StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

nebylo by to poprvé ,že jsou dva vojáci spolu

[kasparova655365]

A zrovna ti dva, že? Většinou si každý myslí, že Sam bude s Jackem

[andoriel]

Proč by Sam měla být jenom s Jackem? A co Narim, Orlin, Pete, zprostředkovaně Martouf...?

[kasparova655365]

andoriel píše:

Proč by Sam měla být jenom s Jackem? A co Narim, Orlin, Pete, zprostředkovaně Martouf...?

V devátém díle, který zrovna píši, se o nich i zmíním. No, krom Martoufa a Narima, o těch dvou se asi zmíním v jiném díle, pokud zrovna do toho budou nějak zapadat

Není náhodou Martouf mrtvý? Narim zmizel se zbytkem Tollánů bůh ví kde. Nejvíce pravděpodobné je, že byly vyhlazeni. Z Orlina se stal cca 13 roků starý chlapec s poškozeným mozkem. Peta celkem škaredě odkopla, takže bych tomu naději nedával.
Opravte mě jestli se pletu, ale ono krom Jacka moc lidí nezbylo

[kasparova655365]

190060543 píše:

Není náhodou Martouf mrtvý? Narim zmizel se zbytkem Tollánů bůh ví kde. Nejvíce pravděpodobné je, že byly vyhlazeni. Z Orlina se stal cca 13 roků starý chlapec s poškozeným mozkem. Peta celkem škaredě odkopla, takže bych tomu naději nedával.
Opravte mě jestli se pletu, ale ono krom Jacka moc lidí nezbylo

Máš úplnou pravdu. Jenže jsem si trochu pohrála s chlapy, se kterými chodila. Bylo jich totiž více. A o Martoufovi možná bude jen zmínka. Že bych ho oživila, tak na to je myslím, že pozdě.

A konečně vím o dalším čtenáři, moc jsi mě potěšil

nemyslel se Jacka a Sam ale třeba Mac a Johna z Last Ancientu

Ne neni to zakázaný to vůbec ne jenom nesměj bejt polu na jedné lodi nebo v jednom praporu prostě jednotce takže uplně zakázaný to neni

[kasparova655365]

deadalos píše:

jenom nesměj bejt polu na jedné lodi nebo v jednom praporu prostě jednotce takže uplně zakázaný to neni

Toto je spoiler!!!:

K tomuto raději nic říkat nebudu, protože.... Ti to nepovím. A v poslední části tohoto dílu ti možná udělám radost. To bude překvápko, které nikdo nebude čekat.

bude příjemný

[kasparova655365]

posedlík píše:

bude příjemný

Dramatický Něco se někomu stane, no a pak už to půjde dál....

[kasparova655365]

Zdravím,
dneska tu máme středu a nejspíše naposledy Vám vydávám ve středu, protože čas na mě moc tlačí.
V tomto díle musím přiznat, že tam toho moc není o lodí, ale to se změní ve třetím a čtvrtém dílu. Tento díl budete muset nějak překousnout. (Zatím se bude týkat oboru, do kterého ráda někoho posílám .) V neděli Vám přinesu překvapení na závěr tohoto dílu a pak už to bude pouze neděle... No, možná na Velikonoce Vám udělám překvapení a vydám díl... "MOŽNÁ" )
A předem se omlouvám za jedno sprosté slovo, které se možná bude opakovat častěji.

Takže doufám, že se Vám i přesto bude líbit a jinak přeji příjemné čtení a na všechny Vaše dotazy mile odpovím.(A jako obvykle přijímám kritiku i pochvaly)

Epizoda 2 : Rozloučení, part 3

Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin se Sam leží v ložnici na posteli a stále spí. Samanthin mobil byl ztlumený a tak neslyšela žádné příchozí hovory či zprávy. Jenže ona se jako první probudila a hned vzala do rukou mobil, na kterém se na display zobrazoval: „Máte 17 nepřijatých hovorů a 10 nepřečtených zpráv“.
„Páni“, vyšlo z jejích úst, když vstala z postele. Oblékla na sebe tričko a šla do obýváku. Při cestě prohlížela seznam nepřijatých hovorů. Většinou to byla SGC nebo Mitchell. Při prohlížení jí znova zazvonil mobil a tak hovor přijala.
„Carterová“, řekla tiše, aby neprobudila Kevina.
„Podplukovníku, mohla byste otevřít dveře? Potřebuji s vámi mluvit“, ozval se z telefonu mužský hlas. Carterová přerušila hovor a pak na sebe oblékla kalhoty, než šla ke dveřím, za kterými stál muž z Pentagonu.
„Podplukovníku.“
„Poručíků. Jak jste mě tu našel?“
„Generál Landry si dělal o vás obavy a tak zavolal na Odysseu, která zaměřila váš lokátor“, odpověděl poručík.
„Za to se omlouvám. A co jinak potřebujete?“
„Mám se vás zeptat, jak vám to jste s majorem?“
„Pracuji na tom. Možná se mi ho podaří přesvědčit“, odpověděla Carterová. Pár vteřin potom se ozval zvuk zavírání dveří.
„Sakra.“ Carterová si všimla, že zmizela Marksova bunda i s helmou. Rychle vyběhla ven, jenže to už bylo pozdě. Marks na motorce odjel zadním výjezdem, který vedl na další silnici.
„To se nemělo stát“, řekla Carterová. Poručík stál vedle ní a pouze tomu přihlížel.

Země, SGC – O čtyřicet minut později
Podplukovník Carterová vystoupila z výtahu na podlaží, kde stojí Hvězdná Brána, a šla rovnou do generálovy kanceláře, který tam na ni čekal.
„Pane?“ Carterová stála u otevřených dveří.
„Podplukovníku, pojďte dál.“ Podplukovník vstoupila do místnosti a sedla do křesla naproti generálovi.
„Stalo se něco?“ zeptal se Landry, když vyděl Carterovou, jak se tváří.
„Popravdě… Ano, stalo. Myslím, že na návrat Markse můžeme rovnou zapomenout. Kdyby nepřišel ten poručík z Pentagonu, tak by nás Marks neslyšel a neodjel by na motorce.“
„Takže nemáme už žádnou šanci.“
„Přesně tak.“

Země, Colorado Springs, silnice
Po silnici, která míří k Pentagonu, jede autem kapitán Mike Evans oblečen ve slavnostní uniformě. Pár metrů před ním byla křižovatka. Když jí projel, uviděl na zemi ležet motorku, na které bylo napsáno: „Marks“. Mike rychle za křižovatkou zastavil a vystoupil z auta. Běžel k motorce a ujistil se, že je opravdu Marksova.
„Kevine!“ zařval, jak nejvíce mohl a rozhlédl se kolem sebe. Pak se podíval za svodidlo, za kterým byl prudký kopec dolů.
„Kevine!“ Mike zahlédl Kevina úplně dole, jak leží na zemi a nehýbe se. Rychle přeskočil svodidlo a opatrně slezl dolů až k němu.
„Kevine, slyšíš mě?“ Mike k němu dřepnul. Kevin bezmocně ležel na zemi a vůbec se nehýbal. Helma ležela pár metrů od něho a jeho tvář vypadala ošklivě. Mike mu nahmatal tep, ale byl slabí. A k tomu s ním nemohl hýbat, protože tím by mu mohl více ublížit. Rychle vytáhnul z kapsy mobil a vytočil jedno číslo.
„Tady kapitán Mike Evans. Potřebuji rychle sanitku na křižovatce, která vede k Pentagonu, rychle! Major Marks je vážně raněn.“ Mike hned zavěsil mobil a schoval ho.
„Kevine, probuď se. No tak.“ Kevin po chvilce zasténal.
„Kevine, to jsem já, Mike.“
„Miku… Strašně to… bolí.“
„Co tě bolí?“
„Obě… nohy a… břicho.“ Kevin měl velké bolesti, že hned, jakmile to dopověděl, upadl zpátky do bezvědomí.
„Kevine, to mi nedělej. Zůstaň tu se mnou, chlape. Udělej to pro mě a sestru.“ Kevinovi tekla z poraněné hlavy krev, jenže Mike nemohl nic dělat, jinak by mohl Kevinovi poškodit páteř a hrozilo by ochrnutí. Do deseti minut přijela na místo nehody záchranka a doktoři rychle slezli dolů za Kevinem a Mikem.
„Kevine, pomoc je tady“, jakmile to Mike dořekl, doktoři byli téměř namístě.
„Kapitáne, co se stalo?“ zeptal se hned doktor Robert Glave, když přiběhl k Mikovi.
„Nejspíše ho srazilo auto, když jel na motorce.“
„Vy jste mu sundal helmu?“
„Ne. Když jsem ho našel, helma byla tam, kde je teď. Nejspíše si ji nezacvaknul a při nárazu se musela sundat sama.“
„Byl při vědomí?“ zeptal se Robert, když z batohu vytáhl fixační límec.
„Když jsem k němu přišel, tak nebyl. Ale později se na chvilku probudil. Stěžoval si na velkou bolest břicha a obou noh a tak jsem se na ně podíval. Má otevřenou zlomeninu bérce a ta druhá je nejspíše pořádně naražená, nebo má jen vykloubený kotník, to nevím.“ Mezitím Robert zafixoval Kevinovi krk a zavedl infůzi.
„Pomalu ho otočíme a položíme na nosítka. Kapitáne, vy mu opatrně podržíte nohy. Jime, ty mu podržíš hlavu. A já ho přenesu. Připraveni?“
„Jo“, odpověděl Mike a druhý doktor kývnul hlavou.
„Na tři. Raz, dva, tři.“ Všichni tři opatrně obrátili Kevina a položili ho na nosítka, které byly při zemi, a který jim tam přinesl řidič sanitky.
„Připoj ho na EKG“, řekl Robert, jakmile ho položili na nosítka. Robert pak vytáhl z batohu laryngoskop, endotracheální kanylu a s ambuvak a rychle intuboval Kevina.
„Hotovo. Jeho tlak je strašně nízký, musíme rychle do nemocnice.“ Všichni čtyři vzali nosítka a opatrně s ním šli až k sanitce, ale museli jinou stranou.
„Jestli najdu toho hajzla, který mu to udělal, tak ho přerazím na místě, že se z toho do konce života nevzpamatuje. Takhle mému nejlepšímu kamarádovi ubližovat nebude“, řekl při cestě k sanitce Mike.
„Myslím, že s tím vám můžeme pomoci. Necelý dva kilometry odsud je nabourané auto a pěkně na pravé straně otlučené. Myslím, že to je on. Stojí tam taky sanitka, ale z jiného okresu.“
„Děkuji za informaci. Teď ho můžu dodělat, protože za to, co mu udělal Kevinovi, pěkně zaplatí“, řekl Mike přitom, když dávali Kevina do sanitky.
„Hlavně to nepřežeňte.“
„Nic neslibuji“, řekl Mike a zavřel dveře od sanitky, která se hned rozjela s houkáním. Mike pak nastoupil do auta a jel k autu, které nejspíše srazilo Kevina z motorky.
Jakmile k němu dorazil, vystoupil z auta a šel k nabouranému autu. Podíval se na pravý bok, na kterém bylo oraženo jméno Marks. Mike šel hodně naštvaně k tomu chlápkovi, který stál u sanitky.
„Ty hajzle“, řekl Mike, když k němu přišel blíže, a bez váhání hned mu vrazil. Muž okamžitě spadl na zem. Doktoři tam nechápavě stáli a pozorovali Mika, který si právě vychutnával muže, který zavinil srážku.
„Co to děláte?“ zeptal se divným hlasem muž ležící na zemi.
„Co já dělám? Spíš bych se vás měl zeptat, jestli si vůbec pamatujete, koho jste srazil?“ Muž byl natolik opilí, že jen tak tak vstal ze země.
„O čem to mluvíte?“ Mike byl tak naštvaný, že ho chytnul za tričko a přitlačil k sanitce. Oba doktoři se lekli a chtěli ho zastavit, jenže Mike jinam pokynul, že se mají držet zpátky.
„Tak já vám to připomenu. Při projetí křižovatkou jste srazil motorkáře, který byl náhodou voják z Letectva Spojených států amerických a zároveň i můj nejlepší kamarád. Proto se postarám o to, abyste šel sedět na hodně dlouho. A jestli to kvůli vám nepřežije, čekejte ten horší trest.“ Muž se na něho podíval a pak mu plivl na botu. Mike ani vteřinu nezaváhal a jednu mu znova vrazil. A tak muž znova skončil na zemi.
„Doufám, že jste už zavolali policii?“
„Jo“, odpověděl jeden ze sanitářů, který byl v sanitce.
„Tak ho hlídejte, než sem přijede“, řekl Mike a pak se obrátil zpátky k muži, který se válel s natrhnutým rtem na zemi, a řekl: „Jestli to kvůli vám nepřežije, najdu si vás. A nikdo vám nepomůže. To si pamatujte.“ Mike kývnul hlavou na zdravotníky a pak běžel rychle k autu. Rychle do něj nastoupil a odjel. Mezitím zdravotníci pomohli muži vstát ze země a vzali ho dovnitř sanitky, kde mu ošetřili ret, za který mohl Mike.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly – deset minut později
Kevina Markse přivezli ve vážném kritickém stavu do nemocnice, kde už na chodbě čekal lékařský tým.
„Jak jsme na tom?“ zeptal se Swayn, který zrovna měl službu a také dobře znal Kevina.
„Major Kevin Marks. Zřejmě těžký otřes mozku, na pravé noze otevřená zlomenina bérce, krvácení do dutiny břišní, fraktura žeber, levý kotník je nejspíše silně naražený a jeho levá strana tváře je silně potrhaná. Bude to chtít plastika.“
„A co tlak?“
„Jinak tlak osmdesát na padesát. Museli jsme ho na místě intubovat. Pár vteřin, než jsme přijeli na místo, byl při vědomí a říkal, že má velkou bolest břicha a obou dolních končetin“, odpověděl Robert.
„Okamžitě na sál“, řekl Swayn a všichni šli rovnou chodbami na operační sál, který byl předem přichystán.

Země, Colorado Springs, cesta
Mike jel rychleji, jak kdy předtím nejezdil.
„No tak uhni!“ Jedno auto mu blokovalo cestu a ani na zatroubení nereagoval. Po chvilce začal předjíždět jedno auto za druhým a stále přidával na plyn. Při cestě vytáhnul z kapsy mobil a vytočil číslo své sestry.
„Sakra.“ Mike přemýšlel o tom, co jí řekne.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
Poručík Evansová zrovna seděla u své taktické konzoly, kde se snažila zprovoznit jeden program, jenže měli s ním jisté problémy.
„Tak jo. Zkusím to obejít.“ Když chtěla zkusit tuto možnost, která by mohla zabrat, začal jí zvonit v kapse mobil. Rychle ho vytáhla z uniformy a podívala se, kdo jí to volá. Když uviděla, že jí volá bratr, tak to hned zvedla.
„Ahoj brácho. Co se děje?“

Země, Colorado Springs, cesta
Když Mike uslyšel hlas své sestry, chvíli nic neříkal, protože nevěděl, jak jí to má říci.
„Brácho, co se děje?“ Po pár vteřinách se odhodlal a řekl jí: „Kevin je v kritickém stavu ve vojenské nemocnici. Jeden chlap ho srazil autem, když jel po silnici na motorce.“

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
Sharon zděšeně vstala z křesla a šla do přední části můstku se slovy: „A jak je na tom?“

Země, Colorado Springs, cesta
„To nevím. Právě jedu autem přímo do nemocnice.“

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
„Tak jo… Za chvilku jsem tam.“ Sharon schovala mobil a zbytek posádky ji sledoval.
„Seržante, převezměte velení. Musím rychle odejít.“
„Stalo se něco?“ zeptal se seržant a šel k Evansové.
„Marks je v kritickém stavu v nemocnici. Musím tam co nejrychleji jet“, odpověděla Evansová a šla zpátky ke konzole, na které zmáčkla na pár tlačítek a během chvilky byla přenesena z lodi. Všichni měli kamennou tvář, když jim Evansová řekla o Marksovi.

Země, Nevada, Oblast 51, parkoviště
Poručík Evansová se objevila na parkovišti v Oblasti 51, který byl v podzemí stejně jako kus její základny. Při cestě k autu sundala insignie z rukávů a dala je do kapsy, ze které pak vytáhla klíče od auta. Rychle otevřela dveře, nasedla do auta a odjela z parkoviště. Na vrátnici ukázala svoji průkazku a pak teprve mohla odjet.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, recepce – o několik minut později
Mike vběhnul do nemocnice a hned běžel k recepci.
„Kde je major Kevin Marks?“
„Je na operačním sále. Právě před chvílí začali“, odpověděla sestřička a hned potom vběhla do nemocnice i Sharon.
„Kde ses tu tak rychle vzala?“
„Řídím lépe než ty. Kde je?“ zeptala se Sharon.
„Ještě ho operují. Můžeme jít do galerie?“ zeptal se Mike.
„Jistě. Hned za rohem po schodech nahoru.“
„Děkuji“, odpověděl Mike a rychle se Sharon běželi do galerie.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, operační sál – o hodinu a půl později
Sharon s Mikem stojí nad operačním sálem v galerii, odtamtud sledují celou operaci.
Kolem Kevina byla spousta doktorů. O jeho obličej se starala nejlepší doktorka plastické chirurgie. O obě nohy se staral jeden cévní chirurg a doktor. Další dva doktoři měli na starost břicho. Oba dva měli spoustu práce. Kevinův tlak byl sedmdesát sedm na padesát pět.
„Teče tam spousta krve. Vůbec nestačím odsávat. Kdyby do toho praskly ty játra, tak to by byl konec. Už tak je na tom špatně“, řekl Swayn, který vede celou tu operaci.
„Ale i přesto měl kliku, že něco takového vůbec přežil“, řekl Ben.
„Jak je na tom s tou nohou?“ zeptal se Swayn.
„Naštěstí je to jen dvojitá fraktura bérce a rozsáhlé poškození okolní tkáně. Za chvilku s tím skončíme“, odpověděl cévní chirurg.
„A co obličej?“
„Krom toho, že celá jeho levá strana byla pěkně potrhaná, tak právě zašívám poslední ránu. Do měsíce by to měl mít zahojený a bez jizvy“, odpověděla doktorka.
„Alespoň nějaká dobrá zpráva. A myslím, že jsem našel, odkud to teče. Svorky“, řekl Swayn a sestřička mu podala dvě svorky.
Sharon pochodovala z jedné strany na druhou a přitom i přemýšlela.
„Měla bych zavolat do SGC, ať o tom vědí“, řekla Sharon.
„Asi ano. Stejně za to můžou částečně i oni. Kdyby pořád za ním nechodili, neodjel by na motorce a nesrazil by ho ten hajzl.“ Sharon tomu přikývla hlavou a vytáhla mobil z kapsy.

Země, SGC
Generál Landry seděl v kanceláři spolu s podplukovníkem Carterovou, se kterou prohlíželi osobní složky kandidátů na velitele Odyssey.
„Co třeba plukovník Ian Davidson?“ zeptal se Landry.
„Já nevím. Je jich tam moc“, odpověděla Carterová. Po chvilce prohlížení je přerušil jdoucí rychlým krokem Mitchell přes zasedací místnost rovnou do kanceláře.
„Už jste to slyšeli?“ zeptal se Mitchell.
„Co bychom měli slyšet?“ zeptal se nechápavě Landry.
„Volala poručík Evansová, Marks je v kritickém stavu v nemocnici. Prý ho srazilo nějaké auto. Už ho operují skoro dvě hodiny.“ Carterová zděšeně vstala z křesla.
„Pane?“ Carterová se podívala na generála.
„Běžte.“ Sam okamžitě vyběhla z Landryho kanceláře a běžela do řídící místnosti.
„Seržante, spojte se s Odysseou, ať mě okamžitě přenesou do vojenské nemocnice. Rychle!“ Seržant Harriman kývnul hlavou a hned se spojil s Odysseou, která okamžitě přenesla Carterovou z SGC.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, recepce
Během pár vteřin se Carterová objevila v nemocnici u recepce.
„Kde…?“
„Jsou v galerii. Za rohem po schodech nahoru.“
„Děkuji.“ Carterová okamžitě běžela do galerie, kde byla Evansová se svým bratrem.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, galerie
Sam přiběhla do galerie, kde u prosklené části místnosti stála Sharon s Mikem, se kterým sledovala celou operaci.
„Poručíku…?! Kapitáne…?! Co se stalo? Jak je na tom?“ Sam nevěděla, na koho se má dříve z těch dvou dívat.
„Kevina srazilo na silnici auto. Našel jsem ho pod útesem vedle silnice ve špatném stavu. Z počátku byl na tom dost špatně, ale už by měli končit“, odpověděl Mike. Sam se opřela o zeď a hned potom jí začaly téci slzy.
„Všechno je to moje vina.“
„Proč to říkáte?“ zeptala se Evansová při pohledu na ni.
„Včera, když jsem k němu přijela domů, jsem ho v polovině rozhovoru začala líbat. A skončilo to tím, že jsem se s ním vyspala v posteli.“ Sharon s Mikem se okamžitě podívala na Carterovou, protože by to od ní nikdy nečekali.
„Co jste udělala?“ zeptala se zaraženě Evansová.
„Začala se s ním líbat. Po ránu, když jsem se neohlásila v SGC, tak poslali jednoho vojáka z Pentagonu. Při našem krátkém rozhovoru nás Marks uslyšel a tak rychle odjel na motorce.“ Sharon zakroutila hlavou a šla na druhou stranu místnosti, kde se pak obrátila a šla zpátky.
„Proč všichni naléhají na Marksově návratu? Je to jeho rozhodnutí a s tím nic dělat už nemůžeme“, řekla hlasitěji Evansová. Swayn se podíval nahoru, když ji uslyšel. Mike zakroutil hlavou a vzal Sharon za ruku se slovy: „Raději půjdeme dolů na chodbu, tam můžete řvát jak je oběma libo. Stejně už budou končit.“
„Jo.“ Všichni tři nakonec odešli z galerie.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba u operačního sálu
Carterová i Evansová šli s Evansem na chodbu, kde si obě sedli na židle.
„Tak abychom si to všichni ujasnili, nikdo za to nemůže krom toho hajzla, který ho srazil autem. Už jsem mu dal přes hubu, takže přestaňte s tím, kdo za co může. Souhlasíte?“
„Jo“, odpověděla Carterová. Uběhlo pár desítek minut a skupina doktorů prošla dveřmi. Swayn šel hned k Evansovým a ke Carterové.
„Jak je na tom?“ zeptala se Sharon.
„Zvládne to. Ale prvních čtyřiadvacet hodin bude kritických. Podstoupil náročný zákrok. Pravou nohu jsme dali do pořádku. Levá byla naštěstí jen silně naražená.“
„A co hlava a břicho?“ zeptal se Mike.
„Jeho hlava je pěkně potlučená, ale naštěstí ne tak vážně. Jeho levá tvář byla pěkně potrhaná, ale naštěstí na tom dělala nejlepší doktorka plastické chirurgie. Břicho bylo na tom mnohem hůře. Ale nakonec se nám podařilo krvácení zastavit.“
„Můžu jít za ním?“ zeptala se Sam.
„Jak jsem řekl, prvních čtyřiadvacet hodin bude kritických. Nikoho z vás tam pustit nemůžu. Kdykoliv by se mohla vyskytnout komplikace. Jedině se na něho můžete podívat z pozorovacího pokoje.“ Carterová kývla hlavou a všichni šli za doktorem.

To be continued

Hele, když se tady tak bavíte o těch párech s Carterovou, nezapomeňte ještě na Carterová+McKay

Jinak co jsem si tak zběžně prohlédla tuhle povídku,vypadá celkem zajímavě
Asi si jí začnu pravidelně číst

[kasparova655365]

Shayla píše:

Hele, když se tady tak bavíte o těch párech s Carterovou, nezapomeňte ještě na Carterová+McKay

Jinak co jsem si tak zběžně prohlédla tuhle povídku,vypadá celkem zajímavě
Asi si jí začnu pravidelně číst

To je taky pravda. Ale myslím, že jsem ještě u nikoho nečetla, že by Marks byl s Carterovou, takže to bude novinka

Páni, děkuji. Budu velice ráda, když jich bude více... Alespoň vím, že se to někomu líbí a vím, že mám pokračovat se psaním v dalších dílech. Čím více komentářů, tím více mě nutíte psát rychleji

Shaylo ale Rodney není voják
díl byl vynikající

posedlík píše:

Shaylo ale Rodney není voják

O tom jsem ale taky nemluvila. Já jsem jen navrhla dalšího do páru ke Carterové. (A v některých částech SGA by se dal Rodney z fleku povýšit na vojáka. Třeba při boji proti wraithům. Několikrát zachránil Sheppardovi život.)

tak to se moc omlouvám

Slušná časť a celkovo je to v pohode.
Každý dej sa musí rozhýbať, aby mohol volne plynúť smerom ktorým to autor potrebuje a tu sme vlatne len na začiatku, tak zatiaľ dobrá časť.

[kasparova655365]

V neděli ráno všechny překvapím, ke konci dílu se ještě něco stane...

„Jeho hlava je pěkně potlučená, ale naštěstí ne tam vážně

co to znamená ale ne tam vážně mohl by mi to někdo přeložit jinak pěknej díl ale ty lékařsý detaili tam bejt nemuseli

[kasparova655365]

tam má být tak, ups - > už jsem to opravila

[kasparova655365]

Zdravím,
je tu neděle a já Vám přináším poslední část druhého dílu. Doufám, že se Vám bude líbit.
Takže Vám přeji krásné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím.

Epizoda 2 : Rozloučení, part 4

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevin leží na posteli připojen na všelijaké přístroje, které kontrolují jeho životní funkce. Celou levou tvář měl zalepenou velkou bílou náplastí. Jeho pravá noha mírně vysela a levou měl zafixovanou. Na bradě měl ještě pár tržných ran, které byly také zalepené náplastí. Vedle do pozorovacího pokoje přišel doktor se Sharon, Sam a Mikem. Sam šla hned k oknu a podívala se na Kevina.
„Kevine…“ řekla tiše Sam, když uviděla, jak na tom je. Sharon stoupla za Sam a položila ruku na její rameno.
„Nebojte se, bude v pořádku. Je silný.“
„V to doufám.“
„Měli byste jít domů. Teď stejně nemůžeme nic dělat. Jen sedět a čekat“, řekl Swayn.
„Madam, zavezu vás domů. Mám tu auto.“
„Děkuji, kapitáne“, řekla Sam a pomalu šla ke dveřím, které otevřela. Pohlédla na Kevina a pak odešla z místnosti.
„Já tu zůstanu, brácho. Jestli se něco stane, hned budu volat“, řekla Sharon a Mike souhlasně kývnul hlavou.
„Dobrá“, řekl Mike a šel za Sam.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Mike doběhnul Carterovou, která šla pomalým krokem směrem k východu.
„Tak pojedeme.“
„Poručík nepojede s námi?“ zeptala se.
„Sharon je má sestra a s Kevinem se známe už od dětství. Chce tu zůstat u něho. Kdyby se něco přihodilo, okamžitě zavolá“, ujistil ji Mike.
„Děkuji, kapitáne. Kdybyste ho nenašel, asi by to nepřežil.“
„Mně děkovat nemusíte, podplukovníku. Teď je hlavní, aby se brzy uzdravil.“
„Jenže si to budu brát za vinu.“ Mike stoupnul před Sam a zastavili si přímo u hlavních dveří nemocnice.
„Podplukovníku, znám Kevina od svého narození a vím, že vám to nikdy nebude dávat za vinu.“
„Toho se právě bojím.“
„Nebojte se a věřte mi. A teď vás zavezu domů“, řekl Mike a pokračovali v cestě.
„Zavezl byste mě, prosím, do SGC? Tam budu mít jistotu, že kdyby se něco stalo, budu tu během chvilky.“
„Jistě. Bude to tak asi nejlepší.“

Prostor, Země, Athena, můstek
Athena byla v prostoru nad Zemí a vyčkávala na další misi. Plukovník Svitsová seděla v křesle se zapnutou vysílačkou.
„A jak je na tom?“ zeptala se Svitsová.
„Je v kritickém stavu. Doktoři říkají, že první čtyřiadvacet hodin bude kritických, pak teprve zjistí jak je to vážný.“
„Můžeme si promluvit o samotě?“
„Jistě. Ale pak mě vrátíte hned zpátky, chci mu být nablízku.“
„Slibuji.“ Helen se obrátila na Nyklovou a řekla: „Zaměřte lokátor poručíka Evansové a přeneste ji na palubu.“
„Ano, madam.“ Nyklová zmáčkla na pár tlačítek a během pár vteřin se objevila na můstku Evansová. Svitsová vstala z křesla a šla k ní.
„Pojďme do kajuty“, řekla Svitsová a s Evansovou šla do kajuty pro velícího důstojníka.

Země, Colorado Springs, cesta
Podplukovník Carterová sedí v autě spolu s kapitánem Evansen. Mike párkrát pohlédl na Sam a chvilkami mu připadalo, že se před ním zhroutí. Nevěděl, jak jí má podpořit, i když pravda byla na tom, že za to částečně mohla i ona.
„Madam?“
„Ano?“
„Vím, že mě to nemusí zajímat, ale proč jste si začala s Kevinem?“
„Tenkrát na Odyssey, když se stala ta nehoda, jsem se s ním více sblížila. Něco mě k němu přitahuje, ale nevím co. On je správný chlap, kterého si zaslouží každá žena. Bohužel, já to nejsem“, odpověděla Carterová. Mike se usmál na Sam a ona se na něj nechápavě podívala.
„Kevin dokáže ocenit každého. A tím, že jste si s ním začala, tak myslím, že šanci máte. A velkou. On není ten typ chlapa, který se s nějakou vyspí a pak ji odkopne. Takový on není. A abych řekl pravdu, jste první, se kterou si začal.“
„První? On s nikým ještě nebyl?“ zeptala se překvapeně.
„Ne. Většinou trávil čas s plukovníkem Svitsovou, jenže ta už je dávno vdaná. Jinak trávil čas s velícími důstojníky, jenže to vše se měnilo každou chvílí.“

Prostor, Země, Athena, kajuta pro velícího důstojníka
Svitsová s Evansovou sedí na gauči a navzájem se utěšují. Sharon právě nejvíce myslela na to nejhorší.
„Bude v pořádku, poručíku. Věřte mi.“ Sharon tekly slzy z očí a nevěděla, jak je zastavit.
„To doufám.“
„Je silný. Obě ho dobře známe. On to zvládne.“
„Jo.“

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevin stále nebyl při vědomí a vedle v pozorovací místnosti sedí u počítače sestřička, která dneska měla službu. Sestřička právě zapisovala Marksův zdravotní stav do papírů, když se po chvilce Kevin pomalu začal probouzet, jenže s bolestmi. Začal hýbat s hlavou do stran přitom i párkrát zasyčel. Sestřička si toho všimla hnedka podle monitoru, který jí zapípal. Okamžitě vzala do rukou pager a poslala zprávu Swaynovi, který byl náhodou poblíž. Během několika vteřin vešel do místnosti a šel ke Kevinovi.
„Kevine, co tě bolí?“
„Břicho. Strašně to… bolí.“
„Přidám ti analgetika, snad se ti uleví od bolesti“, řekl Swayn a otočil se na vteřinku zády ke Kevinovi. Než mu podal analgetika, Kevin byl „mimo“.
„Kevine?“ Swayn se podíval na monitor, který udával slabý tep, a tak rychle rukou zmáčknul na pohotovostní tlačítko, které začalo červeně svítit.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, lékařák
V pokoji pro nemocniční personál seděla skupina doktorů, která měla dneska službu. Všichni rychle vstali, když začal blikat na tabuli jméno Marks.
„A sakra“, řekl Ben.
„Kdybyste potřebovali pomoc, tak hned zavolejte“, řekl jeden z doktorů a Ben rychle vyběhnul z pokoje.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Ben při cestě z JIPky na operační sál potkal Swayna.
„Co se děje?“
„Musíme na sál, hned. Jeho tlak je strašně nízký. Něco jsme museli přehlédnout“, odpověděl Swayn a oba šli rovnou na operační sál.

Prostor, Země, Athena, kajuta pro velícího důstojníka
V kajutě se ozval z interkomu major Barta: „Plukovníku Svitsová, máte příchozí volání.“
„Děkuji. Převezmu si to tady“, odpověděla do vysílačky a šla k počítači. Zmáčkla na pár tlačítek na klávesnici a na obrazovce se zobrazil jeden z doktorů z nemocnice.
„Doktore, děje se něco?“
„Marks je na tom špatně. Museli ho vzít znova na operační sál.“ Evansová zděšeně vstala z gauče při pohledu na plukovníka, která odpověděla: „Za chvilku jsme tam.“ Svitsová pak vzala do rukou vysílačku a zapnula ji.
„Majore, transportujte mě a Evansovou do Nemocnice Letecké Vzdušné Síly. Hned!“ Obě během pár vteřin zmizeli.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, operační sál
Svitsová s Evansovou přiběhli do galerie během pár vteřin. Obě dvě se zarazili, když uviděli Kevina na operačním sále. Sharon se opřela o zeď a sjela na zem. Helen vytáhla mobil a hnedka volala do SGC. Sharon taky vytáhla mobil, ale volala bratrovi.
„Rychle!“ Ben v rukou držel odsávačku a Swayn měl plné ruce práce. Vytahoval jeden krvavý hadr za druhýma a sestřička mu podávala nástroje, které potřeboval. Swayn dneska pracoval nad sto deset procent a přístroje na sále pípaly v intervalech.
„Musíte zastavit to krvácení, hned! Leju do něho jednu krev za druhou a nic to nedělá“, řekl muž, který sledoval Kevinovy životní funkce.
„Jak jsme na tom s tlakem?“
„Špatně a čím dál hůř. Za chvíli budeme resuscitovat.“
„To není možný. Někde ten zdroj přece musí bejt“, řekl Ben.
„Vložku. Ještě jednu, rychle!“ Sestřička rychle podávala vše, co chtěl Swayn.
„Teče to jak s protržené hráze, vůbec nestačím odsávat. Sakra.“ Ben na chvilku oddělal odsávačku a rukou musel sám vyndat přebytečnou krev, která jim zavazela. Pak znova vzal do ruky odsávačku.
„Děkuji, kolego.“ Swayn vzal do ruky svorky se slovy: „Myslím, že už to mám.“
„No super, už bylo načase“, řekl Ben.
Nahoře mezitím do galerie přiběhla Carterová zároveň s Evansem. Když Sam viděla, jak je na tom špatně, zhroutila se k zemi. Mike ji naštěstí zachytil.
„Tady to je furt špatný. Dolévám ho a nic.“ Swayn dostával do rukou jeden nástroj za druhým, dokud ránu nezasvorkoval a nezastavil krvácení.
„U nás dobrý“, řekl Swayn.
„U nás ne. Ztrácíme ho“, řekl muž.
„Jak to?“ zeptal se Ben a hned na to se ozval dlouhý tón.
„Sakra, zástava“, řekl Swayn a rychle zakryly hadrem otevřenou část břicha.
„Jedu“, řekl Swayn, jakmile začal s masáží srdce.
Sam nahoře neudržela stát na nohou a spolu se Sharon seděli s brečením na zemi. Helen šla k Sam a Mike šel k sestře. Všichni se navzájem utěšovali a doufali v nejlepší, jenže tak to zatím nevypadalo.
„No tak, Kevine. Ještě máš před sebou dlouhý kus života, tak to nevzdávej“, řekl Swayn při masáži srdce.
„Mám tě vystřídat?“
„Ne, to je dobrý. Připravte defibrilátor!“
„To nevypadá dobře“, řekl muž. Jedna sestřička podávala adrenalin skrze rolovací regulátor průtoku infůzí, který ležel u Kevinovy hlavy.

Někdo hluboko v Kevinově mysli
Kevin se najednou objevil na můstku Odyssey, která byla na oběžné dráze Země osamělá. Šel blíže k oknu a pohlédl ven do prostoru. Po pár vteřinách dívání z můstku ven povzdychnul a pak šel ke dveřím.
„Počkej chvíli“, ozval se mužský hlas zpozad Kevinových zad. Kevin se zastavil a otočil se směrem, odkud vyšel hlas.
„My dva si musíme promluvit.“ Kevin otevřel ústa a nevěděl, co má říci, když najednou před ním stál plukovník Paul Emerson.
„Plukovníku…“
„Jsem to já, Marksi. O něčem bychom si měli promluvit, dokud ještě máme čas.“
„Čas? Čas na co?“
„Aby ses mohl vrátit zpátky. Ještě je příliš brzo, abys odešel. A proto jsem také tady“, řekl Paul a přišel blíže ke Kevinovi. Dotkl se ho a během chvilky se objevili v jiné místnosti, ve kterém byl krásný výhled na Zemi.
„Jak jste to udělal?“ zeptal se Kevin.
„Je spousta věcí, která se mě a Lionelovi stala“, odpověděl mu Paul.
„Plukovník Pendergast? On je tu taky?“
„Ano, jsem.“ Kevin se otočil a za ním se objevil plukovník Lionel Pendergast.
„Marksi, pomatuješ si na ten den, když Prometheus explodoval?“ zeptal se Lionel.
„Ano, pamatuji.“
„Tehdy se stal zázrak. Zemřel jsem, to ano, ale poznal jsem i jiné věci.“ Lionel se najednou změnil v čistou energii jako Antikové a pak se vrátil do původní podoby.
„Vy teď oba patříte k Antikům?“
„Pochopils hodně rychle. Jenže nikdo zatím o tom neví, pouze ty. Chci tím říci, že kdybys někdy potřeboval pomoc, porušíme ty pravidla. Kdykoliv se můžeme vrátit do původní podoby, jenže bychom se nemohli vyskytovat na Zemi“, řekl Paul a stoupnul vedle Lionela.
„Já vím“, řekl smutně Kevin.
„Marksi. Není to tvoje vina, že jsem já i Lionel zemřeli. Až se vrátíš zpátky, tak přemýšlej o tom velení. Kdybych rozhodoval já o veliteli, byl bys prvním kandidátem, kterému bych předal loď. Ty na to máš. Vím, že armáda na tebe moc tlačí, takže si promysli rozhodnutí, který jsi uvedl. A jak jsem sám viděl, Carterové na tobě záleží.“
„A kdo říká, že se chci vrátit zpátky? Nevím, co mě tam bude znova čekat.“ Paul se usmál a šel blíže ke Kevinovi.
„Ty to říkáš… někde tam hluboko ve své mysli. Takže otevři tamty dveře.“ Paul ukázal na dveře, které byly za Kevinem.
„Proč? Co za nimi je?“ zeptal se při pohledu na dveře.
„Uvidíš.“ Kevin se znova podíval na dveře a po chvilce váhání šel pomalu k nim. Paul i Lionel šli hned za ním. Kevin otevřel dveře, za kterými bylo jen prázdné bílo. Chvilku stál mezi dveřmi, ale po chvilce váhání vstoupil dovnitř. Dveře se hned za ním zavřely a on se otočil a začal bušit na dveře.
„Běž vpřed. Neboj se, vždy budeme s tebou“, Paulův hlas zněl po celé místnosti. Kevin se podíval před sebe a pomalu šel k malému černému otvoru.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, operační sál
Swayn držel v rukou defibrilátor, který byl nabitý na tři sta. Po prvním zásahu začalo srdce znova bít a Swayn pak rychle položil defibrilátor bokem.
„Dobrý, máme ho zpátky“, řekl muž.
„Díky Bohu“, řekl Ben.
„Takže přeručkujeme a dokončíme operaci.“
„Souhlas. U mě taky dobrý. Tlak se krásně zvedá“, řekl muž.
„Tak vítej zpátky, Kevine“, řekl Swayn při pohledu na Kevina.
„Jak dlouho byl pryč?“ zeptal se Ben.
„Bylo to na hranici, ale mozek by měl být v pořádku.“
„To bylo o fous. Děkuji, vám všem.“ Swayn pohlédl na galerii, kde uviděl, jak Sharon a Sam se dívají na Kevina. Po chvilce pomalu obě dvě přestali s brečením. Mike kývnul na Swayna a on na něj.
„Pojďme, půjdeme na chodbu. Už je to v pořádku“, řekl Mike.
„Tak dobrá“, řekla Sharon a Mike pomalu šel se sestrou dolů po schodech.
„Půjdeme?“ zeptala se Helen a pomohla Sam vstát na nohy.
„Jo“, odpověděla Sam a obě šli hned za nimi.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Po pár minutách prošel Swayn dveřmi a šel rovnou k ostatním.
„Jak je na tom? Bude žít?“ zeptala se Sam s tekoucími slzy.
„Ano, bude. A vzhledem k tomu, že právě přežil svojí smrt, tak tu bude strašit hodně dlouho.“
„Můžu jít za ním?“
„Měl by být v klidu, ale teď když je stabilní, tak vás tam pustím. Ale pouze jednoho. Teď hlavně potřebuje nabrat sílu.“
„Děkuji“, řekla Sam a šla za doktorem.
„Sestra vás zavede do šatny, kde si oblečete modrý plášť. Bohužel, je to v předpisech.“
„Jistě.“ Sestřička, která byla na chodbě zavedla Sam do šatny a mezitím Swayn šel na JIPku zkontrolovat Kevina.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, JIPka
Kevinův stav byl o mnoho lepší než v předposledních hodinách. Po pár vteřinách přišla do pokoje Sam, která měla na sobě obléknutý modrý plášť. Swayn zmáčknul jen pár tlačítek na monitoru a pak šel k ní.
„Bude v pořádku. Tak přestaňte brečet.“
„To je dobrý. Já jen brečím z radosti“, odpověděla Sam a sedla vedle Kevina na židli.
„Kdyby něco, tak jsem hned vedle“, řekl Swayn a odešel do pozorovací místnosti. Sam kývla hlavou a otočila se ke Kevinovi. Vzala ho za ruku a přiložila si ji ke své tváři.
„Kevine… Je mi to strašně líto, co se ti stalo. Vím, že je to všechno moje vina. Kdybych za tebou nepřišla a nepronásledovala tě, tak by se to nestalo. Já vím, že mi to nikdy neopustíš. Ani já sobě si to nedokážu odpustit“, říkala Sam i přesto že Kevin spal. Ale nebylo tomu tak dlouho.
„Carterová“, řekl tichým hlasem Kevin.
„Marksi?“ Sam položila Kevinovu ruku zpátky na postel.
„To nebyla vaše chyba.“ Na jeho hlase bylo znát, že je velmi unavený. Teď musí hlavně odpočívat, aby se brzy uzdravil. Kevin otevřel oči a otočil se tváří k Sam, která se na chvilku zhrozila, když uviděla jeho tvář. Swayn si všimnul, že se Kevin probral a tak šel pomalu za nimi. Kevin zavíral a otvíral oči, protože byl strašně unavený. Dveřmi do místnosti přišel doktor a stopnul vedle Sam.
„Jak vám je?“ zeptala se Sam.
„Jsem… unavený. Swayne… Tak jak jsem na tom?“
„Budeš v pořádku, Kevine. Pár týdnů si tu poležíš a pak půjdeš domů. Levou nohu máš zafixovanou a tu druhou jsme ti dali dohromady. Ale chvíli potrvá, než budeš chodit. Pokud bude vše v pořádku, do třech týdnů budeš chodit s berlemi.“
„Takže bude v pořádku?“ zeptala se Sam.
„Ano, bude v pořádku. Jak se stala ta nehoda, pokud si z ní něco pamatuješ?“ Kevin na chvilku zavřel oči, než začal vyprávět.
„Jel jsem na motorce po silnici. Když jsem projížděl křižovatkou, tak mi jedno auto nedalo přednost a narazilo do mě. Trochu jsem se proletěl. Pak si jen pomatuji, jak na mě Mike mluvil. A kde… vlastně je?“
„Je na chodbě spolu s Evansovou i Svitsovou“, odpověděla Sam. Kevin pomalu otočil hlavu na levou stranu a zavřel oči.
„Už bychom měli jít.“ Sam kývla hlavou a vstala ze židle. Než ale odešla, naklonila se nad Kevina a pošeptala mu do ucha: „Miluju tě.“ Pak pomalu šla ke dveřím s doktorem ke dveřím. Jakmile se dveře zavřely, Kevin slabě otevřel oči a pak je znova zavřel.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, chodba
Sharon, Mike s Helen čekali na chodbě na Samanthu, až přijde zpátky. Po chvilce přišla i s doktorem.
„Dneska už za ním nemusíte chodit. Stejně by vám nic neřekl. Lepší bude, když za ním přijdete pozítří.“
„Děkuji“, řekla Sam.
„Nemusíte mi děkovat. Mně stačí, že je naživu a že se ze všeho dostane bez následků.“
„Tak my půjdeme“, řekl Mike.
„Když tak zavolám, kdyby chtěl s někým mluvit.“ Mike kývnul hlavou a všichni šli pomalu ke dveřím.
„Já se asi vrátím na Athenu. Nemůžu ji dlouho nechat bez dozoru.“
„Děkuji, plukovníku“, řekla Sharon.
„Pro vás všechny udělám cokoliv.“ Helen vytáhla z kapsy vysílačku, do které řekla: „Atheno, tady Svitsová. Přeneste mě na palubu.“ Helen během pár vteřin zmizela z nemocnice a Sharon se Sam a Mikem vyšli z nemocnice.

End

Jako obvykle přijímám kritiku i pochvaly. Čekal někdo z Vás takové překvapení??

konečně jsem se dostal k počítač výborně opravdu úžasný díl

[kasparova655365]

Děkuji Už jsem myslela, že všichni zapomněli

Že jsi to nečekal s Emersonem a Pendergastem?? Třešnička na dortu jako závěr tohoto dílu.

ne opravdu nenapadlo ale tak mě napadlo nemění se při povznesení tělo na energii