dnes jsem se domů dostal poněkud později, ale ani tak jsem na vás nezapomněl a co nejdříve po poslední "korekci"
vám přináším první ze dvou částí pátého dílu...
nejsem zcela přesvědčen, že vás zrovna tahle část nadchne, nicméně jak již bývá zvykem, i zde je několik důležitých částí, které budou mít později dohru, takže žádnou informaci nezahazujte a když nad tím budete dumat, určitě vymyslíte spoustu možných dějů, které si později buď potvrdíte, či vyvrátíte
jak jsem se již zmiňoval před týdndem, dnes dostanete také první obrázek, i když není nijak valné kvality
bez větších okolků se vrhněte na čtení a opět můžete zanechat pod povídkou nějaký ten postřeh či koment...samozřejmě vám i časem odpovím na nejasnosti a budu se vám snažit vnutit svoji pravdu
5. Díl (První krok – First step) PART I
„Děláš-li si nové přátele, nezapomínej na staré.“ – Erasmus Rotterdamský
Mléčná Dráha, Země, SGC, Laboratoř Daniela Jacksona, 19. Května 2009
Uběhl přesně týden od zatím poslední Danielovi mise, která se týkala průzkumu Noxské planety – Gaii, jejíž obyvatelstvo bylo při křížových výpravách vymýceno a dost brutálním způsobem poraženo. Poslední Noxský muž – Anteaus, kterého Antikové oživili kvůli příchodu pozemských týmů, které kromě „černé skříňky“ objevily i prakticky nové, neporušené ZPM, jehož zisk byl doslova zlatým darem, vyprávěl týmu, jenž ho objevil, historii vzniku a zániku Aliance čtyř ras. Země na tom nebyla zrovna nejlépe. Pegas byl kompletně ztracen a důležití spojenci byli evakuováni, čímž prakticky nezbyl nikdo, kdo by se wraithské tyranii postavil. V Mléčné Dráze se situace taktéž vyhrotila a hrozilo rozpadnutí nejednotného vedení jaffské republiky, jejíž mysl a srdce stálo na úplně opačných stranách. Daniel se však koncentroval na data, která získal z dřevěné krabičky, jež mu předal Anteaus. Její obsah dokonce i teď opíjel malebnou bylinnou vůní, která se člověku zarývala do hlavy a unášela jej do říše snů a představ. Daniel si však na tuto omamnou vůni již zvykl a nic jej nerušilo při práci, když si procházel Noxskou databázi veškerého vědění, jímž disponovali. Bylo to vzrušující čtení a Daniel si ani neuvědomoval, že je vzhůru celých pětatřicet hodin, když se vedle něj objevil plukovník Mitchell v doprovodu generála O’Neilla.
„Ahoj Deny,“ poškádlil hned při příchodu Jack Daniela, který toto oslovení nesnášel.
„Nazdar Jacki (pozn. autora: pro neangličtináře [džeky]),“ vrátil Jackovi s úsměvem na rtech Daniel ránu.
„Ahoj Mitchi,“ pozdravil sám sebe Cameron, aby se taky uvedl do společnosti.
„Slyšel jsem o Noxech,“ vrátil se k tématu, s nímž sem Jack přišel.
„Jo, no, zůstali jsme na to sami.“
„Ne tak docela,“ vyvrátil Danielova slova Jack, jemuž přitakal i Cameron, z jehož hlavy nápad vzešel.
„Co tím myslíš?“ byl Daniel hodně zmaten.
„Tady Mitchell, navrhl pomoct Kelowně a Orbáncům se začátkem jejich vesmírného programu, což by se nám docela hodilo,“ vysvětlil Jack, zatímco se posadil na židli a klikl na klávesnici na Danielově počítači.
„Co to, já to měl roze…“ ztuhl Daniel v půlce věty.
„Rozbil jsem to?“ polekal se Jack, ale posunkem ruky Daniel Jacka umlčel.
„Sakra řekni něco.“
„Počkej, klikls na nějaký odkaz, který popisuje ty nepřátelé z dob Aliance čtyř ras,“ rozečetl se Daniel, když se snažil vnější okolí vůbec nevnímat.
„Něco mi tady nesedí, ten popis vypadá příliš…nově,“ zmateně pročítal nejdůležitější body.
„Proč?“ zajímalo Camerona, který v noxském písmu viděl jen snůšku blábolů.
„Není možné, aby už v té době byli schopni povznést svoji mysl na vyšší úroveň bytí…“ přemýšlel Daniel nahlas, což pochopitelně zaujalo oba návštěvníky.
„Zastav, cože? Povznesení? Mluvíš tady o mimozemšťanech, kteří se dokážou povznést?“ divil se Cameron, zatímco nasadil zachmuřený/překvapený výraz.
„Nejen, že dokážou, ale už jsou povznesení, alespoň to tady čtu.“
„Když pominu zjevný fakt, co ti na tom nesedí?“ zajímal se Jack, který dychtil dozvědět se něco nového.
„V době kdy, byli tito nepřátelé vyhnáni pryč z galaxie, sotva disponovali hyperprostorovými motory, natož aby měli znalosti a vůbec povědomí o povznesení. Ani Antikové ho v té době neměli,“ vysvětlil zajímavý fakt Daniel, přičemž se zamyslel.
„Už mi to dává smysl, to nerozbité ZPM, živý Anteaus a tahle aktuální databáze,“ chrlil ze sebe slovo za slovem, když mu mozek šrotoval na plné obrátky.
„Zpomal, chceš tím snad říct, že to jsou informace a pomoc od Antiků?“ překvapil Jacka Cameron, který si dal dvě a dvě dohromady.
„Nic jinýho mě nenapadá.“
„Myslíš, od Těch Antiků? Těch samých, co neposlali ani košík s hovězím po tom, co jsme zastavili Orie, Těch samých, arogantních…“
„Víš moc dobře, že nemůžou zasahovat, ale z těch nepřátel musejí mít opravdu strach, jinak by nám nepomohli,“ vysvětlil velmi nepříjemnou situaci Daniel a dále se dvojici přátel nevěnoval.
„Jdeme Came, necháme Danyho pracovat.“
O 3 dny později, Pentagon
Když se Daniel konečně probral záznamem, na který náhodou narazil díky generálu O’Neillovi, nechal s pomocí generála Landryho svolat do Pentagonu summit zainteresovaných zemí, které měli do planetární obrany co mluvit. Zároveň s tím se sjelo i představenstvo IOA, které po tomto summitu bude pokračovat svým programem, jehož hlavním bodem bude oficiální předání nové lodě třídy Daedalos jedné z členských zemí. Jako první se ve středně velké místnosti plné luxusu objevil Daniel, který si připravil notebook a prezentaci, na níž po vydatném spánku pracoval několik hodin. Po něm přišel generál Landry jako zástupce SGC a přímý nadřízený doktora Jacksona. Mezi dalšími to byl generál O’Neill a hlavní představenstvo generálního štábu americké armády. Během půl hodiny se dostavili i ostatní přizvaní, mezi nimiž nechyběli prezidenti oněch zemí a samozřejmě zástupci členských zemí v organizaci IOA. Daniel předstoupil před osazenstvo sálu a předtím než spustil prezentaci, všechny přivítal.
„Dobrý den, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítal na tomto poněkud netradičním summitu, který jsem nechal pro naléhavost situace svolat co nejdříve,“ začal Daniel zlehka, čímž si získal pozornost všech přítomných.
„Doufám, že jste všichni seznámeni s problematikou, kterou jsem se posledních několik dní zabýval, abych to nemusel znovu vysvětlovat?“ dotázal se Daniel, a když se nikdo neozval, pokračoval, „výborně.“
„Takže, jak víte, před deseti dny, jsme zachytili signál z Noxské planety, který jsme díky Atlantidě, momentálně umístěné v Antarktidě, správně rozluštili jako SOS signál, kterým Aliance čtyř ras v dobách svého úpadku oznamovala vymření jednoho z členů. Tento signál Noxové vyslali s vědomím, že je Atlantida zpět na Zemi, což nám dovolilo porozumět zprávě. Mise, jíž jsem se sám účastnil, nás pak dovedla k poslednímu Noxskému muži – Anteauovi, který nám předal veškeré Noxské znalosti, tak jako to kdysi udělali Asgardé. Tyto informace však byly natolik aktuální, že mě to přivedlo k domnění, že nám Antikové předali prostřednictvím Noxů pomocnou ruku, což dokazuje i jedno nalezené plné ZPM. To hlavní jsem však našel s pomocí generála O’Neilla, který svou neutuchající zvědavostí a svým neuvěřitelným štěstím nalezl stránku, která vnesla trochu světla do informací, jež jsme se dozvěděli na Gaie – planetě Noxů.“
Daniel si lehce odkašlal a napil se vody, kterou měl připravenou na svém řečnickém pultíku. Jack mezitím široce gestikuloval směrem k Danielovi, což naznačovali zvednuté palce a úsměv od ucha k uchu.
„Tyto informace pojednávaly o nepřátelích, kteří svojí hrubostí a nesnášenlivostí znovu spojili Alianci čtyř ras, což nakonec vedlo k jejich porážce a následnému vyhynutí Furlingů.“
V sále to hlasitě zašumělo, když Daniel všechny překvapil informacemi o vyhynutí Furlingů, což byl doteď jen nepotvrzený předpoklad.
„Jak se domníváme, tito nepřátelé odletěli do vzdálených koutů vesmíru, kde v tichosti a zřejmě nikým nerušeni budují své impérium, o síle s níž se nemůžeme v žádném směru rovnat,“ opět vyvolal ještě větší šumivý ohlas, když se mezi osazenstvem strhla vášnivá debata.
„Jak jsem ale už dříve zmínil, Antikové nám pomocí Noxů předali jakési poselství, které by nám mělo pomoci předejít válce s těmito nepřáteli, kteří se ze všeho nejvíce bojí Atlantidy, která je v dávných dobách s pomocí Noxského města porazila a vyhnala pryč z Mléčné Dráhy. Nebyla to však samotná Atlantida ve spojení s městem Noxů, ale Atlantida ve spojení s Vládcem, o jehož existenci a účelu nebyla žádná stopa, kromě videonahrávky od Ba’ala,“ Daniel se opět napil a dal tak možnost rychlé výměně názorů mezi napjatým osazenstvem.
„O Vládci se však zmiňuje Noxská knihovna, která jej popisuje jako druh technologie, který dodává Atlantidě blíže nespecifikované vlastnosti, což způsobilo porážku nepřátel Aliance čtyř ras,“ přičemž se Danielova prezentace dostala do nového bodu, kdy se na plátně zobrazily počítačové modely oněch nepřátel.
„Jak vidíte, mají podobnou stavbu těla a hlavně svalstva jako homo sapiens. Na rozdíl od nás nejsou jejich svaly pokryty kožními buňkami, ale jen lehkou průsvitnou blánou, která nijak nekryje jejich žluté svalstvo. Podle databáze, vykazuje jejich synaptická aktivita úroveň lehce nad devadesát procent, což jak víme, umožňuje lidem používat nadlidské schopnosti, které se u tohoto druhu sice taktéž vyvinuly, ale jsme schopni je dočasně, a možná že v jejich případě permanentně blokovat. Jedinou schopnost, kterou bychom za pomocí našeho přístroje neměli být schopni blokovat je jejich centrum hlasu, respektive samotné hlasivky které v určitých výškách dokáží vytvářet nepříjemné vlnění, které způsobuje malátnost a následné upadnutí do bezvědomí, což má za následek vaši následnou smrt, kdy už vás lehce zabijí. Jak databáze nasvědčuje, několik desítek, možná i stovek či tisíců se povzneslo na vyšší úroveň bytí, kterou do teď obývali pouze Antikové a dříve Oriové, dokud jsme je nezničili,“ ukončil další část svého projevu Daniel, po čemž opět následovala vlna vzrušení, kterou jako vždy využil ke svlažení hrdla.
Jindy optimistický a veselý Jack se teď chmuřil a usilovně přemýšlel, jak z této situace vybruslit.
„Dle toho co si pamatuji z doby mého povznesení je několik úrovní povznesení a pokud jsem správně pochopil interpretaci Noxů, nejsou na stejné úrovni jako Antikové. Bohužel i na této úrovni mají jak Noxové, tak jejich dřívější nepřátelé velké množství schopností, s nimiž by mohli mít problémy. S čímž souvisí schopnosti živých nepřátel, které bychom tedy mohli přirovnat k převorům.“
„Abych ale pokračoval. Jejich zjevným mentálním vývojem se dostali do takové fáze, kdy jsou jejich technologie na téměř nepřekonatelné úrovni, což vyrovnává jen fakt, že máme asgardské technologie a samotné Asgardy na naší straně, což je zase naše výhoda,“ našel i něco pozitivního.
„Když už jsem zmínil výhody, mezi jejich největší síly patří pozemní vojsko, které je vedeno nesčetným množstvím pohyblivých a technicky vyspělých tanků, s nimiž nemůžeme nic srovnat,“ dokončil více méně stručný souhrn svých doposud zjištěných informací Daniel, který zaměstnal mozky všech přítomných na dost dlouhou dobu, i když jemu samotnému zbývalo v databázi více jak tisíce stránek odkazující na technologie a vůbec nějaké informace o těchto nových neznámých.
Se slovy děkuji, zabalil notebook, když jej vyrušil francouzský prezident Sarkozy, který velice dobře ovládal anglický jazyk.
„Doktore Jacksone, mluvil jste o poselství, které nám Antikové předali, co to bylo?“
„Opatrujte Atlantidu za každou cenu, ona je klíč, ona je hranicí mezi životem a smrtí,“ citoval Daniel Anteauova poslední slova, s nimiž se vrátil na vyšší úroveň bytí.
Poté se už Daniel nikým a ničím nezaobíral a odebral se do vedlejší místnosti, kde na něj čekal překrásný švédský stůl s bifteky, saláty, ovocem, zeleninou a všemožnými ingrediencemi, kterými si mohl své jídlo obohatit. V sále se mezitím rozhostila velice hlasitá debata, která nebrala konce a pro posluchače neměla ani hlavu, ani patu. James Coolidge, předseda IOA a zároveň zástupce USA v tomto poněkud úzkém kruhu příslušníků zaklepal rukou na mikrofon, což ihned způsobilo nepříjemný zvuk, který všechny upoutal.
„Děkuji, že mi věnujete pozornost,“ odkašlal si, aby mohl navázat s programem, jenž měl být probírán.
„V dnešním programu jsme měli předurčených několik důležitých bodů, ale ze zištných důvodů chápete, proč naším programem budou pro začátek pouze dva body. A to nová loď třídy Daedalos spolu s rasou, která málem porazila samotnou Alianci čtyř ras,“ přičemž si na posledních slovech dal Coolidge obzvláště záležet.
Jelikož nikdo nic nenamítal, bez sebevětších problémů přešel k prvnímu zmiňovanému, což bylo zařazení nové lodě třídy Daedalos, která i v těchto chvílích doslova „rostla“ ve státě Nevada, v Oblasti 51, pod dozorem nejzkušenějších a nejpovolanějších expertů na Zemi.
„Jak víte, vždy jsem ctil pravidla a dohody, což se vztahuje i na vesmírné lodě, které je americká vláda, jako jediná schopna v této době financovat od počátku až do konce,“ něžným způsobem naznačil dominanci Ameriky nad ostatními velmocemi světa, což se vzhledem k ekonomické síle Číny, teď zdálo jako nadnesené.
„Jak vidím, sešly se mi zde čtyři složky, které jsem si pečlivě pročetl. Dle mého názoru a názoru analytiků, je rozhodnutí o vlastníkovi nové lodě třídy Daedalos více méně jednoduché. Kvůli menšímu růstu HDP a hlavně pořadatelství letních olympijských her z loňského roku se pro tentokrát Čína vzdala nároku na novou loď, což je vzhledem k tomu, že již jednu loď má, vstřícné gesto vůči ostatním členům tohoto uskupení,“ pokývnul směrem k Čínskému zástupci Coolidge, zatímco si v hlavě myslel své.
„Z více méně toho samého důvodu se nároku na loď vzdala i Velká Británie, která kvůli následujícímu pořadatelství letních olympijských her, má státní kasu více než zatíženou, a proto se rozhodování, kdo bude mít novou loď, stáhlo mezi Francii a Rusko,“ upil ze své sklenice vody, zatímco se oba zástupci těchto zemí koukli po sobě, jako by se mezi nimi měl rozhostit boj na život a na smrt.
„Ale jak jsem říkal, rozhodování bylo více méně jednoduché, a proto bude novou loď vlastnit Rusko, které již má zkušenosti s programem Hvězdné brány i se správou vlastní lodi, i když jen krátce,“ ukončil možné debaty Coolidge, po čemž ruský zástupce IOA málem explodoval radostí.
Bylo to i politické rozhodnutí, jehož hlavním kritériem byly peníze a mnohem silnější spojenectví, které mezi oběma zeměmi panovalo. Prodejem nové lodě si vládní kasa přišla na několik miliard amerických dolarů, což hravě pokrývá rozpočet stavby těchto lodí, avšak zcela nedostačuje při započítání všech nákladů spojených s těžbou a transportem surovin. Když Coolidge sfoukl první bod programu, bez větších přestávek se vrhnul ke druhému, který byl nový a nikdo k němu neměl žádné podklady.
„Pánové, určitě budete souhlasit s tímto malým odbočením od našeho programu, který se měl zabývat měsíční základnou, ale závažnost situace si žádá reakci.“
Coolidge se na chvíli odmlčel a rozhlédl se po sále, kde ho zaujal první černošský americký prezident Barack Obama, který v úřadu vystřídal Henryho Hayese, jenž za přežití programu Hvězdné brány významnou měrou bojoval. Obama v sametovém obleku seděl vedle ruského prezidenta Medvěděva, s nímž během Coolidgeovi řeči žhavě diskutoval. Teď však ztichlý seděl a bylo vidět, že jej něco trápí, což dokazovaly i četné vrásky na lesknoucím se čele. Coolidge si před pokračováním odkašlal a přímo po hlavě skočil do druhého bodu.
„Sami jste slyšeli, co doktor Jackson prezentoval, a musíte mi dát za pravdu, že to není dobré. Pokud navíc vezmu v potaz i domnívanou pomoc Antiků, hovoří to za vše. To mě přivedlo k nápadu, jak se vyrovnat jejich přednosti – pozemní armádě, v čele s obrněnou artilerií, s níž se podle popisu v současné době nemůžeme rovnat,“ ukázal prstem na složku, v níž byly prozatímně zjištěné přednosti cizí rasy dopodrobna rozepsány.
„Co navrhujete?“ zajímalo Medvěděva, který si oddechl, že bude Rusko chráněno před Čínou, která díky své lodi vykazovala jisté typy politické agrese a pocitu nadřazenosti.
„Navrhuje postavit obrněné tanky, lomeno transportéry, které se vejdou do brány, aby mohly chránit naše vojsko na cizím území a nebylo tak odkázáno na složitý transport našimi loděmi,“ vysvětlil pochopenou narážku O’Neill, kterého Coolidgeova myšlenka doslova nadchla, což samozřejmě nechtěl dát na sobě znát, protože toho chlapa neměl moc v oblibě.
Coolidgeovi však stačila i takováto „podpora“, aby poznal, že jsou na jedné vlně.
„Program nazvěte, jak chcete, ale mělo by se na něm začít pracovat co nejdříve a proto navrhuji, aby se doktoru Zelenkovi a jeho týmu předal návrh na vypracování modelu jako předlohy pro fungující prototyp těchto tanků „lomeno“ transportérů,“ ukončil druhý bod a stále bez přestávky se vrhl na další, když zjistil, jak rychle oba body prošly.
Další program IOA trval neuvěřitelných deset hodin, což většina nepotřebných lidí ocenila okázalým odchodem pryč. Doktor Jackson však byl tou dobou již zpět na základně, která se připravovala na svou novou misi, jejímž cílem bylo zkontaktování Orbánců, s nimiž SGC po příletu Oriů do galaxie, ztratilo kontakt. Nikdo by se nedivil, kdyby Orbánci dopadli stejně jako Noxové, kteří i přes svoji technologickou, mentální a fyzickou vyspělost nestačili takové síle, kterou Oriové vskutku byli. Daniel se ihned po příletu na základnu „hodil do gala“ a čekal na vytočení brány na Orbánu, což se Walterovi nepovedlo. Ani diagnostika neodhalila žádnou chybičku programu, či brány, a proto přišel na řadu plán B, který zahrnoval opravené Apollo, jehož útroby obývalo další vědomí asgardského muže – Heimdalla.
„Heimdalle, ukaž, co umíš,“ popíchl Ellis Heimdalla, který kompletně odřízl řízení lodi jak od Majora Erin Gantové, tak od majora Toma Johnsona.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
Komentov máš dosť, tak poviem len toľko, že poviedka ma nesklamala 
, možno až na vyhladzovanie starších rás. 
Jinak abstineční příznaky zažehnány! Děkuji! 