StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

o armádu a její složky (a vůebc jak to funguje) se nijak extra nezajímám...a odtud asi pramení ten problém (bohužel, teď už se s tím nedá nic dělat...nu což)

třeba ho nechám přes noc zestárnout

[kasparova655365]

Páni, už po ixté jsem to tu přečetla celý od první části prvního dílu až po poslední vydaný díl.
Nechceš, prosím, vydat něco dříve?? Já se unudím k smrti a obzvlášť další týden, protože máme jarní prázdniny

s tím že už to mám celý npsaný jsem měl molikrát nutkání prásknout vám to sem celý, ať se pokocháte vcelku, tak jak je zamýšleno, ale takhle mi to dává čas dodělat druhou sérii, s níž jsem teda zase až tak moc nepohnul (i když už mám 1,5 dílu => 20 A4)...třeba občas dostanete přídavek

Ač jsem v noci nespal a zub mám v jednom ohni...jsem na tolik při smyslech, abych vám sem hodil další část druhýho dílu , takže bez těch klasickejch keců okolo poděkuji svým korektorům a poradcům a... mno však si to přečtete

budu rád za každý ohlas a hlavně od těch, co dali, že se jim to líbí, ale jaksi zapomněli okomentovat (protože zpětná vazba je to nejdůležitější, co pro mě jako čtenáři můžete udělat )

2. Díl (Ze spárů smrti – From the jaws of death) PART II

Mléčná Dráha, Země, SGC, 29. Ledna 2009
Ráno přišlo dříve, než si chtěl generál Landry připustit a čtyři hodiny neklidného spánku mu tak přišly jako pouhých pět krátkých minut. S námahou se posadil na své pohodlné posteli a nahmatal hrnek studené vody, kterou si s sebou před čtyřmi hodinami donesl. Budíkem, který, ještě stále vyzváněl, v ospalosti hodil o stěnu a rozložil ho na součástky. Jeho čin ho zcela probral a tak sáhnul po oblečení, které pohodil přes židli. Po vykonání nejnutnějších potřeb a hygieny se generál odebral do své pracovny, kde hodiny ukazovaly něco málo přes půl osmé. Na stole se blýskaly nové složky z každodenní agendy a výraz, který následně přišel, říkal vše. Nicméně se generál zavrtal do složky, kterou si nechal speciálně dohledat. Po přečtení složky chtěl generál zavolat Walterovi, ale všiml si, že to již není potřeba. Každý, kdo se měl dostavit na krátkou poradu, byl přítomen a plně připraven. Generál odložil složku, vzal svůj ranní šálek kávy a předními dveřmi odkráčel do čela stolu, kolem něhož seděl Teal’c, Bra’tac, plukovník Davidson, doktor Jackson a tým plukovníka Shepparda.
„Dobré ráno,“ upil generál z hrnku a položil jej před sebe.
Většina buď přikývla, nebo opětovala pozdrav. Generál se na chvíli zamyslel, ale po kratičké chvilce začal mluvit.
„Vezmeme to pěkně popořadě. Teal’cu, Bra’tacu, rád bych vám jménem naší vlády poděkoval za vaši podporu při obraně Země, bez níž bychom zde už asi neseděli,“ předal generál poděkování prezidenta a vlády, pod nějž se podepsal i generál O’Neill.
„A jsem rád, že můžu poděkovat i vám, plukovníku Davidsone,“ na něhož se generál podíval a pokýval hlavou.
Tím však generál vyčerpal pozitivní náplň porady, která se měla spíše soustředit na události před, během a po bitvě, kdy se zatím z neznámých důvodů nejnovější loď pozemské flotily – George Hammond, vydal na cestu neznámo kam. Landry jednou rukou přisunul televizi, která se nacházela v zasedací místnosti, kterou díky dálkovému ovladači spustil na požadovaném dvě stě třináctém kanálu, na němž právě běžely odpolední televizní noviny, jejímž hlavním tématem byl dopad údajného asteroidu, po němž zbyl jen velký kráter spolu s malými úlomky naquadahu a menší radiací v okolí. Mladý muž ve svém rodném jazyce informoval o závažných situacích, ke kterým se řadila i smrt Muamara Alífa, jež předcházela právě pádu neznámého tělesa, což vyvolávalo ještě větší zmatení.
„No, to se nám moc nepovedlo,“ podotkl Landry, když vypnul televizi.
„Nebýt Bishopa, mohlo to být mnohem horší,“ dodal Davidson, který si byl vědom závažnosti situace, zvláště když se mohly kousky naquadahu dostat do nesprávných rukou.
„Ano to nepopírám, ale dnes to bylo opravdu těsné.“
„Souhlasím, ale možná už je načase, aby se o hvězdné bráně dozvěděla i široká veřejnost, stejně to nemůžeme tajit do nekonečna,“ nadnesl jedno z řešení Davidson a podepřel si bradu.
„IOA už o tom uvažovalo, když do Atlantského oceánu padala Atlantida, ale to už jsme se vzdálili od mého původního plánu,“ utnul jakékoliv další debaty na téma prozrazení existence hvězdné brány Landry.
„Plukovníku, můžete mi říct, co se stalo na základně, kterou jste měli prozkoumat?“ otočil konverzaci na Shepparda, který si doteď hrál se zipem na své bundě.
„Doletěli jsme na místo, zaletěli jsme pro plukovníka Ellise a tým mariňáků, pak jsem nás vzal do hangáru, který nás vzal o několik metrů do útrob základny, kde jsme prohledali místnost za místností. Zabili jsme posledního ze tří chlapáků v černých šatech. McKay pak našel řídící místnost s křeslem, kde chybělo ZPM, čímž mi došlo, že nikdo nevěděl, co vlastně napájelo základnu. Proto Rodney našel goa’uldský generátor zapojený k rozvodům, čehož využil, našel záznamy v databázi a spustil autodestrukci.“
Doktor Jackson už se chtěl chopit slova, ale generál jej rukou utišil a nechal pokračovat plukovníka Shepparda, který si Danielova natěšeného výrazu všiml, a koutky mu vystřelili strmě vzhůru.
„No a pak nás Ba’al odpálil.“
Všichni nezasvěcení pohlédli na tým plukovníka Shepparda, jako by byli duchové.
„Nebýt Thora, který se naboural do počítačových systémů, neměl by vám to kdo vyprávět,“ dokončil svůj hrubý nástřel mise John a zase se vrátil ke svému zipu.
Teal’c byl pochopitelně zaskočen zmínkou o Thorovi, která v něm vykřesala jiskřičku naděje, že by mohl být naživu.
„Plukovníku Shepparde, co jste to říkal o Thorovi?“ vyzvídal zvědavý Teal’c.
„Já se toho ujmu plukovníku,“ chtěl přidat pár informací do mlýnku Daniel.
Sheppard rukou naznačil, že může, v což Daniel doufal.
„Po dvou rocích se mi podařilo odemknout část jádra, které bylo uzamčeno a obsahovalo veškeré vědomí všech Asgardů.“
„Všech?“ divil se Teal’c.
„Ano, ale to není to důležité. Vědcům z Oblasti 51 se za pomoci Sam a Rodneyho podařilo dokončit první dvě kopie asgardského jádra, které byly a budou umístěny na lodě spolu s jedním vědomím někoho z Asgardů. V případě Hammonda to byl Thor a nynější jádro na Odyssee bude odmontováno, uloženo v Oblasti 51 a bude nahrazeno druhým asgardským jádrem s vědomím Kvasira, který na Odyssee strávil dlouhou dobu, jako dozor nad poskytnutými technologiemi.“
„Thor s tím souhlasil?“ přišlo Teal’covi divné, že by Asgardé svolili k využívání jejich vědomí takovýmto způsobem.
„Vlastně to byl Thor, kdo to navrhl, jelikož věděl, že by alespoň nějakým způsobem mohl být užitečný. A IOA s tím překvapivě nemělo problém a rozhodnutí padlo velice rychle.“
To už zasáhl i generál, kterému stále vrtalo hlavou, co se tedy stalo.
„To ale nevysvětluje, proč Hammond zmizel?!“
„Možná bych věděl, generále,“ snažil se Rodney naznačit, možnou příčinu.
„Tím, že se Thor naboural do počítačů a následně během naší záchrany ještě stáhnul nějaká data, mohl spolu s nimi stáhnout i virus podobný tomu, který způsobil explozi. A pokud je Ba’al alespoň trošku vynalézavý, ten vir se bude učit, alespoň já bych ho takhle navrhnul, když už bych ho dal do antické databáze.“
„A vy myslíte, že byl do jádra nahrán virus, který následně převzal kontrolu nad lodí a vzal ji dejme tomu…“
„Ano, na Ba’alovu základnu,“ dokončil za Landryho větu, jenž se ihned zamračil.
Vlastně se zamračili úplně všichni, ale u Ronona a Teal’ca nebyl poznat rozdíl oproti jiným situacím.
„Je nějaká možnost sledovat signál ze subprostorového lokátoru i v hyperprostoru?“
„Ne, Hammond bude muset vystoupit, abychom mohli zachytit jeho subprostorový lokátor.

Mléčná Dráha, Ba’alova základna, 30. Ledna 2009
Necelé dva dny po náhlém skoku do hyperprostoru během bitvy o Zemi, se nablýskaný Hammond, s posádkou čítající pouhé dva lidi, ocitnul poblíž středu dvojice galaktických ramen, které se konstantní rychlostí otáčely kolem masivní černé díry, uprostřed nevelké Mléčné Dráhy. Pozemský Hammond se objevil v jedné z místních slunečních soustav, kterou před svým náhlým zmizením ze scény ovládal goa’uldský vládce Ba’al, jemuž sloužily miliony Jaffů a Kullů, jejichž brnění bylo konvenčními zbraněmi neproniknutelné. Tomu však přišel na kloub plukovník amerického letectva Samantha Carterová, jejíž maličkost právě seděla v jedné z mnoha F-302jek, jež na své palubě George Hammond nesl. Spolu s Marksem už v americké stíhačce seděli dlouhých sedmadvacet hodin, když Ba’alův virus ovládající loď, vypustil z lodě veškerý dýchatelný vzduch. Naštěstí se od posledního incidentu s umělou inteligencí v podobě wraithského viru letectvo poučilo a odpojilo řídící jednotky od veškerých systémů lodě, čímž se F-302jky staly nenapadnutelnými z lodních systémů. Toho si byli Carterová s Marksem vědomi, a proto, se zde schovali, když jim virus přitopil pod kotlem. Na oběžné dráze proti příchozímu kontaktu v podobě šedivé 304ky, stála dvojice gigantických mateřských lodí, se kterou se lidé poprvé setkali nad Abydosem a následně Kelownou, na níž napůl povznesený Anubis zamířil, když mozkovou sondou získal důležité informace o upravené verzi naquadahu – naquadrii. Anubisova a následně Ba’alova černočerná monstra se volně vznášela vesmírným vakuem, se zbraněmi namířenými proti lodi třídy Daedalos, jejíž senzory přítomnost obou lodí zaznamenaly. Bohužel nebyl nikdo, kdo by to mohl Carterové a Marksovi nahlásit, jelikož senzory maličké 302jky mají výrazně menší dosah. Carterová se už více než pět hodin snažila přepsat jeden z příkazových řádků, který by umožňoval spuštění podpory života, aniž by to virus jakkoli zpozoroval.
„Kruci, ten virus je neproniknutelný,“ klela Carterová a lehce praštila laptopem o řídící desku.
Marks požádal o laptop v naději, že se mu podaří něco vymyslet. Bohužel ani on neuspěl a v kokpitu začala být cítit beznaděj, která stále více narůstala. Z ničeho nic se však aktivovala cirkulace vzduchu, díky čemuž mohli oba příslušníci posádky Hammonda vypadnout z nepohodlného kokpitu.
„Musíme do místnosti s jádrem, třeba to byl Thor,“ doufala Carterová, zatímco slézala ze žebříku.
Marks přitakal a vydal se za Carterovou, která za běhu vytahovala kartičku, zpod své kombinézy. Když projela kartičkou přes čtečku, malý mikrofon zapípal a na panelu se objevilo červené světlo signalizující odepření přístupu. Sam to zkusila ještě dvakrát, než jí došla trpělivost a rozmontovala nástěnný panel tak, že by měl kdokoli problém poznat, co to vlastně bylo. Po pár vteřinách se místo červeného světýlka objevilo zelené a dveře se otevřely. Carterová tryskem vyrazila k asgardskému jádru, když se po několika zákoutích naproti ní postavila dvojice Kullů. Carterová v poslední chvíli strhla vyběhnuvšího Markse a zachránila mu život, když jej ani jedna z příchozích střel nezasáhla. Marks se podíval Sam do očí, ve kterých viděl strach i úžas najednou.
„Kde se tady sakra vzali? Neměli by být mrtví nebo tak?“ oddychoval Marks a opatrně vykoukl zpoza rohu.
Přímo u jeho hlavy přistála jedna z energetických střel, když se dvojice Kullů přibližovala k jejich pozici.
„Nevím, ale nebudu čekat, až si pro nás dojdou,“ odpovídala Carterová, zatímco ji v hlavě proběhla myšlenka na zbrojnici, která byla o patro níže.
Naštěstí byli jen o jednu chodbu vzdáleni od výtahu, který je mohl o patro níže zavést. Marks i Carterová se rychle vydali k výtahu, u něhož museli opět rozebrat nástěnný panel, který je následně propustil skrz a dovolil jim tak sjet o patro níž, kde už nebyl problém získat P-90ky s modifikací, umožňující zabití Kullů. Sam vykoukla zpoza zbrojnice, jestli je chodba prázdná a následně se přesvědčila příručním senzorem v podobě malého PDA. Když byl vzduch čistý, vydali se zpět k výtahu. Carterová nastoupila, ale Marks ji zastavil před zmáčknutím tlačítka a ukázal na stropní přepážku. Sam pochopila, a jelikož byla vyšší, odsunula panel a pomohla Marksovi vylézt do šachty. Sama pak zmáčkla tlačítko a těsně před otevřením dveří ve vyšším patře, ji Marks díky svým silným pažím vytáhl. Oba pozorovaly průzorem, když se po otevření výtahových dveří prohnala výtahem desítka energetických pulsů. Carterová si pročísla vlasy, odhodila ofinu stranou a usmála se na Markse, který jim oběma zachránil život. Oba zamířili zbraně do prostoru výtahu a vyčkávali na moment, který se během několika málo vteřin dostavil. Oba Kullové vešli do výtahu a pozorovali, kde by dvojice nepřátel mohla být. Než mohli cokoliv vypozorovat, oba dva padli mrtvi na zem, po dvojici zásahů na každého. Kevin poté podržel Sam za nohy a umožnil ji nahlédnout do chodby, která byla prázdná. Opatrně ji spustil na zem a sám poté seskočil. Bez jakéhokoliv nebezpečí bezpečně prošli až do místnosti s jádrem, které se zdálo vypnuté, a žádný z krystalů nesvítil. Sam se pokusila pohnout ovládacím kamenem, ale nic se nestalo, což znamenalo, že je jádro mrtvé.
„To není dobré,“ zamračila se Sam a podívala se na příruční senzor, který signalizoval čtveřici kontaktů, přibližující se na jejich pozici.
Marks přiběhl ke dveřím, vykoukl do chodby, aby potvrdil kontakt. Čtveřice mužů opatrně procházela chodbou a se zbraněmi namířenými před sebe prohledávali místnost za místností. Vir je rozpoznával a otevíral jim dveře, naštěstí z neznámých důvodů nebyl schopen jakkoli zabít nebo uzamknout pozemskou dvojici v místě, kde se nacházeli. Když byli jen několik metrů od asgardského jádra, přistál mezi nimi flashbank, který je oslepil, což umožnilo Marksovi všechny čtyři zabít. Společně se poté přesunuli k dalšímu výtahu, který je vyvezl na patro s můstkem, které bylo přeplněno Ba’alovými muži. Ti je už očekávali a jen, co se otevřely dveře výtahu, spustili zběsilou palbu z pozemských zbraní, jejichž kulky se odrážely od stěn výtahu do všech směrů. Sam i Marks ulehli za výklenky, ale ani za jedním z nich štěstí nestálo. Marks schytal dva a Carterová jeden zásah z P90tek. Kevin velice rychle ztratil vědomí, přičemž ho Sam po chvíli následovala.

Pokračování příště

snad jste si díl užili a i nadále zachováte tomuto "smělému" dítku svoji přízeň...naskle za týden

[kasparova655365]

Já nevím, co mám na to říct. No prostě Skvělý. Takovou zdrhačku po lodi jsem ještě u nikoho ani nečetla. Při čtení jsem se natolik smála, že jsem se málem neudržela ani na židli.
Ale tak dlouho být v F-302ce, to bych vůbec nevydržela. Asi bych udělala to stejný, co Sam.
Doufám, že Sam s Kevinem přežijí. S těma kulkama se mi to nejak nechce líbit.

Díl přečtený, povinnost splněna

V ději se tedy zatím celkem vlečeme. Už by to chtělo nějaký zvrat

Nepředpokládám, že Marks a Carterová budou zabiti, respektive, zabiti být mohou, ale rozhodně ne na vždy Uvidíme, co přinesou další díly. A mimochodem, tenle byl na můj pocit dost krátký. Možná jsi mohl trošku přidat, nebo vydat v pátek další.

jop, tenhle měl pouhé 3 a půl strany...ale další díl už jich má zase pět....tohle bylo úmyslně rozděleno na víc částí, aby měli kluci víc času na korekce, ale třetí díl už je po korekci a čekám na čtvrtý, abych věděl, jak moc to mám dělit

kasparova655365 píše:

Páni, už po ixté jsem to tu přečetla celý od první části prvního dílu až po poslední vydaný díl.
Nechceš, prosím, vydat něco dříve?? Já se unudím k smrti a obzvlášť další týden, protože máme jarní prázdniny

Jeden maličký návrh Pokačuj na písaní svojej poviedky.

A k tejto časti:
Je dobrá, ale na môj vkus (a hlavne súčastný stav / /) dosť komplikovanejšia.

[kasparova655365]

Puk píše:

Jeden maličký návrh Pokačuj na písaní svojej poviedky

Pokračuji , asi dneska dopíši osmí díl a hurá na devátý.

A ještě k této povídce:
Typuji, že jeden z těch dvou to schytal do břicha (možná oba), jinak by tak rychle neztratili vědomí.

ono bez jídla a vody se líp usíná, když to někam koupíš

[kasparova655365]

To je taky docela pravda Kolik to tam byli vůbec hodin? 27? Tak tomu bych se už ani nedivila. Ale divím se, že v F-302kách neměli nějaké zásoby.

představ si, že zjišťuješ co se s lodí stalo...(už při tom určitě nejíš, pokud nejsi Rodney), když tu se náhle začne vypouštět atmosféra a uzavírat veškeré přepážky...jediný co uděláš při jejich znalostech je, že co nejrychlejš frčíš do 302jky, kde na tebe ten virus nemůže...(určitě tě nenapadne si brát vodu a pití...navíc by bylo v 302jkách zbytečný, když jsou dělaný tak, aby vzlétly, sejmuly pár emzáků a zase se vrátily)

[kasparova655365]

No, když si mám něco představit, tak většinou to končí tím, že někoho zabiju, nebo ještě něco horšího Ale jinak to chápu

Popravdě by nemuseli upadnout tak rychle znam příběh 8 členů SAS bojujících proti 300 vyhráli a jeden znich dostal zásah a střílel dál dokud působil adrenalin.Ano vim že SAS sou fakt tvrdý a tak dále ale Marks by klidně mohl být u Navy SEALs teda kdyby byl u námořnictva

samozřejmě...každý člověk je jinak odolný, navíc pod působením adrenalinu a dopaminu a bůh ví čeho všeho (ano i assteroidů) dokáže člověk v ohrožení zhola nemožný (například matka zvedla svýma holýma rukama auto, pod nímž leželo její dítě)...ale pro účely této povídky berme, že vyčerpáním a zásahy omdleli

deadalos píše:

Popravdě by nemuseli upadnout tak rychle, znám příběh 8 členů SAS bojujících proti 300, vyhráli a jeden z nich dostal zásah a střílel dál, dokud působil adrenalin.Ano vím, že SAS jsou fakt tvrdý a tak dále, ale Marks by klidně mohl být u Navy SEALs, teda kdyby byl u námořnictva

Tam jde, ale o dvě věci za prvé měli hlad, byli slabí, unavení atd... a druhá jediný kdo to píše je Daedalos304. Nemá cenu hledat chyby tam, kde nejsou... A jelikož je to asi důležité pro několik dílů, tak to neřeš a buď rád, že máš co číst... Jako jeden z mála autorů, kdo pravidelně vydává...
Plus opravil jsem ti pár chyb...

deadalos píše:

Popravdě by nemuseli upadnout tak rychle znam příběh 8 členů SAS bojujících proti 300 vyhráli a jeden znich dostal zásah a střílel dál dokud působil adrenalin.Ano vim že SAS sou fakt tvrdý a tak dále ale Marks by klidně mohl být u Navy SEALs teda kdyby byl u námořnictva

Zde se jedná o akci jednotky zvané hlídka Bravo Two Zero o nichž byl dokonce natočen i film. Kdyby byl někdo zvědavý, tak nějaké info je tady.

Kód: Vybrat vše

http://en.wikipedia.org/wiki/Bravo_Two_Zero

Ale ne to nebyla válka v iráqu to vůbec nebyla válka to bojovali proti nějakým no vzbouřencům někde bůh ví kde a hlídali tem město ale to je jedno ale de o to že by je adrelanlin udržel eště chvilku vzhůru

Tu nemali adrenalín, toto bol obyčajný - všedný deň a tak ich to proste zložilo.

Adrenalin je přírodní látka v těle to produkuje naše tělo není to výtvor člověka jako takoví

[kasparova655365]

Tak v téhle vaší konverzaci jsem se nějak ztratila. O čem je tu vůbec řeč?

deadalos píše:

Adrenalin je přírodní látka v těle to produkuje naše tělo není to výtvor člověka jako takoví

To viem veľmi dobre , ale nakoľko to bol všesný, nudný a takmer ničím nerušený ďeň , tak organiznus nevytváral jeho nadmerné množstvo.
A končím.
Prepáč za

[kasparova655365]

Halo?? Tady to nějak ztichlo Copak se děje?

středa je až zítra...

[kasparova655365]

Na tu se taky ze všech nejvíce těším