No kapku jsem se spozdil (Toho určitě využije rigix), ale další díl je tu. Přeji příjemné čtení a omlouvám se za chyby a nesrovnalosti.
Díl 25: Výzvědy
Nad planetou se otevřelo hyperprostorové okno, z něhož vyletěla loď. Během chvíle se loď ustálila na oběžné dráze a z jejího malého hangáru vyletěla jedna transportní loď. Ta ihned vstoupila do atmosféry planety, a jakmile byla několik set metrů nad povrchem planety, tak její senzory zaměřily nedalekou vesnici. Tato transportní loď přistála necelou míli od vsi, tak aby zůstala nespatřená. Na místě ovšem nezůstala ani minutu, jelikož jejím úkolem byl výsadek jednoho muže. Ten vyčkával, dokud loď nezmizí z dohledu, poté si přehodil přes hlavu kápi a rozeběhl se ke vsi. Jeho běh byl rychlý, a tudíž byl do čtyř minut v ulicích města. Agend nebyl vůbec zadýchaný a ihned zamířil do uličky mezi domy. Pečlivě se ohlédl, zda jej nikdo nesleduje, a když byl jistý, vytáhnul z pod pláště vysílačku.
„Tady Seeker, volám cestovatelskou loď Ilinor.“ Řekl muž a neustále se ohlížel.
„Kapitán Richard z lodi Ilinor. Jaká je vaše situace?“ Ozvalo se z vysílačky.
„Bezpečně jsem se dostal do města a zahajuji průzkum.“ Odpověděl Seeker, vypnul a schoval vysílačku. O pár vteřin později vyšel z uličky a pomalu procházel mezi lidmi a snažil se vnímat co nejvíce rozhovorů. Většina konverzací se týkala o problému na lovech, drahém pití v hostincích, nebo o aktuální situaci v galaxii. Těmto hovorům vnímal větší pozornost, ale obvykle se jednalo o nedůležité informace. Až jeho pozornost v zbudila hnědovlasá dívka, co říkala postaršímu muži něco o neznámých hostech v nedaleké krčmě. Jelikož to byla ta nejžhavější stopa, kterou zatím objevil, vydal se agend do krčmy.
Uvnitř bylo celkem narváno, ale i přes hluk v místnosti byla slyšet hádka několika lidí, kteří zrovna mířili do vedlejší místnosti. Seeker neváhal a zamířil za nimi. Za dveřmi byla chodba s pěti dveřmi. Bohužel agend neviděl, do kterých hádající muži vešli, a proto začal zkoumat postupně jednotlivé dveře.
U prvních se nic neozývalo, a proto je otevřel. Za nimi se schovávala místnost s několika záchody. Jelikož byla prázdná, zamířil k druhým dveřím. Zpoza nich se ale ozývaly hluboké steny, které naznačovaly, že tamní pár je zrovna v nejlepším a proto se rozhodl je nerušit. U třetích dveří měl agent štěstí, a když je pootevřel, slyšel zřetelně rozhovor.
„Já neznám jejich adresu!“ Řekl muž a v jeho hlase byl znát strach.
„Pokud vím, je známo, že jste obchodovali s Atlantidou.“ Ozval se jiný muž.
„To je sice pravda, ale kontaktovali nás oni a jediní, kdo znali adresu, zahynuli při výbuchy portálu.“ Hájil se vystrašeně muž.
„Zjistím, zda mluvíš pravdu.“ Odpověděl a téměř okamžitě se zpoza dveří ozval hrozný křik. Po pár vteřinách křiku se rozrazily druhé dveře, z nichž vyběhla polonahá žena, a za ní stál vyděšený tlouštík.
„Buďte zticha a schovejte se!“ Vyhrkl Seeker a zatlačil dvojici dovnitř a přivřel za nimi dveře. Naštěstí to stihl včas, protože téměř okamžitě se dveře rozrazily a z nich vyšel Avatár v černém plášti následován jedním vojákem. Ihned zamířili do hlavní místnosti krčmy a vůbec se neohlíželi. Jakmile byli, pryč chopil se agend vysílačky a kontaktoval svou loď.
„Informace nelhali. Máme tu dva Avatáry mířící pryč z hostince. Žádám přepadový oddíl!“ Řekl agent a vydal se za nimi.
„Loď je na cestě, sleduj je a udávej jejich pozici.“ Vydal rozkaz kapitán lodi.
Agent se řídil dle rozkazu a vydal se ven z krčmy. Nebylo těžké je sledovat, jelikož zelený voják budil strach a lidé se uhýbali z cesty. Seeker je sledoval, dokud nevyšli z vesnici. Potom se opět chopil vysílačky a vydal pokyn.
„Jsou dva uprostřed mýtiny. Dvě stě metrů severně od vsi.“ Řekl do vysílačky jejich souřadnice agent. Netrvalo ani deset vteřin a na obloze se objevila cestovatelská transportní loď, která provedla nálet nad Avatáry. Při náletu vystřelili čtyři rakety tak, že ve se Avatáři nacházeli ve středu a téměř okamžitě je obklopilo silové pole. Transportní loď přistála vedle a z ní vystoupil voják, který Avatáry střelil uspávací šipkou. Jakmile oba padli omráčení k zemi, tak je spolu s agentem naložil do lodi a oba také nastoupili. Netrvalo dlouho a transportní loď zamířila na orbitu a následně přistála v malém hangáru lodi Cestovatelů.
„Pošlete šifrovanou zprávu na Terra Pegasus. Oznamte náš odhadovaný přílet a podejte informace o zajatcích.“ Řekl kapitán jednomu ze svých důstojníků.
O devatenáct hodin později
Radek zvesela pobíhal po řídící místnosti a vesele si pískal. Najednou jeho melodii přerušilo pípání blízké konzole, což znamenalo přílet lodi na orbitu planety.
„Pane Woolsey, Cestovatelé právě dorazili.“ Řekl Zelenka do vysílačky.
„Jsem na cestě.“ Odpověděl Woolsey.
Do dvou minut se Woolsey objevil v řídící místnosti.
„Je už plukovník Sheppard u cely? A proč máte dnes tak dobrou náladu?“ Zeptal se Woolsey.
„Plukovník bude u cely za pár minut a moje nálada se zlepšila, od té doby co odletěl Paroubek.“ Řekl Zelenka.
„Paroubek to je politik z vaší země?“ Znovu se zeptal Woolsey.
„Ano jeden z nejznámějších.“ Odpověděl Zelenka.
„Nic ve zlém, ale nemáte se s čím chlubit. Když jsem četl projev, který chtěl přečíst obyvatelům Atlantidy, skoro jsem brečel smíchy. Já jsem tolerantní člověk, ale tohle vážně bylo příliš. Proto jak začal svůj projev přednášet, tak jsem nechal odpojit jeho mikrofon.“ Řekl Woolsey a odešel pryč z místnosti.
Woolsey zamířil k nejbližšímu transportéru a nechal se přepravit k celám. Když došel k jedné z nich, stál tam už Sheppard s Rononem, kteří si prohlíželi nové vězně.
„Jak se mají naši noví hosti?“ Zeptal se Woolsey.
„Stěžují si na pokojovou službu. Teda ten v černém si stěžuje, ten voják stojí ve vedlejší cele jako sloup, nejí, nepije a vůbec nemluví.“ Řekl Sheppard.
„To protože to není jeho primární, ani sekundární účel.“ Řekl Avatár v černém hábitu.
„Konečně jsme se k něčemu dostali. Máme na vás pár otázek.“ Promluvil Woolsey.
„Otázek je mnoho, ale odpovědí je nedostatek.“ Odpověděl v hádankách Avatár.
„Znají Avatáři naší pozici?“ Zeptal se Sheppard.
„Už tak jsem vám toho řekl moc a další odpovědi nedostanete.“ Řekl Avatár.
„Jak myslíte. Shepparde v této bedně je dáreček od Jaffů, myslím, že je vhodná příležitost.“ Řekl Woolsey.
„Já rád dárky.“ Řekl John a s vřelostí otevřel bednu. V ní našel asi metr dlouhou tyč zakončenou třemi hroty.
„Oni nám dali vidle?“ Promluvil poprvé Ronon.
„To nejsou vidle, ale Goa´uldský mučicí nástroj. Jsem zvědavý, zda to funguje i na Avatáry.“ Řekl spíše pro sebe John a přistoupil k panelu. Naťukal přístupový kód a otevřel dveře od cely.
Netrvalo ani půl minuty a z cel se ozýval hrozný křik, který naznačoval, že tato mučící metoda funguje i na Avatáry.
O dvě hodiny později
„Náš ptáček zpíval.“ Řek John hned jak přišel do zasedací místnosti, kde již čekal Woolsey, Rodney, Cameron a Sam.
„Jak jsi jej k tomu donutil.“ Zeptal se Cam.
„Použil jsem tu hračku od Jaffů.“ Odpověděl John.
„Hej to ne! Já ji chtěl použít první!“ Řekl Cam a zatvářil se uraženě.
„No byl jsem rychlejší!“ Řekl a zašklebil se John.
„Nehádejte se a radši nám řekni, co ses dozvěděl.“ Ukončila jejich hádku Sam.
„Podle všeho na Avatáry silně působí mučicí nástroje Jaffů. Po pár minutách mé společnosti dostal Avatár zástavu. Jennifer jej úspěšně oživila a poté začal vězeň odpovídat na mé otázky.“
„Že by to šlo až tak snadno?“ Řekl spíše pro sebe Woolsey.
„No asi nemají tak silnou vůli jako my. Každopádně jsem toho využil a položil pár otázek. Například Avatáři moc nevěřili na hlídače a přístroj proti Furlingům. Proto se ani od nich nedovíme polohu stanice, ani nezjistíme jak ji dobít.
„To je škoda.“ Řekl Rodney.
„Ale naštěstí jsem se dozvěděl, že Avatáři zatím neznají polohu Terry Pegasus. Ale podle našeho vězně vysílají desítky skupin na různé planety, a snaží se získat adresu.“ Řekl John.
„To je všechno co jste se od něj dozvěděl?“ Zeptal se Woolsey.
„No zatím. Ti Avatáři se tváří jako siláci, ale náš vězeň se moc nepředvedl. Stačil jsem mu položit sotva pár otázek a on znovu zkolaboval. Podle Jennifer za to může převážně to krátké mučení, jelikož to působí velmi citlivě na jejich nervovou soustavu.“ Řekl John.
„A co ten voják, z toho jsi nic nedostal?“ Zeptal se Rodney.
„Ne, ten neřekl ani hlásku. Ale já si myslím, že by se na něj měl podívat Rodney.“ Navrhl John.
„Proč já?“ Zeptal se Rodney a tvářil se, jako že mu je to nepříjemné vyslýchat a mučit vězně.
„Protože ten voják má na hlavě nějaký druh čipu a ty by ses na to mohl kouknout.“ Vysvětli John.
„No dobře. Ale jako bych neměl dost své práce a teďka se musím starat i o tohle.“ Zamumlal si pro sebe Rodney, vstal a odešel z místnosti.
John a Cameron také dlouho neváhali a poté zamířili do hangáru. Oba nastoupili do jednoho z Jumperů a John se bez váhání usadil na místo pilota. Pár vteřin poté už jumper opouštěl město a přímou čarou mířil na oběžnou dráhu. Když už loď byla ve volném vesmíru, tak se Johnovi a Cameronovi naskytl pohled, který se jen tak nevidí. Po celé oběžné dráze byly desítky satelitů a místy i nějaká loď. Dvojice měla namířeno právě k jedné z nich, konkrétně k cestovatelské lodi. Její posádka ihned zpozorovala blížící se loď, ihned otevřela hangár, ve kterém jumper následně přistál.
„A proč tu vlastně jsme?“ Zeptal se John.
„Tak za prvé. Kapitán téhle lodi by nám rád představil nejlepšího agenta a za druhé mám tu rande.“ Řekl Cameron.
„Fakt? Je to brunetka, nebo blondýnka?“ Začal vyzvídat John.
„Neřeknu, protože to zatím není nic vážného. Pokud bude, samozřejmě ti ji představím.“ Uklidnil ho Cameron a otevřel zadní dveře. Za nimi byl už uvítací výbor, v jehož čele stála Larrin.
„Ahoj Larrin, to je doba co jsme se neviděli.“ Řekl překvapeně John.
„Nazdar Shepparde a ahoj Camerone.“ Pozdravila oba Larrin a poté přistoupila k Mitchellovi a dala mu dlouhou pusu.
„To si děláš prdel.“ Řekl John a div mu nevypadly oči z důlků.
„Larrin ty si kapitánka téhle lodi? Myslel jsem, že je to Richard.“ Řekl Mitchell, jakmile se vyrval z obětí.
„Ne, ale jakmile jsem se dozvěděla, že letí sem, nemohla jsem tě nevidět.“ Odpověděla mu Larrin.
„Počkej, to je sní to rande?“ Zeptal se John a pořád nevěřil vlastním očím.
„No prvně jsem ti to nechtěl hnedka říct, protože vím, že mezi vámi dvěma to jiskřilo.“ Vysvětlil Mitchell.
„Aha, a jak dlouho to spolu táhnete?“ Vyzvídal John.
„No celkem dlouho. Proč myslíš, že jsem tak často chodil na diplomatické mise k Cestovatelům.“ Řekl Mitchell.
„Aha… No tak já si jdu prohlédnou tuto loď a vás nechám o samotě.“ Řekl John a zamířil pryč z hangáru.
„Vzal to celkem dobře.“ Řekla Larrin.
„To jo.“ Potvrdil Mitchell.
Toto je spoiler!!!:
|
Další díl bude začátek všemi očekávaného souboje na TERRA PEGASUS. |