i když jsem přemýšlela o pauze, tak dva z vás všech mě dokázali přemluvit svým komentářem, abych vydala další díl. Dneska tu už máme neděli a já Vám teda přináším první část čtvrtého dílu, který nese název Pravda.
Takže Vám přeji příjemné čtení a na vše, čemu byste nerozuměli, ráda odpovím.
Epizoda 4 : Pravda, part 1
Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovník Mitchell, Carterová, Vala a Teal’c prošli bránou na Zem, kde na ně před rampou čekal generál Landry. Za nimi jelo vozidlo sloužící k přepravě nákladu jménem F.R.E.D., na kterém zrovna měla Carterová potřebné přístroje.
„Tak jak to šlo?“ zeptal se Landry, když uviděl jejich úsměv ve tvářích.
„Naprosto neuvěřitelné, pane. Můžeme zapomenout na Orie. S tím, co Sam zprovoznila, můžeme do Las Vegas“, odpověděl Mitchell a hned na to do něj Carterová trochu šťouchla se slovy: „Dobře, přestaň.“
„Účinek přístroje překročil všechna naše očekávání, generále Landry“, řekl Teal’c.
„Říkám vám, pane, že stačí vychytat pár much a můžeme schovat cokoliv. Vojáky, lodě, planety…“
„Je to mnohem složitější, pane. Ale myslím, že jsme připraveni na rozsáhlý test“, řekla Carterová.
„Dobře, děkuji. Pojďte, ještě tu mám jednu věc“, řekl Landry a pomalu odcházel z místnosti. Vala s Carterovou se usmívaly a Mitchell přitom poplácal Carterovou po zádech. Pak všichni následovali Landryho.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, rehabilitační ambulance
Kevin byl v nemocnici v ambulanci na poslední prohlídce, která ho čekala. Swayn stál vedle Kevina, který seděl na lůžku s nataženou pravou nohou, kterou už neměl zafixovanou.
„No, výborně. Teď mi předvedeš, jak budeš chodit a pak ti napíšu do papírů, že se oficiálně vracíš do aktivní služby, podplukovníku.“ Kevin se zasmál a stoupnul na nohy.
„Mám udělat přemet dozadu, abys mi uvěřil?“
„Raději ne. Stačí pět dřepů a jedno kolečko kolem nemocnice“, odpověděl Swayn a šel k běžeckému trenažéru.
„Půjdeš se mnou?“ zeptal se Kevin, když hned pochopil, že se Swayn pokusil o malý žertík. A tak to Kevin začal ze srandy brát smrtelně vážně.
„Možná, když nebudu mít službu“, odpověděl Swayn a Kevin šel za ním k trenažéru.
„Tak ve čtvrtek. Hned po běhání tě zvu na pivo“, řekl Kevin a sám si zapnul trenažér.
„Co se tak na mě díváš? Snad tady nebudu běhat sám.“ Swayn se zasmál a při cestě k dalšímu trenažéru poplácal Kevina po zádech.
„Já jsem doktor, ty jsi pacient.“
„Ale pacient, kterého znáš už dvacet let, jestli si vzpomínám správně.“
„To je pravda.“ Swayn ze sebe sundal plášť a šel také běhat.
Země, SGC, zasedací místnost
SG-1 s generálem Landrym a plukovníkem Reynoldsem sedí kolem stolu, na kterém všichni měli položené modré složky.
„Plukovník Reynolds a jeho tým provádějí průzkum na P9C-882, při kterém sledují pokroky Oriů v galaxii“, řekl Landry.
„Přibližně před čtyřmi hodiny navštívil 882 převor“, informoval všechny Reynolds, který seděl vedle podplukovníka Carterové.
„Nechte mě hádat. Dal jim nabídku, kterou nelze odmítnout“, řekl Mitchell.
„Ne tak docela. Řekl jim, že chce toto vybudovat“, řekl Reynolds a rozložil na stole pergamen, na kterém byla kresba Ara, na kterém byla v jiné galaxii upálena Vala. Kolem nákresů bylo něco napsáno písmem Antiků. Když na to Vala pohlédla, vydala ze sebe divný hluk.
„Myslím, že už jste to viděla“, řekl Landry.
„No jistě“, řekla Vala. Pak ukázala prstem na určitou část výkresu a řekla: „Tímto upalují lidi zaživa, kteří se neřídí jejich pravidly.“
„Dal jim tři dny. Potom se prý vrátí, aby všechny jejich pokroky zkontroloval“, oznámil Reynolds.
„Jak se k tomu staví vesničané?“ zeptal se dosud mlčící Teal’c.
„Všechno to odmítli. Žili pod vládou Goa’uldů a nechtějí se vzdát své svobody. Požádali nás o pomoc.“ Valu hned něco napadl, když to Reynolds dopověděl. Podezřele se usmála a pak pohlédla na Sam.
„Použijeme ten Samanthin přístroj, který nás nechá zmizet!“
„Páni! Počkat, počkat, počkat chvilku. Tak nejprve, je to Merlinovo zařízení. A za druhé, i když připouštím, že moje úpravy vypadají nadějně, zdaleka není připraven k nasazení. A myslím, že to generál ani nenavrhuje“, řekla okamžitě Carterová, která nechtěla použít ten přístroj za takových podmínek.
„Právě toto navrhuji, podplukovníku. IOA četla hlášení o experimentu a myslí si, že je čas, aby se tato nová technologie dostala z laboratoře do terénu. A náhodou s nimi souhlasím.“
„Se vší úctou, pane. Mluvíte tu o ukrytí celé vesnice plné… lidí.“
„Uvědomuji si, že to není hračka, podplukovníku. Ale zbývají nám už jen tři dny. Myslíte si, že máte nějakou šanci provést úpravy v této době?“ zeptal se Landry.
„To zvládne, pane. Žádný problém“, odpověděla Vala místo Carterové, která se na ni nelítostně dívá.
„Výborně!“ Landry vstal z křesla a odešel od stolu. Carterová s Mitchellem vstali také z křesel a přitom sledovali Valu, jak radostně sleduje generála. Když si těch dvou všimla, podívala se na ně.
„Co je? Nedívejte se tak na mě. Jdeme zachránit tu vesnici!“ Vala odešla a Mitchell s Carterovou tam stáli a dívali se na ni, jak odchází. Vedle nich mezitím Reynolds uklízel pergamen.
Země, Colorado Springs, Nemocnice Letecké Vzdušné Síly, rehabilitační ambulance – o hodinu později
Kevin se Swaynem závodili, kdo uběhne více kilometrů na trenažéru.
„Kolik už máš?“ zeptal se Kevin.
„Dvacet kiláků. Ty?“
„Skoro třicet šest. Nějak zaostáváš.“
„Končím“, řekl Swayn a slezl z trenažéru. Kevin také slezl a pak se s úsměvem podíval na Swayna.
„Jsi nějak zpocený.“
„Já nejsem voják. Kolikrát ti to budu připomínat?“ Po těchto slovech šel Swayn do skříně pro ručník, o který si otřel pot.
„Dělal jsem si srandu. Že ty všechno hned bereš vážně.“
„U tebe člověk nikdy neví.“
„Ha, jako kdybys mě neznal. Tak už mě dáš ty papíry? Jestli ne, tak tě tam postavím i přesto, že nebudeš chtít.“
„S radostí ti oznamuji, že se vracíš do aktivní služby. Pro ty papíry si budeš muset ke stolu dojít sám, protože já už nemohu“, s těmito slovy sedl Swayn na židli a sledoval Kevina, jak si jde pro papíry.
„Doufám, že mě za toto pozveš na přivítací večírek.“
„Záleží, na který? Večírek na počest mého a Janenininého („Džejnininého“) povýšení už byl. A že bych chtěl oslavit návrat do aktivní služby, se mi zatím nechce.“ Kevin vzal do rukou papíry a šel zpátky ke Swaynovi.
„Zklamal jsi mě.“
„Ještě řekni, že ti nestačil ten předešlí.“
„Mám nápad. Jdeme se převléci“, řekl Swayn, když si přičuchnul k prádlu.
„Souhlasím“, řekl Kevin a oba šli do šatny.
P9C-882, vesnice
SG-1 přišla spolu s SG-3 na planetu označenou P9C-882, kde místní vesničané je požádali o pomoc. Vesnice vypadá stejně jako ostatní, které už dávno Oriové obsadili. Mezi týmy jel F.R.E.D., na kterém měli potřebná vybavení. Žena jménem Thilana, vůdkyně vesnice, k nim přišla, jakmile zahlédla plukovníka Reynoldse.
„Vrátili jste se! Buďte požehnáni.“
„SG-1, to je Thilana, vůdce této vesnice. To je podplukovník Mitchell, Teal’c, Vala a podplukovník Carterová“, představil všechny Reynolds.
„Nevím, jak mám vyjádřit naše poděkování za to, že jste k nám přišli pomoci.“
„Je nám potěšením“, řekl Mitchell.
„Jsme vám k službám. Budova, kterou jsme pro vás vybrali, je nedaleko. Matare?“ Jeden z vesničanů jménem Matar přišel k Vale a nabídl jí pomoc: „Rád vám s tím pomohu.“
„Děkuji“, odpověděla s úsměvem Vala a pak při protahování pohlédla na Carterovou, které také nabídli pomoc a vzali jí věci.
„To je fajn, když vám někdo pomůže.“ Vala odešla a Carterová ji netrpělivě sledovala.
Země, Nevada, Oblast 51, hangár, Odyssey
Podplukovník Kevin Marks procházel chodbou, která vedla na můstek. Na sobě měl leteckou uniformu, kterou měl nově ušitou spolu se znaky podplukovníka. Při cestě se vyhýbal posádce, která ještě nevěděla, že tam je. Pomalu se plížil k můstku, kde byly otevřené dveře. Kevin se usmál, když byl u dveří, kde uslyšel několik členů posádky. Zhluboka se nadechnul a stoupnul si do dveří. Pohlédl dovnitř, zachechtal se a pak řekl: „Zdravím.“ Všichni se otočili směrem ke dveřím, kde uviděli stát Markse bez berlí a ortézy. Poručík Jane Marksová seděla u pilotní konzole, od které odešla, a spolu s poručíkem Sharon Evansovou běžely ke Kevinovi, na kterého obě dvě skočily. Kevin neudržel rovnováhu a s oběma v náručí spadl na zem. Všichni tři se smáli a posádka na můstku se na ně radostně dívala.
„Oficiálně říkám, že se vracím do aktivní služby. Takže ze mě slezte, poručíci“, řekl Kevin, když se obě dvě po něm válely.
„Ano, pane“, odpověděla Jane a vstala z Kevina spolu se Sharon.
„Tak všichni na svá místa, vyrážíme“, řekl Kevin a vstal ze země. Všichni začali jásat a tleskat, když to dopověděl.
„Konec aplausu. Otevřete hangárová vrata a leťte s ní na orbit. Povolení už máme, takže se nemusíte ptát“, řekl Marks.
„Ano, pane“, odpověděla Marksová a s Evansovou usedly do křesel. Kevin šel k velitelskému křeslu, u kterého se na chvilku zatavil. Během několika vteřin si vzpomněl na to, co mu Emerson v mysli řekl. Chvilku potom se usmál a usednul do křesla.
Hangárová vrata se mezitím otevírala a kotevní svorky uvolnily Odyssey ze sevření.
„Připraveni k odletu“, řekla Marksová.
„Dobrá“, řekl Marks a zapnul interkom.
„Celé posádce, tady Marks. Připravte se na odlet.“
„A co takhle počkat na prvního důstojníka, pane?“ Na můstku se objevil kapitán Mike Evans, který přijal Marksovu nabídku k postu prvního důstojníka.
„Vždyť už jste tady, kapitáne“, odpověděl Kevin a zasmál se. Jakmile Mike usedl k přední konzole, Kevin se otočil k sestře a řekl: „Vyveďte nás nahoru.“
„Ano, pane“, odpověděla Marksová a začala pracovat na své konzoly.
Odyssea pomalu pomocí trysek vyletěla z hangáru. Jakmile mohli, zažehli podsvětelné motory a během dvaceti vteřin byli na orbitě.
„Jsme na orbitě. Kam letíme?“ zeptala se Jane.
„Na P9C-882. Let je přibližně dlouhý patnáct hodin, takže všechny zvu do jídelny“, řekl Kevin a vstal z křesla.
„Ano, pane. Vstupujeme do hyperprostoru“, oznámila Jane.
Před Odysseou se objevilo hyperprostorové okno, ve kterém během několika vteřin zmizela.
P9C-882, vesnická knihovna
Podplukovník Carterová se nachází v místní knihovně, kam jí donesli veškeré věci, které si s sebou přinesla. Všude kolem ní byly knihy, které byly narovnány na policích. Na stole měla zapnutý laptop a hned vedle něj měla tři naquadohové generátory. Thilana přišla za Carterovou, aby se ujistila, že knihovna je prostor, který jí vyhovuje.
„Doufám, že vám toto místo vyhovuje. Mohu nechat odnést i zbytek věcí, pokud bude třeba.“
„Ach ne, to je dobrý. Děkuji“, odpověděla Carterová a šla blíže k Thilaně.
„Po mnoho let museli naši předkové zaznamenávat dějiny mého lidu tajně ve skrytu před Goa’uldy. Tato místnost nese jejich odkaz. Zdálo se mi vhodné, nechat vás právě zde.“
„Jsem polichocena“, řekla Carterová s úsměvem a kývnutí hlavou. Pak šla k laptopu a Thilana šla hned za ní.
„Podplukovníku Carterová. Někteří z mých lidí, musím se přiznat, mají obavy, zda bude toto zařízení fungovat. Chtěla bych je nějak uklidnit.“ Carterová pracovala na svém laptopu, když Thilana mluvila. Ale hned, jak přestala Thilana mluvit, se Carterová otočila směrem k ní.
„Oh, ano, samozřejmě. Vysvětlím vám to. No, v podstatě toto zařízení posouvá všechnu hmotu ve svém dosahu, v tomto případě celou vesnici, do jiné dimenze. Až se převor vrátí, nic neuvidí ani neuslyší. Ve skutečnosti bude moci projít přímo skrze vás.“ Thilana vypadala vystrašeně, ale Carterová ji hned na uklidněnou řekla: „Nebojte se, vůbec to nebolí. A je to jen dočasné. Jen dokud převora nepřelstíme. Jakmile odejde, vrátíme vše do původního stavu.“ Thilana se usmála a vše přijala v klidu.
P9C-882, vesnice – o několik minut později
Teal’c s Valou uklidňují vesničané, kteří mají strach. Mezitím za nimi přišel podplukovník Mitchell.
„Sam je připravena“, informoval oba.
„Plukovník Reynolds a jeho tým čekají u brány“, řekl Teal’c. Vesničané se začali pomalu shromažďovat kolem nich.
„Reynoldsi, tady Mitchell“, řekl do vysílačky.
P9C-882, louka
Reynolds a jeho tým stáli poblíž brány a poslouchali Mitchella: „Pamatujte si, že nebudeme mít žádný rádiový kontakt, jakmile budeme fázově přesunuti.“
„Rozumím“, odpověděl Reynolds do vysílačky.
P9C-882, vesnice
Mitchell vypnul vysílačku a stoupnul na lavici, aby ho všichni viděli a slyšeli.
„Tak jo. Poslyšte, lidi! Teď si vyzkoušíme malé zmizení. Mějte na paměti, aby vaše ruce a nohy zůstaly po celou dobu uvnitř vesnice, dokud úplně neskončíme.“ Všichni vesničané se začali zaraženě dívat kolem sebe.
„Myslím, že jste to pochopili“, řekl Mitchell. Slezl z lavičky dolů, aktivoval vysílačku a pak řekl: „Sam, spusť to.“
P9C-882, vesnická knihovna
Carterová seděla před laptopem, u kterého byly tři propojené generátory. Sam vzala do rukou vysílačku a odpověděla: „Rozumím.“ Hned, jakmile odpověděla, položila vysílačku a spustila program, který se během pár minut aktivoval. Všechny generátory začaly svítit a vydávat bzučivý zvuk, který stále sílil. Carterová pak stiskla klávesu „Enter“.
P9C-882, vesnice
Celá vesnice se najednou obalila zářivým paprskem a pak zmizela.
P9C-882, louka
Reynolds a jeho tým viděli z dálky vesnici, která zmizela.
„Máme tu nejšílenější práci na světě“, řekl Reynolds s krátkým smíchem. Pak se otočil na poručíka a řekl: „Zadejte adresu, poručíku.“
Hyperprostor, Odyssey, jídelna
V jídelně na Odyssey se pořádala párty, na kterou byli všichni zváni. Teda jen ti, kteří zrovna neměli službu. Pro ty byla přichystána párty na zpáteční cestu. Kevin seděl s Jane, Sharon a Mikem u stolu, na kterém měli položené na talířích jídlo a sklenice s pitím, stejně jako ostatní. Výjimečně Kevin dovolil pro tento den šampaňské na palubě, jinak je přísně zakázáno na lodi mít alkohol bez souhlasu velícího důstojníka, který byl právě on. Jane po chvilkovém smátí vzala do rukou sklenici, kde měla nalité šampaňské, a stoupla. Párkrát zacinkala lžící o sklenici se slovy: „Prosím, věnujte mi pozornost.“ Během chvilky bylo v kantýně ticho a Kevin pohlédl na sestru.
„Děkuji. Dnes tu oslavujeme nejen návrat podplukovníka Kevina Markse, ale i to, že je tu s námi a máme tak skvějícího velícího důstojníka, jako byl plukovník Emerson. Já samotná jsem ho neznala, ale podle toho, co jsem o něm slyšela, to byl velmi skvělý velitel, který si dokázal poradit se vším v jakékoliv situaci. Takže bych ráda pronesla přípitek na nového velitele Odyssey a na plukovníka Emersona, který je tu v duchu stále s námi. Na Markse a Emersona.“
„Na Markse a Emersona“, zopakovala celá posádka, která měla v rukou nalité šampaňský.
„Než si přiťukneme, chtěl bych ještě říci pár slov“, řekl Kevin a vstal ze židle.
„Všichni jsme si za tento rok hodně zažili. Předtím jsem odešel z Odyssey a vlastně z letectva jen kvůli tomu, že jsem nevydržel ten nápor, který na mě padal. Všichni za mnou chodili jen kvůli tomu, abych přijal velení a vrátil se ke všemu, co jsem opustil. To jsem bohužel nechtěl, ale potom, co jsem zjistil, že sestra byla přeložena sem na Odysseu, tak jsem to nakonec přijal. Vlastně jsem ji neviděl deset let a chtěl jsem se pokusit ji najít. To jsem nakonec ani nemusel, protože ten den, co jsem byl propuštěn z nemocnice, čekalo na mě v SGC překvapení. A díky mé sestře, která umí dobře falšovat podpisy, mě dostala zpátky do armády a ke všem věcem, které jsem opustil. Proto jsem nakonec přijal to místo. Ale nebylo to jen kvůli tomu. Udělal jsem to hlavně pro plukovníka Paula Emersona, který věřil v nás všechny. Myslím, že kdyby tu byl mezi námi, byl by na nás všechny pyšný, jak tu odvádíme skvělou práci. Takže, pokud to nevadí, rád bych připil pouze na plukovníka Emersona, který si to zaslouží více než já. Na plukovníka Emersona.“
„Na plukovníka Emersona.“ Všichni si pomalu začali připíjet. Jakmile dopil jeden člen posádky, začal tleskat. Během chvilky se k němu přidal zbytek posádky.
„Proč tleskají?“ zeptal se tiše Kevin.
„Protože ty jediný víš, o čem mluvíš“, odpověděla Jane a přidala se k posádce s tleskáním.
„Páni“, Kevin s těmito slovy a úsměvem ve tváři sedl zpátky na židli.
P9C-882, vesnice – večer
Byl pozdní večer a SG-1 seděla s Thilanou a Matarem kolem stolu. Spolu s vesničany oslavují tento den za úspěšný, a že se před Orii dokážou s pomoci SG-1 ukrýt. Dvě mladé dívky přiběhly ke Carterové a Vale a věnovaly oběma kytky.
„Děkuji“, řekla Carterová a Vala děvčatům, která hned odběhla bokem. Thilana vstala ze židle a začala říkat všem vesničanům: „Dnes večer uctíme naše přátele ze Země. Díky jejich moudrosti, velkorysosti a laskavosti můžeme nyní čelit těm, kteří nás chtěli uvrhnout do otroctví. Vzdáváme vám nejhlubší a nejupřímnější díky.“ Jakmile to Thilana dopověděla, všichni vesničané se poklonili k SG-1. Bohužel z čista jasna se vesnice najednou rozzářila stejně, když se maskovala. Všichni rychle vstali a rozhlíželi se kolem sebe.
„Co to bylo?“ najednou se všichni vesničané ptali.
„Co to bylo?“ zeptala se Vala nakloněna ke Carterové.
„Carterová?“ Mitchell pohlédl na Carterovou.
„Asi se zhroutilo fázové pole. Půjdu se na to podívat“, odpověděla Carterová a odešla od stolu. Zbytek SG-1 ji hned následoval.
P9C-882, vesnická knihovna – o deset minut později
Podplukovník Carterová zkoumá přístroj a po chvilce usedla k počítači se slovy: „Mám pro vás dobrou a špatnou zprávu.“
„Napřed tu dobrou“, řekl Mitchell sedící na stole naproti ní.
„Aby šlo vše vrátit do původního stavu, musí zařízení udržovat spojení s každou molekulou, kterou fázově posouvá. To spotřebuje velké množství energie. Proto jsem tam přidala pojistku, která vše vrátí do naší dimenze v případě výpadku napájení.“
„A tento tok se přerušil?“ zeptal se Teal’c, který stál u okna.
„Byla to jen drobná fluktuace, která pojistku spustila.“
„Takže, co budeme dělat?“ zeptal se Mitchell.
„To je právě ten problém. Myslela jsem, že je napájení stabilní.“
„Spravíš to?“ Carterová s nejistotou pohlédla na Mitchella.
P9C-882, vesnice – o pět minut později
Mitchell, Vala a Teal’c se vrátili zpátky k Thilaně a Matarovi, kteří zrovna spolu mluvili. Jakmile uviděli přicházet všechny tři, tak se k nim otočili.
„Snad nás neopouštíte?“ zeptala se Thilana, když uviděla, že všechny tři, jak v rukou drží P-90ky.
„Ne. Ale nevíte o nějakém bezpečném místě na planetě, kam můžete vzít lidi ze své vesnice?“ zeptal se Mitchell.
„Ale nenajde nás převor kamkoliv půjdeme?“ Mitchell pohlédl na Teal’ca.
„Možná bychom měli zvážit splnění jeho přání“, řekl Matar a Thilana ho hned okřikla se slovy: „Ne! Už nikdy nebudu přihlížet, jak se znovu stáváme služebníky falešných bohů. Musíme se jim postavit.“
„Převor je velice mocný“, řekl Teal’c.
„Prosím, pomožte nám. Ještě to s námi nevzdávejte.“
„Nevzdáme“, řekl Mitchell a Thilana přikývla.
Hyperprostor, Odyssey, jídelna
Byla téměř půlnoc a většina posádky šla spát do svých kajut. Kevin s Jane, Sharon a Mikem seděli na gauči a popíjeli džus, protože šampaňské pošlo hned při prvním přípitku.
„Lidi, nevíte někdo, kolik je hodin?“ zeptal se Kevin. Jane pohlédla na hodinky a odpověděla: „Téměř půlnoc. Půjdeme spát?“
„Asi to tak vidím, jinak zítra nevstaneme“, odpověděl Mike.
„Tak běžte, já tu ještě chvilku pobudu“, řekl Kevin.
„Tak dobrou a nebuď vzhůru dlouho, nerad bych tě šel ráno probouzet“, řekl Mike při vstávání z gauče spolu se Sharon. Kevin se usmál a souhlasně kývnul hlavou.
„Neboj se. A taky jsem spíše přespaný než unavený.“
„Dobrou.“
„Dobrou noc“, řekla Sharon a se svým bratrem odešla z jídelny.
„A proč ty nejdeš spát?“ zeptal se Kevin.
„Dala jsem si slib, který nehodlám nikdy porušit.“
„A ten je jaký?“
„Že tě nikdy neopustím a nenechám tě samotného.“ Kevin se usmál a řekl: „Pojď ke mně.“ Jane se přitulila ke Kevinovi, který ještě řekl: „Jsem rád, že jsi tu se mnou, sestřičko.“
„Já jsem více ráda, že mohu být tady a s tebou, bráško. Můj velký bráško.“
„Moje malá sestřička.“ Jakmile to Kevin dopověděl, oba pomalu zavřeli oči. Jedna důstojnice si jich všimla a tak vytáhla ze skříně deku a přikryla je. Pak dala pokyn ostatním členům posádky, ať jsou potichu. Nakonec se stejně rozhodli, že odejdou z jídelny a nechají je tam spát.
To be continued