neděle je tu a já vám přináším poslední část třetího dílu.
Bohužel další neděli se nedočkáte čtvrtého dílu, protože potřebuji trochu více času na psaní a také na učení do školy. Takže první část čtvrtého dílu vydám až 21.4. Doufám, že tak dlouho vydržíte, protože tam už se začnou dít věci
Takže Vám přeji příjemné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím.
Epizoda 3 : Rodina pohromadě, part 3
Země, Colorado Springs, Marksův dům
Kevin čeká na Jane v obýváku a je zvědavý, s čím přijde.
„To ne. To na mě nedostaneš“, řekl Kevin, když Jane přišla za ním s kvádrem na rukou.
„Já tím nemyslel, že když ti dovolím vlézt do mé skříně, že zrovna vybereš kvádro.“
„Tak co jiného navrhuješ?“
„Rifle a nějaké slušně tričko, souhlasíš?“
„Tak jo. Asi tě do něho nenavléknu násilím“, řekla při pohledu na kvádro.
„Určitě nenavlékneš.“ Kevin se zasmál a šel do ložnice.
Země, Colorado Springs, dům Carterové – o půl hodiny později
Sam přijela autem domů a šla rovnou do obýváku, kde lehla na gauč. Chtěla si zdřímnout, jenže pár minut potom, co lehla na gauč, uslyšela zvonek. Se zíváním vstala z gauče a šla ke dveřím. Když otevřela dveře, čekalo tam na ni velké překvapení.
„Ahoj“, řekl jako prvním Kevin. Sam byla překvapena, že zrovna on stojí před ní.
„Ahoj“, odpověděla Sam. Kevin natáhnul ruku, přitáhl si ji k sobě a začal ji ve dveřích líbat. Sam po pár vteřinách líbání pohlédla na Kevina, který se na ni usmál stejně, jako ona na něj.
„Já tě taky miluji“, řekl Kevin bez mrknutí očí. Sam se usmála a pak se ho zeptala: „Ty jsi mě slyšel?“
„Ano, slyšel.“ Kevin se usmál a tentokrát ho začala líbat Sam.
„Pojďme dovnitř, ať nemusíme stát mezi dveřmi“, řekla Sam a Kevin vešel za ní do domu.
Jane je mezitím sledovala z auta. Když uviděla Kevina, jak jde k Sam domů, tak se zasmála a s autem odjela.
„Já tě slyšel. Slyšel jsem vše, co jsi řekla“, řekl Kevin a oba stoupli ke gauči.
„Já se bála, že budeš proti.“
„Nejsem proti. A nikdy jsem nebyl.“ Oba dva se na sebe dívali bez mrknutí očí.
„Raději se posaď, ať se mi tu nezhroutíš únavou nebo bolestí nohou“, řekla Sam a pomohla Kevinovi posadit se na gauč. Kevin pak položil ruku na její tvář a ona si ji přidržela. Sam v tu dobu nevěděla, co má říci. Oba tam seděli a dívali se na sebe.
„Tak co teď?“ zeptala se po chvilce mlčení Sam.
„Teď? To záleží na tobě.“
„Ta domácí péče, nebudeš chtít s ní pomoci?“ zeptala se.
„I když teď mám doma sestru, tak dvě jsou lepší než jedna“, odpověděl Kevin a Sam se zasmála.
„Za vše poděkuj Svitsové, to ona ji našla.“
„Jane byla celou tu dobu pod velením jejího manžela. Byl jsem od ní tak blízko. Ona hledala mě a já hledal ji.“
„Ale nakonec jste spolu a to je hlavní.“
„Jo, to je. A k tomu jsou tu i rodiče.“
„Oni jsou tady?“
„Jo. V hotelu. Moc se mi za nimi nechce, jenže asi budu muset. To co udělali mě a Jane je k nezapomnění. Prostě jednoho dne se sbalili a vzali s sebou i sestru. Když jsem tehdy přijel domů a nenašel jsem tam nikoho, zhrozil jsem se. Hned jsem vzal do rukou mobil a vytočil jsem sestřiččino číslo. Jenže ona to nebrala. Nemohl jsem se dovolat nikomu. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak jsem hnedka zavolal Svitsové. Nebýt jí, tak bych skončil někde na ulici bez práce. Proto se jim moc hrnout do náruče nehodlám. Za toto ne.“
„Měl jsi to těžký. Jsem překvapena, že ses pustil do něčeho takového.“
„Nic jiného mi nezbývalo. Rodiče chtěli, aby ze mě byl právník, jenže takový já cíl neměl. Chtěl jsem více poznat svět a tak jsem se dal k letectvu. Létání jsem měl rád od prvního letu v F-302ce. Tehdy to byl první prototyp, který jsem testoval spolu se Svitsovou. Jenže přitom prvním testu jsem udělal takový manévr, že jsem málem s ní havaroval. Od té doby mě vedení nepustilo k řízení. No a tak jsem se přidal k SG týmům.“
„Ve kterém týmu jsi byl?“
„Nejdříve jsem byl tři měsíce v SG-23. Potom jsem byl dva měsíce v SG-21 a později jsem byl u SG-8, kde jsem byl půl roku. Potom, co zemřel poslední velící, jsem šel balit. Při odchodu ze základny mě zastavila Svitsová a nabídla mi práci, za kterou mi ručila, že při ní nikdo nezemře. Když mě zavezla do Oblasti 51, tak mě zavedla do hangáru pro F-302ky. Nejdříve jsem to nechápal, ale po chvilce mi to došlo a tak jsem jí na to kývnul.“
„Kde jste se vy dva poznali?“ Kevin se zasmál a opřel se lokty o své nohy.
„S Helen se známe od základní školy. V páté třídě přišla k nám do třídy. Dříve bydlela v České republice, než se přestěhovala celá její rodina sem. Do deváté třídy jsme chodili spolu, než jsme každý odešli na různé střední školy. V tu dobu jsem ještě nevěděl, kam mám jít a tak jsem šel technickou školu a hrál jsem si čtyři roky s počítači. Pak jsem měl rok volno a tak jsem pracoval pro jednu malou firmičku. A když se mi jednou náhodou podařilo nabourat do systémů Oblasti 51 a Pentagonu, tak mě vyhledali.“ Sam se začala smát a Kevin se usmál.
„Jak jsi to dokázal?“
„Stačí mít jeden počítač a někoho, kdo tomu rozumí. Což to jsem byl já, protože jsem jediný ve škole šťoural do systému školy. Naštěstí na to nepřišli. No, a když mě vyhledal Pentagon i Oblast 51, tak jsem se dal na útěk. Za mými rodiči nechtěli jít, protože to chtěli nechat utajený. Po týdnu mě bohužel našli v jedné hospodě s počítačem v klíně. První hodinu jsem jim nic neřekl. Pak, když jsem se začal nudit, jsem je požádal o papíry s tužkou a gumou a začal jsem kreslit. Chvilkami nevěděli, co dělám, ale když jsem skončil, zjistili, že jsem nakreslil celou jejich síť. Ani nevím, jak jsem to udělal, prostě jsem vzal do ruky tužku a začal čmárat. Po pětihodinovém držení v cele se mě zeptali, jestli bych nechtěl pracovat pro letectvo a já jsem jim řekl, že to zvážím. Pak mě pustili domů s podmínkou, že nikomu nic neřeknu. A já teda souhlasil. Další den stáli přímo před dveřmi domu. Nakonec po dlouhém uvážení jsem tu práci přijal a rovnou jsem jim řekl, že půjdu k letectvu. A tak jsem další čtyři roky studoval a během toho jsem i pracoval pro Pentagon a Oblast 51. Během těchto let jsem potkal Svitsovou, která tou dobou už byla majorem. Tak, dnes jsem toho namluvil už dost. Co kdybys tentokrát povídala ty?“
„Já nevím. Líbí se mi, když mluvíš ty“, řekla Sam a přitulila se ke Kevinovi.
„Jenže já mám odpočívat a nepřehánět to, takže začni.“
„Máš štěstí, že se máš na co vymlouvat.“
„Takový štěstí to není.“
„Jo. Tak kde mám začít?“
„Astronautka?“ Kevin se zachechtal a Sam na to souhlasně kývla hlavou se slovy: „Tak jo. Ale neslibuji, že ti řeknu všechno. Takovou paměť jako máš ty, nemám.“
„Nesrovnávej mě s tebou a dej se do povídání.“
„Tak dobrá. Bylo mi kolem deseti let, když jsem se začala zajímat o astrofyziku. Jako malá jsem se dívala na televizi, kde byly přímé přenosy vypouštění vesmírných raketoplánů. Vždy jsem si přála dostat se do vesmíru. Můj táta byl většinou na misích a jediná máma se o mě starala, než zemřela při dopravní nehodě v taxíku. Celou dobu jsem to tátovi vyčítala, ale nakonec jsem mu dokázala odpustit. K SGC jsem se dostala, až když jsem měla po studiu astrofyziky a dokončení armády. Po dokončení škol jsem se přidala k Pentagonu a samozřejmě i k Oblasti 51, kde jsem měla za úkol zprovoznit Hvězdnou Bránu. To se nakonec podařilo generálu O’Neillovi, když zatajil, že brána na Abydos nebyla zničena. Tím, že mě vybrali do programu Hvězdná Brána, jsem byla šťastná, jak jsem nikdy v životě nebyla. Zjistila jsem, že to je více než pouhý zájem o to dostat se do vesmíru. Stačí projít bránou a jsem na druhé straně vesmíru během tří vteřin.“
„Tři celé dvě.“
„Dobrá připomínka“, řekla Sam s úsměvem.
„Vím jen to, co vím.“
„No, a potom, co jsme postupně kradli technologie ostatních, jsme mohli konečně postavit Promethea.“
„Který byl vylepšen pomocí Asgardů.“
„Když už jsme u Asgardů, dlouho jsem neviděla Thora.“
„Určitě má spoustu práce a taky nezapomeň, že Asgardé žijí až v galaxii Ida.“
„Mohli bychom se tam někdy za nimi vydat, až bude Odyssea zprovozněna do aktivní služby. Ale to stejně záleží na tobě.“
„Ty to velení bereš nějak vážně. Myslíš, že když jí budu velet, tak budu smět s ní letět kamkoliv budu chtít?“
„V jistých mezích“, odpověděla Sam a vstala z gauče se slovy: „Donesu něco na pití.“
„Hlavně ne pivo.“
„Donesu džus.“
Prostor, P8G-495, Athena, můstek
Plukovník Svitsová sedí ve velícím křesle a čeká na hlášení o stavu Oriů, které jsou na planetě.
„Madam, budeme mít návštěvu“, ozval se ze své pozice major Barta, který sledoval dálkové senzory.
„Má identifikaci?“
„Jedná se o jednu Orijskou mateřskou loď. Výstup z hyperprostoru za necelou minutu.“
„Poplach“, řekla Svitsová. Zapnula interkom na svém křesle a pokračovala: „Všem palubám, bojová pohotovost, všichni na svá místa!“ Major spustil na lodi poplach ohrožení. Světla automaticky ztmavla.
„Nabijte zbraně, štíty na maximum!“ Barta s Nyklovou byli připraveni v okamžiku, kdy byl spuštěn poplach. Všichni na můstku byli na svých pozicích a čekali jen na to, až se objeví Orijská mateřská loď.
V prostoru u planety, kde se nachází Athena, se brzy objevila Orijská loď.
„A je tady“, informovala všechny na můstku Nyklová.
„Tak se na ni podíváme. Je na té lodi doktor Jackson?“ zeptala se Svitsová.
„Ano, je. Ale nemůžeme ho zaměřit. Jeho signál je skreslený, protože mají zapnuté štíty.“
„Tu loď stejně nezničíme. Pokuste se ji nějak označit, abychom ji mohli později nalézt.“
„Ano, madam.“
Athena se začala plným podsvětelný tahem pohybovat prostorem přímo k Orijské lodi.
„Orijská loď nabíjí zbraně“, řekla Nyklová.
„Zahajte úhybné manévry. Nemůžeme si dovolit poškození hyperpohonu.“
„Ano, madam.“
Orijská loď vystřelila paprsek na Athenu, která se paprsku rychlým manévrem vyhnula.
„Pěkný“, řekla Svitsová a vstala z křesla. Šla k panelu, který byl volně přístupný posádce v přední části můstku.
„Zaměřil jsem nepřátelskou loď a právě posílám označující virus“, oznámil Barta.
„Jakmile bude virus nahrán a aktivován, vstupte do hyperprostoru.“
„Virus bude aktivován za necelou minutu.“
„Nevšimnou si ho?“ zeptala se Nyklová.
„Virus byl naprogramován tak, aby si ho nikdo nevšimnul“, odpověděla Svitsová a hned na to pocítili první zásahy na Athenu. Na můstku se objevily první jiskry.
„Co to bylo?“
„Střílí po nás i vedlejšími zbrani.“
„Tak rychle aktivujte ten virus, než přijdeme o hyperpohon. Nechci se pouštět do boje, na který nemáme.“
„Ano, madam“, odpověděl Barta a mačkal na konzole jedno tlačítko za druhým. Během chvilky odpověděl: „Virus byl úspěšně nahrán a aktivován.“
„Vstupte do hyperprostoru!“ rozkázala Svitsová a kapitán Nyklová kývla hlavou s odpovědí: „Ano, madam. Aktivuji hyperpohon.“
Před Athenou se objevilo hyperprostorová okno a během pár vteřin zmizela. Orijská loď se dala znova do pohybu, ale tentokrát k planetě, na kterou se chytala přistát.
Hyperprostor, Athena, můstek
„Spojte mě subprostorem s SGC“, řekla Svitsová při chůzi k boční obrazovce.
„Spojení navázáno“, řekl Barta a během vteřiny se na obrazovce objevil generál Landry.
„Plukovníku, co pro vás mohu udělat?“
„Našli jsme doktora Jacksona. Bohužel jsme ho nemohli transportovat, protože loď měla zapnuté štíty.“
„Na které planetě jsou?“
„Na P8G-495. Nechtěli jsme riskovat a tak jsme se raději stáhli. Ale stejně si myslím, že tam dlouho nezůstanou.“
„Rozumím. Děkuji, že jste nás informovala.“
„Ano, pane. A co Marks? Byl překvapený?“
„Překvapený? Měla jste ho vidět, když viděl svou sestru.“
„Jsem ráda, že je Marks zpátky. Za pár hodin budeme zpátky na Zemi. Svitsová konec.“ Obrazovka ztmavla a Svitsová se vrátila zpátky do křesla se slovy: „Alespoň jedna dobrá zpráva za den.“
Země, Colorado Springs, dům Carterové – o tři hodiny později
Sam seděla na zemi u gauče a sledovala Kevina, jak spí. Pro ni to byl krásný pocit, když ho vidí před sebou přikrytého dekou. Kevin po chvilce zazíval a na chvilku otevřel oči.
„Dobrý večer. Tak jakpak ses vyspinkal?“ Kevin otevřel oči a uviděl Sam, jak před ním sedí na zemi.
„Já usnul?“
„Tak trochu. Než jsem přinesla pití s nějakým občerstvením, tak ses natáhnul a usnul.“
„Tak to je pro mě novinka“, řekl Kevin a sednul.
„Asi bych tě měla zavést domů, aby si tvoje sestra nedělala starosti. Před chvilkou volala a ptala se, jestli má pro tebe přijet. A já ji odpověděla, že tě zavezu zpátky.“
„Děkuji.“
„Neděkuj. Pomůžu ti vstát.“ Sam podepřela Kevina, pomohla mu vstát na nohy a pak mu podala berle.
„Vezmu si jen klíče a pojedeme“, řekla Sam a šla pro klíče, které byly v šuplíku. Kevin mezitím šel na chodbu a obul si boty. Jakmile Sam přišla s klíči ke Kevinovi, tak se ho zeptala: „Nad čím přemýšlíš?“
„Chrápu?“ Kevin dosud nezjistil, jestli v noci chrápe nebo ne. Sam se zasmála a pak odpověděla: „Ne, nechrápeš.“
„To rád slyším“, řekl Kevin a Sam po nazutí botou otevřela dveře.
„Tak běž, neználku chrápání.“ Kevin pomalu šel k autu, které bylo zaparkováno vedle domu pod střechou. Sam zamkla dům a šla hned za ním. Venku se pomalu stmívalo a chyběla necelá hodina do osmé hodiny.
Země, Colorado Springs, Marksův dům – o dvacet minut později
Jane ležela na gauči s rukama pod hlavou a čekala. Po chvilce se podívala na hodiny se slovy: „To ještě spí?“ Během pár vteřin uslyšela zvuk otvírání dveří a tak vstala z gauče a šla ke dveřím.
„Ahoj sestřičko“, řekl Kevin, jakmile vešel na chodbu.
„Ahoj. Já netušila, že spíš i ve dne.“
„Nějak jsem usnul a to ani nevím jak“, odpověděl Kevin při vyzouvání botou.
„Tvé zvyky jsou čím dál lepší. Když ti bylo osmnáct, chrápal jsi natolik, že jsem každou noc šla spát na gauč.“ Když to dopověděla, Kevin se otočil na Sam, která vešla na chodbu a stoupla vedle Jane.
„Podplukovníku?“ Jane pohlédla na Sam.
„Neříkala jsi náhodou, že jsem nechrápal?“ zeptal se Kevin.
„Říkala, a taky, že jsi nechrápal. To bys mě našel se špunty v uších.“
„Tak chrápu nebo ne?“ Kevin nevědomě o svém chrápání šel do kuchyně, kde ze skříně vytáhnul rohlík.
„Ne“, řekla Sam a zároveň Jane řekla: „Ano.“ Sam se podívala na Jane a obě se zasmály.
„Možná chrápal jen, když byl malý“, řekla Sam.
„Asi máte pravdu“, s těmito slovy šla Jane se Sam do obýváku, kde hned za nimi přišel Kevin s rohlíkem v puse.
„Možná bych měla jet“, řekla Sam.
„Ale ne, klidně tu zůstaňte. Alespoň budeme mít společnost“, řekla Jane. Kevin se usmál se zakroucení hlavou.
„To také znamená, sedněte si ke stolu, bude se podávat večeře.“ Jane odešla do kuchyně a Kevin se podíval na Sam a udiveně z něj vyšlo: „Páni.“ Po tomto udivení šli oba do kuchyně a usedli ke stolu.
„Co jsi vařila?“
„Chvíli mi trvalo, než jsem se to naučila, ale myslím, že kuřecím stehnům s kaší neodoláš“, odpověděla Jane a položila na stůl talíře s vidličky a noži.
„Mňam. Doufám, že budou tak dobré, jako zastara.“ Jane dala na střed stolu hrnec s kaší a vedle něho dala na talíři připravené maso. Kevin si začal nandávat jídlo na talíř stejně jako Sam s Jane.
„Přeji dobrou chuť“, řekl Kevin.
„Tobě taky“, řekli zároveň Sam s Jane a všichni začali jíst.
P8G-495, vesnice – polední hodiny
Převor Oriů stojí na náměstí krytým kápím a předčítá vesničanům knihu o Počátku. Vesničané se kolem něho shromažďovali a poslouchali jeho slova.
„Zapamatujte si tento den, kdy se temnota vašeho světa nadzdvihla, aby na něj zazářilo světlo Počátku. Odhodili jste okovy minulosti, abyste uvítali světlou budoucnost. A nyní slyšte slova Orici.“ K převorovi přišla Orici, která začala říkat: „Nevěřící mezi vámi se snažili zadržet naše poselství. Chopili se zbraní, aby potlačili pravdu. Neuspěli a byli zničeni. Počátek nemůže být umlčen, bude vzkvétat na tomto světě i na bezpočtu jiných. Věřící mezi vámi byli bohatě odměněni, pravdou a Počátkem. Nyní je na vás, pomoci ostatním, tak jako jste vy prohlédli a šířit poselství svým vstupem do armády Oriů.“ Vesničané začali tleskat a jásat. Byla to další planeta, která podlehla Oriům. Orici pohlédla na převora, který pak sundal z hlavy kápí. Vedle Orici stál doktor Daniel Jackson v podobě převora.
„Blahoslavení budiž Ori“, řekl Daniel. Hned po něm začali vesničané opakovat jeho slova.
„Blahoslavení budiž Ori. Blahoslavení budiž Ori.“
Země, Athena – o dvě hodiny později
Athena před několika minutami vystoupila z hyperprostoru a přistála na základně v České republice, která byla postavena v podzemí.
Plukovník Svitsová šla chodbou k přechodové komoře, kde na ni čeká překvapení.
„Plukovníku Svitsová, vy si tu jen tak chodíte sama bez stráže?“ zeptal se muž stojící za rohem přepážky, která vedla ven. Helen se otočila a uviděla Jana, jejího manžela.
„Plukovníku Svitsi, neměl jste náhodou na mě čekat doma s večeří na stole?“
„No, tak pojď ke mně.“ Jan nastavil ruce a Helen skočila přímo do jeho náruče.
„Tak dej mi pusinku.“ Jan políbil Helen a nesl ji chodbami, které vedli k východu z hangáru.
„Jak to že jsi mi neřekl, že jsi učil Kevinovu sestru?“
„Netušil jsem, že seržant Jane Marksová je jeho sestra a to že se spolu neviděli deset let. To byla pro mě novinka“, odpověděl Jan a pustil Helen na nohy.
„Ale teď už jsou spolu a to je hlavní. Takže směr domů, mám hlad.“ Jan chytnul Helen za ruku a pokračovali v cestě.
Orijská galaxie, prostor, Orijská loď – o pět hodiny později
Ve vzdálené Orijské galaxii hlídkuje jedna mateřská loď u SuperBrány, která se před několika minutami vrátila zpátky z Mléčné dráhy. Během několika vteřin se z hyperprostoru vynořily další tři mateřské lodě.
Na lodi, která čekala na ostatní, byl doktor Jackson, který stál na můstku spolu s Orici.
„Antikové teď nic nezmůžou. Jsme silnější než oni a to také znamená, že jejich galaxie bude patřit nám. Brzy vyrazíme na tvou domovskou planetu, která se nám nepodmínečně bude muset vzdát.“
„Nejdříve získejme důvěru lidí na různých planetách, pak zaútočme na Zemi.“
„Asi máš pravdu.“ Adria uznala Danielova slova a pak šla do přední části můstku. Jeden z převorů seděl v křesle, který pomocí svých schopností aktivoval bránu.
„Je načase začít.“
SuperBrána se aktivovala a všechny čtyři Orijské lodě proletěly SuperBránou. Vytvořena červí díra vedla do jiné galaxie, která byla poblíž Mléčné dráhy.
End
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
ale jedna veta zaváňa incestom.
A pak ještě plánuju, že ho wraith hodí dolů z věže Atlantis 
