je tu neděle a já Vám přináším poslední část druhého dílu. Doufám, že se Vám bude líbit.
Takže Vám přeji krásné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím.
Epizoda 2 : Rozloučení, part 4
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevin leží na posteli připojen na všelijaké přístroje, které kontrolují jeho životní funkce. Celou levou tvář měl zalepenou velkou bílou náplastí. Jeho pravá noha mírně vysela a levou měl zafixovanou. Na bradě měl ještě pár tržných ran, které byly také zalepené náplastí. Vedle do pozorovacího pokoje přišel doktor se Sharon, Sam a Mikem. Sam šla hned k oknu a podívala se na Kevina.
„Kevine…“ řekla tiše Sam, když uviděla, jak na tom je. Sharon stoupla za Sam a položila ruku na její rameno.
„Nebojte se, bude v pořádku. Je silný.“
„V to doufám.“
„Měli byste jít domů. Teď stejně nemůžeme nic dělat. Jen sedět a čekat“, řekl Swayn.
„Madam, zavezu vás domů. Mám tu auto.“
„Děkuji, kapitáne“, řekla Sam a pomalu šla ke dveřím, které otevřela. Pohlédla na Kevina a pak odešla z místnosti.
„Já tu zůstanu, brácho. Jestli se něco stane, hned budu volat“, řekla Sharon a Mike souhlasně kývnul hlavou.
„Dobrá“, řekl Mike a šel za Sam.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Mike doběhnul Carterovou, která šla pomalým krokem směrem k východu.
„Tak pojedeme.“
„Poručík nepojede s námi?“ zeptala se.
„Sharon je má sestra a s Kevinem se známe už od dětství. Chce tu zůstat u něho. Kdyby se něco přihodilo, okamžitě zavolá“, ujistil ji Mike.
„Děkuji, kapitáne. Kdybyste ho nenašel, asi by to nepřežil.“
„Mně děkovat nemusíte, podplukovníku. Teď je hlavní, aby se brzy uzdravil.“
„Jenže si to budu brát za vinu.“ Mike stoupnul před Sam a zastavili si přímo u hlavních dveří nemocnice.
„Podplukovníku, znám Kevina od svého narození a vím, že vám to nikdy nebude dávat za vinu.“
„Toho se právě bojím.“
„Nebojte se a věřte mi. A teď vás zavezu domů“, řekl Mike a pokračovali v cestě.
„Zavezl byste mě, prosím, do SGC? Tam budu mít jistotu, že kdyby se něco stalo, budu tu během chvilky.“
„Jistě. Bude to tak asi nejlepší.“
Prostor, Země, Athena, můstek
Athena byla v prostoru nad Zemí a vyčkávala na další misi. Plukovník Svitsová seděla v křesle se zapnutou vysílačkou.
„A jak je na tom?“ zeptala se Svitsová.
„Je v kritickém stavu. Doktoři říkají, že první čtyřiadvacet hodin bude kritických, pak teprve zjistí jak je to vážný.“
„Můžeme si promluvit o samotě?“
„Jistě. Ale pak mě vrátíte hned zpátky, chci mu být nablízku.“
„Slibuji.“ Helen se obrátila na Nyklovou a řekla: „Zaměřte lokátor poručíka Evansové a přeneste ji na palubu.“
„Ano, madam.“ Nyklová zmáčkla na pár tlačítek a během pár vteřin se objevila na můstku Evansová. Svitsová vstala z křesla a šla k ní.
„Pojďme do kajuty“, řekla Svitsová a s Evansovou šla do kajuty pro velícího důstojníka.
Země, Colorado Springs, cesta
Podplukovník Carterová sedí v autě spolu s kapitánem Evansen. Mike párkrát pohlédl na Sam a chvilkami mu připadalo, že se před ním zhroutí. Nevěděl, jak jí má podpořit, i když pravda byla na tom, že za to částečně mohla i ona.
„Madam?“
„Ano?“
„Vím, že mě to nemusí zajímat, ale proč jste si začala s Kevinem?“
„Tenkrát na Odyssey, když se stala ta nehoda, jsem se s ním více sblížila. Něco mě k němu přitahuje, ale nevím co. On je správný chlap, kterého si zaslouží každá žena. Bohužel, já to nejsem“, odpověděla Carterová. Mike se usmál na Sam a ona se na něj nechápavě podívala.
„Kevin dokáže ocenit každého. A tím, že jste si s ním začala, tak myslím, že šanci máte. A velkou. On není ten typ chlapa, který se s nějakou vyspí a pak ji odkopne. Takový on není. A abych řekl pravdu, jste první, se kterou si začal.“
„První? On s nikým ještě nebyl?“ zeptala se překvapeně.
„Ne. Většinou trávil čas s plukovníkem Svitsovou, jenže ta už je dávno vdaná. Jinak trávil čas s velícími důstojníky, jenže to vše se měnilo každou chvílí.“
Prostor, Země, Athena, kajuta pro velícího důstojníka
Svitsová s Evansovou sedí na gauči a navzájem se utěšují. Sharon právě nejvíce myslela na to nejhorší.
„Bude v pořádku, poručíku. Věřte mi.“ Sharon tekly slzy z očí a nevěděla, jak je zastavit.
„To doufám.“
„Je silný. Obě ho dobře známe. On to zvládne.“
„Jo.“
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevin stále nebyl při vědomí a vedle v pozorovací místnosti sedí u počítače sestřička, která dneska měla službu. Sestřička právě zapisovala Marksův zdravotní stav do papírů, když se po chvilce Kevin pomalu začal probouzet, jenže s bolestmi. Začal hýbat s hlavou do stran přitom i párkrát zasyčel. Sestřička si toho všimla hnedka podle monitoru, který jí zapípal. Okamžitě vzala do rukou pager a poslala zprávu Swaynovi, který byl náhodou poblíž. Během několika vteřin vešel do místnosti a šel ke Kevinovi.
„Kevine, co tě bolí?“
„Břicho. Strašně to… bolí.“
„Přidám ti analgetika, snad se ti uleví od bolesti“, řekl Swayn a otočil se na vteřinku zády ke Kevinovi. Než mu podal analgetika, Kevin byl „mimo“.
„Kevine?“ Swayn se podíval na monitor, který udával slabý tep, a tak rychle rukou zmáčknul na pohotovostní tlačítko, které začalo červeně svítit.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, lékařák
V pokoji pro nemocniční personál seděla skupina doktorů, která měla dneska službu. Všichni rychle vstali, když začal blikat na tabuli jméno Marks.
„A sakra“, řekl Ben.
„Kdybyste potřebovali pomoc, tak hned zavolejte“, řekl jeden z doktorů a Ben rychle vyběhnul z pokoje.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Ben při cestě z JIPky na operační sál potkal Swayna.
„Co se děje?“
„Musíme na sál, hned. Jeho tlak je strašně nízký. Něco jsme museli přehlédnout“, odpověděl Swayn a oba šli rovnou na operační sál.
Prostor, Země, Athena, kajuta pro velícího důstojníka
V kajutě se ozval z interkomu major Barta: „Plukovníku Svitsová, máte příchozí volání.“
„Děkuji. Převezmu si to tady“, odpověděla do vysílačky a šla k počítači. Zmáčkla na pár tlačítek na klávesnici a na obrazovce se zobrazil jeden z doktorů z nemocnice.
„Doktore, děje se něco?“
„Marks je na tom špatně. Museli ho vzít znova na operační sál.“ Evansová zděšeně vstala z gauče při pohledu na plukovníka, která odpověděla: „Za chvilku jsme tam.“ Svitsová pak vzala do rukou vysílačku a zapnula ji.
„Majore, transportujte mě a Evansovou do Nemocnice Letecké Vzdušné Síly. Hned!“ Obě během pár vteřin zmizeli.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, operační sál
Svitsová s Evansovou přiběhli do galerie během pár vteřin. Obě dvě se zarazili, když uviděli Kevina na operačním sále. Sharon se opřela o zeď a sjela na zem. Helen vytáhla mobil a hnedka volala do SGC. Sharon taky vytáhla mobil, ale volala bratrovi.
„Rychle!“ Ben v rukou držel odsávačku a Swayn měl plné ruce práce. Vytahoval jeden krvavý hadr za druhýma a sestřička mu podávala nástroje, které potřeboval. Swayn dneska pracoval nad sto deset procent a přístroje na sále pípaly v intervalech.
„Musíte zastavit to krvácení, hned! Leju do něho jednu krev za druhou a nic to nedělá“, řekl muž, který sledoval Kevinovy životní funkce.
„Jak jsme na tom s tlakem?“
„Špatně a čím dál hůř. Za chvíli budeme resuscitovat.“
„To není možný. Někde ten zdroj přece musí bejt“, řekl Ben.
„Vložku. Ještě jednu, rychle!“ Sestřička rychle podávala vše, co chtěl Swayn.
„Teče to jak s protržené hráze, vůbec nestačím odsávat. Sakra.“ Ben na chvilku oddělal odsávačku a rukou musel sám vyndat přebytečnou krev, která jim zavazela. Pak znova vzal do ruky odsávačku.
„Děkuji, kolego.“ Swayn vzal do ruky svorky se slovy: „Myslím, že už to mám.“
„No super, už bylo načase“, řekl Ben.
Nahoře mezitím do galerie přiběhla Carterová zároveň s Evansem. Když Sam viděla, jak je na tom špatně, zhroutila se k zemi. Mike ji naštěstí zachytil.
„Tady to je furt špatný. Dolévám ho a nic.“ Swayn dostával do rukou jeden nástroj za druhým, dokud ránu nezasvorkoval a nezastavil krvácení.
„U nás dobrý“, řekl Swayn.
„U nás ne. Ztrácíme ho“, řekl muž.
„Jak to?“ zeptal se Ben a hned na to se ozval dlouhý tón.
„Sakra, zástava“, řekl Swayn a rychle zakryly hadrem otevřenou část břicha.
„Jedu“, řekl Swayn, jakmile začal s masáží srdce.
Sam nahoře neudržela stát na nohou a spolu se Sharon seděli s brečením na zemi. Helen šla k Sam a Mike šel k sestře. Všichni se navzájem utěšovali a doufali v nejlepší, jenže tak to zatím nevypadalo.
„No tak, Kevine. Ještě máš před sebou dlouhý kus života, tak to nevzdávej“, řekl Swayn při masáži srdce.
„Mám tě vystřídat?“
„Ne, to je dobrý. Připravte defibrilátor!“
„To nevypadá dobře“, řekl muž. Jedna sestřička podávala adrenalin skrze rolovací regulátor průtoku infůzí, který ležel u Kevinovy hlavy.
Někdo hluboko v Kevinově mysli
Kevin se najednou objevil na můstku Odyssey, která byla na oběžné dráze Země osamělá. Šel blíže k oknu a pohlédl ven do prostoru. Po pár vteřinách dívání z můstku ven povzdychnul a pak šel ke dveřím.
„Počkej chvíli“, ozval se mužský hlas zpozad Kevinových zad. Kevin se zastavil a otočil se směrem, odkud vyšel hlas.
„My dva si musíme promluvit.“ Kevin otevřel ústa a nevěděl, co má říci, když najednou před ním stál plukovník Paul Emerson.
„Plukovníku…“
„Jsem to já, Marksi. O něčem bychom si měli promluvit, dokud ještě máme čas.“
„Čas? Čas na co?“
„Aby ses mohl vrátit zpátky. Ještě je příliš brzo, abys odešel. A proto jsem také tady“, řekl Paul a přišel blíže ke Kevinovi. Dotkl se ho a během chvilky se objevili v jiné místnosti, ve kterém byl krásný výhled na Zemi.
„Jak jste to udělal?“ zeptal se Kevin.
„Je spousta věcí, která se mě a Lionelovi stala“, odpověděl mu Paul.
„Plukovník Pendergast? On je tu taky?“
„Ano, jsem.“ Kevin se otočil a za ním se objevil plukovník Lionel Pendergast.
„Marksi, pomatuješ si na ten den, když Prometheus explodoval?“ zeptal se Lionel.
„Ano, pamatuji.“
„Tehdy se stal zázrak. Zemřel jsem, to ano, ale poznal jsem i jiné věci.“ Lionel se najednou změnil v čistou energii jako Antikové a pak se vrátil do původní podoby.
„Vy teď oba patříte k Antikům?“
„Pochopils hodně rychle. Jenže nikdo zatím o tom neví, pouze ty. Chci tím říci, že kdybys někdy potřeboval pomoc, porušíme ty pravidla. Kdykoliv se můžeme vrátit do původní podoby, jenže bychom se nemohli vyskytovat na Zemi“, řekl Paul a stoupnul vedle Lionela.
„Já vím“, řekl smutně Kevin.
„Marksi. Není to tvoje vina, že jsem já i Lionel zemřeli. Až se vrátíš zpátky, tak přemýšlej o tom velení. Kdybych rozhodoval já o veliteli, byl bys prvním kandidátem, kterému bych předal loď. Ty na to máš. Vím, že armáda na tebe moc tlačí, takže si promysli rozhodnutí, který jsi uvedl. A jak jsem sám viděl, Carterové na tobě záleží.“
„A kdo říká, že se chci vrátit zpátky? Nevím, co mě tam bude znova čekat.“ Paul se usmál a šel blíže ke Kevinovi.
„Ty to říkáš… někde tam hluboko ve své mysli. Takže otevři tamty dveře.“ Paul ukázal na dveře, které byly za Kevinem.
„Proč? Co za nimi je?“ zeptal se při pohledu na dveře.
„Uvidíš.“ Kevin se znova podíval na dveře a po chvilce váhání šel pomalu k nim. Paul i Lionel šli hned za ním. Kevin otevřel dveře, za kterými bylo jen prázdné bílo. Chvilku stál mezi dveřmi, ale po chvilce váhání vstoupil dovnitř. Dveře se hned za ním zavřely a on se otočil a začal bušit na dveře.
„Běž vpřed. Neboj se, vždy budeme s tebou“, Paulův hlas zněl po celé místnosti. Kevin se podíval před sebe a pomalu šel k malému černému otvoru.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, operační sál
Swayn držel v rukou defibrilátor, který byl nabitý na tři sta. Po prvním zásahu začalo srdce znova bít a Swayn pak rychle položil defibrilátor bokem.
„Dobrý, máme ho zpátky“, řekl muž.
„Díky Bohu“, řekl Ben.
„Takže přeručkujeme a dokončíme operaci.“
„Souhlas. U mě taky dobrý. Tlak se krásně zvedá“, řekl muž.
„Tak vítej zpátky, Kevine“, řekl Swayn při pohledu na Kevina.
„Jak dlouho byl pryč?“ zeptal se Ben.
„Bylo to na hranici, ale mozek by měl být v pořádku.“
„To bylo o fous. Děkuji, vám všem.“ Swayn pohlédl na galerii, kde uviděl, jak Sharon a Sam se dívají na Kevina. Po chvilce pomalu obě dvě přestali s brečením. Mike kývnul na Swayna a on na něj.
„Pojďme, půjdeme na chodbu. Už je to v pořádku“, řekl Mike.
„Tak dobrá“, řekla Sharon a Mike pomalu šel se sestrou dolů po schodech.
„Půjdeme?“ zeptala se Helen a pomohla Sam vstát na nohy.
„Jo“, odpověděla Sam a obě šli hned za nimi.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Po pár minutách prošel Swayn dveřmi a šel rovnou k ostatním.
„Jak je na tom? Bude žít?“ zeptala se Sam s tekoucími slzy.
„Ano, bude. A vzhledem k tomu, že právě přežil svojí smrt, tak tu bude strašit hodně dlouho.“
„Můžu jít za ním?“
„Měl by být v klidu, ale teď když je stabilní, tak vás tam pustím. Ale pouze jednoho. Teď hlavně potřebuje nabrat sílu.“
„Děkuji“, řekla Sam a šla za doktorem.
„Sestra vás zavede do šatny, kde si oblečete modrý plášť. Bohužel, je to v předpisech.“
„Jistě.“ Sestřička, která byla na chodbě zavedla Sam do šatny a mezitím Swayn šel na JIPku zkontrolovat Kevina.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevinův stav byl o mnoho lepší než v předposledních hodinách. Po pár vteřinách přišla do pokoje Sam, která měla na sobě obléknutý modrý plášť. Swayn zmáčknul jen pár tlačítek na monitoru a pak šel k ní.
„Bude v pořádku. Tak přestaňte brečet.“
„To je dobrý. Já jen brečím z radosti“, odpověděla Sam a sedla vedle Kevina na židli.
„Kdyby něco, tak jsem hned vedle“, řekl Swayn a odešel do pozorovací místnosti. Sam kývla hlavou a otočila se ke Kevinovi. Vzala ho za ruku a přiložila si ji ke své tváři.
„Kevine… Je mi to strašně líto, co se ti stalo. Vím, že je to všechno moje vina. Kdybych za tebou nepřišla a nepronásledovala tě, tak by se to nestalo. Já vím, že mi to nikdy neopustíš. Ani já sobě si to nedokážu odpustit“, říkala Sam i přesto že Kevin spal. Ale nebylo tomu tak dlouho.
„Carterová“, řekl tichým hlasem Kevin.
„Marksi?“ Sam položila Kevinovu ruku zpátky na postel.
„To nebyla vaše chyba.“ Na jeho hlase bylo znát, že je velmi unavený. Teď musí hlavně odpočívat, aby se brzy uzdravil. Kevin otevřel oči a otočil se tváří k Sam, která se na chvilku zhrozila, když uviděla jeho tvář. Swayn si všimnul, že se Kevin probral a tak šel pomalu za nimi. Kevin zavíral a otvíral oči, protože byl strašně unavený. Dveřmi do místnosti přišel doktor a stopnul vedle Sam.
„Jak vám je?“ zeptala se Sam.
„Jsem… unavený. Swayne… Tak jak jsem na tom?“
„Budeš v pořádku, Kevine. Pár týdnů si tu poležíš a pak půjdeš domů. Levou nohu máš zafixovanou a tu druhou jsme ti dali dohromady. Ale chvíli potrvá, než budeš chodit. Pokud bude vše v pořádku, do třech týdnů budeš chodit s berlemi.“
„Takže bude v pořádku?“ zeptala se Sam.
„Ano, bude v pořádku. Jak se stala ta nehoda, pokud si z ní něco pamatuješ?“ Kevin na chvilku zavřel oči, než začal vyprávět.
„Jel jsem na motorce po silnici. Když jsem projížděl křižovatkou, tak mi jedno auto nedalo přednost a narazilo do mě. Trochu jsem se proletěl. Pak si jen pomatuji, jak na mě Mike mluvil. A kde… vlastně je?“
„Je na chodbě spolu s Evansovou i Svitsovou“, odpověděla Sam. Kevin pomalu otočil hlavu na levou stranu a zavřel oči.
„Už bychom měli jít.“ Sam kývla hlavou a vstala ze židle. Než ale odešla, naklonila se nad Kevina a pošeptala mu do ucha: „Miluju tě.“ Pak pomalu šla ke dveřím s doktorem ke dveřím. Jakmile se dveře zavřely, Kevin slabě otevřel oči a pak je znova zavřel.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Sharon, Mike s Helen čekali na chodbě na Samanthu, až přijde zpátky. Po chvilce přišla i s doktorem.
„Dneska už za ním nemusíte chodit. Stejně by vám nic neřekl. Lepší bude, když za ním přijdete pozítří.“
„Děkuji“, řekla Sam.
„Nemusíte mi děkovat. Mně stačí, že je naživu a že se ze všeho dostane bez následků.“
„Tak my půjdeme“, řekl Mike.
„Když tak zavolám, kdyby chtěl s někým mluvit.“ Mike kývnul hlavou a všichni šli pomalu ke dveřím.
„Já se asi vrátím na Athenu. Nemůžu ji dlouho nechat bez dozoru.“
„Děkuji, plukovníku“, řekla Sharon.
„Pro vás všechny udělám cokoliv.“ Helen vytáhla z kapsy vysílačku, do které řekla: „Atheno, tady Svitsová. Přeneste mě na palubu.“ Helen během pár vteřin zmizela z nemocnice a Sharon se Sam a Mikem vyšli z nemocnice.
End
Jako obvykle přijímám kritiku i pochvaly. Čekal někdo z Vás takové překvapení??