Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky "Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei

"Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
-Jack O Neill- díky :D

Destiny Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1226
Bydliště: Pegasova galaxie, Atlantis
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
:rflmao: Opravdu povedená říkanka :rflmao:
I am proud to be member of Sheppofilclub
Obrázek
Můžeme být jen tím čím jsme. Nic víc, nic míň. (Kahlan Amnell)
Není tak těžké za přítele umřít, jako najít takového, aby umírat stálo za to.

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:bravo: A jedným slovom?
Vynikajúce.
:lol: :thumbsup:
:bye:

Příspěvek 13.12.2011 19:53:11
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju za krásné komentáře :oops:
Teď vůbec nevím, jestli si můžu troufnout, dát sem něco, co není legrace :).
No, zkusím to a slíbím, že nějaká legrace ještě časem bude.
Dneska jenom drobný nápad:

Komentář

„Ne. Nechtějte po mně, abych komentoval současnou situaci. Dávám si za ni totiž vinu, víte? To můj nápad tohle všechno spustil. Nebyl jsem tak chytrý, abych dohlédl až do konce, i když mě to mohlo napadnout. Řešení se mi zdálo tak jednoduché. Máme problémy s odpadem? Kam jinam s ním, než ho nechat spálit ve slunci? Vysloužilých raket a raketoplánů máme přece taky dost. A fungovalo to, pamatujete? Aspoň chvíli. Dokud jsme se nerozhodli, že když máme takové skvělé odkladiště, můžeme ho přeplnit jako každou skládku na planetě. A ne jenom obyčejným odpadem.
Že jsem si tehdy raději neukousl jazyk. Nejjednodušší řešení nejsou pro naši rasu ta nejsprávnější. Hned jich zneužijeme.
Ale slunce nám to vrátilo. Všechno. Proto teď sedíme v jednom z posledních krytů, který vydržel. Na povrchu je všechno spálené. Až dojde dýchatelný vzduch z podzemní kapsy, kterou se nám podařilo navrtat před týdnem, skončíme taky. A to je vlastně dobře.
Tak po mně nechtějte žádné vyjádření. Znělo by – máme, co jsme si zasloužili.“


Hezký večer :sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:02:23, celkově upraveno 1

Mooony Uživatelský avatar
Command Chief Master Sergeant
Command Chief Master Sergeant

Příspěvky: 998
Bydliště: Brno
Pohlaví: Neuvedeno

Odpovědět s citací
 
Páni :shock: tohle je dokonalé :) nemám slov, rozhodně více takových nápadů :bravo:

Příspěvek 14.12.2011 18:52:03
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky Mooony :oops:, už jich moc není, ale snad se ještě nějaký dostaví :)
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:03:00, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Dobré. :)
:hmmm: Na dĺžke mi až tak veľmi nezáleží, ale je dobré ak je to kvalitná poviedka. :wink:
:thumright: a :bye:

Příspěvek 21.12.2011 11:45:34
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Puk - děkuju :) . Jsem ráda, že se líbí i takové malé nápady.

Přeju všem klidné vánoce. Ať Vám jde :write: i :book:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:03:13, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Aj ja Ti prajem: Šťastné a veselé prežitie Vianočných sviatkov.
:santa: :santa: :santa: :colors: :colors: :colors: :colors: :rendeer: :rendeer: :rendeer:
:think: : :flower: :bye:

Příspěvek 31.12.2011 17:23:00
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Ahoj, krásný nový rok a jedna malá parodie na konec toho starého :)
Nevím, jestli znáte písničku z českého seriálu Sanitka - tohle je podle ní:

Tvůj čas

Tvůj čas je pro nás pouhé prozatím
Tvůj čas dnes řekne já už neplatím
Krmení přišel čas
Na tvou vesnici pad hlas
A času je míň
než se zdálo před půl hodinou

Človíčku chvátej Wraithi jdou
Srocují se před Branou
Šipky přiletí
Lidi odnesou
Co nejdřív
Človíčku chvátej ještě dnes
Wraithský Úl už se snes
Wraithi přichází
Už tu jsou
Už letí
Věčným spánkem budeš snít
Na vlastní oči uvidíš
Jak krmení probíhá ucítíš

Můj čas, to jsou jen chvilky radostí
Můj čas, nic dobrého ti nevěští
Rád bys zůstal živ
Na to jsi měl myslet dřív
Nečekej dál
Že ustrnu se nad tebou

Človíčku chvátej Wraithi jdou
Každou chvíli přistanou
Zbaví tě tísně tvé
Síly tvé
Co nejdřív

Človíčku chvátej ještě dnes
Wraithský Úl už se snes
Wraithi přichází
Už tu jsou
Už letí
Věčným spánkem budeš snít
Na vlastní oči uvidíš
Jak krmení probíhá ucítíš

Až příště Úly přistanou
Wraithi se k tobě dostanou
Hezky se nakrmí a zavrní si štěstím


:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:03:37, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:drink2: :pivo: :horko: :shaking: :shaking2: :compress: :colors: :bravo: :rflmao: :lol: :biglol: :laugh: :pyramida: :hlaseni: :kapela: :loltransparent: :laugh:
:stavka: :idea: :ok:
Parádne, veľkolepé, vynikajúce, skvelé. :yahoo:
A aj slová sedia k hudbe. :yes:
:heat: :faint:
:bye:

Skoro som zabudol: Všetko najlepšie v Novom roku :shaking: :shaking2: :compress: :colors:

Příspěvek 31.12.2011 18:46:48
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Puk - díky a Tobě taky :drink2: :colors: :mrgreen: :thumright:
Občas si to zpívám při mytí nádobí :rflmao:
:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:03:57, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:offtopic:
Chvályhodná to činnosť, ale tie slová sa k nej hodia. :yes:
:bye:

Příspěvek 16.1.2012 20:42:08
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Možná trochu divné a napůl jako sen, ale jednou ráno jsem potkala:
Stín

Ten taxík se řítil kolem, jakoby ho honili všichni čerti.
Na poslední chvíli jsem mu uskočil z cesty. Naštěstí jsem zvyklý si dávat pozor zvlášť na přechodech pro chodce.
Zpomalovací retardér pod žlutým autem s pruhy jenom heknul a pak tiše zasténal, když ho přeletěl temný stín.
Po zádech mi přeběhl mráz. Zarazil jsem se na jedno krátké vědomé nadechnutí, pak jsem rychlým krokem překonal silnici a zabočil do sousední ulice. V údivu jsem pozvedl obočí – taxík stál napříč cesty a mírně se pohupoval.
Svítání zrovna zhášelo lampy a temnota na pár minut před rozbřeskem získala vládu nad městem. A tma ještě větší prosákla žlutým lakem. Zachvěla se v odrazu automobilových zrcátek a zmizela s prvním ranním výkřikem pana kosa.
Zpomalil jsem. Každodenní mechanická cesta do práce získala punc tajemnosti. Nenápadným obloukem jsem se blížil k autu. Řidič uvnitř sebou přestal házet a strnul s široce otevřenýma očima, upřenýma do mých.
Dodal jsem si odvahy a naklonil se k okénku.
„Jste v pořádku?“ zeptal jsem se polohlasem.
„Jasně, kámo. Máš nějakej problém?“ taxikář se na mě ušklíbl a sáhl po cigaretě. Jen jeho nepřirozeně rozšířené oči a třesoucí se ruce, které zápasily s krabičkou sirek, prozradily, že problém není na mojí straně.
„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou. „Ne. Žádný problém. Děkuji.“ Couvl jsem a vykročil ke stanici metra. Až po pár krocích jsem si uvědomil, jaká zima se rozlévala kolem žlutého auta taxi. Ohlédl jsem se. Řidič už zase seděl bez hnutí a zíral před sebe. Mezi prsty se mu drolila nezapálená cigareta.


:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:04:21, celkově upraveno 1

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Ježiš, to bylo tak tajemmé a temné a děsivé, ale pěkné.

Příspěvek 19.2.2012 19:59:18
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Další drobnost jsem měla kdysi napsanou, pak se mi ji podařilo vymazat, ale v hlavě zůstala a včera se mi ji podařilo dát znovu dohromady. Tady je:

STANLEY

„Stanley!“ hlas matky se naléhavě rozlehl domem.
Chlapec pootočil hlavu, aby viděl na dveře svého pokoje, a hned se zase vrátil k předcházející činnosti: pečlivému rozbalování velké krabice. Dostal ji včera v noci. Otec se u něho zastavil, když přišel z práce, aby ho pohladil po vlasech a zaklepal nehtem na obřadně zabalený dárek. Ráno byl zase pryč.
Stanley odstranil poslední vrstvu obalu a odklopil víko. Oči mu zazářily nad tou krásou. S dokonalým modelem jednoduché galaxie mohl manipulovat podle potřeby. Sledoval ji jako celek a pak si vybral a přiblížil jednu sluneční soustavu. Prsty se mu rozběhly po přiloženém ovladači.
„Tak Stanley, kde jsi? Oběd už je na stole.“ Hlas zněl tentokrát mnohem blíž a také mnohem rozzlobeněji.
Chlapec se zamračil na dveře. Právě se mu podařilo zadat správnou sestavu příkazů. Ještě neměl hlad. Kdo by při takové zábavě myslel na jídlo?
„Stanley, nebudu to už opakovat.“ Tentokrát to znělo tiše a nebezpečně klidně. Byl čas poslechnout.
Naposledy se podíval do otevřené krabice. Podle jeho pokynů se ke třetí planetě sledované soustavy blížila velká kometa. Jestli planetu mine nebo se díky několika kolizím v pásu asteroidů střetnou, to už nezjistil. S povzdechem zaklapnul víko a vydal se po schodech dolů do jídelny.


Hezký zbytek neděle :sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:04:41, celkově upraveno 1

Met.CZ Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 102
Bydliště: Trutnov
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Hm docela dobrý krátký připěh na zamyšlení :)
Fantazie je důležitější než vědění.
- Albert Einstein


Stargate: Zrcadlový zlom

http://sga-project.com/forum/viewtopic.php?f=27&t=9255

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Met.CZ - děkuju

A další krátká kraťoučká:

Chlouba Eridantu

Nekonečnou prázdnotou vesmíru se vznášela kosmická loď. Byla úplně nová a první svého druhu. Celá posádka se přes noc stala hrdiny, když sjednocená vláda Eridantu oznámila, že určených padesát obyvatel poprvé v dějinách vstoupí za hranice sluneční soustavy. Prošli přísným výcvikem, který trval několik cyklů, a teď se tedy s lodí konečně odpoutali od základny, obíhající mateřskou planetu. Šťastně absolvovali první ze skoků v nekonečném prostoru.
Všichni členové posádky lodi stáli u obrovských oken, a sledovali úžasnou podívanou, kterou jim vesmír přichystal pro jejich první let.
„Nádhera,“ vydechl kapitán a naklonil se blíž k obrazovce.
Vysokou rychlostí se k nim blížila zeď složená ze všech barev spektra.
„Za okamžik jsme uvnitř,“ hlásil vědecký důstojník ze svého stanoviště.
Zeď se dotkla lodě. Ozvalo se sotva slyšitelné lupnutí a Chlouba Eridantu zmizela ve spršce mýdlové vody společně s celým známým vesmírem.

„To byla ale veliká bublina, ta se ti povedla.“ Maminka pohladila děvčátko po vlasech.
„Hmmm,“ řekla holčička. „Ale praskla moc brzy. Udělám další,“ rozhodla se. „Snad vydrží déle.“
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:05:10, celkově upraveno 1

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Trochu som to tu zanedbal, ale našťastie sú to krátke proviedky. :)
Kľudne pokračuj, sú dobré. :yes: 8)
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Taková :jako: pitomost :jako: , ale už pár lidí rozesmála. Snad rozesměje i někoho z Vás :D

PŘÍRUČKA

o chovu Wraithů


Chov Wraithů je zcela nesprávný termín, který je třeba upravit, a místo slova chov použít slovo pěstování.

Pěstování Wraithů počíná jejich odchytem. Při něm si pěstitel musí počínat obzvlášť opatrně a za každou cenu se vyhnout jejich „krmné ruce“, která je nebezpečnou zbraní. Mnohý pěstitel přišel ke smrtelnému úrazu, když se na odchyt patřičně nesoustředil a wraithskou „krmnou ruku“ opominul.

Po odchytu se Wraithové sázejí do země. Sadba musí být dostatečně hluboká, aby se Wraith nedokázal sám vyhrabat.

Další postup je zcela jednoduchý. Půdu osázenou Wraithy je třeba pečlivě zalévat a udusávat a po několika měsících se každý z Wraithů změní ve velice kvalitní hnojivo, využitelné pro další pěstování užitkových plodin.

Působnost každého zasazeného Wraitha je cca 2 m2. Nejsilnější účinek má hnojivo zhruba po roce.

Pokud bude pěstitel používat Wraithy v tříletých cyklech, bude jeho pole vydávat maximální výnos.
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:05:32, celkově upraveno 1

deadalos Uživatelský avatar
Captain
Captain

Příspěvky: 1544
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak to bylo pěkné hned to vyzkoším :D :D :D .

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Jéjej, tak to nemá chybu, doporučím známým...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuji, děkuji a děkuji všem :)
Teď se budu chvíli věnovat "Zápiskům", ale nějaké hlouposti se tady ještě určitě dočkáte :D

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:06:02, celkově upraveno 1

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Moje Potrefená Múza se nezaměřuje jenom na Pegas, ale brousí i po jiných seriálech. Tak vzniklo Obyčejné ráno. A dokonce už má i pokračování :wink:
Kdo nezná Sanctuary nebo česky Svatyni, tomu se omlouvám, nevím, jak moc to bude srozumitelné.

Sanctuary 1: Obyčejné ráno

Ráno se od řeky vytáhla mlha a zahalila všechno kolem mokrým závojem. Ulice ztmavly, jak se na dláždění a asfaltu usadila vlhkost. Horní část mohutné kovové brány trčela z oparu s vědomím vlastní důležitosti. Chránila velice zvláštní místo, o kterém věděl jenom málokdo nejenom ve velkém městě, kde se nacházelo, ale i v celém světě.
Zvonek, řinčící uvnitř budovy za branou, vyburcoval Henryho. Přes triko si přehodil župan a běžel k nejbližšímu počítači, napojenému na domovní síť. Kamera nahlížející skrz mřížoví v bráně mu ukázala trochu překvapivý obraz. Vysokou ženu choulící se v mohutném svetru a za ní dvě postavy zahalené v dlouhých pláštích s kápí.
„Kdo to je?“ Helen se Henrymu naklonila přes rameno, aby lépe viděla na monitor.
„Nemám zdání,“ pokrčil rameny. „Ale ti dva,“ přiblížil zahalené postavy, „my někoho připomínají.“
Pootočil hlavu, aby viděl Helen do obličeje. „Mám je pustit?“
Helen se ještě vteřinu upřeně dívala na obrazovku, než přikývla.
Brána se pomalu a bezhlučně otevřela.
Helen a Henry na monitoru sledovali, jak žena kývla na postavy v povzdálí, a jako první vešla na prostranství před domem. Než došli k hlavnímu vchodu, už se otvíral.
Big Guy stál ve dveřích a chystal se ustoupit, aby vpustil nečekanou ranní návštěvu. Při pohledu na zahalené osoby se zarazil a z úst mu vyšel trochu váhavý skřek. Postavy se k sobě naklonily a odpověděly stejně.
„Dobré ráno,“ pozdravila žena a vstoupila.
„Dobré ráno,“ ozvalo se ode dveří z boku vstupní haly, uzavírajících vstup do tajemného nitra domu. Helen zůstala stát v pozadí a pokynula Big Guyovi, aby ji se zahalenými hosty následoval.
Henry došel až k návštěvnici. „Vítáme vás. Paní doktorka s vámi bude chtít mluvit. Odvedu vás do něčeho příjemnějšího, než je vstupní hala,“ pousmál se.
„Děkuji.“ Šla za ním do pokoje s krbem a dvěma pohovkami, oddělenými úzkým stolkem. Zvědavě se rozhlížela a svůj zájem o okolí nijak neskrývala.
Henry ji usadil do pohovky.
„Mohu vám nabídnout šálek čaje?“ zeptal se. Hlavou se mu honilo, kdo ho uvaří, když je Biggie s Helen. S povzdechem usoudil, že to bude na něm.

Helen Magnusová se zastavila u stolu ve své kanceláři. Nesedla si. Otočila se k návštěvníkům a s očekáváním se na ně zadívala.
Trochu se ošívali a kradmými, trhavými pohyby si stahovali kapuce z hlav. Stáli blízko sebe, jakoby se chtěli chránit před okolím. Pohledy jejich očí střílely z Helen na Big Guye a zpátky.
Jeden z příchozích se k Big Guyovi obrátil a začal mu něco vysvětlovat neznámou huhlavou řečí.
Big Guy se zamračil a potřásal hlavou. Odpovídal stejně, ale jeho řeč byla proložena tichým vrčením a zněla jako strohé odmítání.
K diskuzi se přidal i druhý návštěvník. Trojice stála proti sobě a huhlání prokládala nejenom vrčením a syčením, ale i velmi hlasitými skřeky.
Helen všechno pozorně sledovala. Jejich gestikulace jí napověděla víc, než si noví příchozí dokázali představit.

„Děkuji,“ zamumlala žena v pohovce. Uchopila hrnek s čajem do obou rukou a zamračila se na temný krb. Byla jí zima.
„Dobré ráno,“ ozval se ode dveří nový, nepříjemně svěží hlas. Patřil mladému muži. „Jmenuji se Will Zimermann. Budu vám chvíli dělat společnost.“
„Eli,“ představila se žena u krbu. „Tedy, Eleanor Norová,“ doplnila celé své jméno. Alespoň téměř celé.
„Tak tedy, slečno Eli, co vás k nám přivádí?“ Will se posadil proti ní a zapletené prsty si položil do klína.
Zvedla oči k jeho tváři. „Přivádí? Ano. Přivedla jsem vám návštěvu. Odvedla si je doktorka.“ Pousmála se při vzpomínce na překvapení dveřníka, když se hned ráno setkal s někým svého druhu. „Potkala jsem je včera večer, ale,“ zarazila se, „ten milý pán s čajem říkal, že se mnou bude chtít ta doktorka mluvit taky. Nepočkáme na ni?“
Will ji pozorně sledoval. Přestože se snažila chovat klidně, byla na ní znát mírná nervozita. Kruhy pod očima prozrazovaly, že se na dnešek v noci příliš nevyspala, a v pohledu, který občas vrhla na dveře, byla cítit potlačovaná obava.
„Ta návštěva,“ řekl Will jemně, „vás asi překvapila.“
„Vás ne?“ Pozvedla hrnek s čajem a trochu upila. Byl horký a sladký.
„Jistě.“ Všiml si, jak pookřála, když se napila. „Nestává se často, aby nás někdo přišel navštívit – tak brzy ráno,“ dodal s úsměvem.
Znovu se napila a pozorovala ho přes okraj hrnku. „To by byl ten nejmenší problém,“ trochu si povzdechla.
Will jenom pozvedl obočí a čekal.
Místo dalších slov se opřela do pohovky a přimhouřila oči. Teplo nápoje se jí příjemně rozlévalo tělem. Konečně přestala být napnutá a připravená k ráznému zákroku. Toho si užila za celou dlouhou noc dost a dost. Nejméně stokrát si vyčetla, že se plete do cizích záležitostí, ale ty dvě smutné postavy nemohla nechat bloudit po ulicích. Stav svého bytu bude řešit později.
Ticho v místnosti se prohlubovalo. Eli zvedla oči, až když si Will odkašlal.
„Promiňte, říkal jste něco?“ zeptala se zdvořile. Tak se zabrala do vlastních úvah, že přestala vnímat okolí.
„Ne,“ řekl překvapeně Will. Udivilo ho, jak se může někdo na neznámém místě tolik vzdálit v myšlenkách. „Ale rád bych se na něco zeptal,“ pokračoval hned.
Eli se na něj s očekáváním zadívala.
„Nechci, abyste měla problémy kvůli dětem. Nejsou doma samy, že?“
Zarazila se a trochu podezřívavě si ho změřila. „Děti?“ zeptala se. Pak si všimla, jak mu oči sklouzly po jejím svetru, a rozesmála se. „Vy myslíte tohle,“ zatahala se za neuměle uvázanou mašličku na rukávu. „Dcerka kamarádky se učí vázat mašle. Jsou jí tři.“
„Vítám vás tady a děkuji, že jste je dovedla,“ ozval se ode dveří ženský hlas. Helen vstoupila do pokoje.
Eleanor se zvedla, odložila hrnek s čajem a pevně si s doktorkou stiskly ruce.
„Kde jsou?“ starala se Eli. Přes problémy, které se svými zvláštními návštěvníky měla, za ně stále cítila odpovědnost.
„Jsou s Big Guyem,“ řekla doktorka a obrátila se k Willovi. „Běž za nimi, jsou trochu nervózní. Vzal je na snídani.“
Eleanor se nezdržela malého úsměvu. Nedovedla si představit, k čemu by byl malý a štíhlý Will platný, kdyby se ‚tlapky‘, jak jim v duchu říkala, rozhodly k nějaké akci. Will s vážnou tváří odešel.
„Tak,“ Helen pokynula k pohovce a sama si sedla naproti, „jak jste k nim přišla?“
„Oni přišli ke mně. Potkala jsem je na ulici. Sledovali mne dva bloky, než jsme se domluvili.“ Eli si povzdechla. „Nebyla to zrovna přívětivá čtvrť. Raději jsem je vzala domů. Chvíli trvalo, než jsme se pochopili, ale pak jsem je přivedla sem. Prý hledají svého přítele. Ten Big Guy, to je on?“
„Ano,“ Helen se zamyšleně dívala do ztracena. Přemýšlela o druhu, ze kterého pocházel jeden z jejích nejstarších přátel. Nebyly zrovna přátelští ani mezi sebou, natož k ostatním obyvatelům Země. Biggie byl čestná výjimka, která potvrzovala staletími prověřené pravidlo.
Zvedla oči k Eli. „Jak jste se dozvěděla o tomto místě?“
„Dozvídám se víc věcí, než bych sama chtěla,“ pokrčila Eleanor rameny. „Ale některé informace se hodí.“ Podívala se na Helen a v očích jí zahrálo. „Je dobré vědět, kam odvést cizince, kteří bloudí nocí.“
Helen stále čekala na odpověď. Eli svraštila čelo přemýšlením.
„Myslím, že se o vás zmínila Andoriel,“ řekla pomalu. „Moje sestra,“ dodala, když si všimla nechápavého pohledu doktorky Magnusové. „Než odjela na tu dalekou cestu.“ Eli krátce bolestivě stiskla rty a pokračovala: „Byla u mě na návštěvě a chodila městem. Nedostala jsem v práci volno, tak se musela zabavit sama. Šla kolem řeky a narazila na váš dům. Je nádherný. Prohlížela si ho a všimla si, že v zadní části probíhá nějaká zajímavá akce. Neviděla toho moc, ale vrátila se nadšená z toho, co tady ve městě máme.“
„Vaše sestra někam odjela?“ zeptala se Helen.
Eleanor přikývla. Kolem úst se jí objevily jemné vrásky. „Odjela na nějakou tajnou misi. Bude to už rok. Nedávno nám přišla zpráva, že je nezvěstná. Ztratila se a nemohou ji najít.“ Sklopila hlavu a zamračila se na desku stolku před sebou. „Je naživu,“ prohlásila tiše, ale rozhodně.

Big Guy byl šťastný a také rozpačitý a trochu se zlobil. Ta nenadálá návštěva ho překvapila víc, než by od sebe očekával. Byl rád, že se k nim přidal Will, ale musel dávat o to větší pozor, aby se nestalo něco nepředvídaného. Usadil hosty v kuchyni a doufal, že se nebudou chtít příliš rozhlížet po domě. Někteří tvorové, obývající Útočiště, by nemuseli setkání se dvěma podrážděnými Yettii přečkat bez úhony a naopak. A Big Guy nechtěl dělat Helen zbytečné potíže. Zatím se toho od nich moc nedozvěděl. Jenom, že se ho vydali hledat. Už to bylo značně neobvyklé. Pochopitelnější bylo, že to byly samice. Vždycky byly podnikavější a odvážnější. V jeho společnosti pořád vládl matriarchát.
A teď dvě samice seděly na zemi pod kuchyňkou linkou a ušklíbaly se nad nejlepším čajem, který se dal sehnat v dobře zásobeném domě Helen Magnusové.
Big Guy se podíval po Willovi. Doktor Zimermann se opíral o dveře u vchodu do kuchyně a se zájmem sledoval počínání hostů. Neubránil se srovnání s tvorem, kterého už pár let považoval za přítele, a mezi obočím se mu začala usazovat starostlivá vráska.
„Ale ne, tady se vstává čím dál dřív,“ ozvalo se vedle Willa.
Kate okázale zívala a ledabyle si přitom přikrývala otevřená ústa rukou. Druhou si jezdila v neučesaných vlasech.
Big Guy jenom syknul. Neuspořádaný oděv Kate vyvolal bouřlivou reakci. Obě návštěvnice se zvedly a začaly prskat.
„Pryč!“ houkl na ni, když zůstala překvapeně zírat na nečekané ranní strávnice. „Wille, odveď ji,“ žádal a oba dva vystrkoval ze dveří do chodby.
Will i Kate zůstali stát vedle sebe těsně za dveřmi, které jim Big Guy přirazil rovnou před nosem. Podívali se na sebe a Kate pozvedla obočí.
„Co se to tu děje?“ zeptala se.
Will jenom potřásl hlavou a vydal se chodbou do společenské místnosti. Po pár krocích se otočil a kývl na Kate.
„Povím ti to někde v teple,“ řekl a přejel si dlaní po paži druhé ruky. Dnešní ráno bylo velmi chladné.

Eli pila už druhý šálek výborného čaje a pomalu se posunula o další krok dál před velkou knihovnou. S hlavou otočenou ke straně studovala jeden titul za druhým a nad některými se usmála. Stejně jako její starší sestra, i ona milovala knihy.
Dveře se rozletěly a do místnosti vešly její ‚tlapky‘. U vchodu se zarazily, ostražitě se rozhlédly, a pak teprve pokračovaly do pokoje. Big Guy je následoval a netvářil se zrovna radostně. S rostoucí nelibostí pozoroval, jak ohmatávaly potahy křesel, a dovolil si nesouhlasné syknutí poté, co jedna z nich začala podrobně zkoumat sochu v rohu místnosti. Po jeho hlasitém projevu se prudce otočila, vrazila do sochy a ta se na zemi rozletěla na několik kusů.
Eleonor se zamračila. „Tak dost!“ řekla rázně a vykročila k ‚tlapkám‘. „Už jste udělaly nepořádek u mě doma. To by mohlo pro dnešek stačit.“
Samice k ní potočily hlavy, ale hned pokračovaly ve svém zkoumání.
„To na ně neplatí,“ potřásl Big Guy hlavou.
Tentokrát se obě zarazily a ta bližší se po něm ohnala. Uhnul a přikrčil se.
„To vás hledaly?“ zeptala se ho Eli.
Počkal s odpovědí, až budou obě návštěvnice opět zaujaté zkoumáním nového prostředí a trochu se od něj vzdálí.
„Ano. I když to pořád nechápu,“ zahučel tiše.
„Jestli jsem tomu dobře porozuměla, chtějí vás zpátky,“ pokračovala Eleanor.
Big Guy jenom zamručel.
„Nechci se vás dotknout, ale nejste pro ně něco jako vyvrhel, když žijete tak dlouho mezi lidmi?“ pokračovala Eli v dotazech. „Proč vás chtějí odvést?“
„To mi neřekly,“ vypadlo z Big Guye dříve, než si všiml, že jedna ze samic je v dosahu. Přiskočila k němu a rozpřáhla se. Big Guy se skrčil v očekávání úderu a Eli na ni přes jeho hlavu rozzlobeně zasyčela. Samice zaváhala a stáhla napřaženou ruku. Oči jí jezdily z jednoho na druhého a občas se tázavě obrátily ke své společnici. Pak ustoupila a okázale se k Eli otočila zády.
„Máte problém.“ Big Guy se vztyčil, sotva byla z dosahu.
Ta sledovala ‚tlapky‘ a mhouřila oči. „Jo. Asi mám,“ souhlasila trochu nepřítomně. „Jenom nevím, jak jsem k němu přišla.“
„Já ano.“ V hlase mu zaznělo utajované veselí. „Právě jste na mě vznesla nárok.“
„Nepovídejte!“ Eli k němu zvedla pobavený pohled. Všimla si, jak se jeho výraz změnil, a zarazila se. „Myslel jste to vážně,“ řekl ohromeně.
„Neměl s vámi být Will?“ Helen stála mezi dveřmi a pozorně sledovala dění v místnosti.
„Musel odvést Kate. Ublížily by jí.“ Big Guy se pohledem dotknul samic.
„Ach,“ vydechla doktorka, „chápu.“ Zůstávala poblíž vchodu a nespustila oči z ‚tlapek‘. „A tady nic nehrozí?“ ptala se hned dál.
Eli pozorovala své bývalé chráněnky. Už zase stály u sebe a huhlavě si vyměňovaly nějaké poznatky. Jedna přitom bezmyšlenkovitě cupovala polštář z pohovky a druhá otáčela listy ve velké knize. Neotáčela je dlouho. Zvuk trhaného papíru zapálil Eli ohníčky v očích. Rázně vzala ‚tlapce‘ knihu z tlap, hlasitě ji zavřela a bouchla s ní o stůl. Dělala to za celou noc tolikrát, že jí to vůbec nepřišlo divné.
Helen si s Big Guyem vyměnila udivený pohled. Oba překvapilo, že se na ni samice nevrhly a nesnažily se ji zabít. Podle jejich chápání světa k tomu měly víc než dost důvodů.
„Už mě to začíná unavovat,“ postěžovala si pro sebe Eleanor, ukázala na ‚tlapky‘ a pokračovala hlasitěji: „Takže – vy dvě sednout. A aspoň chvíli bez pohybu,“ Namířeným prstem pomalu přejela k pohovce.
‚Tlapky‘ něco zahuhlaly a se strkáním se přesunuly na označené místo.
„Snad to chvíli vydrží,“ otočila se Eli k doktorce a Big Guyovi. „V noci to fungovalo vždycky tak na půl hodiny.“
Všichni tři vyšli na chodbu. Křídlo dveří nechali pootevřené jenom tak, aby z pokoje uslyšeli větší hluk.
„Neuvěřitelné.“ Helen si Eli prohlížela se zájmem. „Jak jste to dokázala?“
Eleanor pokrčila rameny. „Udělaly jsme takovou malou počáteční dohodu. Vědí, že jsou ve světě, kde se lépe orientuju já, takže mám hlavní slovo. Až je někdy přijdu navštívit do jejich světa, budu zase já dělat, co mi řeknou.“
Big Guy se rozesmál, až se z toho rozkašlal. „V našem světě byste nepřežila ani jednu minutu,“ vypravil ze sebe.
„A to je důvod, proč se do vašeho světa nechystám,“ usmála se na něj klidně Eli. „Nikdy.“
„Dobrá,“ uzavřela Helen celou věc s vedoucím postavením ve smečce velkonohých samic. „Ještě je tady další otázka,“ obrátila se na Big Guye. „Jak se rozhodneš?“
Podíval se na pootevřené dveře a v očích se mu zamžilo touhou po domově.
„Nemůžu se vrátit,“ řekl s přemáháním. Trhaně se nadechl a otočil se k Eli. „Měla jste pravdu, jsem vyvrhel. Zabili by mě, jakmile bych se mezi nimi objevil.“
Eleanor poklesla ramena. „To je mi moc líto,“ zašeptala. „Ale,“ pokračovala hned, „proč tedy tak touží po tom, vás odvést?“
„Právě proto.“ Big Guy sklonil hlavu
„A jak jim řekneme, že nepůjdeš?“ I Helen se starostlivě podívala na dveře.
„Nepoznávám tě, Helen. Nikdy jsi neměla problémy s komunikací.“ Vysoký holohlavý muž se k nim zvolna blížil chodbou a zdálky se usmíval. Eli se v hlavě mihla představa žraloka, kroužícího kolem vyhlédnuté kořisti.
„Dneska ráno se tu s návštěvami roztrhl pytel,“ hlásil otráveně Will. Šel vedle vysokého muže a v jeho stínu byl snadno přehlédnutelný.
„No tak, Wille,“ sklopil k němu muž výsměšný pohled, „kde je vaše příslovečná pohostinnost?“
„Spletl jste si dveře,“ zamumlal Will a hlasitěji pokračoval: „Jestli je to, co se návštěv týká, všechno, půjdu něco dělat.“ Otočil se a zmizel dřív, než se Helen nadechla k odpovědi.
„Johne? Co tě přivádí?“ Helen si nově příchozího měřila podezřívavým pohledem.
„To nemohu přijít pozdravit svoji starou známou?“ zašklebil se na ni muž zvaný John.
„Nikdy nechodíš jen tak,“ mračila se na něj Helen.
Třesk rozbíjeného skla z místnosti, u které stáli, jim připomněl momentálně nejzávažnější problém. Helen se s otázkou v očích obrátila k Big Guyovi. Ten jenom potřásl hlavou. Kdyby se pokusil odmítnout žádost vyslankyň kmene, znamenalo by to smrt stejně nezvratně, jako jeho návrat. Promyšleně ho postavily do neřešitelné situace.
„Vyřídím to sama,“ povzdechla si doktorka a otevřela dveře.
Vyjekla a v posledním okamžiku se vyhnula letící míse. Kovový, mírně vypouklý kruh jí proletěl kolem hlavy a zastavil se v napřažené ruce Johna.
Eli se opřela o zeď potom, co ji Big Guy strhl stranou, z dosahu letícího předmětu. Z místnosti se ozvaly rozzlobené výkřiky a Helen couvala zpátky s rukama před sebou.
„Není s nimi žádná řeč,“ potřásla hlavou a otočila se k Big Guyovi. „Jak se s nimi dá rozumně mluvit?“
„Nedá,“ byla jediná odpověď, které se dočkala.
Eli se narovnala a zhluboka se nadechla. „Já to zkusím,“ řekla odhodlaně a vešla do pokoje. Dveře za sebou nechala dokořán.
„Zajímavé.“ John ji sledoval pohledem.
Big Guy se váhavě vydal za Eleanor. Nechtěl ji nechat s rozlícenými samicemi samotnou.
Syčely na ni a prskaly, ale neútočily. A také nechtěly rozumět tomu, co jim říkala.
„Předtím rozuměly docela dobře,“ zavrčela Eli. Začínala toho mít dost. Stres a nevyspání si začalo vybírat svou daň. Pootočila hlavu k místu, kde tušila Big Guye. „Neříkej mi, že na tebe budu muset vážně vznést nárok, aby tě tu nechaly.“ Soustředila se na samice a ani si neuvědomila, že mu tyká.
„To už jsi udělala,“ zaslechla huhlavou odpověď.
„Tak co tu ještě chtějí?“ nechápala.
„Zabít mě a teď i tebe. Nesnášejí odpor.“
„Ale neútočí,“ Eli byla čím dál víc zmatená.
„To přijde.“ Big Guy za ní byl přikrčený a připravený na sebemenší výhrůžný pohyb samic. Byly nevypočitatelné a zákeřné.
„Nelíbí se mi to,“ řekla Helen tiše. Sledovala situaci v místnosti před sebou. „Víš, odkud ty dvě přišly?“ obrátila se na Johna.
„Vím,“ přikývl John. „Na co myslíš?“
Eleanor stála před ‚tlapkami‘ a pomalu a důrazně jim říkala, že musejí odejít samy a co nejdříve. Nezdálo se, že by ji poslouchaly. Jedna z nich se naklonila na stranu a zadívala se na Big Guye. Couvnul a zavrtěl hlavou. Nespokojenost ‚tlapek‘ byla cítit až do přilehlé chodby.
Helen stiskla malou vysílačku a přiblížila ji k obličeji. Než stačila promluvit, v pokoji se strhl boj. Pustila ji a vyrazila Eli a Big Guyovi na pomoc. John ji následoval.
Big Guy s jednou z ‚tlapek‘ se drželi za ramena a hráli si na přetahovanou. Bylo zřejmé, kdo má navrch. Big Guy pomalu ustupoval a nepomohlo mu ani výhrůžné cenění zubů.
Eli neměla vůbec žádnou šanci, ale dařilo se jí vyhýbat se přímým útokům. V duchu děkovala kursům sebeobrany a karate, na které chodila společně se sestrou. Věděla, že se nesmí nechat překvapit. Jediný úder její protivnice, který by ji zasáhl, by rázně a jednoznačně rozhodl celý souboj.
Helen se podařilo odtrhnout jednu nepřátelskou ruku z Big Guye a zasypala samici sérií rychlých tvrdých úderů do obličeje. Pak se musela vyhnout ráně, kterou se po ní ‚tlapka‘ ohnala. Skoro se jí to podařilo. Nezdálo se, že by ji útok Helen nějak úspěšně zastavil, ale Big Guy využil příležitost a zkroutil jí druhou ruku za záda. Kopala a volnou rukou kolem sebe tloukla tak rychle a účinně, že ani Big Guy ani Helen nestačili uhýbat.
John se domníval, že souboj s druhou samicí bude jednoduchý, ale přepočítal se. Nejenom, že se mu silou vyrovnala, ale byla mrštnější, než by od jejího zavalitého těla očekával.
Eli zmateně zamrkala. Postava Johna se rozplývala a objevovala na nečekaných místech. Eleanor na vteřinu ztratila pozornost a málem se jí to stalo osudným. ‚Tlapka‘ ji zasáhla a odhodila ji daleko stranou. Naštěstí dopadla na pohovku, převrátila ji a skončila na zemi, zasypaná polštáři.
Henry a Will vběhli do místnosti. Dvakrát se zablesklo a obě návštěvnice klesly k zemi.
„Uf,“ vydechl si Henry a sklonil se nad jednou z ‚tlapek‘. Dotkl se tepny na jejím krku, aby se přesvědčil, že žije. „Použili jsme omračovače na nejvyšší výkon. Chvíli si pospí.“
„To je dobře.“ Helen stála v předklonu a rukama se opírala o kolena. Zhluboka dýchala. Jedna z obdržených ran jí vyrazila dech.
John nedbale jednou rukou postavil pohovku a pomohl Eli zpátky na nohy.
„Děkuju,“ zamumlala a snažila se vytáhnout prsty z jeho velké dlaně.
„Henry, jak je na tom štít?“ Doktorka Magnusová se narovnala.
„Vypnutý,“ hlásil Henry a ani k ní neobrátil pohled.
„Johne,“ otočila se k němu Helen. „Mohl bys je dopravit tam, odkud přišly?“ pokynula k ležícím tělům.
„Jistě,“ trochu ohrnul horní ret, pustil Eleanor a sklonil se nad ‚tlapkami‘. Zmizel i s nimi v narůžovělém světle.
Eli jeho nenadálý odchod přešla mlčením. Rozhlédla se po zničené místnosti. Co nestačily zdevastovat při prohlídce, to vzalo za své během boje.
„Tady to vypadá skoro jako u mě doma,“ usmála se. „To mi připomíná, že bych se měla vrátit.“ Otočila se k Helen. „Ráda jsem vás všechny poznala.“ Postupně se podívala na všechny přítomné. „Ale asi bych měla jít. Doma mě čeká hodně práce.“ Znovu se rozhlédla. „A vás nejspíš taky.“
„Vyprovodím tě,“ řekl Biggie a jako první vykročil ke dveřím.
Eli ještě kývla na Helen a vydala se za ním.

„Kde je?“ byla první otázka Johna, když se znovu objevil v místnosti.
„Všichni uklízí.“ Henry se po něm ohlédl od knihovny, kam se pokoušel naskládat všechny vypadané knihy. „Něco jsi chtěl? Třeba pomoci?“
„Ne.“ Malé slůvko znělo jako nerudné zaskřípání. „Chtěl jsem ještě mluvit s tou ženou, co tu byla.“
„Hele, chlape, Eli nech na pokoji.“ Henry se zatvářil výhrůžně. „Ostatně – je pryč. Odešla hned potom, co jsi zmizel. A co jí chceš?“
„Tak to bude jenom mezi mnou a Eli,“ usmál se na něj John a zmizel.


Hezký den :sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:06:44, celkově upraveno 1

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron