zdravím čtenáři...opět ze školních lavic z nudné přednášky Civilně-procesního práva
ať neplkám, tak vám sem rovnou prdnu třetí část prvního dílu, v níž se opět stane pár důležtých věcí, které budou mít důsledky a dopady v pozdějších dílech, čili nic není řečeno a sepsáno jen tak...
1. Díl (V pravý okamžik – Right on time) PART III
Okraj Mléčné Dráhy, Neznámá sluneční soustava, 25. Ledna 2009
„Marksi, je v databázi nějaká shoda?“ otočila Carterová hlavu na Markse, který stejně jako dříve jen zakroutil hlavou a začal s podrobným skenováním a hledáním jakýchkoliv slabin.
Cooperová také chvíli hleděla do konzole, když subprostorový komunikátor zachytil příchozí zprávu.
„Madam, přišla nám textovka,“ a začala číst.
„Jste na území Aschenské konfederace, vysvětlete důvod své přítomnosti, nebo budeme nuceni zahájit palbu.“ dočetla Cooperová a čekala na jakýkoliv rozkaz.
„Ti tady ještě chyběli. Marksi, co máte?“
„Jejich štíty vypadají poměrně vyspěle, ale těžko říct, jak účinné budou jejich zbraně.“
„Nerada bych se s nimi pouštěla do křížku s neotestovanou lodí. Cooperová, odešlete jim zprávu, že jsme zde v míru, doufám, že nám tím koupím trochu času.“
Cooperová odeslala mírovou zprávu a čekala na odpověď, která ale nepřicházela. Lodě dál stály na místě a mířily svými zbraněmi na dvojici bojeschopných lodí. Po minutě naprostého ticha, které bylo opravdu nepříjemné, Cooperová zachytila další zprávu, kterou Carterová očekávala. Aschenové požadovali deaktivaci štítů a zbraní, čímž by se pozemské lodě vystavily možnému riziku.
„Madam, nějaké rozkazy?“
„Spojte mě s Apollem!“ přikázala Carterová a ihned se ptala na názor, který mohl znamenat další intergalaktický spor, na který Země neměla prostředky.
„Nesmíme deaktivovat štíty a zbraně, jakmile to uděláme, zničí nás,“ udal svůj názor Ellis a očekával souhlas, ale Carterová nechtěla bojovat, jelikož si moc dobře uvědomovala, s kým mají tu čest.
„Pokud nesplníme jejich podmínky, zaútočí na nás a nemáme jistotu, že bude v našich silách porazit tři pro nás neznámé křižníky. V náš prospěch může hrát fakt, že víme, že to jsou Aschenové a ti budou chtít určitě získat další „subjekty“, které by mohli sterilizovat a přeměnit pak planetu na obrovské pole.“ hájila zase svůj názor, se kterým Ellis nesouhlasil.
„Zaútočí tak jako tak, jediný rozdíl bude v tom, že se štíty a zbraněmi budeme mít alespoň nějakou šanci, plukovníku.“
„Doufám, že se pletete, deaktivuji štíty a zbraně,“ rozhodla Carterová a podívala se do Ellisových zelenohnědých očí.
„Navíc bychom tím mohli získat čas na opravu Sun-Tzu a Apolla!“
„Doufám, že máte plán,“ řekl hrubým hlasem Ellis a ukončil spojení.
Carterová si spíše sama pro sebe povzdechla a dodala:
„To já taky.“
„Marksi, deaktivujte štíty a zbraně, ale buďte připraven je v momentě zvednout, kdyby nedodrželi slovo. Cooperová nechte vyklidit pravou rampu a ať se plukovník Sheppard připraví k pokračování s opravami, zároveň pošlete zprávu, že je očekáváme,“ vydala velkou spoustu rozkazů Carterová a sama se šla připravit k pravému hangáru.
Cooperová dle instrukcí poslala zprávu a dala tak Aschenům možnost se nalodit. Aschenové okamžitě vypravili delegaci, kterou vedl nejvyšší důstojník na palubě, jenž se dle pozemských insignií mohl porovnávat s generálem. Loď po několika minutách přímého letu přistála v pravém hangáru pozemské krásky a delegace vstoupila na úplně cizí a nové území. Alespoň to si mysleli.
„Vítejte na palubě George Hammonda, mé jméno je Samantha,“ podala Carterová ruku generálovi a sklonila hlavu.
Generál udělal to samé, v domnění, že je to nějaký uvítací rituál.
„Mé jméno je Vashka a jsem vrchním velitelem první Aschenské flotily,“ představil se generál a čekal, co se bude dít nyní.
„Určitě chcete provést po lodi, ale byla bych ráda, kdyby naše zásobovací loď mohla pokračovat v opravě druhé, poškozené sesterské lodě jménem Sun-Tzu. Tedy s vaším dovolením,“ zkusila Carterová získat alespoň trochu času pro Shepparda.
„Ale jistě.“
Carterová se vysílačkou spojila se Sheppardem, který ihned vystřelil z hangáru a s devátou svorkou urychleně zaparkoval nad další velkou trhlinou. Sam mezitím započala prohlídku lodi, která Ascheny moc nenadchla.
„Tady procházíme kolem ošetřovny, která je vybavena jen tím nejmodernějším zařízením, jež náš svět může poskytnout.“
„A odkud pocházíte, Samantho?“ zeptal se takticky Vashka.
„Z planety Alteria,“ začala Carterová svůj plán.
„Alterie, to my nic neříká, kde to je?“ nadále vyzvídal Vashka, který dychtil předat nejvyššímu kurátorovi drahocenné informace.
„V galaxii Maffei 1, ale máme zde v Mléčné Dráze svoji předsunutou základnu,“ pokračovala ve své lsti Carterová a vypadalo to, že jí to Vashka věří.
Paluba velitelské lodi Aschenské první flotily
Na můstku velitelské lodi pomalu přecházela skupinka pěti vědců, kteří cosi sledovali na velkém hologramu. Za ním se nacházelo velitelské křeslo, v němž seděl zástupce velitele, který pečlivě poslouchal vše, co se na palubě Hammonda udávalo. Když Vashka povolil pokračování opravných prací, z hangáru vylétl jumper, který si vědci přiblížili a začali vášnivě debatovat. Zástupce velitele se okamžitě spojil s Vashkou a přes dálkový headset mu oznámil, velice zajímavá fakta.
„Generále, něco nám tají, z jejich hangáru právě vylétla Lanteánská loď, na kterou jsme narazili před rokem na jedné z planet,“ oznámil zástupce velitele a Vashka začal tušit, že mu Carterová něco tají.
„Generále, mohu-li se zeptat, jak jste nás objevili?“ zajímalo Carterovou a ukázala rukou doprava, aby delegace zahnula.
„Na jedné z planet jsme měli svoji kolonii, která se nám už delší dobu neohlásila, a vrchní velení nás vyslalo zjistit, co se tu stalo.“
„Ta cizí rasa, která nás napadla a málem zničila dvě z našich lodí, si říká Wraithové a živí se na lidech, takže můžeme předpokládat, že lid z vaší kolonie sklidili,“ podala Carterová cennou informaci.
„Děkuji, jsem rád, že konečně můžu podat informaci o tom, co se s naší kolonií stalo,“ oznámil Vashka a zabřednul do nepříjemných otázek, na které Carterová nechtěla odpovídat.
„Samantho, kde přesně, se nachází vaše, kolonie, rádi bychom vám poskytli pomoc, pokud jste v této galaxii noví. Navíc, spojenci se vám určitě budou hodit.“
„Obávám se, že vám umístění našeho světa nemohu sdělit, protože nemám dovoleno takovéto informace poskytovat.“ vymlouvala se Sam a chtěla jejich návštěvu co nejdříve ukončit.
„Můj zástupce velitele mě právě informoval, že z vašeho hangáru vzlétla loď rasy, která Mléčnou Dráhu obývala před několika miliony lety, jak jste se k ní dostali?“
„Narazili jsme na ni, při naší expedici, když jsme zakládali předsunutou základnu ve vedlejší galaxii.“
Vashka jen pokýval hlavou a otočil se na zbylé členy delegace.
„Když nás omluvíte, musíme se vrátit na loď a spojit se s vrchním velením, abychom jim mohli sdělit osud naší kolonie.“
„Jistě, následujte mě,“ nabídla Carterová doprovod do hangáru.
Celá delegace následovala Carterovou zpět do hangáru, a když nastupovali do své lodě, poděkovali za prohlídku a zavřeli dveře, přičemž vylétli z hangáru a zamířili zpět na svou loď. Sam si hlasitě oddychla a doufala, že vše proběhlo v pořádku. Okamžitě zamířila na můstek a při cestě komunikovala se Sheppardem, který se vracel pro poslední svorku.
„To ráda slyším plukovníku, ještě chvíli počkejte a pak se vraťte na loď, spojím se s plukovníkem Ellisem a zjistím, jak jsme na tom,“ ukončila komunikaci s jumperem a nastoupila do výtahu, který ji vyvezl až na patro s můstkem. Po dvou minutách dorazila ke svému křeslu a s obrovským zívnutím se usadila.
„Marksi, nějaké změny u našich přátel?“ zeptala se s řádnou dávkou sarkasmu a přidala k tomu nádherný úsměv.
„Zatím žádná změna, vypadá to, že vaše taktika fungovala, plukovníka Ellise jsem si dovolil již informovat.“
„Děkuji, majore, co bych si bez vás počala,“ podotkla Carterová a položila svoji ruku na Marksovo rameno.
Sama si přitom vytáhla laptop a pokračovala v posledním zápisu. Sem tam zkontrolovala postup s opravami Sun-Tzu i Apolla, ale ke skoku zbývala ještě hodina. Proto si došla do jídelny, kde se potkala s Rodneym, který pracoval na nějakém „tajném“ projektu o kterém nechtěl říct ani slovo. Carterová nechtěla vyzvídat, a proto pozorovala, jak si Rodney „hraje“. Když dojídala svůj krůtí sendvič, ve sluchátku se ozval major Marks.
„Madam, Aschenové opět nabíjejí zbraně a aktivovali štíty.“
„Počítám, že mi to nesežrali, zbraně i štíty na sto procent,“ rozkázala Carterová a rozeběhla se na můstek, kam ji následoval i Rodney.
Sam přiběhla právě včas, když Aschenové vypálili první salvu po Hammondovi, jehož štíty schytaly pořádnou dávku energetických pulsů. Marks nahlásil snížení síly štítů o sedm procent a na rozkaz opětoval asgardskými zbraněmi. K Hammondovi se přidalo i Apollo, jež svými dvěma bateriemi pokropilo velitelskou loď, jejíž síla štítu po prvních čtyřech paprscích poklesla na dvaašedesát. Všechny tři Aschenské lodě vysunuly z komory ukryté ve spodní části lodi obrovské dělo, ze kterého Hammonda zasáhl triniový projektil. Hned na to jej zasáhly další dva, které s Hammondem pořádně otřásly a rapidně snížily sílu štítů.
„Marksi, jak jsou na tom štíty?“
„Třicet osm procent,“ nahlásil stav Marks a opět vyslal na velitelskou loď čtveřici asgardských paprsků, které podpořil čtveřicí raket a railguny. Hammondovy paprsky udělaly největší práci. Sílu štítu snížily na pouhých dvacet procent, jejichž vyčerpání zařídily dva paprsky z Apolla. Railguny pak procedily plátování a čtveřice explodujících raket rozcupovala loď na miniaturní kousíčky. Z místa se konečně po několika týdnech pohnulo Apollo a vyrazilo přímo do boje, když shora zaútočilo na druhý křižník, který opětoval palbu, ale kvůli špatnému úhlu nemohl použít coilgunový projektil. Gantová uvrhla Apollo do řízených vrutů a snažila se tak vyhýbat všem příchozím energetickým pulsům, zatímco Johnson pálil asgardskými paprsky pořád do jednoho místa. Když se mu podařilo i za pomoci příchozího Hammonda snížit sílu štítů na minimum, odpálil trojici raket, které se štíty udělaly krátký proces. Poslední paprsek „smrti“ ve společnosti railgunových projektilů napálil přední část lodi, která se ocitla bez můstku a energie, což jej uvedlo do neřízeného setrvačného letu do blízkého asteroidového pole, které loď procedilo a de facto zničilo. Pozornost se posléze přesunula k poslednímu křižníku, který vzal nohy na ramena, když část slavné první flotily v čele s mateřskou lodí padla proti neznámému nepříteli. Poslední křižník zapojil hyperprostorové články a ve spěchu skočil pryč. Neskočil až k domovské planetě, ale jen do bezprostřední blízkosti slunce, které ho zamaskovalo, aby mohl podat okamžité hlášení a tajně sledovat trojici lodí.
„Sam, aschenská loď skočila do bezprostřední blízkosti slunce,“ oznámil Thor, který stopu hyperprostorového tunelu u slunce ztratil.
„Nevšímejte si jich, nic o nás nevědí,“ rozhodla Carterová zbytečně neriskovat a nechala loď uvést do normálního provozního stavu.
Carterovou sedící ve velitelském křesle ozářilo oranžové světlo, které vystřídalo modré bojové, a viditelně si oddychla, načež pochválila Cooperovou i Markse. Oba s radostí přijali pochvalu a dali se do zjišťování všech škod, které napáchaly coilgunové projektily. Mezi Apollem a Hammondem proběhla výměna gratulací, kterou protnulo až hlášení, že je Sun-Tzu připraveno k přesunu. Carterová předstoupila před obrazovku a nechala se spojit s SGC, kde již všichni netrpělivě čekali, co se stalo. Jedním z čekajících byl i starší seržant Walter Harriman, který se obyčejně staral o vytáčení naquadahového kruhu.
„Plukovníku, jsem rád, že voláte. Všichni jsou zde neuvěřitelně nervózní,“ nastínil situaci Walter a velice tiše dodal: „I generál.“
Carterová, ale vytřeštila oči. Walter otočil hlavu a jen několik centimetrů za ním stál samotný generál, který celý rozhovor zaslechl.
„Waltře, těší mě váš zájem o moji osobu, ale to už je nad rámec vaší práce,“ podotknul se špetkou humoru v hlase generál a mrknul na Waltera.
Walter si oddechl a odjel s židlí ke svému pultu. Generál se postavil na místo, odkud ho kamera snímala v dobrém úhlu a posílala obraz až na samotný okraj Mléčná Dráhy. Carterová se do kamery uculovala a její sepnuté vlasy na generála udělaly dojem.
„Hezký culík plukovníku, moc vám sluší.“
„Děkuji, generále, ale proč volám. Sun-Tzu je připraveno a taktéž i Apollo. Prošli jsme si sice bojem, ale až dorazíme s Hammondem k Zemi, budeme připraveni,“ pokývala na Markse, který ihned přesunul velké množství energie do hyperprostorových článků, které se zahřály a následně posunuly loď do jiného rozměru, v němž mohl Hammond bezpečně cestovat rychleji než světlo. Spojení na chvíli probliklo, ale bylo stále aktivní, jelikož se výchozí bod nezměnil.
„Generále, ty tři lodě, které se k nám blížily, příslušely Aschenské konfederaci, se kterou jsme se setkali před osmi lety. Když jsme zjistili, jejich plány, dali jsme jim špatné adresy s černou dírou. Od té doby jsme o nich vůbec neslyšeli.“
„Pamatuji si vaše hlášení, myslíte, že to nezabralo?“ přemýšlel generál a díval se Carterové přímo do očí.
„Netuším, ale řekla bych, že ne. Přece jen jsou na vyšším technologickém stupni,“ vysvětlila Carterová a zkontrolovala čas příletu k Zemi.
„Později to probereme plukovníku, teď kopněte do vrtule, budeme vás potřebovat,“ ukončil komunikaci generál a s kývnutím odpojil komunikaci.
Mléčná Dráha, Země, Wyoming, 28. Ledna 2009
Necelé dvě hodiny před útokem Luciánské Aliance byla na severní polokouli, přesněji v severoamerické části, noc v plném proudu. Obyčejní lidé v poklidu spali, ale dvojice poloprofesionálních astronomů pozorovala část oblohy v tomto ročním období. Jeden z nich se kochal krásným výhledem, který nenarušoval ani jeden mráček. Druhý seděl u počítače a hrál druhou hru Solitaire, ve které se mu vůbec, ale vůbec nedařilo.
„Já se na to vyseru,“ soptil muž u počítače a kopnul do sebe čtvrtý hrnek kávy, jež ho ještě držela vzhůru.
„Klid Paule, za chvilku budeme slavní, právě jsem totiž zpozoroval zlatý grál,“ usmál se druhý muž, přeběhl od teleskopu k počítači a ukázal mu fotku, kterou právě vyfotil.
„Svatá prostoto, co to je?“ divil se Paul a sednul si při tom na židli.
„Už jsem to jednou viděl a na tom samém místě. Před několika měsíci, zdá se, že to bude naše,“ ukazoval Jeff rozmazanou fotku z listopadu roku 2008, kde Daedalos opouštěl hyperprostor.
„Tehdy jsem si myslel, že to je jen nějaká vada a nechal jsem vyměnit čočku, ale tohle už mi nikdo neodpáře,“ sálal štěstím Jeff.
„Takže americká vláda nám tají nějaký mimozemský technologie?“
„Nevím, co nám tají, ale něco určitě jo, vyjeď z počítače veškerý data o pořízení snímku a další fotky, pošleme to do novin,“ rozhodl Jeff a opět se zakoukal do teleskopu.
Na orbitu mezitím dorazil Hammond, jehož přílet byl předpokládán mnohem později, ale Carterové se podařilo vymáčknout z hyperprostorových motorů o trošku víc, což mohlo motory kompletně zničit, ale důležité bylo, že byl Hammond doma a plně připraven k bitvě. Tou dobou se na orbitě nacházel i narychlo doopravený Daedalos, jehož některé systémy, ještě nebyly stoprocentně fit.
„Sam, jsem rád, že jste to stihli,“ ulevilo se Caldwellovi, který pomalu počítal s pořádnou nakládačkou.
„Stihli bychom to i tak, ale radši jsem s pomocí Thora trochu upravila motory,“ vysvětlila Carterová a nechala navázat kontakt s Landrym.
Ten už netrpělivě čekal, jak na přílet Hammonda, tak na přílet posil z Chulaku, které měly dorazit během chvíle. Tato chvíle nastala za čtvrt hodiny, když se na orbitě objevilo pět mateřských lodí třídy Ha’tak, deset bombardérů a čtyřicet letek gliderů, po jejichž boku se hrdě slunila dvojice bojeschopných lodí třídy Daedalos. Teal’c okamžitě kontaktoval SGC a informoval o stavu flotily, která byla připravena padnout po boku svých spojenců.
„Děkuji Teal’cu vážím si vaší pomoci, jak znám jaffskou radu, nebylo lehké je vzhledem k jejich postoji vůči nám, přemluvit.“
Teal’c jen souhlasně přikývnul a odpojil spojení s SGC. Poklidným tempem přešel za ovládání zbraní a naposledy kontroloval všechny potřebné systémy. To samé se vesměs dělo i na ostatních jaffských i pozemských lodích, které byly připraveny na sto dvacet procent. Vesmírným chladem se nesly sluneční paprsky, které během osmi minut urazily cestu od svého zdroje k Zemi, jejíž evropská část se pomalu probouzela a americká se přehoupla přes půlnoc. Dvojice astronomů stále pozorovala statické lodě, k nimž se přidala i pětice větších lodí v doprovodu desítky Al’keshů.
„Ty vole, další lodě,“ poukázal Jeff.
„Myslíš, že jsou naše?“
„To nevím, ale vypadají jako pyramidy,“ načež si vzpomněl na knížku, kterou kdysi četl od jistého doktora Daniela Jacksona, který se v knize zmiňoval o pyramidách, jež měly sloužit jako přistávací plochy pro mimozemskou civilizaci.
„On měl pravdu, ten doktor Jackson, snad si tohle přečte, až to bude v novinách.“ rozradostnil se Jeff a po chvíli kouknul na Paula.
Paul stále pozoroval obrazovku, když se na bojišti objevily další, tentokrát nepřátelské lodě. Netrvalo dlouho a bojištěm se prohnaly první tyrkysové paprsky, které rozervaly jednu z lodí na malinké kousíčky. Jeff otevřel ústa a to samé i Paul, když pozorovali opravdovou vesmírnou bitvu v přímém přenosu. Energie vrhaná jednou či druhou stranou narážela do mohutných barevných štítů a vytvářela tak přenádhernou scenérii, která se nesla ve svižném duchu. Rána střídala ránu, vykreslení štítu, střídalo jiné vykreslení a exploze doprovodných bombardérů vznikaly, jak na běžícím páse.
„To je hustý Jeffe, z tohohle vytřískáme pořádný balík,“ osnoval plán Paul, když se na obrazovce objevila další mohutná exploze, tentokráte v pozemských řadách.