StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

Česko by tu loď šouplo spíš poblíž čáslavi naše hlavní základna letectva

kasparova655365 píše:

Já nejdříve zavítám do Gloubusu na oběd

Jojo, tam je svět ještě v pořádku

[kasparova655365]

Po dlouhé době jsem přidala odkaz na PDF -> Enjoy
A co se týče čtvrtého dílu, korekce bude brzy hotová, ale na první část si budete muset počkat. Možná si to rozmyslím a místo 21.4. vydám jej 14.4. v neděli jako obvykle a tím zruším pauzu. Záleží na vás všech. Kdybyste chtěli dříve, piskněte komentář

chceme moc chceme nenašel sem slintající smajlík

[kasparova655365]

Posedlíku, ty mně nikdy nezklameš Ale chce to více lidí

to sem rád tak lidi do toho pište

No - šup, šup! Kde to viazne? Konečne sa dostanem na fórum, ..... a nič.

A aby som nezabudol, tak posledná časť bola celkom dobrá.

[kasparova655365]

Slavnostně píši a oznamuji, že čtvrtý díl má konečnou korekci, takže.... Jestli budu mít v neděli u Formule 1 dobrou náladu, tak čekejte ráno první část

Zatím to vypadá 2 ku ? (Záleží jen na vás.)

[kasparova655365]

Zdravím,
i když jsem přemýšlela o pauze, tak dva z vás všech mě dokázali přemluvit svým komentářem, abych vydala další díl. Dneska tu už máme neděli a já Vám teda přináším první část čtvrtého dílu, který nese název Pravda.

Takže Vám přeji příjemné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím.

Enjoy

Epizoda 4 : Pravda, part 1

Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovník Mitchell, Carterová, Vala a Teal’c prošli bránou na Zem, kde na ně před rampou čekal generál Landry. Za nimi jelo vozidlo sloužící k přepravě nákladu jménem F.R.E.D., na kterém zrovna měla Carterová potřebné přístroje.
„Tak jak to šlo?“ zeptal se Landry, když uviděl jejich úsměv ve tvářích.
„Naprosto neuvěřitelné, pane. Můžeme zapomenout na Orie. S tím, co Sam zprovoznila, můžeme do Las Vegas“, odpověděl Mitchell a hned na to do něj Carterová trochu šťouchla se slovy: „Dobře, přestaň.“
„Účinek přístroje překročil všechna naše očekávání, generále Landry“, řekl Teal’c.
„Říkám vám, pane, že stačí vychytat pár much a můžeme schovat cokoliv. Vojáky, lodě, planety…“
„Je to mnohem složitější, pane. Ale myslím, že jsme připraveni na rozsáhlý test“, řekla Carterová.
„Dobře, děkuji. Pojďte, ještě tu mám jednu věc“, řekl Landry a pomalu odcházel z místnosti. Vala s Carterovou se usmívaly a Mitchell přitom poplácal Carterovou po zádech. Pak všichni následovali Landryho.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, rehabilitační ambulance
Kevin byl v nemocnici v ambulanci na poslední prohlídce, která ho čekala. Swayn stál vedle Kevina, který seděl na lůžku s nataženou pravou nohou, kterou už neměl zafixovanou.
„No, výborně. Teď mi předvedeš, jak budeš chodit a pak ti napíšu do papírů, že se oficiálně vracíš do aktivní služby, podplukovníku.“ Kevin se zasmál a stoupnul na nohy.
„Mám udělat přemet dozadu, abys mi uvěřil?“
„Raději ne. Stačí pět dřepů a jedno kolečko kolem nemocnice“, odpověděl Swayn a šel k běžeckému trenažéru.
„Půjdeš se mnou?“ zeptal se Kevin, když hned pochopil, že se Swayn pokusil o malý žertík. A tak to Kevin začal ze srandy brát smrtelně vážně.
„Možná, když nebudu mít službu“, odpověděl Swayn a Kevin šel za ním k trenažéru.
„Tak ve čtvrtek. Hned po běhání tě zvu na pivo“, řekl Kevin a sám si zapnul trenažér.
„Co se tak na mě díváš? Snad tady nebudu běhat sám.“ Swayn se zasmál a při cestě k dalšímu trenažéru poplácal Kevina po zádech.
„Já jsem doktor, ty jsi pacient.“
„Ale pacient, kterého znáš už dvacet let, jestli si vzpomínám správně.“
„To je pravda.“ Swayn ze sebe sundal plášť a šel také běhat.

Země, SGC, zasedací místnost
SG-1 s generálem Landrym a plukovníkem Reynoldsem sedí kolem stolu, na kterém všichni měli položené modré složky.
„Plukovník Reynolds a jeho tým provádějí průzkum na P9C-882, při kterém sledují pokroky Oriů v galaxii“, řekl Landry.
„Přibližně před čtyřmi hodiny navštívil 882 převor“, informoval všechny Reynolds, který seděl vedle podplukovníka Carterové.
„Nechte mě hádat. Dal jim nabídku, kterou nelze odmítnout“, řekl Mitchell.
„Ne tak docela. Řekl jim, že chce toto vybudovat“, řekl Reynolds a rozložil na stole pergamen, na kterém byla kresba Ara, na kterém byla v jiné galaxii upálena Vala. Kolem nákresů bylo něco napsáno písmem Antiků. Když na to Vala pohlédla, vydala ze sebe divný hluk.
„Myslím, že už jste to viděla“, řekl Landry.
„No jistě“, řekla Vala. Pak ukázala prstem na určitou část výkresu a řekla: „Tímto upalují lidi zaživa, kteří se neřídí jejich pravidly.“
„Dal jim tři dny. Potom se prý vrátí, aby všechny jejich pokroky zkontroloval“, oznámil Reynolds.
„Jak se k tomu staví vesničané?“ zeptal se dosud mlčící Teal’c.
„Všechno to odmítli. Žili pod vládou Goa’uldů a nechtějí se vzdát své svobody. Požádali nás o pomoc.“ Valu hned něco napadl, když to Reynolds dopověděl. Podezřele se usmála a pak pohlédla na Sam.
„Použijeme ten Samanthin přístroj, který nás nechá zmizet!“
„Páni! Počkat, počkat, počkat chvilku. Tak nejprve, je to Merlinovo zařízení. A za druhé, i když připouštím, že moje úpravy vypadají nadějně, zdaleka není připraven k nasazení. A myslím, že to generál ani nenavrhuje“, řekla okamžitě Carterová, která nechtěla použít ten přístroj za takových podmínek.
„Právě toto navrhuji, podplukovníku. IOA četla hlášení o experimentu a myslí si, že je čas, aby se tato nová technologie dostala z laboratoře do terénu. A náhodou s nimi souhlasím.“
„Se vší úctou, pane. Mluvíte tu o ukrytí celé vesnice plné… lidí.“
„Uvědomuji si, že to není hračka, podplukovníku. Ale zbývají nám už jen tři dny. Myslíte si, že máte nějakou šanci provést úpravy v této době?“ zeptal se Landry.
„To zvládne, pane. Žádný problém“, odpověděla Vala místo Carterové, která se na ni nelítostně dívá.
„Výborně!“ Landry vstal z křesla a odešel od stolu. Carterová s Mitchellem vstali také z křesel a přitom sledovali Valu, jak radostně sleduje generála. Když si těch dvou všimla, podívala se na ně.
„Co je? Nedívejte se tak na mě. Jdeme zachránit tu vesnici!“ Vala odešla a Mitchell s Carterovou tam stáli a dívali se na ni, jak odchází. Vedle nich mezitím Reynolds uklízel pergamen.

Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, rehabilitační ambulance – o hodinu později
Kevin se Swaynem závodili, kdo uběhne více kilometrů na trenažéru.
„Kolik už máš?“ zeptal se Kevin.
„Dvacet kiláků. Ty?“
„Skoro třicet šest. Nějak zaostáváš.“
„Končím“, řekl Swayn a slezl z trenažéru. Kevin také slezl a pak se s úsměvem podíval na Swayna.
„Jsi nějak zpocený.“
„Já nejsem voják. Kolikrát ti to budu připomínat?“ Po těchto slovech šel Swayn do skříně pro ručník, o který si otřel pot.
„Dělal jsem si srandu. Že ty všechno hned bereš vážně.“
„U tebe člověk nikdy neví.“
„Ha, jako kdybys mě neznal. Tak už mě dáš ty papíry? Jestli ne, tak tě tam postavím i přesto, že nebudeš chtít.“
„S radostí ti oznamuji, že se vracíš do aktivní služby. Pro ty papíry si budeš muset ke stolu dojít sám, protože já už nemohu“, s těmito slovy sedl Swayn na židli a sledoval Kevina, jak si jde pro papíry.
„Doufám, že mě za toto pozveš na přivítací večírek.“
„Záleží, na který? Večírek na počest mého a Janenininého („Džejnininého“) povýšení už byl. A že bych chtěl oslavit návrat do aktivní služby, se mi zatím nechce.“ Kevin vzal do rukou papíry a šel zpátky ke Swaynovi.
„Zklamal jsi mě.“
„Ještě řekni, že ti nestačil ten předešlí.“
„Mám nápad. Jdeme se převléci“, řekl Swayn, když si přičuchnul k prádlu.
„Souhlasím“, řekl Kevin a oba šli do šatny.

P9C-882, vesnice
SG-1 přišla spolu s SG-3 na planetu označenou P9C-882, kde místní vesničané je požádali o pomoc. Vesnice vypadá stejně jako ostatní, které už dávno Oriové obsadili. Mezi týmy jel F.R.E.D., na kterém měli potřebná vybavení. Žena jménem Thilana, vůdkyně vesnice, k nim přišla, jakmile zahlédla plukovníka Reynoldse.
„Vrátili jste se! Buďte požehnáni.“
„SG-1, to je Thilana, vůdce této vesnice. To je podplukovník Mitchell, Teal’c, Vala a podplukovník Carterová“, představil všechny Reynolds.
„Nevím, jak mám vyjádřit naše poděkování za to, že jste k nám přišli pomoci.“
„Je nám potěšením“, řekl Mitchell.
„Jsme vám k službám. Budova, kterou jsme pro vás vybrali, je nedaleko. Matare?“ Jeden z vesničanů jménem Matar přišel k Vale a nabídl jí pomoc: „Rád vám s tím pomohu.“
„Děkuji“, odpověděla s úsměvem Vala a pak při protahování pohlédla na Carterovou, které také nabídli pomoc a vzali jí věci.
„To je fajn, když vám někdo pomůže.“ Vala odešla a Carterová ji netrpělivě sledovala.

Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
Podplukovník Kevin Marks procházel chodbou, která vedla na můstek. Na sobě měl leteckou uniformu, kterou měl nově ušitou spolu se znaky podplukovníka. Při cestě se vyhýbal posádce, která ještě nevěděla, že tam je. Pomalu se plížil k můstku, kde byly otevřené dveře. Kevin se usmál, když byl u dveří, kde uslyšel několik členů posádky. Zhluboka se nadechnul a stoupnul si do dveří. Pohlédl dovnitř, zachechtal se a pak řekl: „Zdravím.“ Všichni se otočili směrem ke dveřím, kde uviděli stát Markse bez berlí a ortézy. Poručík Jane Marksová seděla u pilotní konzole, od které odešla, a spolu s poručíkem Sharon Evansovou běžely ke Kevinovi, na kterého obě dvě skočily. Kevin neudržel rovnováhu a s oběma v náručí spadl na zem. Všichni tři se smáli a posádka na můstku se na ně radostně dívala.
„Oficiálně říkám, že se vracím do aktivní služby. Takže ze mě slezte, poručíci“, řekl Kevin, když se obě dvě po něm válely.
„Ano, pane“, odpověděla Jane a vstala z Kevina spolu se Sharon.
„Tak všichni na svá místa, vyrážíme“, řekl Kevin a vstal ze země. Všichni začali jásat a tleskat, když to dopověděl.
„Konec aplausu. Otevřete hangárová vrata a leťte s ní na orbit. Povolení už máme, takže se nemusíte ptát“, řekl Marks.
„Ano, pane“, odpověděla Marksová a s Evansovou usedly do křesel. Kevin šel k velitelskému křeslu, u kterého se na chvilku zatavil. Během několika vteřin si vzpomněl na to, co mu Emerson v mysli řekl. Chvilku potom se usmál a usednul do křesla.
Hangárová vrata se mezitím otevírala a kotevní svorky uvolnily Odyssey ze sevření.
„Připraveni k odletu“, řekla Marksová.
„Dobrá“, řekl Marks a zapnul interkom.
„Celé posádce, tady Marks. Připravte se na odlet.“
„A co takhle počkat na prvního důstojníka, pane?“ Na můstku se objevil kapitán Mike Evans, který přijal Marksovu nabídku k postu prvního důstojníka.
„Vždyť už jste tady, kapitáne“, odpověděl Kevin a zasmál se. Jakmile Mike usedl k přední konzole, Kevin se otočil k sestře a řekl: „Vyveďte nás nahoru.“
„Ano, pane“, odpověděla Marksová a začala pracovat na své konzoly.
Odyssea pomalu pomocí trysek vyletěla z hangáru. Jakmile mohli, zažehli podsvětelné motory a během dvaceti vteřin byli na orbitě.
„Jsme na orbitě. Kam letíme?“ zeptala se Jane.
„Na P9C-882. Let je přibližně dlouhý patnáct hodin, takže všechny zvu do jídelny“, řekl Kevin a vstal z křesla.
„Ano, pane. Vstupujeme do hyperprostoru“, oznámila Jane.
Před Odysseou se objevilo hyperprostorové okno, ve kterém během několika vteřin zmizela.

P9C-882, vesnická knihovna
Podplukovník Carterová se nachází v místní knihovně, kam jí donesli veškeré věci, které si s sebou přinesla. Všude kolem ní byly knihy, které byly narovnány na policích. Na stole měla zapnutý laptop a hned vedle něj měla tři naquadohové generátory. Thilana přišla za Carterovou, aby se ujistila, že knihovna je prostor, který jí vyhovuje.
„Doufám, že vám toto místo vyhovuje. Mohu nechat odnést i zbytek věcí, pokud bude třeba.“
„Ach ne, to je dobrý. Děkuji“, odpověděla Carterová a šla blíže k Thilaně.
„Po mnoho let museli naši předkové zaznamenávat dějiny mého lidu tajně ve skrytu před Goa’uldy. Tato místnost nese jejich odkaz. Zdálo se mi vhodné, nechat vás právě zde.“
„Jsem polichocena“, řekla Carterová s úsměvem a kývnutí hlavou. Pak šla k laptopu a Thilana šla hned za ní.
„Podplukovníku Carterová. Někteří z mých lidí, musím se přiznat, mají obavy, zda bude toto zařízení fungovat. Chtěla bych je nějak uklidnit.“ Carterová pracovala na svém laptopu, když Thilana mluvila. Ale hned, jak přestala Thilana mluvit, se Carterová otočila směrem k ní.
„Oh, ano, samozřejmě. Vysvětlím vám to. No, v podstatě toto zařízení posouvá všechnu hmotu ve svém dosahu, v tomto případě celou vesnici, do jiné dimenze. Až se převor vrátí, nic neuvidí ani neuslyší. Ve skutečnosti bude moci projít přímo skrze vás.“ Thilana vypadala vystrašeně, ale Carterová ji hned na uklidněnou řekla: „Nebojte se, vůbec to nebolí. A je to jen dočasné. Jen dokud převora nepřelstíme. Jakmile odejde, vrátíme vše do původního stavu.“ Thilana se usmála a vše přijala v klidu.

P9C-882, vesnice – o několik minut později
Teal’c s Valou uklidňují vesničané, kteří mají strach. Mezitím za nimi přišel podplukovník Mitchell.
„Sam je připravena“, informoval oba.
„Plukovník Reynolds a jeho tým čekají u brány“, řekl Teal’c. Vesničané se začali pomalu shromažďovat kolem nich.
„Reynoldsi, tady Mitchell“, řekl do vysílačky.

P9C-882, louka
Reynolds a jeho tým stáli poblíž brány a poslouchali Mitchella: „Pamatujte si, že nebudeme mít žádný rádiový kontakt, jakmile budeme fázově přesunuti.“
„Rozumím“, odpověděl Reynolds do vysílačky.

P9C-882, vesnice
Mitchell vypnul vysílačku a stoupnul na lavici, aby ho všichni viděli a slyšeli.
„Tak jo. Poslyšte, lidi! Teď si vyzkoušíme malé zmizení. Mějte na paměti, aby vaše ruce a nohy zůstaly po celou dobu uvnitř vesnice, dokud úplně neskončíme.“ Všichni vesničané se začali zaraženě dívat kolem sebe.
„Myslím, že jste to pochopili“, řekl Mitchell. Slezl z lavičky dolů, aktivoval vysílačku a pak řekl: „Sam, spusť to.“

P9C-882, vesnická knihovna
Carterová seděla před laptopem, u kterého byly tři propojené generátory. Sam vzala do rukou vysílačku a odpověděla: „Rozumím.“ Hned, jakmile odpověděla, položila vysílačku a spustila program, který se během pár minut aktivoval. Všechny generátory začaly svítit a vydávat bzučivý zvuk, který stále sílil. Carterová pak stiskla klávesu „Enter“.

P9C-882, vesnice
Celá vesnice se najednou obalila zářivým paprskem a pak zmizela.

P9C-882, louka
Reynolds a jeho tým viděli z dálky vesnici, která zmizela.
„Máme tu nejšílenější práci na světě“, řekl Reynolds s krátkým smíchem. Pak se otočil na poručíka a řekl: „Zadejte adresu, poručíku.“

Hyperprostor, Odyssey, jídelna
V jídelně na Odyssey se pořádala párty, na kterou byli všichni zváni. Teda jen ti, kteří zrovna neměli službu. Pro ty byla přichystána párty na zpáteční cestu. Kevin seděl s Jane, Sharon a Mikem u stolu, na kterém měli položené na talířích jídlo a sklenice s pitím, stejně jako ostatní. Výjimečně Kevin dovolil pro tento den šampaňské na palubě, jinak je přísně zakázáno na lodi mít alkohol bez souhlasu velícího důstojníka, který byl právě on. Jane po chvilkovém smátí vzala do rukou sklenici, kde měla nalité šampaňské, a stoupla. Párkrát zacinkala lžící o sklenici se slovy: „Prosím, věnujte mi pozornost.“ Během chvilky bylo v kantýně ticho a Kevin pohlédl na sestru.
„Děkuji. Dnes tu oslavujeme nejen návrat podplukovníka Kevina Markse, ale i to, že je tu s námi a máme tak skvějícího velícího důstojníka, jako byl plukovník Emerson. Já samotná jsem ho neznala, ale podle toho, co jsem o něm slyšela, to byl velmi skvělý velitel, který si dokázal poradit se vším v jakékoliv situaci. Takže bych ráda pronesla přípitek na nového velitele Odyssey a na plukovníka Emersona, který je tu v duchu stále s námi. Na Markse a Emersona.“
„Na Markse a Emersona“, zopakovala celá posádka, která měla v rukou nalité šampaňský.
„Než si přiťukneme, chtěl bych ještě říci pár slov“, řekl Kevin a vstal ze židle.
„Všichni jsme si za tento rok hodně zažili. Předtím jsem odešel z Odyssey a vlastně z letectva jen kvůli tomu, že jsem nevydržel ten nápor, který na mě padal. Všichni za mnou chodili jen kvůli tomu, abych přijal velení a vrátil se ke všemu, co jsem opustil. To jsem bohužel nechtěl, ale potom, co jsem zjistil, že sestra byla přeložena sem na Odysseu, tak jsem to nakonec přijal. Vlastně jsem ji neviděl deset let a chtěl jsem se pokusit ji najít. To jsem nakonec ani nemusel, protože ten den, co jsem byl propuštěn z nemocnice, čekalo na mě v SGC překvapení. A díky mé sestře, která umí dobře falšovat podpisy, mě dostala zpátky do armády a ke všem věcem, které jsem opustil. Proto jsem nakonec přijal to místo. Ale nebylo to jen kvůli tomu. Udělal jsem to hlavně pro plukovníka Paula Emersona, který věřil v nás všechny. Myslím, že kdyby tu byl mezi námi, byl by na nás všechny pyšný, jak tu odvádíme skvělou práci. Takže, pokud to nevadí, rád bych připil pouze na plukovníka Emersona, který si to zaslouží více než já. Na plukovníka Emersona.“
„Na plukovníka Emersona.“ Všichni si pomalu začali připíjet. Jakmile dopil jeden člen posádky, začal tleskat. Během chvilky se k němu přidal zbytek posádky.
„Proč tleskají?“ zeptal se tiše Kevin.
„Protože ty jediný víš, o čem mluvíš“, odpověděla Jane a přidala se k posádce s tleskáním.
„Páni“, Kevin s těmito slovy a úsměvem ve tváři sedl zpátky na židli.

P9C-882, vesnice – večer
Byl pozdní večer a SG-1 seděla s Thilanou a Matarem kolem stolu. Spolu s vesničany oslavují tento den za úspěšný, a že se před Orii dokážou s pomoci SG-1 ukrýt. Dvě mladé dívky přiběhly ke Carterové a Vale a věnovaly oběma kytky.
„Děkuji“, řekla Carterová a Vala děvčatům, která hned odběhla bokem. Thilana vstala ze židle a začala říkat všem vesničanům: „Dnes večer uctíme naše přátele ze Země. Díky jejich moudrosti, velkorysosti a laskavosti můžeme nyní čelit těm, kteří nás chtěli uvrhnout do otroctví. Vzdáváme vám nejhlubší a nejupřímnější díky.“ Jakmile to Thilana dopověděla, všichni vesničané se poklonili k SG-1. Bohužel z čista jasna se vesnice najednou rozzářila stejně, když se maskovala. Všichni rychle vstali a rozhlíželi se kolem sebe.
„Co to bylo?“ najednou se všichni vesničané ptali.
„Co to bylo?“ zeptala se Vala nakloněna ke Carterové.
„Carterová?“ Mitchell pohlédl na Carterovou.
„Asi se zhroutilo fázové pole. Půjdu se na to podívat“, odpověděla Carterová a odešla od stolu. Zbytek SG-1 ji hned následoval.

P9C-882, vesnická knihovna – o deset minut později
Podplukovník Carterová zkoumá přístroj a po chvilce usedla k počítači se slovy: „Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.“
„Napřed tu dobrou“, řekl Mitchell sedící na stole naproti ní.
„Aby šlo vše vrátit do původního stavu, musí zařízení udržovat spojení s každou molekulou, kterou fázově posouvá. To spotřebuje velké množství energie. Proto jsem tam přidala pojistku, která vše vrátí do naší dimenze v případě výpadku napájení.“
„A tento tok se přerušil?“ zeptal se Teal’c, který stál u okna.
„Byla to jen drobná fluktuace, která pojistku spustila.“
„Takže, co budeme dělat?“ zeptal se Mitchell.
„To je právě ten problém. Myslela jsem, že je napájení stabilní.“
„Spravíš to?“ Carterová s nejistotou pohlédla na Mitchella.

P9C-882, vesnice – o pět minut později
Mitchell, Vala a Teal’c se vrátili zpátky k Thilaně a Matarovi, kteří zrovna spolu mluvili. Jakmile uviděli přicházet všechny tři, tak se k nim otočili.
„Snad nás neopouštíte?“ zeptala se Thilana, když uviděla, že všechny tři, jak v rukou drží P-90ky.
„Ne. Ale nevíte o nějakém bezpečném místě na planetě, kam můžete vzít lidi ze své vesnice?“ zeptal se Mitchell.
„Ale nenajde nás převor kamkoliv půjdeme?“ Mitchell pohlédl na Teal’ca.
„Možná bychom měli zvážit splnění jeho přání“, řekl Matar a Thilana ho hned okřikla se slovy: „Ne! Už nikdy nebudu přihlížet, jak se znovu stáváme služebníky falešných bohů. Musíme se jim postavit.“
„Převor je velice mocný“, řekl Teal’c.
„Prosím, pomožte nám. Ještě to s námi nevzdávejte.“
„Nevzdáme“, řekl Mitchell a Thilana přikývla.

Hyperprostor, Odyssey, jídelna
Byla téměř půlnoc a většina posádky šla spát do svých kajut. Kevin s Jane, Sharon a Mikem seděli na gauči a popíjeli džus, protože šampaňské pošlo hned při prvním přípitku.
„Lidi, nevíte někdo, kolik je hodin?“ zeptal se Kevin. Jane pohlédla na hodinky a odpověděla: „Téměř půlnoc. Půjdeme spát?“
„Asi to tak vidím, jinak zítra nevstaneme“, odpověděl Mike.
„Tak běžte, já tu ještě chvilku pobudu“, řekl Kevin.
„Tak dobrou a nebuď vzhůru dlouho, nerad bych tě šel ráno probouzet“, řekl Mike při vstávání z gauče spolu se Sharon. Kevin se usmál a souhlasně kývnul hlavou.
„Neboj se. A taky jsem spíše přespaný než unavený.“
„Dobrou.“
„Dobrou noc“, řekla Sharon a se svým bratrem odešla z jídelny.
„A proč ty nejdeš spát?“ zeptal se Kevin.
„Dala jsem si slib, který nehodlám nikdy porušit.“
„A ten je jaký?“
„Že tě nikdy neopustím a nenechám tě samotného.“ Kevin se usmál a řekl: „Pojď ke mně.“ Jane se přitulila ke Kevinovi, který ještě řekl: „Jsem rád, že jsi tu se mnou, sestřičko.“
„Já jsem více ráda, že mohu být tady a s tebou, bráško. Můj velký bráško.“
„Moje malá sestřička.“ Jakmile to Kevin dopověděl, oba pomalu zavřeli oči. Jedna důstojnice si jich všimla a tak vytáhla ze skříně deku a přikryla je. Pak dala pokyn ostatním členům posádky, ať jsou potichu. Nakonec se stejně rozhodli, že odejdou z jídelny a nechají je tam spát.

To be continued

Schovat planetu...to bych taky chtěla umět
Ale připomíná mi to jeden díl z SG-1 (někdy 9. nebo 10. série)

vynikající díl

[kasparova655365]

Shayla píše:

Schovat planetu...to bych taky chtěla umět
Ale připomíná mi to jeden díl z SG-1 (někdy 9. nebo 10. série)

To by, myslím, chtěl každý.
A byla to desátá série, dvanáctý díl.

posedlík píše:

vynikající díl

Děkuji, posedlíku, ty mně dokážeš potěšit ze všech nejvíce

to sem rád

Ja až tak nepoteším

„Konec aplausu. Otevřete hangárová vrata a leťte s ní na orbit. Povolení už máme, takže se

Ale na druhú stranu, toto je jediná chybička z celej poviedky ktorá mi padla do oka.
Viac rozprávačská ako akčná časť, ale v pohode sa dala čítať, takže dobré.

[kasparova655365]

Děkuji, puku Chybička byla opravena Ale i přesto jsi mě potěšil svým komentářem

kasparova655365 píše:

A byla to desátá série, dvanáctý díl

Takže ty navazujes na už existující díly?

[kasparova655365]

Shayla píše:

kasparova655365 píše:

A byla to desátá série, dvanáctý díl

Takže ty navazujes na už existující díly?

V úvodu jsem se o tom zmínila Z SG-1 a Atlantidy použiji pár dílů, abych navázala na své.

Aha
Už se těším na ty Atlantské díly

Toto je spoiler!!!:

kdy budes citrónovat

[kasparova655365]

Shayla píše:

Toto je spoiler!!!:

kdy budes citrónovat

Chvilku to bude trvat. Nějak nestíhám se psaním.

Toto je spoiler!!!:

Dokonce nevím, jak se mám hnout od desátého dílu, kde jsem zahrnula také Atlantidu.

kasparova655365 píše:

Chvilku to bude trvat. Nějak nestíhám se psaním.

Toto je spoiler!!!:

Dokonce nevím, jak se mám hnout od desátého dílu, kde jsem zahrnula také Atlantidu.

Toto je spoiler!!!:

udělej crossover s "Coby, kdyby..." (bych taky pak někdy udělala neco podobného s tím tvým) Jinak já se teď taky sekla se psaním. A mám teď momentálně rozepsanou i SGU povídku, která pak bude volně navazovat na CK

[kasparova655365]

Shayla píše:

Toto je spoiler!!!:

A mám teď momentálně rozepsanou i SGU povídku, která pak bude volně navazovat na CK

Toto je spoiler!!!:

No, já dostala před měsícem nápad na další povídku, problém je v tom, že polovinu už mám v hlavě, ale nemám čas ji napsat. A bude se jmenovat "StarGate SG-2 versus SG-1"

kasparova655365 píše:

Toto je spoiler!!!:

No, já dostala před měsícem nápad na další povídku, problém je v tom, že polovinu už mám v hlavě, ale nemám čas ji napsat. A bude se jmenovat "StarGate SG-2 versus SG-1"

Yay

[kasparova655365]

Shayla píše:

Yay

Jo To je to správné slovo

kasparova655365 píše:

Shayla píše:

Yay

Jo To je to správné slovo

Vskutku.

[kasparova655365]

Zdravím,
už je tu znova neděle a já vám přináším druhou část čtvrtého dílu. Doufám, že se vám bude líbit a že ho budete kladně hodnotit.

Jinak přeji krásné čtení a další díl za týden.

Epizoda 4 : Pravda, part 2

P9C-882, vesnická knihovna – ráno
Je brzké ráno a Carterová pracuje na opravě Merlinova přístroje. Za ní byla vojenská postel s přikrývkou a polštářem, na které přes noc spala. Mitchell za ní přišel s plechovým hrnkem, který držel v rukou.
„Kafe!“ řekl Mitchell, když nikde v knihovně neviděl Carterovou.
„Oh, děkuji“, řekla Carterová a vstala s PDAčkem, který držela v rukou. Mitchell přišel k ní se slovy: „Jen se tak neraduj, je bez kofeinu. Moje chyba.“ Carterové podal hrnek a ta se hned napila při dřepnutí k zemi.
„Teal’c šel k bráně vyhlížet převora. Hele, nechci tě honit, Sam, ale musíme se rozhodnout. Landry to řekl jasně, nenecháme to zařízení padnout do nepřátelských rukou.“
„Já vím“, řekla Sam, vstala ze země a šla k laptopu se slovy: „Vložila jsem Antický kondenzátor, podobný tomu v bráně mezi zařízením a generátory. Mělo by to sbírat energii a doufejme, že jí bude dodávat stabilněji.“
„To zní skvěle.“

P9C-882, louka
Teal’c se ukrývá za kmenem stromu, když tu náhle uslyšel zvuk přilétávajících stíhaček.
„Podplukovníku Mitchelle, slyšíš mě?“ zeptal se do aktivované vysílačky.

P9C-882, vesnická knihovna
„Zřetelně a jasně, Teal’cu. Co se děje?“ zeptal se nazpátek Mitchell.

P9C-882, louka
„Je čas.“ Nad loukou nejméně pět stíhaček letělo k vesnici, která stále byla vidět.

P9C-882, vesnice
Mitchell rychle běžel k Vale, která s vesničany sledovala přílet stíhaček.
„Co je to?“ zeptala se jedna vesničanka.
„Kontrola památníků, máme tu letecký den“, odpověděla Vala. Mitchell stoupl vedle ní a aktivoval vysílačku, do které řekl: „Sam, krouží nám tu stíhačky! Jak jsme na tom se zmizením?“ Za Mitchellem přiběhla Thilana.

P9C-882, vesnická knihovna
„Ještě pár minut!“ odpověděla Carterová do vysílačky a rychle pokračovala ve své práci. Stoupla k laptopu a všechny programy chystala ke spuštění.

P9C-882, vesnice
„Všichni vesničané musí dovnitř, hned. Běžte“, řekl Mitchell a všechny ženy šly za Thilanou. Zbylé muže zastavil Mitchell a řekl jim, ať jdou za ním.
„Teal’cu, asi by ses nám tu hodil“, řekl při běhu do vysílačky.

P9C-882, louka
Teal’c běžel k vesnici a zároveň odpověděl do vysílačky: „Jsem na cestě.“ Teal’c se najednou zastavil u stromu a skrčil se za pařez. Jedna ze stíhaček vyložila na mýtině kruhovou platformu. Kruhy se hned aktivovaly a zhmotnily skupinu vojáků. Teal’c aktivoval vysílačku a řekl: „Podplukovníku Mitchelle. Orijská stíhačka vyložila poblíž vesnice kruhy. Pozemní jednotky míří vaším směrem.“ Skupina vojáků se dala do pohybu a někteří tam zůstali a hlídali kruhy.

P9C-882, vesnice
„Dobře, tudy! Pojďte za mnou!“ řekl hlasitě Mitchell a muži šli za ním. Všichni přeběhli ke F.R.E.D.ovi, na kterém byly položeny dva kufry naplněné P-90kami.
„Už někdo z vás střílel?“
„Ne“, odpověděl Matar. Mitchell otevřel kufr a vzal jednu P-90ku do rukou.
„Tak dobrá lidi, vezmeme to rychle, protože vám tentokrát oštěpy stačit nebudou. Poslouchejte mě! Zatáhnete za tohle…“ Mitchell dal Matarovi do rukou P-90ku, který ji uchytl poněkud divoce.
„Zamíříš tohle a zmáčkneš tohle.“ Mitchell zamířil P-90ku na cíl a Matar chvilku střílel ze zbraně.
„Dobře, jen dejte pozor, ať tímhle nemíříš na sebe nebo na někoho, koho bys zabil nerad. Miřte jen na toho, koho chcete zabít. Každý, kdo má zájem, si může vzít.“ Mitchell ve spěchu rychle odběhl pryč a vesničané se „vrhli“ pro zbraně. Matar mezitím sledoval P-90ku ve svých rukou.

P9C-882, louka
Teal’c čekal na další skupinu vojáků, která se objevila během následujících pár vteřin. Jakmile se objevili, začal po nich střílet P-90kou, kterou zasáhnul několik vojáků. V rukou držel granát, který potom po nich hodil, protože stáli blízko u sebe, pak pokračoval v palbě. Zbývající vojáci opětovali palbu a tak Teal‘c po chvilce začal ustupovat. Dva vojáci ho běželi pronásledovat.

P9C-882, vesnice
Vojáci pronikli do vesnice a začali střílet po vesničanech, kteří byli ozbrojeni P-90kami. Hned, jak mohli, začali po nich střílet. Vala s Mitchellem střílí spolu s vesničany. Jedna žena, která se k nim taky přidala, byla zraněna na ruky.
„Neudržíme je věčně“, řekla Vala.
„Já vím!“ Vojáci si vzájemně signalizují své pokyny a začali se rozdělovat.
„Rozdělují se, chtějí nám vpadnout ze zadu“, řekl Mitchell a šel směrem ke knihovně, kde byla Carterová. Jeden z vesničanů byl bohužel zasažen do prsou a rychle šel k zemi.

P9C-882, vesnická knihovna
Zatímco Carterová pracovala na zprovoznění přístroje, za ní se plížil Orijský voják. Sam najednou přestala psát na počítači a obrátila se k němu. Voják nastavil zbraň a vystřelil po Carterové, které se tomu snažila vyhnout. Bohužel to dostala levé strany břicha. Dva ze tří naquadahových generátorů to také nevydržely a byly vyřazeny z činnosti. Carterová křičí bolestí na podlaze a mezitím Mitchell přišel do knihovny a ze zadu vystřelil na vojáka. Jakmile byl voják mrtví, uviděl zraněnou Carterovou.
„Sam?“ Mitchell k ní kleknul a snaží se jí pomoci.
„Neboj se, budeš v pořádku.“ Když ji trochu nadzvednul, Sam oddělala ruku a skrze její tričko viděl její zraněné břicho.

P9C-882, vesnice
Vala a ostatní vesničané stříleli po vojácích, kteří se kryli. Jenže několik vojáků přicházelo k ní ze zadu a střílí po vesničanech. Vala se otočila a zastřelila jednoho vojáka, pak se rychle otočila zpátky a pokračovala ve střelbě. Někteří vesničané přestali s palbou, protože už jim došli náboje. Najednou bylo ve vesnici ticho a vojáci se tak v klidu dostali do vesnice. Jeden z vojáků stoupl za Valu s namířenou holí na ni a se slovy: „Zůstaňte, kde jste!“ Další voják se přidal k němu a Vala pomalu skláněla svojí zbraň. Hned potom zvedla ruce a otočila se k nim.
„Nechcete si dát trojku, pánové?“ zeptala se Vala, která se snažila získat jejich pozornost. Jeden z vojáků pohlédl na toho druhého a pak se obrátil na Valu.
„No tak nic“, řekla po dlouhém mlčení, které chvilku ve vesnici panovalo.
„Buďte zticha!“
„Ó, že bychom už prolomily ledy?“ Jeden z vojáků přiblížil hůl k její tváři.
„Už jsem zticha.“

P9C-882, vesnická knihovna
Mitchell klečí nad Carterovou, která se na zemi svírá v bolestech.
„Ne, hele, hele. Budeš v pořádku, jen vydrž!“ Mitchell sundal z hlavy čepici a hodil ji na zem. Chvíli potom uslyšel jednoho vojáka: „Prohledejte budovy!“ Mitchell se podíval do okna a uviděl vojáky, jak začínají prohledávat budovy.
„Sakra, musíme pryč.“
„Nemůžeme!“ řekla Carterová ze všech sil, které jí ještě zbývaly.
„Sam, musíme pryč!“
„Přístroj…“
„Jo. Jasně“, řekl Mitchell a vytáhl ze své vesty C-4ku.
„Ne! Nemůžeš ho zničit!“ Carterová držela Mitchella za rukáv.
„A co mám teda udělat? Neunesu tebe a ještě ty všelijaké krámy.“
„Aktivuj ho!“ Mitchell opatrně pustil Carterovou na zem a přesunul se k zařízení.

P9C-882, vesnice
Vesničané se pomalu shromažďují na jednom místě, kam je přivádějí Orijští vojáci. Mezi nimi je i Vala.
„Tak pohyb!“ zakřičel jeden z vojáků.
„Všichni si dřepněte na zem!“ Všichni vesničané poslechli vojáka a začali dřepat na zem na jednom místě.

P9C-882, vesnická knihovna
Mitchell se díval na oba generátory, které už podle vidění nejdou zprovoznit.
„To nepůjde. Jsou zničené!“
„Všechny?“ zeptala se Carterová.
„No, máme tu jeden funkční.“
„Odpoj zbylé dva a propoj ho.“ Mitchell začal okamžitě odpojovat kabely a dělal přesně to, co mu Carterová řekla.

P9C-882, vesnice
Jeden z vojáků se otočil a podíval se na knihovnu, jako by něco zaslechl.

P9C-882, vesnická knihovna
„Dobrá, co dál?“
„Na hlavní obrazovce… je tam makro.“ Mitchell usedl k laptopu, na kterém bylo několik otevřených oken.
„Nemám tušení, kde to je!“ Carterová už nemohla déle být vzhůru a pomalu ztrácela vědomí.
„Sam? Sam!“ Mitchell uviděl vojáky, jak se blíží ke knihovně. Nezbývalo mu nic jiného než začít „proklikávat“ otevřená okna jedno po druhém. Stačila jen chvilka a narazil na jednu tabulku s mnoha texty.
„To je ono! Myslím.“ Vojáci byli téměř u knihovny.
„Ať je to ono!“ Mitchell stisknul klávesnici „Enter“ a knihovna byla obalena bílým zářením.

P9C-882, vesnice
Před skupinou vojáků najednou knihovna úplně zmizela a místo ní tam byla pouhá tráva.
„To je neuvěřitelné!“ vykřikl někdo ve vesnici. Vojáci se rozhlíželi kolem sebe a pak šli zpět za Valou a vesničany, kteří klečí na zemi.
„Co se stalo? Jak to, že ten dům zmizel?“
„Možná to byla vůle bohů“, odpověděla Vala.
„Všichni, kteří odporují Oriům, zemřou.“ Velitel této skupiny aktivoval zbraň na svém zápěstí a namířil ji směrem na Valu. Jeden z dalších vojáků se tam objevil a řekl: „Dost!“ Mužova tvář byla skryta helmou.
„Veliteli. Ti všichni se bránili silou“, oznámil muž, který velel této skupině. Jeho velitel rozepnul helmu a sundal ji z hlavy.
„Potom musí být potrestáni!“
„Tomine“, řekla Vala, když poznala muže, který vedl celý útok.
„Odveďte ji ke kruhům, dopravte ji na loď!“ Muž stojící naproti Tominovi dal pokyn dvěma vojákům, kteří šli k Vale a vzali ji za paži a táhli ji s sebou ke kruhům na louku.
„Zbytek zabijte!“
„Ne! Tomine! Ne! Ne, nedělej to!“ Vala na něj křičela, ale i přesto začali vojáci střílet na nevinné lidi. Tomin tam prostě stal s odhodláním a sledoval zabíjení lidí. Vala zavřela oči, aby ten masakr nemusela sledovat. Jakmile přestala slyšet zvuky zbraní, otevřela oči. Pohlédla na Tomina, který tam jen tak stál. Vojáci ji po chvilce odvedli z vesnice. Z domů se dívali vyděšení vesničané, kteří se ukrývali.

P9C-882, vesnická knihovna
Carterová leží v bezvědomí na podlaze a Mitchell pracuje na její ráně na zádech. V rukou držel svorky, na kterých byla vata. Carterová se pomalu probouzela a Mitchell rychle řekl: „Nehýbej se, Sam! Počkej chvíli, to ti pomůže.“ Mitchell vzal stříkačku morfia, kterou měl v lékárničce, která byla plně vybavena, a vstříkl jí morfium do nohy. Pak se vrátil zpátky k práci a vzal do rukou nůžky, na kterých byla nit.
„Jak dlouho jsem byla mimo?“ zeptala se Carterová.
„No, bohužel ne na dost dlouho, abych tohle dokončil. Jen vydrž.“ Mitchell zrovna zašíval Carterové ránu.
„Co se děje venku?“
„Střelba ustála, armáda Oriů zvítězila.“ Carterová uviděla vojáka, který přišel do místnosti.
„Came!“ Mitchell rychle popadl zbraň a pak polevil.
„Sakra, Sam!“ Voják se porozhlédl kolem sebe a pak pokračoval v cestě a prochází zdí pryč.
„Takhle mě nestraš.“
„Co?“ zeptala se zmateně Carterová.
„Jo, to zařízení je zapnuté. Zapomněl jsem se o tom zmínit. Nevím, jak velký to pole je, ale myslím, že jen ty a já jsme jediní, kteří v něm jsme.“
„Teal’c a Vala?“
„Snažil jsem se s nimi spojit, ale neodpovídají.“ Mitchell na chvilku přestal se šitím a podíval se na Sam.
„No, to by mohlo znamenat cokoliv.“
„To může. Zvládneme to, Sam.“ Sam sténala bolestí a Mitchell pokračoval v zašívání.

Prostor, P9C-882, Orijská loď, pokoj
Orijská mateřská loď setrvávala na oběžné dráze kolem planety.
Vala sedí na okraji postele v pokoji, kde ji drží. Kolem ní svítí pár svíček a před ní u dveří je velký dřevěný stůl. Najednou se do místnosti otevřely dveře a dovnitř vchází Tomin. Hned, jak vešel dovnitř, zavřel je za sebou. Tomin měl na sobě modrou uniformu se znakem Oriů u svého srdce. Další modré šaty ležely na posteli vedle Valy, která měla na sobě oblečenou SG zelenou uniformu. Tomin přišel k ní blíže a zeptal se jí: „Proč stále ještě nosíš oblečení těch rouhačů?“
„Když si obléknu tohle a řeknu „Blahoslavení budiž Ori“, přestaneš hromadně vraždit nevinné lidi?“ Tomin se tím urazil a chystal se k odchodu z místnosti, jenže Vala ho zastavila.
„Tomine, počkej!“ Tomin se zastavil a nadále ji poslouchal, jak mluví: „Vím, že si myslíš, že cokoliv řeknu, je lež. Mnohokrát jsem tě zklamala, takže to teď asi nezměním. Ale chci, abys věděl, že jedna věc je pravda. To, co mezi námi bylo, je opravdové. Skutečně jsem se do tebe zamilovala. V hloubi srdce jsi byl dobrý člověk. Ne proto, že ti to řeklo učení Počátku. Vím, že se ti nemůže líbit to, co tě ta víra nutí dělat.“
„Za celou tu dobu, co jsme byli spolu, o mě nevíš vůbec nic.“
„Vím, že mě stále miluješ. Proč bych tady jinak byla?“ zeptala se Vala a Tomin k ní přišel blíže.
„Kdyby bylo po mém, zapálil bych oheň, který by tě zaživa upálil za tvou bezbožnost. Jsi tady jen proto, že to nařídila Orici. Zůstaneš tady. S nikým se nesetkáš ani nepromluvíš. Budeš studovat Počátek, dokud nepomine tvá posedlost zlem“, řekl Tomin a šel ke dveřím.
„Ne, Tomine! Mě učil život a docela mi to šlo. A musím tě varovat, že škola není nic pro mě.“
„Učit tě budu já“, řekl Tomin a otočil se k Vale.
„Je to můj trest za to, že jsem dovolil, abys mě podvedla. Pokud budeš odporovat dál, zemřeš!“ dopověděl Tomin a odešel z pokoje.

P9C-882, obecní dům
Matar, Thilana a několik dalších vesničanů se nacházejí ve velké místnosti. Thilana pomáhá zraněné dívce posadit. Teal’c k ní přijde se zakrytou tváři velkou kapucí, kterou pak sundal.
„Teal’cu!“
„Thilano. Jsem rád, že tě vidím nezraněnou.“
„Já také. Kde máš zbytek tvého týmu?“
„Doufal jsem, že to víš.“
„Ne, nevím.“ Matar, který stál u okna, přišel najednou k oběma se slovy: „Mluvil jsem se spoustou ostatních, Thilano. Rozhodli jsme, že jako představená vesnice sdělíš naším jménem převorovi, že přijímáme učení Počátku.“
„Cože? Na to nemáte právo!“
„Vidíš, jakou mají moc.“
„Kvůli síle opustíte své zásady?“ zeptal Teal’c.
„Tohle se vás už netýká! Vaše snaha nás odolávat pouze vedla ke smrti“, řekl rozčíleně Matar.
„Týká se mě, když chce někdo uctívat falešné bohy. Oriové nejsou hodni vašeho uctívání“, řekl Teal’c.
„Ať jsou to bohové nebo ne, jejich moc je skutečná. To však nelze říct o vašich lidech. Zavázali jste se nás chránit, ale když ten čas přišel, tak jste zklamali. Nemáme na vybranou. Skloníme se před Orii a budeme prosit o milost, nebo všichni zahyneme.“ Matar odešel a Thilana se s předtuchou podíval na Teal’ca.

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Na můstek přichází Marks, který hned usedl do křesla se slovy: „Tak jak jsme na tom?“
„Téměř u planety. Bohužel tu také zaznamenávám přítomnost Orijské lodi“, odpověděla Evansová.
„Změňte kurs a vystupte z hyperprostoru na opačné straně planety, aby si nás nevšimli.“
„Ano, pane. Měním kurs“, řekla Marksová a na své konzoly změnila souřadnice výstupu.
„Opustíme hyperprostor za necelou minutu“, řekla Marksová, jakmile upravila kurs. Marks zapnul interkom na křesle a řekl: „Celé posádce, tady Marks. Buďte všichni připraveni na svých místech. U planety se nachází Orijská loď, proto vystoupíme z hyperprostoru na druhé straně planety.“
„Proč tam vlastně letíme?“zeptala se Jane otočena směrem ke Kevinovi.
„Na té planetě je SG-1“, odpověděl Kevin a Jane hned pochopila, o co se jedná.
„Doufám, že nemyslíš na to, co myslím, že ty myslíš?“ zeptala se tiše Jane.
„Jo, myslím“, odpověděl Kevin. Vstal z křesla a šel dopředu k oknu, ze kterého měl krásný výhled do hyperprostoru.
„Jsme na místě“, oznámila hlasitě Marksová a Marks se vrátil zpátky do křesla se slovy: „Opusťte hyperprostor, štíty na maximum!“

Prostor, P9C-882, Odyssey, můstek
Odyssey vystoupila z hyperprostoru na druhé straně planety, než byla Orijská loď.
Marks zapnul na svém uchu vysílačku a řekl: „SG-1, tady Odyssea, ozvěte se.“ Z vysílačky se ozýval pouhý šum a tak Marks zopakoval celou větu: „SG-1, tady Odyssea, ozvěte se.“
„Odysseo, tady Teal’c.“ Marksovi se ulevilo, když uslyšel Teal’ca.
„Teal’cu, tady Marks. Jaká je situace?“

P9C-882, obecní dům
Thilana stojí u okna spolu s Teal’cem, který drží v ruce vysílačku.
„Máme problém. Vala byla odvedena na Orijskou loď a Mitchell s Carterovou jsou nejspíše fázově posunuti, jenže se s nimi nemůžeme spojit. Válečníci Oriů vyhrožují, že jestli se vesničané nepodřídí Počátku, budou zabiti.“

Prostor, P9C-882, Odyssey
„O něco se pokusím. Buďte zatím tam, kde jste, za chvilku jsem tam.“
„Rozumím.“ Marks vypnul vysílačku a vstal z křesla.
„Můstek je váš, Marksová. Musím si pro něco zajít“, řekl Marks při odchodu z můstku. Jane nevěděla, o co se jedná a tak vstala z křesla a řekla Evansové: „Přeberte můstek místo mě.“ Evansová kývla hlavou a Marksová odešla za Marksem.
„Kevine, počkej!“ Jane doběhla Kevina a zeptala se ho: „Co zamýšlíš?“
„Teal’c právě řekl, že Carterová s Mitchellem jsou fázově posunuti. Tak mě napadlo se k nim dostat zamaskovaný.“
„Jak?“ zeptala se nechápavě Jane.
„Ukážu ti to“, odpověděl Kevin a vstoupil do zbrojnice. Šel ke skříni, kde měli technologie, které mohou použít při nouzi.
„Toto“, řekl Kevin a vytáhnul ze skříně Sodanské maskovací zařízení.
„Co to je?“
„Sodanské maskovací zařízení. Nikdo mě neuvidí krom Mitchella a Sam“, odpověděl Kevin a zavřel skříň. Pak šel ke své skříni, ve které měl oblečení do terénu.
„Kevine, jsi velitel lodi, nemohu tě nechat jít tam dolů.“ Kevin se usmál a řekl: „Jako kdybych o to nevěděl. Proč myslíš, že jsem se stal velitelem?“
„Abys porušil všechna daná pravidla?“ hádala Jane a rovnou se i trefila.
„No vidíš, že to víš.“ Přitom, jak spolu mluvili, se Kevin převlékal do jiné uniformy.

To be continued

A také pro většinu z vás mám špatnou zprávu. Pokud jste si ještě nevšimli, tak v obsahu jsem před šestým dílem uvedla tuto větu: "{Od 20.5. do 10.6. se nebude vydávat žádný díl. Důvodem je to, že noťas musí na opravu}" Bohužel nic s tím nenadělám, protože potřebuji opravit obrazovku, než mě úplně vypadne. Takže v podstatě jste měli "kliku", že jsem tu předešlou pauzu zrušila. Bohužel, tím si budete muset počkat na šestý díl, ve kterém se konečně dostaneme i do velkých bitev.

Takže doufám, že to tu tak dlouho bezzemě vydržíte. Kdyby se něco změnilo, dám vám hned vědět.