Díl 11: Ticho před bouříAtlantis, místnost s bránouDo dvou minut, poté co havaroval jumper se Sheppardovým týmem, byla místnost plná doktorů a mariňáků. Jennifer se ihned vrhla na sražené mariňáky a stejně jako její asistenti poskytovala první pomoc.
„Kde jsou ti ženisti sakra.“ Zaklel Zelenka, který se stejně jako vojáci snažil dostat do jumperu.
„Jděte stranou, pusťte nás prosím.“ Mluvil jeden ženista, který nesl velké hydraulické nůžky a jakmile byl u lodi dal se do práce.
Během příštích pěti minut lékařský tým odvezl sražené vojáky a Jennifer už jen čekala, jak ženisté otevřou zadní dveře. Když se tak konečně stalo, tak se doktoři nahrnuli dovnitř. Celému lékařskému chaosu přihlížely desítky vojáků a vědců, co stály opodál. O pár minut později odvezli Johna, Rodneyho, Sam, Ronona, Lorna a Smitha.
Poté se davy rozešli a nakonec zůstal jenom Zelenka, který se zamyšleně díval na trosky jumperu.
„Počkat lidi,…“ Vyhrkl ze sebe „...kdo to bude uklízet?“
Mezitím co všichni byli u ošetřovny a chtěli znát důvod zdemolování místnosti s bránou, Chuck už s chladnou hlavou zajišťoval úklid a opravu. Poté se spojil s pevninou, konkrétně s tamním velitelstvím brány a zažádal, aby zapojili bránu a tak převzali dominantu.
O dva dny pozdějiZotavování týmu trvalo déle, než původně Woolsey očekával a tak museli být trpělivý. Až po dvou dnech po havárii se jako první probudil major Lorne, který měl nejlehčí zranění.
„Majore povídejte co se stalo.“ Vyzval je Woolsey a zapnul video kameru.
„Pane, ta planeta byla neuvěřitelná. Nikdy by jste si to neuměl představit. Na orbitě byly stovky obraných satelitů…“ Začal major Lorne vyprávět dlouhý příběh. Když už vyprávění vrcholilo probrala se Sam.
„Plukovníku, mohla by jste se co nejdříve připojit k výzkumu toho wraithského harddisku?“ Vyhrkl na ní Woolsey.
„Ne tak rychle doktore. Jsou to teprve dva dny od havárie. Nejdříve ji pustím pozítří.“
Promluvila Jennifer.
„Tak vám tu nechám donést alespoň nějaké data a něco málo i pro doktora Mckaye.“ Rozhodne se pro kompromis Woolsey.
O týden pozdějiMístnost s bránou byla už téměř opravená a vypadala jako před nehodou. IOA využila příležitosti a poškozené nápisy nahradila některými svými frázemi, takže schody byli nyní anticko-pozemské.
John měl ještě zafixovanou ruku a zrovna mířil z pevniny na Atlantidu. Pomalu se přecházel nový most a kochal se krásou města. Jak byl ve městě zamířil do transportéru a přemístil se k řídící místnosti, sešel o několik pater dolů a vešel do laboratoře. Uprostřed místnosti se nacházel kulatý stůl s několika počítači a kolem něj pobíhal Rodney, Zelenka, Sam a ještě několik vědců.
„Tak co jste zjistili?“ Promluvil John a usadil se na volnou židli.
„Ty data jsou velice složitě zašifrovaná, trvalo nám celý týden prolomit základní kód chránící několik souborů.“ Začal vysvětlovat Zelenka, ale přerušil jej Rodney.
„Ale nakonec jsme jej prolomili a nyní jsme začali překládat.“ Jak domluvil Rodney navázala na něj Sam.
„Ten soubor doplňuje informace o panelu, z kterého je ten harddisk. Podle všeho to byl záložní přístup do databáze a energetické sítě.“ Promluvila Sam a následně si sedla za jeden počítač a četla nově přeložená data.
„A ta databáze je na tom harddisku?“ Ověřil si to John.
„No Wraithská databáze je hodně veliká a kapacita tohoto harddisku je nedostačující, proto tam nebude celá, ale jen její část.“ Odpověděl mu na to Rodney a poté pustil ke slovu Sam, která už pročetla nová data.
„Tady jsou uloženy záznamy o energii, která byla vynaložena k růstu každé lodi. Wraithové jako zdroj energie pro město a doky využívají geotermální energii. Podle záznamů samotné město spotřebuje 29% celkové energie. Křižníky k růstu potřebují 11%, úly 26 % a ta nová loď téměř 65%.“
„Počkejte, na té planetě rostlo více lodí, takže v součtu to rozhodně přesáhne 100%.“ Rozhodl se odporovat John.
„No je možné, že některé lodě načnou a jejich růst přerušili kvůli té nové lodi.“ Začal spekulovat Radek a Rodney ač nerad musel přikyvovat.
Chvíli bylo znovu ticho, ostatní se přidávali k Sam a pročítali data. Tichou atmosféru v laboratoři přerušil Radek.
„Bingo! Lidi něco jsem našel.“
„Co jsi našel?“ Zeptal se jej Rodney a ihned vstal a zamířil k Radkovi.
„No je tu odkaz na napájení lodi a to je přímo neúnosné. Jediné co by tohle mohlo napájet je…“ Ale Radkovu větu doplnili všichni v místnosti jedním hlasem.
„… ZPM.“
„Takže Wraithi mají pár kousků nulového modulu.“ Promluvil tentokrát John.
„No to mají, ale našel jsem tu ještě jednu hroznou zprávu.“ Přerušil jej Radek a poté dále pokračoval.
„Podle této databáze Wraithi vynalezli generátor, který je schopný pojmout téměř 50% kapacity ZPM.“
„Cože? To přece není možné!“ Zděsil se Rodney a odstrčil Radka od počítače a sám si to přečetl.
„No ano, on má pravdu.“ Potvrdil Radkovi informace Rodney.
„Tohle musíme říct Woolseymu a generálovi.“ Rozhodl John, zvedl se a vyšel z laboratoře.
O tři hodiny pozdějiSkončila porada ohledně nových nepřátelských lodích a wraithském měst. Dveře od zasedačky se otevřely a vyšel z ní Woolsey a v jeho patách byl John, Sam, Rodney a Zelenka.
„Pane to nemůžeme jen tak zničit!“ Vykřikl na Woolseyho John.
„Něco stou hrozbou musíme udělat!“ Hájil se Woolsey.
„Souhlasím pane, ale Rodney a Zelenka si myslí, že když dostaneme plány toho jejich generátoru, vymyslí způsob jak vyrobit ZPM.“ Snažil se jej přesvědčit John.
„A proč mi tohle neřekli na poradě?“ Zeptal se Woolsey a obrátil se na vědce.
„No oni to ještě neví, to mě napadlo teďka.“ Hájil se John, ale Rodney se ho zastal.
„Vyrobit modul nulového bodu je velice obtížné, ale mohli bychom je díky Wraithské práce dobít.“
„Takže k dobytí ZPM potřebujete tu Wraithskou práci co se nachází v tom městě.“ Ujasnil si to Woolsey.
„No mohli bychom to zkusit.“ Potvrdil to Rodney.
„Tak dobrá, svoláme poradu s veliteli BC-304 a když oni budou pro nevidím v tom problém.“ Rozhodl se Woolsey, jelikož jej vidina plně nabitého ZPM přesvědčila.
O půl hodiny pozdějiNyní v zasedačce seděl Woolsey a generál O´Neill. Naproti jim seděl plk. Sheppard jako velitel výsadkové jednotky a vedle něj plk. Caldwell z Daedalosu, plk. Ellis z Apolla, plk Meyersová z Phoenixu a plk.Davidson z George Hammond.
„Proč jste zrušili cestu Phoenixa k Zemi?“ Zeptala se velmi rozrušená plukovnice Meyersová.
„Chceme, aby jste se všichni zúčastnili útoku na wraithské město.“ Vysvětlil Woolsey.
„Četli jsme ta hlášení, podle všeho je planeta silně bráněna. Máte nějaký důvod k útoku?“ Zapojil se do rozhovoru Caldwell.
„No jeden bychom měli. Když se akce zdaří budeme schopni dobíjet antická ZPM.“ Vytáhl své eso z rukávu Woolsey.
„Slyšel jsem správně?“ Zeptal se Caldwell s mírně pootevřenou pusou.
„Ano plukovníku slyšel jste a nyní jsme tady, abychom se domluvili kdo poletí.“ Ujistil jej Woolsey.
„Jestli je to pravda, tak moje loď je vám plně k dispozici.“ Souhlasil Caldwell.
„S Apollem můžete taky počítat.“ Připojil se Ellis.
„Po poradě nařídím vyložení zásob, které se měli přepravit na Zem.“ Rozhodla Meyersová.
„Ač bych se rád akce účastnil, nějaká loď by měla zůstat u kolonie.“ Promluvil Davidson.
„Na orbitě naší kolonie je už sedm anticko-pozemských satelitů a devatenáct asgardských. A to nemluvíme o antických senzorech hlubokého vesmíru, o nepřátelských lodích bychom věděli dny před útokem.“ Snažil se John přesvědčit Davidsona, ale v konci řeči jej přerušil zvuk otvírajících se dveří. V nich stál Asgard v modrém obleku, který si během okamžiku sundal.
„Doufám, že nevadí moje účast na této poradě.“ Promluvil, posadil se a podle jeho hlasu bylo jasné, že je to Thor.
„Samozřejmě že ne, právě tu projednáváme útok na wraithskou planetu.“ Ujistil jej Woolsey.
„S touto situací mě plně seznámil doktor Mckay a já vás přišel požádat o odložení útoku o den.“ Promluvil Thor.
„A smíme znát důvod zdržení?“ Zeptal se Woolsey.
„Když na nás počkáte, zapojíme se do bitvy. Díky vaším naquadriovým generátorům jsme schopni napájet dilatační pole a do našich dvaceti čtyř hodin bude hotová loď typu O´Neill.“ Oznámil svým pisklavým hlasem Thor.
„To je báječná zpráva.“ Zaradoval se John a na všech tvářích v místnosti se objevil malý úsměv.
„Teďka je načase probrat strategii útoku.“ Rozhodl Woolsey a vytáhl záznamy ze senzorů.
O čtyři hodiny pozdějiJohn po dlouhé a únavné poradě vyšel ze zasedací místnosti a zamířil si to rovnou do jídelny, kde potkal zbytek svého týmu.
„Ahoj Johne, jak dopadla porada?“ Zeptala se jej Sam, když si knim přisedal.
„No vcelku dobře. Nakonec jsme i probrali personální změny.“ Oznámil John a na to vyjekl ihned Rodney.
„Co? Koho přeřadili?“
„No pro Sam mám špatnou a dobrou zprávu.“ Mluvil dále John.
„Povídej, ať to mám za sebou.“ Promluvila nervózní Sam.
„Byla jsi převelena od našeho týmu.“ Na to se ozval jen vzdech, který pocházel od Sam, ale John přesto dále pokračoval. „Jenže budeš v druhém vlajkovém týmu a posádku ti doplní Lorne a stará SG-1.“ Samin smutný obličej vystřídal úsměv. Už se těšila na členy jejího starého týmu.
„Ale zatím bys to neměla vědět. Počkej až ti to Woolsey řekne sám.“ Upozornil ji John a poté dále pokračoval.
„A viděli jste někdy agenta 007?“
„Jasně, že jo.“ Ujistil jej Rodney.
„No jak tam byl ten děda, který vymýšlel nové věcičky a udělátka na jeho mise. Tak takového koumáka nám bude dělat Pospíšil. Zvýší to šance na úspěchy v misích.“ Vysvětloval John a ostatní souhlasně přikyvovali.
O hodinu pozdějiJohnův tým měl namířeno do podzemních doků, kde se měli setkat s Pospíšilem a zvýšit tak své šance na úspěch nadcházející mise.
Došli k obrovské budově, vedle které se nacházely na zemi vsazené masivní betonové bloky. Všem došlo, že to jsou hangárové dveře od podzemních doků a jejich počet napovídal, že pod zemí je rozsáhlý komplex. Celý tým se ještě chvíli kochal a poté zamířili do budovy. Jako první museli čekat než se otevřou velké, tlusté dveře minimálně dvakrát větší než byli v SGC na povrchu. Poté všichni šli dlouhou chodbou, kterou několikrát přerušovaly dveře z mimozemských slitin a u každé museli otvírat bezpečnostními kartami. Na konci chodby, která byla dlouhá přibližně půl kilometru, byly dveře do výtahu. Všichni nasedli a zprvu nechápali proč v něm jsou sedačky, ale všem to došlo, když do hlavního doku klesaly téměř deset minut. Když vystoupili octli se v obrovské hale, do které by se i vešla BC-304. Celou tuto chodbu obklopovala římsa okolo stěn, na které nyní stál i tým.
„Myslím, že máme jít doprava.“ Řekl John a všichni se vydali tím směrem. A skutečně ve skalnaté stěně byli vsazené dveře a na nich štítek:
Dílna č. 3.
Kancelář Pavla Pospíšila.
John otevřel a všichni vešli do menší dílny. I přesto zde bylo spousta strojů po stranách místnosti a na konci další dveře s jmenovkou Pospíšila. Teďka už John zaklepal a vešel jako jediný. Kancelář byla velká jako zasedací místnost na Atlantidě. Po stranách byli počítače a stoly s technickými plány. Na konci místnosti byl dřevěný stůl a za ním seděl Pospíšil, který Johna ihned uvítal.
„Vítejte v mé říši plukovníku.“
„Těší mě pane. A můžete mi říkat John na formality si moc nepotrpím.“ Nabídl tykání John a Pospíšil jej s ochotou přijal.
„Potěšení je na mé straně Johne a já jsem Pavel.“ Jak domluvil vyrazil ven z místnosti, pozdravil se s ostatními a uvedl je k jednomu ze stolů v dílně a začal mluvit.
„IOA mě žádalo, abych vám nějak pomohl na misích a já mám takovou maličkost. Nechápu proč jste ji nezavedli ihned.“ Mluvil Pavel a poté hodil něco Johnovi.
„Tlumič?“ Řekl John.
„Ano tlumič, když jste na wraithské lodi a chcete zůstat nepozorovaní je toto ideální k použití. Vaše P90 řvou jak prodavači někde na pouti a o vás ihned ví celá loď.“ Vysvětlil Pavel a vzal si zpátky tlumič, který dal k ostatním. Poté hledal další věc na stole, se kterou se nyní obrátil na Ronona.
„Máte tady svoji zbraň?“
„Náhodou mám.“ Odpověděl a předal mu svoji pistoli.
Pospíšil chvíli něco nasazoval na hlaveň a zároveň vykládal. „Vaše zbraň je taktéž účinná, ale taky je hlučná. Zkusil jsem vyrobit tlumič přesně na míru a nyní bych jej rád vyzkoušel.“ Po chvíli nasazování se ozvalo cvaknutí, Pospíšil dal zbraň Rononovi, který zkusil vystřelit na čistou stěnu. Neozval se žádný zvuk, což znamenalo dobrou práci a Rononova zbraň byla jen o pár centimetrů delší.
„To bychom měli a nyní tu mám maličkost pro vás Rodney. Přišlo mi to od vědce z Japonska.“ Mluvil Pospíšil a zapínal detektor známek života.
„Je to plně kompatibilní i s antickou technologií. Toto přidělané zařízení vysílá nám neslyšitelný zvuk a pomocí jejich odrazů zmapuje vše v okolí.“
„Sonar.“ Nadchl se Rodney, ale i Sam.
„Ano přesně. Funguje to jak sonar. Já jsem na tomto detektoru nastavil dva módy. Jeden, který ukazoval jako doteď. Na Wraithské lodi uvidíte cesty a křižovatky, v okolí čtyř set metrů a nemusíte mít stáhnuté plány z počítačů. A ten druhý mód umožní jednotlivé cesty projíždět v 3D modelech. Ukáže vám to všechna zákoutí a například detaily kláves na panelů.“ Vysvětloval a poté zapnul první mód. Na displeji se objevila dílna, velká hala a dokonce i část výtahové šachty.
„Vidíte a to v něm není nahraná mapa a teďka zkusíme druhý mód.“ Pospíšil jak řekl tak se i stalo. Přepnul mód a na displeji se objevila dílna. Byly tam do detailu vymodelované stroje a dokonce i lidé mohli poznat svoji podobiznu. Vše, ale mělo jednu stejnou barvu. Stroje, stěny, lidé byli šedou barvou.
„Dobrá věcička.“ Pochvaloval si to John a převzal si detektor. Chvíli si sním hrál a poté se všichni vydali na prohlídku doků.
O tři hodiny později„Takže do odletu zbývá šestnáct hodin.“ Promluvil John a dále pokračoval. „My jsme tým, který přistane na planetě a získá data. Proto chci abyste byli všichni dokonale odpočatí. Máte deset hodin na spánek další dvě hodiny vás já seznámím do detailu s plánem. Tři hodiny před odletem si sbalíme věci a poslední hodinu budeme mít volno. Lodě se na místo určení dostanou do tří hodin, tak to už budeme netrpělivě sedět na zadku. Nějaké dotazy?“
„Hm ne.“ Odpověděl mu Rodney.
„Tak jo lidi jdeme na to!“ Zařval John až povzbudivým tónem.