Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
korekci a poradenství opět Jakop, Patas25, Ronnie124 => děkuji
P.S.: pod textem je přiloženo PDF s 1. a 2. dílem
snad se vám bude líbit a opravdu budu rád, když se jakýmkoli způsobem vyjádříte
2. Díl (Ze spárů smrti – From the jaws of death) PART III
Mléčná Dráha, Země, Ošetřovna SGC, 30. Ledna 2009
Na nejlépe vybavené ošetřovně, kterou maličká Země disponovala, ležel na jednom z lůžek mladý příslušník řad NSA, jemuž se stala osudnou jeho poslední mise, kdy se po pádu velkého kusu aliančního Ha’taku, urval strop jeskyně a kompletně jej zasypal. Ten samý osud potkal i skupinu příslušníků teroristické skupiny Al-Káida, kteří však neměli to štěstí a nebyli důležitou součástí budoucích plánů programu hvězdné brány. Doktorka Lamová, která střídala doktora Becketta po dlouhé noční službě, právě kontrolovala spis svého nového pacienta, když se na ošetřovnu dostavil samotný generál Jack O’Neill.
„Jak je na tom, doktorko?“
„Podle toho, co čtu, bude příštích dvacet čtyři hodin kritických, má zlomené stehenní kosti, pravou vřetenní kost, proraženou lebku a několik zlomených žeber. Jedno z nich propíchlo jeho pravou plíci, ale doktor Beckett odvedl neskutečně dobrou práci.“
„Musíte ho udržet při životě, ať to stojí, co to stojí,“ zdůrazňoval O’Neill, když se dával na odchod.
„Můžu se zeptat, co s ním hodlá vláda dělat?“ zajímala se Carolyn.
„Za pár měsíců na něm bude stát konec Luciánské Aliance,“ usmál se generál a zmizel za rohem ošetřovny.
Carolyn jen užasle zkřivila rty a dala se do kontroly dalších zraněných pacientů.
Mléčná Dráha, Ba’alova základna, 30. Ledna 2009
Na potemnělé základně, v jedné z odlehlejší části obrovského komplexu schovaného v hoře, se po loučemi osvětlené chodbě procházela dvojice nekomunikativních Kullů, mezi nimiž právě proběhl muž, jehož čelo zdobila zlatá insignie Ba’alova panství, které se po údajné smrti posledního klona zmenšilo na nulu. Robustní muž s naquadahovou čapkou na hlavě proběhl třemi podlouhlými chodbami, až do hlavního sálu, u jehož zadní stěny, byl silnými plameny rozpálených loučí osvětlen trůn, na němž seděla zahalená postava, do jejíž tváře nebylo ani přes silné světlo vidět.
„Můj pane, vězni se probudili,“ oznámil Ba’alův první muž a neodvažoval se podívat do míst, kde měl mít jeho pán oči.
„Výborně, přiveďte mi je,“ přikázala postava sedící na trůnu a pravou rukou naznačila, že může odejít.
Muž se hluboce uklonil a vydal se pro dvojici pochroumaných příslušníků amerického letectva, jejichž zranění byla vyléčena, do takové míry, aby nevykrváceli. První muž s sebou po cestě vzal oba Kully, kteří jej poslušně následovali. Když po pár minutách dorazili do vězeňské cely, otevřeli přepážku, vystartoval na ně Marks následovaný Carterovou. Dvojice se snažila dostat oběma Kullům na kobylku, což se Marksovi ihned podařilo. S obrovským úsilím, se mu těsně předtím, než jej statný Kull shodil na zem, podařilo zachytit za lem helmy, díky čemuž se mu podařilo s jeho hlavou škubnout, čímž mu zlomil vaz a přetnul slizkého symbionta v půli páteře. Jeho tělo s obrovským zaduněním a křupnutím dopadlo na zem, čímž zlomil Marksovu nohu, kterou měl obmotanou kolem jeho krku. Marks zlověstně zakřičel, když na jeho tváři přistál těžký direkt Prvního muže, jenž pomohl druhému Kullovi zpacifikovat rozběsněnou Carterovou. K prvnímu muži a jednomu Kullovi se přidali další dva, kteří byli přivoláni, aby doprovodili nepříjemnou dvojici před jejich pána. Zbylý Kull odtáhl svého padlého souputníka na tajné místo, o kterém věděli jen Kullové, Ba’al a vědec starající se o Kully. Po pár minutách se dvojici Kullů doprovázené prvním mužem podařilo dotáhnout oba pozemšťany, před vládce, který se nestačil divit.
„Co to má znamenat, neříkal jsi snad, že jsou vzhůru,“ zvýšil hlas na prvního muže, který opatrně couval dozadu.
„A-ano můj pane, ale ihned po otevření cely se na nás vrhli a usmrtili jednoho z Kullů,“ vysvětlil situaci, kterou byla tajemná osoba očividně překvapena.
„Odneste je do cely, jemu uzdravte nohu a příště už mě nezklam, nebo si najdu lepšího Prvního muže,“ mávla tajemná osoba rukou, čímž dala jasně najevo, aby všichni odešli.
Po zhruba třech hodinách byli jak Marks, tak Carterová zase vzhůru. Tentokráte se však nemohli o nic pokusit, když proti nim stála hned pětice černých Kullů, doprovázených Prvním mužem. Společně předvedli dvojici k trůnu, z něhož sestoupila překrásná žena, promlouvající hlubokým goa’uldím hlasem.
„Plukovník Samantha Carterová a major Kevin Marks, hodně jsem o vás slyšela.“
„A vy jste?“ odsekla stejně hrubým hlasem Carterová.
„Takovým jako vy nepřísluší znát mé jméno,“ s viditelným opovržením opáčila žena.
Doteď tichý Marks si jen odfrkl, což se Prvnímu muži nelíbilo a silně jej uhodil do lícní kosti. Namířil proti němu svoji tyčovou zbraň, ale než stihl vystřelit, Goa’uldka jej zastavila. Od svého trůnu pomalu přešla k Marksovi, jehož čelo se zalilo studeným potem, očekávajíc co se bude dít. Svými dlouhými udržovanými nehty pročísla Marksovo strniště, což by se mu v obyčejné situaci více než líbilo, teď ho však naplnil odpor, když se k němu Goa’uldka přiblížila na pouhé milimetry.
„Mám s tebou své plány, majore,“ jen jakoby nic prohodila Goa’uldka, přičemž se vzdálila od subjektu jejího zájmu.
„Já taky!“ a snažil se vymanit z pevného sevření dvojice Kullů.
„Nenamáhej se, na obřad budeš potřebovat všechnu svoji sílu,“ oznámila Marksovi, když ho hladila po vypracovaném rameni, které po lehčí operaci pokrývala silná vrstva svalstva.
V tom Markse, Carterovou i Goa’uldku obalilo bílé světlo, jež je přeneslo na oranžově prosvětlenou palubu pýchy amerického letectva – Odysseu. Goa’uldka se viditelně lekla, když se objevila na neznámém místě, ale než stihla jakkoli reagovat, ochranka ji velice rychle zpacifikovala. Zpráva o únosu vládkyně se velice rychle rozšířila a pátrání po narušiteli nebylo vůbec těžké, když se kvůli přenosu musela Odyssea odmaskovat. Dvojice těžce obrněných a po strop nadupaných bitevníků černé barvy zaměřila prťavou lodičku a s plnou parádou zasypaly její štít brutální salvou energie. Odyssea ihned zareagovala a odpověděla první salvou čtyř bleděmodrých paprsků, které se s obvyklou přesností zaryly do zlatavé energetické bariéry, která pod neuvěřitelnou dávkou ZPM posílených zbraní, zablikala. Její síla však držela zelená čísla. Zbraňový technik převedl část energie ze zbraní do štítů, čímž se snížila kadence palby, což Odyssee hodně ulevilo. Nicméně byl štít velice silný a i přes obrovskou zátěž držel třiaosmdesát procent. Další a další salvy na sebe nenechaly dlouho čekat, boj byl však více než vyrovnaný. Womacková zmítala Odysseou sem a tam, ale nebývale vysoká kadence nedávala moc velké šance na úhyb. Dalším problémem byla velká letka gliderů, proti nimž Odyssea vyslala šestnáctku 302jek. Pozemské útočné letouny měly větší palebný dostřel, což jim umožňovalo zničit dobrou pětinu gliderů ještě před prvními úhybnými manévry, které musely 302jky provádět. Glidery byly sice značně limitované, co se ovladatelnosti týče, nicméně jejich počet tento handicap více než korigoval. Dvaatřicítka statečných mužů a žen řídící pozemské stroje hrdinně bojovala proti nesmírné přesile a snažila se využít své jedinečné výhody, jíž byla ovladatelnost. Ve velké rychlosti vletěly do hloučku manévrujících gliderů, čímž vytvořily chaos v řadách jaffských pilotů, kteří nestačili držet krok s mrštnými stroji. Bezvýchodná situace se zdála býti mnohem přijatelnější, když se celá pozemská skvadra bila jako jeden muž. Dokonce i Odyssea zaznamenala první úspěch, když dvojice raket prošla zdevastovaným štítem a napáchala menší škody na povrchu černého kolosu, jenž se statně držel a pálil, seč mu síly stačily. Druhý, nedotčený si zatím v tichosti obletěl Odysseu, a začal pálit do zad, s čímž Odyssea zcela nepočítala. Když se však na povrchu prvního černého kolosu objevily další a další bobtnající exploze, situace se rázem změnila, jelikož Odyssein štít se pohupoval na hranici čtyřiceti procent a samotná mateřská loď nemohla tento silný bitevník udolat. V tom se stalo něco neočekávaného, když se Hammond, jehož systémy se staly neovladatelnými, z ničeho nic vyprázdnil a blízké okolí se zaplnilo množstvím různých techniků, Jaffů a Kullů. Asgardské baterie přes všechna očekávání zaměřila zbývající kolos, jehož sesterská loď právě explodovala. Baterie vypálily první salvu a vyhnaly zbývající mateřskou loď ze solárního systému. Na palubě Odyssey se objevil hologram Thora, který již velice dlouho čekal na tuto chvíli. Sam překvapená Thorovým zjevením vytřeštila oči a než se mohla zeptat, Thor vysvětlil nenadálou situaci.
„Když vás zajali, podařilo se mi konečně vyřadit Ba’alův vir, který se mě velmi intenzivně snažil smazat. Při jednom podobném útoku jste byli přítomni při bitvě o Zemi, kdy mě prakticky odříznul od systémů lodi a já se musel bránit. Od té doby jsem však pomalu analyzoval jeho slabiny, a když nastala vhodná chvíle, jedním silným útokem jsem jej vyřadil z činnosti.“
Sam se upřímně usmála a poděkovala Davidsonovi za pomoc, která stejně jako v případě oblehnuté Země, přišla v pravou chvíli. Davidson přikývnul na znamení souhlasu a podíval se na senzory, které odhalily masivní strukturu základny, která byla zanořena hluboko do skalního masivu.
„Je ohromná, SGC je oproti ní jen základnička,“ obdivoval monstrózní rozměry v řádech kilometrů, plešatý kapitán lodi.
„Víc by mě spíš zajímalo, proč není adresa zdejší brány v antické databázi, nebo na kartuši?“ zamyslela se Carterová a překontrolovala výpočty, které Womacková potvrdila.
„Že by Ba’al přece jen vybudoval novou síť bran na jiných planetách, kde původně brány nebyly?“ vzpomněl si Davidson na tři roky starý incident.
Na můstku zavládlo ticho, značící závažnost situace. Ba’al měl novou síť bran, kterou nebylo možné vysledovat. Proto se Davidson rozhodl infiltrovat základnu, která mohla ukrývat tajemství Ba’alova impéria. Do hledání se pustil i Thor, jehož vědomí soustavně prohledávalo databázi, jejíž části byly důkladně separované a pohyb mezi jednotlivými sekcemi velice obtížný. Při jakémkoli kontaktu s požadovaným souborem byla napřed spuštěna ověřovací sekvence a následně byl požadován přístupový klíč, který byl téměř neproniknutelný. Co však Thorovi znepříjemňovalo práci, byli strážci systému, kteří při sebemenším náznaku infiltrace vypouštěli do systému virus, který napadal infiltrátora s takovou razancí, že Thor neměl nejmenší šanci cokoliv zjistit. Když Thor nepochodil s bezdrátovým přesunem, Davidson udělal jedinou možnou věc.
„Bude to muset jít po staru. Týmy jedna až pět se připraví, do čtvrt hodiny vyráží na planetu,“ vydával rozkazy Davidson, zatímco se šla Sam připravit do šatny.
„Plukovníku Carterová, nedoporučuji vám dolů chodit,“ procedil Davidson mezi zuby a usadil se do pohodlného křesla, přičemž se na Carterovou otočil.
„Někdo bude muset stáhnout databázi, a možná během boje, nikdo lepší tu není, Iane,“ vysvětlila důvod své účasti.
„Oni to zvládnou, budeme potřebovat Hammonda, kdyby se Ba’alovy lodě vrátily.“
„Fajn,“ rezignovala Carterová a nechala se přemístit na Hammonda.
Davidson jen zakroutil hlavou a navázal kontakt s velitelstvím, kterému vysvětlil situaci. Rozhovor netrval příliš dlouho, ale Landry přislíbil pozemní podporu, pokud by pozemský superpočítač dokázal vypočítat novou adresu. To se nakonec podařilo, což umožnilo navázat spojení a pětka elitních týmů byla připravena doslova na zápraží. První týmy transportované z paluby statické Odyssey zabezpečily místnost, která sousedila s přístupovou cestou k bráně, ležící, stejně jak na Tartaru, nad žhavou lávou. Tým SG-Odyssey 1 opatrně vykoukl zpoza dveří, zdali je brána hlídána. Dvojice stojících Kullů zaznamenala otevření dveří, díky čemuž zpozorovaly všechny SG-O týmy, které se tak téměř ihned ocitly pod palbou energetických pulsů.
„Teď,“ zahlásil do vysílačky plukovník Wilkinson, který dostal velení nad bezpečnostními týmy pozemského plavidla.
Během momentu se otevřela brána, jíž prošly pozemské SG-Command týmy, které naprosto překvapily střílející Kully, jež se schovávali za malými výstupky, jimiž byla rampa pokryta. Anubisovi supervojáci byli v mžiku přemoženi a všechny týmy se tak mohly sjednotit.
„Plukovníku Ferretti, díky za pomoc,“ poděkoval Wilkinson veliteli pozemské části vojska.
Ferretti, který byl v roce 1996 členem týmu plukovníka O’Neilla, při prvním kontaktu s mimozemskou civilizací se po dvou letech ujal velení týmu SG-2, jehož řady kvůli vážnému zranění opustil a návrat do programu hvězdné brány zamítl. Po svém povýšení na plukovníka se však do programu vrátil a teď mu bylo generálem Landrym svěřeno velení. Ferretti taktéž pozdravil svého protějška a společně se pak vydali do gigantického komplexu, jenž se hemžil nepřáteli, kteří o přítomnosti vetřelců moc dobře věděli. Téměř všechny bojové složky Ba’alovi tajné základny zamířily do označených prostor, které se proměnily v jatka. Pozemské síly byly v prvních chvílích v obrovské přesile, když se deset čtyř až sedmičlenných týmů pustilo do nejbližších jednotek, jež přispěchaly do boje. Spousta energetických pulsů a nábojů se otírala o stěny, které byly na mnoha místech spáleny. Ve vzduchu byl cítit spálený vzduch vytvářející enormní množství CO2 jež bylo efektivně odčerpáváno a vzduch velice rychle cirkuloval. Wilkinson krčící se za jedním z nosných pilířů vykoukl a zabil už svého třetího Kulla, jehož ihned následoval první muž Ba’alovi vazalky. Když to uviděli příchozí jednotky, zpanikařili, čehož pozemské jednotky náležitě využily a pod vedením zkušeného Ferrettiho a Wilkinsona velice rychle postupovaly složitým komplexem protkaným mnohými křižovatkami a dlouhými koridory.
„Odysseo, podařilo se nám zabít prvního muže, obranné síly se rozpadají,“ informoval svého nadřízeného Wilkinson.
„Výborná práce, důležité však je obsadit nějakou větší technickou místnost, z níž budeme mít přístup k databázi, kde bychom mohli nalézt Ba’alovi zbývající základny, plukovníku,“ připomněl hlavní část mise Davidson, zatímco se kolem Odyssey prohnal Hammond, jehož palubu obývala početná posádka Odyssey. Carterová v čele svého nablyštěného krasavce se opět cítila jako ryba ve vodě. Naopak pozemské jednotky se dostaly do potíží. Velké množství obranných sil se zkoncentrovalo poblíž přístupového bodu, z něhož by mohly pozemské jednotky zjistit polohu celého impéria jednoho z nejprohnanějších goa’uldských vládců. Těžký odpor zastavil rychlý postup jednotek a druhá vlna, která se blížila do zad, značila obrovské problémy. Ferrettiho a Wilkinsonovi jednotky se dostali do křížové palby, která kosila jednoho muže za druhým. V nejhorší možné chvíli navíc vypadl proud, když se Thorovi konečně podařilo prolomit firewally, které mu goa’uldští technikové nachystali. Bohužel bylo při prolomení těchto obran naprogramováno kompletní vypnutí základny, aby bylo zabráněno přístupu do databáze. Tato tma znamenala masakr. Helmy Kullů se přepnuly do nočního módu a ani jedna rána neminula. Bishop pozorně pozoroval stav jednotek, jejichž počet na obrazovce začal velice rychle klesat, což nevěstilo nic dobrého. Bez jediného rozkazu Bishop transportoval jednotky pryč a oznámil Davidsonovi své kroky. Davidson Bishopa pochopitelně pochválil a spojil se s Hammondem. Thor se stále snažil nahodit vnitřní systémy, ale nebylo to nic platné, když se základnou začala šířit obrovská vlna radiace a plamenů směrem od explodující brány.
„Marksi, co se to tam děje?“
„Z ničeho nic explodovala brána, madam.“
O pět minut dříve
Z hyperprostorového tunelu vyskočila malá goa’uldská loď, třídy tel’tak. Ihned po zpomalení na normální podsvětelnou rychlost pilot zamaskoval svoji loď a z odvrácené strany planety ji pomalu navedl na viditelnou část kde mohl nikým nerušen proletět ke svému cíli. Tím byl sedm metrů velký kruh, postavený z naquadahu. Nikým nerušen v poklidu přistál vedle brány a postranním vchodem vyložil obrovskou bombu, která již byla aktivovaná a zřejmě byla v druhé fázi. Desítka světýlek frekventovaně blikala a s přibývajícím časem se frekvence zvyšovala. Pilot opět zvedl drobounký tel’tak a tentokráte nejpřímější cestou prorazil popelavá mračna, jež se koncentrovala nad výběžkem základny. Zanechával za sebou určitou tepelnou stopu, ale senzory pozemských lodí byly zaměřeny na konkrétní místo, čímž redukovaly možnost zachytit nepatrné teplené stopy v atmosféře, která byla navíc množstvím horkého popílku už tak dosti teplá. Po dvou minutách, když pilot vstoupil s lodí do hyperprostoru, nastala masivní exploze naquadriové bomby, která zničila jak bránu, tak základnu a oblast v okruhu sto padesáti kilometrů.
Naneštěstí Thor nezjistil byť jedinou užitečnou informaci, kterou by mohl využít pro lokalizaci dalších Ba’alových základen. Když už nebylo nic, proč by musely pozemské jednotky zůstávat, zamířili Womacková s Marksem k Zemi, k níž se po dlouhém měsíci konečně vrátila dvojice pochroumaných bitevních plavidel třídy Daedalos – Apollo a Sun-Tzu.
Mléčná Dráha, Země, Ošetřovna SGC, 30. Ledna 2009
Na nejlépe vybavené ošetřovně, kterou maličká Země disponovala, ležel na jednom z lůžek mladý příslušník řad NSA, jemuž se stala osudnou jeho poslední mise, kdy se po pádu velkého kusu aliančního Ha’taku, urval strop jeskyně a kompletně jej zasypal. Ten samý osud potkal i skupinu příslušníků teroristické skupiny Al-Káida, kteří však neměli to štěstí a nebyli důležitou součástí budoucích plánů programu hvězdné brány. Doktorka Lamová, která střídala doktora Becketta po dlouhé noční službě, právě kontrolovala spis svého nového pacienta, když se na ošetřovnu dostavil samotný generál Jack O’Neill.
„Jak je na tom, doktorko?“
„Podle toho, co čtu, bude příštích dvacet čtyři hodin kritických, má zlomené stehenní kosti, pravou vřetenní kost, proraženou lebku a několik zlomených žeber. Jedno z nich propíchlo jeho pravou plíci, ale doktor Beckett odvedl neskutečně dobrou práci.“
„Musíte ho udržet při životě, ať to stojí, co to stojí,“ zdůrazňoval O’Neill, když se dával na odchod.
„Můžu se zeptat, co s ním hodlá vláda dělat?“ zajímala se Carolyn.
„Za pár měsíců na něm bude stát konec Luciánské Aliance,“ usmál se generál a zmizel za rohem ošetřovny.
Carolyn jen užasle zkřivila rty a dala se do kontroly dalších zraněných pacientů.
Mléčná Dráha, Ba’alova základna, 30. Ledna 2009
Na potemnělé základně, v jedné z odlehlejší části obrovského komplexu schovaného v hoře, se po loučemi osvětlené chodbě procházela dvojice nekomunikativních Kullů, mezi nimiž právě proběhl muž, jehož čelo zdobila zlatá insignie Ba’alova panství, které se po údajné smrti posledního klona zmenšilo na nulu. Robustní muž s naquadahovou čapkou na hlavě proběhl třemi podlouhlými chodbami, až do hlavního sálu, u jehož zadní stěny, byl silnými plameny rozpálených loučí osvětlen trůn, na němž seděla zahalená postava, do jejíž tváře nebylo ani přes silné světlo vidět.
„Můj pane, vězni se probudili,“ oznámil Ba’alův první muž a neodvažoval se podívat do míst, kde měl mít jeho pán oči.
„Výborně, přiveďte mi je,“ přikázala postava sedící na trůnu a pravou rukou naznačila, že může odejít.
Muž se hluboce uklonil a vydal se pro dvojici pochroumaných příslušníků amerického letectva, jejichž zranění byla vyléčena, do takové míry, aby nevykrváceli. První muž s sebou po cestě vzal oba Kully, kteří jej poslušně následovali. Když po pár minutách dorazili do vězeňské cely, otevřeli přepážku, vystartoval na ně Marks následovaný Carterovou. Dvojice se snažila dostat oběma Kullům na kobylku, což se Marksovi ihned podařilo. S obrovským úsilím, se mu těsně předtím, než jej statný Kull shodil na zem, podařilo zachytit za lem helmy, díky čemuž se mu podařilo s jeho hlavou škubnout, čímž mu zlomil vaz a přetnul slizkého symbionta v půli páteře. Jeho tělo s obrovským zaduněním a křupnutím dopadlo na zem, čímž zlomil Marksovu nohu, kterou měl obmotanou kolem jeho krku. Marks zlověstně zakřičel, když na jeho tváři přistál těžký direkt Prvního muže, jenž pomohl druhému Kullovi zpacifikovat rozběsněnou Carterovou. K prvnímu muži a jednomu Kullovi se přidali další dva, kteří byli přivoláni, aby doprovodili nepříjemnou dvojici před jejich pána. Zbylý Kull odtáhl svého padlého souputníka na tajné místo, o kterém věděli jen Kullové, Ba’al a vědec starající se o Kully. Po pár minutách se dvojici Kullů doprovázené prvním mužem podařilo dotáhnout oba pozemšťany, před vládce, který se nestačil divit.
„Co to má znamenat, neříkal jsi snad, že jsou vzhůru,“ zvýšil hlas na prvního muže, který opatrně couval dozadu.
„A-ano můj pane, ale ihned po otevření cely se na nás vrhli a usmrtili jednoho z Kullů,“ vysvětlil situaci, kterou byla tajemná osoba očividně překvapena.
„Odneste je do cely, jemu uzdravte nohu a příště už mě nezklam, nebo si najdu lepšího Prvního muže,“ mávla tajemná osoba rukou, čímž dala jasně najevo, aby všichni odešli.
Po zhruba třech hodinách byli jak Marks, tak Carterová zase vzhůru. Tentokráte se však nemohli o nic pokusit, když proti nim stála hned pětice černých Kullů, doprovázených Prvním mužem. Společně předvedli dvojici k trůnu, z něhož sestoupila překrásná žena, promlouvající hlubokým goa’uldím hlasem.
„Plukovník Samantha Carterová a major Kevin Marks, hodně jsem o vás slyšela.“
„A vy jste?“ odsekla stejně hrubým hlasem Carterová.
„Takovým jako vy nepřísluší znát mé jméno,“ s viditelným opovržením opáčila žena.
Doteď tichý Marks si jen odfrkl, což se Prvnímu muži nelíbilo a silně jej uhodil do lícní kosti. Namířil proti němu svoji tyčovou zbraň, ale než stihl vystřelit, Goa’uldka jej zastavila. Od svého trůnu pomalu přešla k Marksovi, jehož čelo se zalilo studeným potem, očekávajíc co se bude dít. Svými dlouhými udržovanými nehty pročísla Marksovo strniště, což by se mu v obyčejné situaci více než líbilo, teď ho však naplnil odpor, když se k němu Goa’uldka přiblížila na pouhé milimetry.
„Mám s tebou své plány, majore,“ jen jakoby nic prohodila Goa’uldka, přičemž se vzdálila od subjektu jejího zájmu.
„Já taky!“ a snažil se vymanit z pevného sevření dvojice Kullů.
„Nenamáhej se, na obřad budeš potřebovat všechnu svoji sílu,“ oznámila Marksovi, když ho hladila po vypracovaném rameni, které po lehčí operaci pokrývala silná vrstva svalstva.
V tom Markse, Carterovou i Goa’uldku obalilo bílé světlo, jež je přeneslo na oranžově prosvětlenou palubu pýchy amerického letectva – Odysseu. Goa’uldka se viditelně lekla, když se objevila na neznámém místě, ale než stihla jakkoli reagovat, ochranka ji velice rychle zpacifikovala. Zpráva o únosu vládkyně se velice rychle rozšířila a pátrání po narušiteli nebylo vůbec těžké, když se kvůli přenosu musela Odyssea odmaskovat. Dvojice těžce obrněných a po strop nadupaných bitevníků černé barvy zaměřila prťavou lodičku a s plnou parádou zasypaly její štít brutální salvou energie. Odyssea ihned zareagovala a odpověděla první salvou čtyř bleděmodrých paprsků, které se s obvyklou přesností zaryly do zlatavé energetické bariéry, která pod neuvěřitelnou dávkou ZPM posílených zbraní, zablikala. Její síla však držela zelená čísla. Zbraňový technik převedl část energie ze zbraní do štítů, čímž se snížila kadence palby, což Odyssee hodně ulevilo. Nicméně byl štít velice silný a i přes obrovskou zátěž držel třiaosmdesát procent. Další a další salvy na sebe nenechaly dlouho čekat, boj byl však více než vyrovnaný. Womacková zmítala Odysseou sem a tam, ale nebývale vysoká kadence nedávala moc velké šance na úhyb. Dalším problémem byla velká letka gliderů, proti nimž Odyssea vyslala šestnáctku 302jek. Pozemské útočné letouny měly větší palebný dostřel, což jim umožňovalo zničit dobrou pětinu gliderů ještě před prvními úhybnými manévry, které musely 302jky provádět. Glidery byly sice značně limitované, co se ovladatelnosti týče, nicméně jejich počet tento handicap více než korigoval. Dvaatřicítka statečných mužů a žen řídící pozemské stroje hrdinně bojovala proti nesmírné přesile a snažila se využít své jedinečné výhody, jíž byla ovladatelnost. Ve velké rychlosti vletěly do hloučku manévrujících gliderů, čímž vytvořily chaos v řadách jaffských pilotů, kteří nestačili držet krok s mrštnými stroji. Bezvýchodná situace se zdála býti mnohem přijatelnější, když se celá pozemská skvadra bila jako jeden muž. Dokonce i Odyssea zaznamenala první úspěch, když dvojice raket prošla zdevastovaným štítem a napáchala menší škody na povrchu černého kolosu, jenž se statně držel a pálil, seč mu síly stačily. Druhý, nedotčený si zatím v tichosti obletěl Odysseu, a začal pálit do zad, s čímž Odyssea zcela nepočítala. Když se však na povrchu prvního černého kolosu objevily další a další bobtnající exploze, situace se rázem změnila, jelikož Odyssein štít se pohupoval na hranici čtyřiceti procent a samotná mateřská loď nemohla tento silný bitevník udolat. V tom se stalo něco neočekávaného, když se Hammond, jehož systémy se staly neovladatelnými, z ničeho nic vyprázdnil a blízké okolí se zaplnilo množstvím různých techniků, Jaffů a Kullů. Asgardské baterie přes všechna očekávání zaměřila zbývající kolos, jehož sesterská loď právě explodovala. Baterie vypálily první salvu a vyhnaly zbývající mateřskou loď ze solárního systému. Na palubě Odyssey se objevil hologram Thora, který již velice dlouho čekal na tuto chvíli. Sam překvapená Thorovým zjevením vytřeštila oči a než se mohla zeptat, Thor vysvětlil nenadálou situaci.
„Když vás zajali, podařilo se mi konečně vyřadit Ba’alův vir, který se mě velmi intenzivně snažil smazat. Při jednom podobném útoku jste byli přítomni při bitvě o Zemi, kdy mě prakticky odříznul od systémů lodi a já se musel bránit. Od té doby jsem však pomalu analyzoval jeho slabiny, a když nastala vhodná chvíle, jedním silným útokem jsem jej vyřadil z činnosti.“
Sam se upřímně usmála a poděkovala Davidsonovi za pomoc, která stejně jako v případě oblehnuté Země, přišla v pravou chvíli. Davidson přikývnul na znamení souhlasu a podíval se na senzory, které odhalily masivní strukturu základny, která byla zanořena hluboko do skalního masivu.
„Je ohromná, SGC je oproti ní jen základnička,“ obdivoval monstrózní rozměry v řádech kilometrů, plešatý kapitán lodi.
„Víc by mě spíš zajímalo, proč není adresa zdejší brány v antické databázi, nebo na kartuši?“ zamyslela se Carterová a překontrolovala výpočty, které Womacková potvrdila.
„Že by Ba’al přece jen vybudoval novou síť bran na jiných planetách, kde původně brány nebyly?“ vzpomněl si Davidson na tři roky starý incident.
Na můstku zavládlo ticho, značící závažnost situace. Ba’al měl novou síť bran, kterou nebylo možné vysledovat. Proto se Davidson rozhodl infiltrovat základnu, která mohla ukrývat tajemství Ba’alova impéria. Do hledání se pustil i Thor, jehož vědomí soustavně prohledávalo databázi, jejíž části byly důkladně separované a pohyb mezi jednotlivými sekcemi velice obtížný. Při jakémkoli kontaktu s požadovaným souborem byla napřed spuštěna ověřovací sekvence a následně byl požadován přístupový klíč, který byl téměř neproniknutelný. Co však Thorovi znepříjemňovalo práci, byli strážci systému, kteří při sebemenším náznaku infiltrace vypouštěli do systému virus, který napadal infiltrátora s takovou razancí, že Thor neměl nejmenší šanci cokoliv zjistit. Když Thor nepochodil s bezdrátovým přesunem, Davidson udělal jedinou možnou věc.
„Bude to muset jít po staru. Týmy jedna až pět se připraví, do čtvrt hodiny vyráží na planetu,“ vydával rozkazy Davidson, zatímco se šla Sam připravit do šatny.
„Plukovníku Carterová, nedoporučuji vám dolů chodit,“ procedil Davidson mezi zuby a usadil se do pohodlného křesla, přičemž se na Carterovou otočil.
„Někdo bude muset stáhnout databázi, a možná během boje, nikdo lepší tu není, Iane,“ vysvětlila důvod své účasti.
„Oni to zvládnou, budeme potřebovat Hammonda, kdyby se Ba’alovy lodě vrátily.“
„Fajn,“ rezignovala Carterová a nechala se přemístit na Hammonda.
Davidson jen zakroutil hlavou a navázal kontakt s velitelstvím, kterému vysvětlil situaci. Rozhovor netrval příliš dlouho, ale Landry přislíbil pozemní podporu, pokud by pozemský superpočítač dokázal vypočítat novou adresu. To se nakonec podařilo, což umožnilo navázat spojení a pětka elitních týmů byla připravena doslova na zápraží. První týmy transportované z paluby statické Odyssey zabezpečily místnost, která sousedila s přístupovou cestou k bráně, ležící, stejně jak na Tartaru, nad žhavou lávou. Tým SG-Odyssey 1 opatrně vykoukl zpoza dveří, zdali je brána hlídána. Dvojice stojících Kullů zaznamenala otevření dveří, díky čemuž zpozorovaly všechny SG-O týmy, které se tak téměř ihned ocitly pod palbou energetických pulsů.
„Teď,“ zahlásil do vysílačky plukovník Wilkinson, který dostal velení nad bezpečnostními týmy pozemského plavidla.
Během momentu se otevřela brána, jíž prošly pozemské SG-Command týmy, které naprosto překvapily střílející Kully, jež se schovávali za malými výstupky, jimiž byla rampa pokryta. Anubisovi supervojáci byli v mžiku přemoženi a všechny týmy se tak mohly sjednotit.
„Plukovníku Ferretti, díky za pomoc,“ poděkoval Wilkinson veliteli pozemské části vojska.
Ferretti, který byl v roce 1996 členem týmu plukovníka O’Neilla, při prvním kontaktu s mimozemskou civilizací se po dvou letech ujal velení týmu SG-2, jehož řady kvůli vážnému zranění opustil a návrat do programu hvězdné brány zamítl. Po svém povýšení na plukovníka se však do programu vrátil a teď mu bylo generálem Landrym svěřeno velení. Ferretti taktéž pozdravil svého protějška a společně se pak vydali do gigantického komplexu, jenž se hemžil nepřáteli, kteří o přítomnosti vetřelců moc dobře věděli. Téměř všechny bojové složky Ba’alovi tajné základny zamířily do označených prostor, které se proměnily v jatka. Pozemské síly byly v prvních chvílích v obrovské přesile, když se deset čtyř až sedmičlenných týmů pustilo do nejbližších jednotek, jež přispěchaly do boje. Spousta energetických pulsů a nábojů se otírala o stěny, které byly na mnoha místech spáleny. Ve vzduchu byl cítit spálený vzduch vytvářející enormní množství CO2 jež bylo efektivně odčerpáváno a vzduch velice rychle cirkuloval. Wilkinson krčící se za jedním z nosných pilířů vykoukl a zabil už svého třetího Kulla, jehož ihned následoval první muž Ba’alovi vazalky. Když to uviděli příchozí jednotky, zpanikařili, čehož pozemské jednotky náležitě využily a pod vedením zkušeného Ferrettiho a Wilkinsona velice rychle postupovaly složitým komplexem protkaným mnohými křižovatkami a dlouhými koridory.
„Odysseo, podařilo se nám zabít prvního muže, obranné síly se rozpadají,“ informoval svého nadřízeného Wilkinson.
„Výborná práce, důležité však je obsadit nějakou větší technickou místnost, z níž budeme mít přístup k databázi, kde bychom mohli nalézt Ba’alovi zbývající základny, plukovníku,“ připomněl hlavní část mise Davidson, zatímco se kolem Odyssey prohnal Hammond, jehož palubu obývala početná posádka Odyssey. Carterová v čele svého nablyštěného krasavce se opět cítila jako ryba ve vodě. Naopak pozemské jednotky se dostaly do potíží. Velké množství obranných sil se zkoncentrovalo poblíž přístupového bodu, z něhož by mohly pozemské jednotky zjistit polohu celého impéria jednoho z nejprohnanějších goa’uldských vládců. Těžký odpor zastavil rychlý postup jednotek a druhá vlna, která se blížila do zad, značila obrovské problémy. Ferrettiho a Wilkinsonovi jednotky se dostali do křížové palby, která kosila jednoho muže za druhým. V nejhorší možné chvíli navíc vypadl proud, když se Thorovi konečně podařilo prolomit firewally, které mu goa’uldští technikové nachystali. Bohužel bylo při prolomení těchto obran naprogramováno kompletní vypnutí základny, aby bylo zabráněno přístupu do databáze. Tato tma znamenala masakr. Helmy Kullů se přepnuly do nočního módu a ani jedna rána neminula. Bishop pozorně pozoroval stav jednotek, jejichž počet na obrazovce začal velice rychle klesat, což nevěstilo nic dobrého. Bez jediného rozkazu Bishop transportoval jednotky pryč a oznámil Davidsonovi své kroky. Davidson Bishopa pochopitelně pochválil a spojil se s Hammondem. Thor se stále snažil nahodit vnitřní systémy, ale nebylo to nic platné, když se základnou začala šířit obrovská vlna radiace a plamenů směrem od explodující brány.
„Marksi, co se to tam děje?“
„Z ničeho nic explodovala brána, madam.“
O pět minut dříve
Z hyperprostorového tunelu vyskočila malá goa’uldská loď, třídy tel’tak. Ihned po zpomalení na normální podsvětelnou rychlost pilot zamaskoval svoji loď a z odvrácené strany planety ji pomalu navedl na viditelnou část kde mohl nikým nerušen proletět ke svému cíli. Tím byl sedm metrů velký kruh, postavený z naquadahu. Nikým nerušen v poklidu přistál vedle brány a postranním vchodem vyložil obrovskou bombu, která již byla aktivovaná a zřejmě byla v druhé fázi. Desítka světýlek frekventovaně blikala a s přibývajícím časem se frekvence zvyšovala. Pilot opět zvedl drobounký tel’tak a tentokráte nejpřímější cestou prorazil popelavá mračna, jež se koncentrovala nad výběžkem základny. Zanechával za sebou určitou tepelnou stopu, ale senzory pozemských lodí byly zaměřeny na konkrétní místo, čímž redukovaly možnost zachytit nepatrné teplené stopy v atmosféře, která byla navíc množstvím horkého popílku už tak dosti teplá. Po dvou minutách, když pilot vstoupil s lodí do hyperprostoru, nastala masivní exploze naquadriové bomby, která zničila jak bránu, tak základnu a oblast v okruhu sto padesáti kilometrů.
Naneštěstí Thor nezjistil byť jedinou užitečnou informaci, kterou by mohl využít pro lokalizaci dalších Ba’alových základen. Když už nebylo nic, proč by musely pozemské jednotky zůstávat, zamířili Womacková s Marksem k Zemi, k níž se po dlouhém měsíci konečně vrátila dvojice pochroumaných bitevních plavidel třídy Daedalos – Apollo a Sun-Tzu.
Že by si Marks začal s Goa'uldkou... wow 
Zlomení vazu Kulla mě taky překvapilo. Sice musí mít brnění v oblasti krku z části odlehčené, aby se mohli otáčet, ale i tak si myslím, že by nebylo jednoduché přivodit nositeli skrz brnění takové zranění. Explozi brány tipuji...no, nejspíš Luciáni. Ostatně, kdo jiný by to byl.
Parádna časť, len neviem ako sa znovu dostanú k tej prvej planéte. 
Museli by priletieť s viacerími loďami alebo s Atlantídou aby prerazili blokádu. 