate Ancients: Relativity temporis

31. Kapitola

300 PA

2. útočná flotila, 47. Svaz, 78. bitevní skupina, vlajková loď 2. Flotily, Telorar


„Vážně je to rozumné?“ Tony jí ignoroval a dál přecházel po místnosti. „Rozumné, nerozumné, dala mi přímý rozkaz.“ „Ale vždyť je to šílenství! Rozdělit flotily, napadnout Ori, zlikvidovat protektoráty. Budou se bránit!“ naléhala na něj Abigail. „Jenže já nemám na vybranou!“ rozkřikl se „Vždycky je na vybranou!“ nevydržela to už Abigail a vstala z postele. „Ty jsi vrchní velitel ozbrojených sil, takže je to na tobě! Nebo se snad bojíš vzepřít se nařízení svojí milované Emmičky?“ ušklíbla se lehce sarkasticky. „Co do toho pleteš tohle?! Vždyť to vůbec není pravda!“
„Že ne?!“ rozkřikla se hystericky. „Pokaždé, když si pískne, tak hned přiběhneš, jako poslušný pejsek! ‚Potřebuji doprovodit na Sateru.‘ ‚Ano jistě má královno.‘ ‚Musíš mi pomoct s vyjednáváním na Qalaru.‘ ‚Samozřejmě, má paní.‘ Vždyť jsi tam častěji než tady! A když už se uráčíš přijít, tak je to jen samé ‚Emma tohle to a Emma támhle to…‘ Když jí tak zbožňuješ, tak se k ní rovnou nastěhuj a mně dej konečně pokoj!“
„Admirál Stark, na můstek, Admirál Stark na můstek!“ přerušil Abigeilinu štafetu nadávek interkom. „Jen si jdi! Budeš tam možná užitečnější než tady!“ Pochopil, že nemá smysl se s ní hádat a radši opustil kajutu.
„Pane, právě přišel soupis všech flotil, chybí nám 7 659 těžkých a 12 374 lehkých křižníků do plných stavů. Ve formacích jsou mezery.“ „Zadělejte je dálkovými křižníky.“ „Třídou Independence? Pane, nemají dostatečnou ochranu, nevydrží dlouho v boji.“ „Taky to bude rychlá operace, za pár týdnů, chci být doma.“ „Rozkaz pane.“
Když se Tonny vrátil do kajuty, Abigail byla pryč, podle lodního počítače zjistil, že odletěla v člunu na Parlén, již před několika hodinami.
O dva dny později flotila skočila do hyperprostoru.

Strojovna, vlajková loď Terolar, 2. Flotily

Strojovna vypadala, jako vystřižená z nějakého hitech Sci-fi. Tři sta metrů dlouhá a padesát metrů široká hala, která byla narvaná k prasknutí. Technici přebíhali od jedné konzole ke druhé, od druhé ke generátoru, od generátoru k EPS vedení, od EPS vedení k primárním vstřikovačům, od vstřikovačů ke konvektorům pole, od konvektorů k izomagnetickým kolektorům, od kolektorů k usměrňovacím cívkám a od cívek zpátky ke konzolím; abychom vyjmenovali, aspoň pár ze systémů strojovny.
To však bylo nic, oproti trojici mohutných soustav energetických pístů a převodů, které v pravidelném rytmu pohybovaly dopředu a zpět. Na každou dobu zabíral jeden motor. Raz, dva, tři. Raz, dva tři…
Šéfinženýr Komandér Charles Wesland „Trip“, měl plné ruce práce, když v tom se otevřel jeden z vedlejších průlezů a dovnitř vešel Admirál. Trip sjel po žebříků dolů a zamířil k Tonymu. Byl to usměvavý blonďatý simpaťák okolo čtyřstovky. Přes půlku tváře měl ošklivou jizvu od spáleniny, památka na dobu, kdy se ještě nepoužívali invertory.

(pozn. Autora: Invertor je automatický bezpečností systém, fungující na podobném principu jako jističe. Když dojde k přetížení v obvodu, automaticky sepne a na několik mikrosekund odpojí celé vedení a tím výboj zablokuje. Když se kyvadlo začalo během první války obracet. Začal se hledat způsob, jako posílit palebnou sílu lodních zbraní, která začínala být nedostatečná. Nejednoduší způsob bylo přemostění obvodů tak, aby do zbraní tekla energie přímo z fúzních reaktorů. Výkon tak vzrost o více než 280%.
Problém však bylo, že obvody sice vydrželi takovou zátěž, ale když nastalo přetížení, způsobené např. hustou palbou, došlo ke katastrofální řetězové reakci, která mnohdy skončila explozí reaktoru.
Šéfinženýr Trip, tehdy zachránil loď tím, že v čas vytáhl konvertory pole, utrpěl však popáleniny. Postupně se začaly zavádět Invertory, které již EPS vedení, před výboji chránily.)


„Admirále,“ zasalutoval. „Tripe,“ pokynul mu. „Jak to vypadá?“ „Máme plné ruce práce. I přes všechny modernizace, je to loď z první války. Ty systémy jsou starší, než někteří kluci tady.“
„Já to vím, Tripe, ale nemůžeme čekat, až doky začnou stavět nové lodě, musíme bojovat s tím, co máme. Vyždímej z ní maximum.“
„Nelíbí se mi, jak jí ženeme.“ poznamenal a ukázal na trojici motorů, která zběsile pohybovala tam a zpátky. „Vidíš je? Jedou na frekvenci 13hz, každý. Byly konstruovány na 2hz. Lidi můžeš dřít podstatně déle, než stroje. Tohle je čistá mechanika, tu neoblafneš, dřív nebo později se zadřou. To je matematicky dané, ať si ti samozvaní ‚odborníci na Hyperpohon‘ říkají, co chtějí.“
„Já to chápu Tripe, udělej, co můžeš.“ Trip si povzdechl „Ano, pane.“ „Díky,“ odvětil mu Tony a vydal se k průlezu. „Jo a Admirále!“ houkl na něj ještě. Tony se otočil. „Ať si tvůj zbraňový důstojník pohlídá EPS vedení pro zadní zbraně. Poslední dobou zlobí.“

Flotila se vynořila uprostřed pekla. Altarijské i Orijské křižníky byly promíchány a pálily na sebe hlava nehlava. Altarijci, byť v početní nevýhodě, se stále drželi. Parlénská flotila způsobila v řadách nepřátel i spojenců poprask. Monstrózní klínová formace, parlénských lodí, se prohnala středem bojiště, půlíc bojiště na dvě poloviny. Základní strategie, vojenské akademie: „Rozděl a pal!“
Formace se pochvíli rozpadla na stovky menších eskader, které systematicky začaly likvidovat orijské křižníky.
Terolar se spolu se svým číslem dvě vydal vstříc formaci orijských křižníků, pronásledujících těžce poškozenou altarijskou válečnou loď, v doprovodu dvou neméně poškozených křižníků; o zbytek doprovodu už pravděpodobně přišla.
V plné rychlosti prolétl okolo Altarijských lodí a zamířil členě proti Orijům. Zdánlivá sebevražda, ve skutečnosti znamenitý plán.
„Přední baterie pal! Posilte přední polarizaci! Připravit pulzní baterie! Drony na můj povel!“ štěkal Admirál Stark rozkazy.
Byli přímo na mušce Orijských hlavních zbraní. Křižníky se moc nerozpakovali použít zničující sílu. Všech 12 hlavních baterií vypálilo a naráz zasáhly přední pancéřování. Polarizace na přídi jasně modře zazářila a přejely po ní série vln, které se táhly až na záď.
Loď se silně otřásla. Ve strojovně zajiskřilo několik vedení a rozeřvaly se alarmy hlavních konvertorů. „Co to tam do hajzlu provádíte!“ zařval šéfinženýr do interkomu, zatímco jeden z techniků hasil jedno hořící EPS vedení. „Jestli z lodi chcete mít fašírku, tak klidně pokračujte!“ vyštěkl a vrátil se zpět do práce.
Tony lehce bubnoval prsty do opěrky sedadla. Taktický důstojník měl prst na spoušti a čekal na rozkaz. Hlavní baterie pálily o sto šest, ale s drony Admirál stále vyčkával.
Další dvojice rudých paprsků zasáhla Orijský křižník. Jeho štíty zablikaly a zkolabovaly. Admirálu se však nepoštěstilo ho dorazit, neboť jeho číslo dva předběhlo.
Lodní komunikace zachrastěla: „1:0…“ ozvalo se a hned se zase komunikace odmlčela. Už byli jen pár světelných sekund od orijské formace. Další salva z děl rozcupovala tři Křižníky. Když už byli těsně u nich, že to vypadalo, že se srazí. Konečně Admirál zavelel: „Úhybný manévr! Vypalte drony! Boční baterie pal!“ Oba křižníky se smykem těsně vyhnuly srážce a dostaly se Orijům do boku.
„4:6“
Jejich štíty byly na boku slabé a tak to byla doslova jatka, během pár minut, rozstřílely celou eskadru. Kusy křižníků spolu s částmi posádek narážely do trupu Vindexů. Pokaždé, když nějaký člen posádky narazil do pláště, objevil se modrý záblesk a zabzučení vysokého napětí.
Dnes se budou podávat smažení křižáci…

A few hours later

Transportéry naložené těžkou technikou a vojáky ve stovkách sestupovaly atmosférou. O protileteckou obranu se již postaralo orbitální dělostřelectvo. Obranný val byl prošpikován skrz na skrz, ale obrana stále držela. Oriové byli zakopaní lépe než krtci. Když se výsadek vylodil na pláži, nastalo peklo. Tanky klestili cestu pěchotě, neustále pálíc na nepřátelská postavení na valu. Ztráty byly vysoké, přesto postupovali vpřed.
Překračovali pomalu tlející těla mrtvých Altarijských vojáků, přelézali ohořelé vraky těžké techniky, přeskakovali jámy po výbuších, bojovali, umírali, klesali do písku zbaveni života, jako jejich předchůdci…
Admirál Stark ve svém šrámy zoceleném brnění vyskočil z transportéru mezi prvními. Jeho nohy se, s hlasitým šplouchnutím, zanořili do mělké vody pláže. Stáhl ze zad energetickou pušku a rozeběhl se v před, nechávajíc své muže daleko za sebou.
Těžce pancéřované Parlénské tanky si probíjeli cestu skrze zátarasy, pálíce po všem živém. Střelám z ručních zbraní se ani nepokoušel vyhýbat, štít je bez problémů pohltil.
Najednou se okolo něj prohnala smršť energetických pulzů. Rychle se skryl za pozůstatek protivzdušného děla. Ohlédl se zpět na své muže. Byli daleko za ním.
Vykoukl zpoza rohu; Salva pulzů ho okamžitě vyhledala a jeden ho zasáhl do téčkového hledí helmy. Rychle stáhl hlavu zase zpátky. V místě zásahu byla pavučinková prasklinka, nicméně interface stále fungoval.
Stálo to za to. Přesně věděl, proti čemu stojí, tanky opomenuté kulometné hnízdo, přesně dvacet tři metrů, třicet dva centimetrů, osmnáct milimetrů, tři micrometry, deset nanometrů a pár drobných, vzdálené, s výškovým převýšením půl metru.
Vytáhl zábleskový granát a počítač blesku-rychle vypočítal sílu a úhel hodu. Vytáhl pojistku a mrštil. Granát po dokonalé trajektorii a úhlem 45“ dopadl přímo mezi obsluhu kulometu a explodoval.
V tom Admirál přeskočil vrak a rozeběhl se ke kulometu. Za běhu ustřelil hlavu dvou dezorientovaných vojákům, kteří vystrčili nos. Pár metrů před bunkrem se odrazil a přeskočil metr vysokou barikádu bunkru. Dopadl přímo mezi křižáky, kteří se už částečně vzpamatovali. Hodil svou pušku po prvním z nich, který jí chytil.
Mezitím mu z rukou vyjely dvě oboustranné čepele; Jejich hrany zazářily jasně rudou barvou. Bez váhání přesekl prvnímu křižákovi hrdlo a vytrhl mu zbraň z rukou. Mezitím už druhému křižákovy zabodával druhou čepel hluboko do břicha.
Pušku mrštil po dalším, přičemž druhou rukou škubl prudce nahoru, párajíc tak křižáka na dvě poloviny.
Voják pod zásahem puškou zakolísal a spadl na znak. Stark po něm přeběhl, párajíc ho jednou z čepelí od břicha až po hlavu, a vrhl se na skupinku právě přibíhajících křižáků.
Notnou chvíli nebylo v zápasícím klubku nic vidět. Sem tam z klubka vylétl nějaký kus zbraně, brnění, nějaká ta střeva, noha, ruka, hlava… zubní protéza…
Když skončil, brodil se po kotníky v krvavé břečce vnitřností a končetin. Sundal si z ramene kus něčeho, co bývala páteř a setřel si ten sajrajt z hledí.
Vylovil z břečky svou pušku, dvakrát s ní bouchl o dlaň, aby z ní vyteklo to nejhorší a znovu se dal do běhu, nechávajíc za sebou krvavé ťápoty.
Za běhu nabil podvěsný granátomet a začal ostřelovat valové pozice, které se už ocitli na dostřel. Nemělo to však příliš valný účinek.
Najednou ze zákopů, před valem začaly vyskakovat stovky, tisíce křižáků, kteří se banzai útoku rozeběhli proti tankům. Ty je začaly nemilosrdně kosit svými sekundárními zbraněmi, ale bylo jich moc.
První křižáci už dorazili k předsunutým tankům a začali je odpalovat pomocí protitankových náloží a ručních bazuk do zranitelného boku a zádě tanku. První tanky začali vybuchovat. Tanky začali zpomalovat, až zcela zastavili, pálíce ze všech zbraní, Masa však byla nezastavitelná.
Tony si za běhu všiml těžkého vysoko-kadenčního kulometu, valícího se na zemi. Nohou si ho vykopl do ruky a sprintoval dál. Mohl vážit dobrých 50kilo a byl pomalu stejně velký jako Stark, ale díky exosceletu mu to nečinilo potíže.
Pomalu už dobíhali i řadový vojáci a zaplňovali mezery mezi tanky, kropíce křižáky. Tony vylezl po korbě jednoho z tanků a postavil se na vrcholek věže tanku. Odjistil zbraň a začal řezat přibíhající křižáky. Kadence byla tak vysoká, že nešlo rozeznat jednotlivé výstřely, zvuk se sléval a výsledku zněla zbraň jako křovinořez, elektrický zubní kartáček nebo sakra hyperaktivní A-10tka.
BRRRRRRRRRRRRT! Celá formace min. čtyřiceti křižáků klesá k zemi. BRRRRRRRRRRRT! Skupinka křižáků snažící se odpálit jeden z tanků se klátí, prošpikována do písku. BRRRRRRRRRRRRRT! Další řada křižáků se ocitá nacucky. ‚Fuck Yeah! Dneska bude sekaná!‘

A few hours and a few minutes earlier

Formace třiceti Vindexů se dostala do obklíčení hejna Orijských lodí. Pancíře křižníků dostávaly mnohonásobné zásahy a polarizace klesala jako kámen. Byly v pasti. Torpéda již dávno došla, sklady dronů zely prázdnotou a zásobníky munice se rychle vyprazdňovaly, nebylo úniku. Velitel eskadry se proto rozhodl k riskantnímu kroku. Použití strategických hlavic na bezprostřední blízkost.
„Otevřít sila! Odjistit všechny hlavice! Palte na můj povel.“ Vrata desítek sil se se zasyčením otevřela a odhalila téměř prázdné zásobníky strategických hlavic. Stále jich však bylo dost. Velitel se zhluboka nadechl a pak vydal rozkaz: „pal!“ Desítky hlavic opustili sila a zamířila do chumlů nepřátel, kde všechny vykvetly v ohromující explozi, která pohltila oblast několika světelných sekund.
Přímo v epicentru se zformovala namodralá, podlouhlá trhlina, která ihned začala nasávat vše, na co přišla. Můstek se mohutně otřásl a po lodi se rozeřvaly alarmy. „Subprostorová trhlina! Jsme vtahováni!“ „Motory na zpětný chod! Všechnu energii do motorů.“ Trup začal skřípat a vrzat. Úpěl, protože byl pod nepředstavitelnou zátěží, jak se loď snažila osvobodit ze silové pasti. Mohly se stát pouze dvě věci: buď nezvládnou motory anebo to nezvládne trup, jiné možnosti nebyly. A stala se ta první možnost, motory v ohromujícím výbuchu explodovaly A soustrojí se ve strojovně okamžitě zastavilo. Loď padala bezmocná do trhliny.

Periférie Impéria – neznámo kde

V potemnělé pobořené místnosti seděl v křesle nervózní muž, spíše gorila. Dva metry dvacet, široká ramena, dlaně jako víka od popelnic a plnovous, že by i Rumcajs záviděl; ještě Bambitka a bylo by. Nervózně bubnoval prsty do opěrky a brumlal si pro sebe, neustále dokola: „No tak, kde je… kde je… kde je…“
Z dáli se ozývaly zvuky bojů a střelby. Celá budova se co chvíli otřásla. Pochvíli se z nenadání rozsvítil kruhový panel, vypadající, jako převrácená Hitech psí miska.
Objevil se hologram nejasné šedé postavy, ženských rysů. Nebylo jí vidět do tváře. Vrátný na ní hned vyštěkl: „Říkala jste, že se tohle nestane! Slíbila jste, že nám to přinese zisk! A podívejte se kolem!“ vykřikl v afektu a rozmáchl se rukama po místnosti. Postava pochvíli promluvila, její hlas byl ženský, ale zkreslený a zastřený, s mírnou ozvěnou, jako by zněl z velké dálky.
„Vidím jen konečné důsledky změny toku času… Tohle se již stalo… Čas nemůže být přepsán… Pokud bych nezasáhla, stalo by se to jinak, ale se stejným výsledkem pro vás. Trenzalore znovu povstane a obnoví svojí zašlou slávu! A ty budeš obměněn, za své služby, budeš vládnout Parlénu, tak jak jsi vždycky chtěl! A teď jdi a splň svůj úděl!“
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Tenzalor?

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Nech se překvapit :twisted: Ale určitě nebudeš zklamán...
Feeling borded, call me Fredy idrc...

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak jsem trosku brouzdal a narazil na toto http://www.reflex.cz/clanek/kultura/768 ... -2016.html
Tak si rikam kdo by z tohoto fora se tam dostal?
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
To to bylo až tak špatné?
Feeling borded, call me Fredy idrc...

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
To netusim jeste jsem to necet.
A je tam vubec nejaka sexualni scena?
Toho se totiz ten link tyka.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Je... Je to prakticky od půlky dolů... Ale jestli jí nechceš číst, nemusíš... Děj pochopíš i bez té kapitoly... +- Řekl jsem si,že to jednou trošku okořením... :twisted:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Tak tu máme po další době nový díl... Poslední dobou moc nestíhám. :)

Stargate Ancients: Relativity temporis

32. Kapitola

300 PA

Parlén - královský palác

Dveře královniných soukromých komnat se otevřeli a Emma vstoupila dovnitř. To byl zase den. Musela vstávat už ve čtyři hodiny ráno. Vysprchovat se, umýt se, vybrat si šaty, nechat se nalíčit a v půl páté se už musela nechat transportovat na královský křižník a nabrat kurs, směr Terra.
Na snídani neměla čas. Teď bylo šest hodin večer a pořád nic nejedla. Měla mít ještě asi pět dalších schůzek, ale všechny je zrušila. Vyjednávání na Teře jí naprosto vyčerpala.
Poté co se expediční síly vrátili z Altarijské galaxie, zamířil Tony rovnou do Abiina bytu, museli si vážně promluvit.
Zadal do panelu přístupový kód a dveře se neslyšně otevřely. Potichu vstoupil do předsíně.
Z obývacího pokoje se ozýval nějaký hlas. Podle všeho Abigail s někým telefonovala.
„…Ne nebojte se, už se na tom pracuje… Ano ty data mám… Nebojte se, zítra vše uklidím…“
Počkal, až dohovoří a pak vstoupil. „Ahoj, kdo to byl?“ „Nikdo.“ odsekla mu. „Neznělo to jako nikdo…“ poškádlil ji trošku. „Nestarej se.“
„Pořád nafučená?“ „Nejsem nafučená ani uražená… Bylo to buď já, nebo Emma… Vybral sis.“
„Vždyť víš, že to tak není…“ Nevěděl co na to říct. Emma byla jeho rodina, jediná rodina. Na druhou stranu Abigail měl rád, hodně rád, ale to Emmu taky.
Abigail zavrtěla hlavou: „Obě nás mít nemůžeš. Už sis vybral, je konec…“ Prošla okolo něj a zavřela za sebou vchodové dveře.


Sundala si nepohodlné boty a úlevně si oddechla. Musela v nich trpět celý den. Dveře se znovu otevřeli. Emma se překvapeně otočila. „Ahoj, Tony.“
„Ahoj…“ zamručel. Emma si ho přeměřila. Vypadal strhaně. Tmavé kruhy pod očima, zarudlé bělmo, svěšená ramena.
„Dej mi chvilku, jen si skočím do sprchy.“ poprosila ho a zapadla do koupelny. Tony si povzdechl. Z replikátoru si vytáhl müsli tyčinku a svalil se do křesla a zapnul televizi.
Emma pochvíli vyšla z koupelny, zabalené v bílém županu s růžovým nádechem. Když zpozorovala Tonyho v křesle, na nic nečekala a hupsla mu do klína. Lehce zaúpěl: „Emmo si hrozně těžká.“
„Jen kdybys nepovídal… To máš za to.“ odvětila vesele. „Za co?“ „Já ani nevím, prostě za něco.“ usmála se škodolibě. V tu ránu ji však silně zakručelo v břiše.
Tony jí nabídl svojí tyčinku, kterou vděčně přijala. „Díky, dneska jsem ještě nic nejedla.“ Poděkovala mu a políbila na tvář.
„Emmo, je tu jedna věc, týká se to bezpečnosti a dělá mi to starosti a-“ Emma mu však položila prst na rty.
„Dneska ne, chci se jednou užít normální večer bez všech starostí. Řekneš mi to zítra, dobře?“ Tony si rezignovaně povzdechl a kývl.
Emma ho cvrkla no nosu. „Usměj se trochu, přece. Pustíme film, bude to fajn.“ Pohlédl do jejích nevinných nekonečně hlubokých hnědých očí. Opravdu se snažila, aby zapomněl aspoň na chvíli na každodenní starosti.
Nakonec se trošku pousmál. „Tak dobře…“ Emma se celá rozzářila. „No vidíš, tak něco pusť.“ poručila a začala chroupat tyčinku.
„A co? Tak něco vymysli.“ „Já nevím, mám chuť na trošku nostalgie, co takhle něco z databáze, co se dochovala z původního Independence?“
„Myslíš ty prehistorické filmy, co přivezla Adria a Chris, před miliardami let ze země?“ „Jo přesně ty.“ „Ale vždyť to jsou pixelované historizmy v miniaturním rozlišení.“
„Náhodou, prošli renovací. A spousta z nich je vážně skvělých.“ Namítla Emma. „Tak dobře…“ svolil nakonec. Hřejivě se na něho usmála. „Všiml sis, že každá naše hádka skončí tvým: ‚Tak dobře‘?“ zazubila se na něho.
„Jo, hold mám měkké srdce.“ „Nebo spíš já si umím vždy prosadit svou.“ „Od toho jsi královna.“ „No, že sis toho všimnul.“ „Co třeba tohle?“ „Stargate SG1? Proč ne…“ usmála se.
„Vypadá to na nějaký seriál…“ „Tak ho pusť.“ Poručila Emma a uvelebila se v jeho náručí, dál chroupajíc tyčinku.
„Jak si přejete vaše výsosti.“ Odpověděl Tony a pustil první episodu.


Mladík oblečený do mikiny s kapucí a obyčejných džínsů se coural nočními ulicemi Parlénu. Přes hlavu měl hozenou kapuci, aby ho nikdo z kolem jdoucích nepoznal.
Kdyby znali jeho identitu, asi by se divili, co dělá na nejspodnějších sociálních patrech Parlénu. Zapadl do prvního baru, na který narazil a posadil se na bar.
„Jednu Brandy…“ poručil si. „Takhle mladej a už se nalejvá, jo?“ ozval se za ním dívčí hlas. Otočil se i se sklenkou a uviděl mladou hezkou blondýnu, podle oblečení poznal, že asi nebude úplně z nejchudších vrstev.
Sice se to snažila zamaskovat nevýraznou barvu, ale drahé oblečení se nezapře. „A ty jsi?“ „Abigail Wiliamsová, ale říkej mi Abbie.“ „Hmm… já jsem-“ „Princ Viliam.“ doplnila za něj.
Povzdechl si. „Výborně… takže co chceš? Autogram?“ Abbie se proti své vůli rozesmála. „Ty jsi tak sladkej… Spíš já bych měla dávat autogram tobě…“ „Trošičku arogantní, nemyslíš?“
„Spíš upřímná…“ Vil se pousmál a kopl do sebe sklenku. Abbie se posadila vedle něj a máchnutím ruky jim obou objednala další sklenku.
„A kdo, že to jsi?“ Abbie se lehce uculila. „Neuvěřil bys, kdybych ti to řekla, bude ti muset stačit, když řeknu, že jsem z galaxie Phoneix.“ A znovu se rozhihňala.
„A co tu vůbec děláš? Holka jako ty, tady dole mezi lůzou…“ „Můžu se tě zeptat na totéž.“ odvětila.
„Já se tu schovávám před tetou…“ „Myslíš před královnou?“ „Bingo.“ ušklíbl se. „Copak? Nechceš, aby věděla, že je z tebe násoska?“
„Hele nemel a radši pij.“ pobídl ji. „Na zdraví.“ Prohodila a kopla do sebe sklenku. Vil jí s úšklebkem následoval.
„A pak že já jsem nálevka…“ Abie se jen ušklíbla. Položil sklenku na bar a začal štrachat v kapse. Pochvíli vytáhl krabičku cigaret.
„Takže nejen násoska, ale i fabrika?“ zasmála se Abie. „Problém?“ zeptal se jí a strčil si jednu cigaretu do pusy. „Já tě nesoudím…“ vysvětlila a vytáhla si z krabičky taky jednu.
Na jeho udivený pohled zareagovala šibalským mrknutím. Radši to nekomentoval a zapálil jí i sobě.
Abie si silně popotáhla a slastně vypustila oblak kouře. „Takže dnes kouří už i takové princezničky jako ty, jo?“

Před několika dny - Furlingské Impérium – zasedání krizové rady - neznámo kde

„Musíme zakročit! Parlén je už pod Trenzalorskou kontrolou, pokud Trenzalore povstane, je s vesmírem konec!“
„Ale nevíme to jistě!“ „I jejich flotily právě překročili hranice Altarijského prostoru. Královna je slabá, nikdy by se sama k takovému kroku neodhodlala. Musíme provést preventivní protiúder. Trenzalore už nesmí nikdy povstat! NEVER MORE!“

„NEVER MORE!“



„… A pak mu povídám: ‚Vždyť ty kalhoty jsou moje!‘“ protlačovala mezi záchvaty smíchu Abbie. Vil se neudržel a začal se řehtat na celé kolo.
„On… On se prostě snažil nacpat do mých džínsů a divil se, proč mu to nejde!“ smála se dál. Ťukli si a koply do sebe další skleničku. Ani jeden si nevšiml, že do baru vstoupila další osoba. Chvíli se rozhlížela a pak zamířila přímo k nim.
„Abie? Co to je?!“ rozkřikl se na ní a típl jí cigaretu. „Ou náš správňáček, Etan, přišel…“ odpověděla mu opileckým hlasem a začala se znovu smát. Protočil oči a vyrval jí sklenku z rukou.
„Jdeme domů! Hned!“ poručil jí. „Ale nám se ještě nikam nechce! Že ne, Vile?“ „Jó mi nikam nejdeme a ty vodprejskni!“
Etan vytáhl z kapsy krabičku léků a jeden prášek nacpal Abie do pusy. „Koukej to spolknout, ať vystřízlivíš!“ Poslušně polkla. „A jdeme!“ vytáhl ji na nohy a začal ji táhnout směrem ke dveřím.
Vil se vymrštil z barové stoličky: „hej! Co děláš?!“ „Vezmi si žvejku, táhne ti z huby chlast…“ schladil ho Etan a otočil se k odchodu.
V tom mu však přistála Vilova pěst na obličeji. Lehce se zapotácel a pustil Abie. Setřel si krev z natrženého rtu a ušklíbl se. Vypadalo to, že to nechá být, když v tom naprosto z nenadání jednu Vilovi natáhl. Ten to nečekal a spadl na zem, přičemž srazil dvě barové stoličky.
„A to už stačilo!“ křikl na něj. Vil ho však neposlouchal a rozeběhl se proti němu. Čapl ho za pas a praštil s ním o stůl. Etan ho odkopl. „NE!“ křikl na něj. Ale schytal další. Vykopl koleno a zasáhl, Vila, do břicha. Ten zaúpěl a znovu se na něj vrhl.
Pochvíli se začal prát celý bar. Každý se pral s každým, každý mlátil každého.


Díl právě skončil a oba lehce podřimovali v křesle. Doběhli závěrečné titulky a spustila se další episoda.
V tom najednou se film pozastavil a Emminin telefon se rozvibroval. Chtěla vstát a natáhnout se pro něj. Tony ospale zabručel a obmotal jí ruce kolem pasu. „Neříkala jsi, že dneska nebudeme nic řešit?“
Připomněl jí a stáhl zpátky do křesla. „Tohle je můj soukromí mobil, bude to důležité.“ namítla a jemně se vymanila z jeho obětí. Vstala a zvedla telefon ze stolku.
„Volá, Abie…“ „Dej to nahlas.“ „Ahoj, Abie, co se děje?“ Z druhé strany se ozýval křik a hluk. „Potře---me pomoct.“ „Abie, co se tam děje?“ „Já… kluci se začali… pili jsme… no a-“ nedokončila větu a z druhé strany se ozval zvuk tříštící se sklenice.
Tony jí vytrhl telefon z ruky. „Abie?! Abie?! Jsi tam ještě?“ „Jo… jsem tady…“ „Teď mě dobře poslouchej. Uklidni se, dobře?“ „Do…Dobře… “ „Kde přesně jste?“ „Já… já nevím. V nějakém baru… Nevím, kde přesně, je to tady ošklivý, potřebujeme pomoct!“ začala znovu vyšilovat.
„Klid… Najdu tě podle signálu… Teď od tebe budu chtít je jednu věc. Zalezeš si někam pod stůl a počkáš tam, rozumíš?“ *TICHO* „Rozumíš?!“ zeptal se tentokrát s větším důrazem. „Jo… rozumím…“
Vrátil telefon Emmě. „Mluv na ní. Letím tam pro ně.“ „Letím s tebou…“ „Ne.“ zamítl rázně. „Zůstaň tu a mluv furt s ní.“ poručil. Kývla a přiložila si telefon k uchu. „Abie? Slyšíš mě?“ „Jo…“ „Zalez si pod stůl a zůstaň tam, Tony už pro vás s jednotkou letí.“
„Ne… já nechci… budeme mít problémy…“ strachovala se. „Neboj, vezme spolehlivé lidi z paláce.“ Uklidňovala ji.
Tony během zamířil do kasárny hradní stráže. „Kapitáne.“ „Admirále…“ zasalutoval velitel. „Máme úkol, vezměte dva své nejspolehlivější muže a vojenský transportér. Pilot, medik. Nic víc.“ „Kdy?“ „Ihned.“


Transportér přistál před barem přesně v tu samou chvíli, co policejní zásahový oddíl. „Co se to tu děje seržante?“ otázal se velitele. „Máme tu nahlášenou rvačku, jdeme to uklidnit.“
„Tak s tím pár minut počkejte, musím tam.“ „Nepřipadá v úvahu.“ „Dal jsem vám rozkaz!“ „Pane, při vší úctě, tohle je policejní záležitost a vy tu nemáte žádné pravomoci.“
„To byste se divil. Jdu si tam pro tři děcka. Počkáte tady, dokud je neodvedu a pak je tam všechny třeba pozatýkejte, to už je mi fuk.“
Na to v doprovodu seržanta vstoupil dovnitř. Hned ve dveřích se musel sehnout, aby ho nezasáhla hozená stolička. Chvíli se rozhlížel, než je našel. Abie se krčila pod stolem a o pár metrů dál se na baru zrovna snažil Vil z Etna vymlátit duši.
Odtrhl je od sebe. „Nechte toho!“ okřikl je. „Jdeme domů!“ Etan se za podpírání seržanta začal belhat ke dveří a Tony pomohl Abie z pod stolu. Jen Vil vzdorovitě stál na místě.
„Nikam nejdu!“ „Jdeme!“ zopakoval Tony důrazněji. „Nejdu.“ Tony se napřáhl a vlepil mu takovou facku, že si dal málem druhou o bar. „Tak hele ty fracku, teď není čas, abys mi odmlouval!“ zaryčel na něj. Čapl ho za krkem a táhl ho ven.
Naložil je všechny do transportéru, když policejní jednotka, zrovna vbíhala do baru. Kývnutím poděkoval veliteli, ten si jen popozvedl čapku.
Let do paláce, byl pro všechny asi ten nejtrapnější let v životě. Tony už nepromluvil jediné slovo a jen je sledoval přísným pohledem, se zkříženýma rukama a opíral se o stěnu.
Když se otevřely dveře komnat a Tony vešel i se všemi třemi, Emmě se neskutečně ulevila. Chtěla je jít obejmout, ale Tonyho varovný pohled ji zarazil. Ihned pochopila. Zkřížila ruce na prsou a nasadila Autoritativní výraz.
„Co mi k tomu řeknete?“ Všichni svorně mlčeli. „Tak bude to?“ Abie a Etan koukali do země, ale Vil zabodával pohled přímo do ní. „No co… Normálně jsme se bavili, popíjeli…“ pokrčil rameny.
Emma nevěřila svým uším. „Co prosím?! „Dej mi pokoj, nejsi moje máma!“ utrhl se na ní. „Hele, ty mě dneska moc neser, nebo by se ti mohlo stát, že dostaneš přes hubu!“ schladil ho Tony.
„Mazej do pokoje, vyřídíme si to ráno.“ Nařídila mu. „A vy dva… Myslela jsem si, že máte víc rozumu… Zklamali jste mě… Běžte do toho pokoje napravo. Padejte!“ Oba sklopili uši a odšourali se do ložnice.
Povzdechla si a podívala se na Tonyho: „má cenu snad k tomu něco říkat?“ Tony se ušklíbl a zakroutil hlavou. „Spíš mi dělá starosti, kde budeme spát mi. Obě ložnice teď okupují ty smradi.“
„Když se uskrovníme, tak se vejdeme na gauč…“ „Dobrý… lehnu si na zem, ať tam máš dost místa.“ „Hele ty blboune, jen pojď, jako královna ti to nařizuju.“ usmála se.
Tony rezignovaně svěsil hlavu. „Mám na vybranou?“ „Ne…“ Lehli si a Tony je oba přikryl dekou. Emma se na něho otočila: „děkuju…“ „Za co?“ pozdvihl obočí. „Za to, že jsi pro ně doletěl a vlastně za všechno, co pro mě děláš…“ odvětila a věnovala mu pusu na tvář.
„Není zač…“ zamumlal. Emma se usmála a zachumlala se víc do jeho náručí.
To Tony ještě netušil, že je to možná poslední večer… Poslední večer jeho života…
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Hej proč Tonyho zabíjet? Why? Zrovna když si někoho oblíbím :evil:

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Hej! Ještě přece neumřel... :) Teda je to dost pravděpodobné, ale zatím ještě ne! :twisted:

Tony je takový dobrák, co by tu byl nejraději pro všechny, bohužel to často dost dobře nejde. Ale na druhou stranu je taky tvrdým vojákem bez soucitu, výborný velitel a geniální stratég...

Jen díky němu se vůbec modernizují Parlénské flotily a přecházejí na nové typy lodí, vytvářejí se nové taktiky, nový typ vedení války...

Tony je génius, dokáže udržet suverenitu státu, který ještě před pár lety prošel několika galaktickými válkami, které v podstatě projel...

Nemá zrovna závidění hodnou pozici, protože musí čelit Furlingskému Impériu, které přečísluje Parlénské jednotky jedna ku několika tisícům.

Navíc se zastaralou výzbrojí a technologií z dob první války. Navíc teď musel Potlačit Ori v Altarijské Galaxii, neustále být ve střehu před Furlingy a plus mu prakticky zuří občanská válka v protektorátech... Částečně je to chyba i Emmy a Její matky, že příliš povolili otěže, což u válkou uslabeného Impéria nedělá dobrotu.

Jo Tony je formát... A jestli umře? Uvidíš v příštím díle... Neříkám, že už je mrtvý, jen že je to možné... :twisted:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Strýček Forďa: Vše nejlepší k narozeninám
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
VŠECHNO NEJLEPŠÍ :drink2: :kapela: :drink2:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
všetko najlepšie! :drink2:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
všechno nejlepší :drink2:

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
Také se přidávám :-) vše nej!!!
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Tak jsem zpátky v civilizaci. :D

Děkuji všem, co si vzpomněli. :)
Feeling borded, call me Fredy idrc...

jakop Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1764
Bydliště: Osík u Litomyšle
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Já si nevzpomněl - mě "nakopnul" do paměti SKYPE :twisted: :rflmao: :twisted:
jakop
E-Mail - jakop@lit.cz
Skype - jakop_osik

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Taky vše nejlepší, též jsem e dnes vrátil do civilizace

Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
JakoB: Mě to bylo hned jasné, když napsal tak podezřele brzo. :twisted:

Daške: Díky Ondro. :)
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
tak čo forďásku? kedy bude nasledujúca kapitola? :wink:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Hm další díl by nebyl špatný, Tonymu jsi slíbil smrt, ale to si podle mne nezaslouží tak brzo, takže jestli další díl nevyšel jen kvůli mne tak nevím :)

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Mrtvé povídky

cron