Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Mrtvé povídky New Earth: Rangers, 1. díl vydán (28.12.2016)

New Earth: Rangers, 1. díl vydán (28.12.2016)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Příběh o jednotkách Rangers na přelomu 21. a 22. století, to je asi ten nejobšírnější popis se kterým může člověk přijít, aby shrnul děj New Earth: Rangers. Ale pojďme to alespoň částečně rozepsat.

Přežili jsme První kontakt a vyhráli První válku. Nic však není tak jednoduché, jak se na první pohled zdálo. Téměř sedmdesát let trvající stínová hra se blíží k finále. Lavina událostí a následků, kterou nedokáže zastavit žádný z nás. Zasype nás i naše potomky, nebo povstaneme a budeme silnější, než kdy dříve?



Obrázek

Toto je spoiler!!!:
Mí věrní čtenáři určitě poznají některé z postav, tím jsem si zcela jist, a čeká nás nejedno překvapení. Obal knížky je provizorní, ale říkal jsem si, že to něco chce.


A pro ty, kteří by si rádi zkazili překvapení (doporučuji až později) je původní verze New Earth k nalezení v mrtvých povídkách, přesněji řečeno zde. Můžete tak porovnat jak moc se může příběh během vývoje změnit a přitom zůstat stejným.

Díly

Prolog/Trailer
#01 Nováček
Naposledy upravil St0rm dne 28.12.2016 21:14:12, celkově upraveno 4

Příspěvek 10.12.2016 07:33:57
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:cry: jeste nic?
Jen obal? :cryy:
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 10.12.2016 15:29:35
Arlo Airman
Airman

Příspěvky: 6
Pohlaví: Muž

Příspěvek 11.12.2016 14:49:40
coldvel Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 832
Bydliště: Stratis a občas Litomyšl
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
pal píše:
:cryy: jeste nic?
Jen obal? :cryy:

Buď rád aspoň za ten obal.
Gosh, I'm proud of you, gentlemen.
So what do you say we speed this thing up, hmm?
Are you with me?
All right, then.
Let's get this thing over and done with.
Let's put the hurt on Jerry.
Let's pitch in.
Let's raise the mission count to 35.
35 it is, gentleman.
We're gonna win this thing.
We're gonna win this fucking thing.

Příspěvek 11.12.2016 16:46:44
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Klůd... Stejně to bude to samé co vždycky... Udělá pár postav:"Pročmidávášjménokdyžměstejněhnedzabiješ" a pak jednu, kterou protáhne celím dějem a až pak jí zabije.

A nebo se na to vyprdne a ne dopíše to jako povodní NE a OP.

Souhlasím s Arlo: "It's hyping time!"
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Příspěvek 11.12.2016 19:11:14
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
To je tvůj styl, pokud se nepletu :D Zabíjet postavy a ničit galaxie protože na to máš zrovna náladu. U mě neumřel nikdo "jen tak" už od Phoenixe.
Kolik pojmenovaných postav umřelo v The Shields? Čtyři, ze sedmnácti. Jedna z nich Kathrine a jednu z těch tří kladných si už ani nepamatujete, tím jsem si absolutně jistý.

Abych pokryl pochybnosti: Tenhle příběh dopsán bude, i kdyby měl svět skončit.
A proč? protože to je knížka.
Stejně jako The Shield je právě teď překládáno do angličtiny a pocestuje do časopisů ve Státech a Británii v pokusu o vydání, čeká New Earth úplně to samé.
Pracoval jsem na něm víceméně celou dobu, co jsem tady nevydával a opravdu nic mě nezastaví v tom, abych to dopsal.
Nechtěl jsem to říkat předem, kdyby se mi něco sesypalo, ale měly by se objevit i modely lodí, případně měst.
Uvidíme, jak to bude dávat můj hardware.

Příspěvek 11.12.2016 19:43:36
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ale no tak hosi.
Takto se hecujte kdyz budete hrat proti sobe hokej.;)

Ps: dekuju za info co je v planu. Jen na okraj do jake anglictiny se to preklada? Americka ci anglicka?
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 11.12.2016 20:25:17
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Můj styl?! Můj styl?! No jo... vlastně můj styl... :pst: :twisted: Ale tvůj taky!!! A že jsi nikoho bezdůvodně nezabil? Já taky ne... vždy se najde nějaký banální důvod :twisted: Ale pojďme si to vyjmenovat:


-Maya
-Franklin + Josh (ikdyž... tady ok...)
-Will
-Kayden
-Kathrine
-(ty stovky bezejmených ubožáků)

napočítal jsem 6, ne 4... Takže nejen, že mu nejde psaní, ale i Matematika pokulhává. :twisted:

Zajímavé je, že pokaždé, když nějaká tvoje "reinkarnace" se v příběhu objeví, tak nikdy neumře... Proč Porter nepošel, hmm? :twisted:

Třeba tu Kathrine jsi mohl nechat neživu, aby později Avalonu pěkně zavařila... Ale on nééé... dodrží pravidla a nechá záporáka vždy umřít...

Proč si nezabil Emily? Já se na to tak těšil... :( :cry: Kayden si mohl nechat živou a zdrcenou ze ztráty své dcery. Pak by se přidala ke Kathrine a pěkně by spolu naložili impériu! :twisted:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Příspěvek 11.12.2016 20:26:56
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Britská. Pokud by to bylo potřeba, úpravy do americké nejsou zas takový problém. Je to víceméně jen o tom jak se píší některá slova a pár rozdílů (jako rozdíl mezi 1. americkým a britským patrem).

Příspěvek 12.12.2016 07:13:42
pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Alespon tak. Americkou nemusim, zvlaste ve filmech. Bohuzel Hollywood je cislo jedna ve filmovem prumyslu.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Příspěvek 12.12.2016 09:06:48
Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Hm, zní to lákavě

Příspěvek 12.12.2016 21:58:36
Strýček Forďa Uživatelský avatar
Administrátor
Administrátor

Příspěvky: 625
Bydliště: Liverpool
Pohlaví: Muž
Skype: houdy007
Odpovědět s citací
 
Co máte všichni proti "Murikánské" Ájině? Vždyť je super! Jenom vypasený americký chorý mozek vymyslí geniální věci jako: "wanna, gonna, gotta, sucka, yaka, mata faka.... and so on... " :twisted: Narozdíl od Britů jim jde rozumět a není to jen samé huhly huhly a "r" vyslovují jako R a ne jako nějaké "ahm" Co se vám líbí na vidlákovském "Have got" ? Have bez got v druhé kategorii zní daleko líp... :twisted:

Ruku na moje dvě srdce.... nezní: "center" lépe než "centre", "color" než "colour", "sidewalk" než "pavement", " "subway" než "tube/underground" ? :pst:
Feeling borded, call me Fredy idrc...

Příspěvek 12.12.2016 22:58:34
david-L Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 182
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Náhodou Američtina sa celkom dobre (oveľa jednoduchšie :D :D :D ) prekladá, keď vyrábam titulky k americkým seriálom.

Příspěvek 13.12.2016 13:14:37
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Já jsem s Palem. Britská má kouzlo.

Příspěvek 13.12.2016 20:37:07
St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Což takhle dát si Epilog/trailer?
#0 Prolog

Třetí měsíc jednoměsíční mise byl již dávno pryč a tříčlenný tým se krčil v zákoutí točité pískovcové jeskyně. Hrubé zdi poskytovaly téměř nulovou ochranu proti ostrému větru nesoucímu oblaka ostrého písku a potrhaná celta také nepomáhala. Za zubatými otvory ve stropě a zdech nebylo vidět nic než béžovou zeď písečné bouře.
„Musíme zpátky do města!“ Snažil se jeden z nich překřičet ječící vítr.
„Jasnačka. Je to jenom troška písku!“ Odpověděl druhý a překontroloval jejich finálního druha. Vypadal, že spokojeně spí.
Všichni měli oholené hlavy a krátká, silná těla. Jejich velitel si z lebky setřel usazený písek a nasadil popraskané sluneční brýle. „V oku to stihneme. Bouře se pohybuje od města, nikdy to nebudou čekat.“
„Protože to je šílenství.“ Stál si za svým druhý muž. „A co s ním? V žádném případě nezvládne míli pod pět minut.“
Vůdce zatřepal hlavou a znovu si otřel skalp od písku. „Oba víme, že je po něm. Buďto on, nebo mise.“
„To ho tady chceš jen tak nechat?!“
„Máš snad lepší nápad?“ Dotázal se a vytáhl pistoli, kterou položil vedle raněného. „Pokud se probudí, najde nás. Když o tom mluvíme, ty taky nevypadáš nejlíp.“
„Ne všichni jsme tak… vybavení… jako ty.“ Odsekl podřízený. „A o mě se neboj, Richie. Dokud držíš ty, držím já.“
„Dobrá. Razíme.“
Něco v jeho hlase nedávalo na vybranou. Oba se tak chystali k přesunu. Jejich fasované vybavení bylo již dávno pryč a museli tak používat místní oblečení. Dlouhé šály z hrubé nebarvené látky omotané kolem hlavy a obličeje, kalhoty i kabáty s dlouhými rukávy z toho samého materiálu. Oba vypadali jako mumie se slunečními brýlemi. Velitel měl přes rameno přehozený vak.
Změna za kamennými zdi byla okamžitá. V jednom okamžiku nešlo vidět ani slyšet nic než bouři a ve druhém nešlo slyšet vůbec nic. Absolutní ticho a sluneční paprsky pronikaly do jeskyně a poslední krystalky křemíku tančily v paprscích slunce jako světlušky. Nečekali na povel.
Zafačovaná dvojice vystřelila zpoza celty jako kulky, čas tikal. V jasném denním světle hledali cestu skrz úzkou kamenitou roklinu, která rychle stoupala. Skákali z kamene na kámen, šplhali rukama nohama, šátrali po každém úchopu a nejednou jim na zrádném terénu uklouznula noha; jejich tempo však bylo ohromující.
Překážková dráha skončila zostra, horní hrana okamžitě přecházela do jemného písku a pláně, které by bylo urážkou říkat poušť. Některé duny musely mít alespoň kilometr na výšku a na vrcholku jedné z nich se pár běžců vynořil. Nad hlavou žhnoucí slunce oslňovalo i přes brýle, dva bledé měsíce v modrém nebi visely přímo v nadhlavníku a z vrcholku pískem zasypané hory to vypadalo, že stojí uprostřed mísy jejíž stěny byly vyrobené z písku. Prázdný kruhový prostor byl ohraničen rotujícími oblaky křemíku, válec možná tři kilometry v průměru, a polovina města, které bylo jejich cílem, už nebyla vidět kvůli proti nim postupujícímu oku bouře.
Těžší gravitace dělala z běhu z duny noční můru. Potáceli se, sklouzávali, málem přepadávali dopředu a při pokusu o vyrovnání jim pod nohama sjel kus svahu. Velitel měl daleko lepší výdrž než jeho podřízený, který začínal ztrácet rychlost i dech. Pot se mu dostával do očí, kyslík se nedostával do plic a hlava si dělala, co chtěla. Zamával rukama jako primadona a svalil se obličejem ze svahu, písek brousící jeho tvář.
Než si toho vůdce všiml, byl o dobrých sto metrů dále a třicet metrů níže. Ve skluzu zastavil a podíval se nahoru, kde ležel jeho nehybný kolega, pak dolů, kde stěna písku pohlcovala rustikální město z hrubého kamene… a rozběhl se dolů. Nemohl riskovat, že mise selže. Nemohl. Z původních čtyř už zbyl jen on. Jak tuhle planetu nenáviděl. A ještě mu kvůli téhle misi Velení na Zemi oholilo hlavu. Banda parchantů!
Duna se konečně srovnala a jeho nohy pumpovaly jako o závod. Byl v cílové rovince a jeho protivník se blížil z druhé strany stejně rychle. Stěna béžové smrti sahající až do nebe pohlcovala jednu budovu za druhou a on musel potlačit malý hlásek v jeho hlavě, který se mu snažil vysvětlit, že je absolutní blázen a že má utíkat na druhou stranu.
Ze vzdálenosti dvou set metrů si vybral jeden z řady domů na předměstí, který měl vchod otočený jeho směrem a lehce upravil svou trajektorii. První líná oblaka prachu zakrývala jeho cíl a písek ještě tři kroky za ním stále nedopadl, když se prohnal hlubokou chodbou na jejímž konci byly dveře. Využil své rychlosti, jednou nohou kopnul proti zámku a hrubé dřevěné dveře vletěly dovnitř; on těsně za nimi.
Budova se otřásla, když ji zasáhly stokilometrové větry a písek. Nízká kamenná stavba odolala, místní věděli, co dělají. Místní…
Čtyři členové milice seděli kolem stolu a zírali na nově příchozího, dřevěné okenice vibrovaly v pantech. Všichni měli holé hlavy a jasně modré oči; evolucí zajištěná ochrana proti silnému slunečnímu záření. Což znamenalo, že jeho popraskané sluneční brýle…
Všichni čtyři vyskočili z lavic, stůl s kovovými hrnky padal k zemi a jediný člověk v místnosti šátral pod pytlovitým oblečením. Nestihl najít co hledal, když ho jeden z nich srazil k zemi.
Udeřil ho klouby do krku, uhnul noze druhého, který mu chtěl rozšlápnout obličej, nahmatal hrnek, jeho horní hranu opřel o vršek hlavy svého ležícího soka a loktem praštil do dna co největší silou mohl. Hlava lupnula s křupnutím ořechu, muž v brýlích se vytočil na nohy, zase si kleknul a druhého udeřil pěstí do boku kolena, vyhazujíce mu kloub z jamky. Bojem uvolněné oblečení konečně umožnilo přístup ke zbrani. Rychle strčil ruku do pouzdra a vytáhl malou pistoli. Opřel ji o spánek vojáka s vyhozeným kolenem, zbraň štěkla. Výstřel v uzavřeném prostoru ho dočasně ohlušil. Otočil se na koleně, třetího trefil prvním výstřelem do břicha a druhým do hlavy, pohledem hledal čtvrtého a jeho natažená paže se otáčela v lehkém skluzu.
Čtvrtý člen milice držel automatickou pušku a mířil na muže, muž namířil zpátky. Milice mačkala spoušť, muž mačkal spoušť; střelný prach zažehnul v komoře, jasný záblesk vyplnil místnost…

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Změna za kamennými zdi byla okamžitá.

Na uvod to zni zajimave.
A dil bude kdy? V pakek?
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

BFU Uživatelský avatar
Airman
Airman

Příspěvky: 54
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Atmosféra bojových scén je u St0rma neprekonateľná. :bravo: :bravo: :bravo: :bravo: :bravo:

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Viděl bych to tak, že první dvojdíl vyjde na vánoce. Možná to rozdělím a jeden na vánoce a druhý dva dny později, ať toho na vás není moc?

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Klidne tech dvojdilu muze byt i nekolik naraz.
Neboj se ze by jsem to nezvlad.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Meanwhile došlo ke změně, co se The Shields a jejich překladu týče.
První tři díly působily poněkud chaoticky, podle vašich reakcí a nemůžu než nesouhlasit. Díl druhý, který je prakticky celý o dopravě baterií, vůbec nenavazoval na ten první a většinu postav jsme potkali až ve třetím.
Tahle úvodní konstrukce byla fragmentem, který přežil z dob druhého draftu, ve kterém už v díle druhém byla vložená příběhová linka z flotily, která letí osvobodit Město (proto je tam také zmínka o mlhovině, která byla viditelná i z pohledu flotily, akorát z druhé strany/jiné barvy).
Takže jak bych to viděl:
1. díl bude přepracován tak, aby se odehrával přímo na planetě Města, akorát třeba na jiném kontinentu. A díl druhý bude z pohledu Corena a Infyho, kteří z dálky osamocenou lodičku s bateriemi eskortují až k městu.
Příběh by tak měl být více kompaktní a bez spousty zbytečných přívěšků a přežitků předchozích verzí.
Jsem otevřený jakýmkoliv návrhům. Pokud se vám ještě něco nelíbilo, tak mi to řekněte teď. Změny budou provedeny.

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No nemelo by toto oznameni byt u the shields.
Preci jen toto je jine vlakno ktere na zminovanou povidku nema jakoukoliv navaznost. Tedy do doby nez ji nejakym zpusobem nenapises.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Ha, jsem si vůbec neuvědomil, že jsem v jiném topicu.

Ondra Daške Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 851
Bydliště: Atlantis, Bučovice
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Prolog nebyl špatnej, ale aby všichni byli blonďáci tak to zase prrr

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No jo mas toho tady rozepsano tolik.
Jo co vlakno Stormovy kratasy. to je u ledu?
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

St0rm Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2366
Bydliště: Studénka
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Tak jo, první díl se skluzem, ale jsem rád, že jsme si rozuměli a nikdo neplašil :)
Tak si to hoši užijte.
#01 Nováček

„Víš, co mi to připomíná?“ Zavrčel mladý tmavovlasý muž zakurtovaný v bezpečnostním postroji.
„Ten zatracenej výlet z Údolí Smrti do Himalájí?“
„Přesně… To byl strašnej podrb. ‚Jenom dokončete ten maraton a zařídím vám klimatizaci.‘“ Parodoval Daniel jednoho z jejich tréninkových důstojníků.
„Jsem si naprosto jistej, že se ten bastard smál až se za břicho popadal, když nás naháněli do těch kontejnerů. Žádná sprcha, ani ponětí kam letíme…“
„Já byl v pořádku, než začlo přetížení. Poslat někoho, bez varování, na sub-orbitální let kolem půlky planety, to se prostě nedělá.“
„Tohle je v porovnání první třída!“ Zasmál se druhý muž a roztáhl ruce. Jednoduchým gestem zasáhl tři další vojáky.
Seděli v trupu nákladního orbitálního Skokana, který byl upravený pro přepravu lidí. Pytle s osobními věcmi nad hlavou, základní vybavení pod sedačkou a téměř žádné místo k pohybu. Paluba vibrovala když stoupali skrz horní vrstvy atmosféry. A nebyl to ten příjemný druh vibrací, který cítíte na rokovém koncertu, ne. Tenhle třásl jejich kostní dření.
Skokan dosáhl vakua jen po pár minutách a ticho a klid ničeho byl ohlušující. Zároveň přestali zrychlovat a mikrogravitace se konečně ozvala, jejich končetiny plující vzduchem. Pilot přehodil pár spínačů, pláty kryjící okna během výstupu vyjely vzhůru a odkryly tak výhled na cíl jejich cesty.
„Svatá matko všeho co je čisté a dobré…“ Vydechl jeden z nich, když se jim křižník dostal do zorného pole.
Kovová bestie v jejich zorném poli se ježila nepopsatelným množstvím antén, zaměřovacích a zbraňových systémů. Systémy měly zálohy, zálohy zálohy a zálohu zálohy, zálohy.
„Že prý Podpůrné a Průzkumné pravidlo.“ Dodal Daniel. „S tímhle bychom mohli na Stavitele.“
„Vážně nemyslím, že by proti nim měla šanci,“ Odpověděl jeden z vojáků, „Říkají, že jedna Stavitelská loď dokáže vymazat celou flotilu.“
„Byl to vtip, Jonesi,“ povzdechl Dan, „A teď když nad tím tak přemýšlím… Proč všichni říkají ‚říkají‘?“
„Co?“
„Neřekneš ‚říkají‘ když víš něco na jisto, řekneš ‚říkám‘… říkám. Já.“
„Co to motáš?!“
„Všichni říkají ‚oni říkají.‘ Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo někdy viděl loď Stavitelů.“
„No… Někdo musel. Navíc, když se podíváš na všechny ty šílenosti co vyrobili, tak nějak nepotřebuješ vidět jejich loď abys věděl, že bude absolutně brutální.“
Rozhovor byl přerušen pilotem: „Přibližujeme se k přetlakové komoře. Prosím ujistěte se, že vaše stolky a sedačky jsou ve vzpřímené pozici. Doufám, že jste si užili let s flotilou Jejího Veličenstva.“
„Zatracenej vtipálek!“
Skokan se zatřásl když narazil do přepážky, bezpečnostní zámky zapadly a tlak se vyrovnal. Jeden po druhém odepínali bezpečnostní popruhy a pomalu pluli k východu. Když přišel na řadu Daniel, poslal své zavazadlo skrz přetlakovou komoru.
Proplachtily nulovou gravitací, minuly práh a spadly na podlahu jako hromada cihel. Dan následoval. Nabral rychlost, chytil se ocelové tyče nad přepážkou a zhoupnul se na palubu. Téměř okamžitě cítil účinek umělé gravitace, přistál na nohou a člen posádky mu podal zavazadla.
Všichni nově příchozí vojáci postávali ve skupinkách kolem haly a tak se zařadil k té své. Suverénně nejmenší z nich. Jones zmizel někde mezi inženýry.
„Rangers!“ Křikl major hned jak vstoupil a Dannyho skupina vystřelila do pozoru. Důstojník pokračoval: „Mé jméno je Viktor Rodriguez. Vy mi budete říkat Major Rodriguez.“
„Pane, ano pane!“ Zaznělo v chóru.
„Jsem velícím důstojníkem Ranger Operací na palubě Útesů Doveru a ty jste Rangeři. Třetí stupeň. Pouze třetí! Jen proto, že vidíte čtverku nebo nedejbože pětku něco dělat, neznamená to, že to můžete dělat taky. Za privilegia se platí krví nepřátel.“
„Pane, ano pane!“
Prošel mezi nimi a postupně rozdal složky se zařazením, než rozkázal: „Rozchod.“
Daniel otevřel svou složku a hledal jméno svého nadřízeného. Tým Apella, Seržant Henry Drake.
„No tak to mě podrž…“ Vydechl, když poznal jméno.

Interní komunikace byly opět mimo provoz a major Rodriguez tak musel osobně nahlásit, že jsou všichni na palubě. Můstek byl ukryt hluboko v jádru lodi, obalen v metru ocele a různých kompozit, s okolím propojen jen skrz jedny dveře a stovky a stovky kamer a senzorů.
„Kapitáne,“ zasalutoval major.
Muž v komplexním křesle se otočil od stěny monitorů. „Všichni ubytováni?“
„Všichni noví členové na palubě. Můžeme.“
„Slyšel jste, poručíku Harrisi.“
„Ano, kapitáne. Přejete si varovat posádku?“
„Vezměte ji ven pomalu. Není potřeba bezpečnostních pozic.“
Harris chytil ovládání a už už zapínal motory, když kapitán dodal: „Ujistěte se, že lineární tlumiče fungují. Nechceme další Central-One incident.“
„Všechny generátory v zeleném. Navigace, dejte mi projekci kursu.“
Slabá vibrace projela konstrukcí lodi, když motory zažehnuly a plavidlo zrychlovalo. Komridelník ji vedl po lehké křivce a následoval digitální stopu na svých obrazovkách. Aby se nikdo na palubě nezranil, byl manévr prováděn velice „pomalu.“
Trvalo patnáct minut, než se Dover stočil správným směrem.
„Kopněte do vrtule.“ Rozkázal kapitán Husher.
Antihmotové trysky daly behemotovi úvodní rychlost a Hall motory později přebraly jejich práci a v průběhu následujících pár hodin vytlačily loď až k 0,2c.

Daniel našel pokoj svého nového týmu. Sprcha, skromná společenská místnost, několik malých skříněk a pět postelí v kójích, jen dvě z nich vypadaly, že jsou používány. Nikdo tam však nebyl. Pohodil své zavazadlo do rohu, protože nevěděl která postel je jeho, a všiml si zarámovaného papíru. Rozpis tělocvičny byl jasným vodítkem.
Když našel tělocvičnu a dvojité dveře se samy otevřely, svět zastavil. Po jeho levici zvedal voják svou vlastní váhu na bench, napravo dělala jedna kliky se závažím na zádech a ještě jeden tloukl do boxovacího pytle hlava nehlava. Pro krásku sprintující na prohnutém běžeckém pásu neviděl ani jednoho z nich.
Žena tak krásná, že v ten okamžik mohl psát poezii. Žena tak ohromující, že se nemohl pohnout. Žena tak dokonalá, že slovo ‚to‘ vyskočilo v jeho hlavě. Ať už ‚to‘ znamenalo cokoliv, ona to měla.
„Kdybych věděl, že Rangeři mají takovéhle členy, byl bych se býval přihlásil dříve.“ Zabručel spíš sám sobě, ale odnikud se vynořující Jones mu odpověděl.
„Mě o tom něco vykládej…“
„A ty bys pravděpodobně neutíkal se slzama z tréninku.“
„Hej, byl jsem nemocnej!“
„Nemocný? Prosím tě. Jenom zápal plic. Kdyby chřipka, ale zápal plic?!“
„No tak jsem srab… O nic lepší než ty.“
„Že co?“
„Běž a pozvi ji někam.“
„Jo, jasně! Podívej se na ni. Všechny ty hopsavé části hopsající a ta roztomilá, roztomilá tvářička…“ Na chvíli zmizel ve snu, „Co jí mám jako říct? ‚Čau, nechceš jít někam ven?‘“
„A proč ne? Pořád je to jenom ženská,“ odkašlal si Jones a pak vybalil svá ‚moudra‘, „Takovýhle ženský se většinou cítí samy, každej se je bojí pozvat ven. Seš R3jka, borec mezi borci! Tak si nech narůst koule a běž!“
Daniel stál a nehýbal se, tak ho Jones požduchl: „Běž!“
Šel přes posilovnu a snažil se přijít s nějakým otevírákem. Zdálo se, že má minuty, ale najednou stála přímo před ním a v jeho puse chyběla slova. Mile se na něj usmála a seskočila z pásu, o třicet čísel vyšší než on. „Copak?“
„Já… a… ty… Daniel.“ Vykoktal a hlasitě polkl. Jak mohl mít takovou žízeň? Měl pocit, že se mu do krku vysypala Sahara.
V jejích očích zazářily malé plamínky, když jí došlo, o co zobákovi jde. Byl by si toho býval všiml, kdyby ho nerozptylovala potřeba vody.
„A já jsem Arrya. Ráda tě poznávám.“
„Arya?“
„Ne,“ povzdechla si, „Jsou tam dvě R přesně kvůli tomu, abyste to vy Angličani správně vyslovovali.“
„Pardon,“ zčervenal.
„Nah, to neřeš. Akorát už toho mám dost, pořád všechny opravovat. Jakpak ti můžu pomoci, Danieli?“
Prolomení první bariéry dalo Rangerovi dávku odvahy a tak položil pořádnou otázku.
„Možná že to je trošku zhurta, ale nechtěla bys někdy někam zajít; třeba na skleničku?“
Ohnula se aby si osušila zpocené nohy a dostala se do pozice, které by ani světec neodolal, než odpověděla: „Co takhle přeskočit drink?“
„C—Cože?“
Podívala se přes Dannyho rameno; téměř neviditelný zákeřný úsměv přejel přes její rty, než pokračovala. „Mluvení, pití, tancování… To je pro lidi, co můžou plýtvat časem, ale co si nalháváme? Kdo z nás má čas? Můžem na to rovnou skočit.“
Daniel si nebyl jistý, jestli sní nebo bdí. Vážně nabízela co si myslí, že nabízí? Než se zmohl na odpověď, Arry dodala: „Nejdřív si tě ale musím vyzkoušet. Však víš, jestli semnou udržíš tempo.“
Pokusil se popadnout dech, než si všiml, že ukazuje na boxerský ring.
A neviděl to jen on. Celá posilovna zastavila a jeden po druhém se trousili k provazům. Ani jeden z vojáků se ho nepokusil varovat před blížící se katastrofou. Dost možná proto, že část z nich si prošla tím samým a ten zbytek se rád díval.
Arry si nasadila rukavice a Ranger jen o kousek nižší než ona je utahoval. Zkusila pár úderů na prázdno a otočila se k Dannymu, kterému právě také upevňovali rukavice.
„Dvě pravidla. Za každý úder do trupu si můžeš sáhnout,“ diváci se zasmáli, „A pokud vyhraješ, dělej si semnou co chceš.“ Všeobecný hukot následoval a první sázky kolovaly.
Oba se zohnuli mezi lany a vstoupili do ringu. Arry k němu byla otočená zády a jeho první pohled šel k dolním partiím, druhý k tetování na krku a třetí zase dolů. Až pak si uvědomil, co viděl.
Opravdu tam bylo tetování, skryté pod dlouhým copem těsně na hraně vlasů. Malé, vkusné a neviditelné, pokud si to nepřála. I přesto bylo až dobře rozpoznatelné. Byla R5.
A doprdele.
„Vskutku, doprdele.“ Pošeptal mu Jones do ucha.
„Já to řekl nahlas?!“
„Ne… Jenom předpokládám. Být tebou, jdu jí po ksichtu.“
„Copak ses zbláznil?! Nemůžu jí praštit do obličeje… Je to jako udeřit slunečnici. Zkusil jsi někdy praštit slunečnici?“
„Jo, a ten parchant si to zasloužil!“ Zasmál se Jones. „Zapomeň, že je to holka a…“
„Kašlu na to, že je holka. Nemůžu praštit ji.“
„Chlape! Ranger páté úrovně. Zabije tě malíčkem a pak znásilní tvoji mrtvolu.“
„Děkuji za grafický popis. Budu v pohodě.“
Arry zaútočila aniž by ho nějak varovala a jen tak tak se dokázal zaklonit a uhnout. Stále neměl potřebu bojovat, ruce jen tak visely. Musel být alespoň o třicet kilo těžší, tohle by prostě nebyl fér boj.
V žádném případě— tok jeho myšlenek byl přerušen pěstí na nos.
Dokázal ukročit a uhnout třetímu levému háku. Arrya byla vyšší, štíhlejší a nějakým záhadným způsobem mnohem rychlejší než on. Ruce létající, nohy tancující; byla všude.
Daniela stále rozptyloval její vzhled a nedokázal přestat přemýšlet nad jejich společnou budoucností. Pěst do břicha ho však probudila dost rychle. Konečně se začal hýbat, uhýbat a dokonce i útočit.
Mířil jí na trup ve snaze minimalizovat zranění, každý jeho úder ale zastavila. Vždy, když se přiblížil, odtančila přes ring a zkusila jiný úhel. Musel jí přistřihnout křidélka. Použil svá široká ramena a tlačil ji k rohu. Pokusila se dostat ven sérií rychlých úkroků, ale nataženou paží ji chytil za břicho a poslal ji zpět na provazy.
Tyhle zápasy neměly žádné přestávky. Dokud stojíš, bojuješ. Z obou teklo proudem, jeho ruce v širokých obloucích bušily do jejích paží kryjících žebra a nebezpečně velké obnosy začínaly cestovat mezi sázejícími. Tohle tady ještě nebylo, zobák vyhrával! Z kakofonie zvuků vystoupil jeden jasný, křičící hlas.
„Dostaň se z rohu! Dostaň! Se! VEN!“ Řval na ni, ale Arrya se nezdála, že by slyšela. Nebo že by to byl plán?
„Ko-nec. Ko-nec! Ko-nec!“ Rozjel Jones publikum a Daniel poslechl. Zvedl ruku pro finální úder do boku hlavy a zavřel oči, aby se nemusel dívat na to co bude následovat.

To bylo to poslední, co si pamatoval, než se probral v posteli.
Pokusil se najít jen střípek vzpomínky, než zahučel: „Co— Co se stalo?“
„Ale, Sluníčko je vzhůru!“ Zazněl neznámý hlas po jeho levici a on otočil hlavu. Mladá zrzka ho pozorovala ze druhé strany místnosti. Tohle místo si pamatoval. Jeho nový pokoj! Pokus o sednutí měl za následek tupý úder do stropu ložní kóje.
„Au, to muselo bolet.“ Zasmála se dívka a dveře společenské místnosti se otevřely. Arrya a muž, který jí utahoval rukavice vešli do ložnice.
„Co se stalo?“ Zeptal se Daniel ještě jednou a Arrya mu odpověděla s roztomilým úsměvem: „Co se stalo? Sklonila jsem se pod tvým posledním úderem a seznámila tě s podlahou.“
„Oh…“
„někteří členové davu byli méně než nadšeni z výsledku.“
„Co nadělám… To mám za to, že si začínám s R5tkou.“
„Jak jsi—“
„Všiml jsem si tvého tetování.“
„Dobré oči. A jsem žena svého slova, dokázal jsi mě trefit, „vytáhla si tričko a odkryla tak modravou modřinu na spodních žebrech, „Jedno sáhnutí.“
„Uvědomuješ si, že to byl tvůj nápad, že?“ Dotázal se Danny a zamával rukou, „Není potřeba, děkuji.“
„Líbíš se mi,“ oznámila, otočila se k jedinému v místnosti, kdo ještě nepromluvil a zopakovala: „Líbí se mi.“
„Vítej v týmu Apella. Já jsem Henry Drake, seržant.“
Daniel vystřelil do pozoru, než štěkl: „Pane!“
„V klidu. Dokud posloucháš na bojišti, nemusíme si hrát na vojáky.“
„Ano, pane.“
„Tak fajn, seznamovačka. Ještě jednou, já jsem Henry Drake. Prostě mi říkej Henry, seržant když jsme venku. Arryu Wu jsi už potkal.“
„Wu? Arrya Wu?! Anděl Naděje?“
„Anděl Forlornovy Naděje,“ zavrtěla hlavou, „Stupidní přezdívka, se kterou přišla média.“
„Kam mě to strčili? Syn spasitele Země, Anděl Naděje… A ty musíš být člen královské rodiny.“ Otočil Daniel svou pozornost k mladé rusovlásce.
„A to je Alexis Renard. Žádní královští příbuzní, co vím.“ Představil Henry, „Ale R5 jako já a Arry. Mohl by ses hodit do pohovu? Vážně nemusíš stát v pozoru.“
„Ano, pane.“ Přikývl a zase se posadil. „Pane? Věděli jste, že jsem váš nový člen, než jsem si potykal s podlahou?“
„Ne. Přečetli jsme si tvoje známky, až když jsi zaříznul.“ Usmál se Henry a překontroloval pradávné zápěstní hodinky.
„Wow.“
„Dárek od mého otce, Daytona na zakázku. A jdeme. Teď!“
Daniel vyskočil na nohy a následoval svůj nový tým, než si uvědomil že ani neví, kam jdou. Tak se zeptal.
„Briefing. Už jsme skoro u cíle.“
„Cože? Netrvá cesta několik dní?“
„Tam to je několik hodin s Bránou. Zpátky se budem plazit dva týdny.“
„Ou, já minul Průlet? Vážně jsem ho chtěl vidět v tomhle zázraku.“
„Neboj se… Uvidíš jich tolik, až se ti z toho bude zvedat kufr.“ Poklepal jej po zádech Henry.
Arrya zpomalila a srovnala s ním krok, než se k němu naklonila a něco pošeptala do jeho ucha. Neměl slov, které by popsaly, co právě slyšel. Svět vážně není fér. Jediné, co se alespoň blížilo, bylo: „Tak to si ze mě děláš pi…“

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Mrtvé povídky