Stargate : Ejection 2
12/24/10 ; 21:20 ZULU; Lokace neznámá; Někde nad střední Evropou
To, co se pak stalo, se odehrálo během zlomku vteřiny:
…palubní počítač přijal příkaz ke katapultaci…
…pomocí údajů z palubních senzorů vyhodnotil, že v okolí je přijatelný tlak a dýchatelná atmosféra…
…jeden za druhým se na obou stranách odpálily nýty spojující víko kokpitu s letounem…
…veškerá palubní záznamová média se vymazala a sebezničila…
…od katapultážních sedaček se odpojily všechny spojovací kabely a záchytné háky…
…odpálila se série pyropatron pod každou ze sedaček…
…sedačky byly spolu se svými okupanty silou rovnající se přibližně 9-10G vystřeleny z kokpitu…
…aktivovala se autodestrukce letounu a inerciální tlumiče se začaly přetěžovat…
Tři vteřiny po tom, co byli Sheppard s McKayem vystřeleni ze své F-302 -ky, se několik desítek metrů směrem vpředu pod nimi ozvala ohlušující rána doprovázená ostrým světlem a teplem. To bylo to, jak se spolu s autodestrukcí stroje přetížily a vybuchly inerciální tlumiče. V tu dobu už automatický systém zahájil na všech subprostorových frekvencích nouzové vysílání, označující jejich polohu, které vycházelo z vnitřku jejich sedaček, kde byl jejich vysílač umístěn. Spolu s „černou skříňkou“ letounu a daty zaznamenanými palubními senzory a počítačem, zkrátka takový palubní deník stroje. To vše na dvou krystalových discích v každé sedačce. Současně s tím výškoměry v sedačkách začaly odpočítávat do výšky, která jim byla naprogramovaná, tedy 2000 metrů. Po dosažení této výšky se z vrchu sedačky vystřelil malý padáček, který částečně zpomalil, a hlavně stabilizoval jejich pád. Následně se současně s vysunutím hlavního padáku odpálily pyropatrony spojující sedadla s připoutanými piloty v nich. Po tomto oddělení se piloti vydali svým vlastním pádem a jejich sedačky tím svým, přičemž se u nich vystřelil malý padáček, který měl zjemnit jejich už tak tvrdý dopad a zachránit důležitá, zašifrovaná data před jejich samotným vyzvednutím.
Sheppard s McKayem pomalu klesali na svých polokulových padácích k zemi na území, o němž si nebyli jisti, které zemi vlastně náleží. Věděli jistě jen to, že místní je vzhledem k tomu, že na ně zaútočily jejich stíhačky, mít v lásce zřejmě nebudou.
Sheppard předpokládal, že budou někde na území hranic Ruska s, a tady opravdu dál nevěděl. Věděl jen, že byli na jejich straně hranice, protože Rusové o nich věděli a nezaútočili by na ně.
No a Rodneyho názor na situaci byl… no on vlastně žádný neměl. Přetížení při katapultaci na něj bylo příliš a upadl do bezvědomí. Měl pouze štěstí, že celý proces od zatažení za katapultážní madla byl zcela automatický.
12/24/10 ; 21:27 ZULU; Lokace neznámá; Někde ve střední Evropě
Po dalších asi dvou minutách pomalého pádu dopadl Sheppard zlehka na malou zasněženou louku. Sněhu zde bylo tolik, že mu sahal až do půli těla. Poté rychle sbalil svůj padák a vydal se do blízkého lesíka, aby nebyl tolik nápadný. Tam skryl padák do jednoho dutého, spadlého stromu, a začal si přebírat svou výstroj:
Měl s sebou FN P 90-ku, kterou si narychlo vyndal z držáku u nohou a s jejím pouzdrem pomocí suchého zipu si ji přidělal k nohavici kalhot na pravé noze během toho, co vysílal MAY-DAY. Doufal, že McKay udělal to samé, jelikož ho o tom instruoval na základně, ale moc tomu nevěřil.
Ještě měl s sebou standardní 9mm Berettu, kterou měl po celý let přidělanou na levé noze. Dále bojový nůž, sadu první pomoci, nouzový příděl jídla v podobě energetických sušenek, vysílačku, nouzový naváděcí majáček GPS, který ihned aktivoval, a výbavu ve své neprůstřelné vestě.
Poté chtěl vyzkoušet svou vysílačku, avšak zjistil, že během katapultáže se mu nějak dostala mezi jeho hrudník a pás od padáku, takže když se jeho padák napnul, rozdrtil následný záškub vysílačku mezi pásem a jeho hrudníkem. Naštěstí dříve povolila vysílačka, než jeho žebra, i když teď nemůže na SGC nahlásit svůj stav, a konečně se dozvědět, kdo a proč na něj zaútočil, jak ho zaměřil, a kde to sakra je. Pak se chopil svého naváděcího majáčku a aktivoval na něm miniobrazovku. Na dotykovém displeji namačkal několik ikon a následně se mu na něm zobrazila poloha McKayova podkožního lokátoru, byl kousek od něj… kousek, no, vlastně necelých 5 kilometrů, ale co je to pro trénovaného podplukovníka jednotek Stargate.
Určil si směr a vydal se za McKayem.
12/24/10 ; 21:30 ZULU; HomeWorld Security; Pentagon; Washington D. C.; USA
„Waltře.“ zavolal na svého podřízeného generál O´Neill.
„Ano, pane.“
„Mluvil jsem s prezidentem, řekl, že se to pokusí nějak politicky ujednat.“
„Obávám se, že na to už je pozdě pane.“
„Jak to myslíte, seržante?“ ptal se generál.
Nato seržant Herrimen kývl na jednoho z jemu podřízených techniků, který zmáčkl jedno tlačítko, a místností se začal ozývat za všech okolností klidný hlas podplukovníka Johna Shepparda:
…„MAY-DAY, MAY-DAY, MAY-DAY, tady Spaceman 2-1, volám Siera Golf Charlie, byli sme napadeni neznámými bandity, detonace nepřátelských střel za zádí poškodila směrová kormidla a způsobila výpadek motorů. Stroj je neovladatelný, opakuji, stroj je neovladatelný. Vyhlašuji stav ohrožení, opakuji, vyhlašuji stav ohrožení, opouštíme stroj, opouštíme stroj, Spaceman 2-1 konec.“…„Tohle jsme zachytili přes SGC asi před sedmi minutami, pane. Následně naše satelity začaly zaznamenávat nouzové subprostorové vysílání z jejich sedaček a podkožních implantátů.“ řekl seržant a přitom ukazoval na obrazovku na stěně místnosti. Tam byla zobrazena mapa, kde blikaly dva modré body označující piloty, dva žluté body označující katapultážní sedadla a dva červené body označující dvě stíhačky, které je sestřelily, jak se vrací na svou základnu. Následně tam byl i bílý kruh, označující pravděpodobné místo dopadu trosek z F-302-ky.
„Kruci, zase pozdě.“zaklel si generál „No každopádně, máme na orbitě nějakou loď, která by je vyzvedla?“
„Bohužel ne, pane…“ řekl seržant a podával mu jednu složku „…Odyssea je na špionážní misi na území Luciánské aliance, Daedalus je na půli cesty z Pegasu a Apollo napůl tam, Sun-Tsu pátrá po další planetě třídy Ikarus a Hammond je u jedné černé díry kvůli pokusu o kontakt s bránou Destiny. Takže zrovna nemáme k dispozici žádnou loď. Pane.“
„Skvěle, takže je odtamtud musíme dostat pomocí diplomacie, no to to dopadne. Naštěstí je to spojenec a né třeba Severní Korea, tak to snad půjde hladce.
„To se uvidí, pane.“
„No nic, já to jdu oznámit prezidentovi. Kdyby se něco změnilo, zavolejte mě.“
„Rozkaz pane.“
12/24/10 ; 21:25 ZULU; Lokace neznámá; Někde nad střední Evropou
Ve výšce 4000 metrů nad zemí letěly vedle sebe ve formaci dvě stíhačky. Ty samé stíhačky, které asi tak před dvěma minutami sestřelily Sheppardovu a McKayovu F-302 -ku. Piloti se nyní, jak jinak než anglicky, hlásili své základně.
„Základno, tady Pohotovost 1, cíl byl sestřelen, opakuji, cíl byl sestřelen, vidím dva padáky jdoucí k zemi, opakuji, máme tu dva přeživší, nepřátelský stroj vybuchl a trosky padají k zemi. Přepínám.“
„Pohotovost 1, tady Základna, gratuluji, kapitáne, právě se vám podařilo sestřelit experimentální stíhačku USAF. Přepínám.“
„Základno, opakujte. Cože?“
„Pohotovost 1, Pohotovost 2, právě jste sestřelili prototyp experimentální STEALTH stíhačky USAF na testovacím letu. Přepínám.“
„Základno, jak to, že jsme o tom letu nevěděli? Přepínám.“
„Pohotovost 1, stíhačka měla problémy s vysílačkou a letěla podle předešlých rozkazů nejkratší cestou na nouzové přistání na letadlovou loď USS. Seahawk u jižního pobřeží Francie. Přes nás neměla původně vůbec letět. Oznámení o jejím přeletu naším vzdušným prostorem se zdrželo někde cestou. Přepínám.“
„Rozumím, Základno, Pohotovost 1 žádá o další rozkazy. Přepínám.“
„Pohotovost 1, vraťte se zpět domů, pro piloty vysíláme záchranné skupiny. Základna, konec.“
„Rozumím, Základno, Pohotovost 1 a Pohotovost 2 se vrací domů. Konec.“
Nato se obě stíhačky stočily na pravý bok a začaly klesat.
12/24/10 ; 21:35 ZULU; Lokace neznámá; Někde ve střední Evropě
Po asi osmiminutovém běhu se Sheppard podle jeho GPS majáčku přiblížil k McKayově pozici. A skutečně, po tom, co se pořádně rozhlédl, spatřil svého spolucestujícího, jak visí na padákové šňůře asi tak dva metry nad zemí. Nad tím se Sheppard musel pousmát. To byl celý McKay, vždy se musel do něčeho zamotat a on ho musel jako vždy z toho zase dostat. Tentokrát se McKay zamotal i se svým padákem do koruny jednoho vysokého jehličnanu pokrytého vrstvou sněhu. Nejevil však žádné známky života, jelikož byl stále ještě v bezvědomí z přetížení při katapultáži. Sheppard se postavil před něj a snažil se ho probudit tím, že na něj pokřikoval jeho jméno, když to nepomohlo, zkusil jeho první jméno, také bez úspěchu. Nakonec ho to přestalo bavit a se slovy: „Vstávat McKayi!“ mu hodil přímo doprostřed obličeje jednu velkou sněhovou kouli. Na to už kanadský vědec zareagoval a s nesmírně zábavným kopáním nohama a neustálým zmítáním se začal řvát na celé kolo:
„Co to sakra?! Kdo to sakra?! Kde to sakra sem??!“
„Hej, McKayi, klídek. Visíš na svým padáku na stromě.“
„Klídek, tak klídek jo, tobě se to řekne, klídek, ale ty ses neocitl dva metry nad zemí visící na prádelní šňůře, jo!“
„Ok, ok, přestaň tady laskavě vyvádět a místo toho si radši zatáhni za ty červený táhla na svých ramenou, těma si…“ to už ale nemusel dále vysvětlovat, jelikož McKay bezmyšlenkovitě ve své panice za obě naráz zatáhl a jaképak bylo jeho překvapení, když se mu uvolnily popruhy na ramenou spojující ho s jeho padákem a on jako šiška spadl dva metry dolů do půl metru sněhu…„uvolníš padák.“ dopověděl Sheppard po tom, co McKay spadl jako šiška dolů.
„Dík. Tak na to sem už taky přišel. Tos to nemohl říct hned?!“
„Mohl, ale to by pak nebyla taková zábava.“
Nato mu Sheppard pomohl na nohy.
„Kde to vlastně sme?“
„Nemám ponětí, Rodney, mám jen tenhle GPS majáček, kterej mě dovedl až k tobě, ale přesnou pozici mi neřekne, to neumí, od toho máme podkožní lokátory.“
„A jelikož já nemám svý věci, tak s tím nic nemůžu udělat. Prostě skvělý.“
„Když už sme u těch věcí. Co máš s sebou? Vzal sis doufám s sebou P-90 -tku, že jo?“
„Tu jsem si na nohu přidělal ještě před startem. Pro jistotu. A jak se zdá, udělal jsem jenom dobře.“ řekl McKay a vyndal si z pouzdra na noze FN P-90 -ku s plným zásobníkem, baterkou a laserovým zaměřovačem. Další věci měl stejné jako Sheppard, jen měl navíc své PDA a noční vidění, které si vzal místo nouzové vysílačky a které Sheppard na základně nevyfasoval, jelikož si McKay před ním vzal poslední volné. Z důvodu, jak on sám řekl, „lepšího výhledu v noci“.
„Dobře, ten noktovizor mi dej a vydáme se směrem na západ. Snad se nám podaří dostat k nějaký vesnici nebo městu.“ řekl Sheppard a přes protesty McKaye, že mají zůstat na místě, aby je lépe našli, se tím směrem oba vydali.
12/24/10 ; 21:40 ZULU; Základna; Někde ve střední Evropě
Oba dva piloti, kteří ještě před patnácti minutami zasahovali proti „vetřelci“ ve vzdušném prostoru jejich státu, ze kterého se vyklubala americká stíhačka STEALTH v nouzi, nyní, po přistání na své základně, mířili v doprovodu dvou poručíků do kanceláře velitele základny v hodnosti plukovníka.
Jakmile vešli, všichni čtyři perfektně zasalutovali svému veliteli, který jim tento pozdrav oplatil. Následně poslal oba poručíky pryč a nařídil jim, ať hlídají vstup do kanceláře. Poručíci zasalutovali, potvrdili rozkaz a vyšli z kanceláře, načež za sebou zavřeli dveře a střežili vstup. Jak jim samotným došlo, konverzace uvnitř bude probíhat na velice tajné téma. A tak skutečně probíhala:
„Pánové, posaďte se,…“, pokynul plukovník oběma pilotům ke koženým křeslům před jeho stolem. Oba se posadili, aby neurazili svého velícího…, „dáte si něco k pití?“ ptal se podezřele pohostinně plukovník.
„Ne, pane, děkujeme. Ve službě nikdy, pane.“ odpověděl za oba mladý kapitán, jež pilotoval stroj pod označením Pohotovost 1 a za celou akci nesl zodpovědnost.
„Dobrá tedy.“ řekl plukovník a sám si nalil do sklenky čirou tekutinu, patrně kořalku, načež pokračoval:
„Pánové, to, co vám teď řeknu, je přísně tajné. Tak tajné, že o tom ví jen prezident, náčelník generálního štábu a pár šťastlivců, mezi které se teď počítáme i my tři.“ řekl a ukázal na ně na všechny.
„Ten neznámý objekt, který dnes ve 21:10 centrálního času vstoupil do našeho vzdušného prostoru, a proti kterému jste vy dva zasahovali, vzbudil nahoře pořádný povyk. Radar ho totiž vůbec nezachytil a naše „jiné“ způsoby detekce, však víte jaké myslím,“ řekl plukovník a oba kapitáni jen souhlasně zakývali, „se z něj mohli snad zbláznit, jelikož jim na obrazovce zářil jak vánoční stromeček. Proto jste měli také povolení ho bez varování sestřelit. A teď nám Američani tvrdí, že to bylo jen jejich nové experimentální letadlo typu STEALTH, kterému se porouchala vysílačka, a mířilo přes nás na nouzové přistání na moři. Kecy. Letadla STEALTH neumí přistávat na letadlových lodích a nesvítí jako betlémská kometa. Tohle bylo něco nového, něco, o čem Amíci nechtějí, aby se o tom kdokoliv dozvěděl.“
„Souhlasím, pane,“ přikýval kapitán „tohle rozhodně nebylo „obyčejné“ STEALTH letadlo. Viděli sme na vlastní oči, jak se na místě otočilo o sto osmdesát stupňů a pak vyrazilo proti nám, a pak proti nám vyslali ve všech směrech takovou, nevím jak to popsat, takovou vlnu energie, pane. Vyhodilo to rakety do vzduchu ještě před nárazem do nich. Ten výbuch je sice poškodil, ale ne tak dost, aby to vyvolalo takovou explozi po jejich katapultáži, pane. To letadlo muselo mít jistě nějaký druh sebedestrukčního zařízení, pane.“
„Souhlasím s vámi, kapitáne. Ještě jedna věc. Jak ta věc ksakru vypadala?“
„Víte, pane,“ začal druhý kapitán „velice prudce a rychle manévrovala. Ale všiml sem si, že měla vzadu obrovskej, řekl bych snad raketovej motor, dva motory na křídlech a ty křídla měla ohnutý dolů, do skoro půlkruhu, pane. Víc vám toho neřeknu, viděl jsem ji jen chvilku a navíc zezadu. Byla opravdu strašně mrštná, pane.“
„Děkuji, pánové. Můžete jít. Ale nezapomeňte, že se tento rozhovor nikdy nestal. Já zatím předám vaše hlášení na vyšší místa.“
„Pane, ano, pane.“ řekli sborově oba kapitáni, když se postavili do pozoru a zasalutovali. Následně se otočili a vyšli ven ze dveří. Hned nato plukovník zvedl sluchátko svého telefonu a řekl:
„Dejte mi zabezpečenou linku na náčelníka generálního štábu. Děkuji.“
12/24/10 ; 22:00 ZULU; Lokace neznámá; Někde ve střední Evropě
Po pětadvaceti minutách rychlejší chůze, s četnými zastávkami, aby si McKay mohl odpočinout, se oba dostali na dohled k jednomu menšímu městečku. Sheppard si ze své neprůstřelné vesty vyndal menší kompaktní verzi dalekohledu velkého akorát na jedno oko a začal prozkoumávat pomezí městečka, jestli nespatří nějaké ukazatele směru, ale než stačil pořádně zaostřit, spatřil v dáli oslnivé světlo, jak se poměrně rychle přibližuje směrem k nim. Následně už uslyšel, jak se k nim blíží zvuky helikoptéry, přesněji dvou, protože hned nato i druhá helikoptéra aktivovala svůj pátrací reflektor. Sheppard se rozhodl, že bude nejlepší se od nich nechat vyzvednout, protože tušil, kde by tak asi mohli být. A věděl, že země, ve které se pravděpodobně teď nachází, je spojencem Spojených států. Když se obě helikoptéry přiblížily asi na patnáct metrů, vypnuly svá pátrací světla a Sheppard s McKayem se právě dívali na jednu helikoptéru ruského typu Mi-17 a jednu typu Mi-24. Ta menší typu Mi-17 se začala snášet na přistání na zasněženou louku těsně před nimi. Po dosedu do sněhu se dveře helikoptéry otevřely a z ní dosti neohrabaně vyskočil muž menší postavy následován dvěma vojáky se samopaly. Čím více a více se muž takto v noci k nim přibližoval, tím více byly jeho kontury tváře rozeznatelnější, až v něm oba poznali někoho, koho by zde ani jeden nečekal.
„Podplukovníku Shepparde, Rodney, tak vás bych tady opravdu nečekal. Neříkali jste, že se stavíte na návštěvu.“ vtipkoval muž.
„Radku? Co ty tu ksakru děláš?“
„Taky tě rád vidím Rodney.“
„Jo, jo, ahoj, ale co TY tady teda děláš?“
To Zelenku trochu naštvalo, ale pokračoval:
„Měl sem třítýdenní dovolenou, tak sem zajel na návštěvu k našim, když mi volal sám generál O´Neill, že jste se vloudili do našeho vzdušného prostoru, když jste byli na tom testovacím letu.“
„Testovacím letu, jakým testovacím letu?“ nechápal Rodney.
„No přece, jak jste testovali tu novou stíhačku STEALTH.“ řekl směrem k Sheppardovi Zelenka a poukázal tím na to, že jeho společníci z řad armády umí anglicky a nemají o projektu brány, nebo o tom, co je to F-302, ani ponětí.
„Jo, jasně.“ pochopil konečně McKay.
„Tak moment Radku, říkal jste, že jste jel k vašim? Kde to vlastně sme?“
„Jsme kousek před městem Železnice v okrese Jičín v Královéhradeckém kraji asi 5 Km severo-severo-východně od Jičína.“
„Cože to?“ divil se stále Rodney.
„Jste u mě doma. Jste na území České Republiky.“
„„Tak to celkem sedí. Zrovna sme totiž měli namířeno směrem na Prahu.““ řekl Sheppard celkem slušnou antičtinou.
„„Od kdy umíš anticky?““ divil se Rodney, ale odpovídal mu také v tentokrát plynulé antičtině.
„„Postupně se to učím. Při naší práci se to hodí. Navíc sem už dočet Válku a Mír a začal se nudit.““ podotkl Sheppard.
„„Aha, to je vlastně fakt.““
„„Hele Radku, jak nás vlastně vaše letectvo našlo?““ snažil se konečně zjistit Sheppard.
„„No, armáda by vás ani nezachytila, kdyby neměli zrovna na cvičení v Krkonoších jednu VĚRU z 531. praporu pasivních systémů z Tábora.““ odpověděl také anticky Radek.
„„Co to je? O tom sem nikdy neslyšel?““ divil se Sheppard.
„„Je to pasivní senzor určený pro vyhledávání, identifikaci a sledování vzdušných, pozemních a námořních cílů. Zkrátka a dobře přijímá všechno od moderních pulsních signálů, jako jsou radar, SIF,navigace, datalinky, rušičky a tak podobně až po elektromagnetické vlnění v atmosféře. Dá se tím zaměřit cokoliv od GPS navigace v autě až po letoun STEALTH. Nebo taky, jako ve vašem případě, se tím dá zaměřit elektromagnetické stínění radarů ve vaší F-302-ce.““ vysvětlil dopodrobna Radek.
„„Tak tím se to vysvětluje, zaznamenali naše elektromagnetické stínění radaru a zjistili tak naší polohu. Tak proto sme se těch stíhaček nemohli zbavit.““ okomentoval to jako vždy McKay.
„„Přesně tak Rodney. Svítili ste jim na obrazovce jako vánoční stromeček. Už si asi mysleli, že přilétá Santa Claus.““ zavtipkoval Zelenka.
„Hele, nechci nic namítat, ale je tu na mě slušná zima, co takhle odsud vypadnout?“ zeptal se McKay.
„Jo, jasně, pojďte a nastupte si.“ ukázal Zelenka na vrtulník.
Jak k němu šli, tak minuli počáteční Zelenkův doprovod českých vojáků, kteří sice uměli anglicky, ale po tom, co nyní slyšeli, si jen lámali hlavu, co to bylo za jazyk, a jak to vysvětlí jejich nadřízenému, který po nich chtěl podrobnou zprávou o všem, co si ti tři mezi sebou řeknou.
Poté, co všichni nastoupili, se dveře vrtulníku zavřely, a oni odstartovali směrem, jak jim Zelenka řekl, na leteckou základnu armády v Čáslavi, vzdálenou asi 60 Km letu. Zde má na všechny tři čekat vládní speciál, který je dopraví do Washingtonu D. C..
12/24/10 ; 22:15 ZULU; HomeWorld Security; Pentagon; Washington D. C.; USA
„Pane.“ pozdravil seržant Herrimen, který přišel za generálem O´Neillem do jeho kanceláře.
„Co je nového, seržante?“
„Pane, přišla zpráva od doktora Zelenky. Našli podplukovníka Shepparda a doktora McKaye, jsou naživu, jen trochu poškrábaní a otlučení z katapultáže a přistání v lese. Letí s nimi na vojenskou leteckou základnu a pak rovnou speciálem sem.“
„Skvěle, seržante. Můžete jít.“
„Promiňte, pane, ale to není všechno. Pane.“
„Ano Waltře.“
„Víte, pane. Chtěli jsme zaměřit katapultážní sedadla, abychom je mohli vyzvednout a prozkoumat v nich uložené záznamy.“
„Ano?“
„Jak sedadlo pilota, tak trosky stroje jsme už zaměřili a jejich polohu odeslali našemu extrakčnímu týmu, ale lokátor v sedadle kopilota utichl hned, jak sedadlo dopadlo na zem. Pane.“
„Chcete mi říci, že ho nemůžete najít?“
„Bohužel ano, pane.“
„Dobrá, tak v tom případě mu vyšlete příkaz k sebezničení.“
„To už jsme zkoušeli pětkrát, pane. Nereaguje.“
„Skvěle. Takže nejenom že jsme přišli o jednu 302-ku, když ji sestřelily stíhačky spojeneckého státu, ale navíc se nám někde na území toho státu povaluje velká spousta dat jak o té 302-ce, tak o programu brány. Tak tomu se říká skvělej den.“
„Omlouvám se, pane.“
„To nic, Waltře, vy za nic nemůžete.“
„Ano, pane.“
„Máte alespoň poslední známou polohu té sedačky?“
„Přibližnou, pane.“
„Tak ji pošlete extrakčnímu týmu. Snad budou mít štěstí.“
„Rozkaz, pane.“
Nato seržant odešel z kanceláře a generál se posadil do svého křesla s úmyslem, že si zavolá ze svého červeného telefonu.
12/24/10 ; 23:00 ZULU; Velitelský podzemní bunkr poblíž Brna; Česká republika
Jednou z chodeb podzemního bunkru procházel jeden z vyšších, ale méně známých generálů české armády v doprovodu jednoho vědce a dvou strážných.
„Měli jsme celkem štěstí, pane, ta věc spadla jednomu chalupáři, co bydlí v lese pár kilometrů od místa sestřelu, rovnou do obýváku na televizi.“
„Výborně. Co nás to stálo?“
„Novou střechu, stovku plazmu a sto tisíc korun, generále.“
„Skvělá cena, doktore. Doufám, že nám to bude stát za to.“
„Uvidíte sám, pane. Chvíli sice potrvá dostat se přes šifrování, ale nakonec se nám to povede. Už jen ta technologie, co je uvnitř, je stovky let před námi.“
Za tohoto rozhovoru došli společně k jedněm dveřím, které hlídala ozbrojená stráž. Generál jednomu z nich pokynul, načež voják zadal vstupní kód a otevřel dveře.
Když generál vstoupil, spatřil na stole v obležení techniků katapultážní sedadlo, postavené zády k němu, na němž bylo napsáno:
...Property of the United States Air Force...
...F-302 ejection seat...
...Property of the Stargate program...
...Made in Taiwan...