Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

SG: ZDP - druhá série bude - asi :)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Mě zas těší tvé povídky, taková příjemná oddechová četba :)

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
hmmmm, som zvedavý ako sa nesplnenie toho prísľubu tomu drakostrážcovi cesty, že odhovorí Acea od tej cesty, prejaví na ďalšom vývojí udalostí...

andoriel priznaj sa! ty máš nejako podozrivo rada draky... :twisted:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Přiznávám. Mám ráda draky :) A v ZOO jdu vždycky pozdravit hady škrtiče a sklípkana :D . A pak mám taky ráda broučky :oops: Ale to je z mého povídání asi jasné.
Díky Aiwendille

:bye: :sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
bueeeee, hady, chrobáky, škrtiče... nemam rád...


:ban: :ban: :ban:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Prečítal som si pokračovanie a jediné čo ma napadá je: Problémy sú tu. :roll:

Tak, sem s pokrračovaním Problémov. :lol:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Bez problémů by to byla nuda :twisted:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
konečně jsem dočet ostatní díly :heat: jako obvikle jedním slovem vynikající,super,dobrý ... :D souhlasím stebou Andoriel bez problému by jsme mohli napsat :jako: a žili šťasně až do smrti :jako:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Tak tohle rčení jsem, posedlíku, nedávno probírala s Mayou. A dohodly jsme se, že tam něco chybí. Aby bylo pravdivé, muselo by znít nějak takhle:

:jako: a svých posledních deset minut před smrtí žili šťastně :jako:

Už jsem sama sebe obvinila, že píšu pohádky, ale do takových extrémů se mi snad zajít nepodaří :D

Děkuju za krásný komentář :)

:bye: :sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vždycky rád potěším :D

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Je tady zase čtvrtek. Bavte se :)

38. Na Cestě
3. Jak se tančí Karlafada


Ztratila jsem pojem o čase.
Tep pod mojí dlaní nic neznamenal. Zůstaly jen oči, ve kterých se střídala zlatá se zelenou. Oboje stejně zářivé, oboje stejně naléhavé, oboje upřené do těch mých.
„Je to zbytečné,“ zašeptala jsem. Mohla uběhnout stejně tak vteřina jako celý eon (nejvyšší chronostratografická /omezená časem/ jednotka) věků. „Stejně nevím, co je to karlafada.“
Sevření mých prstů povolilo a Ace se stáhl do patřičné vzdálenosti.
Znovu jsem začala dýchat. Přes ujištění o účelnosti oděvu mě roztřásla zima. Chytila jsem se za lokty a očima hledala nejbližší vhodnou židli. Stála za Acem. Obešla jsem ho co největším obloukem. Před židlí jsem se zastavila, otočila a posadila se na zem u stěny. Kolena jsem si přitáhla k bradě a pevně je obtočila rukama.
Konečně trochu bezpečí.
Ace se otáčel za mnou a zamračil se na můj výběr místa.
„Proč to pořád děláš?“ zavrčel nade mnou.
Nezmohla jsem se ani na úšklebek.
„Nevím, co je to karlafada,“ zopakovala jsem.
„Ani já ne,“ zamyslel se Wraith.
„Neznám datování textu,“ pokračovala jsem. „Ty také ne,“ podívala jsem se na něj.
Jenom potřásl hlavou.
„Nevím, co je Velké trio ani o jakou píseň se jedná.“ Vedla jsem si svou. Oči jsem upírala před sebe. „Sám nebo společně, nestojíme ani na počátku. Odvez mě zpátky a zapomeň na Cestu.“
„Nemohu. Teď o ní vím a nejde zapomenout, dokud se nedostanu na její konec.“
„To nic nemění na situaci. Nevím, co znamená trio, které hraje na karlafadu.“ Unaveně jsem zavřela oči. Znovu jsem před sebou viděla zelený dračí pohled. Stáhl se zamračením a mrkl. Když se přede mnou zářivé oko ještěra znovu otevřelo, vykřikla jsem. Vykřikla jsem nahlas. Na zeleném pozadí oka jsem viděla trojici jasných hvězd. Mezi nimi se v podivném tanci míhalo pět planet se svými satelity. Přitažlivé síly hvězd si s nimi pohrávaly ve složité choreografii. Karlafada, napadlo mě. Tanec nebo hra.
Obraz zmizel a já otevřela oči.
Ace klečel na koleni proti mně a ruku měl položenou na mém předloktí.
„Už jsem to někde viděl,“ řekl tiše.
„Kde - ?“ Zarazila jsem se. Až v té chvíli jsem si uvědomila, že celý výjev sledoval se mnou. „Jak?“
„Přivedla jsi mne ke strážci Cesty a on mi nemohl odmítnout odpověď na přímou otázku. Komunikuji s ním teď stejně jako ty. Já text našel, ty jsi ho přečetla,“ vysvětlil se zdánlivým klidem.
„Jak tohle víš?“ zaraženě jsem se na něj dívala.
„Zeptal jsem se,“ pousmál se.
„Takže už mě nepotřebuješ,“ konstatovala jsem klidně.
„To není tak lehké.“ Vstal a čekal, že se zvednu také.
Natáhla jsem ruku, v očekávání Aceovy pomoci.
Moje gesto pochopil, ale s jeho uskutečněním váhal. Taková forma pomoci byla čistě lidskou záležitostí. Nebyla jsem zraněná, nemocná ani jinak nemohoucí, aby mi musel poskytovat oporu při jednoduchém úkonu postavení se na vlastní nohy. Navíc by mu sice bylo příjemnější, kdybych se postavila, ale nijak zvlášť na tom netrval.
Zvedla jsem se sama a zůstala jsem opřená o zeď za sebou.
„Co JE lehké?“ povzdechla jsem si.
Otočil se a pustil jeden z wraithských počítačů v místnosti.
Přešla jsem k němu a zadívala se na rozsvěcující se monitor. Aceovo pátrání trvalo dlouho a bylo nechutně tiché. Přitáhla jsem si židli a pohodně opřená sledovala, jak prohlíží hvězdné mapy s popisy ve wraithštině. Popáté jsem nenápadně zívla, když poklepal černým nehtem na jedno místo na obrazovce.
„Tady.“ Jeho hlas nezněl tak rozhodně, jak bylo jeho zvykem.
Zvedla jsem se a zadívala se na zvětšený obraz trojhvězdné soustavy.
„Vypadá podobně,“ připustila jsem váhavě. „Ale dokud tam nebudeme, nebude jisté, jestli jsme na správném místě.“ Počkala jsem, až pošle nové souřadnice cíle na můstek a pokračovala v dotazech: „Kam jsme letěli předtím? A k čemu mě ještě potřebuješ?“
Ta druhá otázka se mi nevyslovovala snadno, ale chtěla jsem znát raději odpověď hned, než se jí dopátrat, až bude pozdě vycouvat. Pokud se tedy Ace rozhodne, že mi vůbec bude odpovídat.
K mému tichému úžasu odpověděl: „V galaxii je pár míst, kterým se Wraitové vyhýbají. Ať už ze známých nebo z neznámých důvodů. K jednomu takovému z neznámých důvodů neprozkoumanému místu jsme letěli.“ Nadechl se a pokračoval: „Myslel jsem, že je jasné, proč jsi tady, a proč tady také zůstaneš. Jak jsem řekl, já text našel, ty jsi ho přečetla. Strážce Cesty nám odpoví jenom v případě, že budeme spolu.“
„Takže když odejdu,“ usmála jsem se, „Cesta skončí.“
„Neodejdeš,“ zavrčel. Pokynul k východu a odvedl mě zpátky do královniných pokojů. „Odpočiň si. Až dorazíme na místo, budou potřeba všechny tvé síly.“ Výhrůžně se na ně díval, dokud se dveře mezi námi nezavřely, a já mu vracela pohled, ve kterém jsem se ani nesnažila skrývat znechucené pobavení nad důvodem, proč tolik toužil po mé přítomnosti na jeho lodi.

Používání místností vyhrazených wraithské královně mi způsobovalo mrazení v zádech a nutilo mě být mnohem víc ve střehu, než kdyby mi Ace přidělil zastrčený kout u vnějšího pláště lodi. Ale ‚koupelna‘ byla k nezaplacení. I když jsem při jejím používání nechala dveře do hlavního pokoje dokořán, abych měla přehled o tom, jestli nepřichází nečekaná návštěva.
Zívajíc jsem přecházela po místnosti a prohlížela si jednotlivé dekorace. Spánek se mi pořád vyhýbal. Při průzkumu jsem se dostala až ke vstupním dveřím. Skoro jsem nadskočila, když se za nimi ozval tichý šustivý zvuk. Zhluboka jsem se nadechla a otevřela.
Jeden z wraithských vojáků stál za dveřmi. Při jejich otevření se otočil skoro stejně polekaně, jako jsem se předtím lekla jeho přešlápnutí.
Pokynula jsem mu a zase za sebou zavřela.
Vztek, že mě hlídají, abych náhodou nezmizela, vystřídal nečekaný klid. Zavrtala jsem se do kožešin a téměř okamžitě usnula.
Ve snu se mi v hlavě zformulovala ještě jedna důležitá otázka. Tak důležitá, že jsem se po probuzení znovu zadívala do počítače s textem obsahujícím Cestu. Potřebovala jsem zjistit, jestli se jedná pouze o pouť odněkud někam, nebo je třeba na každé zastávce něco získat, vykonat, uhodnout…
Cizí slova se přetvářela v obrazy, ale žádné vodítko neposkytla.
Zkoušela jsem to dál. Pročetla jsem celý popis Cesty a vrátila se na začátek. Znovu se mi připomnělo pár slov, kterých jsem si všimla jako prvních. Ten řádek, zdůrazněný hned v úvodu našeho setkání s Acem na jeho lodi, byl stále důležitý, ale jeho obraz byl zastřený. Upřeně jsem se zadívala na neznámá slova a pak zavřela oči. Poznala jsem, co se mi vznáší před vnitřním zrakem. Ale zdálo se mi to moc jednoduché. Možná si se mnou jenom hraje moje představivost.

Signál ode dveří bez zaváhání následovalo jejich otevření. Ace vešel a spokojeně zaznamenal, že moje doba odpočinku skončila a nikde nejsou patrné známky toho, že bych chtěla jeho loď opustit. Posadil se proti mně a řekl:
„Zvláštní předmět. Něco takového jsem nečekal. Jsi si jistá, že máme opravdu hledat skleněný pohár?“
„Ano, ale jeho obraz vypadá jako rozlámaný. Pořád si nejsem jistá, co to znamená.“
„S tím mohu pomoci.“ Dotkl se mě myšlenkou a podělil se o svoji vizi toho předmětu.
Jeho umístění bylo nádherné a přitom mě něčím odrazovalo. Křehký kousek skla uložený mezi krystaly křišťálu obsahoval tak silný náboj energie, že bych se bála k němu přiblížit.
„To je -,“ zarazila jsem se, když obraz zmizel. „Vypadá to jako vnitřek křišťálové geody,“ pokračovala jsem.
„Je obrovská,“ přikývl Ace.
„Jak ho tam chceš najít? Je malý. Vejde se do něj sotva jedna kapka tekutiny. A umístění té geody… jak se do ní dostaneme?“
Na rtech se mu mihnul úsměv. „Zdá se, že se chceš k cíli dostat rychleji, než já.“
Smutně jsem se na něj podívala: „Snažím se tě odradit.“
„To nemůže nikdo.“ V jeho hlase zazněla stopa smutku, ale možná jsem si to jenom namlouvala. Hned pokračoval: „Doufám, že sis dostatečně odpočinula. Už budeme na místě.“

Zůstali jsme v dostatečné vzdálenosti, abychom mohli pozorovat složitou hru tří hvězd a jejich planet, a zvolna je oblétali v širokém kruhu.
„Pane,“ ozval se jeden z Wraithů na můstku. „Senzory nám ruší signály z blízkého mraku prachu. Nemohu je nastavit tak, abych rušení izoloval.“
Ace k němu přistoupil a společně se snažili zprovoznit senzory, dokud Ace vztekle nebouchl pěstí na okraj ovládací desky.
Dotkl se při tom tlačítka na zesílení audia a můstkem se rozlehl trochu disharmonický akord.
Zvedla jsem hlavu a zamračila se. Akord zněl s různými drobnými obměnami, které tahaly za uši stejně, jako ten úvodní. Zadívala jsem se na Ace. Poslouchal s nepřítomným pohledem a přimhouřenýma očima.
Moje uši protestovaly proti takovému drastickému útoku. Zvedla jsem k nim ruce, abych je zakryla, když ta hrozná hudba přestala.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se.
„Mrak zastínila jedna z blízkých hvězd,“ vysvětlil Wraith od senzorů a natáhl se po zvukovém tlačítku. Po Aceově zamítavém gestu ruku zase stáhl.
„Teď už stačí najít geodu a otevřít ji,“ otočil se Ace ke mně s vědoucím úsměvem.
Jenom jsem tiše zaskřípala zuby. Taková píseň se mi vůbec nelíbila. Ani od prachového mračna, ani z úst spokojeně se tvářícího Wraitha s hvězdou kolem oka. Pod jeho napůl nadšeným a napůl výsměšným pohledem jsem si neodpustila rýpnutí:
„Jistě. Najít geodu, otevřít ji bez poškození, najít mezi skutečnými křišťály kousek skla a vyzvednout ho – to už je přece hračka.“
Aceův pohled tvrdnul a já pokračovala pro jistotu beze slov:
„To všechno s celou bandou brouků toužících po moci za zády."
Měla jsem zvlášť na mysli jednoho konkrétního výrazně nepřátelského brouka a Ace to dobře věděl.
Náš rozhovor přerušila další věta „písně“.
Přitiskla jsem si dlaně k uším a rozzuřeně se zadívala na Ace. Za tohle trápení mohl on.
V očích se mu mihlo pobavení a pak se sklonil k panelu se senzory. Po jeho zásahu se zvuk ztišil a stal se snesitelnějším.
Vydechla jsem úlevou.
„Ano,“ opakoval. „Jenom najít geodu.“
Lodí trhla jedna ze sil, které působily na všechny předměty v okolí a nutily je tančit „karlafadu“.
„Měli bychom se přidat, nebo se držet dál,“ zavrčela jsem. Prohlížela jsem obrazovku se zvětšeným tancem satelitů tří hvězd. Zdálo se mi, že jsem zahlédla mihnutí jasné záře, když se jeden z malých měsíců dostal na dosah „písně“, ale nebyla jsem si jistá. Snažila jsem se měsíc neztratit z dohledu a čekala jsem, až se zase vynoří ze stínu hvězdy.
Trvalo to ještě dlouho, než ho znovu zasáhl zvuk z blízké mlhoviny, ale pak už nebylo pochyb. Jasná záře vycházela z jeho odvrácené části a byla viditelná jako zářící proužek po obvodu.
Přemýšlela jsem, jestli mám Ace upozornit. Bylo to těžké. Nechtěla jsem mu pomáhat. To, že mě zrazovala vlastní zvědavost, mi už dřív způsobilo hodně problémů. Teď by to byly problémy zasahující celou galaxii. A možná ne jenom jednu.
Moje váhání bylo zbytečné. Všiml si, jak jsem se zarazila s rukou nad monitorem, a nahlédl mi přes rameno v okamžiku, kdy se měsíc znovu dostal do dosahu „písně“. Neřekl nic, jen se dotkl mého ramene a obrátil se ke svému zástupci.
„Zůstanete zde, v bezpečné vzdálenosti. My dva,“ na okamžik ke mně sklopil oči, „si vezmeme malou přepravní loď.“
„Můj pane,“ zamračil se zástupce. „Vezmi s sebou ještě pár vojáků na ochranu.“
„Rozkazy máš,“ odbyl ho Ace a odešel z můstku.
Poklusem jsem ho následovala a mračila se na jeho záda. Ten zatracený Wraith byl nechutně všímavý. A já neopatrná, když jsem na sobě dala znát zaujetí něčím neobvyklým. Vůbec se mi nechtělo do geody plné křišťálových krystalů.

V přepravní lodi, kterou Ace vybral na výlet do geody, moc místa nebylo. Karlafadu bych si v ní určitě nezahrála. Nechal si do lodního počítače přetáhnout všechna dostupná data o trojhvězdné soustavě, všechny úryvky „písně“ a také poslední záběry, kde byl jasně vyznačen malý měsíc skrývající geodu.
Usadila jsem se na výstupku jedné z bočních stěn lodi a dívala se, jak Ace soustředěně manévruje a využívá přitažlivých sil tančící soustavy, aby se dostal k označenému měsíci.

Děkuji za všechny ohlasy.

Příští týden bude A+A V geodě a potom o víkendu můžu předem slíbit malá překvapení :)

:bye: :sunny:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Jé, malé překvapení. To já ráda :D
Díky moc za díl, už jsem zas napnutá jako struna. :)

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
BB20 děkuju :)
Já taky ráda překvapení, zvlášť, když ho sama připravuju :D

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Tak najskôr: Problémy mám rád, ale nesmú sa týkať mojej osoby, alebo vecí okolo mňa. :D
A poviedka nám úspešne pokračuje, my čakáme na rozuzlenie :shock: , ale niekto nám to komplikuje :evil: . :lol:
Nevadí. :roll: Času máme ešte veľa, počkáme si do večera. :rflmao:
Dobrá časť, ale tie odhalenia cesty zatiaľ pokračujú "dosť rýchlo" (keby pokračovali pomaly, tiež by som sa sťažoval :twisted: ).
Ostáva len:
:bravo: :write: :arrow: :yahoo:
:bye: :heat:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Puk, děkuju za komentář. Slibuju, že Ti v mých povídkách nikdo ubližovat ani dělat problémy nebude :D
A dokonce Tě moje výmysly nutí k veršování :) To se mi líbí.
Příběh běží nějakým vlastním tempem, takže si klidně stěžuj :twisted:
Díky


:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
jako vždy výborné :bravo: já mám rád pouze příjemná překvapení :D

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)
Koukám , že překvapení zaujala. Snad to všichni do příštího víkendu vydržíme :D

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
nevim nevim :D

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
hmmmm... :hmmm:

začalo to naberať obrátky. som zvedavý ako to ďalej bude pokračovať. Uspejú alebo neuspejú v tej geode? osobne by som bol radšej keby neuspeli. Predstava, že wriathi budú mať znovu o trochu väčšiu moc mi nie je po srsti... :scratchanym:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ono, aspoň podľa mňa by to bolo: 1:1. :wink:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Geoda je první zastávka z osmi, které se Andoriel podařilo zaznamenat. :wink:
Povídka má 12 kapitol :)

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Bavte se :)

38. Na Cestě

4. V geodě


Senzory byly oslepené, ale Wraith u řídícího panelu zvládl přistání bez zaváhání. Sotva jsme dosedli, geoda se dostala z vlivu mračna a uzavřela se.
Ace rozsvítil venkovní světla lodi. Moc jich nebylo, ale stačily ozářit nejbližší okolí. Světlo se lámalo a odráželo v krystalech tak, že bylo vidět mnohem dál, než jenom na dosah lodních světel.
Seděla jsem s hlavou v dlaních a snažila se rozdýchat urputnou bolest hlavy, která mě postihla ve chvíli, kdy jsme se dostali na dosah otevřené geody.
Vliv kamenů a krystalů zvlášť jsem pociťovala vždycky. Nebylo nijak zvláštní, že jsem musela utéct z obchodu, kde byly kamínky na prodej smíchané v jedné míse. A krystaly křišťálu pro mne byly jedny z nejmocnějších. Podvědomě jsem se jich vždycky stranila. Tady to nebylo možné. Útočily na mě ze všech stran a jejich síla mi bránila v soustředění se.
„Raději jsem měla zůstat s tvým zástupcem tam někde venku,“ zašeptala jsem, když se nade mnou Ace zastavil.
„Musíme začít s hledáním.“ Moji poznámku nekomentoval a čekal, kdy se konečně zvednu a začnu fungovat.
Nezvedala jsem se.
Chtěl mě popohnat telepatickým dloubnutím, ale zachytil při tom něco z podstaty mé bolesti. Chytil mě za ramena, zvedl mě tak, abych se mu mohla dívat do očí bez nutnosti vyvracet si hlavu, a upřeně se mi do nich zadíval.
„Cesta je dlouhá,“ říkal tiše. „Nemůžeme zůstat hned na jejím začátku a čekat, až se ti udělá lépe. Seber se. Potřebuji, aby ses soustředila.“
Dívala jsem se mu do očí a cítila, jak mi předává malý kousek vlastní síly. Bez použití ruky to bylo mnohem příjemnější.
Na tři nadechnutí jsem počkala, až se mi nová energie přizpůsobí, a pak jsem vydechla úlevou. Bolest hlavy zmizela. Křišťál už na mě neměl vliv.
Ace se netrpělivě pohnul k východu. Senzory uvnitř geody nefungovaly. Nevěděli jsme, kdy se znovu otevře a my budeme oslněni některým ze sluncí nebo jejich kombinací.
„Jak chceš v tomhle hledat kousek skla?“ rozhodila jsem ruce. Stáli jsme vedle malé wraithské lodi a rozhlíželi se, kam nám lodní světla a lehké skafandry dovolovaly.
„Nevím,“ zahučel. „Měla by ses zeptat,“ navrhl, když se otočil kolem osy.
Mrhat energií na vrhání znechucených pohledů nemělo ve skafandru význam. Opřela jsem se o nejbližší krystal a zavřela oči.
Právě včas. Zlostný výkřik Wraitha a jasná záře, viditelná i přes pevně zavřená víčka, mi prozradila, že se geoda znovu dostala do působnosti „písně“.

„Víš, že moje návštěvy jsou co do počtu omezené?“ zeptal se drak.
„Nevím,“ odpověděla jsem. „Jak moc omezené? Počtem dotazů nebo počtem spojení se s tebou? Platí to pro každý úsek zvlášť nebo se počítají dohromady za celou Cestu?“
Drak už se zase smál.
„Jak pozoruji, tomu Wraithovi to moc neulehčuješ. To je dobře. Pro Wraithy s jejich znalostí této galaxie není Cesta tak složitá, jako pro kratší dobu žijící tvory. S novými událostmi ve vesmíru se mění i text, aby byl vždy použitelný. A k těm dotazům – dohromady máte na jeden úsek Cesty tři spojení pro možnost se ptát. Ale nemusí to být jenom v daném úseku. Všechna spojení můžete vyčerpat hned na začátku. Až skončí poslední, už mě nepřivoláte.“
„Děkuji,“ vyhrkla jsem a rychle pokračovala: „Ještě mi, prosím, řekni, jak lze v křišťálové geodě najít kousek skla, který je třeba k pokračování Cesty?“
Zářivé dračí oko se přivřelo a vypadalo to, že průvodce už neodpoví. Po dlouhé době se přece jenom ozval: „Zhasni.“
„Co to znamená?“ Potřebovala jsem odpověď celou a ne jenom další hádanku.
„Nejlépe uvidíš ve tmě. Zhasni a poznáš, o čem mluvím. Ale teď,“ zarazil mě, než jsem se stačila nadechnout k další otázce, „bys měla jít.“


Zamrkala jsem do přítmí zavřené geody. Ace stál proti mně a netrpělivě se na mě díval.
„Můžeš to zhasnout?“ kývla jsem ke světlům vycházejícím z lodě.
Bez zaváhání se otočil a za chvíli uzavřený prostor pohltila tma.
Rozhlížela jsem se, dokud nebliklo světélko v Aceově přilbě. Potřeboval aspoň trochu světla, aby viděl na cestu zpátky ke mně.
Zastavil se a všechno se znovu utopilo v temnotě.
Cítila jsem vedle sebe pohyb, jak se otáčel kolem dokola a tmou oslepenýma očima pátral po přítomnosti kousku broušeného skla.
Natáhla jsem k němu ruku. „Nespěchej,“ řekla jsem tiše. Jako by tma podmínila i ticho.
Při mém dotyku sebou trhnul, ale neodtáhl se, když jsem mu nechala ruku položenou na lokti. Možná nepotřeboval ujištění o přítomnosti dalšího tvora, ale mně ten dotyk uklidňoval.
Zavřela jsem oči, aby lépe přivykly temnotě, a zase je otevřela.
„Tam,“ řekla jsem a natáhla ruku ve směru, kde jsem zahlédla jasnější bod.
Ace vedle mě zavrčel. Neviděl ani světlejší místo, ani moji nataženou ruku.
Nespouštěla jsem oči z vybraného bodu a pokusila se Wraitha pootočit do správného směru. Automaticky se začal bránit, než pochopil, o co se snažím.
„Vidím.“ Chytil mě za prsty a odtáhl mi ruku od svého lokte.
„Kdo půjde a kdo bude hlídat směr?“ zeptala jsem se.
„Nespouštěj z něj oči,“ odpověděl a rozsvítil světlo na svém skafandru. Jeho záře se odrazila od okolí a všechno ostatní pohaslo.
Snažila jsem se mít oči přilepené ke správnému místu, ale nebylo to jednoduché.
„Stůj!“ vykřikla jsem. Koutkem oka jsem zahlédla pohyb někde stranou. Geoda se znovu otvírala.
Konečně jsem to mohla sledovat zblízka. Když jsme přilétali, působila právě píseň mračna a pak jsem celou dobu otevření mluvila se strážcem.

Z geody se oddělil nepravidelný kruh. Nejdříve jako prasklina běžící mezi krystaly, pak s chřestěním vystoupil z okolí a na vnějším obalu se ukázala vyvýšenina. Když dosáhl takové vzdálenosti, aby se krystaly nepoškodily, prostě zmizel. Místo něj jsem ze svého místa viděla proužek jednoho ze sluncí, část prstence z blízké planety a mezi nimi našedlý obláček – prachové mračno. Celá scéna se pomalu pohybovala a mračno se blížilo k okraji slunce. Až ho zakryje, budeme mít dost času na získání trofeje a návrat do lodi. Pokud geoda nezmění směr a slunci se nevyhne.
Bez dechu jsem sledovala Wraitha stojícího na samém okraji nepravidelného otvoru. Ani se nepohnul, zatímco já, v dostatečné vzdálenosti od veškerého dění, jsem při pohybu části geody zašátrala rukama kolem sebe a chytila se nejbližšího křišťálu v dosahu.
Píseň byla naštěstí slyšitelná pouze přes lodní senzory, takže byly moje uši ušetřeny dalšího nepříjemného náporu. Netrpělivě jsem čekala, kdy se znovu zavře.
Čekání se mi zdálo dlouhé. Tak dlouhé, že jsem si sedla na nejbližší horizontálně rostlý krystal a přimhouřila oči. Ramena mi klesla a jenom výztuha skafandru mě držela, abych se neskroutila do pohodlného klubíčka.

„Andoriel!“ Výkřik se rozlehl skafandrem a zvedl mě dřív, než jsem úplně otevřela oči. Klidně jsem je mohla nechat zavřené. Geoda byla znovu v celku a všude panovala naprostá tma.
„Promiň, trochu jsem se zamyslela,“ zamumlala jsem a začala se rozhlížet po skleněném světélku.
„Všiml jsem si,“ prskl po mně Wraith a na vteřinu rozsvítil světlo v přilbě, abych mohla určit jeho polohu.
Postavila jsem se čelem k němu a čekala, až si moje oči zase zvyknou na temnotu, abych ho mohla dovést k cíli.
Trvalo dlouho, než se dostal až k ozářenému místu. Následovala jsem ho rychleji, protože jsem se nemusela nechat vést pokyny.
Kousek skla byl zapadlý mezi krystaly právě na hraně, kde se geoda otvírala. Stačil jeden neopatrný pohyb následovaný písní mračna a Aceova Cesta mohla skončit.
Stála jsem stranou a pozorovala, jak se snaží chytit křehkou stopku mezi prsty v neohrabaných rukavicích.
Sklopila jsem pohled k vlastním zápěstím. Skafandr byl kolem nich pevně přichycen. Rukavice se natahovaly zvlášť a upevňovaly se magnetem a kouskem závitu.
„Počkej,“ řekla jsem a odtáhla jeho ruku, kterou se pokoušel protáhnout mezi krystaly z druhé strany.
Narovnal se a o krok ustoupil, aby mi uvolnil místo.
„Nastav ruce,“ pokračovala jsem a z vlastních dlaní naznačila mističku. Pak jsem pootočila uzávěrem rukavice, stáhla ji, rychle sáhla po sklu, položila ho Aceovi do natažených dlaní a zase si rukavici nasadila.
Pomalu jsme se vraceli k lodi a dávali pozor, abychom se nedostali do území, které se otvíralo. Už se to nestalo. Geoda byla tichá a pustá a špičatá do všech směrů. Uvědomovala jsem si to mnohem víc, než při hledání. Ace vybíral cestu tak, aby měl jistotu, že nepoškodí nalezenou trofej žádným neopatrným pohybem. Moje ruka na pár okamžiků bez ochrany vystavená působení okolí bolela a cítila jsem, jak mi rukavici postupně zaplňuje otok. Věděla jsem, že se mi nic vážného nestane, ale nepříjemné pocity to nezahnalo.
V lodi jsme odložili jen přilby a rukavice a přinesený kousek skla uložili do krabičky, vystlané tak, aby se křehký kalíšek nepoškodil.
Počkala jsem, až Ace opět zapojí umělou gravitaci a s úlevou se zbavila zbytku skafandru. Na moje dotazy, jak v něm Wraithi zajistili stálý kontakt s povrchem ve stavu beztíže, mi Ace neodpovídal.
Seděla jsem na svém místě u boční stěny a netrpělivě čekala, až se geoda otevře. Ace stál u hlavního řídícího pultu připravený odletět, jakmile bude cesta ven volná.
Přeskočila jsem očima z místa, které nás stále nechtělo vypustit, na Wraitha. Přestavila jsem si, jak by mohl vypadat vesmír, kdyby získal to, po čem tolik toužil. Ale ať jsem se snažila sebevíc, moje vize obsahovala příliš mnoho nejasností.
Můj upřený pohled i neposlušné myšlenky Wraithovi nemohly ujít. Chvíli to snášel klidně, pak se začal mračit a konečně mne stihl rychlým nevraživým pohledem.
„Ani se nesnaž,“ zavrčel. I jemu bylo čekání na píseň z prachového mračna dlouhé.
„Měla bych vědět, co nás čeká, když už ti pomáhám.“ Zvedla jsem se a zůstala stát u jedné z postranních konzol. Položila jsem na ni pravou ruku. Levou jsem měla volně spuštěnou podél těla. Odpočívala a zotavovala se po nedávném blízkém setkání s vakuovou nepřízní vesmíru.
Nerozhodně jsem zaťukala nehtem na okraj ovládací desky.
Vysloužila jsem si další nerudný wraithský pohled.
„Nemohli jsme tak dlouho čekat,“ vyštěkl znenadání.
Zvedla jsem překvapeně hlavu. Neuvědomila jsem si, jak snadno nechávám svoje myšlenky unikat. Zrovna jsem si říkala, že jsme měli karlafadu pozorovat déle a zaznamenat každé otevření geody ve složitém tanci. Překvapilo mě, že to Wraithové, a Ace zvlášť, neudělali. Mohli jsme se sem vypravit později a přesně vědět, kdy a na jak dlouho se geoda otevře. Aceova netrpělivost a touha projít Cestou co nejrychleji mohla všechno jenom zkomplikovat.
„Kolik máme vzduchu?“ zeptala jsem se. Tato malá loď nebyla vybavena na dlouhé vesmírné cesty a její systémy byly omezené. Ne, že bych měla obavy o naše životy. Alespoň co se pobytu v lodi týkalo. Ale trocha nenucené konverzace nám mohla ukrátit čekání.
Ace stiskl rty a neodpověděl. Upřeně na monitoru sledoval nehybné pole krystalů před lodí.
„Dala by se...,“ začala jsem rozvíjet novou myšlenku, ale Wraithův pohled mě zarazil.
Aceovo ovládání bylo na hranici zhroucení. I jeho myšlenky volně kroužily a nebránily se nahlédnutí. Ten strach, který se po prvním setkání s obsahem textu skryl před návalem euforie, vystrčil hlavu a začal se rozhlížet. A také šeptat, že Cesta může být omezena časem a my ho tady zbytečně ztrácíme.
„Ace,“ řekla jsem hlasitě, abych šeptání strachu přehlušila. „Dá se geoda otevřít zevnitř? Bude reagovat na zvuky z prachového mračna, které máme nahrané v počítači?“
Strach si mě pozorně prohlédl a s výhrůžným pohledem zmizel.
Ace zvedl hlavu a v očích se mu odrazil zájem. S rukou nad ovladačem zaváhal.
„Nemusíš,“ vydechla jsem. „Letíme.“
Část geody se opět oddělila. Zahlédla jsem vesmírný oblak prachu mezi jednou z planet a jejím měsícem. Moc času jsme neměli. A také jsme moc času nepotřebovali.
Sotva se část geody pohnula, Ace zvedl loď nad povrch a pomalu se blížil k ustupující stěně. Vyklouzli jsme právě včas. Toto bylo snad nejkratší otevření v celém tanci.
Ace se jistě proplétal tančící soustavou zpátky ke své čekající lodi. Ale já vnímala let jenom napůl. Otevřela jsem krabičku, kterou jsem dostala do úschovy, a zadívala se na pohárek na krátké tenké nožce. Přemýšlela jsem, k čemu nám bude dobrý.

Děkuji za všechny komentáře :)

Zítra navečer tady přistane první překvapení. Malé krátké a snad trochu zajímavé :wink:

:bye: :sunny:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Díl se mi velmi líbil a těším se na pokračování :-)
A těším se na překvápko :D

:)

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju BB20 :)

Nedávno jsem někde psala, že některé neodbytné nápady, které jsou trochu mimo povídku, je občas nutné zapsat, aby daly pokoj. A to je to překvápko :D Ke čtvrté kapitole povídky Na Cestě mě napadly hned dvě krátké "mimoňky". Jedna je o tom, jak by se mohla taky otevřít geoda, protože jsem tím měla docela problém :oops:, a druhá... taková legrace nebude :hmmm:
Tady je první z nich:

Mimoňka: Otvírání geody

Teď jsem mohla sledovat, jak nepravidelně praská obal geody. V prasklinách se objevily dlouhé ostré zuby a rostly, až byly vyšší než Wraith. Mohla jsem to dobře porovnat, protože jeden ze zubů se objevil hned vedle něj. Ace se vrhl stranou na pevnější půdu. Právě včas. S rachotem se vylomil kus geody ohraničený zuby a odplul pryč
Ace se opatrně zvedl a naklonil se, aby vzniklým otvorem viděl část volného vesmíru. S výkřikem spadl na záda, jak se snažil co nejrychleji uskočit. Před otvorem se objevil obrovský kovový předmět. Dvě ramena vedla rovnoběžně k místu, kde se malým ohnutím k sobě přiblížila až na dotyk. Od toho bodu se rozcházela zubatými oblouky, jako mosty, které se v konci spojily do jednoho celku.
Nevěřícím pohledem jsem zírala na předmět a v hlavě mi zněl poplašný zvon. Tohle přece znám!
Obří louskáček na ořechy vysokou rychlostí mizel někde v nekonečnu vesmíru, ale v našem nejbližším okolí se děla další záhada.
Výhled do vesmíru zakryla neurčitá hmota. Pohybovala se, dokud se v otvoru do geody neobjevilo veliké oko. Zamrkalo a pozorně si prohlédlo vnitřek geody i s námi a lodí, ve které jsme přiletěli.
„To se mi snad zdá!“ zaburácel kolem nás mohutný hlas. „Našel jsem jedlý kousek a on je plný červů!“
Geoda se otřásla, až jsme ztratili rovnováhu. Zvedla jsem se na nohy, ohlédla se po Wraithovi, a po ujištění, že už také stojí, jsem vyhlédla ven.
Zubatým okrajem rozlomené geody jsem viděla jenom pustý vesmír. Žádná slunce, žádná prachová mračna. Ten rozzlobený tvor, který nechtěl jíst křišťál s červy, s geodou mrštil daleko od sebe a nechal ji ležet ve vesmírné škarpě u své cesty.


Zítra to bude o kousek delší :wink: a na úplně jiné téma :twisted:

:bye: :sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Himlergot tak toto bol vazne ulet... obri vesmirny luskacik na orechy... :D
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Ehm... Louskáček? :-D
Tak to musel být tedy nápad k zapsání!
:)

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron