StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Kdyby byl zájem, mohl bych pomoct s opravami/korekturou a možná tak trochu urychlit vydávání Více lidí by to mělo zvládnout za, kratší dobu.

Speedy: Nic neslibuji, ale když tak pěkně prosíš, možná bych to do toho data mohl stihnout...nahrává tomu i perfektní rozvrh na VŠ, kdy budu ve škole prakticky jen celý pondělí a 4 hoďky ve středu, čili spoust času na čtení a opravu...

šílený číslo který radši neopisuju a nekopíruju : díky za nabídku, ale korekturu ponechám v kompetentních rukách anšeho milého Jakopa...navíc mám tým plný hvězd, ať už je to Dragon, St0rm, Jakop, Patas25 či Ronnie124 takže o případné dodělání co se korektur týče se mám kam obrátit... ale abych to urychlil, tak to budu asi posílat po jednotlivých dílech, čímž by se interval mohl zkrátit snad na příštít týden , ale ještě uvidím jak se s klukama domluvím, respektive s Jakopem...

[Patas25]

Tak povídka dočtena, stále si stojím za tím, že je to kvalitní dílo. A rozhodně se nám Dady nebojí jít proti proudu.

No tak ptom doufam že se tu velmi brzo objeví noví díl snad eště v únoru

Tak abyste věděli, že se na povídce stále pracuje, dal jsem vám do prvního příspěvku anketu
tak pěkně volte a až bude něco opravený, tak se rozhodnu o pevným datu, kdy začnu vydávat , ale nejpozději do konce února už zde určitě první díl přistane

Já jsem pro středu:-)

Ja jsem bud pro ut ci ct. Ve stredu je admiralovo dedictvi a v patek odkaz. Ty dva dny jsou tak nejak hluche.

[Patas25]

Tak lidičky.. právě mám v PC první díl této povídky, po korekci, já udělám druhou korekci a tak teoreticky, jak to projdu, by Dady měl mít první díl nachystaný.. (pokud ovšem nebude dělat ještě někdo korekci mojí korekce, což je korekce Jakopovi korekce)

Mno...copak s tou anketou provedem?

Už vím, dokud nebude mít jeden den víc jak 50%, tak nevydávám

Rychlejší by bylo, aby jsi napsal: Budu vydávat ten den a v tolik hodin, komu se to nelíbí ať se přizpůsobí...

to bych vám nemohl udělat

Taki sa jej teda nedožijem

Toto je spoiler!!!:

(možno)

P.S.: Píš si ma ako svoju prvú obeť v tomto príbehu.
Na náhrobný kameň môžeš dať toto:
Zomrel na zvedavosť a neústupnosť autora.
Česť jeho pamiatke.

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?v=77Hjbw1nwn0

[Patas25]

Tak sem vám teda hodil hlas na středu.. přeci jenom je to necelý týden.. tak nemusím s korekcí spěchat.. (přeci jenom je to 22 stránek kurde)

Pokud bude první díl hned tuhle středu tak svůj hlas taky změním, ale stejně to nebude těch 50%...
Jinak docela zajímavý fakt, že tahle povídka, která zatím nemá ani jeden díl, má víc jak 3,5 tisíce zobrazení... Sakra, jak ty to děláš?
Takže to znamená, že máš víc zobrazení jak wexik, který už vydal osm dílů...

50%

Ok...vyhrála to středa... takež když se korektoři budou snažit, tuhle středu uvidí světlo světa první část prvního dílu

předem upozorňuji, ať snížíte laťky není to nic světoborného, co by fórum už nevidělo (viz Noximo či St0rm)

[Patas25]

Já to řeknu na rovinu.. dneska paráda, zítra kocovina, tak nejdříve v neděli dodělám korekci.

Mno....když už jsem vás tak strašně dlouho napínal... myslím, že si zasloužíte ode mě vstřícné gesto v podobě první části prvního dílu...

jednotlivé díly, nebo jejic hčásti budou vydávány po 5 - 7 A4 podle potřeby

takže konec kecání a po malém úvodním navozovacím slovu si užijte onu zmíněnou část mého nového projektu, který si troufám říci, je mnohem ambicioznější, než StarGate: Enemies, budiž mu země lehká


Korekci provedli Jakop s Patasem25, čímžto jim děkuji a těším se v další splupráci na sérii číslo 2....a těšte se na obrázky vymodelované Ronniem124


bez dalších okolků si užijte čtení a doufám, že jsem vás nezklamal, jakékoli kladné reakce vítám...záporné...(sem s nimi )

1. Díl (V pravý okamžik – Right on time) PART I

„Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce tě zabijí novým způsobem.“ – Will Rogers

Okraj Mléčné Dráhy, Neznámá sluneční soustava, 23. Ledna 2009
Na místě, kde se před dvěma týdny odehrála bitva, jejíž výsledek pro pozemskou dvojici lodí třídy Daedalos nedopadl vůbec příznivě, právě probíhaly masivní opravy. Čínské Sun-Tzu mělo kromě obvyklého poškození i proražený trup, z jehož prostor zmizel drahocenný vzduch, jež byl nahrazen všudypřítomným vesmírným vakuem. Dalším a mnohem vážnějším problémem byla nestabilita trupu, který hned po bitvě začal mezi zásahy praskat. Apollo bylo v lepším stavu, bohužel několik dní vzdáleno od úspěšné opravy poškozených systémů, které zahrnovaly podsvětelné i hyperprostorové motory. Vlastně to bylo jenom díky poškozenému Sun-Tzu, že se technici obou lodí mohli pustit do oprav, případně rozšíření nejnutnějších systémů, mezi něž patřila i filtrace vzduchu, která nebyla stavěna na podporu života dvou posádek lodí, když byla na palubu transportována čínská posádka. Prvotní krize byla zažehnána a plukovník Ellis mohl s více méně klidnou hlavou spát. Teď se však procházel po lodi, která byla přeplněna posádkou, co neměla nic na práci. Ellis sem tam prohodil s někým pár slov a snažil se v nich povzbudit pozitivního ducha, díky němuž se na lodi neobjevila nepříjemná ponorková nálada. Plukovník se právě nacházel na páté palubě, když jej vysílačkou zkontaktovala major Erin Gantová.
„Plukovníku, máme příchozí zprávu ze Země,“ usmála se na ustaraného generála Landryho.
Landry úsměv oplatil, ale jeho grimasa spíše připomínala dítě, jehož břicho zadržovalo větší množství plynu. Notnou chvíli přešlapoval na místě, než se plukovník Ellis konečně ukázal. Jako vždy zasalutoval a generál mu pokynul hlavou.
„Plukovníku, vždyť jsem vám říkal, že mi nemusíte salutovat, já si na to nepotrpím,“ upozornil Landry Ellise, který opět uznale přikývnul a bez otázek spustil.
„Za pár dní budeme doma, generále, technikům se dnes opět podařilo zprovoznit jeden z motorů, jehož poškození bylo nejrozsáhlejší. Momentálně jen opravíme několik obvodů a vrhneme se na opravu posledního hyperprostorového článku. Tipoval bych to maximálně na čtyři až pět dnů,“ s radostí v hlase informoval Ellis.
„To rád slyším, konečně aspoň něco,“ ulevilo se Landrymu, když mu spadnul jeden z kamenů ze srdce.
„Jestli se můžu zeptat, jak je na tom Daedalos s Hammondem, hodily by se nějaké menší kusy plátování pro Sun-Tzu, cestu hyperprostorem nezvládne!“
„Daedalos je stále v doku, kde probíhají jeho opravy a ty ještě chvíli potrvají, ale Hammond bude během dvou dnů uveden do provozu a měl by být schopen se k vám během dvou až tří dnů dostat, myslíte, že to tam s našimi přáteli z Číny ještě vydržíte?“ otázal se Landry, který se konečně po dlouhé době alespoň lehce pousmál.
„Nemusíte se bát, generále, zvládneme to.“
„Málem bych zapomněl, nějaký pokrok s tou základnou?“ vyzvídal generál, který doufal v nějaký pokrok.
„Bohužel, bez jumperu se do ní nedostaneme, navíc je zde ten menší problém s wraithskou hmotou, která obalila hangár a ruší nám transportní paprsek.“
„Měl bych prosadit, aby každá loď měla k dispozici jeden nebo dva jumpery,“ zamyslel se Landry a pokračoval v rozhovoru.
„Nějaký úspěch v jeho odstraňování?“
„Prozatím jsme se soustředili jen na opravu Apolla,“ informoval Ellis.
„S Hammondem přiletí i tým plukovníka Shepparda, takže jim poskytněte nějakou podporu, určitě se chtějí vaše týmy podívat, co tam je,“ přikázal generál a odpojil se, aby mohl zamířit na briefing s týmem čerstvě povýšeného plukovníka Shepparda a plukovníkem Carterovou, která se konečně stala právoplatnou velitelkou své nové lodě, jejíž výbava bude obsahovat i kopii asgardského jádra, jež na rozdíl od Odyssey neobsahuje vědomí všech Asgardů, ale jen Thora, jehož si plukovník Carterová osobně vyžádala. Landry vystoupal po schůdcích, které vedly do konferenční místnosti. Jen, co generál došlápl na zem místnosti, oba plukovníci vstali, zasalutovali a dokonce i Rodney alespoň povstal. Jen Ronon seděl na místě, jako by se nechumelilo. Landry oplatil zasalutování, pozdravil Rodneyho a jeho zrak spočinul na posledním členovi, který se ani neobtěžoval podívat Landrymu do očí.
„Ronone, věřte mi, že chápu, proč se zlobíte, ale zkuste to pochopit z naší perspektivy, máme teď spoustu vlastních problémů a IOA prostě není ochotno v tuto chvíli pustit Atlantidu zpět do Pegasu, pokud to vůbec někdy odsouhlasí, vzhledem k tomu, jakou má město sílu,“ vysvětloval Landry, doufajíc v alespoň jeden letmý oční kontakt.
Když chtěl generál pokračovat, po schodech vyběhla Teyla, která zaslechla konec Landryho řeči.
„A co moje dítě, manžel a mí lidé generále,“ vyzvídala Teyla, v jejímž hlase byl slyšet náznak smutku a zloby, že se pro Zemi obětovala a ona není ochotna jí to nějak oplatit.
„Opravdu nemohu s návratem Atlantidy zpět do Pegasu nic dělat, je mi líto, ale…“ nestihl dokončit Landry, když zpozoroval Rononův zaujatý pohled.
„Teď už mě posloucháte že?“ Podotkl Landry a pokračoval.
„Ale pokud byste slíbili, že nám pomůžete s našimi problémy zde v Mléčné Dráze, jsem si jist, že v některých podmínkách by mohlo IOA udělat výjimky.“
„Například?“ ptala se Teyla ihned, co Landry dokončil větu.
„IOA si je vědomo situace v Pegasu a proto mi dovolilo vyslat pro vašeho syna, manžela i lid, Hammonda a pokud budete chtít něco i vy Ronone, určitě by vám mohli vyjít vstříc, přece jen jste zachránil naši planetu a ještě jste přitom zemřel,“ vybízel Ronona, ke zvážení možnosti, že by na Zemi zůstal.
Toho se chytl Sheppard, který přesně věděl, kam udeřit.
„A Banksová by určitě byla ráda, kdyby tě měla chvíli pro sebe,“ pobaveně rýpnul Sheppard.
Ronon se po něm ohnal rukou, ale minul. Konečně však Ronon začal trochu vyjednávat.
„Fajn, ale mám dvě podmínky,“ dodal Ronon.
„Sem s nimi.“
„Todd je můj a zaručíte mi návrat Atlantidy zpět do Pegasu, až vám tady pomůžu.“
„Nic vám slíbit nemůžu, ale budu se snažit vám pomoci,“ ujišťoval Landry a konečně přešel k věci, kvůli které sem přišel.
„Plukovníku Carterová, za dva dny vyrazíte s Hammondem na pomoc Apollu a Sun-Tzu. Trošku jsme popohnali dělníky, kteří nyní pracují na trojité směny. Naštěstí máme dostatečné množství nastřádaných zdrojů.“
„Podle zpráv z Apolla není jisté, že Sun-Tzu přežije let hyperprostorem,“ začala Carterová, ale byla přerušena generálem.
„Proto, plukovníku, byly vyrobeny svorky, které přidrží prasklé části u sebe, mělo by to fungovat,“ trochu nejistě oznámil Landry.
„Promiňte, mělo? Víte, co mi to dalo přijít na tak brilantní plán? Ani tu loď nemusíme opravovat na místě!“ ohradil se Rodney, který se pořádně urazil.
„Ano mělo, nikdy to nikdo netestoval,“ utřel Landry McKaye, který nevěděl, čím by argumentoval.
Landry kouknul po Rodneym, ale ten rezignoval a zavrtal se do křesla.
„Kde jsem skončil?“ zeptal se Landry a kouknul po Carterové, která navázala na jeho slova.
„Mluvil jste o Hammondovi, pane.“
„Plukovníku Shepparde, vy a váš tým poletíte s Hammondem a dohlédnete na důkladné prozkoumání základny,“ přikázal generál, a když nikdo neměl žádné připomínky, ukončil tento poměrně krátký briefing.

O 2 dny později
Dva dny utekly jako voda a veškerý určený personál se shromáždil v Nevadě, kde se uvnitř Oblasti 51 nacházel dok, v němž se slunila nejnovější kráska amerického letectva, jménem George Hammond. Přítomni byli všichni důležití hodnostáři a dokonce i generál O’Neill, který Sam pogratuloval a předal ji klíčky od lodě. Samantha se jen usmála a jako první vstoupila do výtahu, jenž ji svezl na požadované patro, odkud vedl most do přechodové komory. Carterová prošla skrz a ihned zamířila na můstek, kde si vychutnala zapínání všech primárních systémů do provozu. Podsvícení můstku se rozsvítilo a přední sklo ozářila oranžová barva podobná té, jež se nacházela na vlajkové lodi pozemské flotily – Odyssee. Usazení do svého vlastního křesla si náležitě užívala a ihned dala vědět na povrch, že je vše v pořádku. Posádka však čekala na zápraží a jen co dostali signál, vešli do nitra lodě. Technici s malými batůžky zamířili do strojovny, kuchaři do jídelny, údržbáři do ubikací a operátoři spolu s hlavním kormidelníkem a zbraňovým technikem na můstek. Major Marks opět pozdravil Carterovou a posadil se za svoji novou krásku, s jejímiž sestrami, prožil spoustu let, plných misí a bitev. Na opačnou stranu se posadila major Megan Cooperová, která dříve pilotovala první loď stejnojmenné třídy – Daedala. Interní senzory přepočítaly počet osazenstva, a když se shodoval s nahlášeným stavem, zapojila Cooperová motory na třetinový výkon a pomalu Hammonda navedla na nižší orbitu, odkud mohl bezpečně skočit ke svému cíli, který se nacházel na samém okraji Mléčné Dráhy. Ještě před skokem, do hangáru vlétl jumper pilotovaný Sheppardem. V poklidu s jumperem přistál a celý tým se vydal na obhlídku po nové lodi, která byla jako jediná vystavěna s nově zabudovaným asgardským jádrem a s vůbec všemi asgardskými technologiemi. Rodney zamířil do místnosti s jádrem, kde jej ihned přivítal Thor, který byl povýšen na UI a dostal povolení k plnému pohybu po lodi. Bylo nutné trochu upravit vnitřní okruhy energetických uzlů, kamer a senzorů, ale nic z toho nebyl problém, když měla Země přístup k veškerým moderním technologiím asgardského impéria. Právě tyto technologie pomohly Carterové s vývojem nového naquadahového generátoru, na kterém pro Zemi pracovali Asgardé. Bohužel vývoj nestihli dokončit a veškerá zaznamenaná data byla uložena v jádře. Nový generátor dostal příponu Mk.III a jeho výkonnost byla navýšena o sto procent a o minimálně dvojnásobnou výdrž než předešlý generátor třídy Mk.II. Nic však nemohlo nahradit sílu byť jediného ZPM, která nerostla na stromě. Cooperová nastavila předepsaný kurs a dala se do zjišťování všech možných nedostatků, když ještě nebyla loď plně odzkoušena. To samé udělal i Marks, který stejně jako u předešlých lodí dostal funkci zbraňového technika. Carterová vzala svůj tablet, který se nacházel v jedné opěrce jejího křesla, a s pomocí Thorova hologramu procházela ostatní systémy, které by mohly být zapotřebí v následujících dnech.

Mléčná Dráha, Země, Pentagon, 23. Ledna 2009
Necelou hodinu po odletu Hammonda se v jednom ze soukromých pokojů Pentagonu procházela středně vysoká postava středního věku, která ve své ruce třímala mobilní telefon, v němž si vyhledala svůj potřebný kontakt a na dotykovém displeji zmáčknula zelené tlačítko sluchátka, které jej spojilo s volaným kontaktem. V malém mikrofonu chvíli pípal zvuk obsazeného čísla, ale netrvalo to dlouho a místo pípání se ozval hrubý hlas, který jen stroze oslovil volajícího.
„Plukovníku?“
„Balíček je na cestě,“ oznámila volající osoba, která hned na to vypnula hovor.
Na druhé straně telefonní linky mladý muž vytáhl ze své kapsy přenosné goa’uldské zařízení, díky němuž se spojil s dalším zařízením na jiném světě. Malé zařízení se v mžiku přeměnilo v obrazové zařízení, v němž se objevila mladá žena, jež se titulovala hodností velitelky. Její jméno však bylo mezi lidmi neznámé. Do funkce se dostala nedávno, když se násilně zmocnila velitelského křesla, jehož se po smrti Netana ujal Rameris, Netanův „druhý“. Mezi Luciány však byla známa jako Kiva. Svýma namalovanýma očima propalovala každého, kdo se opovážil podívat se jí do očí.
„Gragu, co se děje?“ zeptala se nepříjemným hlasem velitelka.
„Všechny lodě jsou pryč,“ oznamoval s radostí v hlase Grag, který byl přidělen na Zemi, jako spojka.
„Úplně všechny? Nechci, aby mi některá z těch jejich lodí stála v cestě,“ uzemnila Gragovu radost otázkou, na kterou doufal, že se nezeptá.
„Mají zde jednu loď, ale ta je na opravě, nebude schopna boje,“ kryl si záda Grag.
„Za pět dnů provedeme útok,“ oznámila Kiva a zároveň ukončila spojení.
Grag si kapesníkem otřel čelo a vydal se zpět do práce, kterou na Zemi sehnal jako své krytí.
Na planetě Lucia se mezitím shromažďovala malá flotila, která měla čítat patnáct lodí třídy Ha’tak, dvacet bombardérů Al’kesh a zhruba sto letek gliderů, které dokovaly na svých místech v mateřských lodích. O několik minut později, se rozeběhl koloběh událostí, který končil opět na Zemi.

Mléčná Dráha, Země, SGC, 24. Ledna 2009
Starší seržant Walter Harriman jako vždy seděl ve svém křesle, které bylo před několika dny vyměněno. Stále si však nemohl zvyknout, že v křesle nemá svůj vysezený důlek, ale aktivace brány jej vyrušila z rozjímání a ihned dal vědět generálu Landrymu. Generál v poklidu sešel schody do řídící místnosti a na rampě spatřil lehce prošedivělého snědého Jaffu, jenž SGC opustil před dvěma lety. Hank vyloudil na své ustarané tváři úsměv a gestem ruky naznačil Teal’covi, aby za ním přišel do pracovny do níž se také vydal. Teal’c prošel mohutnými posuvnými dveřmi na chodbu, kde se potkal s týmem podplukovníka Lornea, který byl stejně jako plukovník Sheppard povýšen, za výjimečnou a příkladnou službu vlasti. Oba se vzájemně pozdravili, ale nebyl čas na klábosení a Teal’c vystoupal po schodech, kde se pozdravil s Walterem a následně vyšel po druhých železných schodech až do konferenční místnosti, odkud jako tradičně zamířil do pracovny generála Landryho. Zdvořile zaklepal, a když byl vřele přijat, vešel.
„Vítejte Teal’cu, dlouho jsme se neviděli.“
„Vskutku generále, bohužel mi mé nové povinnosti vůči Radě znemožňují téměř jakýkoli kontakt s vámi nebo s kýmkoli jiným,“ vysvětloval svůj dlouhý čas bez kontaktu.
„Jak vám to vůbec jde v pozici předsedy jedné ze dvou vládnoucích stran?“ vyzvídal zvědavý generál, přičemž zvednul jedno obočí, sepnul ruce a palci si podepřel bradu.
„Momentálně to vypadá velice špatně, druhá strana velmi rychle sílí a hrozí odtrhnutím,“ shrnul Teal’c nepříjemná fakta.
„V tom případě doufám, že se to nestane, byl bych nerad, kdyby došlo k nejhoršímu a my přišli o jediného bojeschopného spojence proti Luciánské Alianci.“
„Já vám vždy budu loajální,“ ujistil Teal’c svého protějška, že ať se stane cokoliv, jeho strana bude Zemi k dispozici.
„Díky Teal’cu,“ dokázal tuto loajalitu náležitě ocenit.
„Ale právě Luciánská Aliance mě k vám přivádí, generále,“ přičemž se Teal’cova tvář změnila na velmi vážnou.
„Co se děje?“ zbystřil generál a pomalu sahal po červeném telefonu.
„Luciánská Aliance chystá do čtyř dnů útok,“ což Teal’c věděl sotva hodinu.
Landry zvednul červený telefon a ihned informoval prezidenta o situaci, která se nezadržitelně blížila. Jen, co spolu dohovořili, pobídl generál Teal’ca k tomu, aby jej následoval do operační místnosti, kde se generál chystal nahrát zprávu pro Hammonda, který ji dostane, až vystoupí z hyperprostoru.
„Plukovníku Carterová, Teal’c mi právě oznámil, že Luciánská Aliance chystá přímý útok na Zemi, nevíme, kolik lodí chtějí použít a ani přesný čas. Jediné, co Teal’c ví je, že to bude do čtyř dnů. Máte necelý den na opravu Sun-Tzu, abyste se stihli vrátit včas k obraně Země. Landry konec.“
Teal’c přihlížel zprávě a skutečnost, že má plukovník Carterová velení nad vlastní lodí, jej činilo pyšným. Typicky se usmál na generála a informoval jej o nutnosti návratu na Chulak, kde by mohl sehnat pár lodí k obraně.
„Děkuji Teal’cu, prezident rád uslyší, že jsou naši spojenci ochotni pomoci.“
„Bude mi ctí, generále,“ odpověděl Teal’c, otočil se a odešel do místnosti s bránou.
Walter vytočil Chulak, Jaffa prošel skrz a generál se opět vrátil do své kanceláře, kde tím stejným telefonem jako před chvílí, informoval prezidenta o možných posilách.

TO BE CONTINUED

[Patas25]

Hej okamžitě to smaž!!! Není středa!!

Patas25 píše:

Hej okamžitě to smaž!!! Není středa!!

Smůla, stejně už jsem ten part přečetl...
Už chápu, co jsi mi psal ve zprávě... Moc jsem si to neuměl představit, ale teď to chápu...
Z prvního partu se nedá moc vyčíst, ale máš to pěkný... Myslím si, (doufám, že se neurazíš) že je to kvalitativně na úrovni posledních pár dílech Enemies... Potom až bude víc dílů, tak se to celkově určitě povznese na vyšší level, ale máš zatím jen část celku...

[Patas25]

O tom tě můžu ujistit, povídka celkově sama o sobě nasadí velkej levl. Z první části dílu se to poznat nedá, ale já už přečetl všech cca dvacet dílů a zatím mi to budete muset věřit.

Tak a první část je přečtena řekl bych, že místy až moc přeumělkované. Jinak mě to trošku zklamalo obsahově, čekal jsem nějaký pořádný odvaz a tajemné postavy hned v prvním díle, prostě pořádný nástup, ale když říkáte, že to bude, tak to bude Každopádně jsem zvědav, jak se tohle všechno bude vyvíjet dál. Jen poslední otázečka, má ten prequel, či co to bylo za ten úvod, nějakou spojitost s hlavním příběhem?

Nejspíš je to poprvé, kdy na tomto fóru reaguji. Už dlouho zde čtu různé povídky. Tvé jsou jedny z nejlepších. Nová povídka působí velmi poutavě, a to jak dějem, tak i po slohové stránce. Těším se na pokračování.

Na rozdiel od netrpezlivcov na akciu, mne sa táto časť páči.
Najskôr je dobré dozvedieť sa niečo o situácii a súvislostiach a potom sme aspoň v obraze o čo tu ide.
Z môjho pohľadu je to zatiaľ dobré a budem sa tešiť na Stredu.

Předem bych vám chtěl poděkovat za reakce a ať už byly kladné, či záporné, vězte, že jsem rád, že to někdo čte...

někdo se ptal na návaznost děje na prequel...mno v jednom konkrétním bodu ano, ale ten brzy pochopíte

prisera z bazin: tak to mě těší, že to je zrovna u mé povídky děkuji

Speedy: od prvních pěti stránek 22 stránkovýho dílu nemůžeš očekávat bůh ví co , vše časem příjde


a abych vás trochu navnadil do budoucna...budou přibývat mrtví na obou stranách...hodně mrtvých...

EDIT: Speedy, co máš na mysli přeumělkováním?