SG: Nový začátek

„Co tu vlastně děláme?“ zeptala se znuděně Vala a udělala klackem čáru do písku.
„Odkrýváme tu historii Antiků po jejich návratu z Atlantidy.“ odpověděl jí Daniel a dál si zapisoval do sešitu.
„Jenže v těhle ruinách není nic zajímavýho, nebo alespoň něco, co by šlo výhodně zpeněžit.“ pokračovala znuděná Vala.
„Historie se nedá vyjádřit penězi, Valo!“ zvýšil hlas Daniel.
„To vskutku, Danieli Jacksone.“ prohlásil opodál stojící Teal'c.
„Tak si to shrňme.“ zamyslela se Vala, „tys objevil v databázi v SGC adresu planety, kde mělo být město Antiků. Místo cenností jsme tu našli polorozpadlý ruiny. A trčíme na týhle zatracený planetě už pět dní. To bych radši sledovala na Zemi jednu z vašich politických debat.“
„Daedalus tu bude za pár hodin, provede scan planety. “ oznámil jí právě vracející se Mitchell s týmem Rangers.


„Můžete si mě mučit jak chcete, nikdy na vaše podmínky nepřistoupím.“ prohlásil rezolutně muž přivázaný na židli a rozhlídl se po šeré místnosti. „Slyšíte mě? Nikdy!!“
„Ale prosim vás, jsme přece civilizovaní lidé. Proč bychom se měli zabývat něčím tak barbarským jako je mučení. Dnešní moderní doba nabízí mnohem účinnější přesvědčovací metody.“ řekl s klidným hlasem opodál ve tmě stojící muž.V místnosti se náhlo rozsvítilo a připoutaný muž konečně uviděl svého věznitele. Byl to vysoký tmavovlasý třicátník, který se pousmál a pokývnul na kameru.

Asi za minutu vstoupili do místnosti další dva muži a přivezli na stole podivné zařízení.
„Co to sakra je?“ zalapal po dechu soudce.
„Toto je civilizovaná metoda, jak vás přimět, abyste nás poslechl.“ pousmál se stojící muž. „Nemusíte se bát, nebolí to. Zítra se ráno probudíte doma a nebudete si na nic pamatovat.“

Muži, kteří právě vstoupili do místnosti, přivezli zařízení až před soudce. Jeden z nich ho obešel a připoutal soudcovu hlavu k opěrce. Když se ujitil, že jsou pouta dostatečně utažena, druhý zapnul zařízení. Ostrý červený paprsek vystřelil proti oku. Celá procedura trvala něco přes pět minut, nebožák poté omdlel.

„Odvezte ho domů, jeho rodina je momentálně pryč, takže vás nikdo neuvidí.“ přikázal muž, který celou proceduru sledoval naprosto beze zájmu, jako kdyby toto viděl již mnohokrát předtím.


No orbitě planety Antiků mezitím vystoupil z hyperprostoru Daedalus a začal scanovat ruiny na povrchu. Plukovník Caldwell se ohlásil SG-1 a oznámil ji, že scanování zabere několik hodin. Mitchell se proto rozhodl, že všichni projdou bránou zpět na Zemi. Daniel sice oponoval, že není ještě zcela hotov se svým výzkumem, ale Mitchell byl neoblomný. Poukázal na to, že tu mimo ruin za ty dny nic nenašli a pokud Daedalus objeví něco zvláštího, tak se sem mohou kdykoliv vrátit.

„Vítejte zpátky.“ uvítal navrátivší se vojáky generál Landry. „Našli jste něco?“
„Mimo ruin, které posunuj vývoj pozemské civilizace o tisíce let dopředu, jsme nenašli nic.“ odpověděla ironikcy Vala a prošla znuděně kolem generála.
Daniel si vzdychl a otočil se na generála: „Bohužel jsme nenašli nic. Daedalus snad bude mít více štěstí.“
„takže žádně technologie Antiků?“zeptal se opět generál.“
„Vypadá to tak, že Antikové to město ani nedostavili.“
„Proč?“ zamračil se Mitchell.
„No,“ zamyslel se Daniel, „nejpravděpodobnější bude, že se mezitím povznesli a město ponechali osudu.“
„Hlášení podáte za dvě hodiny.“


Další den se celá SG-1 sešla v kantýně k obědu. V pozadí běžel zpravodajský kanál. „...dnes padl..“
„Zesilte to někdo.“ ozval se Daniel na celou místnost. Voják stojící u televize jí zesílil.

„...verdikt nejvyššího soudu. K velkému překvapení soudci schválili koupi ropné společnosti Oilcon společností Aegis. Mluvčí soudu pouze uvedla, že soudci neshledali žádné právní překážky, proč toto nepovolit. Kritici nicméně poukazují na fakt, že nikdo neví jak celá společnost funguje a kdo stojí v jejím čele.“ pokračovala reportérka, „kritici rovněž upozorňují na různé spekulace, že společnost Aegis vyvíjí biologické a chemické zbraně, zahrává si s klonováním a její vliv dosahuje nejvyšších pater politické sféry. Dnešním verdiktem dosáhla společnost Aegis majoritního podílu v těžbě a distribuci ropy zde v Severní Americe. Jakmile se nám podaří získat vyjadření někoho ze zástupců společnosti, budeme vás informovat, Pro Cnn...“

„Tohle je hodně zvláštní. V minulosti byl nejvyšší soud proti všemu co by nějak naznačovalo majoritní podíl na trhu a teď takováhle změna.“ podotkl Daniel.

Do místnosti najednou přiběhla Sam. „Něco jsem našla, pojďte se mnou.“

Celá SG-1 jí proto následovala do laboratoře, kde na ně už čekal generál. Sam si sedla k počítači a spustila nějaký program.

„Celé dopoledne“ začala, „jsem si prohlížela bezpečnostní protokolya nalezla jsem jeden neoprávněný přístup do databáze před týdnem.“
„To je přece nemožné. Pokud vím ,tak je prakticky nemožné se dostat do databáze zvenčí.“ oponoval jí generál.
„Pouze prakticky.“ prohodila Vala, které Daniel ihned naznačil aby si svoje připomínky nechala pro sebe.
„To ano, taky to nedokážu pochopit.“ pokrčila Carterová rameny.
„Co za informace si vzali.“ zeptal se Mitchell.
„To je právě to zvláštní, vůbec nic. Spíš naopak?“
„Naopak?“ zeptala se Vala.
„Někdo se naboural do naší databáze,“ pokračovala Carterová, „ a nahrál do ní souřadnice planety Antiků, ze které jsme se včera vrátili. Někdo kdo moc dobře věděl, kam má ty informace nahrát, abychom si jich všimli. A někdo kdo se dokanale význá v našich systémech. Vstupy a výstupy ovšem zaznamenává separátní systém, který si všechno ukládá.“
„Proč by někdo něco takovýho dělal?“ zeptala se znova Vala.
„Lepší otázka je, kdo by něco takovýho dělal?“ zamračil se Teal'c.

...pokračování příště...

omluvte případný chyby. Psal jsem to ve spěchu abych to nezapomněl

[Dragon]

Tak jsem si to přečetl a musím říc že je to zajímaví napát a docela by mě zajímalo jak to celé dopadne. Když další díl nezkazíš, tak si tu povídku pravděpodobně přečtu celou
podle jednoho dílu se totiž špatně soudí. další díl/y rozhodnou

je to začátek. Dál to mám docela promyšlený

Je to vážně velmi čtivé a líbí se mi to, i když jak psal Dragon - po jednom dílu se těžko hodnotí.

Jó tak to neni špatný. Piš dál. Rád si počtu.

Dobrý příběh. Jsem zvědavej na pokračování, ale pokud to bude mít tuto úroveň rád budu číst dál.

omlouvám se že to tak trvá, ale bohužel nějak nestíhám

[Aiwendill]

hmmm...

zaujimavy napad... historiou antikov po navrate na zem sa pokial viem zaoberalo velmi malo autorov poviedok, takze sa z toho da vytazit pomerne vela napadov...

jenže tohle nemá s historií Antiků po návratu na Zem vůbec nic společnýho

Lesy kdesi v Britské Kolumbii

„Přidej Mikeu, už tam skoro budem. Na silnici na nás bude čekat auto.“ řekl udýchaně muž, který se celý zpocený opřel o strom.
„Tohle nikdy nedokážem.“v Mikeově hlasu bylo slyšet zoufalství.
„Musíme se o to alespoň pokusit, svět se musí dozvědět pravdu.“ oponoval mu druhý a podíval na noční oblohu. Jakoby tušil, že jsou sledováni.
„A co bude potom?Jseš si přece vědomej, čeho všeho je on schopen.“
„Dost řečí! Musíme běžet dál!“ Oba vstali a pokračovali v běhu směrem k silnici, k místu, kde na ně mělo čekat auto.
Po další půl hodině prodírání se roštím a zakopávání o pařezy a větve, dorazili oba vědci na smluvené místo, kde na ně čekalo auto.

Oba nasedli. Mike se otočil na svého kolegu:“ Vidíš, dokázali jsme to!“ a při těchto slovech strčil klíč do zapalování a otočil.

Lesem se ozval hlasitý výbuch. Obrazovka monitoru se nepatrně rozsvítila. Muž se pousmál, zhasl cigaretu a odešel od monitoru.

„Máš už něco?“ zeptal se Daniel.
„Ne, vůbec nic.“ Sam se přestala dívat na monitor a podívala se na Daniela, „signál se ztratil někde v Asii. Tohle bohužel nikam nevede. Je zřejmý, že asi nikdy nezjistíme odkud ten útok přišel.“
„Daedalus se právě vrátil.“ oznámil jí najednou Daniel.
„ Vážně? Asi tu vážně sedim už dlouho“ pousmála se Sam.
„Plukovník Caldwell nám právě oznámil, že scan planety byl neúspěšný. Nenašli vůbec nic.“ řekl zklamaně Daniel.


Kavárna kdesi v New Yorku.
„Někdo je musí varovat,“řekl muž,“dlužíme jim to.“
„Já vím, ale je jasné, že ostatní to nikdy nedovolí.“odpověděla mu smutně naproti sedící žena.
Oba se dívali nervózně kolem sebe, tušili, že jsou sledování.
„ Ale tohle je pouze zplacení dluhu.“zakroutil muž hlavou.
„Můžeme zkusit s nima promluvit.“ řekla tiše žena, která předem tušila, že je to odsouzené k neúspěchu. Oba vstali, muž nechal na stole peníze pro číšníka a odešli z kavárny.

Sídlo Aegis corporation, Malajsie

V přízemí mrakodrapu v Kuala Lumpur byly desítky lidí, většina z nich někam spěchala, ale vše jakoby podléhalo přísnému řádu. Nad všim bděly desítky bezpečnostních kamer a agenti soukromých bezpečnostních služeb, veskrze bývalí příslušních speciálních sil, zejména američané, britové a izraelci. Lidé, kteří díky svým zkušenostem dokázali předejít případným problémům již v zárodku. Přesto zde vyčnívala skupinka asi půl tuctu lidí, kteří právě přicházeli v usměvavé recepční sedící u stolu uprostřed velké haly.

„Mary Hayes, jsme tu kvůli rozhovoru s tiskovým mluvčím.“ řekla atratkivní mladá žena po příchodu k recepci.
„vítejte v sídle Aegis Corporation.“ usmála se naučené recepční, „tiskový mluvčí vás již očekává. Vydržte prosím chviličku, pracovník bezpečností služby vás odvede k výtahu.“ Po těchto slovech každému dala vizitku s nápisem „Visitor“.

Ani ne za deset vteřin přišel muž v obleku, stroze oznámil reportérce, aby jej následovali. Všichni byli odvedeni k již připravenému výtahu. Nastoupili do něj a pracovník bezpečnostní služby zvenku zmáčkl příslušné tlačítko, dveře se zavřely a výtah se velkou rychlostí rozjel. Z prosklené kabiny mohli všichni sledovat krásný výhled na Kuala Lumpur.

Ani ne po dvaceti sekundách se výtah zastavil, dveře se otevřely a skupinka vystoupila ven. Mohli být odhadem tak v šedesátém patře. Tam již na ně čekal tiskový mluvčí.

„Vítejte, jsem Mark O'reilly, tiskový mluvčí.“představil se jim a podal reportérce ruku.
„Mary Hayes.“usmála se reportérka.
„Pojďte prosím za mnou do konferenční místnosti.“

skupinka se vydala do velké konfereční místnosti. Kde se Mark a Mary sedli k jednomu z menších stolů. Ostatní mezitím připravovali kameru, mikrofon, světla a další věci důležité pro tyto rozhovory.

„Až budete připravení, tak můžeme začít“pousmál se Mark.
Reportérka se podívala na své spolupracovníky, kteří jí pokynuli, že je vše připraveno.
„řekla bych, že je vše připraveno“ kývla reportérka. „Předně bych vám chtěla poděkovat, že jste si nás našel čas a umožnil dívákům našeho kanálu první takto přímý rozhovor.“ začala, Mark pouze pokývnul hlavou.
„Musím říct, že na mě udělala tato budova a její zaměstnanci velký dojem. Vlastně celá společnost Aegis“ rychle se poopravila.
„Tak nevím kdo je víc nervózní, jestli já nebo vy“ zasmál se Mark.
„Dobrá tedy, přistupme k prvímu tématu. Mohl byste nám komentovat velice kontroverzní rozhodnutí Nejvyššího soudu, který jako poslední rozhodovací instance schválil koupi nafotové společnosti OilCon.“
„Tak samozřejmě je společnost Aegis z tohoto rozhodnutí nesmírně nadšena a všichni jsme zároveň rádi, že zvítězil zdravý rozum.“ začal Mark „zároveň můžu všechny ubezpečit, že nedojde k žádným razantním změnám, které by zasáhly do chodu této prosperující společnosti. Nikho neplánujeme propouštět.“
„Dobře, ale kritici tohoto rozhodnutí poukazují na fakt, že společnost Aegis tímto rozhodnutím, dosáhla dominantního postavení na trhu ve Střední a Severní Americe a de facto její rozhodnutí ovlivní zásadně trhy po celém světě.“ oponovala mu reportérka.
„To zcela nepochybně, nemám důvod proč bych toto měl tajit“ kontroval Mark, „jak jsem již předeslal, nebudeme radikálně zasahovat do chodu společnosti a naši zákaznící nepocítí žádné změny.“
„Hádám, že vše ukáže až čas.“kývla reportérka. „V poslední době se objevily zprávy a nařčení obviňující společnost Aegis z nezákonných výzkumů na poli biologických a chemických zbraní. Vaše společnost získává obrovský profit z prodeje zbraní do zemí třetího světa čímž porušuje embarga uvalená mezinárodním společenstvím. Co říkáte na tato obvinění?“ zeptala se reportérka na které byla vidět značná nervozita, protože nevěděla jak se tiskový mluvčí zachová.
Ten ale zachoval ledový klid: „Naše společnost veškerá tato obvinění rezolutně odmítá a bude se bránít právními kroky proti těmto bezprecedentním napadením. Veškeré naše přijmy, výdaje, celkové účetnictví je přístupné a zrovna minulý týdem jsme zde měli tým z OSN, který několik dní studoval naší dokumentaci a nenašel nic nelegálního.“
„Dobře, ale jistě souhlasíte, že tato napadení vám mohou způsobit spoustu problémů.“
Mark si odkašlal:“ Tak to možná může působit navenek, ale v současnosti se s žádnými problémy nepotýkáme a jak jsem předeslal, proti každému takovému napadení se budeme legálně bránit.“
„Ale tomu jistě nepřidá fakt, že po bezmála třech letech, veřejnost neví, kdo stojí v čele společnosti.“ dotkla se reportérka velmi kontroverzního tématu.
„Podívejte, tak toto mi přijde naprosto nepodstatné. Mohu vám říct a to není žádné tajemství, že v čele stojí jeden vlastník, který si prozatím nepřeje být středem veškerého dění. O chod společnosti se stará spravní rada a další zaměstnanci, řádově se jedná o desítky zaměstnanců, ale konečné rozhodnutí vždy závisí na vlastníkovi. To je tak asi vše co vám tomuto tématu mohu v této chvíli říct.“ odpověděl Mark a podíval se na hodinky.
Reportérka vycítila, že mu poslední otázka nebyla příliš po chuti. „Přistupme tedy k poslední otázce. Jaké jsou plány vaší společnosti rpo nejbližší budoucnost?“
„ Naše společnost by se ráda stala dominantním hráčem na různých polích. Počínaje výzkumem Vesmíru, konče zlepšováním životního prostředí naší planety. Máme spoustu oblastí působnosti. Jak jste sama řekla, vše ukáže čas nakolik se nám podaří naše plány splnit.“ usmál se Mark.

Ráda bych vám poděkovala za tento rozhovor, pro stanici CNN, Mary Hayes.“

Kameram vypnul kameru a všichni začali balit své vybavní. Mark s Mary vstali od stolu a celá skupina se vydala k výtahu. Tam již čekal pracovník bezpečnostní služby. Mary s Markem se rozloučili a reportérka se svými spolupracovníky odjela do přízemí.

Mark se poté otočil a vydal se do své kanceláře. Tam již na něj někdo čekal.

„Pane řediteli, nevěděl jsem, že tu na mě čekáte.“zeptal se zaskočený Mark.
„Právě jsem přišel. Jen jsem vám chtěl říct, že jste si vedl dobře.“ pousmál se.
„Díky, toho si vážím. Bohužel jsme se nedokázal vyhnul nepříjemným otázkám.“
„Jak jsem řekl, zachoval jste se naprosto profesionálně a jsem s vaším výkon spokojen. Teď mě omluvte, musim odejít.“ oznámil mu ředitel a odešel z kanceláře.
Mark se úlevou svalil do křesla...

pokračování příště

Skvělý tak honem další díl

Vypadá to zajímavě a líbí se mi tvůj styl psaní

Skvělý díl, jsem vážně napnutý, kdo za vším stojí A upřímně nemám žádný pořádný tip

nevim jak ostatnim. ale me poripada ze ten reditel bude mit neco spolecnyho s mimozemstanama ( nejspis Goa´uldama), ale to je jen můj názor. Uvidíme jak se to bude vyvíjet.

tak ten ředitel opravdu ze Země neni, ale tojste asi všichni poznali

začíná se to rozjíždět, jen tak dál

Mark Jackob: jj, to mi taky došlo, ale připadá mi, že nápad, že by to byl goauld je moc na ráně....

Dark Angel: jak myslíš moc na ráně?

No asi, že by goa´ulda každej předpokládal...

přesně tak - když je to mimozemšťan tak myslim, že každýho jako první napadne goauld...

jo takhle, no to je pravda

To je pravda, ale niko z nás (kromně g.o.d) neví jak to bude pokracovat.

já to taky nevim

menší vsuvka, abyste věděli jak se sjednává spolupráce v méně vyspělých zemích

Aegis Corp., Kuala Lumpur

„Právě jsem mluvil s prezidentem. Začíná se cukat.“oznámil starší muž.
Ředitel stál u okna a pozoroval město, „Co se mu nelíbí, Thomasi?“ zeptal se svého zástupce.
„Říká, že potřebuje víc zbraní pro svoje vojáky, jinak prý začne mluvit.“
„Žačne mluvit?“usmál se ředitel. „To by nám přineslo nemalé komplikace. Máme v té oblasti někoho?“
Thomas rychle vyťukal něco do svého PDA, „dvacetičlenný tým v sousedním státě cvičící státní jednotky.“
„Výborně. Ať se část z nich přesune do oblasti ovládané rebely a naváže s nimi kontakt. A prezidentovi vyřiďte, že mu odpovím v nejbližší možné době. Ať náš kontakt mezitím zjistí prezidentův plán na nejblížší dny. Je na čase se ho zbavit a rebelové se nám budou hodit. Je potřeba si je zavázat pro naší pozdější spolupráci.“
„Vše zařídím.“kývnul Thomas a odešel z kanceláře.

Ředitel odešel od okna a posadil se do křesla. Obrazovka počítače se rozsvítila a na se objevil jakýsi vědec v kaceláři.
„Jak pokračuje výzkum v Nevadě?“ zeptal se ředitel.
Vědec trochu zazmatkoval a sedl si k počítači. „Pane řediteli, nečekal jsem vás. Zrovna dnes přivezli nějaká data z Atlantis. Bohužel jsem zatím neměl možnost je blíže prozkoumat, ale týkají se výzkumu a přeměny lidské DNA. Jsem si jist, že to bude nesmírně zajímavé.“
„To zcela nepochybně“odpověděl ředitel, „ale nás zajímá něco jiného, že?“
„ach, samozřejmě. Archa pravdy. Ale jak jsem vám již říkal, když jí před lety přivezli, tak to byla asi jediná možnost jak se k ní dostat trochu blíže. Tato technologie podléhá speciálnímu režimu a přístup musí povolit několik lidí současně, včetně velícího důstojníka SGC.“
Ředitel sebou nepatrně trhnul a zamračil se při těchto slovech. „dobrá tedy, informujte mě i při sebemenší události, která se bude týkat archy. To je prozatím vše.“ poté vypnul monitor.

O několik dní později kdesi ve střední Africe

„Naučit tyhle vopičáky bojovat bude pořádně těžký.“podíval se byvalý člen britských SAS na skupinu rebelů, která se snažila utvořit něco jako nastoupený útvar. Jeho vedle stojící kolegové se pouze ušklíbli při pohledu na rebely.

„Jednotka nastoupena!“ zařval jeden z rebelů, zřejmě jejich vůdce.
„Dobře.“ kývnul brit, „takže pánové za těch několik málo dní vás máme připravit na jeden velice delikátní úkol. Bůh mi pomáhej.“ podrbal se na hlavě. O několik desítek metrů právě přistával transportní vrtulník ruské výroby.
„Tákže, vaše zbraně jsou tady. Mí kolegové si vás rozeberou a začneme s výcvikem.“ Při těchto slovech se ostatní vojáci rozešli a s každým z nich odešla čáast rebelů.
Velitel žoldáků si zatím šel promluvit s velitelem rebelů.Ten postával opodál a pozoroval s pýchou své vojáky.
„Náš zdroj nám oznámil, že prezident Mutanga pojede za několik dní na své venkovské sídlo. Kvůli jistým technickým problémům nebude moct použít vrtulník.“ oznámil mu se smíchem brit.
Afričan očividně nechápal jeho smysl pro humor: „moji muži budou připraveni.“
„Vybrali jsme místo pro přepad kolony. Prezident pojede ve svém obrněném voze, bude ho doprovázet několik náklaďáků asi se stovkou vojáků.“ brit si při těchto slovech zapálil cigaretu a pokračoval ve vysvětlování plánu“ budeme must cestovat pěšky na místo útoku, cesta nám zabere několik dní, dorazíme asi 12 hodin před očekávaným průjezdem kolony. Tam se zakopáme, moji muži umístí na určená místa miny. Miny budou odpáleny ve chvíli, kdy nad nimi pojedou nákalďáky. Vaši muži poté udělají zbytek. Použijete RPG na prezidentovo auto. Několik střel ho otevře jako konzervu.“ zasmál se brit.
„A co vaši muži?“ zeptal se ho brit.
„Moji muži budou mít na starosti miny a budou hlídat, aby se nikdo z prezidentových důstojníků nedostal ze smrtící zóny.“vysvětlil mu brit. „Ještě jedna věc,“pokračoval, „pokud se vám někdo z vládních vojáků vzdá, ta ho nechte naživu. Jedna věc je vyhrát válku a druhá věc je získat si poraženého nepřítele.“
Rebel jenom pokýval „oznámím to svým mužům.“
„Dobře, budete potřebovat každého muže, až budete dobývat hlavní město a prezidentský palác.“

Za týden později

Ve vysoké trávě kolem cesty bylo v ůrzných směrech a vzdálenost schováno na 50 rebelů. Miny byly rozmístěny na silnici. Tým cizinců vše pozoroval z několikaset metrové vzdálenosti. Byli spojeni vysílačkama s velitelem rebelů. Pouze mu oznámili ať se jeho muži připraví a jeho muži po výbuchu min vystřelí RPG na poslední vozidlo v koloně.V dálce již byly vidět oblaka prachu, znamení, že kolona se blíží.

„Veliteli, máme problém.“ozvalo se ve vysílačce.
„Co se děje?“ zeptal se brit.
„Vypadá to, že si prezident přibalil do kolony jednu T-72.“ozvalo se znova.
„To nebude problém, rebelové maj tolik RPG, že můžou rozpoutat třetí světou. Oznam veliteli, ať řekne svejm můžům, že pokračujem, ať akorát vyčlení speciální tým s RPG na ten zatracenej tank.“
„Rozumim.

Velitel pozoroval dalekohledem, jak se několik rebelů přesunulo. Předsunutá hlídka právě projela mezi rebely, ti věděli, že jí mají nechat projet. O ní se postarají cizinci.

První náklaďák přjel na minu. Ozval se ohlušující výbuch, jak jej nálož doslova roztrahala a do vzduchu vylétly kusy těl. Celá kolona zastavila a snažila se otočit a ujet. V dálce se ozval se další výbuch, když byla zničena předsunutá hlídka.

Ze všech stran začaly lítat RPG střely na vozidla v koloně. Několik náklaďáků dostalo přímý zásah. Tank prozatím odolával a střílel na všechny strany, velitel tanku očividně nevěděl co má přesně dělat, proto vydával zmatené rozkazy do doby, než několik RPG zasáhlo tank a zničilo ho.

Několika rebelům se podařilo zasáhnout prezidentům vůz, který se otočil na bok. Rebelové se s obrovským řevem rozběhli ke koloně a stříleli na všechno co se pohlo. Podařilo se jim zajmout několik desítek vládních vojáků, ale velitel dodržel slovo a zajistil, aby se jim nic nestalo.

Brit a ostatní cizinci pozorovali dalekohledy co se děje. Několik rebelů vytáhlo prezidenta z auta, osádku zastřelili. Bylo vidět jak se prezident a velitel rebelů o něčem hádají a poté i to, jak velitel rebelů vytahuje mačetu...


Za několik týdnů se mohli lidé v zahraničí dočíst, že v jedné středoafrické zemi bohaté na zemní plyn a minerály, došlo ke státnímu převratu.

Ředitel vyťukal číslo na svém mobilu, "Thomasi, je čas, aby někdo kontaktoval nového prezidenta."usmál se a položil mobil na stůl.

dobrý díl, koukám že Aegis Corp. má širokou oblast zájmů