Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky Stargate: Aldeneerin 4 - Závěr: A to je konec (2.12)

Stargate: Aldeneerin 4 - Závěr: A to je konec (2.12)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Po odmlce Stargate Aldeneerin opět pokračuje čtvrtým příběhem.

Stargate Aldeneerin 1
Stargate Aldeneerin: Calanirmyan
Stargate Aldeneerin 2
Stargate Aldeneerin 3
Kap.1 Stará hrozba
Kap.2 Na pokraji války
Kap.3 Mobilizace
Kap.4 Oceloví válečníci
Kap.5 Proclarush Taonas
Kap.6 Baalův triumf
Kap.7 Pevnost Chal-Almen 3
Kap.8 Čepel konce
Kap.9 Velké finále
Závěr: A co dál? Hospoda u Modrého draka, Stvořitel a Loučení.

Úvod
Předtucha


Od počátku nového věku Aldeneerinu uplynulo dlouhých 640 Aldeřanských let. Za tu dobu z malé komunity čítající pár desítek tisíc obyvatel vniklo velké a mocné společenství známé pod názvem Aldeřanská Aliance. Mnoho desítek ras a národností obývalo celkem 93 světů. Celkový počet všech obyvatel překonal deset milionů. Od opatrného průzkumu samotného světa Aldeneerin do došlo až k velkým výpravám a obnově velké části světa, jenž tu po sobě zanechala zapomenutá rasa Starých Aldeřanů. Na troskách starého impéria tak vyrůstal následovník.

Gorgow pocházející z Terra Atlantus žil na Aldeneerinu už dlouhých 25 let, které uplynuly jako voda. Za tu dobu přijal Aldeneerin jako svůj domov, založil tu rodinu a naučil se mnohým dovednostem. Ty následně využil při výpravách do neprozkoumaných částí světa a díky tomu poznal mnoho míst, kultur a zažil nespočetně dobrodružství.

Protože již nastal podzim a většina práce na panství měl hotovou, rozhodl se Gorgow vydat do Lianaru za přáteli na návštěvu. Těch měl ve městě nespočet a jako prvního chtěl navštívit Azanyrmutha Modrého II, který mu dělal dlouhé roky průvodce, a jenž ho mnoho naučil. Modrý bydlel s rodinou ve velkém třípatrovém domě nedaleko magické univerzity.

Gorgow se na chvíli zastavil na široké dlážděné ulici, zatímco kolem něj procházely zástupy obyvatel města a zamyšleně si prohlížel bohatou architektonickou výzdobu. Vybavily se mu vzpomínky do dobu, kdy přišel na Aldeneerin a začal se seznamovat s novým světem. Záhy zanechal vzpomínání a následně přistoupil ke dveřím, kde zatáhl za provázek zvonku u dveří.

Zanedlouho se ozvaly kroky a dveře se nato otevřely. „Á, to jsi ty. Rád tě vidím, pojď dál,“ radostně ho přivítal Azanyrmuth Modrý II. Cestou bohatě vybaveným domem si povídali především o tom, jak jde život. Ještě než došli do velké obývací síně, které dominoval velký krb, kde zrovna dohořívalo několik polen, pozdravil rodinu modrého. Po několika vlídných slovech se Gorgow s Modrým usadil v pohodlných křeslech u malého stolku.

„Máš to tu moc pěkné,“ chválil Gorgow honosné obydlí. „Už je to nějaký rok, co jsem tu nebyl. Vždycky jsme se potkávali v blízkých krčmách, nebo při plnění našich úkolů.“
„Je to tak,“ souhlasil Azanyrmuth, zatímco šel přiložit na oheň. „Pro samou práci při osidlování Aldeneerinu jsme téměř zapomněli na návštěvy. U tebe už jsem taky nebyl pěkně dlouho.“
„Teď už máme konečně volno, tak budu rád, když se zastavíš.“
„Další průzkumné výpravy Aldeneerinu už se prozatím neplánují, takže bude času dost.“
„Proč se najednou rozhodlo zastavit další průzkum?“
„Je to jednoduché. Aldeneerin je velice rozlehlý svět, a všechna města při naší populace rozhodně nestihneme osídlit. Je to náročné udržovat obranu téměř prázdných měst. Ostatně máme prozkoumanou většinu kontinentu Elisneyr a Maiadion. To jsou už samo o sobě dost velké země pro život, přičemž stále platí, že se zde nachází oblasti, kam není radno chodit.“
„Předpokládám, že je to plýtvání sil, kdybychom se pokusili ty oblasti vyčistit,“ uvažoval Gorgow nad posledními slovy.
„Předpokládáš správně. Ty prokleté a nebezpečné oblasti nám k ničemu nejsou a jejich čištění by se rovnalo vedení zdlouhavé války. Ne, to je opravdu zbytečné. Zvlášť když nám odtud nehrozí větší nebezpečí.“
„A jak je to na ostatních kontinentech? Na Norjomastě jsme poslední léta udělali opravdu hodně práce.“
„Pravda. Z malého skromného osídlení jsme se dostali mnoho set mil východním směrem a dokonce jsme dokázali najít bezpečnou cestu na kontinent Maiadion. To nám hodně pomohlo. Ovšem je tu jeden problém“
„Jaký?“ udiveně se zeptal Modrého Gorgow.
„Ačkoliv jsme obnovili velkou část bývalého osídlení na Norjomastě, stále jeho velkou část neznáme. Tento kontinent byl v jeho severních částech řídce osídlen i za časů Starých Aldeřanů. To ale není ten problém. Možná jsi zaslechl nějaké zvěstí o jeho nejvýchodnějším výběžku?“
„O něčem si povídali obyvatelé některých měst na východě, ale všechno to připomínalo jen nějaké nejasné mýty a pověry.“
„Podařilo se nám zjistit, že na vrcholu vysoké hory nacházející se uprostřed onoho výběžku, stojí nějaká temná pevnost. Našim hraničářům se podařilo zjistit, že krajina kolem pevnosti je obývaná Temnorozenými. Ale je to jiná odnož, která o nás nic neví. Temnorození, s nimiž máme uzavřenou dohodu, se s nimi vůbec nestýkají. Netušíme, jaké mají úmysly. Bude lepší se od nich držet dál a pro jistotu posílit hraniční hlídky,“ vysvětloval Azanyrmuth situaci na dalekém kontinentě.
„Asi to tak bude nejlepší. Ostatně nemáme tam zas tak početnou armádu,“ souhlasil Gorgow, než se ptal dál. „A jak to vypadá třeba na Yokihuamě?“
„Tam je to dobré. S tamními obyvateli se nám podařilo obnovit velkou část zanedbané krajiny, ale stejně jako u Norjomastě platí, že i Yokihuama nebyla nikdy celá hustě osídlená.“
„A co Panagitmos. Tam se též osídlilo hodně měst.“
„Je to tak. Dá se říct, že celé severní pobřeží za těch posledních patnáct let velice ožilo. Problémem je akorát město Bir-Alcalab“
„Ano. O tom jsem slyšel.“
„Pak jistě víš, že pobývat v něm za noci je krajně nebezpečné. Stále nevíme, co tu strašnou kletbu způsobilo a jak ji odstranit. Na druhou stranu města na pobřeží můžeme zásobovat loďmi z Elisneyru nebo Maiadionu. Takže očištění města Bir-Alcalab není až tak na pořadu dne.“
„Asi bude moudré to nechat na příští generace,“ tiše souhlasil Gorgow.

Azanyrmuth Modrý po krátké odmlce odešel do spíže, odkud přinesl džbánek vína a trošku sýra.
„Tak na ten náš svět,“ připil si Modrý s Gorgowem, a poté oba pokračovali v rozhovoru.
„Ještě si vzpomínám, že byl osídlen kontinent Ulugbator, ale moc zpráv o něm nemám,“ zajímal se Gorgow o další místo Aldeneerinu.
„Tam není moc co vyprávět. Podařilo se obnovit jen samotné město a zúrodnit nejbližší okolí, ale s expanzí dál se nikdy moc nepočítalo. Na Aldeneerinu je mnoho daleko příznivějších míst, kde se usídlit. Ulugbator držíme jen kvůli Kruhu a městu, aby se opět nezměnilo v hromadu trosek a mohlo posloužit jako útočiště v případě nějaké pohromy či války.“
„To zní jako moudrý nápad,“ souhlasil Gorgow. „Snad k ničemu špatnému nedojde. Aldeneerin je teď v nejlepší kondici vůbec.“

Oba si povídali ještě dlouho do noci. Na chvíli se k nim přidala i rodina Modrého. Probírali spolu nejen dění na Aldeneerinu a ve městě Lianar, ale i světy celé vzkvétající Aldeřanské Aliance. Čas pozvolna plynul, a tak v síni zůstal opět jen Gorgow a Azanyrmuth Modrý II. Oba právě dopili čtvrtý džbánek vína, což bylo na nich znát. Azanyrmutha to však neodradilo a zašel do spižírny ještě pro další.

Když minula půlnoc, venku se najednou pořádně rozpršelo. Mág Modrý přiložil do krbu a vrátil se zpět do pohodlného křesla. Ještě s Gorgowem prohodil pár slov, ale nakonec ho přemohla únava a usnul. Gorgow ještě zůstal vzhůru, sledoval příjemně plápolající oheň v krbu a dopíjel víno. Sálem se neslo bubnování deště o okenní tabule a parapety, zatímco praskání ohně navozovalo příjemnou atmosféru. Gorgow se nad čímsi zamyslel, ale i jeho záhy zmohl spánek.

Po chvíli se cosi změnilo. Gorgow najednou stál na širokém mostě, který byl postaven neskutečně přesných kamenných bloků. Rozhlédl se. Po honosném městě Lianar nebylo ani památky. Místo toho hleděl na neznámou kaskádovitou pevnost kruhového půdorysu s kopulí zasazenou mezi vrcholky hnědočerných skal. Pod mostem syčela vroucí láva a vzduch naplňoval pach síry. „Kde to jenom jsem?“ zamýšlel se Gorgow. Pomalu se vydal na cestu k velké stavbě, jejíž architektura se nepodobala čemukoliv známému.

Po čtvrthodině chůze došel k velkému průchodu. Cestou nepotkal živáčka. Jediné, co slyšel, byl hukot lávy protékající stovky sáhů hluboko pod mosty. Divil se, že je vchod do obrovské stavby otevřený a nehlídaný. S přirozenou opatrností vstoupil dovnitř, kde se snažil pohybovat skrytě a neslyšně, přičemž využíval mnohé sloupy, stojky, výklenky a především stín, kterého tu byl dostatek.

Zdálo se, že Gorgow bloudil chodbami celé hodiny, avšak plynutí času se zdálo zkreslené. Chvílemi měl pocit, že je tu sotva pár minut, poté zase, že tu tráví dlouhé hodiny. Neexistoval způsob jak odhadnout čas. Oblohu venku halil hustý černý dým ze zdejší vulkanické aktivity. Sluneční paprsky neměly nejmenší šanci proniknout. Během té doby nepotkal živáčka a přes všechny pokusy bedlivě naslouchat, se neozvalo nic jiného, pouze vzdálené dunivé hučení.

Najednou zničehonic uslyšel hlasitý válečný pokřik. Rychle zamířil směrem ke zdroji, aby zjistil, o co se jedná. Když chodbou dorazil na balkón, otevřel se mu pohled na dech beroucí podívanou. V obrovském sále, jehož přední stranu tvořila obrovská okna poskytující pohled na nehostinný vulkanický svět, hleděl na armádu podivných ocelových válečníků. Jejich počet odhadoval na stovky, možná tisíce. Na straně s vysokými okny kázala v cizím jazyce postava v černém kabátě, která stála na vznášející se plošince. Do tváře ji však Gorgow neviděl. Celá scéna vypadala jako poslední proslov před nadcházejícím bojem. „Co je to za armádu? Je to jejich vůdce, kdo jim cosi káže? K čemu se chystají? Koho chtějí napadnout? Co je tohle za svět?“ tyto a další otázky se honily Gorgowovi hlavou.

Gorgow chtěl zjistit o tomto místě víc, a tak se rozhodl opatrně vzdálit z dohledu a pokračovat v průzkumu pevnosti. Sotva na to pomyslel, vůdce armády, jemuž stále stín kryl obličej, ukázal přímo směrem ke Gorgowovi. „Nepřátelský zvěd. Chyťte ho!“ zvolal tentokrát řečí, které najednou rozuměl. Nato se obrovská armáda dala do pohybu, zatímco se Gorgow chystal spěšně zmizet pryč.


Scéna náhle zmizela a Gorgow znovu seděl v útulné síni. V krbu ještě žhnuly poslední zbytky dřeva. „Co to mělo znamenat?“ zavzpomínal na divný sen. Dopil zbytek vína a dál seděl v křesle. Bubnování kapek deště na parapet Gorgowa záhy znovu uspalo.

Ani to nepostřehl, ale svět kolem se opět změnil. Tentokrát se nejednalo o neznámou pevnost, ale prostředí, které Gorgowovi připadalo až příliš povědomé. Stál na široké ulici uprostřed velkého města, které vůbec nepřipomínalo žádné město z Aldeneerinu ani z jiného známého světa. Nechápal, jak to bylo možné, ale okamžitě to místo poznal. Wellington, hlavní město a přístav Nového Zélandu, ostrovního státu na Terra Atlantus. Přestože ho nikdy nenavštívil, vybavilo se mu ještě z dob, kdy žil v podzemní pevnosti a kde měl přístup ke znalostem starého světa.

Přímo před sebou Gorgow hleděl na rozlehlou moderní budovu, která právě hostila Sci-fi fan con. Okamžitě si vzpomněl na staré časy, které trávil sledování starých filmů a hraní her s touto tématikou. Gorgow sledoval davy fanoušků oblečených v nejrůznějších kostýmech, kteří přicházeli po desítkách, a tak neváhal a následoval je.

Ve velké hale přišel k rozcestníku, kde byla uvedena všechna témata. Rychle prošel dlouhý seznam a téměř všechno si okamžitě vybavil. Dál tu nečekal a šel na prohlídku jednotlivých sekcí a pavilonů.

Jako první prošel části věnující se Hvězdným válkám, následoval Star trek, potom změnil téma na Tolkienovo Středozem. Protože tyto příběhy měl rád od dětství, strávil tam hodně času. Potom přešel do sekce věnované Šílenému Maxovi. Tam potkával fanoušky v roztodivných kostýmech post apokalyptického světa. Vystaveny tu byly i bizarní vozítka doprovázející dávný kult. Ještě než přešel do další sekce, zaujal ho jeden vlasatý fanoušek, který byl oděn v černé kůži, na sobě nábojové pásy a především na krku nosil srnčí lebku. Aby toho nebylo málo, tvář měl nalíčenou bíle a černě, přesně jak to měli Temnorození a vše dokonal trochou té umělé krve. Nechápal proč, ale tohoto chlapa Gorgow odněkud znal, ale nedokázal si vzpomenout odkud.

Další sekce se věnovala fenoménu světa Fallout. Ta hodně připomínala tu předcházející, ale i tam strávil dost času. O kousek dál narazil na sekci věnované Hvězdné bráně. U vchodu postávali dvě mladistvé postavy navlečené do černých plášťů, bílých paruk a tváře natřené zelenkavou barvou. Waithská stráž. Dva mladíci však místo hrůzy spíš Gorgowovi vykouzlili na tváři pobavený úsměv.

V sekci věnované Hvězdné bráně probíhala zrovna nějaké přednáška. Gorgow ji chvíli poslouchal, avšak po pár minutách ho omrzela a šel si tedy prohlédnout zbytek sekce. Do oka mu záhy padl jakýsi lexikon, kde byly popsané různé rasy, národy, kultury, technologie a především světy. Gorgow jím začal zaujatě listovat. Řadu věcí poznával a znal mnohem lépe než všichni přítomní dohromady. Léta strávená na Aldeneerinu, stovky dobrodružství a tisíce cest mezi všemi světy Aldeřanské Aliance, díky tomu všemu zažíval podobné pocity, jako při studiu knih v Lianarských knihovnách. Jenže dost věcí se od Univerza Hvězdné brány lišilo. Namátkou ještě listoval kapitole věnované světům a porovnával adresy uvedené v knize se skutečností. Bylo to zvláštní, ale všechny souhlasily. Ještě než knihu odložil, zaujal ho svět s názvem Tartarus. Na obrázku se vyjímala přesně stejná pevnost, jakou před chvíli navštívil. „Co to má znamenat? Nějaká předtucha?“ zamyslel se Gorgow a uvědomoval si, že v žádné knize o Tartarusu nenašli ani jednu zmínku.

Ponořen do myšlenek Gorgow vyšel zpět na chodbu a chystal se opustit budovu. Jeho pozornost najednou upoutal malý stánek na konci velkého sálu, kde měli prostor k prezentaci i amatérští tvůrci. Za pultem, na němž byly rozložené povědomé mapy a knihy s příběhy, stál vlasatý mladík v kostýmu čaroděje, přesně takovým, jaký nosili mágové s rodu Azanyrmuthů.

„Zdravím tě,“ přivítal ho mladík. „My se asi známe.“
„Asi jo. Jmenuješ se Azanyrmuth?“ hádal Gorgow.
„Je to můj fantasy pseudonym. Řada kamarádů mi říká prostě Azany.“
„Rád tě poznávám, mě říkají Gorgow.“
„Ano vím.“
„Jak je to možné?“ divil se Gorgow.
„Nechci moc prozrazovat, ale konečně přišla zase chuť tvořit a fanoušci se dočkají čtvrtého dílu. Ty tam budeš mít také svou roli.“
„Co se tam stane?“
„Nech se překvapit, až přijde pravý čas, budeš vědět, co máš udělat.“
„Dobrá. A je ještě něco, co bych měl vědět?“
„Pozdravuj Blashyra.“
Jen co to dořekl, Gorgow se probudil.


Oheň v krbu již zcela vyhasl a pokoji vládla úplná tma. Venku stále silně pršelo. Gorgowovi zůstal v hlavě ještě podivnější sen. Dlouhé minuty seděl v křesle a stále si připomínal vše, co v něm viděl. Nejvíc se mu do paměti vryl rozhovor s Azanym. Ještě teď měl před očima mapy světa a několika měst. Všechno naprosto souhlasilo a dokonce si vzpomínal na části mapy, kde byly vyobrazeny dosud neprozkoumané části světa. Hned nato se odebral do blízké pracovny, kde rozsvítil magickou lampičku a v rychlosti namaloval na několik papírů mapy neprozkoumaných oblastí Aldeneerinu.

Když se usadil zpět do křesla, aby přemítal o věcech viděných ve snu, které v Gorgowovi vyvolaly téměř zapomenuté vzpomínky, opět se ponořil do říše snů.

Znovu se vrátil na Terra Atlantus, tentokrát do jiného města. Zatímco se rozhlížel po relativně zachovalém městě, kde panoval čilý ruch, věděl, že se jedná město. Melbourne, jedno z největších měst v zemi zvané Austrálie. Bylo z podivem, že si Gorgow po tak dlouhém životě na Aldeneerinu živě vzpomněl na starý zapomenutý a dnes již zcela zpustlý svět.

Najednou se odkudsi ozval křik. Gorgow rychle vyrazil k místu, kde právě vznikla panika. Chtěl se dozvědět, co se tu stalo, ačkoliv tušil příchod něčeho moc zlého. Na místo dorazil během chvilky a sotva se rozhlédl, uviděl obraz blížící se zkázy. Velká armáda ocelových válečníků postupovala přes velké náměstí a ze zbraní pálila o všem živém čímsi připomínající malé ohnivé koule létající velkou rychlostí. Nikdo neměl před tak silnou palebnou silou šanci uniknout. Našlo se mnoho, co svůj život nechtělo nechat bez boje, avšak žádné zbraně na válečníky neúčinkovaly, ať to byly staré zbraně používané na Terra Atlantus, či kouzla používané na Aldeneerinu.

Gorgow sledoval obraz beznadějného boje proti neznámému nepříteli. Viděl, jak je město postupně ničeno. Neexistovalo cokoliv, co by bylo účinné v boji proti ocelovým nepřátelům. Až po dlouhé době si uvědomil, kde nepřátele viděl. Naprosto stejnou armádu viděl hned v prvním snu. Vzpomněl si na kázání vůdce a natěšení bojovníků do války.

Zoufalé výkřiky vražděných obyvatel města zaplňovaly ulice. Všude vládl zmatek, zoufalství a beznaděj. Než se nadál, zvuky bojů nakonec utichly. Pak před sebou viděl jen hromady bezvládných těl a poničených staveb. Na Melbourne padlo mrtvolné ticho. Bylo po všem


Gorgow se trhnutím probudil. Rychle se rozhlédl. Uklidnil se, když spatřil útulnou síň. Azanyrmuth Modrý se také právě probudil a ihned si všiml, že Gorgow není zcela ve své kůži.
„Děje se něco?“
„Nevím. Něco se blíží. Cítím to,“ rozrušeně prohlásil Gorgow.
„Asi si měl jen špatný sen. To se občas stane každému,“ uklidňoval ho Modrý.
„Vím. Ale tohle bylo jiné. Takové živější.“

Při snídani Gorgow převyprávěl všechny tři podivné sny i to, jak zakreslil neprobádané části Aldeneerinu. Zatímco oba jedli, Azanyrmuth si zamyšleně prohlížel nákresy. Věděl, že existovaly sny, které uměly předpovědět nějaké události. Bylo však nemožné určit, zda se vyplní, nebo se jednalo pouze o noční můru. Ovšem nákresy působily naprosto přesvědčivě. Rozhodně by bylo chybou brát varování na lehkou váhu, přestože žádný člen Aldeřanské Aliance neměl o jakékoliv hrozbě jedinou zvěst. Modrý se trochu obával, co měly Gorgowovo sny znamenat.
Naposledy upravil Paci Azanyrmuth dne 02.12.2019 20:36:59, celkově upraveno 18
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Příspěvek 20.1.2018 02:39:20
forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Slibný začátek :-)
jen jak je noc našel jsem jen jednu chybu a to hned na začátku " Aldeneerin do došlo až k velkým výpravám " místo do je to že? :-)

Těším se na pokračování...

Příspěvek 29.3.2018 18:23:26
Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
1
Stará hrozba


V Lianaru právě probíhaly bujaré oslavy příchodu nového roku 640. Veselí naplňovalo každou krčmu a hospodu nejen ve městech, ale i na vesnicích, osadách a hospůdkách u cest. Někde se slavilo více, jinde skromněji, přesto všude vládla dobrá nálada.

Jinak tomu nebylo v nejstarší Lianarské krčmě U kruhu světů. Právě tam se sešli i mnozí z rozvětveného rodu Azanyrmuthovců. Také tam dorazil Gorgow, válečník Blashyr a mnozí další. Válečník Blashyr patřil mezi velice silné a zároveň důvtipné válečníky. Pocházel z dalekých zemí severně od království Karlstad. Měřil pověstných šest stop a palců osm. Na pohled působil jako někdo, s kým si nebylo radno zahrávat. Už od mala měl obrovskou sílu. Na páce nenašel přemožitele, dokonce ani Orkové či Unasové se mu nedokázali rovnat. Ve třiceti dokázal zcela sám holýma rukama přeprat tucet skalních obrů. Zvěsti o jeho síle se rychle šířily do světa. Stejně jako síly mu byl dopřán i důvtip, díky němuž dokázal mnoho nepřátel i přelstít. Nebál se ani hádanek a hlavolamů. Dokázal si s mnohými věci poradit i jinak, než silou. Dokonce ani k magii nekladl odpor a sám se o ni zajímal. Sice nedokázal sesílat ohnivé koule, případně jiná kouzla, ale dokázal ji využít. Jindy dokázal nastavit vlídnou přátelskou tvář. V klidných časech sršel humorem a u piva dokázal bavit téměř celou krčmu a nejinak tomu bylo i dnes.

Blashyr vyprávěl mnohé z dobrodružných historek, o tom, jak přelstil skupinku Trollů v nedalekých horách. Jak sám vybil doupě lapků přepadající pocestné mezi městy Canventeria a Andarion. Nebo jak urovnal rvačku v krčmě Vypitý žejdlík. Večer tak příjemně ubíhal a pivo teklo proudem.

Když minula půlnoc a všichni náležitě přivítali příchod nového roku přípitkem silné kořalky. Veselí i nadále pokračovalo. Azanyrmuth Modrý II se tentokrát jal řeči. Nejdříve s kamarády probíral Aldeřanskou Alianci a to, jak postupně nabírá na síle. Potom se mu najednou vybavily sny, jenž se zdály Gorgowovi při nedávné návštěvě.
„Gorgowe. Pamatuješ ještě na ty sny, co se ti zdály před pár dny?“
„Jasně,“ odpověděl Gorgow, sotva dopil pivo. „Na ně se nedá jen tak zapomenout, jak byly živé. A taky jsem je tu už mnohokrát vyprávěl.“
„Co si myslíte o jejich významu?“ zamyšleně Azanyrmuth pohleděl na všechny přátele u stolu.
„Abych vám řekl pravdu,“ odpověděl Blashyr, „taky mám v poslední době pocit, že se něco stane. Ale nebál bych se toho. Aldeřanská Aliance je mocná a my se nedáme,“ hrdě dokončil větu.
„Doufejme, že máš pravdu. Avšak měli bychom si zachovat určitou opatrnost. Univerzum je velké a netušíme, jaké civilizace a kultury v něm žijí,“ uvážlivěji konstatoval Azanyrmuth Mág V, potom se otočil ke Gorgowovi a pokračoval: „Ovšem ty sny ti mohly vzniknout kombinací vzpomínek na tvůj starý svět, času trávený v těch hrách, co si nám popisoval a událostí v tomto světě. To se prostě občas stane každému, že vzpomínky vytvoří takové divné sny. Na druhou stranu už jsme tu měli pár snů, které v symbolech naznačily nadcházející události, nebo dokonce sny, které se pak opravdu staly.“
Dál se o snech nebavili a slova se ujal opět Blashyr.

Na druhý den krajinu kolem Lianaru pokryla vydatná sněhová pokrývka, která okolí zahalila do svěžího bílého hávu. Krátce před poledne se vyjasnilo a krásný mrazivý den lákal k procházce, která po propité noci přišla mnohým vhod.

Zimní dny pomalu plynuly a po oslavách nastal opět čas na zařizování věcí kolem Aliance. Dva členové rady Azanyrmuth VI a Azanyrmuth Mág IV se vydali Kruhem do podzemní pevnosti světa Brei. Oba sem dorazili na pravidelnou prohlídku rozsáhlé osmipatrové stavby. Vůdce pevnosti Alaether, statný muž ve středních letech oděn v modrém rouchu, je tu postupně provedl a ukázal jim výsledky výzkumů, které zde od postavení probíhaly na nalezených předmětech a artefaktech. Rovněž tu mnozí mágové zkoušeli nová kouzla, schopní kováři vytvářeli ty nejpokročilejší zbraně a zbroje, které ve spolupráci s mágy zkoušeli očarovat novými způsoby. V dalších místech alchymisté experimentovali s novými lektvary, bylinkáři zkoumali účinky nově nalezených bylin a badatelé četli ve starých knihách, které sem byly přeneseny ze starých Aldeřanských pevností rozmístěných po Univerzu. Z tohoto důvodu pevnost Brei spolu s Nazgaranem a Patrianem patřila mezi nejstřeženější místa v celé alianci. Na bezpečnost dohlížela početná posádka bojovníků i mágů. Kromě toho důležité místa chránily magické štíty, pasti, zesílené dveře, magické dveře a mnoho dalšího. Nezapomnělo se ani na samotný Kruh světů, který jistil energetický štít, systém střílen a magických věží.

Oba Azanyrmuthovci byli velice spokojeni s fungování nejpřísněji střežené pevnosti v celé Alianci. Po prohlídce zasedli v honosné jednací síni, která se využívala k hoštění návštěv. Tam poobědvali s vůdci pevnosti a společně probírali záležitosti ohledně fungování celé pevnosti, jakož i o událostech v Aldeřanské Alianci. Přitom si vůdce Alaether trochu povzdech.

„Děje se něco?“ zeptal se Azanyrmuth VI, který zpozoroval ve výrazu vůdce jakési starosti.
„Vzpomínáte si ještě na svět Jebanna?“
„Jasně,“ okamžitě odpověděl Mág IV. „Kdysi dávno byl opuštěn kvůli četným útokům Goa'uldů. Když nebezpečí pominulo, byl znovu osídlen. Nutno však podotknout, že tamější civilizace patří mezi nejmenší v celé Alianci. Co vím, tak tam snad žije necelých patnáct tisíc obyvatel.“
„Přesně tak. Včera večer odtamtud přišla zpráva o záhadném útoku na městečko poblíž Kruhu.“
„Opravdu?“ podivil se Azanyrmuth VI. Co si vzpomínal, tak Jebanna patřila v posledním století mezi bezpečné světy. Neobývalo ho tolik nebezpečných tvorů, jako tomu bylo jinde.
„Ano. Město Leannoma stalo obětí náhlého útoku. Mnoho lidí při přepadu zahynulo a zbytek stačil uniknout do nedalekých lesů,“ s vážným výrazem vyprávěl Alaether.
„Zatraceně. Ví se něco o útočnících?“
„Jen nejasné zmínky. Mnozí se zmínili o rychle létajících ohnivých koulích. Někdo snad viděl neznámou armádu, avšak kvůli tmě nikdo nic pořádně nepoznal.“
„To není dobré,“ vážně se zamyslel Azanyrmuth VI. „To mohl udělat kdokoliv. Pochybuju, že na tom světě někdo vlastní dobře vyzbrojenou armádu, která by dokázala za noc úspěšně vybít tisícové město. Museli přijít Kruhem, ale z jakého světa?“
„Nevím o nikom, kdo by v rámci Aliance připravoval vzpouru. Existuje tu sice pár jedinců, kteří chtějí získat moc a bohatství jen pro sebe, avšak v tom případě by útok na Jebannu nedával smysl,“ dál rozmýšlel Mág IV.
„Každopádně to musíme okamžitě oznámit radě, vládcům a všem členům Aldeřanské Aliance. Ať to udělal kdokoliv, najdeme ho,“ pokračoval šestý Azanyrmuth.
„Dobrá. Hned zajistím vše potřebné,“ souhlasil vůdce Alaether. „Pošlu posly našim spojencům a uvědomím i vládce našich ostatních pevností.“
„Udělejme to raději hned teď,“ navrhl šestý. „Sežeňte nám nějaké hraničáře a ještě dnes bychom se tam vydali. Kdo ví, vůči čemu stojíme.“
„Rozumím,“ prohlásil vůdce a ihned šel zajistit vše potřebné.

Během chvíle představitelé pevnosti Brei uvědomili Aldeneerin a další spojence. Následně se toho dne zpráva o záhadném útoku donesla na všechny světy Aldeřanské Aliance a dále se nesla do zapadlejších koutů světů. Následně se v hlavním sále s Kruhem připravovali oba Azanyrmuthé a oddíl čítající tucet bojovníků, hraničářů a mágů.

Těsně před odchodem vůdce Alaether oddílu dával poslední pokyny k výpravě: „A nezapomeňte, že se jedná především o průzkumnou výpravu. Netušíme, proti komu stojíme, ani jakou má moc. Dá se však očekávat, že bude mít určitě slušně vyzbrojenou armádu, když dokázala přes noc téměř vyplenit celé malé město. Buďte proto na pozoru a nepouštějte se zbytečně do boje.“ Dále bez zbytečných řečí zadal na ovladači adresu světa Jebanna. Když se Kruh otevřel, mág Danar prověřil druhou stranu kouzlem Vzdáleného nahlížení. Jakmile potvrdil, že prostranství před Kruhem je bezpečné, oddíl se vydal na cestu

Svět Jebanna patřil mezi nejméně vyspělé, velmi málo osídlené a také málo prozkoumané. Zdejší obyvatelé se živili výhradně zemědělstvím, nebo lesnictvím a jen pár jedinců se věnovalo řemeslům, bez nichž by se zdejší hospodářství neobešlo. Také okolí Kruhu působilo téměř opuštěně. Přítomnost civilizace naznačovala akorát udržovaná dlážděná cesta a pokosená louka. Zatímco mágové a válečníci zaujali obranný postoj, hraničáři se pustili do hledání stop.

„Není pochyb, že tudy prošla menší armáda,“ prohlásil jeden z nich. „Kolem cesty se nachází zřetelné stopy těžkých ozbrojenců.“
„Dokážeš určit jejich počet?“ zeptal se Azanyrmuth Mág IV.
„Bylo jich určitě několik desítek. Možná i stovka. Stopy jsou čerstvé. Prošli Kruhem, vyplenili nejbližší město, a potom se vrátili tam, odkud přišli. Doufejme, že se vrátili všichni. Bude lepší, když někteří z nás půjdou pátrat i v přilehlých lesích.“
Azanyrmuth se zamyšleně rozhlédl po okolí, a potom prohlásil: „Snad máš pravdu. Pojďme tedy dál. Do města Leannoma je to slabé dvě míle.“

Cestou k městu čtrnáctičlenný oddíl opatrně postupoval vpřed, zatímco se hraničáři snažili nalézt nějaké stopy. Bezúspěšně. Kromě otisků těžkých okovaných bot v hlíně a pošlapané trávy, nic nenašli. Proto všichni doufali, že průzkum samotného města napoví víc.

Do Leannomy dorazili krátce po poledni místního času. Už pohled na vypálené město uprostřed polí nevěstil nic dobrého. Všichni se na chvíli zastavili a hleděli na obraz zkázy. Kdysi prosté, avšak spokojeně fungující městečko obehnané jednoduchou kamennou hradbou, leželo nyní v troskách. Nikomu nebylo moc do řeči, protože od poslední války uplynulo přesně padesát let. Padesát let míru a blahobytu, to vše se náhle ocitlo v ohrožení. Po chvilce mlčení nakonec dal Azanyrmuth VI povel k pochodu.

Ještě než dorazili k hlavní bráně, v okolí spatřili několik mrtvých těl. Rychlý průzkum prozradil, že se bez výjimky jednalo o obyvatele města a všichni zemřeli po zásahu menšími ohnivými koulemi. Mágové se pokoušeli zjistit víc, protože taková forma menší ohnivé koule nebývala smrtící a rozhodně by nejzákladnějším kouzlem ohnivé magie nemohl útočník zničit celé město za celou noc. Kromě hlubokých spálenin na tělech nenašli už nic dalšího.

Sotva prošli hlavní vyraženou bránou, přivítalo je naprosto zpustlé vypleněné město. Mnoho domů leželo v troskách, jiné sežehl oheň, z některých ještě dosud stoupal černý kouř a všude byla cítit spálenina. Ulice města pokrývala těla zemřelých obyvatel. Podle pozic těl bylo zřejmé, že se místní snažili útočníkovi bránit, ale bylo to marné. Průzkumná výprava se pustila do prohledávání trosek.

Po dlouhé hodině průzkumu nezjistili vůbec nic nového. Všichni zemřeli po zásahu jakéhosi ohnivého kouzla a podle počtu obětí jich přežila jen hrstka, která stačila uniknout a předat zprávu o útoku. Jedna věc výpravu velmi znepokojila. V celém městě nenašli ani jediného mrtvého útočníka. Na to existovaly pouze dvě vysvětlení. Buď útočníci odnesli své padlé, nebo se obráncům nepodařilo nikoho z nich zabít. Azanyrmuth VI vůbec netušil, proč ho taková špatná myšlenka napadla. Pokud by to byla pravda, byla by to velmi špatná zpráva pro celou Alianci. Ačkoliv Jebanna patřila mezi málo vyspělé světy, vyzbrojeni byli velmi slušně a samotná městečka byla obehnána hradbou právě pro případy, kdyby Kruhem přišel nějaký útočník.

„Vůbec se mi to nelíbí,“ tiše prohlásil Azanyrmuth VI, zatímco se rozhlížel po troskách.
„Mě také ne,“ souhlasil s ním bratr. „Je to tu hodně ponuré. Kdo to jen mohl udělat?“
„Každopádně bychom sem měli poslat nějaké bojovníky. Je potřeba důkladně prohledat okolí a doufat, že najdeme nějakou stopu. A také bych nechal střežit bránu, co kdyby tu někdo z útočníků ještě byl,“ uvažoval o dalších možnostech šestý.
„Určitě, ale nejdřív se musíme vrátit do pevnosti Brei a všechno probrat s radou, nerad bych o tak důležité věci rozhodoval sám.“
„Dobrá. Tak se nezdržujme a pojďme.“
Hned nato Azanyrmuth Mág IV zavelel k odchodu a celá průzkumná výprava se vydala po cestě zpět ke Kruhu.

Zpráva o útoku se mezitím dostala všem vládcům nejen na Aldeneerinu, ale i na další světy. Vážnost situace podtrhlo, že pevnost Brei navštívil i sám král Darhuren. Oba Azanyrmuthé, král s doprovodem i vůdce pevnosti Alaether zasedli do jednacího sálu nacházející nedaleko o síně s Kruhem. Tam Azanyrmuthé popsali vše, co zjistili na Jebanně i ve vypleněném městě Leannomě. Krále tato zpráva ještě více zneklidnila.
„Doufejme, že to byla nějaká ojedinělá záležitost, i když je to asi naivní představa,“ hned nato prohlásil vůdce pevnosti.
„Taky si myslím,“ souhlasil s jeho slovy král. „Proto tedy pošleme na Jebannu tisícovku bojovníků, kteří budou mít za úkol střežit Kruh i okolní lesy. Část bude střežit cesty a okolní města a vesnice, pro případ, kdyby se někdo z nepřátel zase objevil. Rovněž dám rozkaz k většímu střežení Kruhů. Především se to týká menších světů, kde není u Kruhu žádná obrana, opevnění, nebo štít.“
„Těch je ovšem nejvíc,“ připomněl králi fakt, že více než tři čtvrtiny světů nemá nijak Kruh chráněn. Veškerá obrana je zajištěna pouze menším oddílem strážných. A světy s pár tisíci obyvateli dokonce ani to.
„Budeme to muset posílit. Vojska na to máme,“ odhodlaně prohlásil král Darhuren.

Toho dne bylo v pevnosti Brei neobvykle živo, vládci z různých světů přicházeli a žádali více informací. Rovněž se dostavilo nespočet velitelů armád a společně s vládci řešili možné strategie a možnosti obrany. Debatovalo se až dlouho do noci. Potom všechny přemohla únava a mnozí se vrátili zpět na své světy, nebo využili pevnostní pokoje pro hosty. V pevnosti zůstali i oba Azanyrmuthé, ačkoliv mohli Kruhem projít zpět na Aldeneerin a vyspat se v pohodlí domova.

Krátce po rozbřesku se pevnost postupně probouzela. Ve velké jídelně si všichni dopřávali bohatou snídani. Azanyrmuth Mág IV přemýšlel, jak lépe ochránit světy, když v tom přiběhl do jídelny mladý Gnóm s vážným výrazem v tváři: „Pánové, nerad vás ruším, ale nesu důležitou zprávu. Došlo k dalšímu útoku.“
V jídelně vše najednou utichlo. „Kde k tomu došlo?“ první se zeptal právě Azanyrmuth Mág.
„Tillarn,“ odpověděl posel.
„Není to ten svět, kam se odstěhovali ti vyděděnci?“ kdosi se zeptal.
„To je přesně on. Tillarn patřil velmi dlouhá léta mezi neobydlené světy,“ vysvětloval Azanyrmuth VI. „Pak došlo v roce 622 k té nešťastné události na Tollanu. To však není teď důležité. Ve zkratce došlo k velké názorové rozepři a jako alternativní trest se pro dvě stě hříšníků zvolilo vyhnanství na Tillarnu. Původně těm dotyčným hrozil doživotní trest v těžkém žaláři, ale potom jim byl trest zmírněn na doživotní vyhnanství. A zdá se, že se smrti nevyhnuli. Ví se něco víc?“
„Snad jednu vesnici kdosi vyvraždil stejným způsobem, jako Leannomu.“
„Nějaké stopy? Zahlédl někdo útočníka?“ dál vyzvídal Azanyrmuth Mág IV.
„Netušíme, přišlo se na to před chvílí.“
„Dobrá. Sežeňte bojovníky. Do oběda tam vyrazíme. Vypadá to, že se naše obavy zřejmě potvrdily.“

Všichni se záhy vydali plnit rozkazy, a průzkumná výprava čítající přes čtyřicet bojovníků byla nachystaná do hodiny. Azanyrmuth Mág zbytečně záležitost neprotahoval a vydal rozkaz k zadání adresy světa Tillarn. Sotva se Kruh světů otevřel, Azanyrmuth využil kouzlo Vzdáleného nahlížení, aby zjistil, zda je okolí bezpečné. Po chvíli si vydechnul: „Široko daleko je klid. Nikde necítím živáčka. Můžeme jít, cesta je bezpečná.“ Vůdce pevnosti Alaether nato vydal svolení k cestě.

Jakmile čtyřiceti členná výprava dorazila na místo, všichni bojovníci zabezpečili okolí a zároveň hraničáři hledali nějaké stopy po útočníkovi. Nebylo ani třeba pátrat, protože stovky stop po ozbrojencích se ve vlhké trávě daly stěží přehlédnout, přesto se však mnozí snažili najít jakoukoliv drobnost, která by o útočníkovi prozradila víc.

Výprava následovala stopy hustými vlhkými lesy, které po několik dnů skrápěly silné deště. Protože na Tillarnu neexistovaly dlážděné cesty, všichni se museli brodit četnými loužemi a bahnem. Přestože vlhké prostředí bylo příhodné pro stopování, nic užitečného stále nenacházeli. Cestou museli přebrodit rozvodněný horský potok, protože vesnici s částí lesa, kde se nacházel Kruh, nespojoval žádný most, či lávka. Přechod přes divokou vodu celou skupinu zdržel, protože bylo nutné natáhnout lano, jehož se mohli všichni přidržovat, při brodění v hluboké a nebezpečné vodě.

Konečně po dlouhých čtyřech hodinách pochodu dorazili do malé vesničky. Už prvotní pohled nedával naděje v to, že by útok někdo přežil. Před sebou spatřili jen ohořelé zbytky prostých vesnických stavení, spoustu zničeného vybavení a samozřejmě několik desítek mrtvol. Rychlý průzkum potvrdil, že obyvatelé Tillarnu zemřeli naprosto stejně, jako tomu bylo v případě Jebanny. Temná zatažená obloha, vlhko, chlad a ticho kolem ještě umocňovalo ponurou atmosféru místa.

Průzkumná výprava se pustila do pátrání. Současně Azanyrmuth vyslal pár malých skupinek do okolních vesniček, aby se zde vyptali na podrobnosti. V duchu Mág doufal, že někdo slyšel nějaké zvuky, či dokonce spatřil na vlastní oči onu neznámou armádu.

Uplynuly dlouhé dvě hodiny. Azanyrmuth Mág se zrovna s několika dalšími bojovníky hřál u ohně, očekával příchod poslů a přemýšlel o neznámém nepříteli.
„Tak jsme tady,“ vyrušil ho z přemýšlení hraničář Agilulf.
„Výborně. Tak co? Zjistili jste něco zajímavého?“ nedočkavě se vyptával mág.
„Poptali jsme se v okolních vesnicích a někteří vypověděli, že se odsud včera v noci ozývaly zvláštní zvuky a slabé rány, které šly za sebou v rychlém sledu.“
„A spatřil někdo útočníky?“
„Nic konkrétního, akorát jeden vesničan viděl u brodu siluety černých postav. Neviděl jim do tváře, ale zdálo se mu, že měli na sobě těžkou černou zbroj. Dostal strach, a tak se raději odplížil zpět do vedlejší vesnice.“
„Něco dalšího?“
„Už nic. Je toho málo,“ zklamaně pravil Agilulf.
Azanyrmuth poděkoval hraničáři a sám poodstoupil stranou, aby si urovnal myšlenky.

Po další hodině průzkumná výprava dokončila prohledávání vesničky a jejího okolí. Ke zklamání všech však ani zde nenašli cokoliv, co by dalo odpověď na otázku, kdo stál za tím masakrem. Když už na Tillarnu nebylo co dělat, Azanyrmuth zavelel k odchodu domů.

Po další dva dny bylo v pevnosti Brei i nadále živo. Aldeřané společně se spojenci probírali současnou situaci a snažili se předpovědět, který svět by nepřítel mohl napadnout. Možností se nabízelo mnoho, ale nikdo vůbec netušil, podle jakého klíče nepřítel postupuje. I ti nejlepší mágové zkoušeli různá kouzla vzdáleného nahlížení, či předtuchy, avšak bez výsledku. Potřebná magie k dosažení potřebných výsledku vysoce převyšovala možnosti Aldeřanů i spojenců. Nezbylo než předpokládat více scénářů. Buď nepřítel putoval po světech nahodile, nebo věděl o Aldeřanské alianci a občasnými útoky zkoušel její vojenskou sílu. Muselo se proto počítat se všemi možnostmi a posílit obranu Kruhů všude. Nevýhoda systému sítě Kruhů spočívala v tom, že nepřítel mohl cestovat z jakéhokoliv světa na jakýkoliv jiný.

Třetí den od výpravy na Tillarn Azanyrmuth Mág IV snídal v hodovní síni společně s dalšími zástupci armád a vlád mnohých světů. Téma diskuze měli stále stejné. Azanyrmuth si však po probuzení vzpomněl na Gorgowův sen. Povyprávěl ho přítomným a ti se shodli, že nakonec skutečně předpovídal nějakou přicházející pohromu. Jeho sen se zřejmě začal naplňovat.

Když se Mág nasnídal a šel zpět do jednací síně, vyrušil ho povyk v nedaleké chodbě. Okamžitě se tam rozeběhl, přičemž měl neblahé tušení, že došlo k dalšímu útoku.
„Dobře, že jste tady,“ okamžitě spustil vůdce pevnosti Alaether, sotva Azanyrmutha spatřil.
„Tuším správně, že se opět stalo něco zlého,“ pravil mág, když sledoval ustarané tváře přítomných.
„Tušíte správně,“ potvrdil jeho domněnku Alaether. „Další obětí byl svět Chartago.“
„Chartago?“ ujišťoval se mág.
„Ano. Ale tentokrát to nedopadlo tak špatně. Mnozí obyvatelé v městečku kolem Kruhu dokázali díky systému podzemních chodeb uniknout a zachránit se. A co víc. Dokonce spatřili útočníka.“
„Že by konečně nějaká příznivější zpráva?“
„Obyvatelé útočníky popsali, jako válečníky ve velmi neobvyklém černém brnění. S sebou nenesli žádné zbraně jako například meče, sekery, či něco podobného, ale vystřelovali v rychlém sledu malé ohnivé koule nebývalé účinnosti. Mnozí popisovali, že takový způsob používání magie ještě nikdy neviděli.“
„A ten vypadal jak?“ zajímal se mág.
„Neměli v ruce žádnou zbraň, ale ani nekouzlili pomocí zaklínadel, jako to používáme my i všichni naši spojenci. Prý to vypadalo, že střely vyletovaly přímo z jejich rukávů. Stalo se to při setmění, takže už to neviděli pořádně.“
„A co se stalo pak?“
„Nějakou dobu procházeli město a hledali přeživší. Když nikoho nenašli, vydali se na průzkum okolí. Trvalo to téměř celou noc. Potom se vrátili Kruhem světů zase zpět.“
Azanyrmuthovi na chvíli svitla naděje: „Neviděl někdo adresu.“
„To ke škodě ne. Město bylo v tu dobu prázdné a jen někteří odvážní průzkumníci nepřítele sledovali z bezpečné vzdálenosti.“
„No co se dá dělat,“ povzdech si Mág. „Na druhou stranu nepřítel zřejmě nešel na domovský svět, ale určitě volil cestu jinudy. Ostatně to byla běžná praxe v dobách válek. Každopádně ještě dnes se vydáme na Chartago, vyslechneme místní obyvatele a prozkoumáme okolí.“
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ó pěkné.
Záhadný nepřítel co nepoužívá magii.
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Jako vždy, super počtení :-)
Zcela jasné. Kucí to budou mít co dočinění s derivátem opia nebo KHULL Warriora :-))

forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Sorry za dvoupost :-) ale je to už docela doba. Kde máme díl?

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Letos s tím psaním je to bída. Za letošek jsem napsal mizerných pět stran. Ještě, že jsem měl napsáného toho Mad Massacra. Příští týden se do toho chystám pustit naplno a chtěl bych to rozjet naplno. Snad do konce měsíce bude druhý díl. Ony vůbec všechny mé zájmy letos děsivě upadly. :(
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Konečně po dlouhé době něco vzniklo. Díl má nakonec cca 10 stran, což je trošku nad původní plán, ale snad to potěší.

2
Na pokraji války


Od útoku na Chartago uplynuly tři dny. Azanyrmuth VI spolu s bratry právě dokončil shromažďování všech zpráv o útočníkovi, který za posledních pár dní zaútočil na tři světy a povraždil mnoho nevinných obyvatel žijící nedaleko Kruhů světů. Zpráv však měli poskrovnu a mohli tak pouze konstatovat, že je jen otázkou času, kdy dojde k dalšímu útoku. Ačkoliv v současnosti probíhaly práce na zabezpečení i málo osídlených a nechráněných světů, mnozí vyslovovali obavu, zda proti přesile válečníků disponující neznámou silou, můžou obstát.

Jednu naději Azanyrmuth VI vkládal do Tok‘rů, kteří v Alianci tvořili špičku mezi zvědy a výborně se hodili pro získávání informací, infiltraci a další záležitosti týkající se tajných výprav. Z tohoto důvodu si Aldeřané na dnešek pozvali nejvyšší zástupce Tok‘rů do pevnosti Brei, aby zde společně probrali další možný postup.

Krátce po poledni v sále s Kruhem světů očekávali příchod Tok‘rů. Vůdce pevnosti Alaether, král Darhuren, Azanyrmuthé VI, Mág IV, Mág V, Modrý II, a další členové Aldeřanské rady. Samozřejmostí bylo i dostatečné zajištění bezpečnosti, které zajišťoval podobný štít, jaký byl nainstalován na těch největších, nejosídlenějších a nejdůležitějších světech. Stejně jako na Patriamu a Nazgaranu, i pevnost Brei strážila početná posádka, jenž byla vždy připravena bránit pevnost před případným útočníkem.

Konečně nadešel ten čas, kdy se světelné zámky Kruhu rozzářily, aby se Kruh vzápětí otevřel ve víru nestabilní energie, která následně vytvořila vlnící se hladinu.
„Jsou to Tok‘rové,“ vzápětí prohlásil mág Danar sloužící na stráži.
„Vypněte štít,“ rozkázal vůdce Alaether.
Energetický štít následně zmizel a Tok‘rové měli volnou cestu do pevnosti. Kruhem nato přišla pětičlenná delegace. Následovalo vzájemné představení. Vůdce delegace se jmenoval Ockwin a ostatní Tok‘rové se představili jako Cormaa, Egelek, Aldtouf a Theran. Po představení a nezbytných uvítacích formalitách Aldeřanský král Darhuren odvedl všechny do jednacího sálu.

V prostorném bohatě zdobeném sále již služebnictvo připravilo pohoštění v podobě výběru kvalitního masa, šunky, sýrů, ovoce a také kvalitního vína. Když se všichni usadili na místa, král začal s vysvětlováním současné situace: „Jsem rád, že jste přijali pozvání na naše důležité jednání. Jistě se k vám donesly zprávy o útocích na světy Aldeřanské Aliance.“
Tok‘rové souhlasně přikývli hlavami, zatímco král pokračoval ve vyprávění: „Během několika málo dnů došlo už ke třem útokům. Zatím šlo pouze o útoky na málo osídlené světy, ale je otázkou času, kdy dojde k útoku na některý z důležitých světů. Musíme si uvědomit, že jen pár světů má ochranný štít Kruhu. Posílili jsme sice ochranu našich světů, avšak poslední svědectví ukazují, že zřejmě čelíme velmi mocnému nepříteli.“
„Jedna základní nevýhoda sítě Kruhů spočívá v tom, že útok může přijít odkudkoliv a kamkoliv,“ jal se slova Azanyrmuth VI. „Dokonce může být napadnut i samotný Aldeneerin. Je jasné, že pokud budou útoky pokračovat tímhle tempem, do roka bude mít zkušenost s útoky více než polovina světů a zemře sta tisíce obyvatel.“
Slovo si následně vzal vůdce delegace Tok‘rů Ockwin: „Ano toto si moc dobře uvědomujeme. Zjistit, podle jakého klíče nepřítel útočí, je pro nás momentálně zásadní. Také vůbec netušíme, kolik toho o nás nepřítel víc. V současnosti nevíme ani o žádné silné civilizaci. Čas od času sice vaši lidé objeví nějaký obydlený svět, ale vždy se jedná o malá osídlení.“
„Ano. To je pravda. Nepřátelské útoky můžou být nahodilé nebo pečlivě připravované,“ souhlasil s Tok‘ry Azanyrmuth VI. „Včera jsem si však vzpomněl na svět Chal-Almen, který je již dlouhá století osídlen Goa‘uldy. Je dost možné, že oni stojí za těmi útoky.“
„Nabízí se to, avšak s velkou jistotou můžeme říct, že za útoky nestojí,“ nesouhlasil Ockwin s touto domněnkou. „Na Chal-Almen máme své zvědy a zprávy nehovoří o žádných přípravách nějakého útoku. Nergal, Namtar a Marduk sice rozšiřují své armády, ale pouze o malé počty, které nenaznačují přípravy na válku. Máme informace, že jim podařilo proniknout do dalších pater obří pevnosti Chal-Almen, kde se zmocnili některých zajímavých věcí po Starých Aldeřanech.“
„Mátě nějaké podrobnosti?“ zeptal se Azanyrmuth Mág V.
„Moc ne. Do přísně střežených oblastí je velice obtížné proniknout a nechceme riskovat naše prozrazení.“
„A jste si naprosto jisti, že v pevnosti neobjevili něco, co by mohli využít k útokům na naše světy?“ pokračoval ve vyptávání Mág V.
„V současné době ne. Naši zvědi nás naposledy kontaktovali před více než sty dny vašeho času. Naše vzájemné kontakty jsou velice omezené právě z důvodu, že na Chal-Almen panují velice přísné bezpečnostní podmínky. Pokud by došlo k našemu prozrazení, jen těžko bychom tam pronikli znovu. Proto ani naše zvědy nekontaktujeme a pouze čekáme, než někteří podají zprávu ve vybraných období. Z bezpečnostních důvodů vše probíhá na utajeném místě.“
„A kdy bude ono vhodné období?“ zajímal se pro změnu Mág IV.
„Za pár dní. Až zjistíme víc, určitě vás informujeme. Jedna věc nás před pár měsíci trošku znepokojila. Máme zprávu, že úzkých kruzích Goa‘uldské vlády panuje obava z nějaké hrozby. Nic konkrétního zatím nevíme, předpokládáme, že zvědové už zjistili víc.“
„Myslíte, že ona hrozba má s útoky na naše světy spojitost?“ projevil obavu Azanyrmuth VI.
„Je to dost pravděpodobné, ale prozatím nemáme důkazy,“ zakončil rozpravu vůdce delegace Ockwin.

Když už delegace s Aldeřany probrala všechny body jednání, následovala příjemnější část kdy se vyprávěly historky a hodovalo se. Potom se všichni odebrali na prohlídku pevnosti a jejího nejbližšího okolí. Pevnost Brei udělala na Tok‘ry dojem a i Ockwin uznale pochválil um stavitelů. Když se přiblížil večer, delegace rozloučila a následně se Kruhem odebrala na cestu domů.

Uplynuly další dva dny, během nichž naštěstí nedošlo k žádnému útoku, a tak čas všichni využívali k lepšímu zabezpečení menších světů. Toho rána vládl Aldeneerinu další mrazivý zimní den. Zde se už od rána řešilo zabezpečení světa Qasta. Azanyrmuth Mág se zrovna na nádvoří před Kruhem bavil s otcem Mágem IV o podrobnostech ohledně světa.
„Qasta je pouštní svět, který před více než třemi staletími obsadili naši předkové a začali ho využívat k těžbě vzácného Naquadahu,“ vyprávěl Mág IV. „Právě z tohoto důvodu představuje pro naše nepřátele lákavý cíl.“
„Takže je třeba tam posílit obranu,“ souhlasil mladší Mág V.
„Přesně tak. Stálou posádku tvoří tři sta bojovníků, ale i tak je třeba posílit obranu. Nejen o válečníky, ale i dovybavit palác s Kruhem o další obranné mechanismy. Co je třeba udělat, bych posoudil nejraději osobně, ale nemám na to vůbec čas. Proto tě pověřím, abys vzal pár schopných a vydal se tam.“
„Dobrá,“ souhlasil mladší. „Ještě něco, co bych měl vědět?“
„Jakmile dorazíš na místo, promluv si s vůdcem Kaineusem. Zná moc dobře obrané možnosti Qasty a jistě ti rád poradí. A ještě něco. Qasta je velice horký svět, takže si tam nemusíš brát teplé oblečení.“
Potom se rozloučili a Azanyrmuth Mág V se vydal plnit zadaný úkol.

Ještě před obědem sehnal Gorgowa, hraničáře Anunda a válečníka Vernera. Více Aldeřanů nesehnal, protože mnozí byli zaneprázdněni jinými úkoly. Po vydatném obědě si všichni vzali potřebnou výbavu a vydali se Kruhem na Qastu.

Na druhé straně je uvítalo okamžitě velké teplo, přestože se Kruh nacházel v menším chrámu, který sloužil jako první obranná linie světa. Sotva se stačili rozkoukat a obdivovat stavební um předků, dorazil do hlavního sálu vůdce menší, zato urostlejší postavy.
„Vítám vás na Qastě. Mé jméno je Kaineus a mám to tu na starosti,“ představil se vůdce. „Jsem rád, že jste dorazili. Slyšel jsem, že se po celé Alianci nesou nemilé zvěsti.“
Azanyrmuth Mág V se přivítal s vůdce a též představil ostatní společníky. Potom pokračoval: „Ano, to je pravda. Neznámý útočník napadl již tři světy a my máme zatím jen velmi málo zpráv. Už jsme kontaktovali Tok‘ry, ale ani oni zatím nic víc nevědí. Naše snaha se zatím zaměřuje na zlepšování obrany světů a právě z tohoto důvodu jsme přišli.“
„Dobrá. Provedu vás tu.“
Kaineus se společně několika výše postavenými bojovníky začal s prohlídkou pevnosti a ukazoval Aldeřanům jednotlivé prvky obrany.

Už samotný hlavní sál disponoval systémem zábran, zdí, střílen a magických věží. Podlahy na chodbách a dalších sálech ukrývaly skryté obranné mechanismy a pasti. Za tři sta let byly všechny obrany postupně vylepšovány. Jak Aldeřanská aliance získávala nové poznatky, tak obrana Qasty měla vysokou úroveň. Azanyrmuth si vše uznale prohlížel a přemýšlel, zda to vše bude proti novému nepříteli dostatečné.

Prohlídka pokračovala i mimo palác. Sotva se otevřely masivní železné dveře oddělující Kruh světů od okolního světa, Aldeřany oslnil silný svit zdejšího slunce a okamžitě všechny polilo horko. Teplota na Qastě zůstávala po celý rok velmi vysoká, což prakticky znemožňovalo jakékoliv dlouhodobější stálé osídlení a hospodaření. Veškeré činnosti byly soustředěny do podzemí, kde teplota klesala na přívětivější hodnoty.

Samotný palác, který z jedné strany přiléhal ke strmé skále, bránila silná kamenná hradba doplněná obrannými věžemi. Hradba byla uzpůsobena tak, aby chránila jak svět před útokem přicházející Kruhem, tak i před útokem ze samotné Qasty.

Azanyrmuth si společně s Aldeřany prohlížel venkovní linii obrany a zhodnocovali její stav a možnosti. Na rozdíl od mnohých světů patřila Qasta mezi velmi dobře zabezpečené světy.
„Tak co říkáte?“ zajímal se vůdce na stav obrany.
„Qasta je velice dobře zabezpečená,“ pravil Mág V zatímco si v duchu procházel všechny současné možnosti a zvažoval, jak by se dala obrana ještě posílit. „Máme ještě možnosti, jak zabezpečení ještě vylepšit, ale všechny jsou poměrně časově náročné. Co by bylo vůbec nejlepší, přidělat na Kruh ochranný štít.“
„A jak dlouho by to trvalo?“
„Je to dost náročný úkol. Řekněme měsíc, dva,“ zamyslel se Mág V, zatímco hleděl do rozpálené pouště. „Rozhodně by se to vyplatilo.“
„Dobrá. Ještě nějaké návrhy?“
„Rád bych se podíval do dolů na Naquadah. Vím, že tamní obrana je mnohem slabší, přesto bych ji rád viděl.“
„Samozřejmě. Rád vás tam dovedu,“ souhlasil Kaineus.

Vůdce vedl pěticí spolubojovníků a čtveřicí Aldeřanů po zpevněné cestě protínající vyprahlou poušť k nedaleké majestátní hoře, jenž stále ukrývala bohatá ložiska velmi užitečného Naquadahu. Přestože to k cíli nebylo daleko, sotva hodinu cesty, suchý horký vzduch ji značně ztěžoval. Zvláště pro Aldeřany to bylo náročné, protože v tomto období vládla na domovském světě zima.

Když konečně dorazili na místo, Aldeřanům se otevřel pohled na malé osídlení obehnané jednoduchou kamennou hradbou doplněnou příkopem a překážkami zhotovené z kůlů. Obrana dolů byla vskutku pouze symbolická.
Azanyrmuth hned zhodnotil situaci: „To je opravdu jen proti pouštní zvěři, či útokům případných nájezdníků.“
„To víte. Za těch tři sta let tu nedošlo k útoku. Pomineme li obsazení Ori před dávnou dobou, žádný nepřítel se nedostal až sem. Kdo držel palác, ten vládl tomuto světu.“
„Zdá se, že tomu tak bude i v dnešní době,“ konstatoval Azanyrmuth, který si dále prohlížel prosté opevnění a uvažoval nad možném vylepšení.
Jakmile si Aldeřané prohlédli okolí dolu, Kaineus je zavedl do jeho útrob.

Vůdce Qasty během cesty širokou hlavní štolou popisoval další podrobnosti týkající se těžby, jenž tu probíhala s přestávkami více než tisíc let. Za tu dobu dosáhl systém štol úctyhodných čtyři sta mil, a tak nebylo divu, že zdejší pohoří bylo provrtané skrz na skrz, přičemž mnohé štoly sahaly desítky mil daleko od hory. Právě tento poznatek vnukl Azanyrmuthovi myšlenku, že by v případě útoku mohly tyto štoly posloužit k bezpečnému úniku.
„Ano. To je pravda,“ souhlasil s ním Kaineus. „Řada chodeb ústí na povrch. Některé výstupy jsou však léta nepoužívané a většinou už zavalené. Říká se, že kdysi dávno u některých výstupů stávaly další vesnice, avšak to bylo ještě za vlády Goa‘ulda Qeteshe. V těch časech dosahovala těžba neskutečných rozměrů. Dnes už je tomu jinak. Zásoby Naquadahu se postupně tenčí.“
„Na jak dlouho nám ještě vydrží?“ zeptal se starostlivě Gorgow.
„Nemusíš se bát. Ještě tu bude pár set let. A kdo ví, zda se najdou další ložiska. Troufnu si říct, že tenhle svět rozhodně nevydal veškeré své zdroje.“
„Existuje nějaká štola, která spojuje hlavní palác u Kruhu?“ vrátil se Azanyrmuth zpět k tématu starých štol.
„Existovala,“ odpověděl s tajemnou vážností Kaineus. „Avšak léta neúdržby udělaly své a na řadě místech je poškozená. Zkoušeli jsme ji obnovit, což se částečně podařilo, ale narazili jsme na jiný problém.“
„Na jaký?“ zajímal se válečník Verner.
„Určitě jste o tom slyšeli, ale raději to ještě zopakuji. Při pracích se zjistilo, že část podzemí je prokletá. Stará štola ústila do míst, které v dávných dobách sloužilo jako pohřebiště. Svůj díl viny na tom mají Goa‘uldi, kteří tu dělaly různé nebezpečné pokusy. Nebáli se experimentovat i se zapovězenými školami magie a to tu zanechalo následky. Právě z tohoto důvodu se od obnovy upustilo.

Když Aldeřané dokončili prohlídku dolů, ještě strávili necelou hodinu ve vesnici přilehlé k dolům, kde s místními obyvateli probírali situaci v Univerzu. Převážná většina havířů měla svůj domov na jiných světech a na stálo zde nežil nikdo. Pracovníci se zde vždy střídali po několika dnech. Právě v tuto podvečerní dobu zde zůstávalo pouze osmdesát pět lidí, kteří právě odpočívali po náročné šichtě a večeřeli.

Aldeřané se pomalu chystali k odchodu a k návratu na Aldeneerin, když v tom Gorgow měl pocit, že v dálce slyší nějaké zlověstné zvuky. Zastavil se před vstupem do vesnice ve snaze naslouchat a upozornil i ostatní: „Slyšíte to taky?“
„Děje se něco?“ znejistěli i ostatní Aldeřané.
„Měl jsem pocit, že kdesi v dáli slyším nějaké rány,“ odpovídal Gorgow, přičemž i ostatní se pokoušeli naslouchat.
Azanyrmuth jako schopný mág seslal na sebe kouzlo Zesílené smysly, zaměřil svou pozornost směrem, který udal Gorgow a bez větší námahy skutečně uslyšel silné rány jdoucí krátce po sobě.
„Máš pravdu. Skutečně se v dáli ozývají nějaké rány. Skoro mi to připadá, jako by se v paláci u Kruhu bojovalo.“
„Cože? Chcete říct, že Qastu někdo napadl?“ Zděsil se Kaineus při pouhé myšlence.
Azanyrmuth se dál věnoval zvukům doléhající z nedalekého paláce a snažil se zjistit, co se tam právě dělo. Zvuky nevěstily nic dobrého. Poznával výbuchy, rány, řinčení zbraní, válečný ryk i nářek padlých. „Mám takový nepříjemný pocit, že zcela jistě ano. U Kruhu se bojuje a to docela hodně,“ pravil mág zachmuřeně. „Mám velice neodbytný pocit, že náš nepřítel právě znovu zaútočil.“
„A co budeme dělat?“ zaznělo kýmsi v davu, který se právě začal vytvářet u vstupu do vesnice.
„Jestli padne palác do rukou nepřítele, tak asi nic moc,“ prohlásil ustaraně Kaineus. „Je nás málo a výzbroj nemáme téměř žádnou.“
„Jenom klid,“ snažil se urovnat napjatou situaci Gorgow. „Něco jistě vymyslíme. Pokud opravdu padne palác, můžeme se přece schovat v chodbách a počkat až nepřítel odtáhne, jako to udělal v předchozích případech.“
„Doufejme, že máš pravdu,“ pokračoval Azanyrmuth. „Pokud však nepřítel zjistí, jaký svět napadl, obávám se, že ho tentokrát neopustí. Byla by to strategická chyba. Můžeme se domnívat, jestli ví o zdejších ložiscích. Pokud ne, bylo by dobré na sebe neupozorňovat a raději najít vhodné místo k úkrytu.“
„Co ta stará štola vedoucí do paláce?“ navrhl jednu možnost hraničář Anund.
Kaineus se na chvíli zamyslel, zvážil pro a proti a nakonec odpověděl: „To by šlo. Vchod do ní je ukryt až na páté podzemní úrovni dolů. Je tam dost prostoru, abychom tam přečkali několik dní. Dobrá, dám všem vědět, aby si vzali veškeré zásoby, uhasili ohně a vypravili se do podzemí.“
„Pomůžeme vám s tím,“ nabídl pomoc Azanyrmuth. „Ty Anunde zatím zůstaň na hlídce a sleduj, co se děje v okolí. A hlavně zůstaň ve skrytu. Nepřítel se o nás nesmí dozvědět.“
„Dobře,“ souhlasil hraničář.

Kaineus společně s Aldeřany začal zařizovat vše potřebné. Zatímco se osídlení před dolem postupně vyprazdňovalo, Anund z nedalekého skalnatého výběžku sledoval dění v okolí. To, že se v paláci s Kruhem světů děje něco zlého, napovídaly vzdálené zlověstně znějící rány a černý dým valící se zpoza horizontu.

Čas se dlouze vlekl a hraničář napjatě sledoval okolí, připraven okamžitě uniknout do dolů. Najednou se na horizontu místo očekávané nepřátelské armády objevila prchající postava. Anund zpozorněl. Krátce nato poznal, že se jedná o jednoho z palácových strážců. Hraničář vyčkával, a když se strážný přiblížil, dal o sobě vědět.

Oba se setkali za skalnatým výběžkem a Anund okamžitě spustil: „Co se stalo? Vypadáš vyděšeně.“
„Byli jsme napadeni,“ s posledních sil vyprávěl strážný, který se představil jako Raimundo. „Krátce po vašem odchodu směrem k dolům se Kruh aktivoval. Zpozorněli jsme, protože žádná další návštěva nebyla ohlášená. Naši mágové zkusili kouzlo Vzdáleného nahlížení, ale z nějakého důvodu pořádně nefungovalo. Cítilili jen, že se blíží něco zlého.“
„A co se stalo pak?“ netrpělivě vyzvídal hraničář, přičemž v duchu tušil, co se stalo.
Raimundo popadl dech a dál vyprávěl: „Pak to přišlo. Kruhem se vyřítila armáda podivných černých rytířů. Okamžitě jsme spustili palbu z kuší, luků, mágové sesílali nejmocnější kouzla, ale bylo to téměř bez účinku. Jejich zbroje odolávaly i těm nejlepším zbraním. Nefungovaly ani ty nejlepší magické meče, prostě nic. V životě jsem nic takového neviděl. Naše obrana se během krátké chvíle rozpadla.“
„Zatraceně,“ zaklel Anund. „Přežil někdo další?“
„Co vím. Několik z nás se rozprchlo po krajině, jinak mnozí z nás padli.“
„To není dobré,“ zhrozil se hraničář při pomyšlení, že by nepřítel zaútočil na samotný Aldeneerin. „Co ta nepřátelská armáda?“
„Nevím, co mají v plánu. Zatím setrvávají v paláci a likvidují zbytky odporu.“
„Nebudeme čekat a půjdeme se schovat do dolů. Kaineus tam už se všemi před chvílí odešel. Je tam skryté místo, kde snad přečkáme.“
Raimundo s Anundem zbytečně neotáleli a oba se spěšně vypravili do dolů.

Obyvatelé s Aldeřany i vůdcem Qasty byli již ukryti v oné tajné chodbě, jenž se nacházela v téměř zapomenuté části dolů. Vchod do ní byl umně maskován a stále ještě chráněn starým ukrývacím kouzlem. Azanyrmuth Mág V však nechtěl nic ponechávat náhodě a raději ještě ochranu posílil kouzlem Ukrytí, takže nepřítel nemohl vycítit jejich přítomnost, ačkoliv slova Raimunda o nefunkčnosti Vzdáleného vidění ho poněkud zneklidňovala.

V chodbě se nyní ukrývalo devadesát jedna lidí, včetně Kaineuse, Raimunda a Aldeřanů. Vůdce tiše všem vyprávěl další podrobnosti o tajné chodbě i o tom, jakou část se podařilo obnovit. Dávní stavitelé nezapomněli ani na podzemní sály, které právě soužily k ukrytí. Všichni se do nich vzápětí odebrali. Tam si vytvořili provizorní podmínky pro přečkání dalších dnů. Místní si na radu Azanyrmutha svítili pouze svíčkami a pochodněmi. Mág nechtěl využívat magické světlo, protože by ho mohl nepřítel zachytit. Ačkoliv Aldeneerin učinil v magii výrazné pokroky, stále v Univerzu existovalo mnoho neprobádaných a neznámých škol i forem magie. Už jen samotná místa jako Chal-Almen a další zapomenuté pevnosti Starých Aldeřanů by mohly vyprávět.

Hodiny se dlouze vlekly. Mnozí v úkrytu se odebrali ke spánku, jiní tiše probírali současné události a Azanyrmuth s hraničářem zůstávali na hlídce pro případ, že by nepřítel objevil tajnou chodbu. Zlověstné zvuky se zatím linuly po rozlehlých dolech, jak nepřátelští bojovníci procházeli štolami.

Čas plynul dál a Aldeřanům nezbývalo nic jiného, než čekat. Zatím se zdálo, že nepřítel o přítomnosti obyvatel a čtveřici Aldeřanů neměl nejmenší tušení. Dusot těžkých ocelových bot se několikrát ozval i bezprostřední blízkosti vstupu do skryté chodby. Kouzlo fungovalo bezchybně, a tak si mnozí mohli alespoň na čas oddychnout. Mnozí stále doufali, že nepřítel dokončí průzkum a odejde, jako tomu bylo při posledních útocích. Azanyrmuth o této možnosti pochyboval.

V podzemním úkrytu setrvávali již třetím dnem, a zatímco se zásoby jídla tenčily, Aldeřané s Kaineusem vymýšleli, co dál.
„Tak co, jak to tam vypadá?“ zeptal se Azanyrmutha vůdce Qasty, ačkoliv si byl celkem jist, jakou odpověď Mág nesl.
„Pořád stejně,“ povzdech si Azanyrmuth. „Nepřítel tu stále zůstává. Už tu sice tak nešmejdí, ale určitě se nechystá odsud odejít. Budeme muset najít ven jinou cestu.“
„Co navrhuješ?“ zajímal se válečník Verner.
„Moc možností nemáme. Jediná naše naděje na přežití, je uniknout Kruhem světů.“
„Jenomže se k němu asi jen tak nedostaneme,“ správně poznamenal hraničář Anund. „Nehledě na to, že bude určitě chráněný.“
„To je právě ten problém. Qasta je pro život nevhodná. Kolem není nic jiného, než jen písek skály a nehostinná pustina. I kdybychom se dokázali vyplížit z dolů, dlouho bychom venku nepřežili. Nehledě na to, že devadesáti člennou skupinu je velmi obtížné schovat,“ pokračoval v úvahách Azanyrmuth.
„A co zkusit projít tou skrytou štolou i přes ta nebezpečí, které tam číhají,“ navrhoval Gorgow. „Naše magie i schopnosti jsou přeci mocné a už jsme si s mnohými věcmi dokázali poradit. Našeho nepřítele asi zatím přemoci nedokážeme, ale různé potvory dokážeme pobít.“
„Ačkoliv se mi to úplně nelíbí, asi je to naše jediná naděje,“ zamyslel se Kaineus. „Jen zbývá vyřešit další problém. Kruh bude asi silně střežen, takže to bude z bláta do louže.“
„A nedaly by se strážní odlákat? Třeba nějakou iluzí, kouzlem, léčkou,“ navrhoval Gorgow.
„Něco mě napadlo,“ s novou nadějí navrhl Azanyrmuth. „Můžu vytvořit takovou magickou nástrahu, která po nějaké době vybuchne. Nebo jich můžu vytvořit víc, aby to vytvořilo iluzi nějakého přepadu. Stačí je umístit na nějaké šikovné místo.“
„To zní jako plán,“ zaradoval se Kaineus. „Pod palácem je poměrně spletitá síť chodeb. Některé vedou i za hradby paláce. Pokud se tam Mág dostane, tak tam může nalíčit nástrahy, a pak jen využít příležitost.“
Bylo tedy rozhodnuto, projít k paláci s Kruhem skrz zapomenuté a prokleté podzemí. Po nezbytných přípravách a posbírání všech skromných zásob, se všichni vydali na cestu do neznáma.

Válečník Verner otevřel staré okované dveře spojující podzemní úkryt s chodbou pokračující směrem k paláci. Prvních pár set sáhů prošlo před mnoha lety opravou, a tak cesta připomínala spíš pohodovou procházku.

Potom však přišlo to, o čem vyprávěl Kaineus. Chodba dál nesla známky poškození. Některé zdi byly místy provalené, části stropů zřícené a někde došlo i v větším závalům. Procházet právě přes tyto závaly bylo nejnáročnější. Mezi skálou a sutinou často zůstával jen úzký průlez a nikdo netušil, zda se skála nad nimi nezřítí. Cesta se tak velmi zpomalila.

Po dlouhých chvílích dorazili do většího sálu, odkud dál pokračovalo několik dalších chodeb. Azanyrmuth se rozhlédl po místnosti, než se zeptal Kaineuse: „A kudy teď?“
„Musíme jít těmito dveřmi naproti,“ ukázal správný směr vůdce Qasty. „Ty ostatní vedou do okolních sálů, které jsou však většinou zasypané.“
„A jak je to ještě daleko do podzemních pohřebišť?“
„Právě, že už moc ne. Projdeme už jen jednou chodbou a budeme na místě. Je čas tasit zbraně.“
Po těchto slovech si Aldeřané nachystali výzbroj. Meče, sekery, kopí a luky vytasili i obyvatelé. Ačkoliv většina z nich moc zkušeností s boji neměla, i tak obyčejné zbraně byly lepší než holé ruce a každý člověk odhodlá k boji, též přišel vhod.

Aldeřané v čele výpravy postupovali obezřetně vpřed. Na cestu si zatím svítili pouze zbylými loučemi, protože chtěl Mág šetřit magické schopnosti, které budou za chvíli potřeba. Čím se blížili ke starým kryptám, tím víc byl cítit mrtvolný zápach.

„A jsme tady,“ tiše prohlásil Kaineus, když se ocitli přes starými zrezivělými dveřmi oddělující chodbu od krypt.
„Proč to tu kdysi takhle divně postavili?“ divil se Gorgow.
„Co jsem už někde dávno mezi místními zaslechnul, tak tu dřív bývala skutečně jen jednoduchá chodba s několika úkryty. Až mnohem později tu byly provedeny tyhle změny.“
„Tak proto. A já si říkal, že tohle uspořádání nedává tolik smysl,“ pochopil situaci Gorgow.
„Připraveni?“ chopil se válečník Verner rezavé želeného kruhu sloužící jako klika.
Všichni pokývali hlavou na znamení souhlasu, a tak válečník pomalu otevřel staré železné dveře.

S hlasitým vrzáním otevřel dveře a před nimi se objevil prostor starých krypt. V velkého sálu odsud pokračovalo mnoho chodeb, schodišť a kamenných plošinek. Celé to působilo dojmem spletitého bludiště, v němž se dala snadno ztratit orientace. První pohled nevěstil cokoliv zlého vyjma mrtvolného puchu, který býval přítomen i v kryptách, kde se jinak nedělo nic podivného, přesto Azanyrmuth na všechny seslal základní kouzlo sloužící jako ochrana proti zlu.

Nejprve do sálu vstoupili Aldeřané a bedlivě sledovali okolí. Až s určitým odstupem pokračovali ostatní. Cestou museli překračovat suť, spadané pískovcové bloky a zbytky ztrouchnivělého nábytku.
„Slyšíte to?“ tiše zastavil Aldeřany Gorgow.
Ti se zastavili a naslouchali. Hraničář Anund okamžitě poznal tiché šouravé zvuky patřícím zdejším tvorům: „Ano. Naprosto jistě poznávám zvuky nemrtvých. Co jiného tu taky čekat.“
„Dobrá. Nejdříve se pokusíme projít nepozorovaně a boj bych nechal, až to bude nezbytné,“ navrhoval Azanyrmuth.
Všichni kolem souhlasili. Nikdo z nich netušil, kolik nebezpečných bytostí se tu mohlo pohybovat.

Hraničář zamířil nejdřív do menší chodby po levé straně, která následně ústila do menšího sálu, kde se po zemi válelo tisíce starých kostí a nástrojů sloužící k balzamování mrtvol. Z malého sálu pokračovaly souběžně další dvě chodby. Než se do malého sálu přemístil i zbytek výpravy, Anund zjišťoval, která chodba je bezpečnější. Z chodby vlevo se musel vrátit sotva ušel pár kroků. Vpravo chodba pokračovala na křižovatku a následně do mnohem většího sálu, než vstupní sál.

„Tak co, jak to tam vypadá?“ tiše vyzvídal Azanyrmuth.
„Je to špatné. Všude tu stále žije spoustu oživlých mrtvol. Od běžných zombíků, přes mumie až po podivnosti tvořené směsicí starých těl, kostí a kdo ví čím vším. Ovšem narazil jsem tu i na něco, co mě trochu znepokojuje.“
„Něco neobvyklého?“
„Kromě běžných obyvatelů takovýchto podzemí tu žijí ještě jakési stíny.“
„Stíny?“ divil se Mág a opatrně udělal pár kroků do chodby, odkud lépe viděl do velkého sálu. Sotva se rozhlédl, poznal o co se jednalo. Staré experimenty po sobě zanechaly otisky starých duší, které byly vždy naprogramovány na určitou činnost. Dále tu zahlédl staré přízraky, bytosti z jiných sfér a mnoho dalšího. Azanyrmuth tu také poznal silný zdroj negativní magie, jenž držela celé tohle místo při životě. Goa‘uldé v dávných dobách zneužili magický potenciál tohoto místa a tím ho zcela pošpinili. Místo klidného místa k odpočinku tu vzniklo děsivé místo, kam nebylo radno chodit.

Jakmile se Azanyrmuth vrátil, ostatní poznali z jeho výrazu, že je zde nečeká nic dobrého.
„Není to dobré. Je toho tu tolik, že bez boje nemáme šanci projít,“ vysvětloval Mág. „Poznal jsem, co tu všechno je. Dá se to porazit bílou magií, mějte to na paměti. Až postoupíme vpřed, my Aldeřané se zaměříme právě na ty různé přízraky a bytosti ze sfér, naše zbraně a magie si s nimi dokáží poradit, zatímco místní budou bojovat s mumiemi a zombíky. Držte se hlavně při sobě a hlavně musíme postupovat neustále vpřed, nesmíme se nikde zbytečně zdržovat. Nepřátel je tu mnoho a všechny je nedokážeme pobít.“
„Dobrá. Slyšeli jste?“ pravil Kaineus k lidu. „Chceme-li přežít, musíme bojovat. Avšak nebojte se, Aldeřané jsou mocní a společně tvoříme silný oddíl.“
Když vůdce Qasty dokončil řeč, Aldeřané ještě dohodli společný postup, a potom vyrazili vstříc nepřátelům.

Jakmile Aldeřané vystoupili do velkého sálu, všichni tvorové si jich všimli a zaútočili. Do sálu vtrhli také odhodlaní lidé, kteří dosud povětšinou pracovali v dolech a útočili na běžné nemrtvé, zatímco Aldeřané se zaměřili na přízraky. Mág sesílal jednu zářící kouli bílé magie za druhou, hraničář Anund našel využití pro magické ohnivé šípy, válečník Verner pomocí bleskové čepele odrážel útoky přízraků, které se přiblížili až k nim a ani Gorgow nezahálel. Gorgow se v boji uměl nejen velmi dobře ohánět mečem, ale i sesílat už trochu pokročilejší kouzla, což se v boji proti nehmotným přízrakům hodilo.

Po pár minutách boje se všichni dokázali probojovat ke klenutému oblouku pokračující do dlouhé chodby. Zde už nemuseli čelit útokům ze všech stran, ovšem museli si dát pozor na menší průlezy do menších hrobek, odkud útočili další nemrtví. V padesát sáhů dlouhé chodbě pobili více než stovku nepřátelských tvorů, zatímco jen pár místních utrpělo pár šrámu, s nimiž si snadno poradila léčivá magie.

Následoval boj v dalším větším sále, kde se nacházelo znovu spoustu výlezů, plošinek a schodišť. Někteří měli obavu, že v tomto spletitém podzemí snadno zabloudí a dřív nebo později jim dojdou síly. Azanyrmuth však podobná prohlášení mírnil, protože jako zkušený mág ovládal i kouzla sloužící k hledání cesty, a přestože tomuto místu vládla silná zlá magie, dokázal vycítit správný směr.

V onom velkém sále museli čelit opět velkému počtu nepřátel, proto se všichni snažili co nejrychleji dostat na druhou stranu k dalšímu klenutému oblouku, odkud cesta pokračovala rovnou dlouho chodbou. Boj to byl velice náročný a mnozí obyvatelé s malými válečnými zkušenostmi utrpěli nějaké ty šrámy.

Když se konečně probili do dlouhé chodby a hordy nemrtvých zanechali za sebou, válečník Verner rychle přeskočil ke starým vratům a rychle je zabouchl, aby všem alespoň na chvíli poskytl čas na zotavení. Jakmile popadli dech, museli pokračovat dál, protože vrata pod údery nepřátel postupně praskala a bylo otázkou chvíle, než povolí úplně.

Cesta pokračovala spletitým bludištěm chodeb, které je často zavedly do dalších kobek. Snažili se vyhýbat zbytečným soubojům a velkým sálům. Zdálo se, že pronikli dost daleko přes nebezpečné území. Mnohým též svitla naděje, že se z téhle šlamastiky brzy dostanou. Azanyrmuth však upozorňoval, že stále ještě neopustili prokletou část podzemí a nikdo netušil, kolika nepřátelům budou muset ještě čelit.

Aldeřany a všechny zachráněné, dovedly chodby do dalšího většího sálu. Mág cítil, že se již blíží ke konci, avšak čekal je další náročný boj v velkém sále. Rychlý pohled naznačil, že v této části se pohybuje velké množství přízraků, a tak ještě před útokem dal Azanyrmuth všem potřebné rady. Potom na povel všichni vyrazili vpřed. Než nemrtví obyvatelé podzemí stačili přejít do protiútoku, Aldeřané již zajistili prostor uprostřed sálu, odkud mohli okamžitě útočit na nepřátelské přízraky.

Během pár chvil se sál téměř naplnil zombíky, mumiemi, zmutovanými tvory a všelijakými více či méně nepovedenými exempláři. Přestože oddíl čítal devadesátku bojovníku, čelili značné přesile a jen s obtížemi postupovali směrem k další chodbě vedoucí z tohoto prokletého místa. Aby nakonec nepodlehli moci temných přízraků, Azanyrmuth musel na nepřátele seslat mocnější hromadná kouzla. Několikrát po sobě seslaný Plamenný úder dokázal nadělat v řadách nepřátel značnou paseku i zmatek. Právě tato příležitost poskytla oddílu potřebný čas na to, aby se rychle přesunuli do široké dlouhé chodby. Ovšem všichni neměli takové štěstí. Někteří byli nepřáteli zavlečeni příliš daleko a pod přesilou neměli šanci na přežití. Mnozí si uvědomili, že ne všichni se již odsud dostanou živi. Na dlouhé přemýšlení a truchlení neměli vůbec čas, a tak válečník všechny vyzval k cestě dál.

Na konci chodby je čekaly další železné dveře, které bez váhání Verner otevřel. Jakmile všichni proběhli, zavřel je s hlasitým bouchnutím nesoucí se celým podzemím.
„Tak a je to za námi,“ oddech si Gorgow.
„Jsem rád, že jsou tyhle hrůzy za námi,“ oddechoval vůdce Kaineus. „Někteří však neměli to štěstí.“
„Kolik z nás to nepřežilo?“ zeptal se hraničář Anund.
„Viděl jsem tam padnout čtyři,“ vzpomínal mág Azanyrmuth.
„I já,“ souhlasil s počtem válečník.
„Je to sice ztráta, ale stále ještě nejsme v bezpečí. Musíme se ještě dostat přes nepřítele ke Kruhu,“ prohlásil Kaineus. „Jen co se postaráme o raněné, budeme pokračovat v cestě. Doufám, že Azanyho plán vyjde.“
„Vyjde, nebojte se,“ uklidňoval přítomné Mág. „Už to není daleko.“
Po vynucené přestávce pokračovali již starou chodbou k paláci. Znovu tu museli překonávat závaly a další překážky vzniklé sesuvy.

Konečně dorazili do menší místnosti, odkud zdánlivě nevedl žádný východ. Azanyrmuth hned začal tiše vysvětlovat: „A jsme tady. Cítím, že už jsme pod palácem. Někde tu bude určitě velmi dobře skrytý tajný vchod. Vypadá, že ho nepřítel zatím nenašel, což je dobré.“
„A co když ho najde?“ zeptal se Gorgow.
„Doufejme, že ještě hodně dlouho potrvá, než ho objeví,“ pravil Kaineus. „Ostatně i my jsme o něm dlouhá léta nevěděli. Přišlo se na něj až při velké přestavbě paláce. Navíc je tu podle našich mágů nějaké staré a mocné ukrývací kouzlo.
„Podobných kouzel jsme na Aldeneerinu našli spousty. Mnohdy bez pokročilé magie hledání některé věci nejdou vůbec najít,“ dodal ještě Azanyrmuth Mág V.
„Dobře. Tak tedy půjdeme na to?“ zeptal se hraničář Anund. „Jaký bude plán.“
„Kaineus mi ukáže ta místa pro umístění magické nástrahy,“ začal Azanyrmuth popisovat plán útěku. „Anund bude ve skrytu naslouchat a až dojde ke spuštění magických nástrah, půjde se podívat co nejblíže k sálu s Kruhem. Ostatní zatím budou vyčkávat tady a na znamení Anunda se co nejrychleji přesuneme ke Kruhu, kde zadám adresu Aldeneerinu. Doufejme, že náhlé exploze nepřítele zaskočí a všichni opustí okolí Kruhu.“
„Nezbývá, než doufat. Je to naše jediná naděje,“ souhlasil vůdce Kaineus.

Když domluvili, Azanyrmuth opatrně otevřel tajné dveře, které mu ukázal dosavadní vůdcce Qasrty. Chodby se zatím zdály tiché a klidné, pouze hraničář poslouchal ozvěny těžkých kroků kdesi v paláci. A zatímco Mág s Kaineusem pokračovali podzemím paláce k místu, odkud se dalo tajně opustit palác, hraničář se proplížil ke schodišti a sledoval dění v okolí. Opatrně se dostal až k nenápadnému průzoru, jenž umožňoval sledovat sál s Kruhem. Už krátký pohled ukázal, k jak kruté bitvě tu došlo. Všechno vybavení bylo zničené, všude spoustu krve, zbytků těl, polámaných mečů, pokroucených zbrojí, ohořelých zdí, stop po magických střelách a zlomených magických holí. Omezený pohled Anundovi odhalil pozici čtveřice strážných hlídkující na schodech před samotným Kruhem, nikoho dalšího zatím neviděl. Konečně měl hraničář možnost poprvé na živo vidět nepřátelské bojovníky, kteří byli celí odění v černé neobvykle tvarované zbroji, která zakrývala celé tělo. Absolutně se nedalo poznat, kdo byl nositelem a jaké rasy je nepřítel. Každopádně zbroj působila majestátním a robustním dojmem. Čekání na znamení se zdálo nekonečné. Během chvíle sálem prošly další dvě hlídky, a tak bylo jisté, že se v paláci pohybuje mnoho dalších strážných.

Najednou se ozvala rána a hned nato další. Palác se začal chvět v základech, jak se ozývaly další rány. Azanyrmuthova magie se opět ukázala v plné síle. Cosi v sále zaznělo v cizí řeči a nejednou všude zavládl zmatek. Ještě mnoho strážných proběhlo sálem, než na místě zůstala pouze ona hlídkující čtveřice. Mezitím se vrátil Mág s Kaineusem a očekávali hraničářovu zprávu. Čtveřice stále zůstávala na své pozici, ačkoliv váhala, zda nejít na pomoc ostatním. Potom se opět palác otřásl v základech až se prach a písek sypal ze spár.

Konečně. Čtveřice strážných opustila pozici a Kruh světů byl naprosto nehlídaný. Anund šel ještě opatrně prozkoumat okolí, zatímco šel Azanyrmuth pro zbytek.
„Rychle zadej adresu,“ tiše vyzval Mága válečník Verner.
Mág se rychle vrátil do sálu, kde zadal adresu světa Brei a doufal, že zvuk otevírání nepřiláká další strážné. Ty však současně zaměstnávaly výbuchy v těsné blízkosti paláce. Když se Kruh otevřel, Azanyrmuth ještě přehodil starou plachtu přes zadávací panel, aby zůstala adresa pevnosti v utajení, což bylo nesmírně důležité. Vytoužená cesta pryč byla otevřená, a tak se do sálu mohli nahrnout přeživší z Qasty a proběhnout Kruhem do bezpečí.

Do sálu náhle přiběhl Anund se slovy: „Rychle, stráže už se vracejí. Už to zřejmě prokoukli.“ Tato slova na zbylé působila jako kouzlo Zrychlení. Poslední Kruhem proběhl právě hraničář, jenž těsně před odchodem zahlédl přibíhajícího nepřátelského bojovníka do sálu. Ten už neměl žádný čas cokoliv udělat a když Anund proběhl na Brei, Kruh se za ním zavřel.

V sále s Kruhem mezitím nastal náhlým příchodem lidí z Qasty pozdvižení. Azanyrmuth VI tam též přiběhl a když viděl, že Mág V je živ a zdráv, s velkou radostí ho objal: „Jsi živý. Tolik jsem se o tebe bál. Co se vůbec stalo? Když jsi se nevrátil, zkoušeli jsme kontaktovat Qastu, ale nedařilo se s ní spojit.“
Mág mu vše v rychlosti pověděl a Azanyrmuth IV se zamračil: „To je opravdu zlé. Ztráta Qasty a její obsazení nepřítelem je naše velká porážka. Kdo ví, co nás ještě potká a mám docela obavy o naší budoucnost.“
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Wooow to nás čeká pěkná vyvražďovačka :-) super počtení.

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
3
Mobilizace


Zprávy o ztrátě těžebního světa Qasta se rychle roznesly po všech světech Aldeřanské aliance. Tato událost mnohé utvrdila, že situace je opravdu zlá. Ztrátou Qasty navíc Aldeřané přišli o jeden z významných zdrojů Naquadahu, což bude mít do budoucna nepříjemné následky. Jakmile se vyčerpají stávající zásoby, zbylé doly jen s velkými problémy zajistí dostatek této vzácné suroviny, zvlášť pro potřeby nadcházející války.

Deset dní od úniku z Qasty Aldeřané svolali velkou poradu v pevnosti Brei, kam kromě tradičních zástupců dorazili, jak členové rady pěti ras, ale i Tok‘rové a Temnorození. Vážná situace se týkala opravdu všech a nikdo si nebyl stále vědom velké moci nepřítele. Po krátkém úvodu, kdy zástupce Aldeneerinu Azanyrmuth Mág IV shrnul události posledních dní, se slova jal vůdce Tok‘rů Ockwin.
„Jsem rád, že jsme se tu sešli v takovém počtu. Nemusím připomínat, že situace je vážná.“
Osazenstvo sálu jen tiše přikývlo hlavou na souhlas a Ockwin dál pokračoval: „Již několikrát se Tok‘rové v poslední době setkávali s Aldeřany, aby si předali nové poznatky, kterých nebylo zrovna moc. Naštěstí se včera naši zvědové vrátili z Chal-Almen,“ sotva to vůdce dořekl, všichni v sále napjatě očekávali, jaké zprávy přinesli.
„Zjistili, že Goa‘uldé na Chal-Almen se chystají k válce s novým mocným nepřítelem. Též dlouho o něm měli jen málo informací, a tak vysílali zvědy převážně na dříve osídlené světy Goa‘uldů. Občas narazili i na světy Aldeřanské Aliance, kde také prováděli průzkumy.“
„Cože. To ani nevíme,“ podivil se jeden z Tollánců.
„Ale víme,“ opravil ho Azanyrmuth Mág V. „Máme hlášeno pár případů příchodu neznámých průzkumníků na naše světy. Avšak nevyvolávali konflikty, jen také pátrali po nepříteli. Když zjistili, že též nemáme moc informaci, odešli. Samozřejmě se to občas neobešlo bez vypjatých situací, ale nikdo nepřišel k úhoně.“
„Ano. To je pravda,“ potvrdil slova Mága Ockwin. „Ovšem i Goa‘uldé Nergal, Namtar a Marduk mají obavu z neznámého nepřítele. Nedávno zjistili, že oním nepřítelem je bývalý mocný člen zaniklého Goa‘uldkého společenství. Jeho jméno zní Ba‘al. Po pádu Anubise patřil mezi nejmocnější, avšak po rozpadu společenství, které bylo způsobeno válkami, kdy Goa‘uldé prakticky vyhynuli, se stáhl do ústraní. Čas od času o něm bylo slyšet, ale i jeho aktivity nakonec utichly a na staletí zmizel neznámo kam. Teprve nedávno se ukázalo, že kdesi tvoří mocnou armádu a chystá se k ovládnutí Univerza. Zatím netušíme, jaký svět obývá, ale zatím jsme neobjevili jediný, kde by měl nějaké podpůrné pevnosti, doly, či jiné důležité části infrastruktury. Z vašich zpráv tušíme, že tvorba tak mocné armády vyžaduje zdroje. Doufáme, že zjistíme víc. “
„Aha. Takže to on stojí za tím vším,“ rázně prohlásil vůdce pevnosti Alaether. „Že nás to nenapadlo.“
„Těžko to předvídat,“ oponoval Azanyrmuth Mág V. „Zatím známe jeho jméno, ale neznáme jeho moc. Víme zatím jen to, že výhradně používá své válečníky v černých ocelových zbrojích a disponují velmi pokročilou magií. Když jsem viděl boje na Qastě, běhal mi z toho až mráz po zádech. Obrana světa padla během chvilky a rozhodně nebyla slabá.“
„Víme něco víc?“ zeptal se Alaether.
„Zatím ne, ale naši zvědové na tom dál pracují a doufejme, že brzy přinesou další zajímavé informace,“ vysvětloval Ockwin.
„A jaké jsou dosavadní zprávy o Ba‘alovi?“ zajímal se Alaether. „Myslím to, co se odehrávalo před staletími.“
„Pátrali jsme v našich archívech a víme, že ve své době disponoval velice pokročilou magií a schopnostmi. Ba‘al je velice inteligentní prohnaný a zákeřný vládce soustavy. Zprvu hlasoval pro přijetí Anubise zpět mezi vládce soustavy, aby jej nakonec zradil a získal moc nad jeho armádou. Dokonce jsme našli zmínky, že po síti Kruhů rozšířil nějaký virus , jenž dokázal vyřadit z provozu velkou část sítě Bran.“
„To je možné?“ s uznáním se podivil Azanyrmuth VI.
„Prý ano. Ale naštěstí se tomu podařilo zabránit a vše uvést zpět do provozuschopného stavu. Aby toho nebylo málo, dokázal ovládnout magii klonování a namnožil se snad dvě stě násobně.“
„A sakra,“ kdosi prohlásil.
„Ale co víme, klony byly postupně likvidovány, nebo se časem rozpadly. Klonování vyžaduje extrémně pokročilé schopnosti. Ani staří Aldeřané si podobné schopnosti nedokázali osvojit.“
„Takže je tedy jediný žijící Ba‘al?“ ujišťoval se vůdce pevnosti.
„Určitě. Ale i jeden stačí. Teď nezbývá, než zjistit, kde sídlí a jak porazit jeho armádu. Zatím je třeba vytrvat a bránit naše světy, ačkoliv to nebude snadné.“

Na setkání se diskutovalo ještě dlouhé hodiny a probíraly se především možnosti obrany světů Aldeřanské Aliance. Svoji pomoc nabídli i Furlingové, kteří jako jediní vlastnili koráby schopné plout Univerzem a navštěvovat jednotlivé světy bez nutnosti využívat Kruh světů, což by v případě napadení mnohých světů přišlo vhod.
„Takže je tedy možné v případě nouze evakuovat obyvatele napadených světů?“ ještě jednou se ujišťoval Alaether.
„Ano. Je to možné,“ souhlasil jeden ze zástupců Furlingů Nyarsdagen. „Avšak velikost Univerza je obrovská. Cesta mezi světy trvá dny a navíc jsou naše hvězdné mapy zastaralé.“
„Dají se nějak opravit?“ zeptal se Mág V.
„Ano je to možné, ale časově je to velmi náročné. V rámci našich dohod už to také děláme, ale stále máme mnoho světů, které nám chybí. Na druhou stranu máme v mapách stále mnoho světů, které nemají Kruh světů a většinou nejsou ani obydlené.“
„Takže v nouzi by se dalo naše obyvatele převést na tyto světy,“ pokračoval Mág IV.
„Ano. I to se dá provést a celkem dost světů je vhodných k založení kolonií. Jen je problém v rychlosti. Jak už tu zaznělo, cesta mezi světy trvá i několik dní a naše flotila je skromná. Abychom převezli všechny obyvatele ze všech světů Aldeřanské Aliance, zabralo by to mnoho let. Možná by to trvalo i přes deset let a tolik času rozhodně nemáme.“
„To nám asi nepřítel nedá,“ konstatoval Alaether. „Ale je dobré vědět, že máme možnost úniku. Doufejme, že ji nebudeme potřebovat.“
Jednání trvalo ještě dlouho do noci, kdy se rozhodlo o velké mobilizaci včetně zajištění veškerého zásobování. V rámci aliance, která čítala bez mála stovku světů, to byl náročný úkol. Avšak díky Kruhu světů se daly veškeré světy navštívit v krátké době a nebylo třeba zdlouhavého cestování trvající měsíce.

Další dny byly ve znamení velkých příprav. Nepříteli se nesměla dát další šance. Ztráta dolů na Qastě byla první velká prohra a další si Aldeřanská aliance nesměla dovolit. Všechny světy zjišťovaly stavy zbrojnic, výzbroje, zásob a všeho, čeho bylo potřeba na válku. Všichni bojeschopní se připravovali na následující boje, podstupovali výcvik, nebo si opakovali již léta zapomenuté schopnosti. Přestože od války s Ori uplynulo již více než padesát let, ještě stále žilo mnoho pamětníků, kteří mohli mladým předat zkušenosti. Rovněž se činili i kováři, alchymisté a mágové, kteří vyráběli novou výzbroj, magické zbraně, lektvary a mnoho dalšího.

Za pár dnů se okolí Kruhů na většině světech změnilo na válečné ležení, kam se postupně přemisťovalo tisíce bojovníků, lukostřelců, hraničářů, mágů, léčitelů a mnohých dalších nezbytných pro další chod armád, jako kuchaři, vozkové a stavitelé.

Protože dosavadní zkušenosti ukázaly, že nepřítel má obrovskou moc, proto vůdci tvořili plány na případný ústup. Mnozí doufali, že tyto plány nebudou třeba a společné odhodlání a mocná magie zlomí sílu nepřítele. Azanyrmuthé však lehce krotili nadšení, dobře si uvědomovali vážnost hrozby.

Další menší jednání se konalo o pár dní později na Vorashi, kde se sešli zástupci nejmocnějších národů Aldeřanské aliance jako Noxové, Azgardé, Furlingové, Tolláni a ještě někteří další a společně s Tok‘ry probírali další postup. Podzemní základna Tok‘rů patřila mezi nejutajenější místa. I kdyby nepřítel vstoupil na Vorash, základnu by neměl šanci objevit, protože s povrchem není spojena žádnou přímou chodbou. Jediný vstup je uskutečňován prostřednictvím dobře ukrytých Transportních kruhů. Navíc samotný Vorash je pustá pouštní planeta, která je naprosto nevhodná pro dlouhodobý život na povrchu.

Velké zasedací síň byla stejně jako ostatní místnosti a chodby tvořena krystaly, jenž řízeně rostly s pomocí magie Tok‘rů. Právě díky této magii mohli Tok‘rové vytvářet nebo bořit prostory podle potřeby. V krajním případě, kdy by došlo k objevení části podzemí nepřítelem, mohou Tok‘rové zrušit spojovací chodby a nepřítel by se potom domníval, že našel jen opuštěné podzemí.

„Takže už jsme tu všichni,“ prohlásil vůdce Tok‘rů Ockwin, když do sálu vstoupili zástupci Tollánů, kteří byli oděni ve světle modrém rouchu. „Vítám vás všechny na dalším jednání.“
Všichni přítomní se též uvítali a Ockwin se jal slova: „Sešli jsme se zde, abychom se poděli o nové poznatky týkající se našeho nepřítele. Jak víte, Ba‘alova vojska v posledních dnech udeřila pouze jedinkrát a to na Melekeab. Je to jeden ze světů bez stálého obyvatelstva. Podle stop to vypadalo, že tam šel pouze na průzkum, a když zjistil, že je svět neobydlen, armáda odešla.
„Dá se tedy říct, že nepřítel nezná naše světy?“ zeptal se jeden ze zástupce Tollánů.
„Je to téměř jisté. Pokud nepřítel opravdu disponuje tak mocnou silou, už dávno by zaútočil na naše největší a nejdůležitější světy. Dle našeho názoru útočí na světy, které jsou obecně známé z dob před několika stoletími, a které měly nějaký význam, což se týkalo i Qasty.“
„Myslíte, že je v nebezpečí i Vorash?“ zeptal se Azanyrmuth Mág V.
„Obáváme se, že ano. Vorash už v minulosti sehrál důležitou roli během Goa‘uldských válek. Ale není třeba se toho bát. I kdyby nepřítel věděl, že tu jsme, nemá nás šanci objevit. Naše krystaly mají tu schopnost blokovat magické záření, takže ani kouzly detekující magii nás nemají šanci objevit.“
„Doufejme, že máte pravdu,“ poznamenal Azanyrmuth.
„Abych se tedy vrátil k našemu nepříteli. Před dvěma dny se vrátili další naši zvědi z Chal-Almen a potvrdili, že Goa‘uldé Marduk, Namtar a Nergal také zjišťují, kde má Ba‘al domovský svět. Jejich pátrání se postupně zúžilo asi na třicet světů. Tady máme jejich seznam,“ přisunul Ockwin několik papírů doprostřed velkého krystalového stolu. Přítomní do nich okamžitě nahlíželi a přemýšleli, zda některé z nich někdo nezná.
„Máme naštěstí adresy většiny z nich a někde máme i nějaký ten popis. Většinou se jedná o neobydlené pusté světy, které jsou prakticky nevhodné k životu. Ovšem takové světy se zase hodí k vybudování tajné pevnosti, kde se dá vytvářet mocná armáda. Sice zatím netušíme, kde Ba‘al bere zdroje, ale snad to zjistíme. Stačí jediný svět s bohatými ložisky, a potom nějakou tu sílu a dají se dělat divy. Takže je možné, že Ba‘al má svou pevnost na jediném světě, a pokud je hodně dobře schovaná, může se klidně stát, že ji přehlédneme.“
„Podle mého názoru má Ba‘al svůj svět dobře zabezpečen,“ souhlasil Azanyrmuth. „Minimálně bychom měli počítat s nějakým štítem, jako máme na Aldeneerinu a našich významných světech. Proto je třeba postupovat obezřetně.“
„Také si to myslím,“ souhlasil Ockwin.

Následné hodiny se přítomní věnovali vyhlášené mobilizaci, plánování armád a jejich zásobování. Upřesňovala se tu také vzájemná spolupráce mezi členy nejmocnějších národu Aldeřanské Aliance. Podrobně se zde probírala i situace na jednotlivých světech a postupu obrany v případě útoku nepřítele. Rovněž se sestavil plán na průzkum světů, které by mohly ukrývat Ba‘alovo pevnost.

Porada se chýlila ke konci. Ockwin poděkoval všem za účast a spolupráci. Přítomní si zabalili poznámky z jednání a též se loučili. Azanyrmuth VI, který právě vstával od stolu poznamenal: „A my se hned pustíme do průzkumu těch světů. Nesmíme dát nepříteli další náskok.“ Následně se celá delegace přesunula do místnosti s Transportními kruhy. Ještě než Tok‘ra Aldtouf spustil Kruhy, zarazil se. Smysly ho najednou zničehonic varovali před nebezpečím.

„Děje se něco?“ zeptal se Ockwin, když spatřil v očích Aldtoufa nejistotu.
„Mám pocit, že nám hrozí nějaké nebezpečí. Měli bychom se raději podívat do Koule vzdáleného nahlížení.“
„Dobrá,“ souhlasil vůdce a následně udělal pár kroků do vedlejší místnosti. Sedl si na židli z krystalového materiálu a magickou formulí aktivoval průzračnou asi stopu velikou kouli. Zakrátko se v něm zjevil obraz povrchu pouštního světa Vorash. Koule umožňovala sledovat okolí skryté základny v okruhu mnoha desítek mil, a tak Ockwin pomocí jednoduchých gest posouval pohled po povrchu, až dorazil ke Kruhu světů.
„To není dobré,“ s velkou vážností vůdce okomentoval dění v prostranství před Kruhem. „Ve skutečnosti je to hodně zlé.“
„Ba‘alova vojska?“ opatrně se zeptal Azanyrmuth VI.
„Ano. A jeho početná armáda. Právě se před Kruhem shromáždila armáda čítající téměř stovku černých bojovníků. Teď se ukáže, zda naše podzemní pevnost zůstane před ním ukryta,“ sotva to dořekl, hned začal úkolovat přítomné Tok‘ry, kteří se právě scházeli před místností s Koulí vzdáleného nahlížení. „Okamžitě přerušte veškeré magické činnosti! Rovněž zastavte i další nemagické práce! Aktivujte Krystaly mrtvého pole! A především se snažte být všichni co nejvíce potichu.“

Hned nato se všichni rozeběhli po podzemí a začali vykonávat Ockwinovo rozkazy. Stačila jen malá chvilka a v podzemí zavládla naprostá tma a ticho. Zástupce národů Aldeřanské aliance rovněž pocítili velice zvláštní pocit, když Tok‘rové aktivovali Krystaly mrtvého pole, které rušily ve svém okolí veškerou magii. Veškeré magické vybavení v tu chvíli ztratilo svou moc, zbroje a zbraně se staly obyčejnými a mágové nemohli využít magické schopnosti. Podobná místa se běžně nacházela v celém Univerzu. Některá byla dílem Starých Aldeřanů, či jiných národů, jiná zase dílem přírody.

Vlivem rušení magie Koule vzdáleného nahlížení téměř ztratila svou moc a její schopnost se zmenšila na naprosté minimum. I to málo však umožňovalo stále sledovat přítomnost nepřítele, ovšem na detailnější pozorování ji už nebylo možno využít, místo ostrého obrazu tak bylo možno vidět jen mlhavé siluety. Mezitím se dala armáda nepřítele do pohybu. V naprosto tichém a temném podzemí pevnosti Tok‘rů všichni napětím téměř nedýchali a někteří opatrně naslouchali zvukům nesoucí se zemí.

Uplynuly dlouhé minuty a nepřítel se stále procházel po povrchu. Armáda pochodovala křížem krážem pouštním světem a snažila se najít nějaké známky civilizace. Naštěstí nikdy neutichající pouštní vítr dávno skryl stopy návštěvníků a nepřítel tak neměl možnost sledovat stopy k ukrytým Kruhům. Pohled do Koule naznačoval, že nepřítel o tajné podzemní pevnosti nejspíš neví. I když zcela jisté to nemohlo být nikdy. Vorash v minulosti mnohokrát zasáhl do dění v Univerzu a jeho pozice byla nejednou málem prozrazena. Avšak časy se od Goa‘uldkých válek změnily a Vorash se stáhl do ústraní. Dnes už neexistoval nepřítel, který by měl byť jen indicii o pozici tajné základny, protože téměř všichni byli mnohá staletí mrtví. To se však nedalo říct o Ba‘alovi. Nikdo netušil, jakými znalostmi oplýval.

Nepřátelská vojska se po povrchu procházela téměř tři hodiny a stéle nepojala podezření o existenci tajné pevnosti. Ve slabém světle Koule vzdáleného nahlížení vůdce Ockwin sledoval rozmazané siluety, jenž putovaly sem a tam. Pak se zdálo, že se armáda asi dvě míle od pevnosti shromáždila a postava patřící Ba‘alovi jim cosi říkala. Koule umožňovala do určité vzdálenosti zachytit i zvuk, avšak kvůli rušení magie to momentálně nebylo možné využít. Navíc bylo možné její magii také vycítit, ačkoliv to vyžadovalo velké soustředění.

Armáda se dala do pohybu. Nakonec si všichni oddechli, protože si to Ba‘al namířil přímo ke Kruhu světů. Po chvilce nepřítel Kruhem opustil Vorash, a podzemní pevnost se krátce nato vrátila k běžnému fungování. Těžko říct, zda Ba‘al pojal nějaké podezření. Zatím to však vypadalo, že když nenašel stopy po osídlení, prostě svět opustil.

„Doufejme, že se nevrátí s posilami,“ už klidným hlasem prohlásil Ockwin.
„Nic jiného nám ani nezbývá,“ souhlasil Azanyrmuth VI a dál popisoval své myšlenky. „Na druhou stranu jsme měli jedinečnou příležitost sledovat jeho počínání při průzkumech světů. Jak už tu zaznělo, zdá se, že Ba‘al má seznam adres, ale jejich obsah zřejmě nezná. Alespoň většiny z nich. Stačí si vzpomenout na první přepady, které probíhaly víceméně náhodně.“
„A co Qasta?“ poznamenal Alaether, vůdce pevnosti Brei.
„Tam to vypadalo na jistou akci. Qasta je svět, kde se staletí těžilo a jeho nerostné bohatství je všeobecně známé. V nejbližší době můžeme určitě očekávat útoky na další těžařské světy, kde se hojně těžilo za časů Goa‘uldkých válek.“
„Takže nezbude, než pokračovat v posilování obrany,“ prohlásil Alaether.
„Přesně, ale radši bych nám ponechal nějakou možnost úniku v případě nepřátelské přesily. Co jsme nedávno viděli na Qastě, i přes naši moc nás nepřítel přemohl během nechutně krátké chvíle. Naši bojovníci tam sotva zabili pár těch válečníků v černých zbrojích, zatímco naši padli téměř všichni. Takhle to nemůžeme dělat dlouho. Netušíme, jakými počty oplývá nepřítel. Musíme co nejdřív zjistit, jak porazit ty jeho válečníky, jinak bude jen otázkou času, kdy padnou i naše hlavní světy včetně Aldeneerinu. “
„A my zatím pošleme naše koráby ke světům, kde je v současnosti největší hrozba útoku nepřítele,“ navrhl zástupce Furlingů Nyarsdagen.

Těsně před odchodem Ockwin ještě zkontroloval svět, a když potvrdil, že je vše v pořádku, všechny delegace se vydali na cestu domů. Toho dne se Ba‘al na Vorash již nevrátil, ačkoliv hrozba návratu nepřítele se nedala vyvrátit.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
kvalita ako vždy, ale chceme viac, viac, viac, VIAC!!!!! :bravo:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
4
Oceloví válečníci


Od poslední porady s Tok‘ry uplynulo deset dní. Během té doby došlo k dalšímu útoku nepřítele. Tentokrát se obětí stal svět Khanktil, kde došlo v ležení u Kruhu v obří bitvě, které se účastnilo více než dva tisíce bojovníků. Bitva to byla velice krutá, při níž padly stovky obránců. Bylo to však poprvé, kdy se podařilo nepřítele zahnat na ústup a právě tento malý úspěch vnesl do války novou naději pro Aldeřanskou alianci.

Nejvyšší představitelé aliance byli pozvání na další poradu Tok‘rů, kteří získali další užitečné poznatky. Ta se konala opět na Vorashi, který se osvědčil jako bezpečné místo. Přestože ho nepřítel navštívil, o tajné pevnosti Tok‘rů se nic nedověděl, a tak se tam již nevrátil. V jednací síni se opět sešli zástupci Tok‘rů, Aldeřanů, Noxů, Azgardů, Furlingů a Tollánů, aby všichni přednesli nové nápady ve válce s Ba‘alem.

Po nezbytných uvítacích formalitách rychlému shrnutí událostí se Ockwin zeptal: „Jak probíhá průzkum světů, které jsme označili jako potenciální místo tajné základy Ba‘ala?“
Slova se jal Azanyrmuth VI: „S pomocí spojenců jsme prozkoumali téměř všechny světy. Jak se dalo očekávat, mnohé z nich jsou nevhodné k dlouhodobému obývání, některé dokonce nebezpečné. Provedli jsme co nejpodrobnější průzkum, abychom mohli spolehlivě říct, že tam Ba‘al nemá žádnou pevnost. Namátkou průzkum zahrnoval stopování, magický průzkum, kouzla Vzdáleného vidění a v neposlední řadě taky Magickou detekci. Dále jsme narazili na tři světy obývané prostými obyvateli. Ti nám potvrdili, že žádná nepřátelská vojska se tam nepohybovala. Abychom si však byli naprosto jistí, i na těchto světech jsme provedli podrobný průzkum.“
„Já bych ještě dodal, že tyto národy jsme seznámili se současnou situací a nabídli jim pomoc, kterou následně přijali,“ dodal Azanyrmuth Mág IV. „Kromě toho jsme jim také nabídli stát se součástí Aldeřanské aliance. Tuto možnost prozatím zvažují, ale vypadá to, že jsou nám nakloněni.“
Azanyrmuth VI se po krátké odmlce, kdy předal Tok‘rům seznam světů s poznámkami a pokračoval dál: „A nakonec v tom seznamu jsou dva světy, kam jsme se vůbec nedostali. Buď jsou tamější Kruhy pohřbené v zemi, znefunkčněny nebo samotné světy už ani neexistují. Prošli jsme záznamy ve starých Aldeřanských archivech a o těchto světech jsme našli jen sporé informace.“
„Abychom se ujistili, že se Ba‘al neskrývá na jednom z těchto světů, vyslali jsme tam naše lodě,“ vysvětlil přítomným jeden ze zástupců Furlingů Nyarsdagen.
„Jakmile si budeme jisti, že ty světy nepřítel neobývá, zbudou už jen dva světy. Proclarush Taonas a Tartarus,“ zakončil výčet Azanyrmuth VI.
„Takže výčet se nám zmenšil na pouhé dva světy,“ pochvaloval si výsledky Ockwin. „Mám pocit, že jsme velice blízko.“
„Proclarush Taonas je dle našich informací svět také nevhodný k životu,“ pokračoval Mág IV. „Avšak nebylo tomu tak vždycky. V hodně dávných dobách tam Staří Aldeřané měli pevnost a samotný svět obýval téměř milión Aldeřanů. Kdo ví, co tam po našich předcích zůstalo. Dnes tam tam kromě skal a nekonečných proudů lávy nic nenajdeme. Tartarus je na tom velice podobně. Též samá skála a láva. Jediný rozdíl je akorát v tom, že tam Aldeřané nikdy neměli žádnou pevnost ani osídlení. Zprávy o nerostném bohatství jsou neznámé, ale třeba na to náš nepřítel spoléhá a vybral si pro své působení právě takový svět.
„Právě bychom měli být opatrní při jejich průzkumu a neprozradit se,“ pokračoval vůdce Tok‘rů. „Bylo by dobré, aby ty světy navštívili Goa‘uldé Marduk, Namtar a Nergal a také se zapojili do války s Ba‘alem. Zadáme našim zvědům, aby přiměli Goa‘uldy k výpravám na Proclarush Taonas a Tartarus.“

Po krátké přestávce a probranému prvnímu tématu vůdce Tok‘rů rozdal přítomným papíry s popisem několika světů a pokračoval v řeči: „Dostáváme se k dalším důležitému tématu. Včera se nám podařilo získat seznam několika světů, jimiž disponuje Ba‘al. Částečně pochází ze starých záznamů, které se nacházely na některých světech, jako například Juna, Erebus a v troskách Delmaku.“
Přítomní začali studovat seznam světů a zjistili, že kromě řady neobydlených, či přímo nevhodných světů k životu obsahuje značnou část světů patřící do Aldeřanské Aliance a také mnoho světů, které už v rámci průzkumných výprav navštívili. Celkem se jednalo o čtyři sta padesát osm světů.
„Úctyhodné číslo,“ uznale prohlásil Nox Miterau. „Ovšem kdo ví, kolik těch světů zná skutečně.“
„Ano v celém Universu se nachází mnoho knihoven obsahující seznamy tisíce světů,“ souhlasil s Noxy Azgard Dagjör. „Nemáme tak tušení, které Ba‘al objevil. Přesto nám tento seznam pomůže v lepším odhadu míst, kam Ba‘al může zaútočit v příštích dnech.“
„Co je však horší, že v seznamu jsou i naše nejvýznamnější světy,“ konstatoval Azanyrmuth Mág IV. „Žádný svět se nedá považovat jako zcela bezpečný. Můžeme se jenom domnívat, že se Ba‘al zatím neodvažuje na naše velké světy, protože si je jistě vědom, že Kruhy často bývají chráněné obranými štíty.“
Slova se následně ujal Azanyrmuth VI: „Mnozí to víme, ale přesto bych to zopakoval. Štít kruhu není absolutní ochrana. Existují možnosti, jak jej překonat a je dost možná otázka času, kdy proti nám nepřítel použije nějakou zbraň umožňující zneškodnit naši nejmocnější obranu světů. Historie takové případy již zaznamenala, především v časech Goa‘uldských válek.“
„Co tedy navrhujete?“ zeptal se Tollan Selrim.
„Z toho seznamu světů by se dalo určit, který svět se může stát dalším cílem nepřítele,“ odpovídal Azanyrmuth VI. „Je tu možnost, že Ba‘al prozatím nedisponuje tak velkou mocí, a proto zatím útočí na menší světy, přičemž se čas od času odváží na nějaký významnější svět, jenž mu přinese užitek v podobě surovin. Mnohé menší světy mají osídlení vzdálení mnoho mil od Kruhu, a tak je tam určitá šance, že nepřítel světem přejde bez potřeby plenit. Ostatně, už jsme pár takových případů zaznamenali. Pak tu máme další, kde můžeme obyvatele dočasně přemístit na jiný svět, či do vzdálenější oblasti v rámci příslušného světa. Takovou praxi už také zkoušíme. Zůstane nám tak čtyřicítka lépe, bráněných světů, kde se můžeme připravit na silnou obranu …“
Během výkladu Azanyrmutha přišel do sálu Tok‘ra Egelek se slovy: „Nerad vás vyrušuju, ale právě dorazila očekávaná delegace z Nazgaranu.“
„Paráda. Ať vstoupí.“

Následně do jednací síně vstoupila čtyřčlenná delegace Aldeřanů a jednoho Temnorozeného provádějící zkoumání ostatků zabitých nepřátelských bojovníků při posledním přepadu, který se odehrál před pár dny na Khanktilu. Pětice se usadila na připravená místa. Po nezbytných uvítacích formalitách badatel Kaltmaras předal přítomným zápisky z rychlého výzkumu a sám se pustil do popisu právě získaných poznatků.
„Měli jsme štěstí, že se nám podařilo odrazit nepřítelův útok a také pobít několik velice odolných nepřátelských bojovníků. Ovšem jejich nebývalá extrémní odolnost nás vedla k využívání těch nejmocnějších kouzel, které způsobily naprostou destrukci nepřátel. Přesto i z těch zbytků se nám podařilo něco získat.“
Všichni v sále napjatě upírali pohled na Kaltmarase a čekali, co poví o nepříteli a zda má kýžené informace o tom, jak ho snadněji porazit.
„Na začátek bych pověděl něco o zbrojích. Ta se skládá ze dvou základních vrstev. Ta první na těle je z hustě utkaného materiálu neuvěřitelné odolnosti, která odolává těm nejsilnějším zbraním a zároveň pohlcuje téměř veškerou magii. S takovým materiálem jsme se ještě nesetkali. Vůbec netušíme, jak něco takového vyrobit. Naši badatelé zkoumají staré Aldeřanské knihy a snaží se najít o něm více, avšak to bude nějaký ten čas trvat.“
V sále vládlo ticho, a tak Kaltmaras pokračoval: „Na tento oblek se potom nasazuje ono černé brnění, které je vyrobeno z těch nejodolnějších kovů. Namátkou Naguadah, Trinium a mnohé další. Jejich zpracování je též extrémně pokročilé a také o podobných způsobech zatím nemáme záznamy.“
Azanyrmuth během Kaltmarasovo proslovu pročítal zprávu z výzkumu a hluboce se zamýšlel: „Je to neuvěřitelné. Kde jen Ba‘al získal tak pokročilou technologii. U tohoto stolu právě sedí zástupci těch nejmocnějších ras a národů a nikdo z nich nedisponuje ničím tak pokročilým. Samozřejmě, mohli bychom vytvořit brnění podobných schopností, ale bylo by to hodně náročné. Spotřebovali bychom na to spoustu času a stejně bychom nedosáhli tak vynikajícího výsledku. Doufám, že se nám podaří zjistit víc, nebo ve starých Aldeřanských pevnostech najít postupy, jak něco takového vyrobit. Ba‘al určitě našel nějakou starou pevnost, kde našel plány těchto zbrojí. Jenže jakou objevil? Chal-Almen to určitě nebyla, odtamtud máme pravidelné zprávy a ani mocná trojce Goa‘uldů nad ní nemá téměř žádnou moc.“
„V Univerzu určitě zůstává mnoho zapomenutých pevností,“ prohlásil Nox Miterau. „Stará Aldeřanská Aliance měla obrovský vliv. A nesmíme zapomínat, že Staří Aldeřané si často zahrávali s velice mocnými silami dalece přesahující jejich schopnosti. Často prováděli experimenty na velice odlehlých světech, které ani nebyly na většině hvězdných mapách a jejich adresy málokdo znal. Třeba jednu z nich Ba‘al objevil.“
„Je to více než pravděpodobné,“ souhlasil s Noxy Azanyrmuth Mág IV. „Musíme to důkladně prověřit. Pokud bychom zjistili, kde k tomu všemu přišel, určitě by nám to pomohlo. Asi se nedá předpokládat, že by nám Ba‘al zanechal staré technologie, ale pořád existuje naděje, že něco přehlédl. Též bychom měli prozkoumat Proclarush Taonas. Ten název mi něco říká a je dost velká pravděpodobnost, že stará pevnost neřekla své poslední slovo.“
„Výpravu na Proclarush Taonas musíme důkladně připravit a hlavně vyloučit možnost, že právě tam má Ba‘al svoji pevnost,“ jal se slova Azanyrmuth VI a pohlédl k delegaci z Nazgaranu. „Ještě bych se vrátil k nepřátelským bojovníkům. Co zajímavého jste ještě zjistili?“
„Zkoumali jsme také těla bojovníků. Respektive to, co z nich zbylo. Je to zvláštní, ale nejsou to běžní humanoidi. Z těch zbytků se sice nedá poznat, o koho se jedná, ale určitě si nepřítel nebere otroky, kterým pak vymývá mozky. Chtělo by to získat jedince trochu víc v celku, pak bychom se o nich dozvěděli víc. Na druhou stranu jsme získali alespoň nějaké poznatky o zbroji bojovníků, a tak bychom mohli snáze vytvořit účinější zbraně. Zbraně vyvinuté přímo pro boj s Ba‘alovo válečníky.“
„Kdybychom se tak dověděli o nositelích zbrojí více, určitě by nám to pomohlo,“ zamyslel se Azanyrmuth VI. „Podle toho seznamu světů a dosavadním průběhu útoků můžeme odhadnout, které světy se v následujících dnech stanou cílem nepřítele. Shromáždíme tam ty nejmocnější mágy a bojovníky. Konečně máme z bojů nějaké zkušenosti a můžeme tak upravit působení našich kouzel.“
„To zní jako plán,“ prohlásil Kaltmaras. „Je třeba léčku na nepřítele řádně připravit.“

Ještě dlouhé hodiny se na zasedání vybíraly světy, kde se ti nejmocnější připraví na další Ba‘alův útok. Řešilo se obranné postavení, možnosti útoku, léček i potřebných úprav kouzel a magických zbraní. Nesmělo se zapomenout ani na silnou obranu, která byla v tomto případě klíčová pro úspěch. Na základě společné shody se vybralo osm světů s malým osídlením, kde nehrozily obrovské ztráty na běžném lidu.

Vzhledem k probíhající mobilizaci probíhaly přípravy na osmy světech svižně a do tří dnů už mocní z celé Aldeřanské aliance zaujali obranná postavení. Obrana vybraných světů se na rozdíl od ostatních lišila v tom, že armády nehlídaly přímo u Kruhu světů, ale jako pozice si zvolily hluboké lesy, úzké soutěsky, či skalní labyrinty. Vše bylo navíc nachystáno tak, aby nepřítele do léčky zavedly četné stopy od Kruhu do nejbližšího domnělého osídlení.

Samotné postavení mágové chránili soustavou magických ochran a neviditelných bariér, jenž měli armády chránit před četnou nepřátelskou palbou. Zájem nepřítele překvapit podporovala ještě soustava pastí a nástrah nejrafinovanějších typů. Když bylo vše nachystáno a několikrát zkontrolováno, zbývalo jen čekat.

Dny dlouze plynuly a útok na vybrané světy nepřicházel. Pět dní od dokončení léček přišla zpráva o útoku nepřítele. Naštěstí si zvolil svět, jehož obyvatelé dočasně odešli do bezpečí Aldeneerinu a nepřítel tak odešel s nepořízenou.

Dva dny nato se všichni konečně dočkali. Na málo osídleném světě Serras-Dia se v podvečer otevřel Kruh světů. Předsunutá hlídka ve skrytu hlubokého lesa napjatě sledovala otevřený průchod. Vzápětí přišli ti, kteří byli očekávání, Ba‘alova armáda. Na prostranství před Kruhem se zakrátko sešel asi šedesáti členný oddíl obávaných válečníků v černé zbroji. Tentokrát dorazili bez Ba‘ala. Hraničáři si trochu oddechli, přestože všechny čekal namáhavý boj. Dva hraničáři na hlídce se okamžitě vydali na míli vzdálené místo, kde se ukrýval osmi set členný oddíl těch nejmocnějších bojovníků ze všech mocných ras Aldeřanské Aliance.

„Už jdou,“ varovali hraničáři čekající bojovníky. Všichni okamžitě zaujali pozice a vyčkávali. Noxové, kteří se před lety vzdali pacifistického způsobu života a přímo se účastnili bojů, velkou část armády ukryly kouzlem Neviditelnost a rovněž měli připravena další kouzla z magické školy iluzí. V lese vládlo mrtvolné ticho občas přerušené krákáním místních tvorů. Díky tichu bojovníci uslyšeli dupání přicházejících nepřátel už z velké dálky. Zatím se zdálo, že jdou kýženým směrem. Nikdo se už ani nepohnul a ani nevydal žádnou hlásku v obavě před prozrazením. Napětí na pozicích se dalo krájet.

Konečně nepřátelský oddíl vyšel z blízkého lesa a pokračoval po staré málo používané pěšině. Když se oddíl přiblížil k místu, kde členové Aldeřanské aliance nachystali léčky, nepřátelský bojovník ve předu se náhle zarazil a dal pokyn oddílu k zastavení. Přestože mágové mnoha národu za pomocí nejlepší magie důkladně všechny pasti ukryli, nepřítel zřejmě něco tušil. Aldeřané v tuto chvíli přemýšleli, zda zahájit útok, nebo dále vyčkávat.

Po nekonečných vteřinách nepřátelští bojovníci cosi zamumlali v neznámém jazyce a někteří se opatrně vydali prohledávat bezprostřední okolí. Noxové si právě pro takový případ připravili pár iluzí. Na konci úzké soutěsky, kde se pěšina opět nořila do hlubokého lesa, vyšlo osm obyčejně vypadajících obyvatel. Nepřátelští bojovníci zpozorněli a už se chystali k útoku, když v tom se zarazili. Nezaútočili, evidentně iluzi prokoukli. V tento moment již nezbylo, než zahájit útok.

Postavení nepřítele zasypalo v krátkém sledu desítky a desítky mocných kouzel, které sesilatelé používali tak, aby jejich síla nepřátele zabila, ale jejich těla naprosto nezničila. I přes pokročilé schopnosti nepřátelských válečníků, byl oddíl útokem zaskočen a mnozí válečníci nakonec spustili mnohé pasti. Nepřátelští bojovníci dlouze neotáleli a okamžitě spustili obrannou palbu. Na bojišti zavládl obrovský zmatek. Do údolí z řad bojovníků Aldeřanské aliance létalo mnoho kouzel, magických šípů, kamení, kmenů a mnoho dalšího, zatímco ze strany nepřítele silná palba šedesátky válečníků v černých zbrojích. V bitevní vřavě se dalo jen stěží zjistit, kolik je padlých a zraněných na obou stranách.

Boj trval sotva pár minut, když Noxský mág, který díky své magii měl výborný přehled, dal spolubojovníkům povel, že se nepřítel dal na ústup. Bylo poprvé v této válce, kdy Aldeřanská aliance provedla úspěšný útok na nepřítele. Avšak Ba‘alovo vojsko ani na ústupu nedalo svou kůži lacino, a tak Aldeřané museli bojovat, dokud na bojišti zůstával jediný živý nepřátelský válečník.

Když se hraničáři přesvědčili, že zbytek Ba‘alovo armády odešel Kruhem, teprve potom dali ostatním signál, že mohou opustit úkryty. Konečně mohli všichni členové početného přepadového oddílu vyhodnotit výsledek snažení. Na bitevním poli zůstalo ležet dvacet dva nepřátelských bojovníků. Téměř polovina těl zůstala ve stavu umožňující další studování, zbytek byl naprosto rozerván na kusy. Přepad se tak stal úspěšný i přes ztrátu šedesáti bojovníku a několika zraněných, což nebyla tragédie, protože Noxové a mnozí mágové ostatních národů ovládali mocnou magii vzkříšení. Na bitevním poli tak nezůstali žádní padlí, ačkoliv vzkříšení je záležitost značné náročná a mágy vždy vysílila na mnohé dny. Dokonce i pro Noxy, kteří se toto magii zabývají tisíciletí, je rituál života značně vyčerpávající.

Po boji všichni zůstávali na místě, zatímco Aldeřané poslali posly do pevnosti Brei, aby přinesli Aldeřanům zprávu o výsledku boje. Přesun raněných, mrtvých a těl Ba‘alovo bojovníků probíhal zbytek dne. Těla nepřátel přenesli Aldeřané do podzemní laboratoře světa Nazgaran a zbytek buď do pevnosti Brei nebo na Aldeneerin.

Čtyři dny nato následovala další válečná porada v pevnosti Tok‘rů na Vorashi, kde se znovu sešli zástupci nejmocnějších národů Aldeřanské aliance, aby zde probrali nová zjištění. Když už všichni zasedli na příslušná místa u velkého jednacího stolu, Tok‘rové donesli občerstvení a všichni již očekávali zprávy z Nazgaranu.

Sotva přítomní pojedli trochu ovoce a sušeného masa, vůdce Ockwin přivedl čtyřčlennou delegaci Aldeřanů a jednoho Temnorozeného provádějící zkoumání ostatků zabitých nepřátelských bojovníků při poslední výpravě na Serras-Dia. Po nezbytných formalitách předal Ockwin slovo Aldeřanům z Nazgaranu.
„Hned na začátku můžu potvrdit, že jsme se opět dozvěděli o našich nepřátelích víc právě díky úspěchu na Serras-Dia,“ začal badatel Kaltmaras s popisem nových zjištěních.
„Takže, co jsou ti bojovníci zač?“ zeptal se Tollan Selrim.
„To je právě to nejzajímavější. Vypadá to, že jsou to uměle vytvoření tvorové, kteří mají podobné znaky jako Goa‘uldští symbionti, akorát nemají žádné vrozené vědomosti. Zdá se, že Ba‘al využil nějaké pokročilé technologie ke zmanipulování Goa‘uldích symbiontů a za pomocí čehosi stvořil tyto bojovníky. V podstatě jsou to prázdné schránky s velice malou inteligencí. Vůbec netušíme, jak se rozhodují v boji, ale jisté je, že si nedovedou poradit s řešením překážek logickým myšlením. Tím jsou proti jiným válečníkům ve velké nevýhodě.“
„Že bychom právě odhalili jejich největší slabinu, kterou můžeme využít v boji?“ prohlásil Azanyrmuth VI s nadějí v hlase.
„Dá se to tak říct, ale jak víme, tito bojovníci jsou v boji neuvěřitelně mocní a dokážeme je přemoci je se značnou přesilou. Můžeme sice nepříteli klást překážky, ale dle mého názoru, tam kde selže inteligence, pomůže hrubá síla,“ oponoval Azgard Baldrigg.
„Asi máš pravdu, ale přeci jen je to užitečné zjištění. Co dalšího jste zjistili?“ dál vyzvídal Azanyrmuth.
„Prozkoumali jsme podrobně anatomii. Kromě běžných orgánů nezbytných pro život většiny tvorů, jsme nalezli několik odlišností. Například místo očí mají podivný zrakový orgán, který je velmi silně magicky upraven. Zkoumali jsme pozůstatky oné magie a zjistili jsme, že je podobná některým kouzlům, jako Spatři neviditelné, Pravé vidění a podobně. To by taky vysvětlilo, proč na Serras-Dia selhaly iluze Noxů.“
„Tak to je zlé,“ poznamenal Nox Miterau. V tom případě jsou naše schopnosti proti nim velice omezené.
„Neviděl bych to tak černě,“ oponoval Azanyrmuth. „Díky výzkumu víme víc o jejich anatomii a to znamená, že víme, jaká kouzla a jaké zbraně jsou proti nim nejúčinější. Dá se říct, že tyto poznatky nám pomohou zvrátit nepříznivý průběh války.“
„Přesně jak říká Azanyrmuth. Právě na Nazgaranu zjišťujeme proti čemu jsou jejich těla zranitelná. Do dvou dnů bychom měli vědět téměř všechno. Musíme však pokračovat opatrně, abychom zbytečně těla nezničili.“

„Dobrá, teď víme o našem nepříteli podstatně více a nyní k dalšímu bodu jednání, domovský svět Ba‘ala,“ pokračoval v debatě Azanyrmuth IV.
„Zatím stále nemůžeme říct s naprostou jistotou, kde Ba‘al tvoří svou armádu. Prozatimní stopy nasvědčují, že by to mohl být Tartarus,“ odpovídal Azanyrmuth Mág IV. „Určitě však můžeme vyloučit Proclarush Taonas. Včera k večeru naši lidé provedli za pomocí kouzel vzdálený průzkum, který prováděli z opuštěné a zdevastované podzemní pevnosti na Samré-Ager. Svět je téměř s určitostí opuštěný, avšak část staré pevnosti stále stojí navzdory okolnímu nehostinnému prostředí.“
„Je tedy možné provést výpravu na Proclarush Taonas?“ zeptal se Tollan Selrim.
„Ano. Je to možné,“ odpověděl Mág IV. „Stále tam po našich předcích mohlo zůstat spoustu vědomostí, které by nám mohly ve válce proti Ba‘alovi pomoct.“
Následovala krátká debata, kdy se přítomní poměrně rychle shodli na uspořádání výpravy na Proclarush Taonas. Volní dobrodruhové stále čekali připraveni v útrobách pevnosti Brei, takže by přípravy nezabraly ani den. Ten den se na společném jednání řešilo dlouho do noci mnoho dalších drobností ohledně Mobilizace, války a obrany světů.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
zaujímavá kapitola, veľmi zaujímavá... som zvedavý na pokračovanie. :hmmm:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
ouu Yeah
More these please:-)
Skvělé popsáni Khuli warriors:_)

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
5
Proclarush Taonas


Den po poslední válečné poradě se již v pevnosti Brei přichystala čtveřice dobrodruhů na průzkum staré nepoužívané pevnosti na Proclarush Taonas. Výpravy se účastnili Gorgow, válečník Blashyr, Azanyrmuth Mág V a hraničář Anund. Krátce před polednem se sešli s Azanyrmuthem IV v sále s Kruhem světů, kde jim dával poslední rady.
„Výborně, už jste tu všichni,“ prohlásil Azanyrmuth, když do sálu vstoupil poslední Anund. „Nebudu to nijak prodlužovat. Váš úkol spočívá v nalezení případných stop po Ba‘alovi. Když už budete na místě a bude k tomu vhodná situace, bylo by dobré se porozhlédnout po pozůstatcích starých vědomostí. Třeba tam něco najdeme, co nám pomůže ve válce. Avšak nezapomínejte, že Proclarush Taonas je nehostinný svět lávy, popela a silné vulkanické činnosti. Stará pevnost nebude v dobrém stavu a může tam kdykoliv dojít k nějakým sesuvům, propadům a dalším neočekávaným událostem. Buďte opravdu opatrní, protože už jsme pár starých pevností prolezli a mnohé jsou téměř na spadnutí a tato nebude výjimkou.“
„Rozumím,“ chápal Azanyrmuth Mág V bratrovo obavy. „Kdyby se stalo cokoliv nebezpečného, rychle se vrátíme.“
„Přesně tak. Nehrňte se do zbytečných nebezpečí. Hlavní je, zjistit, zda tam Ba‘al byl a zda tam něco prováděl. To je všechno. A nezapomeňte, že tam bude pořádné horko. Dávejte na sebe pozor,“ ukončil Azanyrmuth IV proslov a následně zadal adresu světa Proclarush Taonas.

Když se Kruh otevřel, v rychlosti přítomný mág zkontroloval kouzly situaci na druhé straně, a když bylo vše v pořádku, Azanyrmuth IV dal povel k výpravě. Čtveřice se tedy vydala vstříc otevřenému průchodu.

Jakmile vystoupili na druhé straně, přivítalo je velké horko, rudá zář protékající lávy a silný zápach síry a dalších jedovatých látek. Všude kolem se ozývalo zlověstné hřmění pocházející od zdejší zemské aktivity. Sál, kde se nacházel Kruh světů, byl obrovský. Vysoký klenutý strop podpíraly desítky sloupů, velkými vysokými okny procházelo dovnitř zlověstně zářící rudé světlo nehostinného světa a podlahu pokrývala hustá vrstva prachu, sutin a zničeného vybavení. Z hlavního sálu vedly tři široké chodby. Dvě z nich však nebylo možné projít, protože sutiny a vychladlá láva uzavřely průchody dál do pevnosti. Čtveřici nezbylo nic jiného, než se vydat poslední volnou cestou.

Hraničář Anund se ihned pustil do hledání stop. Nemusel se ani moc snažit, protože už první pohled na spousty čerstvých stop v prachu napověděl, že v nedávné době tudy prošla poměrně početná skupina průzkumníků. Hraničář a všichni ostatní si záhy pozorně prohlíželi stopy.
„Je to jasné,“ prohlásil Azanyrmuth Mág V. „Ba‘al a jeho armáda tu nedávno byla. Otisky stop v prachu jsou stejné jako na napadených světech.“
„Teď jen zjistit, co tu hledali,“ poznamenal Gorgow. „Ale jak se dívám na ty stopy, nebude to problém.“ Jeho pohled vzápětí směřoval na prošlapanou cestu vedoucí do široké chodby.

Průzkumníci se vydali po stopách nepřítele v naději, že rychle najdou cíl pátrání. Ušli pár desítek sáhů a už se ukázalo, že to nebude tak jednoduché, protože stopy vedly i do všech postranních místností a sálů. Ba‘al a jeho vojska zřejmě prohledala pevnost důkladně ve snaze najít cokoliv užitečného.

„Teď mě tak napadlo,“ zamyslel se Gorgow při pohledu na početné stopy. „Neříkalo se, že Ba‘al svou armádu začal tvořit po nalezení nějaké staré vyspělé technologie? Podle těch stop to vypadá, že sem už Ba‘al se svou armádou přišel.“
„Máš pravdu,“ souhlasně odpověděl Azanyrmuth. „Avšak to byla pouze naše domněnka. Je dost pravděpodobné, že Ba‘al už delší dobu experimentoval ve snaze vytvořit neporazitelné válečníky. Dost možná, nějaké vytvořil sám, avšak k tvoření velkých počtů mu zřejmě chyběly zdroje.“
„Zřejmě to tak bude,“ konstatoval hraničář Anund, když pozorně zkoumal stopy. „Průzkumná výprava určitě nebyla nijak početná. Do malých sálů vedou stopy jednotlivců či dvojicí. Velké množství stop vede jen jedním směrem. Určitě tu nepřítel nebyl jednou, ale těch návštěv tu bylo mnohem víc. Ba‘al určitě něco našel, a potom už jeho kroky směřovaly vždy rovnou k cíli, kde objevil staré vědomosti.“
„Dokážeš odhadnout, kolik válečníků tvořila průzkumná výprava?“ zeptal se Azanyrmuth.
Po těchto slovech se Anund na chvíli odmlčel a dlouze si prohlížel stopy v hlavní chodbě a v několika sálech. Dlouze přemýšlel a cosi si mumlal, zatímco ostatní očekávali jeho odpověď. Po chvíli vyčkávání v temných chodbách místy osvětlené ohnivou září žhavé lávy nakonec odpověděl: „Řekl bych, že první výpravy se účastnilo tak šest až osm bojovníků. Pokud se tedy všichni soustavně věnovali průzkumu. Podle stop Ba‘al tuhle pevnost neznal, takže musel projít všechny nepoškozené prostory. V hlavní vyšlapané cestě už poznávám stopy mnohem větších počtů. Určitě sem nepřátelská vojska chodila i v době, kdy jejich počty začaly rychle růst.“
„Dobrá,“ zamyslel se Azanyrmuth. „Něco důležitého tu našel, a potom jeho moc začala strmě růst. Stačí, když budeme sledovat nejprošlapanější cestu a stopy nás zavedou rovnou do míst, kde Staří Aldeřané zanechali dávno zapomenuté vědění.“

Čtveřice pokračovala vytyčeným směrem a zbytečně se nezdržovala průzkumem prázdných místností, kde kromě prachu, sutě a trosek nic užitečného nezůstalo. Stopy je záhy zavedly k točitému schodišti spojující jednotlivá patra. Nemělo smysl zkoušet výtahovou plošinu uprostřed, protože stačil letmý pohled do temné hlubiny jejíž dno osvětloval proud žhavé lávy. Též tu bylo o poznání větší horko, než u Kruhu. Země se zde chvěla více a stejně tak se všude rozléhalo zlověstné hučení a ozvěny hroutící se skály.

Jak sestupovali po schodech dolů, teplota stále stoupala. Brzy se stalo horko doslova nesnesitelné, a tak Azanyrmuth Mág V vytvořil kolem každého člena výpravy Ohnivý štít, který pohlcoval nejen magii ohně, ale i nepříznivé účinky okolního prostředí jako oheň a láva. Pobyt v horké pevnosti se najednou stal snesitelný. Aldeřané sestoupili o tři patra níže, kde stopy pokračovaly širokou chodbou, ze které odbočovalo několik užších průchodů a dveří, k velkým proraženým dveřím s nápisem experimenty. Okamžitě všem bylo jasné, kam kroky nepřátel směřovaly. Aldeřané se mlčky na sebe podívali, a potom se Azanyrmuth ujal vedení. Nemělo smysl prozkoumávat okolní sály, protože i na tomto patře v nich zůstal akorát prach, suť, prázdné skříně, klece, stoly a hromady nepoužitelného harampádí. Všechno nasvědčovali, že Staří Aldeřané při odchodu všechno cenné odnesli.

Aldeřané ušli vzdálenost sotva třiceti sáhů a narazili na širokou prasklinu přerušující celou chodbu. Opatrně nahlídli přes její okraj, aby zjistili, kam až sahá. Přes horký vlnící se vzduch spatřili horkou lávu, která už před mnoha staletími pohltila spodní patra.
„A co teď?“ zamyslel se Gorgow, když hleděl do zlověstné rudé záře. „Propast je široká tak, že je velmi nebezpečné se ji pokusit přeskočit. Mostek ze dřeva by v tomhle horku brzy shořel a stejně tu žádné nezůstalo.“
„Ještě, že nás tu chrání Ohnivé štíty,“ poznamenal válečník Blashyr.
Do řečí vzápětí vstoupil Azanyrmuth: „Pánové, nemá smysl vymýšlet nějaký mostek, když máme magii.“
Nato Mág pronesl magické formule, a potom se přes propast objevil průhledný modrobílý mostek, jenž následně umožňoval pohodlný přechod.

Když přecházeli po magickém mostku, Azanyrmuth Mág se ještě jednou pořádně porozhlédl po rozsahu poškození pevnosti. Bylo mu jasné, že i přes výjimečný stavitelský um předků, je rozsáhlá stavba natolik poškozená a narušená vulkanickou činností, že je již zcela nemožné Proclarush Taonas obnovit. Kdo ví, co se tu před staletími odehrálo, jisté je jen to, že se svět zcela změnil. Kdo ví, co zde Staří Aldeřané prováděli za šílené pokusy. Možná tu něčím rozhněvali matičku přírodu a následoval trest, nebo si tu předkové zahrávali s něčím, co naprosto přesahovalo jejich schopnosti.

Azanyrmuth už chtěl pokračovat za zbytkem výpravy, když vtom cosi upoutalo jeho pozornost.
„Děje se něco?“ zeptal se Gorgow, když si všiml jeho nejistého výrazu.
„Asi tu nejsme sami,“ odpověděl Mág.
„Ba‘alova vojska?“ pomyslil si Anund a hned věnoval pozornost zvukům okolí, zda neuslyší dusot těžkých ocelových bot patřící nepřátelským bojovníkům.
„To ne, ale máme tu jinou společnost. Podívejte se dolů.“
Ostatní znovu nahlédli přes okraj trhliny a pozorně ji zkoumali. „Vidím tam nějaké poletující ohnivé koule,“ potvrdil Mágova slova. „Co to je?“
„Řekl bych, že jsou to ohniví elementálové. Občas se v různých podobách zjevují v místech se silnou vulkanickou činností a magickým potenciálem. Měli jsme to očekávat. Proclarush Taonas podobně jako Chal-Almen překypuje magií, a tak se tu určitě setkáme s nejrůznějšími bytostmi.“
„Dá se proti nim nějak bojovat,“ zeptal se válečník.
„Jistě, ale není to tak snadné. Nejúčinnější je magie vody, případně mrazivá. Dobře poslouží i vodní šípy, které využívají především hraničáři.“
„To je pravda. Škoda jen, že jsem žádné nevzal,“ povzdech si Anund.
„Nevadí. Vodní šípy jsou dost křehké a magie vody je přeci jen proti moci ohnivých elementálů mnohem účinější. Buďte připraveni na možné střety a taky dávejte pozor kam šlapete. Kdo ví, jak dlouho tyhle prostory vydrží. Kdykoliv tu může něco spadnout, takže bude dobré se tu zbytečně nezdržovat. “

Chodba končila další velkou bránou. Ta zůstala po předcích stále pootevřená a cesta tak byla pro Aldeřany volná. Následující sál patřil mezi ty majestátnější v pevnosti, alespoň tak na Aldeřany působil. Obří kruhovitá místnost, jenž měla v průměru dobrých šedesát sáhů a na výšku třicet, měla tři úrovně ochozů a obří volný prostor uprostřed. Přestože kopulovitý strop podpíralo celkem dvacet čtyři silných sloupů, sál byl vlivem prostředí na několika místech poškozen. Některé východy zasypala suť, jiné zalila žhavá láva a na mnoha místech se objevily široké praskliny.

„Tak tomu říkám pořádný sál,“ obdivoval jeho rozlehlost Blashyr.
„Asi jsme narazili na jeden velice důležitý prostor,“ pravil Azanyrmuth Mág V. Ten na chvíli soustředil magické schopnosti na okolí, a pak pokračoval: „Určitě to bylo místo velkolepého experimentu, protože tu stále cítím velmi silný magický potenciál. Kromě magie, která stále drží pozůstatky pevnosti v celku a obecné magie přítomné v běžných magických laboratořích, tu cítím přítomnost dost neobvyklých druhů.“
„Já se tomu nedivím,“ poznamenal Gorgow. „Pročítal jsem mnoho knih, poznámek, hlášení z výprav a tam mě zaujaly právě poznatky z podobných pevností. Stačí si vzpomenout na Chal-Almen, Livnris, Samré-Ager a mnohé jiné. Myslím si a mnohé tomu napovídá, že Proclarush Taonas patřila mezi ty významnější.“
„To je pravda. Neměl bych se tomu tak divit,“ konstatoval Mág. „Pojďme se tu trochu porozhlédnout.“

Čtveřice udělala pár kroků směrem doprostřed sálu, kde se zastavila u obrovské propadliny. Celý střed obří místnosti se dávno propadl a v hlubinách na dně se valila láva v nekonečných proudech. Přestože Aldeřany stále chránily Ohnivé štíty, cítili, že jejich síla se zde vyčerpává výrazně rychleji. Azanyrmuth musel jejich působení znovu obnovit, aby nedošlo k jejich zhroucení.
„Tak tohle jsem ještě neviděl,“ popisoval Mág dění v propasti, kde kromě vroucí lávy a šlehajících plamenů, poletovaly stovky elementálů nejrůznějších druhů, různobarevné blesky, poletující ektoplazma a další neznámé magické jevy. Celé to působilo dojmem prostoru před zhroucením, či otevřením brány do neznámé sféry existence. „Ať se tu Staří Aldeřané provedli cokoliv, narušili zde stabilitu mezi sférami a pravděpodobně vidíme příčinu zkázy tohoto světa.“
„Asi nebude dobré tu zůstávat,“ tiše poznamenal válečník Blashyr, když fascinovaně hleděl do děsivé hry světel.
„Přesně. Pojďme raději odsud pryč,“ kdo ví, co z té propasti sem může přijít.

Sotva ustoupili od hrany propasti, do sálu chodbou naproti přiletělo hejno malých ohnivých elementálů připomínající ze všeho nejvíc kulové blesky. Aldeřané se zastavili a doufali, že si jich nevšimnou. To se však mýlili, protože si to hejno ohnivých koulí namířilo přímo k nim, aby vzápětí spustilo palbu tvořenou malými ohnivými kousky. Aldeřany naštěstí chránil ohnivý štít, a tak jim nečekaný útok nezpůsobil újmu. Azanyrmuth Mág ihned pronesl několik magických formulí a směrem k nepřátelsky chovajícím entitám vystřelil proud několika vodních koulí. V okamžiku kdy se voda srazila s rozžhavenou látkou, silně to zasyčelo a elementálové se zmenšili, někteří dokonce zanikli v oblaku páry. O podobné kouzlo se pokoušel Gorgow, ale jeho zkušenosti s vodní magií byly na mnohem nižší úrovni, a tak vytvořil pouze jednu vodní kouli, jenž následně poslal proti nejbližšímu nepříteli. Válečník Blashyr a hraničář Anund neměli možnost jakkoliv zranit nepřítele, a tak se snažili vyhýbat nepřátelské palbě, než Azanyrmuth s Gorgowem zlikvidovali zbytek elementálů. Magie ohnivých štítů sice každého dostatečně chránila, avšak moc štítů každým zásahem citelně slábla, proto se všichni museli snažit co nejvíce vyhýbat střelám.

Když bylo po všem, Gorgow poznamenal: „To bychom měli. Máte pravdu, je tu to nebezpečné a určitě tu narazíme na mocnější tvory.“ Čtveřice se dále nezdržovala v sále a pokračovala ve sledování cesty Ba‘alovo průzkumného oddílu. Zde to bylo obtíženější, protože se tu nacházelo velké množství stop z toho, jak tu nepřítel prolezl každou chodbu, místnost, kobku a kdejakou skulinu ve snaze najít skryté prostory pevnosti.

Průzkum tohoto dolního patra kromě řady prasklin v podlaze, sesuvů, závalů a proudů lávy ztěžovala také přítomnost ohnivých elementálů a dalších podivných tvorů, kteří si libovali v horkém prostředí. Našli zde taky mnoho míst, kde jich poletovalo značné množství, a přes magické schopnosti Mága by bylo jen velmi obtížné vyčistit i jen dílčí prostory, natož celé rozlehlé patro. Nepřátelské přesily se zcela jistě zalekl i Ba‘al, protože do sálů nepokračovaly žádné stopy, nebo pouze jednotlivce, který se odvážil pokračovat v cestě do nebezpečí. Aldeřané si povzdechli, že mnohé laboratoře a sklady zůstanou neprozkoumány. Kdo ví, co zde po předcích zůstalo.

Země se znenadání silně otřásla a ve vedlejší chodbě se ozval zvuk řítícího se kamení.
„Nezdržujme se tu a pojďme splnit náš úkol,“ připomněl Anund ostatním, protože Proclarush Taonas byla velice nestabilní.
„Dobrá, ale snad se nám v nejbližší době podaří sehnat několik odvážných mágů a dostaneme se i k průzkumu těžce přístupných oblastí,“ S odhodlaností a zároveň velkou touhou prohlásil Azanyrmuth. „Určitě ta pevnost skrývá spoustu neobjeveného.“

Čtveřice se vrátila zpět do velkého sálu. Než do něj vstoupili, nejprve opatrně nahlédli mezi křídly staré železné brány. V okolí obří propadliny poletovalo několik ohnivých a tentokrát i bleskových elementálů. Aldeřané se nechtěli zbytečně pouštět do boje, a tak se rozhodli vyčkávat. Následně se země opět otřásla za silného hučení. Z propadliny vyšlehly plameny, které doprovázelo značné množství jisker. Potom vyletělo mnoho další ohnivých elementálů, kteří připojili k těm, které zde už nějakou dobu poletovali, aby ve víru ohnivého tance vyletěli prasklinou ve stropě kamsi pryč. V sále znovu zavládl klid a cesta pro Aldeřany byla bezpečná.

Protože průzkum jednoho křídla nepřinesl kýžené výsledky, nezbylo než se vydat další obstojně schůdnou cestou. Aldeřané následovali stopy po polorozbořeném schodišti pokračující na ochoz v druhém patře. Na třetí ochoz se již nedalo dostat, protože všechny čtvery schodiště se již dávno zřítily a nimi i část ochozu.
„Myslím, že tu asi za chvíli skončíme,“ zklamaně poznamenal válečník, když se rozhlížel po troskách kdysi honosného ochozu.
„Neboj, zřícené schodiště není pro nás překážkou, když máme magii,“ nevzdával se Azanyrmuth. „Nejdříve se však porozhlédneme v tomto patře.“
První pohled napovídal, že průzkum to bude zřejmě krátký. Z osmi průchodů byly tři zavaleny a dva zalité ztuhlou lávou. Z posledních tří zůstal jeden stále uzavřen. Právě ten uzavřený zaujal Aldeřany nejvíc, a proto se čtveřice pozvolna vydala k němu.

Zastavili se před dveřmi. Ještě než začali z průzkumem, Gorgow se podivil: „To je zvláštní. Ba‘alovo bojovníci se tu zastavili, ale dveří se evidentně ani nedotkli. Jakoby se snad něčeho báli.“
Azanyrmuth se po slovech Gorgowa zaměřil na magii v okolí. I jemu přišlo divné, proč se tak mocný nepřítel Aldeřanské aliance neodvážil dál. Okamžitě však pocítil přítomnost velkého zla: „A sakra. Netuším, co tu Staří Aldeřané prováděli a radši to ani nechci vědět, ale za touto branou dřímá velice mocné zlo. Je to něco, co snad ani nepochází z našeho světa a případné otevření těchto dveří by mohlo mít velmi neblahé následky.“ Nepříjemné pocity úzkosti z mocného neznámého zla se stále zvětšovaly. Nebylo třeba opakovat dvakrát, aby toto místo spěšně opustili.

Zbývaly pouze dva volné průchody. Aldeřané se odebrali do bližšího. Za zničenými dveřmi je uvítala tmavá chodba spoře ozářená rudým světlem pronikající puklinami v podlaze. V mnoha menších či větších sálech pokračovali v průzkumu. Laboratoře však zely prázdnotou a kromě spousty prázdných polic, stolů, skříní zde nalezli i několik velkých baněk k uchovávání živých tvorů. Ty však neúprosný čas změnil v hromadu rozbitého haraburdí a jen přítomnost poházených a polámaných kostí povalujících po podlaze připomínaly původní účel.

Aldeřané dostupnou oblast prozkoumali během necelé půlhodiny. Když se sešli opět ve velkém sále, Azanyrmuth jen zklamaně prohlásil: „Tady taky nic. Tohle místo je zcela zplundrované, co neodnesli Staří Aldeřané, tak zničila léta zkázy a také další nezvané návštěvy. Zůstávají nám poslední dvě možnosti. Tento levý průchod a horní patro.“ Ostatní nic nenamítali a pokračovali v průzkumu. V pevnosti Proclarush Taonas už strávili Aldeřané téměř dvě hodiny a magické síly Mága pomalu slábly, protože značnou část vyžadovalo udržování Ohnivých štítů.

Poslední volný průchod ukrýval naprosto stejnou chodbu jako v oblasti, kterou právě prozkoumali. I zde po Ba‘alovo průzkumných výpravách zůstalo množství stop. Stejně jako jinde, i zdejší laboratoře nesly známky naprostého vyplenění. Jen hromady starého železného šrotu, pokrouceného vybavení a hromady střepů napověděly, že se zde prováděly pokusy s magií a jejím využití. Samotná oblast však byla na rozdíl od okolí stále velmi zachovalá. Zato zde vládla naprostá tma, kterou narušovalo tlumené hučení země a zvuky hroutící se skály. Azanyrmuth rozsvítil Magickou světlušku. Skromné světlo narušující temnotu v kombinaci s temnými zvuky dodávaly podzemním prostorám temnou a hrozivou atmosféru. Nikdo z průzkumné výpravy netušil, co se ve tmě mohlo ukrývat. Vzhledem k množství magie, která skrz naskrz pronikala Proclarush Taonas, bylo téměř nemožné vycítit přítomnost případných magických bytostí. Jediné, co Aldeřanům dodávalo klid, byl fakt, že Ba‘al těmito místy několikrát prošel a s případnými tvory si poradil. Přesto však museli být obezřetní, protože přístupná byla pouze malá část pevnosti a trhlinami prostupující celým skalním masivem mohlo cestovat cokoliv.

„Myslím, že jsem našel to, co jsme hledali,“ zavolal Gorgow od nenápadného průchodu v menším sálu, který dřív sloužil jako knihovna. A zatímco zbylí tři přiběhli k průchodu, Gorgow pokračoval: „Ale myslím, že všechno odnesl Ba‘al.“ Pohled na dlouhou, úzkou chodbu, ve které po nepříteli zůstalo značné množství stop, jak tudy často procházela jeho armáda, nedával mnoho nadějí v objevy. Anund si pozorně prohlédl dveře oddělující knihovnu od dlouhé chodby a okamžitě mu došlo, že se jedná o tajný průchod, který měl zůstat ukrytý. Aldeřané se pozvolna vydali do útrob ukryté částí pevnosti. Azanyrmuth pocítil, že je v této části pevnosti mnohem chladněji, a tak mohl na čas snížit sílu Ohnivých štítů.

Asi sto padesát stop dlouhá svažující se chodba ústila do kruhového sálu. Jakmile Aleřané vstoupili, stropní krystaly se rozsvítili tlumeně oranžovým světem, a tak se konečně nemuseli spoléhat jen na sporé světlo lávy, nebo magické osvětlení. Odtud se dalo pokračovat do dalších místností pěti průchody. Čtveřice se nedočkavě pustila do průzkumu oblasti v naději, zda tu přece něco užitečného nezůstalo.

Už po prvních minutách nastalo zklamání. Kromě nepořádku, jenž tu zanechal nepřítel, nenalezli vůbec nic. Ba‘alovo průzkumný oddíl tohle místo několikrát důkladně probral a odnesl naprosto vše, co bylo k užitku. Nedalo se tak ani zjistit, co tu Staří Aldeřané ukrývali. Aldeřané se nakonec sešli v největším z pěti sálů a jen zklamaně konstatovali: „To jsme teda dopadli.“
„Těžko říct, co tu Ba‘al našel,“ pokračoval v úvahách Azanyrmuth. „Ale určitě to má souvislost s těmi jeho válečníky. Tato tajná místa bývala vždy velmi dobře ukrytá a chráněná magií před nepřáteli, kteří by mohli pevnost vydrancovat. Magie však vlivem dávných událostí selhala a průchod se tak dal snáze odhalit.“
„Předpokládám, že Staří Aldeřané do podobných prostor schovávali ty nejlepší a nejpozoruhodnější objevy,“ uvažoval Gorgow nad tímto místem.
„Je to tak. V každé pevnosti jich bylo hned několik, tady jsme však skončili. Značná část Proclarush Taonas je v troskách a ostatní tajné prostory už pohltila láva nebo suť. Teď už víme, že tu Ba‘al byl a jeho nebývalý pokrok v tvorbě mocné armády vzešel právě odsud. Nezbývá, než se vrátit domů, kde se ponořit do starých knih a doufat, že se podaří nalézt nějaké zmínky o zdejších experimentech.“
„O tom trochu pochybuju,“ namítal Gorgow. „Těžko by naši předkové výsledky svých nejtajnějších a nejúspěšnějších experimentů jen tak zapsali do běžných knih.“
„To máš pravdu, přesto se mohl někdo s něčím svěřit a někde by o tom mohla být zmínka, i když uznávám, je to hledání jehly v kupce sena.“
„Takže jdeme domů?“ tázavě se Gorgow podíval na ostatní.
„Ještě něco vyzkouším, a potom už půjdeme,“ odpověděl Mág.

Azanyrmuth Mág se chvíli procházel po vydrancovaných sálech a zkoušel pár pátracích kouzel. Ukryté předměty zde po dlouhých staletích mohly zanechat určitý energetický otisk, a tak zde přetrvávala naděje, že by mohl Mág zjistit podstatu objevů.

„Tak co? Našel jsi něco?“ zajímal se hraničář Anund.
„Nějaké stopy jsem našel, ale v téhle pevnosti je tolik všemožné magie, že je velmi problematické zjistit něco podrobného,“ vysvětloval Azanyrmuth. „Přesto jsem ti jist, že Ba‘al k pokročilé technice zpracování kovů a výroby zbrojí pro svou armádu, přišel právě zde. Můžu konstatovat, že výprava se dá považovat za úspěšnou. Můžeme se vrátit domů.“
Před odchodem Mág zesílil sílu Ohnivých štítů, a potom se vydali na cestu zpět.

Během návratu přes velký sál se Aldeřané museli vyhnout dalšímu hejnu ohnivých elementálů, překonat trhlinu v chodbě mezi sálem a zbytkem pevnosti, vystoupat po schodišti do horních pater, odkud to již nebylo daleko ke Kruhu světů. Jejich cesta směřovala do pevnosti Brei, kde je již mnozí s napětím očekávali.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Moc dobře jsem si početl už se těším na další díl :-)

pal Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1007
Bydliště: Nottingham, UK
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Skvělé :-)
Baal je i zde supr :)
Za kazdym vzestupem civilizace stala vira, za kazdym padem nabozenstvi. Neni nic horsiho jak negativni mysleni, zarlivost, zavistive ci jine negativni reakce pro zniceni zivota. Proto je treba myslet a konat pozitivne a s laskou.

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Vypadalo to, že do konce roku už nic nebude, ale nakonec to ještě stihnu.

6
Baalův triumf


Druhý den po návratu ze staré Aldeřanské pevnosti Proclarush Taonas se časně z rána konala další z mnoha válečných porad. V jednací síni pevnosti Brei zasedli zástupci nejmocnějších z řad Aldeřanů, Tok‘rů, Noxů, Azgardů, Furlingů a Tollánů. Jako první hned Azanymuth Mág V popsal průběh včerejší výpravy a všechna nová zjištění. Azanyrmuth VI se potom jal slova: „Takže si to shrňme. Bezpečně víme, že Ba‘al navštívil Proclarush Taonas a získal tam staré znalosti, díky nimž začal značně rozšiřovat armádu. Také jsme s naprostou jistotou zjistili, že Ba‘al onu pevnost neobývá. Teď už zbývá zjistit, zda je Tartarus skutečně jeho domovským světem.“

Osazenstvo sále se chtělo pustit do další debaty, když se z nedaleké síně ozval zvuk otevření Kruhu světů. Všichni zpozorněli, protože dopoledně nebyla plánovaná jakákoliv návštěva. Někteří si pomyslili, že Ba‘al opět udeřil na některý svět Aliance.

Za malou chvilku v doprovodu Aldeřanského strážného Martuse dorazila trojce Tok‘rů. Vůdce Ockwin se následně podivil, protože Tokerští zvědové se měli vrátit až za patnáct dnů.
„Stalo se něco vážného?“ ihned vyzvídal vůdce Tok‘rů.
„Ano. Nastal vážný problém,“ ustaraně začal vysvětlovat Toufrmaa. „Včera za hluboké noci náš nepřítel napadl svět Chal-Almen.“
„Cože?“ zaznělo síní z úst mnoha přítomných.
„Chcete říct, že si nepřítel troufl na jeden z nejmocnějších světů známého Univerza?“ nechtěl věřit novince Azanyrmuth VI.
„Ano je to tak.“
„A je to dobrá zpráva, nebo špatná?“ přemýšlel o možných důsledcích mladík Gorgow.
„Těžko říct,“ pokračoval v úvahách Toufrmaa. „Dobrá určitě v tom, že si zaútočil na naše nepřátele. Goa‘uldi na Chal-Almen můžou být poraženi a Ba‘al zároveň značně oslaben. Ta špatná je v tom, že naše vybudovaná síť zvědů je tak prakticky zničena a je tu vysoké nebezpečí, že se Ba‘al zmocní mocných znalostí, které ukrývá tamější podzemní pevnost. Pokud si Ba‘al poradí s ostatními Goa‘uldy a získá i jejich zdroje, pak bude mnohem silnější, a pak nebude váhat s průzkumem rozlehlého a nebezpečného podzemí.“
„To nezní moc dobře,“ povzdech si Azanyrmuth Mág IV. „Ba to zní velmi vážně.“
„Ví se, kterým Kruhem jeho vojska přišla?“ zeptal se bratr Azanyrmuth VI.
„Tím, kterým chodíme,“ potvrdil obavy zvěd Tok‘rů. „Číslo 4. Avšak můžeme se domnívat, že Ba‘al zaútočí i hlavním, který je umístěný na povrchu v hlavním paláci, protože cesta od čtvrtého Kruhu ke Goa‘uldskému městu je dlouhá třicet mil a vede z vysokého pohoří, kde vládne po celý rok krutá zima. Ačkoliv Ba‘alovu vojsku nevadí drsné klima, je to dost dlouhá cesta i pro ně a Goa‘uldi můžou soustředit síly a zahájit protiútok.
„Takže to znamená, že nepřítel vlastní Prsten Kruhu a může potom na naše světy útočil libovolného Kruhu,“ zamračil se Mág IV. „Musíme něco udělat.“
„Ale co?“ odvětil Tollan Selrim. „Útok na Chal-Almen je velice nebezpečný.“
„Je třeba sledovat, jak se boje vyvíjejí a případně zasáhnout. Pokud Ba‘al získá staré Aldeřanské znalosti, je válka ztracená,“ vážně prohlásil Azanymuth VI.
„Jednou z možností je otevřít Kruh světů z nějakého opuštěného světa a za pomocí kouzla Vzdálené nahlížení sledovat situaci,“ navrhoval Azanymuth Mág IV.
„Asi je jedna z mála možností,“ souhlasil Selrim.
„Máme ještě jednu možnost,“ vložil se do debaty Furling Trearsgarm.
Všichni přítomní ihned pohlédli jeho směrem s velkou zvědavostí a hned potom Furling pokračoval: „Přestože jsou naše lodě vytížené, můžeme nějakou uvolnit, a potom je možné vysadit i početnou výpravu kdekoliv na Chal-Almen. Jediné nevýhoda spočívá v době přípravy. Pár dní bude trvat, než se nějaká naše loď vrátí na Nannirwek, a potom mnoho další dní, než doletíme na Chal-Almen.“
„Jak dlouho to bude trvat?“ zeptal se Mág IV
Trearsgarm se na chvíli zamyslel, když si v duchu počítal dobu, a potom pravil: „Nejméně třicet, možná třicet pět dní.“
„To je moc dlouho,“ povzdech si Azanyrmuth VI. „Po třiceti dnech může být už pozdě. Musíme udělat něco mnohem dřív.“

V jednací síni se dál vášnivě debatovalo. Každý národ se pokoušel předpovědět další vývoj situace a vymýšlel další možnosti, co dál udělat. Nakonec však bylo rozhodnuto uskutečnit plán Azanyrmutha Mága IV a současně Furlingové vyšlou výpravu hvězdnými koráby. Nakonec zbýval vybrat vhodný svět, odkud budou mágové sledovat dění na Chal-Almen. Po několika návrzích se přítomní shodli na pětici světů bez známého osídlení. Jako první přišel na řadu svět Carador. Místo, které v dobách Goa‘uldských válek sloužilo jako předsunutá základna zapomenutého Goa‘ulda Kali. Cerador Aldeřané prozkoumali již v roce 622 a našli zde jen zničenou pevnůstku, kterou již z větší části pohltila příroda, a zůstalo zde jen málo užitečného. Právě takto zpustošený svět se jevil jako vhodné místo pro Vzdálené nahlížení a v případě útoku nepřítele Aldeřané neměli co ztratit.

Následující den hned časně ráno se již vybraní jedinci přichystali pro cestu na Cerador. Této malé výpravy se účastnil Azanyrmuth VI a několik mágů. Pro lepší bezpečí s nimi vyrazili na cestu i válečníci. Jakmile si připravili vše potřebné, všech dvanáct účastníků se sešlo v sále s Kruhem, kde dostali důležité rady od vůdce pevnosti Brei Alaethera. Když vůdce dokončil řeč, zadal adresu světa Cerador a po otevření Kruhu byla cesta volná.

Výprava prošla na druhou stranu. Kruh světů se po průchodu posledního uzavřel a všichni následně stáli tváří tichému světu. Kruh stál na bývalém nádvoří pevnosti, ze které zůstaly jen ruiny mezi přilehlými skalisky. Suť již mnoho staletí pokrýval mech a vzrostlé stromy. Šest set čtyřicet let chátrání udělalo své. Stíny zdejšího zapadajícího slunce v tuto dobu pokrývaly větší část nádvoří, a tak nebylo divu, že se postupně ochlazovalo.

Tento svět Aldeřané již před dvaceti lety prozkoumali, a proto se nezdržovali a ihned se pustili do úkolu. Azanyrmuth VI si nasadil Prsten Kruhu, nastavil na něm číslo 4, a potom zadal adresu Chal-Almen. Jakmile se Kruh otevřel, další mágové využili ihned kouzla Vzdáleného vidění. Po chvilce napětí se jim v mysli zobrazila zasněžená horská krajina. Okolí se zdálo být prázdné, přesto však museli dbát opatrnosti. Ba‘al patřil mezi nejmocnější Goa‘uldy a mohl jejich kouzlo snadno zachytit, či dokonce pozměnit a vytvořit jim v mysli falešný obraz. Museli se pořádně soustředit a zároveň neotevírat příliš svou mysl. Azanyrmuth VI patřil mezi nejmocnější mágy Aldenerinu a jeho mysl se nedala jen tak ovlivnit, přesto však před mocným nepřítelem zůstával opatrný.

Po několikaminutovém pátrání se přesvědčili, že v okolí kruhu kromě silné sněhové vánice vládne prázdnota a jediné, co připomínalo přítomnost nepřátelské armády, bylo množství stále znatelných stop, které ještě nestačil přikrýt sníh. Azanyrmuth VI následně uzavřel Kruh a konstatoval: „Vypadá to, že nepřítel Kruh nestřeží a stále máme možnost proniknout na Chal-Almen. Musíme však zůstat obezřetní. Bylo by dobré se přesvědčit, zda Ba‘al útočí hlavním Kruhem a my zde máme volné pole působnosti.“
„Co navrhuješ?“ zeptal se Blashyr.
„Rozhodně bych to zkusil víckrát. Nemůžeme si dovolit risknout výpravu na Chal-Almen a zůstat nakonec odříznutí od Kruhu. Pro případ, že by si tu nepřítel vybudoval malou základnu, my se tak nemohli vrátit domů. Ostatně plán zněl jasně, zjistit způsob nepřátelského využívání Kruhu.“
Po těchto slovech si na bývalém nádvoří rozdělali oheň a povídali si zejména o současné situaci a o možných důsledcích.

Uplynulo několik hodin a na Cerador padla tma. Mihotavé světlo ohně ozařovalo zbytky zdí bývalé Goa‘uldské pevnosti, zatímco se v dáli ozvalo vytí kojotů. Přišel čas na další prověření nepřátelského světa. Zatímco se ostatní připravovali, Azanyrmuth zadal adresu Chal-Almen. K překvapení se však neozval známý zvuk zapadnutí posledního zámku a otevření Kruhu, ale slábnoucí bzučení, přičemž zbylé červené zámky pohasly.

Azanyrmuth se poškrábal na bradce a tiše prohlásil: „Zdá se, že jsme se právě trefili do momentu, kdy někdo Kruh na druhé straně používá.“
„Předpokládám, že jsi zadal správnou adresu,“ ujišťoval se mág Torig.
„Jistě, na to jsem si dával pozor. Ovšem je tu problém v tom, že si nejsem jist, zda někdo používal právě Kruh s číslem 4. Stačí, že někdo používá jakýkoliv jiný Kruh na Chal-Almen a není možné se spojit, i přestože je zadávaný Kruh volný. Na každý svět může být vždy právě jedno spojení. Předpokládejme, že zrovna Ba‘al používá Kruh číslo 4. Raději zkusíme spojení po delší době,“ uzavřel úvahy Azanyrmuth.

Přestože vládla na Ceradoru noc, všichni se měli čile k světu. Rozdílný čas na jednotlivých světech patřil mezi jedny z úskalí přinášející cestování Kruhem světů, a tak nebylo divu, když se všichni uprostřed temné noci cítili stále svěží. Noc trochu postoupila, a tak nastal čas dalšího ozkoušení Kruhu na Chal-Almen. Azanyrmuth VI nastavil Prsten Kruhu a zadal adresu. Kruh se otevřel a Azanyrmuth spolu s mágy kouzlem zkoumal svět na druhé straně. Okamžitě se všichni zarazili, protože v mysli zahlédli nepřátelskou armádu, která zřejmě před chvíli přišla na Chal-Almen. Neočekávané otevření Kruhu nepřátelský oddíl čítající nejméně sedmdesát bojovníků ihned zaznamenal. Azanyrmuth dál nečekal, ukončil kouzlo a zrušil spojení mezi Kruhy.

„Tak je to pravda. Nepřítel stále chodí tudy,“ tiše prohlásil Azanyrmuth.
„Myslíš, že naši přítomnost Ba‘alova vojska zachytila?“ zeptal se mág Torig.
„To netuším,“ odpověděl Azanyrmuth. „Neměl jsem čas zjistit, zda tam byli přítomní bojovníci s magickými schopnostmi. Spojení bylo velmi krátké, ale rozhodně nemělo cenu riskovat. Ať o nás něco zjistil, či ne, musíme pokračovat v plánu. Přesouváme se na Serras-Dia,“ načež zadal adresu světa, kde se před několika dny podařilo získat první nepřátelská těla na výzkum.

Na Serra-Dia vládlo pro změnu dopoledne. A zatímco den pomalu postupoval, na dvanáctičlennou výpravu doléhala únava. Okolní lesy naštěstí poskytovaly dostatek stínu, a tak se mnozí uložili ke spánku. Na hlídce zůstal zatím Azanyrmuth VI, Blashyr a mág Toran, protože si nikdo nemohl být jist, zda nehrozí nebezpečí od tvorů na zdánlivě bezpečných světech. Ještě než přišla noc, hlídky se vystřídaly a v čase půlnoci byli již všichni znovu čilí. Vzhledem k situaci se rozhodli otevírat Kruh na Chal-Almen až na konci dne.

Noc a den přešel, a tak nastal čas zkontrolovat Chal-Almen. Azanyrmuth zadal příslušnou adresu a mágové včetně Azanyrmutha si přichystali kouzla. Když se Kruh otevřel, nastala chvilka napětí. Pohled pomocí kouzla Vzdáleného nahlížení vytvořil v jejich mysli obraz zasněžené krajiny. Tentokrát k úlevě všech zde vládl naprostý klid. Stopy po nepřátelské armády pozvolna zakrýval čerstvý sníh. Nikde nezůstaly ani náznaky případné hlídky. Azanyrmuth po chvilce bádání myslí po okolních kopcích ukončil spojení, a pravil k přítomným: „Vypadá to, že nepřítel se v horách nezdržuje. Musíme to však ještě párkrát zkusit prozkoumat. Musíme si být jisti, že tudy nepřítel často nechodí.“

Den na Serras-Dia se chýlil ke konci a přišel čas odpočinku. Den na tomto světě byl o něco kratší než na Aldeneerinu a na Brei, a tak spánek přišel v době stmívání. Následujícího dne po poledni vyzkoušeli další spojení s Chal-Almen. Pohled opět odhalil pustou zasněženou krajinu. Tentokrát však po nepříteli nezůstaly žádné stopy, protože čerstvý sníh je zcela zakryl. Vypadalo to, že nepřítel přestal tento Kruh využívat. To mohlo znamenat, že buď Ba‘al začal využívat k invazi jiný Kruh, a nebo už má celou armádu na místě. Vyčkali ještě jeden den, aby si tím byli ještě jistější.

Další průzkum ukázal to samé. Azanyrmuth VI již s lepší náladou zhodnotil celou situaci: „Zdá se, že nepřítel tento Kruh s určitostí nepoužil tři dny. Dá se předpokládat, že případná výprava na Chal-Almen by mohla být relativně bezpečná.“
„Ale jisté to není,“ oprávněně se obával mág Torig.
„Ano. Ale nemůžeme zbytečně čekat. Nevíme, jak se vyvíjí válka. Jestliže už Ba‘al porazil Goa‘uldy, je již každý další den drahý. Vracíme se na Brei, kde podáme definitivní zprávu.“
Azanyrmuth VI zadal adresu světa Brei a několikadenní výprava tak skončila.

Krátce po návratu vůdce pevnosti Alaether svolal malou poradu, kde členové výpravy seznámili přítomné vůdce Aldeřanské Aliance s novými zjištěními.
Následovala krátká debata o situaci na Chal-Almen, než se slova chopil Azanyrmuth Mág IV: „Azanyrmuth VI má naprostou pravdu. Nemůžeme dál čekat. Je třeba sledovat situaci na Chal-Almen a najít způsob, jak porazit Ba‘ala. Zbývající Tok‘rové uvěznění na tom světě jsou naší nadějí. Možná zjistili něco velmi důležitého. Něco, co by nám pomohlo ve válce.“
„Souhlasím,“ prohlásil Tok‘ra Ockwin. „Naši zvědové strávili na nepřátelském území mnoho času a zjistili spoustu užitečných informací. Měli bychom se s nimi spojit a odvést je do bezpečí. Situace na Chal-Almen se radikálně změnila a naše získané kontakty tak vzaly za své.“
Poté se členové rady pustili do diskuze. Netrvalo dlouho a jednohlasně se shodli na vyslání výpravy. Ještě než došlo k ukončení porady se Azanyrmuth VI zeptal: „Došlo během naší výpravy k nějakému dalšímu přepadu?“
„Nedošlo,“ odpověděl mu Mág IV. „Zdá se, že nepřátelské útoky ustaly. Alespoň prozatím.“
„Asi nemá smysl polemizovat na tím, k čemu se nepřítel chystá. Teď před námi stojí důležitý úkol,“ zakončil myšlenku Azanyrmuth VI.

Okamžitě se všichni vydali plnit zadané úkoly a současně se vybírali dobrovolníci na záchrannou výpravu. Hned nato se přihlásili zvědové Tok‘rů Toufrmaa, Darhmaa, Ogran, protože ti Chal-Almen znali velmi důkladně a moc dobře věděli, odkud hrozí nebezpečí a jak se pohybovat na nepřátelském území. Z Aldeřanů se přidal Azanyrmuth Mág V, hraničář Anund a také Gorgow. Protože neměli času nazbyt, sbalili si potřebnou výbavu, zbraně, výstroj a teplé oblečení a odebrali se do sálu s Kruhem světů.

Azanyrmuth VI k šestici pronesl potřebné pokyny, a potom zadal adresu. Když se Kruh otevřel, prověřil kouzlem situaci na druhé straně. K úlevě se nic nezměnilo, a tak se mohli vydat na cestu. Jako první se vydali Kruhem Tok‘rové a vzápětí je následovali Aldeřané.

Situace na druhé straně skutečně odpovídala vidění kouzla. Na Chal-Almen právě vládlo poledne a zdejší slunce zalívalo vysoké pohoří hřejivými paprsky. Nepřátelské stopy dávno zakryla vrstva čerstvého mrazivého sněhu. Azanyrmuth Mág V si prohlížel celou scenérii a následně pronesl: „Skutečně tudy už pár dní nikdo neprošel. Ba‘al chodí určitě hlavním. Pokud teda sem chodí.“ Tok‘rové a hraničář Anund následně pozorovali okolní kopce, aby se ujistili, že zde nemá nepřítel ukryté pozorovatele. V mrazivých horách vládl naprostý klid a ticho, ani magie neukázala přítomnost nepřítele. Výprava se mohla vydat na cestu.

Téměř celý zbytek dne strávili cestou směrem do údolí, kde se nacházelo Goa‘uldské osídlení a především obrovitá podzemní pevnost Chal-Almen. Během náročného pochodu sněhem neustále kontrolovali okolí. I deset mil od Kruhu všechny stopy zakryl čerstvý sníh.

Protože stále nehrozilo nebezpečí od nepřítele, pokračovali cestou do údolí i po setmění. Jasná noc a zářící dva měsíce na obloze poskytovaly stále dostatek světla. Až s blížícím se ránem na Aldeřany padla únava, a tak přišel čas pro nalezení úkrytu. Tok‘ra Toufrmaa se ujal vedení a následně odbočil z hlavní cesty do nenápadné skalní průrvy, kterou se dalo projít do skalních labyrintů a dobře skrytých prostor. Tok‘rové právě tyto prostory hojně využívali, když kontaktovali spojence a přinášeli zprávy o dění na tomto světě. Pro odpočinek si zvolili malou jeskyni, kde už měli Tok‘erští zvědové z minulých výprav ukryté zásoby a dříví k rozdělání ohně. Podobných úkrytů měli zvědové mnoho, protože cesta mezi Kruhem a osídlení Goa‘uldů byla dlouhá a Tok‘rové ji neměli možnost zvládnout během jednoho dne.

Oheň příjemně vyhříval jeskyni. Chvilku klidu využili ke spánku a k jídlu. Zatímco vždy dva drželi hlídku a zbytek spal, v tiché krajině se mezitím ozývaly vzdálené ozvěny válečné vřavy. Výbuchy, zvuky kouzel, zbraní a řev. Přestože to k cíli bylo hodně daleko, zvuky válečného běsnění doléhaly až sem do vysokých a mrazivých hor.

Na Chal-Almen už zavládlo téměř poledne, a tak byl nejvyšší čas pokračovat v cestě. Tok‘rové uhasili oheň, ukryly zásoby a spolu s Aldeřany se vydali na cestu. Hraničář Anund se opatrně vyplížil ze skalní průrvy a pozorně sledoval okolí hlavní cesty. Všude vládl klid, žádné nepřátelské stopy nepřibyly, a nic nenaznačovalo, že by se ve skalách kdokoliv ukrýval.

Šestice putovala až do setmění a při tom urazila dalších dvanáct mil. Sněhová pokrývka v nižších polohách ustupovala a stejně tak i ovzduší se postupně oteplovalo. Tok‘ra Toufrmaa znovu zavedl výpravu do jednoho z dalšího úkrytu. Skalním labyrintem procházeli dlouhé minuty. Tok‘rové se zde opravdu vyznali, protože v systému průchodů a jeskyněk stačilo dvakrát třikrát špatně odbočit a člověk by se nadobro ztratil.

Konečně dorazili na místo. Na první pohled to vypadalo, že je tohle místo naprosto opuštěné, až Toufrmaa ukázal na nenápadný průchod křovím v nevelkém modřínovém porostu. Vzrostlé stromy ukrývaly staré mechem porostlé stavení, které v dávných dobách sloužilo jako hájovna. Vnitřek byl velmi skromně vybaven, nacházely se zde jen prosté lavice, krb a čtyři slamníky k nejnutnějšímu přespání. Veškeré zásoby a výbavu měli Tok‘rové dobře ukrytou v tajné schránce ve zdi. Tok‘ra Darhmaa šel zkontrolovat okolí, zatímco se zbytek připravoval na další noc.

Noc klidně plynula. Už se blížilo ráno, když najednou Tok‘ra Ogran všechny probudil. Nejdřív si mnozí mysleli, že úkryt objevili nepřátelé, ale hned se ukázalo, že se akorát vrátila zbylá skupinka osmi zvědů Tok‘rů působící na Chal-Almen.
„To jsme rádi, že vás vidíme živé:“ neskrýval Toufrmaa radost i úlevu ze zjištění, že jejich krajané jsou v pořádku.
„I my jsme rádi, že se nám podařilo uniknout,“ prohlásil zvěd Tok‘rů Ernaak, který neskrýval překvapení, že se zde potkal s dalšími zvědy. „Jak jste se sem vůbec dostali? Nečekali jsme, že se na Chal-Almen ještě někdo vrátí.“
„Přece vás tu nenecháme. Navíc Kruh v horách už Ba‘alovo armáda nestřeží, takže cesta domů je volná.“
„Aspoň že tak. Situace na Chal-Almen je hodně špatná. Ba‘al k prvním útokům využíval právě nestřežený Kruh v horách. Netušíme, jak to zjistil, ale podle stop, které jsme před časem našli v horách, tudy někdo občas procházel. Možná to byl nějaký Ba‘alův zvěd. Ovšem musel vědět, že Kruh číslo 4 je nestřežen, protože nemáme žádnou zprávu o tom, že by došlo k narušení bezpečnosti v hlavním paláci,“ popisoval současnou situaci Ernaak.
„A jak to dole vypadá teď?“
„Po několik dní tu zuřila strašná válka. Osídlení v údolí bylo značně poničeno. Přestože zdejší Goa‘uldští vládci vládli velkou mocí, na neuvěřitelně mocnou armádu Ba‘ala to nestačilo. Před pár dny Ba‘al získal moc nad hlavním palácem, kde se nachází hlavní Kruh světů a další vojska prochází právě tudy.“
„To není dobré. Naše domněnky se naplnily,“ tiše konstatoval Azanyrmuth. „Jak dopadli zdejší vládci?“
„Nikdy bych nevěřil, že to řeknu. Vládci Nergal, Namtar a Marduk byli poražení. Ovšem předpokládáme, že je Ba‘al vězní, ale to nevíme. Nikdo z nás nebyl svědkem pádu posledních zbytků armády a jejich vůdců. Všechno to k nám přišlo zprostředkovaně od Jaffů. Nemohli jsme dál setrvávat v nebezpečném prostředí. Museli jsme rychle uniknout. Avšak nyní se dá říct, že Ba‘al dosáhl triumfu. Chal-Almen je nyní v jeho rukách a to je hodně zlé.“
Přítomní pouze mlčeli.
„Nemusím připomínat, co tento svět ukrývá. Ano je to stará podzemní pevnost. Ba‘al moc dobře ví, jak mocné věci tam po Starých Aldeřanech zůstaly a teď se je bude snažit získat.“
„To se snažili i Goa‘uldi mnohá staletí a ani po tak dlouhé době se jim nic pořádného nepodařilo získat,“ pravil Azanyrmuth.
„Obávám se, že to se právě změní,“ vážně pravil Tok‘ra Ernaak. „Když jsme viděli, jak snadno Ba‘alovo armáda porazilo trojici silných Goa‘uldů, tak si myslím, že si dovede poradit i s nástrahami pevnosti. A pokud se dokáže dostat nejmocnějším zbraním známého Univerza, tak rychle padne i celá Aldeřanská aliance. A možná tomu bude do konce roku 641.“
„Víme o té pevnosti něco nového?“ zeptal Azanyrmuth.
„Den před naším útěkem se k nám dostala zpráva o tom, že kdesi na nejspodnějších patrech se nachází velmi mocná zbraň. Údajně má moc zničit naprosto vše, čeho se dotkne, bez ohledu na zbroj a moc. Bylo by dobré ji získat dřív než náš nepřítel.“
„Ale jak ji najít, když ta pevnost je neuvěřitelně rozlehlá a plná pastí,“ pronesl hraničář Anund.
„Naštěstí se nám podařilo získat tohle,“ ukázal Tok‘ra Ernaak přítomným soubor několika svitků. „Údajně popisují funkci portálů v pevnosti, a také kde se co nachází. Ovšem není to tradiční mapa, ale nějaká šílená šifra.“
Azanyrmuth Mág V rozvinul jeden ze svitků a nahlédl na složitý nákres obsahují podivné geometrické obrazce doplněné zvláštními znaky. „Tak to bude hodně složité, ale je to naše jediná naděje. Hned doma se na to vrhneme. Snad knihovny Aldenerinu obsahují rady, jak tomu porozumět.“

Na Chal-Almen již pro tuto chvíli nebylo, co dělat, a tak se šestičlenná výprava a přeživší zvědové vydali zpět ke Kruhu světů. Cesta trvala téměř dva náročné dny. Naštěstí jedinou překážku představoval stála padající sníh. Nepřítel se v horách již neukázal. Stejně tak z údolí se již neozývaly zvuk války. Od tohoto dne svět Chal-Almen patřil Ba‘alovi.


Doufám, že se líbilo a vše nejlepší do nového roku.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

kasparova655365 Uživatelský avatar
Administrátorka
Administrátorka

Příspěvky: 1805
Bydliště: Šumperk
Pohlaví: Žena
Skype: kasparova.martina1

Odpovědět s citací
 
:kapela: :pivo: Všecičko nejlepší k narozeninám :yahoo: :write: :drink2:
Svatyně pro všechny, to není jen tak prázdné slovo
Obrázek


andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Všechno nejlepší :kapela: :pivo:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Pripájam sa. Všetko najlepšie! :pivo:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Díky všem za přání
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

forton Uživatelský avatar
Master Sergeant
Master Sergeant

Příspěvky: 584
Bydliště: Mníšek pod Brdy
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Kde je nový díl?? :-)

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Mám ho rozepsaný, akorát teď je takový mizerný období. Pokud to už bude klidnější, tak příští týden bude a můžete se těšit i na větší nálož.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Konečně po dlouhých 3 měsících jsem ho dokončil a je to alespoň pořádná nálož 25 stran. Tak snad se bude líbit.

7
Pevnost Chal-Almen 3


Od poslední cesty ze světa Chal-Almen již uplynulo celkem deset dní. Během té doby se Azanyrmuthé a badatelé snažili porozumět souboru svitků, který má obsahovat mapu pevnosti Chal-Almen a funkci portálů. Přestože na důležitém úkolu pracovali ti nejlepší z celé Aldeřanské aliance, podařilo se vyluštit jen část svitků. Ani knihy nalezené ve starých knihovnách Lianaru nápomocny zatím nebyly. Tak složitý úkol by si vyžádalo i více než roční bádání, jak poznamenal Azanyrmuth Mág IV. Tolik času ani náhodou neměli, protože Ba‘al v těchto dnech intenzivně prozkoumával útroby staré Aldeřanské pevnosti. Aldeřané nechtěli nechat nepříteli ještě zvýšit náskok, a proto museli jednat.

V pevnosti Brei se konala další z nekonečné řady válečných porad, kde spojenci oznamovali průběh případných bojů, navrhoval se další postup a řešilo mnoho dalšího. Toho jarního odpoledne nejvyšší představitelé aliance definitivně odsouhlasili výpravu na Chal-Almen s cílem získat starou mocnou zbraň, která by dokázala porazit nepřítele. Výprava se plánovala již mnoho dní, avšak vyčkávalo se na rozluštění svitků, nebo alespoň jejich části.

Hned po velké poradě se sešli někteří členové rady a účastníci výpravy v malé jednací síni určené právě pro porady před výpravami. K cestě na Chal-Almen byli již několik dní připraveni válečník Blashyr, hraničář Anund, Azanyrmuth Mág V, Azanyrmuth VI, Gorgow a Tok‘rové Toufrmaa, Darhmaa a Ogran, kteří nepřátelský svět znali velmi dobře včetně malé části obří podzemní pevnosti. Člen rady Azanyrmuth VI, přinesl svitky včetně spousty poznámek a poznatků, které pomáhaly porozumět složitým nákresům. Rozvinul jeden svitek, který představoval cosi jako mapu s mnoha vysvětlivkami a začal s podrobným výkladem ohledně toho, jak se v něm orientovat.

Po půlhodině vysvětlování, pak ještě dodal: „Nezapomínejte, že je to jen malá část toho, čemu se nám podařilo porozumět. K celkovému pochopení bychom potřebovali rok. Možná i víc. Ten systém fungování portálů je tak neuvěřitelně složitý, že i v tomto zjednodušením nákresu je někdy problém se vyznat. Nejhorší na tom je, jak už zmiňovali naši předci, že se systém portálů může náhodně měnit. Nikdy si nemůžete být jisti, kam vás to přenese, proto platí rada, omezit cestování portály na minimum. Navíc nikdy nevíte, zda to ještě funguje přesně tak, jak je to popsáno v těch svitcích. Za ta tisíciletí už může leccos nefungovat. Dejte proto na to velký pozor.“
„Dobrá, chápeme,“ souhlasil se slovy Azanyrmutha hraničář Anund.
„Možné cesty na spodní patra jsem vám popsal,“ pokračoval Azanyrmuth. „Připravte se, že mnohé bude jinak a budete muset mnohokrát improvizovat. A také dejte pozor na Ba‘lova vojska. V těchto dnech už určitě pročesávají podzemí a hledají staré technologie. Držte se od nich co nejdál. Pamatujete, že nejdůležitější je získat onu mocnou zbraň.“
„Čepel konce, je to ono?“ ujišťoval se Gorgow.
„Ano. Prastará zbraň známá pod názvem Čepel konce má neuvěřitelnou moc. Údajně čeho se dotkne je okamžitě zničeno a neexistuje proti tomuto meči obrany. Vypráví se legendy, že čepel má schopnost deformovat čas i prostor, vládnout nad magií a mnohé věci, které jsou nad naše chápání. S tímto mečem bychom bez problému porazili Ba‘alovo armádu ocelových válečníků i jeho samotného. Ovšem jak čepel přesně funguje, to musíme teprve zjistit, protože žádné podrobné záznamy jsme nenašli.“
„Nezbývá než věřit, že ji získáme a zjistíme, jak se s ní bojuje,“ zamyšleně souhlasil Azanyrmuth Mág V. „Jinak bychom museli spoléhat na naše záložní plány.“
„Věřím, že je nebudeme potřebovat.“
Po těchto slovech se osm dobrovolníků odebralo pro výbavu obsahující nejlepší dostupnou výzbroj, výstroj a také zásoby na několik dnů, protože již dřívější zkušenosti ukázaly, že výprava do útrob Chal-Almen je záležitost dlouhodobá.

Když se všichni setkali v hlavní síni s Kruhem světů, Azanyrmuth Mág zadal příslušnou adresu. Kouzlo Vzdáleného nahlížení ukázalo, že okolí čtvrtého Kruhu je stále volné a podle vrstvy sněhu tudy za poslední dny nikdo neprošel.
„Zajímalo by mě, proč Ba‘al tento Kruh vůbec nestřeží?“ zamyslel se nad touto skutečností Gorgow.
„To je pro nás také záhada,“ zamyšleně uvažoval Mág. „Možná, že je to do údolí daleko a v hlavním Goa‘uldském paláci už mají k dispozici hlavní Kruh. Možná také spoléhá na to, že má mocnou armádu a případnému útoku z hor by se ubránil a navíc objevy z pevnosti Chal-Almen mu poskytnou další netušené výhody. Každopádně buďme rádi, že tomu tak je a my se nemusíme složitě probíjet přes nepřátelské ležení.“
Dále už se nezdržovali a vydali si vstříc zasněženému světu.

Cesta skrze zasněžené pohoří až k místu, kde se dalo vstoupit do pevnosti proběhla bez problémů. Velkou měrou se na to podíleli zvědové Tok‘rů, kteří zde měli vybudovanou rozsáhlou síť úkrytů a skrytých průchodů.

Putovali dlouhých třicet mil až do míst, kde sníh ustoupil. Jejich cíl ležel na vrcholu jedné hory, kde stávala stará zapomenutá osamělá věž, a která ukrývala jeden z mnoha vstupů do pevnosti. Aldeřané zvolili právě tento, protože právě tudy před padesáti lety vyšla z podzemí předcházející výprava. Bylo to místo odlehlé a zároveň tudy bylo možné vstoupit do větracího systému podzemí. Nedalekou trhlinu donedávna střežili Goa‘uldé a je pravděpodobné, že v tom pokračuje i Ba‘al.

Ještě než se vydali do útrob pevnosti, osmice se rozhodla strávit ještě noc na povrchu v borovicovém lese ležící na úpatí hory. Dobré místo poskytující dostatek úkrytů před pohledem nepřátelských hlídek a zcela mimo občasných cest a pěšin protínající přilehlé pohoří.

Druhý den časně z rána se nasnídali a pokračovali v cestě. Po necelé hodině výstupu stanuli na holém skalnatém kopci, jenž pokrývaly zbytky sněhu. Malá věžička s mnoha zamřížovanými průchody stále sloužila k zásobování podzemní pevnosti čerstvým vzduchem. Mříž, kterou kdysi dávno vylomil válečník Slavoj, nikdo od té doby neopravil, a tak byla cesta do útrob větracího systému volná.

Velkým průlezem všech osm vstoupilo dovnitř, přičemž začal Azanyrmuth VI vyprávět: „Tak a teď už musíme být velice opatrní. Různí tvorové a další výtvory stále obývají tuhle pevnost a většina může být natolik specifická, že o nich mlčí i běžné bestiáře. Rovněž dávejte velký pozor na pasti. Už tyto větrací průduchy bývají často chráněny. Vzpomínám si na vyprávění předků, kteří zmínili třeba vystřelující kopí v žebřících. Naštěstí sebou máme artefakt na detekování pastí, i když i on nemusí zde fungovat naprosto spolehlivě.“
„Rozumíme. Jaké jsou naše první kroky?“ zajímal se Hraničář Anund
„Náš cíl by se měl nacházet na nejspodnějších patrech pevnosti. Dříve se mnozí domnívali, že má dvacet úrovní, ale ze svitků jsme se dozvěděli, že má určitě pater dvacet osm.“
„To je pěkné číslo,“ uznale konstatoval Gorgow.
„Avšak můžeme si být jistí, že těch pater je ještě víc, protože v těch nákresech jsou jisté nesrovnalosti. Ty nejspodnější patra určitě podléhaly takovému utajení, že dost možná nebyly zmapovány.“
„A nebo plány možná existují, ale na dost dobře utajeném místě,“ dodal Azanyrmuth Mág V.
„Dá se to předpokládat. Takže náš cíl jsou právě ta spodní patra, a když budeme mít štěstí nalezneme Čepel konce, nebo alespoň něco natolik mocného, abychom mohli porazit Ba‘ala.“
Když všichni domluvili, Azanyrmuth Mág vykouzlil Magickou světlušku, která jim během pobytu v temném podzemí poskytne dostatek světla a následně zahájili sestup po žebříku.

Staré železné příčky pokrýval místy led a vlhkost, proto si museli dávat dobře pozor, kam kdo šlape. Detektor pastí zatím mlčel, a tak mohli v klidu pokračovat dál. V podzemí vládlo naprosté ticho, které narušoval zvuk bot otírající se o železné příčky žebříku. Mezi druhým a třetím patrem si hraničář všiml několika skrytých otvorů ve zdi. Kopí v nich ukrytá však byla zlomená a neškodná.

Když sestoupili na úroveň třetího patra, Azanyrmuth VI upozornil ostatní, že dál již budou pasti funkční. Na malém ochozu umožňující odpočinek se na chvíli zastavili. Místa zde však bylo málo, a tak se někteří museli nasoukat do dvou přilehlých šachet. Gorgow měl pocit, že v dáli slyšel nějaké těžké kroky. Šeptem upozornil zbytek výpravy a sám opatrně nahlédl za roh větrací šachty. Ticho pevnosti, které zde už narušovaly občasné zvuky neznámého původu a průvan proudícího vzduchu v šachtě, najednou zřetelně přehlušoval dupot těžkých bot. Všem bylo jasné, komu kroky patřily. Ocelové boty patřící Ba‘alovo ocelovým válečníkům těžce dopadaly na kamennou dlažbu chodeb a hlasité dupání se rozléhalo do velkých vzdáleností. Gorgow skryt v tmavé šachtě s napětím sledoval temnou chodbu, ve které se pozvolna zesilovalo světlo. Následně spatřil pětici obávaných postav, jak svižným krokem prošla kolem a chodba se následně opět ponořila do tmy.

„Je to pravda, Ba‘lovo válečníci pročesávají podzemí,“ tiše pravil Gorgow, zatímco ostatní tiše čekali. Po chvilce čekání se v dáli ozval zvuk charakteristický pro otevírání zdejších masivních kamenných bran. Chvilku bylo ještě ticho, když v tom ze stejného místa k nim dolehly zvuky boje.
„To asi bojují s nějakou potvorou žijící v bahně a výkalech,“ potichu vyprávěl Azanyrmuth VI. „Tahle chodba, do které si nahlížel vede do septiku. Vzpomínám si, že mi o tom náš předek vyprávěl, když zde museli prchat před nějakými tvory.“
„Nemá smysl se tu dále zdržovat. Pokračujme v cestě,“ prohlásil Mág V.

Aldeřané a Tok‘rové opatrně pokračovali v sestupu. Detektor pastí se mezi třetím a čtvrtým patrem rozvibroval. V cestě jim bránila další past ve formě skrytého kopí ve zdi, což následně potvrdil i Anund. Překonat toto past jim stejně jako předkům nečinilo problémy, když se o past postaral válečník Blashyr, který ji, stejně jako kdysi Slavoj, zlomil.

Bez dalších problémů sestoupili až na úroveň šestého patra. Větrací šachta sice pokračovala dál do hloubky, avšak cestu blokovala velice masivní mříž, kterou nebylo možné vylomit ani tou nejhrubší silou.
„Tak jsme tady skončili. Dál musíme některou šachet,“ s trochou zklamání prohlásil hraničář Anund.
„Tohle se dalo očekávat,“ pravil Azanyrmuth VI. „Těžko by Staří Aldeřané nechali tak snadnou cestu do spodních patrech, kde se mohl případný špion dostat k nejtajnějším věcem.“
Z hlavní šachty na tomto patře odbočovaly tři menší šachty rozvádějící čerstvý vzduch do okolí. Dvě z nich stále chránila bytelná mříž, která by se dala s použití hrubé síly překonat, avšak zatím Aldeřané chtěli zůstat co nejdéle potichu. Nikdo z nich netušil, zda Ba‘al nepokročil až do těchto pater. Poslední volná šachta se zakrátko dělila na další dvě. Cesta vpravo se záhy stáčela doleva a následně ústila do velké chodby, přičemž průduch chránila další mříž. Hraničář Anund chvíli zůstával na konci šachty a naslouchal zvukům okolí. Kromě ticha a několika málo podivných zvuků tu vládl absolutní klid. „Vypadá to, že Ba‘al do této oblasti ještě nepostoupil,“ tiše předal ostatním své postřehy. Nabízela se možnost vyrazit mříž do chodby, avšak Tok‘ra Ogran navrhl pokračovat poslední volnou cestou.

Úzká větrací šachta se začala pozvolna klesat. V jednom místě se stočila doleva, následně doprava a nakonec ústila do další chodby. Původní mříž oddělující větrací systém s prostory pevnosti byla vylomená. Zřejmě tu už něco jednou, možná vícekrát v minulosti prošlo.

Všech osm Aldeřanů a Tok‘rů konečně opustilo stísněné prostory a dostalo se do zdejších velkorysých chodeb o šířce a výšce dvou sáhů. Cesta vpravo od výlezu z šachty končila velkou branou, u které se nacházel mechanismus s otiskem zelené ruky. Na opačné straně chodba ústila do většího sálu, který osvětlovalo slabé namodralé světlo. Po pravé straně od zavřené brány se nacházely další dvě a na levé straně menší dvířka.
„To jsou opravdu velké prostory,“ obdivně konstatoval Gorgow. „Kudy se tedy vydáme?“
„Ano. Podzemní pevnost Chal-Almen je největší známá podzemní stavba,“ souhlasil Azanyrmuth Mág V. „Ale nemáme čas prozkoumávat každou místnost, protože jsou jich tu jednak tisíce a často v nich číhá mnoho nebezpečí. Po pevnosti se stále toulá spousta tvorů, v laboratořích pořád zůstalo mnoho starých experimentů a to nemluvím o pastech, které jsou tu doslova na každém rohu. Máme tu důležitý úkol, a proto se nesmíme zdržovat a zbytečně vystavovat nebezpečí. Samozřejmě se čas od času někam podíváme. Můžeme tu najít i užitečné věci, které nám pomohou v postupu, ale ty je třeba hledat na důležitých místech.“
Zbytek výpravy jen pokýval hlavou na znamení souhlasu.

Když dorazili do většího sálu, pozorně se rozhlédli. Po pravé straně se nacházely dvě brány, po levé straně malý vyvýšený ochoz a uprostřed vyvýšený bílý blok se záhadnými geometrickými obrazci, který sloužil jako portál. Mezi dvojicí bran si všimli podivné sochy připomínající podivného velkého člověka, který měl navíc na zádech ostny, další dva páry rukou a hrozivě znetvořenou hlavu. „Toto je malá ukázka zvrácených experimentů, které se tu odehrávaly,“ pravil Azanyrmuth VI, když viděl zaujetí ostatních členů výpravy. Kromě sochy se na podlaze nacházely spousty starých zetlelých kostí patřící možná několika podobným tvorům. Potom se stačilo otočit se směrem na malý ochoz, kde visely na zdi velké obrazy zobrazující podobné pokusy na lidech. Jakmile na ně dopadlo světlo Magické světlušky, mohli se s výsledky seznámit podrobněji. Viděli tu třeba tříhlavého člověka, osminohého připomínající křížence pavouka s člověkem, cosi s velkým hrbem a chapadly na zádech, jinému z hlavy vystupovaly stopky s oky podobně jako u hlemýždě a další zvrhlosti, které se objevovaly pouze v těch nejděsivější snech. „Žádný div, že se matička příroda rozhněvala,“ tiše prohlásil Tok'ra Toufrmaa.

Ticho přerušil až válečník Blashyr, když se zeptal: „Jak plánujeme využívat systém portálů?“
„Nejspíše co nejméně,“ odpovídal Azanymruth VI. „Musíme zjistit, kde se nacházíme a současně porovnat tu informaci se svitkem. Navíc ty portály se čas od času mění a je třeba počítat se všemi možnostmi, kam nás to může poslat.“
„Další věc, bílá barva označuje portály přenášející do středních pater. To je však velice relativní pojem a netušíme, kolik pater zahrnuje pojem střední,“ dodal Azanyrmuth Mág. „Proto dokud bude další cesta, raději portály využívat nebudeme. Máme sice jakýsi nákres, ale velmi neúplný.“
Nechali portál být a pokračovali chodbou rovně.

Sotva po pár krocích si na zdi všimli dalšího malého mechanismu s červenou rukou, avšak žádné dveře poblíž se nenacházely. To Azanyrmuth tušil, k čemu ovládání pravděpodobně sloužilo, protože červená ruka označovala přístup do střežených oblastí. Anund se pečlivě rozhlížel po chodbě a jeho pozornému zraku neuniklo několik nášlapných dlaždic a červená ruka sloužila k jejich případnému vypnutí a zapnutí. Protože červenou rukavici s sebou neměli, museli pokračovat s velkou opatrnosti. Naštěstí jim velmi pomáhal detektor pastí, který nositeli ukazoval nebezpečná místa a stejně tak i nenápadné otvory ve stropě a ve stěnách.

Chodba se stočila doprava. V jejím ohybu se nacházela po levé straně osamocená brána, nad kterou tkvěl nápis BADATELNA. Z tohoto nadpisu Azanyrmuth VI usoudil, že právě stojí před významným místem, kde by se dalo zjistit něco zajímavého o pokusech, které zde předkové prováděli. Nikdo proti tomu nápadu neprotestoval, a tak hraničář Anund po nezbytné kontrole na pasti přiložil ruku na bránu a otevřel ji.

Před nimi se otevřel na větší osmiúhelníkový sál v němž se nacházela spousta stolů, skříní a knihoven. Pod vrstvou prachu se válelo mnoho starých knih, svitků, papírů a hromady drobných předmětů, které se válely poházené všemožně na stolech i po podlaze.
„Hm. Tak tady toho na bádání najdeme určitě hodně,“ poznamenal Azanyrmuth Mág V. „Škoda, že teď nemáme čas si pročítat svitky.“
„Pravda, ale cestu z povrchu sem máme zmapovanou a není nijak složitá,“ pokračoval Azanyrmuth VI. „Když to dobře dopadne, můžeme se sem v klidu vrátit a zkoumat. Zatím bych se tu jen narychlo porozhlédl a pokračoval v cestě.“
Po slovech obou Azanyrmuthů se všichni pustili do obhlídky sálu. Tok‘rové si prohlíželi namátkově vybrané knihy či svitky, zatímco Aldeřané prohledávali skříně a stolky. Záhy však Aldeřany upoutala série obrazů zobrazující další upravené lidi a několik schémat evoluce, potravních řetězců a mnoho dalšího na podobné téma. Vše bylo doplněné spoustou neznámých symbolů a textů psané ve starém Aldeřanském dialektu. Gorgow se zastavil u jednoho nákresu, který ho čímsi zaujal. Okamžitě poznal, že se jedná o potravní řetězec, který nápadně připomínal podobné nákresy, s nimiž se setkával ještě za života v malé pevnůstce na Terra Atlantus, akorát s tím rozdílem, že člověkem to nekončilo. Kromě několika dalších drobných odlišností nad člověkem viděl vyobrazení bledého tvora v dlouhém černém plášti, jehož tvář měla částečně upírské rysy a vlasy bílé. U tvora s popiskem Wraith byla především zvýrazněná pravá ruka, které podle popisku sloužila k vysávání životní energie především z lidí a nouzově i z nižších tvorů. Dále tu viděl Goa‘ulské symbionty a tvory, na nichž mohl parazitovat, mnohé další rasy a jejich znázornění v potravním řetězci, avšak ani Wraithy to nekončilo. Zcela na vrcholu se nacházel zvláštní tvor, kterého nemohl zařadit. Nedosahoval výšky průměrného člověka a to ani s dlouhýma tenkýma ušima, které měl na temeni svázané barevnými provázky. Dlouhé různobarevné vlasy měl svázané do silných copů a přes ramena mu visel průhledný šátek. Ostře řezané obličeje s výrazným srostlým obočím tvořilo na čele široké V, temné oči bez bělma, dlouhé skobovité nosy a tenké rty rušily všechnu jemnost, kterou by jim pozorovatel mohl přisoudit k barevným stužkám a šátkům. Na první pohled a pobavení mu trčel vzadu chundelatý pruhovaný ocas. Popisek však objasňoval, že konec ocasu mají tito záhadní tvorové chápavý.

Nedaleko stojící Azanyrmuth VI si všiml Gorgowovo zaujetí a přistoupil k němu. Gorgow se ihned zamyšleně zeptal: „Zajímaví tito tvorové. Nikdy jsem o nich neslyšel.“
Azanyrmuth si též se zaujetím prohlédl nákres, chvíli si prsty prohmatával bradku jako gesto přemýšlení, a potom odpověděl: „O těchto tvorech jsme už našli několik zmínek,“ ukázal na bělovlasého. „Všude se o nich psalo jako o Wraitech, velice obávaných nepřátelích. Údajně se živí životní energií a ten, kdo dokázal přežít jejich útok, skončil jako seschlý stoletý stařík. V záznamech se naštěstí psalo, že se v této části Univerza nikdy nevyskytovali. Já doufám, že tomu tak bude i nadále. Stačila nám válka s Ori a teď s Ba‘alem.“
„A co tito na vrcholu? Rusálové.“
„Tak o těch záznamy zcela mlčí. Vidíme je tady úplně poprvé. Vypadají přitom neškodně, ale přeci trochu záhadně. Proč stojí na vrcholu potravního řetězce? Asi k tomu měli Staří Aldeřané dobrý důvod. Budeme se sem muset vypravit a snad se o nich dozvíme víc,“ zakončil rozpravu Azanyrmuth.
Jejich bádání přerušil až válečník Blashyr, když zavila: „Pojďte sem! Myslím, že něco mám.“

Po chvíli se již všichni setkali u válečníka, který držel v ruce zdobenou ocelovou rukavici zelené barvy. Azanyrmuthy to okamžitě zaujalo, protože z nich cítili určitou magickou energii. Bylo jim jasné, že se nejedná o zbroj, ale s největší pravděpodobností Blashyr v ruce drel speciální rukavici umožňující přístup do uzavřených prostor.
„Konečně nějaký užitečný objev,“ pochvaloval si Gorgow.
„Pokud to bude fungovat, tak zelená barva slouží k přístupu do speciálních oblastí. Můžou to být třeba laboratoře, badatelny a podobná místa,“ odhadoval Mág V.
„To zjistíme, ale už bychom se neměli zdržovat,“ navrhoval Azanyrmuth VI.

Všech osm členů výpravy opustilo sál a pokračovalo chodbou dále. I zde se museli vyhýbat pastím. O kus dál byla již chodba bez pastí, minuli po pravé stráně bránu s nápisem LABORATOŘE, až došli na konec chodby s další bránou.
„Další knihovna. Paráda,“ přečetl nápis nad bránou Tok‘ra Toufrmaa.
„Dneska nám to jde dobře, jsme tu teprve chvíli a už jsme našli užitečná místa,“ pochvaloval si průběh výpravy Azanyrmuth VI.
„Doufejme, že to nezakřikneme. Kdo ví, co tu všechno můžeme potkat,“ oprávněně varoval všechny Mág V. „Musíme sestoupit do těch nejnižších pater a tam nás můžou čekat věci, o nichž se nám nezdálo ani v nejdivočejších snech.“
Po těchto slovech hraničář zkontroloval bránu na přítomnost pastí, a když žádné nenašel, otevřel ji.

Velké kamenné bloky brány se pomalu zasunuly do zdi a před nimi se otevřel pohled do rozlehlého sálu s mnoha velkými knihovnami. Oproti knihovně, kterou Aldeřané navštívili před padesáti lety, byla tato o mnoho menší. Tvořil jí čtvercový sál zasahující do dvou pater jehož strop podpíraly kolem dokola zdobené mramorové sloupy. Uprostřed každé zdi o délce patnácti sáhů se nacházela stejná brána jako ta, kterou do knihovny vstoupili. Podle velkého nepořádku tu už někdo před dávnou dobou po něčem pátral, a proto se zde všude povalovaly knihy, svitky, psací potřeby a všechno pokrýval snad tisíciletý prach. Aldeřané s Tok‘ry nejprve naslouchali zvukům okolí a následně se pustili do opatrného průzkumu. Pátrali po případném obyvateli, ale knihovna nikoho takového neměla, žádný duch ani uvězněná bytost. Ještě než vstoupili, světlo Magické světlušky se velice zeslabilo na sotva patrnou mez. Azanyrmuth VI si okamžitě vzpomněl na slova předků o místech, kde nefunguje magie, či naopak funguje velmi silně, či zcela nahodile. Tato knihovna patřila mezi místa, kde téměř nefungovala, a tak nezbylo nic jiného, než zapálit osvědčené louče. Ovšem magicky mrtvá místa měla ještě jeden nepříjemný efekt, který působil i na magicky očarované zbroje či zbraně a třeba zbroje začaly být velmi těžké, stejně jako ty neočarované.

Protože nehrozilo nebezpečí, opět se členové výpravy zastavili a spěšně si prohlédli staré knihy, aby měli přehled o tom, co se v této části pevnosti dělo. Zatímco se všichni věnovali prohledáváním, Azanyrmuth VI pečlivě zapisoval veškerá zjištění pro případné budoucí výpravy.

V knihovně strávili necelou hodinku, během které zjistili, že v této knihovně se shromažďovaly poznatky o různých tvorech a rasách, jejich evoluci, vzájemného soužití, ale i prováděných experimentech. Bylo toho zde opravdu hodně a pokusy se neprováděly pouze v této pevnosti. Nacházely se tu i poznatky prováděné nejen Aldeřany na jiných světech, ale i Goa‘uldy a dalšími.

Nastal čas pokračovat dál. Aldeřané se rozmýšleli, kterou bránou se vydat dál. Nad jednou z nich stál prostý nápis VÝTAH a o cestě dál bylo jednohlasně rozhodnuto. Vedle brány se však nacházel mechanismus se zelenou rukou, teď nastal čas k vyzkoušení funkce těchto zámků. Gorgow si nasadil zelenou rukavici na ruku, přičemž v ní cítil zvláštní magické chvění, a po chvilce váhání ji přiložil do otisku. Rukavice i s otiskem se rozzářila tlumeně zelenou barvou, kdesi se ozvalo cvaknutí a po chvíli se brána dala do pohybu.

Otevřená brána odhalila pohled na čtvercovou místnůstku jejíž středem procházela výtahová šachta, přes okolní temnotu však nebylo poznat, jak vysoko či hluboko sahá. Azanyrmuth VI si vzpomněl na vyprávění předka, který podobným výtahem v pevnosti už jednou cestoval. Nalezl vpravo od dveří velkou ocelovou páku ovládající výtah. Páka již pamatovala lepší časy, přesto po použití trošku větší síly se ji podařilo přestavit a za chvíli se tichým podzemím nesl hlasitý zvuk skřípající oceli a hučení kamene.

Během okamžiku z horního patra přijela prostorná plošinka, na kterou se bez problémů vešlo všech osm členů výpravy a ještě by zůstalo místo pro povoz. Azanyrmuth si pozorně prohlédl páku na plošince, na které se daly ještě přečíst číslice jednotlivých pater. Stupnice ukazovala patra v rozmezí 6 – 12.
„Pojedeme až na dvanácté patro?“ zeptal se hraničář Anund.
„Pokud to půjde, tak určitě,“ zcela odhodlaně prohlásil Mág V. „Musíme se dostat až na ta nejspodnější podlaží, i když také mám trochu obavy z toho, co tam dole můžeme objevit.“
Následně Azanyrmuth nastavil páku do polohy 12. Dveře do knihovny se uzavřely a plošinka se za hluku skřípění dala do pohybu. Všichni se zaujetím sledovali ubíhající zdi kolem, jak výtah sjížděl do dolních pater. Teprve při jízdě se ukazovala velikost pevnosti v celé děsivé kráse. Vzdálenost mezi patry se často pohybovala mezi deseti nebo až patnácti sáhy. Protože v této části magie už fungovala normálně, Magická světluška zase svítila plnou silou a zbroje už nezatěžovaly nositele.

Výtahová plošina se konečně zastavila a v okolí nastalo opět to temné děsivé ticho narušované občasnými skřeky a temným hučením. Sotva se dveře do přilehlé místnosti otevřely, Aldeřané se zarazili. Světlo odhalilo pohled na čerstvý nepořádek.
„To není dobré,“ poznamenal Gorgow, když viděl komu patři čerstvé mrtvoly. „Nejsme tu první.“
„Ba‘al nás předběhl,“ vážně dodal Azanyrmuth. „Vypadá to, že už je tu klid, ale raději buďme obezřetní.“
Aleřané si pozorně prohlíželi místo nedávného boje, zatímco Tok‘rové šli obhlédnout okolí. Prostředek místnosti zaujal Gorgowa, když si všiml čtyřech podstavců a hromadu trosek z rozbitých soch. „Velice zajímavé, proč ty sochy rozbíjeli?“ podivil se mladík.
„To určitě nebyly obyčejné sochy. Cítím tu silnou přítomnost magie,“ uvažoval Azanyrmuth Mág V. „Rozestavení soch by i napovídalo, že to byly strážci, kteří měli hlídat vstup na toto podlaží. Myslím, že je dobře, že nás v tomto případě náš nepřítel předběhl a pomohl nám uvolnit cestu dál. I když je možné, že se s jeho vojáky někde střetneme.“

Zatímco Mág vysvětloval Gorgowovi význam a účel soch, vrátili se Tok‘rové ze dvou chodeb vycházející ze sálu do obou směrů.
„Jak to tu vypadá kolem?“ zajímal se Azanyrmuth VI.
„Našli jsme ještě tři těla Ba‘alovo bojovníků,“ podal hlášení Toufrmaa.
„Takže to máme devět,“ počátal válečník Blashyr celkové počty nepřátelských ztrát.
„Jak zemřeli?“ zeptal se Mág V
„Chodba vpravo je plná pastí. Musí tam být opravdu mocná magie a silné pasti, že ani tak odolní bojovníci to nepřežili. Cesta vlevo je zase přerušená širokou trhlinou, takže i tam je cesta složitá.“
„Takže nám nezbývá, než pokračovat touto bránou,“ ukázal Azanyrmuth VI na poškozenou bránu, nad kterou stálo SPACÍ EXPERIMENT. „Alespoň zjistíme, co se tu provádělo.“

Přestože byla brána původně uzamčena zelenou rukavicí, nebylo jí třeba. Mezerou mezi bloky brány se dalo pohodlně projít. Ještě než vstoupili do útrob neznámé laboratoře, Azanyrmuth VI se podíval do svitku s nákresem a snažil se v něm trochu zorientovat.
„Tak co? Víš kde jsme?“ zeptal se Blashyr, když viděl Azanyrmutha zamyšleně studovat svitek.
„Myslím, že to nějak půjde,“ ujistil ho a následně svitek sroloval.
Za bránou je uvítala dlouhá chodba končící prostornou oblastí sloužící jako rozcestí. Cestou minuli čtveřici dveří, za kterými se nacházely dnes už jen prázdné pokoje. Celou výpravu však zaujala silná negativní energie, která prostupovala celými těmito prostorami. I ti méně vnímaví jedinci věděli, že se v těchto prostorách stalo něco strašného.

Rozhodli se tomu přijít na kloub, a tak otevřeli bránu naproti vstupní chodby s nápisem POZOROVATELNA. Před nimi se otevřel pohled na velký pokoj, kde se nacházelo mnoho stolů, polic, skříní, knihoven a hromady nefunkčních zařízení sloužící pro měření a zachytávání kdoví čeho. Na proti dveřím uviděli velké okno, přes které se kvůli obrovskému znečištění nedalo pohlédnout do vedlejší místnosti. Všemu vévodil rozsáhlý nepořádek a vrstva prachu, jenž tu zůstala nedotčena od odchodu Starých Aldeřanů. Alespoň měli důkaz, že Ba‘alova armáda nepokračovala touto cestou. Dali se do průzkumu místa.

Až po chvíli si všimli, že z pozorovací místnosti vedou ještě jedny menší dveře s nápisem ARCHIV. Další kroky vedly právě tam. Sotva dveře otevřeli, vyvalil se na ně prach a zatuchlina. Zdejší archiv nebyl chráněn kouzly jako velké knihovny, a proto tu vládl nepořádek, popadané police, regály a skříně a veškerá lejstra se tu povalovala bez ladu a skladu. „Tak nevím, zda tu najdeme něco užitečného,“ zklamaně prohlásil Gorgow. Přestože nebylo času nazbyt, rozhodli se Aldeřané namátkou prohrabat hromady zetlelých záznamů.

Tok‘ra Ogran po chvíli objevil v zapadlé knihovně několik zachovaných zápisníků. „Paráda, alespoň něco,“ potěšeně zareagoval Azanyrmuth VI. Tok‘ra chvíli listoval zápisníky, až našel starý deník popisující poslední experiment, který se zde odehrál. Zatímco Ogran si pročítal zápisky, ostatní členové výpravy se kolem něho shlukli a napjatě očekávali zprávy o tom, co se tu stalo.

Ogran po pár minutách shrnul obecné poznámky o takzvaném spacím experimentu: „Vše nasvědčuje tomu, že Staří Aldeřané v této laboratoři zkoušeli různé způsoby s cílem udržet lidi několik dní bez spánku. Cíl byl jasný, udržet bojovníky vzhůru během několikadenních bitev. Zkoušeli tady různé metody, například elixíry, bylinky, magii a mnoho dalšího. Poslední experiment, který se to po mnoha neúspěších prováděl, dopadl katastrofálně.“
„Píše se tam víc?“ zajímal se Mág V.
„Ano. K poslednímu pokusu využili nějaký experimentální plyn, který byl obohacen magickou esencí. Oboje však pocházelo z nějakých málo probádaných světů a jejich účinky pořádně nikdo neznal, přesto už prvotní poznatky napověděly, že by tento magický plyn mohl fungovat. Bylo tedy vybráno pět vězňů, kterým bylo nabídnuto, že pokud se účastní tohoto experimentu a vydrží 30 dní nespat, dostanou svobodu.“
„Předpokládám, že asi neměli nouzi o dobrovolníky,“ poznamenal válečník Blashyr.
„Ano. Našli.“
„Pět dobrovolníků bylo uzavřeno v hlavním velkém pokoji, kde měli vše potřebné. Vodu, jídlo, knihy a vybavení k přežití. Neměli tam samozřejmě postele,“ pokračoval v popisu. Zatímco ostatní stále poslouchali, Ogran četl dále.
„První den proběhl bez jakýkoliv problémů. Vězni si povídali o svých životech a traumatických zážitcích z minulosti.“
„Čtvrtý den se vězňům prudce zhoršila nálada.“
„Pátý den začali být vězni paranoidní a cítili se být ohroženi sami sebou navzájem. Přestali spolu komunikovat a v místnosti nastalo ticho.“
Aldeřané mlčky naslouchali.
„Osmý den jeden ze subjektů začal náhle šílet. Běhal po místnosti sem a tam, křičel a křičel. Křičel tak silně, že si po třech hodinách zničil hlasivky a dále už vydával jen skřípavé zvuky. Jeho spoluvězni kupodivu na jeho šílenství vůbec nereagovali.“
„Devátý den se do křiku pustil další vězeň. Další dva vězni vzali knihy a stránku po stránce zašpinili svými výkaly a poté je lepily na okna. Jakmile vědci ztratili vizuální kontakt, utichl křik i šepot vězňů.“
„Patnáctý den se Aldeřané rozhodli pokus ukončit a z místnosti odsáli plyn. Hned nato začali vězni protestovat a doslova žadonili, aby jim byl plyn navrácen. Vězni začali znovu křičet. Nekřičeli však jen vězni, ale i strážní, protože to, co viděli, je k smrti vyděsilo. Jeden vězeň ležel v místnosti bezvládně mrtev. Další čtyři subjekty byly naživu, jestli se to tak dá říct. Odtok uprostřed místnosti byl ucpán kusy masa ze stehen a hrudníku mrtvého vězně. Zbylí vězni měli poškozenou kůži a svalové tkáně. Kosti jim trčely ze špiček prstů u rukou z toho jak mlátili a škrábali do zdí. Také požírali své vlastní maso. Když se Aldeřané pokusili přemístit zbývající vězně, narazili na silný odpor. Jeden strážce zemřel, když mu jeden vězeň prokousl krk, další pak vykrvácel, když mu jiný vězeň prokousl stehenní tepnu.“
„Ostatní strážní, kteří viděli smrt svých kolegů, spáchali sebevraždu. Nejspíš se jim každou noc v hlavě promítal ten odporný obraz vězňů a smrti jejich kamarádů. Poté, co byli zbylí vězni operováni a prošli si různými lékařskými zákroky, vyžadovali, aby byli opět navráceni do místnosti s plynem. Badatelé to odmítali, avšak velitel pokusu na to přistoupil. Tady nastal zvrat, když velitel nařídil, aby do místnosti s vězni přistoupili tři badatelé a zůstali tam. Jeden z nich však vytáhl magickou hůlku zabil blesky zbylé vězně, až na jednoho. Zeptal se ho, co je zač. Vězeň odpověděl: „Cožpak jsi tak lehce zapomenul?“ zeptal se, „Jsme vy. My jsme chaos, který je v každém z vás, který neustále prosí o svobodu ve vaší nejhlubší zvířecí mysli. Byli jsme to, před čím se každou noc skrýváte ve svých postelích. Jsme to, co se stává tichem, když odcházíte do nočního přístavu, kam nemůžeme jít.“

„Zatraceně, co je tohle za šílené pokusy,“ prohlásil znechuceně Tok‘ra Darhmaa.
„Myslím si, že tohle je jen špička ledovce,“ tiše oponoval Azanyrmuth VI. „O této pevnosti koluje mnoho legend a mýtů, ale je dost pravděpodobné, že mnohé z nich jsou pravdivé. S určitostí tu najdeme ještě horší věci. Buďte na to připraveni. Teď už bychom ale měli pokračovat v cestě.“
„Máš pravdu, nesmíme se zdržovat a rozptylovat vším, co tu najdeme,“ souhlasil Darhmaa.

Všech osm členů mlčky opustilo pozorovací místnost, přičemž se jim v hlavě honilo mnoho rozporuplných myšlenek. Vydali se na rychlý průzkum této hrozivé laboratoře v naději, že odsud vede i jiná cesta dál. Z pozorovací místnosti zatočili doprava a za dalším rohem pokračovali dlouhou rovnou chodbou. Po obou stranách míjeli větší či menší kamenné dveře za nimiž se nacházelo veškeré potřebné zázemí jako pokoje, sklady, jídelna, kuchyně, ale i prostory, kde se vyráběl a ovládal onen magický plyn. Nalezli i vstup do pokusné místnosti. Dveře zůstaly otevřené, avšak nikdo nevstoupil dovnitř. V temné špinavé místnosti stále zůstal nepořádek a zbytky lidských ostatků. Nad tímto hrozivým místem se vznášela extrémně silná negativní energie, chvílemi měli mnozí pocit, že uvnitř je přítomná nějaká bytost či neznámá entita. Nikdo z Aldeřanů a Tok‘rů nevyslovil ani hlásky a raději pokračovali v cestě.

Celá laboratoř byla obehnaná hlavní chodbou odkud byl přístup do všech místností. Dokonce tu našli i druhý vchod. Stačilo za pomocí zelené rukavice uvolnit zámek a cesta z tohoto místa hrůzy byla volná.

Následující chodba s svažovala dolů na třinácté patro. Záhy však všechny zaujalo světlo přicházející z místnosti na konci chodby. Opatrně sestoupili na její konec a rozhlédli se. Čtvercový sál sloužil jako běžné rozcestí, brána vlevo, brána vpravo, uprostřed žlutý portál a naproti dva průchody na schodiště. Jeho velkou část však pokrýval neznámý nazelenalý sliz z něhož rostly bizarní průhledné modře světélkující rostliny. „Buďte opatrní a nedotýkejte se toho slizu, kdo ví s čím máme tu čest,“ varoval přítomné Azanyrmuth Mág V.

Osmice opatrně procházela po nezasažené části podlahy. Sotva udělali pár kroků, část slizu se dala do pohybu, když vycítila přítomnost Aldeřanů. Slizy vždy patřily mezi nebezpečné obyvatele podzemí, mnohdy jim stačilo kořist pohltit a tu následně během pár hodin strávit. Často je možné ve slizech najít staré zbraně, části zbrojí případně kostí. Oba Azanyrmuthé neváhali ani chvilku a začali pálit nepřátelskou hmotu silným plamenem. Místnost během chvíle vyplnil silný zápach spáleniny. Evidentně ohnivá magie na sliz působila. Ovšem do pohybu se dala i zbylá část slizů obývající prostor kolem zdí. Nemělo smysl se tu zdržovat. Azanyrmuth VI propálil cestu ke schodišti, a jakmile bylo volno, všichni proběhli.

Schodiště je dovedlo o další dvě patra níže. Znovu se nacházeli ve čtvercové místnosti. Uprostřed každé zdi byla velká kamenná brána, jakých tu bylo tisíce a ve středu místnosti portál, tentokrát červené barvy. Podle slov ducha, se kterým se setkala dřívější výprava, se jednalo o past, i když tomu mohlo být mnohdy jinak. Azanyrmuth se podíval do svitku s nákresem, chvíli nad ním přemýšlel a dle plánku tento portál přenášel do nějaké jiné části pevnosti. Tento návrh však zamítl ještě v myšlenkách.

„Tak kam dál?“ zeptal se Blashyr. „Všechny brány jsou chráněny zámkem s otiskem ruky a jako na potvoru nemáme ani jednu barvu.“
Mág V se rozhlédl po jednotlivých branách: „Hm. Máme tu modrou, červenou a krvavě rudou.“
Mezitím se ozval Gorgow: „Počkat, tahle brána není dovřená,“ ukázal na bránu, kterou ovládal zámek s krvavě rudou barvou otisku ruky a nápisem DÓM HROMŮ.
„Máš pravdu,“ zaradoval se Azanyrmuth při pomyšlení, že se nebudou muset vracet, či riskovat průchod portálem. „Mezera mezi bloky je dost široká, abychom pokračovali dál. Teď už jen zjistit, co znamená Dóm hromů.“
„Možná zase nějaká laboratoř,“ hádal Tok‘ra Toufrmaa.
„To zjistíme,“ prohlásil Blashyr a vydal se skrz mezeru v bráně.

Následovala dlouhá chodba, kterou lemovaly sochy mocných bojovníků. Všichni pomalu postupovali a obdivovali desítky zachovalých soch. Mohli tu vidět bojovníky mnoha ras, národů a kultur. Kromě těch běžných tu viděli i mnohé neznámé rasy, o nichž se už dávno předpokládalo, že buď vyhynuly nebo ještě žijí na hodně odlehlých světech mimo síť Kruhů. Mezi opravdové vzácnosti se řadili jakýsi kříženci člověka s prasetem nebo člověka s kohoutem. Staré Aldeřanské záznamy zmiňovaly určité pokusy s cílem vytvořit pestrou směsici ras a národů sloužící k osídlení této části Univerza. Mnoho pokusů však skončilo nezdarem.

Když si vychutnali pohled na zajímavé sochy, pokračovali v cestě. Chodba ve své polovině zatáčela doleva a končila malým prostorem sloužící jako rozcestí. Velká brána vlevo i vpravo nesla nápis ZÁZEMÍ, ani jedna však nešla otevřít, tak nezbylo, než pokračovat rovně.

Otevírající brána záhy odhalila obrovský prostor uprostřed kterého stála velká mřížovitá kopule. Bránu, kterou sem Aleřané přišli, spojovala s kopuli mřížovitá chodba, takže jediná cesta vedla přímo do jejich útrob. Gorgow si prostory pozorně prohlížel a povídal: „Chlapi, mě se to vůbec nelíbí. Dóm hromů nebude laboratoř, ale aréna. Stačí se podívat kolem. Nahoře jsou ochozy sloužící jako hlediště a vlevo i vpravo vidím další průchody podobné tomu, kterým právě procházíme.“
„Máš pravdu, ale jinam cesta nevede,“ souhlasil hraničář Anund.
„Museli bychom se vrátit hodně zpátky a kdo ví, co tam by na nás čekalo,“ uvažoval nad možnostmi Azanyrmuth Mág V. „Budeme muset risknout boj v aréně. Nebojme se toho. Už jsme vybojovali mnoho náročných bitev a naše magie a schopnosti jsou už na vysoké úrovni,“ dodával všem odvahy.

Aldeřané a Tok‘rové si zkontrolovali výzbroj a opatrně pokračovali přímo do arény. Sotva všichni vstoupili doprostřed dómu, stalo se přesně to, co očekávali. Vstup uzavřela železná mříž, arénu osvětlilo jasné namodralé světlo a současně se odkudsi ozval hlas mluvící starou Aldeřanskou řečí. Ještě než se dala do pohybu mříž uzavírající přístup nalevo, ozval se v prostoru neobvyklý bzučivý zvuk a v dómu přestala zcela fungovat gravitace. Záhy do arény naběhlo deset tvorů vzdáleně připomínající divočáka s mimořádně vyvinutými drápy, kly a současně jim pohyb v nulové gravitaci usnadňovaly jakési výrůstky na zádech připomínající zakrslá dračí křídla.

Chvilku to trvalo, než si Aldeřané s Tok‘ry na stav beztíže zvykli. Potom to už byla celkem zábava, Tok‘rové ovládali velice dobře útoky ze zálohy a mnohaletý pobyt na nepřátelským území sloužil jako ten nejlepší tréning. Oba Aldeřanští mágové sesílali na nepřátele jedno kouzlo za druhým a jako nejúčinější varianta se ukázala kombinace Zpomalení a Blesků. První vlnu nepřátel tak přemohli během krátké chvilky.

Znovu se ozval onen hlas, jenž oznamoval další kolo, a potom se otevřela pravá brána. Do prostoru arény vstoupila pětice vskutku neobvyklých golemů a elementálů. První byl kombinace rostlin a bláta, druhý tvořil načervenalý sliz, třetí se skládal z mnoha řetězů, čtvrtý připomínal pouze nějakou temnou energii a pátý byl tvořen pěnivou zlatavou tekutinou.

Nepřátelé ihned po vstupu do arény zahájili velice silný útok. Jeden z golemů zaútočil trnovými šlahouny, druhý řetězy, slizový golem se pokoušel pohltit svou první oběť, temný útočil temnou magií a poslední zatím působil pasivně. Azanyrmuthé museli okamžitě ochránit celou družinu silnými magickými štíty. Zatímco Tok‘rové uhýbali útokům a snažili se některé golemy zasáhnout, oba mágové ohnivými kouzly útočili na blátivého. Ukázalo se, že je mnohem odolnější, než se na pohled mohlo zdát a museli nasadit mnohem účinější magii. Když se konečně blátivý rozpadl na prach, pustili se do slizového, který velice dotěrně útočil na Tok‘ry, kteří museli uskakovat po celé aréně a co nejvíce využívat nulovou gravitaci.

Golem z načervenalého slizu velice dlouho odolával magickým útokům, jeho odolnosti úspěšně pohlcovaly blesky, oheň, mráz či další neobvyklé elementy. Fyzický útok nepřipadal v úvahu, protože by zbraně ve slizu pouze uvázly. Nakonec pomohlo silná verze kouzla Dezintegrace, které po několika seslání sliz úplně rozbila na nepatrné částečky. O tvora ze řetězů se postarali zbylí bojovníci a nakonec ani temná mlhovina nepředstavovala tak velký problém. O to větší překvapení přichystal poslední pátý elementál tvořený zlatavou tekutinou, a který do boje prakticky nezasáhl.

Boj porážkou čtyř tvorů prakticky skončil. Aldeřané s Tok‘ry konečně využili chvilku klidu k odpočinku a nabrání sil, zatímco podivný tvor bezmyšlenkovitě plul prostorem. Až teď zjistili především díky charakteristické vůni, že onou zlatavou tekutinou bylo pivo a všichni teď hleděli možná na jediného pivního elementála ve známém Univerzu.

„Bylo by to velice zajímavé, dostat ho k nám na Aldeneerin,“ pobaveně Gorgow přemýšlel o možnostech využití. „Kolik by se zněl dalo natočit škopků?“
„Dovolím si trochu pochybovat o kvalitě moku,“ pokračoval Azanyrmuth VI. „Určitě se tu pohybuje už nějaký ten rok a kdo ví, jak a především z čeho ho tu stvořili. Dost možná je to jeden z nepodařených experimentů a taky je tu možnost, že je to nějaká hříčka přírody.“
„Když na něj tak koukám, barva není špatná a i vůně nevěstí nic zlého,“ hodnotil pozorným okem válečník Blashyr. „Samozřejmě, že pít bych ho asi nezkoušel.“

Zatímco všichni obdivovali a rozmýšleli o pivním elementálovi, ozval se znovu ten mocný hlas. Otevřela se podruhé mříž na levé straně a podle stínu se blížilo něco velkého. A zatímco Aldeřané očekávali příchod dalšího nepřítele, pivní elementál se kamsi ztratil.

Do arény přiběhl velký osm stop vysoký mutant, který dost možná býval kdysi člověkem. Vyzbrojen silným kopím a mačetou okamžitě naběhl na válečníka Blashyra, který stačil vykrýt jeho rychlý a nebezpečný útok. Přestože se ve stavu beztíže pohyboval neohrabaně, jeho útoky byly velice nepříjemné a pro Adleřany začal být v boj v nulové gravitaci problematický. Azanyrmuth Mág V chtěl tohle ukončit a zformuloval složité zaklínadlo na ohýbaní gravitace. Ozval se slabý bzučivý zvuk a všichni v Dómu hromů padli na podlahu jako pytle brambor.

Ještě než se všichni vzpamatovali, ozval se opět ten hlas. Tentokrát zněl přísně a oznamoval, že právě porušili pravidla zápasu a za to následuje trest. Aldeřané se na sebe jen nechápavě dívali a přemýšleli o tom, jaká pravidla porušili. Mág V tušil, že je tu zřejmě zakázaná magie na ovládání gravitace. Jenže jim to neměl kdo oznámit, a tak teď nezbylo než čekat na to, co je myšleno trestem. Mutantní bojovník zůstal stát u okraje arény a neměl v plánu pokračovat v boji. Otevřela se mříž přímo naproti vchodu, kterým sem vstoupili. „No tak asi půjdeme,“ prohlásil Tok‘ra Ogran.

Průchod z mříží zakončovala velká brána, která se sama před nimi otevřela. Chodba za ní se svažovala o další patro níž a končila další identickou bránou, která se též sama otevřela. Vstoupili do čtvercového sálu sloužící jako rozcestí. Portál uprostřed měl dle očekávání červenou barvu. Azanyrmuth VI se zadíval na rozpraskané zdi v jednom rohu. „Další stopy postupného rozpadu tohoto místa,“ pomyslel si.

Protože je nikdo nedoprovázel, Aldeřané předpokládali, že klidně mohli z tohoto místa odejít. Zkusili proto otevřít všechny brány v místnosti. Radost vystřídalo zklamání, když se ukázalo, že chodba vlevo je zavalená a chodbu vpravo blokovala bariéra zářící všemi barvami. Mág V k ní opatrně přistoupil a pokoušel se zjistit, co je zač a zda by se dala zrušit. Po chvilce bádání, však zjistil, že je to pravděpodobně další magická anomálie a nedoporučoval s ní cokoliv zkoušet. Nezbylo než pokračovat bránou rovně, nad kterou přečetli nápis: KOLO SMŮLY. „To nezní moc pozitivně,“ konstatoval Tok‘ra Toufrmaa.

Procházeli další z nekonečného počtu většinou holých chodeb a jen výjimečně některé zdobily sochy, či obrazy. Zde mohli odbivovat vytesané plastiky zobrazujíc ukázky práva útrpného. To dávalo tušit, že kolo smůly nebude obyčejnou pouťovou atrakcí.

Chodba ústila do velkého kruhového sálu s ochozem v horním patře a balkónem pro nejvyšší vládce. Naštěstí sál zel prázdnotou a vládlo tu pouze zlověstné ticho. Dolní část sálu lemovalo celkem osm bran s různými nápisy a uprostřed stalo zmiňované kolo smůly. Celé místo nevíc bylo magicky mrtvé, což odsouzencům znemožňovalo ovlivnit chod kola pomocí magie. Aldeřané k němu s nedůvěrou přistoupili. Železné kolo měřilo v průměru zhruba šest stop a na každé z mnoha různě velkých výsečí mohli přečíst nápisy určující trest odsouzenci. Gorgow začal pomalu číst jednotlivé osudy: „VYHNANSTVÍ, PŘEVÝCHOVA, ZTRÁTA PAMĚTI, POKUSNÝ KRÁLÍK, VLÁDCOVA LOUTKA, NESVÉPRÁVNOST, SVOBODA, BLUDIŠTĚ, MUČENÍ, PROPADNUTÍ MAJETKU, TĚŽKÁ PRÁCE, VĚZENÍ, AMPUTACE, SMRT, VOLBA VLÁDCE, TOČIT ZNOVU.“ Některé nápisy hovořily jasně, jiné ukrývaly tajemství, o které měl málokdo zájem.

Aldeřané se chvíli rozhlíželi a přemýšleli, kterými z osmi dveří opustí tuto síň. Nápisy nad branami hovořily obdobným jazykem jako kolo, stálo nad nimi: „EXEKUCE, ZÓNA SPRAVEDLNOSTI, SVOBODA, BLUDIŠTĚ, NÁPRAVNA, GULAG a NEMYSLÍRNA.“ Jako první možnost se nabízel jeden z mála pozitivních nápisů v této síni a to byla svoboda. Blashyr přiložil ruku na bránu, ale ta se do pohybu nedala. Zkusili ještě další východy, jenže i ty byly uzamčené. Jediná brána, která se dala otevřít, byla ta s nápisem BLUDIŠTĚ. Cestu dál tak měli určenou. Aldeřané si uvědomovali, že už hodně dlouho neměli možnost výběru. Někteří členové výpravy začínali mít pocit, že jsou někým hnáni do pasti, zatímco se ten někdo baví.

V chodbě za bránou už magie opět fungovala, a tak Azanyrmuth opět vytvořil Magickou světlušku. Na rozdíl od ostatních částí pevnosti, které sem tam velmi spoře osvětlovalo nějaké magické světlo, vládla v těchto prostorách absolutní tma.
„Vůbec se mi to nelíbí,“ s obavou pronesl Tok‘ra Ogran. „Mám pocit, že jdeme do nějaké pasti.“
„I ve mně pojem bludiště nevyvolává nic příjemného,“ souhlasil hraničář Anund. „V této pevnosti to může být opravdu cokoliv a rozhodně to nebude bludiště z rostlin jako někde na zámku.“
Aldeřané procházeli temnou chodbou, která po pár krocích končila a dál pokračoval jen vytesaný průchod v žulové skále.

Ušli vzdálenost více než dvě stě sáhů, když svažující se jeskynní chodba končila kamennou bránou. Bezprostředně za ní se nacházela strmá šachta do hloubky dalších pěti sáhů. Zdí šachty Staří Aldeřané vyhladili tak, že bylo naprosto nemožné se vydrápat zpět nahoru. Současná výprava tak neměla na výběr a všichni po váhání nakonec sklouzli do hloubky. Když poslední Ogran přistál v hromadě písku tlumící pád, ozvalo se hlasité vrzání, skřípání a klapání. Okamžitě se všichni rozhlíželi po zdroji těchto nepříjemných zvuků, jenž narušily dlouhotrvající ticho. Hraničář pohlédl směrem, odkud přišli a spatřil masivní železnou mříž, která právě uzavírala cestu zpět. „A teď už se zpět asi nedostaneme,“ popsal Anund nastalou situaci.

Krátkou chodbou dorazili do malé místnosti s majestátní sochou symbolizující nějakého dávného zapomenutého boha. Vedly odsud tři východy, a protože se místo nazývalo bludiště, Azanyrmuth VI vyzkoušel kouzlo hledání cesty. Ovšem v prostorách této šílené pevnosti zřejmě nefungovalo správně. Na podlaze se správně měla ukázat slabě zářící namodralá čára směřující k cíli, jenže zde bylo kouzlo nějak zmatené a ukazovalo všemi směry. Azanyrmuth se zkoušel víc soustředit, jenže o moc lepšího výsledku nedosáhl. Mohl sice kouzlo posílit, ale nechtěl zbytečně plýtvat potřebnými magickými silami, proto toho zanechal.
„Tak víš kudy dál?“ zeptal se ho Mág V.
„Nic moc. Tohle místo je tak nasáklé magií a mnoha neznámými silami, že některá kouzla tu nefungují, jak mají. Vypadá to, že cesta vpravo by nás mohla vyvést z tohoto místa, ale nejsem si vůbec jist.“
Během rozhovoru mezi mágy se v místnosti rozsvítilo oranžové světlo a odkudsi shůry ozval hlas podobný, jako v Dómu hromů. Všichni jako na povel pohlédli vzhůru, ale nic neviděli protože prostory ve výšce čtyř sáhů halila neprostupná mlha.

Hraničář Anund po krátkém váhání otevřel želené dveře vpravo a opatrně postupoval následnou chodbou, kterou předtím mág označil jako možnou cestu ven. Hraničář udělal pár kroků a ihned se zastavil, když rozeznal před sebou pasti. V pět stop široké chodbě se daly snadno rozeznat nášlapné dlaždice a různé otvory v podlaze a ve zdech, kterých si mohl všimnout i málo zkušený dobrodruh. „Nebojte,“ prohlásil hraničář, přičemž hledal i případné skryté nástrahy. „Tyhle pasti snadno překonáme. Jděte přímo za mnou.“

Chodbu pastí překonali bez problémů. Když zatočili za roh, v cestě jim bránila ohnivá zeď. Azanyrmuth Mág V se ihned chopil iniciativy: „Tohle nechte na mně.“ Pronesl jakési zaklínadlo a plameny následně uhasly. Na další křižovatce se dali podle slov Azanyrmutha VI doleva.

Za zatáčkou vpravo se jim do cesty postavily jednoduché železné dveře. Po kontrole, že se zde nenacházejí pasti, vstoupili do většího sloupového sálu. Na konci dlouhého sálu se nacházely stejné železné dveře jako u vstupu, ovšem Tok‘rové i Aldeřané okamžitě očekávali nějakou zradu. Na stranách si všimli řady několika dveří. Aldeřané udělali několik kroků a vstupní dveře se náhle zabouchly. To byl jasný signál, že mají tasit zbraně a připravit se na boj.

V místnosti se rozsvítilo červené světlo a postranní průchody se za zvuku skřípání daly do pohybu. Do sloupového sálu se začali hrnout desítky nemrtvých tvorů jako Ghasti a další podivné stvůry. Mág V okamžitě na družinu seslal ochranná kouzla a především se zaměřil na magii chránící před černou magií. Proti nemrtvým zase nejlépe fungovala ohnivá a bílá magie, kterou všichni intuitivně využívali. Válečník Blashyr se obratně oháněl obouručním mečem a sekal jednoho nepřítele po druhým, zatímco Tok‘rové obratně využívali sloupy k útokům ze zálohy.

Boj trval sotva pár minut. Když padl i poslední nemrtvý, hned nato se východ otevřel. Celé to působilo dojmem, že bludiště sloužilo k pobavení obecenstva, které v dávných dobách sledovalo dění ve spleti chodeb a sálů. Někde za neprostupnou mlhou, která nahrazovala strop se zřejmě muselo nacházet hlediště. Přesvědčit se však nemohli, neboť vylézt z bludiště se nedalo kvůli dokonale vyhlazeným zdím a současně Azanyrmuth VI cítil přítomnost magie bránící proniknout mlhou. Nezbylo než pokračovat nástrahami dál.

Za železnými dveřmi prošli krátkou chodbou a dostali se do dalšího velkého sálu. Čtvercový sál byl úplně prázdný a plný nášlapných dlaždic. Hraničář se pozorně rozhlížel po okolí, ale žádné otvory pro případné hrozby nenacházel. Přemýšlel nad tím, jak si poradit z touto situací. Napadlo ho, že sálem vede pouze jedna správná cesta a jen některé dlaždice spustí past. Nastal čas využít artefakt k detekování pastí. Azanyrmuth VI vytáhl z torny čtvercovou desku s několika hroty a soustředil se na přítomnost pastí. Detektor okamžitě v mysli mága ukázal, které dlaždice skrývají nebezpečí, a které jsou bezpečné. „Pojďte za mnou. Šlapejte jen tam, kam šlápnu já,“ řekl a šlápl na první bezpečnou dlaždici.

Po několika krocích a skocích se dostali až ke dveřím na druhé straně sálu. Za dveřmi se chodba opět dělila. Zvolili cestu vpravo a za dalšími železnými dveřmi vstoupili do osmiúhelníkové místnosti s modře zářícím magickým ohněm uprostřed. Mág V cítil přítomnost divné síly a zároveň si uvědomoval, že oheň je magického původu a k jeho uhašení není možné použít vodu. Zatímco hloubal nad významem ohně, v místnosti se zničehonic zjevily přízraky. Okamžitě začaly poletovat všemi směry. Někteří ihned tasili zbraně a snažili se přízraky zahnat. Ukázalo se, že nejen fyzické, ale i magické útoky na přízraky nemají žádný vliv. Azanyrmuthovi VI bylo okamžitě jasné, že v této místnosti je třeba udělat něco jiného. Zkusil kouzlo Pravého vidění a jakmile se podíval znovu, zjistil, že v místnosti žádné přízraky nejsou. „Přestaňte s bojem! Vše je jen iluze!“ zakřičel na zbytek. Jakmile nechali boje, přízraky zmizely a oheň uhasl. Cesta dál byla volná.

Na další křižovatce zahnuli doleva. Následující chodba ústila opět do prostorné místnosti. Tentokrát se tu nacházela čtveřice souběžných schodišť pokračující do vyšší úrovně bludiště. Na první pohled schodiště vypadala nevinně, ale předchozí zkušenosti dávaly tušit, že se zde skrývají další nástrahy. Hraničář Anund se nemusel dlouze rozhlížet, aby si všiml několika otvorů ve zdech. Po chvilce si též všiml, že pod jedním schodištěm jsou v podlaze podezřelé rýhy, což znamenalo jediné. Propadlo. V místnosti se určitě nacházelo mnohem víc pastí, než se na první pohled zdálo. Nastala další pravá chvíle pro Detektor pastí. Azanyrmuth VI opět připravil užitečný artefakt a vzápětí viděl mnohé skryté nástrahy. Nakonec se ukázalo, že troje ze čtyř schodišť ukrývají zákeřnou past. Stačilo, když nic netušící oběť začala stoupat, tak se schodiště náhle změnilo na šikmou rampu a opět se v lepším případě sklouzla dolů. Tady to však bylo obohaceno o propadlo, či nášlapné dlaždice či vysouvací kopí těsně pod schody.

Když překonali i toto místo, pokračovali chodbou stáčející se doleva. Zde však byla chodba poškozena sesuvem. Tady Aldeřanům svitla naděje, že nebudou muset dál procházet bludiště plné pastí a příšer. Suť umožnila bezproblémově vystoupat z chodby do prostor nad mlhou.

Konečně stanuli na hromadě kamení, která se uvolnila zřícením části stropu a nyní hleděli na kolosální prostor vytesaný ve skále. Aldeřané s Tok‘ry se vyškrábali po suti ještě o kousek výš, aby si pořádně prohlédli celý prostor s bludištěm. Teprve tady se odhalil celý prostor v celé své děsivé kráse. Prostor mohl mít v průměru dobrých sto padesát sáhů a dalších osmdesát sáhů na výšku. Kolem dokola se nacházelo několik ochozů sloužící jako hlediště, jenž mohlo pojmout až několik tisíc diváků, kteří se tu bavili údělem vězňů vypuštěných do bludiště. Mlha halící horní část chodeb a místností z této strany byla průhledná a měla jen za úkol zakrýt vězňům pohled na diváky. Gorgow se stejně jako zbytek družiny fascinovaně rozhlížel, když nedaleko od sesuvu spatřil okázale zdobený balkón s několika pohodlnými křesly.

„Podívejte se tam,“ upozornil Gorgow ostatní na nápadné místo. „To vypadá jako prostor pro nejvyšší vládce.“
Všichni se otočili do místa, kam ukazoval Gorgow a Azanyrmuth VI potvrdil jeho domněnku: „Máš pravdu. Ten prostor je oddělený od ostatních hledišť a také je to tam mnohem lépe vybaveno. Stálo by určitě za námahu se tam dostat. Určitě odtamtud povede cesta do prostor, kde pobývali nejvyšší představitelé Starých Aldeřanů.“
„Tak pojďme,“ souhlasil s názorem mága hraničář Anund. „Už jsme tu dost dlouho a třeba tam nejdeme klidné místo k odpočinku.“

Osmice se opatrně vydala po suti tvořenou kameny a štěrkem až téměř k balkónu. Hraničář připevnil kotvu k lanu, kterou následně vyhodil tak, aby se zachytila za silné kamenné zábradlí. Hodil poprvé. Kotva se však sklouzla po zábradlí a spadla zpět. Zkusil to podruhé, potřetí a na počtvrté se konečně povedlo. Cesta nahoru byla volná.

Potom, co všichni vylezli po laně do prostoru určené vládcům, se rozhlédli po okolí. Z balkónu měli vynikající pohled na složité bludiště tvořené spletí chodeb a místností. Gorgow hledal cestu, kterou bludištěm procházeli a zjistil, že se v něm dostali jen kousek za polovinu. Tok‘ra Darhmaa poznamenala při tom úžasném pohledu, že měli štěstí. Kdo ví, co by je čekalo na konci.

Prostory pro vládce neposkytovaly jen místo pro výhled, ale i další místnosti určené k přípravě jídla, odpočinku, ale také i řídící sál sloužící k ovlivňování dění v bludišti. Když Aldeřané zjistili, že je zde zatím bezpečno, uvelebili se v jenom honosném sálu s velkým stolem a stále zachovaným nábytkem. Chvíli klidu využili k odpočinku a především k jídlu. Během pojídání sušeného masa a cestovního chlebu probírali čerstvé zážitky z pevnosti a současně se též bavili o tom, co je dál v pevnosti ještě čeká. Azanyrmuth VI mezitím zapisoval do deníku dnešní události a podrobný postup pevností.

Odpočinkem strávili téměř dvě hodiny, při nichž se nic špatného nestalo. Jediné, na co si museli zvyknout, byly občasné zvuky potvor pohybující se v bludišti. Ještě než se vydali do dalších nebezpečí pevnosti Chal-Almen, naposledy důkladně prozkoumali honosné pokoje. Jaké bylo překvapení, když za jednou komodou našli zapadlou zaprášenou rukavici černé barvy sloužící k otevírání uzamčených dveří. Černá rukavice sloužila pro otevírání prostor určené pro nejvyšší představitele, což se při dalším putování pevností náramně hodilo a nenadálý a trochu šťastný objev hned pozvedl morálku celé družiny.

Přešli krátkou chodbou lemovanou sochami a zakončenou zdobenou mřížovitou bránou. Mramorové sochy dávných vládců zdobilo zlato a drahokamy. Mnohé lákalo se zde zastavit a odloupnout si nějaké cenné kovy. Azanyrmuth však případné zájemce hned zastavil, protože cítil, že sochy stále chrání obranné kouzlo.

Mřížová brána zůstala po Starých Aldeřanech pootevřená, a tak mohli všichni snadno vstoupit na točité schodiště. Hraničář se středním volným prostorem rozhlédl nejdřív nahoru, a potom dolů. Ve zdejší tmě však nedohlédl ani nahoru ani dolů. „Asi nezbývá, než pokračovat v sestupu,“ prohlásil Gorgow, když sledoval Anunda hledícího do temnoty. Ostatní mlčky souhlasili a pokračovali dál.

Sestupovali po velkorysém schodišti celkem dlouho. Azanyrmuth VI se snažil odhadnout v jakém patře se právě nacházeli. Při průchodu bludištěm a následnými prostory se velice rychle dala ztratit představa. Navíc prostory pevnosti měly různé velikosti a výšky. Zdálo se, že sestoupili až na konec dlouhého schodiště. Uprostřed si všimli velké konstrukce podobné ptačí kleci, která zřejmě sloužila jako výtah. Avšak čas se podepsal na jeho funkčnosti, stará lana nakonec praskla a výtah se zřítil, a tak z něj zbyla jen polámaná pokroucená konstrukce.

„Máš představu, v jakém už jsme patře?“ zeptal se Mága válečník Blashyr.
„Právě o tom přemýšlím,“ odpověděl. „Musíme být někde v patře 24 nebo 25.“
„Taky si to myslím. Jenže v téhle pevnosti jeden nikdy neví. Na číslování pater jsme tu nikde nenarazili. Dost možná Staří Aldeřané nechtěli, aby se případný nepřítel mohl orientovat podle pater, zvlášť po použití některého portálu.“
„Máme štěstí, že nás okolnosti nedonutily vstoupit do nich,“ tiše pravil Anund.

Kamenná brána vedoucí do následujících prostor se po přiložení ruky bez problému otevřela, i přestože se vedle ní nacházel mechanismus s otiskem černé ruky. Radovali se však jen chvíli, protože vstupu do velké chodby bránila magická bariéra. Jako první myšlenka na její překonání se jevilo kouzlo na rušení magie. Azanyrmuth Mág nechtěl postup uspěchat a raději se soustředil na přítomnost magie. Záhy zjistil, že udělal dobře. Magická bariéra byla upravena tak, že se dokázala bránit případným útokům nebo pokusům o zrušení. Podobné bariéry se stále po více než šesti sty lety nacházely v podzemí Lianaru a moc dobře věděl, že jejich překonání bylo až nemožné. Azanyrmuth přemýšlel, co dál dělat. Naštěstí měli onu černou rukavici, kterou si nasadil Gorgow a zkusil ji vložit do mechanismu. Záhy se ozvalo bzučení a cvakání a bariéra se záhy rozplynula. Cesta byla volná.

Aldeřané v doprovodu Tok‘rů opatrně postupovali okázalou chodbou zdobenou sloupy a reliéfy vytesané do kamene. Během postupu vpřed se jednotlivá stropní světla rozsvěcovala. Všichni nedůvěřivě sledovali každou zeď i každý kout. Mágové se zaměřili na přítomnost magie, které zde bylo velmi mnoho. Opatrnost zůstávala na místě, protože v těchto patrech Staří Aldeřané ukryli své nejtajnější experimenty a nejmocnější zbraně, a tak se dalo očekávat, že toto místo stále chránila magie a pasti.

Jak míjeli řadu honosně zdobených pozlacených dveří, Gorgow navrhl: „Neprozkoumáme to tu. Třeba tu najdeme něco užitečného.“
„Nejdřív bych zkontroloval hlavní chodbu,“ odpověděl Azanyrmuth VI „Kdo ví, zda tu nezůstali nějaké bytosti, duchové, případně strážci. Staří Aldeřané jistě neponechávali nic náhodě a dost možná tu stále žijí magicky stvoření hlídači.“
„A hlavně se musíme ujistit, že nás nebudou ohrožovat pasti,“ pokračoval Mág V. „Mnohé jsou možná skryté, nebo vypnuté, ale nikdy nevíme, kdy je můžeme spustit. Bylo by dobré najít nějaké ovládání.
„Přesně,“ souhlasil Azanyrmuth VI. „Černá rukavice nám dává nečekané možnosti. Už jsme se o tom přesvědčili.“

Během krátkého rozhovoru došli k velké zdobené bráně. Nikde nenacházeli žádný mechanismus ani hraničář neobjevil případnou past, a tak Anund přiložením ruky bránu otevřel. Vstoupili tak do mnohem většího sálu, který patrně sloužil jako hlavní chodba, odkud se dalo pokračovat do postranních chodeb. Po levici si všimli vyvýšeného pódia, kde v dávných dobách stávalo sousoší. Co znázorňovalo, už šlo stěží poznat, protože část prostoru zavalila suť ze zříceného stropu.

Zatímco mnozí obdivovali zbytky honosných soch, Gorgow se otočil do dlouhého sálu, když si v pozadí všiml čehosi znepokojivého. Na první pohled se zdálo, že se vzduch ve tmě postupně začíná vlnit. Současně se začalo citelně ochlazovat a prostor pozvolna zaplňoval sílící zvuk meluzíny a kvílení. Okamžitě se všichni otočili směrem, odkud se blížilo neznámé nebezpečí. Cosi v mysli varovalo jak Aldeřany, tak i Tok‘ry. Neváhali a ihned otevřeli bránu naproti. Všichni během krátké doby unikli do chodby podobné té, kterou sem přišli. Ještě než se brána uzavřela Gorgow nahlížel skrz zužující se mezeru mezi bloky a viděl v temnotě spousty létajících duchů. Gorgow cítil stále zvyšující se pocit nebezpečí, a tak naléhal na ostatní, ať co nejrychleji pokračují dál.

Už první pohled na prostory ukázal, že tato část pevnosti byla již značně poškozena trhlinami a závaly. Stropy byly rozpraskané, podlaha pokrytá sutí, sochy popadané, sloupy povalené a velká část chodby se propadla kamsi do hlubin. Stačilo spěšně nahlédnout prasklinami do místností a bylo jasné, že žádná z nich nezůstala v celku. Neměli však čas bádat nad tím, co způsobilo zde tak velký rozsah poškození. Ke dveřím se blížili duchové či přízraky neznámého původu, a tak dobré místo k úniku poskytovala právě propadlina, která zřejmě pokračovala kamsi hluboko do podzemí.

Čím víc sestupovali dolů, tím víc teplota stoupala. Už si toho všimli o mnoho pater výš, ale rozdíly byly zatím nepatrné. Staří Aldeřané zde vybudovali velice důmyslný systém větrání, který sem jednak přiváděl čerstvý vzduch a zároveň udržoval přijatelnou teplotu i ve spodních patrech, ačkoliv běžně teplota v hloubkách tří set sáhů dosahovala kolem třiceti stupňů. V této trhlině však teplota stoupala o poznání rychleji.

Průlomem tvořící podlouhlou jeskyni naplněnou sutí a troskami zdí sestupovali poměrně dlouhou dobu. Nakonec došli do velké jeskyně přirozeného původu. Okamžitě je zaujalo načervenalé světlo, které celý majestátní prostor osvětlovalo. Hraničář se podíval pořádně a okamžitě si uvědomil, co bylo jeho zdrojem a také dalo odpověď na otázku, proč teplota tak náhle vzrostla. Zadní částí jeskyně proudila žhavá láva. Azanyrmuth Mág V musel proto ochránit družinu kouzlem chránící před ohněm, jinak by se tu za chvíli upekli. Přítomnost lávy v této relativně malé hloubce všechny členy družiny překvapila, protože svět na povrchu sužovaly spíš silné zimy a v okolí o žádné aktivní sopce nevěděli.

Popošli pár kroků vpřed, aby se pořádně porozhlédli a našli nějakou cestu dál. Někteří si chvílemi mysleli, že se dostali až do prostor pod samotnou pevností. Anund je však záhy přesvědčil o opaku, když ve vzdálenosti padesáti sáhů našel vstup vedoucí evidentně zpět do pevnosti. Cestu dál tak měli určenou.

Kamenná brána, kterou původně chránil mechanismus s otiskem černé ruky, byla k překvapení všech zcela zničená. Hraničář Anund a Tok‘rové se pustili do podrobného průzkumu trosek. Přesně nezjistili, co zničení brány způsobilo, ale všechno naznačovalo, že z útrob pevnosti muselo v dávných dobách uprchnout něco moc silného. Kdo ví, zda bytost někde zemřela, či se tu stále někde proháněla. Ať to bylo jakkoliv, Aldeřané neměli moc na výběr, protože z jeskyně nevedl žádný jiný schůdný východ.

Sotva udělali pár kroků do přilehlé chodby. Anund si všiml několika nášlapných dlaždic spouštějící pasti. Zatímco hraničář hledal bezpečnou cestu, Azanyrmuth VI vnímal magické pozadí a zjišťoval, že tohle místo je prosycené neznámou a chaotickou magií. Záhy si vědom, že spoléhat zde na magii není dobrý nápad. Se stejnými pocity se svěřil i Mág V a jako dostatečný důkaz jim posloužila Magická bludička starající se osvětlení. Z ničeho nic začala náhodně měnit barvy, velikost a začala navíc zlověstně prskat, a tak ji Azanyrmuth raději zhasl. Dál jim musely posloužit osvědčené louče.

Anund provedl skupinu přes nášlapné dlaždice, a následně dorazili do čtvercového sálu sloužící jako rozcestí. Tentokrát uprostřed stály na podstavcích tři mohutné děsivě vyhlížející sochy pradávných bytostí. Připomínaly hodně mocné čaroděje, jejichž zbroje byly doplněné o lebky, rohy a další prvky temných učení. Oba Azanyrmuthé i přes zmatečnou magii kolem cítili přítomnost nějaké ochranné síly, která měla za úkol ztrestat případné narušitele, kteří by chtěli pokračovat chodbou rovně. Rozhodli se proto nejdřív zkusit chodbu po pravé straně.

Urazili dvě desítky stop k bráně, nad kterou přečetli prostý nápis BANDASKA. Nápis mohl znamenat cokoliv, ale dřívější zkušenosti ukázaly, že zdejší názvy jsou sice odpovídající, ale pro neznalého často nejasné. Většinou Aldeřanům nezbylo, než se dál přímo podívat a přesvědčit se o pravém významu nápisu. Za dveřmi putovali dlouhou chodbou zakončené sálem vyzdobeným opět sochami a nákresy. Rychlý průzkum zmatené směsici neznámých symbolů a nákresů nic kloudného neprozradil. Na zjištění pravého významu by zde musela bádat celá skupina badatelů dlouhé měsíce.

Z místnosti, která s jistotou sloužila jako rozcestí, vedly tři brány bez nápisů. Gorgow navrhl zkusit přímo tu naproti. Uvažoval, že za postranními bránami se zřejmě nacházelo zázemí, pokud je bandaska jeden z nekonečné řady zdejších experimentů. Rychle s hraničářem zkontroloval bránu na přítomnost pastí, a pak ji přiložením ruky otevřel.

Scenérie na druhé straně všechny z výpravy naprosto ohromila. Dlouhé minuty sledovali velký kulovitý prostor po jehož stěnách se proháněly různobarevné blesky. Přesně uprostřed levitovala ve vzduchu velká černá nádoba z neznámého materiálu a přístup do ní zajišťovala železná lávka. Oba mágové cítili, že čas a prostor je zde zcela pokroucen.

„Tak nevím, zda je to dobrý nápad,“ tiše poznamenal Tok‘ra Toufrmaa. „Kdo ví, co v tom může být ukryto. Třeba je tam uzavřeno nějaké prastaré zlo, či něco z jiné sféry bytí.“
„Má pravdu,“ souhlasil Ogran. „Raději bych se vrátil a zkusil ten opačný směr.“
Azanyrmuth VI pokyvoval hlavou na znamení souhlasu a pravil: „Určitě bych se nejdřív porozhlédl po okolí. Možná bychom nalezli nějaké zprávy o tom, co se zde dělo. Ovšem, všiml jsem si, že v téhle bandasce je nějaký průzor dovnitř. Nakoukneme tam a uvidí se. Třeba je tam prázdno.“

Gorgow se opatrně po můstku přiblížil k neznámému zařízení a chvíli si prohlížel prosté dveře, které byly vyrobeny rovněž z neobvyklého černého kovu. Skrze zasklené okénko hleděl do tmavého prostoru. Posvítil si proto loučí a zjistil, že nádoba byla dle očekávání dutá. Chvíli si myslel, že zela prázdnotou, ale až po chvíli vevnitř spatřil nějakou postavu. Přivolal proto ostatní. „Že by nějaké vězení?“ pomyslil se Gorgow. Aldeřané se zájem pozorovali tvora, ale ten se vůbec nehýbal, avšak nezdálo se, že by byl zmrazen. Dlouho rozmýšleli, zda zkusit komoru otevřít. Zvažovali všechny možné hrozby a případné přínosy. Přeci jen živý tvor by mohl poskytnout velmi cenné informace. Azanyrmuth nemohl využít magii, protože vůbec netušil, co by otevření mysli mohlo způsobit, přesto mu intuice napovídala, že zlo z tohoto místa rozhodně nepřichází.

Nakonec tedy po dlouhém zvažování padlo rozhodnutí bandasku otevřít. Válečník Blashyr pevně uchopil madlo dveří a zatáhl za ně. V momentě, kdy se dveře otevřely ozval se kolem dunivý bzučící zvuk a různobarevné mihotající blesky citelně zeslábly. Otevřením se zřejmě něco vypnulo. Posléze z tmavého prostoru vyšel zvláštní tvor, kterého nikdo z družiny nemohl nikam zařadit, přesto přišel některým povědomý.

„Zdravím vás. Už je to dlouho, co mě sem přišel někdo navštívit,“ pravil tichým rozvážným hlasem neznámý tvor, který nedosahoval výšky běžného Aldeřana, a to ani s dlouhýma tenkýma ušima, jenž měl na temeni svázány barevnými provázky. Dlouhé vlasy různých barev měl svázané do silných copů a přes ramena mu visel průhledný šátek. Ostře řezaný obličej s výrazným srostlým obočím tvořilo na čele široké V, temné oči bez bělma, dlouhé skobovité nosy a tenké rty rušily všechnu jemnost, kterou by mu pozorovatel mohl přisoudit k barevným stužkám a šátkům.
„Je to škoda, protože náš druh je velice společenský. Říkáme si Rusálové a mé jméno je Andělín Veselý Řezáč.“ Gorgowovo oči sjely na konec Andělínova ocasu. Na rozdíl od dlouhých chlupů po většině délky byl jeho konec pokrytý holou černou kůží. „Ano. Naše ocasy mají chápavé konce a jsou velice užitečné. Ale teď už dost o nás. Řekněte mi něco o sobě.“
Nějakým zvláštním způsobem s ním Aldeřaní i Tok‘rové pocítili spřízněnost, a tak neváhali a představili se také.
„Rád vás poznávám,“ opětoval zdvořilý pozdrav a podivně se pousmál. „Jste jiní, než ti, kteří tady žili před staletími.“
„Staletími. To už tady tak dlouho žiješ?“ podivil se Tok‘ra Toufrmaa.
„Ano. Zažil jsem dobu, kdy to tady Staří Aldeřané opustili i dobu, kdy nové zlo začalo obsazovat tento svět. Tuším, že by to mohlo být tak šest set let. Máme si zřejmě hodně co říct. Co kdybychom si našli trochu pohodlnější místo k povídání.“

Andělín vedl skupinu zpět do vstupního sálu, kde zatočil doprava. Společně prošli několik místností s velmi roztodivnou výbavou a zařízeními, než dorazili do dobře vybaveného pokoje s velkým mramorovým stolem. Andělín se chvíli po místnosti pohyboval v rytmu zvláštního tance . Nikdo z přítomných ani nezaznamenal, co zde udělal, avšak na stole se náhle zničeho nic objevilo čerstvé jídlo. Azanyrmuth VI by rád použil magii, aby zjistil, co se tu stalo, avšak šílený magický zmatek v okolí mu v tom bránil.
„Jen si poslužte,“ vybízel Andělín nedůvěřivé Aldeřany. „Hostina je ze zdejších zdrojů. Myslím, že určitě znáte Mordenkainenovu hostinu.“
Azanyrmuth Mág V si okamžitě vzpomněl na sadu specifických kouzel dávného a mocného čaroděje. Magická hostina dokázala na dlouho dobu zahnat hlad a nedostatek, avšak skutečné jídlo nahradit nemohla, pouze prodloužila dobu nutnou k získání potřebných zásob.

Když se všichni pustili do chutného jídla. Začali si pozvolna vyprávět. Mága zajímalo, jak zde dokázal Andělín přežít tolik století.
„To bylo celkem snadné. Zařízení, kde jsem zůstal zavřený a kterému tady říkávali bandaska, ve skutečnosti slouží k manipulaci s časem. V dobách, kdy tato pevnost plně fungovala, ji stvořil geniální Aldeřan Van Tropf. Funguje to celkem prostě. Pro toho, kdo je uzavřen v bandasce plyne čas stejně, jak je zvyklý, avšak čas venku z jeho pohledu běží násobně rychleji. Jinými slovy, během vašeho roku života stráveného vně, uplynulo v bandasce sotva pár minut,“ tichým, ale zvláštně zabarveným hlasem vyprávěl Andělín.
„Aha. Takže, dalo by se říct, že je to takový zjednodušený stroj času?“ užasle se optal Gorgow.
„Dá se to tak říct. Cestovatel se může snadno přenést do budoucnosti, akorát to má jednu zásadní vadu. Zpětná cesta neexistuje. Nemůžeme se vrátit do minulosti. Pravdou je, že Staří Aldeřané tu také zkoušeli vytvořit stroj času, avšak žádný z nich nikdy pořádně nefungoval. Dokonce se tu stalo několik velkých katastrof.“
„Proč jsi se rozhodl zůstav zavřený v bandasce?“ zeptal se Azanyrmuth VI, který stejně jako ostatní přemýšlel, proč raději neopustil pevnost.
„Má se to tak, že naše rasa se rozhodla prozkoumat tuto část Univerza, která před odchodem Starých Aldeřanů značně zpustla. Ovšem to nebyl ten hlavní důvod. Existoval tu jeden svět, který se jmenoval Terra Atlantus.“ Všichni přítomní při vyslovení toho jména okamžitě zpozorněli a očekávali, co bude Andělín dál vyprávět.
„Patřil také do projektu Patrinomium mající za cíl zalidnit do té doby prakticky prázdné galaxie. Někde se to povedlo, jinde bylo třeba překonat určité překážky. Terra Atlantus se však vymkl kontrole. Její obyvatelé se neskutečně přemnožili. Říká se, že počet obyvatel dosáhl dokonce těžko představitelných deset miliard. Bylo to několikanásobně víc než v celé galaxii. Jediné štěstí, že na možnost cestovat Kruhy světů, přišli velmi pozdě, a tak nestihli pokazit a přelidnit ostatní světy, i když se výraznou měrou podíleli na ukončení Goa‘uldských válek.“
„Říkal jste pokazit?“ vyzvídal Mág V.
„Ano. Experiment se nedařil už od jeho začátku. Dokonce musel být snad dvakrát zrušen zahájen znovu. Po třetí se zdálo, že se povedl, ale zdání klamalo. Říká se, že na Terra Atlantus se stala skrytá, ale zásadní vada, na kterou se navíc přišlo až ke konci. Posledních pár tisíc let zmítaly svět prakticky neustále války. I přes řadu zásahů se nedařilo zastavit ono šílené běsnění. Touha po moci a bohatství se nakonec stala pro Terra Atlantus osudná. V poslední velké válce došlo k zničení velké části světa a smrti většiny obyvatel. Přestože zde zůstávalo i po odchodu většiny Aldeřanů devět mocných strážců, nebylo to nic platné. Po této katastrofě bylo jasné, že všechna snaha přišla vniveč, a tak nechali Terránce na pospas osudu. Od války uplynulo sotva pár desetiletí a pak se stalo něco divného. Nikdo neví co, ale mnoho věcí se tam doslova zbláznilo. Existují zvěstí, že Terra Atlantus navštívil Zhoubný cestovatel, jenž bloudí po sférách a páchá mnoho podivných šíleností. A když devět strážců odešlo, tak ho zřejmě přilákala negativita toho světa. Protože Zhoubný cestovatel představoval obrovské nebezpečí pro celé galaxie, naši vládci se rozhodli vyslat průzkumnou výpravu a zjistit, co se v téhle části Univerza odehrává.“
Gorgow zaujatě poslouchal vyprávění Andělína a nestačil se divit novým poznatkům hovořící o zkáze jeho rodného světa. Dávalo to všechno smysl. I po tolika letech si pamatoval, jak rozdílnou auru má Aldeneerin a Terra Atlantus. Rozhodl se Andělínovi prozradit svůj původ a dlouho vyprávěl, o svém životě v uzavřeném bunkru.

„Nečekal jsem, že ještě potkám někoho z Terra Atlantus, i když ty jsi jiný. Máš v sobě silné Aldeřanské geny. To je možná právě ten důvod, proč jsi se rozhodl jít s Aldeřanskou výpravou. Máš v sobě velice silný potenciál, který si na tom ztraceném světě nemohl využít. Je až z podivem, že civilizace, která dokázala vyzkoumat tak pozoruhodné vynálezy, naprosto ignorovala mnoho užitečných věci, které by jim velice usnadnily život. Zcela odmítali magii. Vůbec v ní nevěřili a přitom by jim pomohla vymýtit mnoho opravdu ošklivých nemocí, nebo by jim pomohla při léčbě vážných zranění. Radši chodili zmrzačení po celý zbytek života a přitom bylo řešení tak snadné.“

Po chvilce mlčení se znovu ozval Azanyrmuth Mág V: „A jak to tedy dopadlo se Zhoubným cestovatelem, a proč jsi skončil zde na Chal-Almen?“
„Když jsme dorazili, zjistili jsme, že tato část galaxie není tak pustá, jak se na první pohled zdálo. Objevili jsme také Chal-Almen a zarazilo nás, co všechno tu Staří Aldeřané prováděli. Ovšem tento svět si vyhlídli zbývající Goa‘uldé, kteří zde zkoušeli odhalit tajemství této pevnosti. Našli jsme tu také další Kruh světů, který není odsud tak daleko. Cesta na Terra Atlantus byla tak stále volná. Mnohokrát jsme sledovali, co vše se tam dělo a zaznamenávali to. Podařilo se nám zjistit, že Zhoubný cestovatel se plně projevil roku 2090 tamního kalendáře, ačkoliv určitě jeho projevy se daly vypozorovat už v roce 2084. Čas plynul dál a my museli být velmi opatrní. Nestačilo se vyhýbat těm nebezpečným projevům, ale vyhýbat se i jakémukoliv kontaktu s Terránci. Po čase se zdálo, že podivné projevy postupně ustávaly a nám se zdálo, že Zhoubný cestovatel odešel pryč, ale nemohli jsme to potvrdit. Uplynulo mnoho desítek let, ale informace o odchodu stále nebyla důvěryhodná, a tak bylo nutné najít řešení. To se objevilo, když jsme našli bandasku a zjistili, jak funguje. Naše rada nakonec hledala dobrovolníky, kteří by tu zůstali na stráži. Dříve nás tu bývalo víc, ale postupem času se mnozí vraceli domů. Po mnoha letech jsem tu zůstal už sám.“
Rusál Andělín dlouze vyprávěl o dávném osudu, zatímco všichni Aldeřané s Tok‘ry naslouchali.
„Teď však cítím, že se věci v Univerzu změnily. Aura Chal-Almen je najednou úplně jiná, avšak ve vzduchu se tu vznáší nějaká velká hrozba.“
Řeči se následně ujali oba Azanyrmuthé, kteří vysvětlili současnou situaci a poukázali na hrozbu, jenž Ba‘al dnes představuje. Chvíli zvažovali, zda vyzradit Rusálovi celou pravdu o jejich výpravě, ale uvědomovali si, že Andělín je možná jediná bytost v okolí, která by jim pátrání značně usnadnila. Nakonec se Mág V zmínil o starém mocném artefaktu zvaném Čepel konce.

„Tak to je zlé. Ba‘al zřejmě našel znalosti Starých Aldeřenů. Je téměř jisté, že pevnost Proclarush Taonas skrývala mnoho starého vědění a Ba‘al díky nim stvořil Ocelové válečníky. Pokud získá přístup k veškerým znalostem z Chal-Almen, bude už nezastavitelný. Je třeba tomu zabránit. Pomůžu vám najít znalosti o Čepeli konce. Ovšem zde v pevnosti jsou o ní pouze informace ohledně toho, jak ji získat a použít. Tuším, že jsem ve velké knihovně našel nějakou knihu, kterou byste jistě využili.“
Při tomto zjištění se do mysli Aldeřanů vmísilo zklamání. Čas hrál neúprosně proti Aldeřanské Alianci a další pátrání by mohlo způsobit zdržení.

„Ještě než tam zajdeme, povězte mi o vaší cestě pevností,“ dožadoval se Andělín. „Je tu mnoho věcí, které nám unikly a navíc je to tu velmi nebezpečné.“
Aldeřané opět rozmýšleli, zda prozradit všechny podrobnosti o cestě, protože stále neznali Andělínovo úmysly a obávali se, aby některá zjištění nepadla do nepravých rukou. Rozhodli se popsat cestu pouze stručně.

Když vyprávěli o Bludišti a Dómu hromů, Andělín si vzal slovo: „Ano. Dóm hromů znám. Měli jste docela štěstí, že jste neskončili úplně někde jinde a popravdě máte také pozoruhodné schopnosti, že jste dokázali projít přes Bludiště a všechny nástrahy Chal-Almen. Málokdo se dostal přes prvních pár pater. Pokud navíc použil portály, tak ho to sice mohlo přenést na zajímavé místo, ale často se tu ztratil a bylo jen otázkou času, kdy zemřel buď hladem, nebo ho tu prostě něco zabilo. Samotný Dóm hromů skrývá mnohem více, než se na první pohled může zdát. Není to jen obyčejná aréna, pro pobavení obecenstva, ale prováděly se tam utajované experimenty. Mnohé z nich však mívaly dalekosáhlé vedlejší účinky, které mnohdy ovlivnily i dění velice daleko. Dokonce nebylo výjimkou, že se vedlejší efekt projevil na zcela jiném světě. Samozřejmě tomu napomáhaly jiné experimenty, magicky silná místa, případně různé anomálie v celé Galaxii.“
Aldeřané opět mlčeli a spolu s Tok‘ry naslouchali vyprávění vysvětlující mnohá zapomenutá tajemství.
„Na Terra Atlantus se v časech po velké válce nacházela velice podobná aréna, která měla čistě náhodou stejný název. Také ji tam říkávali Dóm hromů. Zhoubný cestovatel v té oblasti vážně narušil časoprostor, přičemž se příležitostně stávalo, že během bojů docházelo k nahodilé teleportaci mezi oběma Dómy. Někdy to bývával jen krátkodobý mžik, jindy se stalo, že bojovníci zůstali uvěznění zde v Chal-Almen. Horší bylo, když se něco z Chal-Almen dostalo na Terra Atlantus. Údajně se to prý také stávalo.“

Andělín Veselý Řezáč se zaujetím sledoval reakce Aldeřanů a jeho výjimečně vyvinuté smysly mu napovídaly, že velmi přemýšlí nad novými poznatky. „Myslím, že je asi načase se vydat dál. Už tu sedíme poměrně dlouhou dobu. Nebojte, ještě si toho máme hodně co povědět. A ještě jedna věc. V žádném případě tu nepoužívejte magii. Magie zde funguje násobně mocněji a navíc naprosto chaoticky. I slabé kouzlo může způsobit pohromu,“ pravil svým charakteristickým tichým a příjemným hlasem. Během dlouhého rozhovoru za pomoci svých neobvyklých smyslů poznával charakter a povahu Aldeřanů. Věděl, že nová civilizace vzniklá na troskách předků, má potenciál přetrvat a nedopustit se stejných chyb jako Staří Aldeřané.

Všichni se vrátili na rozcestí, kde stály majestátní sochy čarodějů. Andělín se zastavil a dal se do vysvětlování, k čemu tyto staré a stále výborně zachované sochy slouží: „Právě stojíme před strážci, kteří mají chránit cestu k největší pokladnici vědomostí v pevnosti. To, co vidíte před sebou, nejsou obyčejné sochy. Staří Aldeřané k ochraně těch nejtajnějších a nejcennějších znalostí využili ta nejmocnější kouzla. Tito strážci mají v sobě uchováno neuvěřitelně množství magické energie, která je navíc stále doplňována. Když by někdo chtěl projít kolem, musí odpovědět na několik otázek, jejichž odpovědi jsou dávno zapomenuté. Kdo odpoví špatně, zemře.“
„Aha. A jak se dostaneme dál?“ zeptal se Gorgow. „Je jisté, že nám magie nepomůže.“
„V dávných dobách byla tato ochrana naprosto nepřekonatelná. Navíc se nacházíme hodně hluboko v hodně tvrdé skále. Dnes je tomu však jinak,“ odpovídal Andělín, zatímco ostatní napjatě naslouchali. „Všechny ty šílené pokusy a jejich vedlejší účinky, tohle místo velice poznamenaly. Plno věcí už tu nefunguje, jak má. To platí i o této ochraně. Zmatená magie způsobuje, že jsou strážci občas slepí a nechají kohokoliv kolem projít. Není možné to zachytit magií, protože by to sesilatele nejspíš zabilo. My Rusálové vnímáme časoprostor jinak, a tak dokážu předpovědět, kdy bude ten pravý okamžik.“

Dlouhé minuty všichni mlčky seděli u vstupu do místnosti a zatímco čekali na onen kýžený okamžik, se zaujetím sledovali majestátní strážce v mihotavém světle loučí. Už samotný pohled na ně vzbuzoval respekt.
A zatímco vyčkávali, Gorgow se Andělína zeptal: „Kolik těch pater má tahle pevnost?“
„To nikdo pořádně neví,“ po chvilce rozmýšlení odpověděl. „O rozměrech pevnosti neexistují žádné podrobné popisy. Údajně má Chal-Almen 28 oficiálních pater. Pod nimi se pak nachází další čtyři, kde se prováděly ty nejtajnější experimenty. Na patře 32 se nachází ona obrovská knihovna, o které jsem se už párkrát zmínil. Rozměry samotné knihovny jsou impozantní, což ostatně uvidíte. Po více než tisíci lety budete první, kteří ji uvidíte.“
„Jak moc je velká?“ se zájmem pokračoval ve vyptávání Gorgow.
„Opravdu velká. Těžko to popisovat. Na výšku může zabírat prostor jako deset pater, i když i to není zcela přesné, protože vzdálenosti mezi patry se v pevnosti různí. Největší vzdálenost je mezi patrem 28 a 29. Říkávalo se, že mohla mít přes padesát sáhů. Ovšem ani knihovna nemusí být nejspodnější prostor. Existovaly legendy o tom, že pod ní se dají najít další patra. Nikdy jsme však žádný vstup nenašli a ani naše smysly přítomnost dalších pater neodhalily. Je pravda, že zdejší prostředí naše smysly opakovaně zmátlo, takže tam dole stále může něco být. Víme také to, že některé prostory pevnosti jsou zcela odděleny od hlavní pevnosti. Nevede do nich žádná chodba a jediná cesta vede přes nevypočitatelné portály.“
Azanyrmuth VI se zájmem naslouchal zástupce té nejpodivnější rasy, kterou kdy kdo viděl a snažil si představit neuvěřitelné rozměry pevnosti.

„Teď nastal ten správný okamžik,“ najednou zničehonic do naprostého ticha temného podzemí prohlásil Andělín. Všichni se hned na povel zvedli, i přestože je po dlouhé a náročné cestě začala zmáhat únava. S nejistotou se co nejrychleji propletli mezi trojicí soch. Mnozí se tvářili nedůvěřivě, protože se neudálo naprosto nic, co by připomínalo jakoukoliv změnu prostředí.

Ani se nenadáli a všichni se bezpečně dostali až na konec střežené chodby. Tam se Andělín zmínil o další pasti nacházející přímo za neobvyklou železnou bránou, jenž se výrazně lišila od běžných typizovaných kamenných bran vždy tvořenými třemi bloky. Tato železná brána připomínala spíše menší dvířka s těžkým železným kroužkem místo kliky. Vlhké prostředí tuto bránu ani po tolika nepředstavitelných letech nenarušila rez. Válečník Blashyr po vyslechnutí Andělína pevně uchopil kroužek a těžkou bránu otevřel.

Vstoupili do obrovské čtvercové místnosti se čtyřmi sloupy v rozích. Uprostřed ve velkém podstavci plápolal tajemný modrý oheň, který ozařoval prostor zvláštním magickým světlem. „A teď musíme být rychlí. Pokud se dveře za námi zavřou, již nebude úniku a spálí nás tento magický oheň. Teď možná nepálí, ale vězte, že jeho síla vzroste mnohonásobně.“
Oba mágové se nemuseli ani soustředit, aby z atmosféry okolí poznali, že mluví pravdu. Prostor byl prosycen zvláštní dosud nepoznanou energií, jenž se vyznačovala neuvěřitelnou nestabilitou. Kdykoliv mohlo dojít náhlému vzplanutí, a proto si pospíšili k protější železné bráně.

Všichni už byli téměř na druhém konci sálu, když temné ticho narušil ostrý skřípavý zvuk. Brána, kterou sem vstoupili, se za hlasitého vrzání začala zavírat a oheň zčistajasna začal syčet a mnohem intenzivněji plápolat. V reakci nato Blashyr rychle otevřel protější bránu. Jakmile první z výpravy probíhali průchodem, cítil, že nějaká neznámá síla se pokouší zavřít i tyto dveře přes velkou Blashyrovu sílu. Nepolevoval a co nejdéle se snažil udržet dveře pro poslední členy výpravy. Jakmile proběhl poslední Tok‘ra Ogran, Blashyr povolil a dveře se s hlasitou ránou zabouchly. Ozvěna se dlouho nesla po kamenných chodbách široko daleko, a když utichla, mohli Aldeřané slyšet hukot hořícího ohně vycházející ze sálu za železnými dveřmi. „Tak tohle bylo o fous,“ s úlevou prohlásil Blashyr a otíral si pot s čela.

Andělín přítomné upozornil na poslední nebezpečí, které je může čekat před vstupem do velké knihovny.
„A o jaké nebezpečí se jedná?“ zeptal se Tok‘ra Ogran.
„Nedaleko odsud mají líheň obří žáby. A tím myslím skutečně obří žáby, které mohou dorůstat až do velikosti patnácti stop. Mají neuvěřitelnou odolnost. Skokem dokáží překonat vzdálenost mnoha desítek sáhů a jedním švihem zlikvidovat celou skupinku bojovníků. Říkávalo se, že jedna taková žába by dokázala zlikvidovat půl početného dobře vycvičeného oddílu. Avšak vaše schopnosti jsou vysoké úrovni a vaše magie má schopnost ji porazit.“
Aldeřané se na sebe s obavami podívali. Legendy o velkých žábách Starých Aldeřanů už několikrát objevili ve starých knihách. Azanyrmuth VI měl v paměti jeden obrázek, na němž byl vyobrazen havíř, jehož se právě chystala obří žába rozšlápnout.

Zatímco všichni už poněkolikáté kontrolovali zbraně, Andělín obezřetně pokračoval chodbou, jež ústila v dalším z nekonečné řady podobných sálů. Aldeřané s Tok‘ry se zastavili v temném sálu, který osvětlovali prostými loučemi, protože chaotická magie všude kolem stále naprosto znemožňovala bezpečné využívání magie. V okolí vládl naprostý klid a vůbec nic nenaznačovalo, že by zde hrozilo nebezpečí. Gorgow popošel k průchodu po pravé straně až k bráně, která měla oddělovat doupě obřích žab od zbytku pevnosti. Místo brány však našel jen její trosky. Azanyrmuthé spolu s ním si zbytky rozbitých bloků pečlivě prohlíželi a vše napovídalo, že zdejší obyvatelé se jednou rozhodli doupě opustit.
„Takže to vypadá, že se žáby rozhodly jít na procházku,“ prohlásil válečník Blashyr.
„Asi ano,“ souhlasil Andělín a začal opět smysly prohledávat okolí za doprovodu podivného tance.
„Ovšem stále můžou pobíhat kdesi po pevnosti, nebo dokonce po povrchu světa,“ správně poznamenal Gorgow.
„Přesně. Kdo ví, co tu mohli všechno způsobit. Dost možná je Goa‘uldi už dávno zlikvidovali,“ pustil se do myšlenek také hraničář Anund. „Každopádně je dobré, nemusíme čelit další hrozbě.“
Když po několika chvílích strávené úvahami o osudu obřích žab stále nic nedělo, zkusili otevřít protější bránu. Tak se k úlevě všech otevřela a cesta na třicáté druhé patro byla volná.

Na konci chodby svažující se dolů dorazili do místnosti se čtyřmi bránami a červeným portálem uprostřed. „Další červený portál. Další past,“ pomyslil si Gorgow. Andělín je však ujistil: „Ne všechny červené portály jsou pasti. Některé fungovaly jako běžné průchody, u jiných se funkce občas měnila v čase přeportálování, což byl jeden z obranných mechanismů pevnosti.“ Potom se Mág V rozhlédl, aby mohl přečíst nápisy. Nad bránou vpravo stálo: „LABYRINT“, vlevo byl nápis nečitelný a naproti kýžená: „KNIHOVNA.“ Konečně po dlouhé strastiplné cestě dorazili na místo.

Bránu do knihovny chránil mechanismus s otiskem fialové ruky, kterou však nikde nenašli. Andělín však zmírnil zklamání, které se objevilo na tvářích některých Aldeřanů: „Žádné starosti. Tenhle zámek už dávno nefunguje. Rozbil se mnoho let před naší první návštěvou. Dokonce už nefunguje ani magická bariéra, která bránila použití hrubé síly k otevření brány. Všechny ty magické anomálie způsobují to, že se tu čas od času něco rozbije, nebo začne fungovat naprosto jinak. Ještě než vejdeme, musím vás upozornit na jedno další specifikum prostoru knihovny. Nejen, že zde vůbec nefunguje magie, dokonce nemají účinek ani fyzické útoky. Nevíme, jak to Staří Aldeřané udělali, ale funguje to dokonale. Prostě neexistuje způsob, jak v knihovně cokoliv zničit.“ Zatímco procházeli následující dlouhou chodbou, Aldeřané přemýšleli o tom, co jim právě Rusál prozradil. Azanyrmuth VI zvažoval všechny možnosti, jak takové místo mohlo vzniknout. Z velkou pravděpodobností se mohlo jednat o nějakou přírodní anomálii, protože pokud by něco takového bylo možné snadno vytvořit, byli by Staří Aldeřané neporazitelní a mohli si tak podrobit celé Univerzum.

Konečně otevřeli poslední bránu na cestě ke kýženému cíli. Tři kamenné bloky se zasunuly do zdí a před nimi se otevřel pohled na zdánlivě nekonečný prostor knihovny. Všech pět Aldeřanů v doprovodu trojice Tok‘rů popošli k masivními kamennému zábradlí, aby se pořádně rozhlédli. Jejich pohledy spočinuly na nekonečných knihovnách zaujímající prostor od vysokého stropu až někam do temných hlubin. Celé prostory spojovaly ochozy, mostky, plošinky, schodiště a sloupy, které všechno podpíraly. Strohé namodralé světlo, které přicházelo z neznámého zdroje, odhalovalo pohled na prvních pět podlaží. Celý prostor působil jako bludiště v prostoru, které zde někdo postavil zcela chaoticky. A zatímco všichni obdivovali majestátní prostor, Gorgow se zeptal Andělína na umístění znalostí o Čepeli konce. Ten následně odpověděl: „Musíme tudy. To je nejkratší cesta. Pokud si to dobře pamatuju.“

Zatímco je Andělín prováděl po složitém systému plošinek a schodišť, všichni mlčky obdivovali rozlehlost obrovské knihovny, která obsahovala jistě několik desítek milionů svazků. Rusál sledoval jejich nadšení, když občas někdo namátkou vzal nějakou knihu a krátce do ní nahlédl. Prozradil jim, že se zde nachází naprosto veškeré vědění a veškeré literatura, kterou kdo kdy napsal za dob Starých Aldeřanů. Naprostá většina svazků obsahuje převážně oddechovou literaturu jako básně, či příběhy, ale je tu samozřejmě mnoho naučných knihy. Jedna ze zajímavostí knihovny, která Aldeřany překvapila, byla skutečnost, že knihy obsahující výsledky nejtajnějších experimentů, Staří Aldeřané neuzamkli do nějaké tajné komory, ale zařadili je naprosto náhodná místa. Náhodný čtenář tak knihu obsahující důležitý výzkum mohl klidně bez povšimnutí přehlédnout, i když by si ji prolistoval. Bez podrobné znalosti knihovny bylo nalezení potřebné informace nemožné. Andělín jim nezapomněl sdělit, že žádný konkrétní seznam neexistoval.

Po půl hodině se Andělín zastavil se slovy: „Tady je to.“ Vzápětí jeho oči začaly procházet řady svazků v policích, až našel vcelku nenápadnou knihu s názvem „ČEPEL KONCE.“ Když si ji Azanyrmuth VI přebral, krátce do ni nahlédl. Kromě řady textů zde našel i texty psané neznámým písmem a podivné nákresy. Chvíli přemýšlel na tím, co Aldeřany bude čekat při luštění. Potom knihu zavřel a odhodlaně prohlásil: „To půjde.“

„A teď je asi načase se vydat na cestu zpět,“ pravil Azanyrmuth Mág V. „Ovšem trochu se děsím té cesty zpět. Neexistuje nějaká kratší cesta? Zmínil jsi Další Kruh světů. Pamatuješ si k němu cestu?“
„Ano. Pamatuju. Zavedu vás tam,“ odpověděl Andělín.
„Když už jsme tady, co tu pobrat nějaké zajímavé knihy,“ namítl Gorgow. „Kdo ví, zda se sem někomu ještě podaří dostat. Cestu sice známe, ale překážky v cestě jsou značné. Některé jsme překonali jen s dávkou štěstí, které se podruhé nemusí opakovat.“
„Máš pravdu,“ souhlasil Azanyrmuth VI a začal se Andělína vyptávat na ty nejzajímavější výzkumy, které se tu odehrávaly.
„Nemůžu vám sice ukázat vše, protože naše rasa nikdy knihovnu pořádně neprozkoumala, ale užitečné věci určitě najdeme, „souhlasil Andělín.“ Mějte však na paměti, že mnohé experimenty způsobily katastrofy nedozírných následků. Bude asi lepší, když některé poznatky raději zůstanou zapomenuty.“

Následující hodinu všichni procházeli knihovnou a zástupce rasy Rusálů jim ukázal několik knih obsahující užitečné informace. Mnohé z nich by pomohly Aldeřanské alianci jak v boji proti Ba‘alovi, tak v dalšímu rozkvětu celého společenství. Po dlouhém cestování Aldeřany začala zmáhat únava, a proto začali uvažovat o nalezení vhodného místa k přespání. Andělín jim však oznámil, že cesta domů je mnohem blíž, než se zdá: „V nedalekém labyrintu se nachází tajný průchod na dvacáté osmé patro, jehož značná část sloužila jako zázemí pro pořádání výprav na neprozkoumané světy. Mimochodem ta cesta je pouze jednosměrná. Jakmile jí projdete, už není cesty zpět. Museli byste si sem dolů najít jinou cestu.“

Jakmile v knihovně skončili, Andělín je zavedl zpět na rozcestí s červeným portálem. Než se brána do knihovny opět uzavřela, ještě jednou se Aldeřané s Tok‘ry otočili, aby se naposledy pokochali oním úžasným pohledem na gigantickou knihovnu. Další cesta směřovala do dveří s nápisem „LABYRINT“. Ještě než Blashyr otevřel bránu, Andělín jim prozradil: „Tento labyrint naprosto popírá určité fyzikální zákony, částečně zasahuje do jiných sfér a dokonce i do jiných časových rovin, přičemž se tu vše prolíná v jakémsi nebytí. Stává se tam, že tam můžete uvidět výjevy z jiných světů a jiných dob, ale nemusíte se toho bát. Všechno jsou většinou vidiny. Následujte mě.“

Labyrint skutečně patřil mezi to nejbizarnější, co doposavad Aldeřané ve svém životě viděli. Místo běžné spleti prázdných chodeb viděli průhledy do několika přes sebe kryjících se chodeb, na jejichž stěnách se občas zjevovaly podivné krajiny, neznámé události a osudy mnoha bytostí žijící v celé galaxii. Vše mihotalo v rychlém sledu přes sebe, proto to většinou nedávalo smysl. Když následovali průvodce, Gorgow si všiml mnohých výjevů, které velmi dobře znal. Poznal některé výjevy z Terra Atlantus. Viděl tu války, katastrofy a smutné tragické osudy mnoha lidí, kteří tam před dávnými časy žili. Když se zeptal, proč je tu tolik vidění právě z toho období, Andělín odpověděl: „Je to způsobeno tím, že tam žilo abnormální množství lidí a stalo se tam toho neuvěřitelně mnoho. Navíc velký podíl na tom má zmiňovaný Zhoubný cestovatel. Pokud by někde v Mléčné dráze existoval podobný prostor, výjevy by zřejmě byly velmi podobné.“ Gorgow jen tiše souhlasil a sledoval směsici dávných obrazů, zatímco je Andělín vedl labyrintem.

„Jsme na místě,“ náhle se Andělín zastavil. „Za touto zdánlivě neviditelnou stěnou je únikový východ, kterým se dostanete na dvacáté osmé patro. Nezapomeňte, že tato cesta je jednosměrná. Prostor vám neumožní se vrátit zpět a nahoře se bude jevit, jakoby nikdy neexistoval. Dokonce tento průchod není zjistitelný žádnou známou pátrací magií.
„Kdybychom tě nepotkali, zcela jistě bychom selhali,“ děkoval Azanyrmuth VI.
„Určitá hříčka osudu vás zavedla na to pravé místo. Popravdě jsem vaši přítomnost zachytil a podvědomou myšlenkou navedl přímo k Bandasce, i přestože to pro mě byl mžikový okamžik. Máte obrovský potenciál, abyste konečně po těch milionech letech úspěšně dokončili projekt Patrinomium. Snad bude válka s Ba‘alem ta poslední a zavládne tu konečně klid a mír. Tahle část Univerza zažila mnoho špatného, a proto doufejme, že z toho zůstane jen dávná vzpomínka. A teď se musíme rozloučit. Ke Kruhu již trefíte. Já tu mám ještě něco důležitého na práci, a potom se vrátím na náš svět.“
„A kde je váš svět?“ zvědavě se dotazoval Gorgow.
„Hodně daleko. Daleko mimo tuto Galaxii. Bez dostatečného zdroje energie se tam nedá dostat ani s použitím Kruhu světů. Poznatky, jak cestovat na mnohem větší vzdálenosti, naleznete v jedné knize, co jste si vzali. Radím vám však, vyčkejte. Univerzum je neuvěřitelně rozlehlé. Mnohem více než si můžete představit v nejodvážnějších snech.“
Následně se Aldeřané a Tok‘rové s Rusálem rozloučili, popřáli si hodně dobrého do dalších let, a pak už se každý vydal svým směrem.

Opět zůstalo jen pět Aldeřanů doprovázených trojicí zvědů z řad Tok‘rů. Opatrně stoupali po kamenném žebříků v úzké temné šachtě, ve které vládlo zvláštní ticho. Magie v tomto prostoru zase začala fungovat o něco lépe, a tak mohl Azanyrmuth IV vytvořit Magickou světlušku. V pevnosti již všichni strávili s jistotou více než celý den, a tak na všechny už doléhala únava a výstup se stával náročnějším.

Konečně překonali výšku, kterou Gorgow odhadl na téměř sto sáhů a stanuli na malé plošince, odkud vedla skrytá cesta na patro 28. Hraničář Anund snadno odhalil způsob, kterým se maskované kamenné dveře otevírají. Záhy se otevřel malý průchod do prostor, kde staří Aldeřané měli umístěné podpůrné prostory k provozování výprav Kruhem světů. Jakmile všech osm členů výpravy prošlo do velké chodby, podvědomě ucítili, že se zde něco změnilo. Otočili se a zjistili, že tajné dveře, kterými sem přišli, zmizely. Azanyrmuth Mág V zkusil vyhledávací magii a skutečně vůbec nic nenaznačovalo, že se tu nacházela tajná chodba. Stejně na tom byl i hraničář Anund, i on nenašel jakoukoliv skulinku, rýhu, či skrytý spínač. Přestože tajný průchod použili před chvílí, už neměli šanci ho objevit. Cesta zpět byla již nemožná. Aldeřané s Tok‘ry nelenili a vydali se na průzkum okolí.

Popošli kousek velkou chodbou k jedné z velkých bran, která je zavedla přímo do velkého sálu s Kruhem světů. Hraničář Anund hned poznal místa, kde se ukrývaly skryté střílny a pasti, a proto na to upozornil ostatní. Azanyrmuth VI si vzpomněl na Andělínova slova a začal popisovat fungování tohoto místa: „Není třeba se toho tak bát. Pasti jsou evidentně vypnuté. Co nám Rusál popisoval, dají se spouštět z řídící místnosti o patro výše. Rovněž je tu mnoho ukrytých obraných mechanismů, jako třeba různé formy plynů. Teď už víme, že nám tu nebezpečí nehrozí, ale buďme stále obezřetní. Pořád se tu můžou pohybovat zdejší bytosti. Teď se však musíme vydat do řídící místnosti, kde by se měl nacházet ovládací panel. Tady v sále ho nikde nevidím.“

Potom se všichni vrátili chodbou zpět a pokračovali dál v průzkumu. Dvakrát zahnuli doleva, když objevili několik větších a menších bran. Hned po levé straně nalezli otevřené menší dveře, u nichž se na zdi nacházelo další uzamykací mechanismus s černočerveným otiskem ruky. Naštěstí už někdo před nimi cestu dál zprůchodnil a mohli bez problému pokračovat dál. V následujícím sále se kromě nepořádku a několika kostí neznámého původu, nacházelo několik kamenných podstavců s tlačítky, na kterých byly stále čitelné zvláštní symboly. Odsud se dalo po malém točitém schodišti vystoupat do dalších pater. Bez dalšího přemýšlení tuto možnost využili, a tak se dostali do hlavního řídícího sálu.

Z tohoto hlavního řídícího sálů měli výhled přímo na Kruh světů a také tu našli kýžený ovládací panel. Stále vypadal neporušeně a funkčně. Cestě domů už tak téměř nic nebránilo. Ještě před tím si místnost prohlédli. Stejně jako o patro níže se i zde nacházelo mnoho stolů a panelů se spoustou všemožných tlačítek a také tu našli zařízení ovládající Štít Kruhu. Ještě před cestou domů zběžně prohlédli okolní prostory a snažili se najít nějaké užitečné informace. Kromě nepořádku ovšem nalezli jen pár zetlelých deníků. Už se nezdržovali a vrátili se do řídícího sálu. Azanyrmuth VI přistoupil k ovládacímu panelu a začal zadávat adresu Aldeneerinu. Hned po stisknutí velké červené polokoule se ozvalo známé bzučení a Kruh se otevřel. Cesta domů byla volná. Pak už jen stačilo opustit řídící sál a vydat se vstříc otevřenému průchodu. Aldeřané měli za sebou velmi dlouhou a náročnou výpravu, které nakonec slavila úspěch.
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Další

Zpět na Dokončené povídky