StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Co se týče mě tak snad nic nebudu psát, protože se každý týden opakuju... Co se týče čárek, tak těch jsem si ani nevšiml...
Co se týče děje, tak to vypadá zajímavě... Těším se na středu...

A sakra Vypadá to hooodně pěkně, už se nemůžu dočkat dalšího dílu


PS.: nechceš skrátit intervaly mezi díly

jo, taky jsme zvědav na vaše reakce, ale to asi každý autor...

zkrátit intervaly? jednou týdně je myslím dostatečná doba a dává mi to čas psát, i když jsem na to teď hodně dlouho nesáhnul, páč jsme si to závěrem (omlouvám se, ale jinak to nejde yvjáddřit, kdyžtak to můžete adminové vyhvězdičkovat) kurevsky posral...(ještě jednou se omlouvám)...ale budu se s tím muset poprat a věřím, že z toho vybruslím s grácií

Daedalosi, vyjádřil jsi to skvěle! Vyčarovalo mně to i v tak svízelné situaci úsměv na tváři. Opravdu paráda

Máš nadepsáno x dílů dopředu, dáváš si fóra, ale aby to pak nedopadlo stejně jako Enemies

jsem rád, že jsem pobavil...jen jsem jaksi nepochopil narážku na Enemies...asi mi něco při tom všem učení upadlo z mozku nebo si to jinak nedokážu vysvětlit

No myslím že dnes je středa A díl tu ještě není

[kasparova655365]

Nejspíše zaspal

No, v Enemies to nakonec skončilo několika týdenními a možná i delšími přestávkami, a to právě proto, že jsi neměl nadepsáno dopředu

Zdravím, před krátkou chvílí jsem se vrátil ze školy, kde jsem měl lehce peprnější den (2 zkoušky a jeden zápočet)...takže ač velmi unaven, jen pro jistotku jsem pročetl dnešní část a snad vychytal veškeré mouchy, i když tomu ani sám nevěřím..

nevím jak se vám bude zdát tato část, nicméně jako celek i s první částí samozřejěm tvoří jednu z těch podstatnějších změn, které se v MW odehrají

Toto je spoiler!!!:

další nás čeká hned příště, teda pokud se nepletu

korekce Jakop, Patas a Já , takže si to užijte a určit zde nechte něco při odchodu

5. Díl (První krok - First step) PART II

Mléčná Dráha, Země, Orbita, 19. Května 2009
„Heimdalle, ukaž, co umíš,“ popíchl Ellis Heimdalla, který kompletně odřízl řízení lodi jak od Majora Erin Gantové, tak od majora Toma Johnsona.
Pro Ellise byl výraz Johnsona k nezaplacení, když se pevně chytil ramen svého křesla, jak to s lodí házelo.
„Problém, Johnsone?“ vyžíval se Ellis v malé názorné ukázce opravdu tvrdých bojových podmínek.
Heimdall, ač se s tím přímo neztotožňoval, mu statně sekundoval a dával lodi co proto, přičemž si svým způsobem sám zkoušel, co může a co ne. Nakonec to Apollo i Johnson přežil v celku, za což děkoval i Bohu, jelikož byl silně věřící křesťan, čemuž vděčil matce. Přestože byl věřící a mnohým tato práce mohla přijít lehce zavádějící při jeho víře, odváděl skvělou práci. Johnson zaměřil první dva SG týmy, které transportoval na svoji palubu, k nimž se poprvé přidal i Chris Evans, jenž se měl konečně zaučit, jak to v Mléčné Dráze chodí. Vedle něj se objevil i doktor Jackson, a tak mohla mise započnout. Gantová převedla energii do hypermotorů, které vytvořily okno do subprostoru. Volné chvilky využil každý po svém, ale Chris se připojil k Rononovi, který si šel do tělocvičny lehce zatrénovat, aby byl případně připraven, kdyby bylo potřeba.
„Ronone, Ronone, zastav,“ chytil Evans Ronona za ruku, což se Rononovi vůbec nelíbilo.
„Co je?“
„Máš se mnou nějaký problém?“ podíval se Rononovi vyzývavě do očí.
„Jo, podle toho co mi řekl John, jdete v NSA i přes mrtvoly, jen aby bylo po vašem…což není zrovna můj styl.“
„Ty ale nevěříš jen nějakým povídačkám, takže co kdybychom šli do tělocvičny a trošku se seznámili,“ zabrnkal Rononovi na strunu, jak mu poradil John.
„Sheppard?“
„Možná?!“
„Tak se ukaž,“ svolil ke společnému cvičení Ronon, když pochopil, že je chce Sheppard dostat blíž k sobě.
Oba společně, bok po boku došli do tělocvičny, která byla cítit potem posilujících mužů a žen. Ronon si svázal dredy do „copu“, aby mu nezavazely při boji a zaujal bojové postavení.
„Dáme si zápas na dva vítězné body.“
„A co jsou u tebe vítězné body?“ přemýšlel už na rohožce Evans.
Toho využil Ronon a rychlým výpadem složil Chrise, který po malé chviličce začal bouchat do země, aby jej Ronon pustil.
„Jedna, nula,“ naznačil zvednutým palcem a spojením palce a ukazováku na druhé.
„To se, ale nepočítá, otřel si pot z čela Evans, když se mu po celém těle rozlilo teplo.
„Boj nikdy není spravedlivý,“ ukázal náznak úsměvu Ronon, ale bylo to spíše odstrašující.
Chris se tentokrát připravil a vyčkával na Rononův výpad, který klasicky přišel s rozběhem, malým výskokem a úderem pravé ruky do strany, což Chris vykryl a druhou ruku napálil Rononovi do břicha, který se zakuckal a musel popadnout dech, na což Evans nečekal, podkopl Rononovi nohy a podobným způsobem jako předtím Ronon, jej přiškrtil, než začal Ronon bouchat rukou o zem.
„Jedna, jedna,“ odfrkl si Evans, jako by ho to nestálo žádnou energii.
Ronon se postavil na nohy, podíval se na bolavé břicho, když na něj Chris nečekaně zaútočil. Ronon se zohnul a zachytil Chrisovu nohu, čehož využil a praštil s ním o zem, z níž se Chris mrštně zvednul a plácnul Ronona po zádech. Kolem bojující dvojice se během chvilky shromáždila velká skupina mužů a žen, kteří podobně jako na Atlantidě začali sázet na vítěze, v tomto pro Ronona nečekaně vyrovnaném souboji.
„Kde ses naučil tak bojovat,“ zadýchaně zjišťoval Ronon.
„V NSA se mi dostalo toho nejlepšího výcviku, který můžeš na Zemi dostat,“ stejně zadýchaně odvětil, zatímco dostal dělovku do levého kolenního vazu.
S bolestným výrazem na tváři si podřepnul a snažil se popadnout dech, když se celá tělocvična rozkřičela a začala mu zběsile fandit, což jej pochopitelně nakoplo. Většina si však stále vsázela na Ronona, který utržil jen minimum ran. Chris zkusil několik rychlých úderů za sebou, ale Ronon vše vykryl a ještě zasadil Evansovi další nepříjemnou ránu, která jej na chvíli připravila o dech.
„Dost her,“ zavelel Ronon a Chrise během pár vteřin a díky nekolika dobře natrénovaným chvatům složil, protože už nebyl tak ostražitý a rychlý, jako na začátku zápasu.
Všichni propukli v obrovskou radost, když zápas skončil a začaly se rozdávat vsazené peníze.
„Pár měsíců mého cvičení a Wraithové budou v koncích,“ podal Evansovi kromě komplimentu ručník, kterým se utřel.
„Kde ses ty naučil takhle bojovat?“ zaskočil touto otázkou Ronona, v němž to vyvolalo nepříjemné vzpomínky na dobu, kdy byl prakticky sportem pro Wraithy.
„Nechci o tom mluvit,“ odešel do sprchy, kde si užíval horkou koupel.
To samé udělal i Chris, ale s Rononem nemluvil, protože tušil, že by to nemělo smysl. Společně se pak oba odebrali do jídelny, kde zbytek týmu seděl spolu s Danielem, který je poučoval o Orbáncích.
„Co se ti stalo, Chrisi,“ divila se Teyla jednomu modráku pod okem, kam jej Ronon šťastně zasáhl, když si nedával pozor.
„Trénoval jsem s Rononem a nedával jsem si pozor,“ s výrazem štěněte vysvětlil zvědavé Teyle.
„Tak vy jste trénovali, spolu,“ seděl s blaženým úsměvem John, zatímco upíjel již mírně studenou kávu.
„Moc se necul, Shepparde, taky bys to potřeboval,“ rýpl si Ronon do Johna, který po návratu na Zem přibral pár kil.
Celý stůl se samozřejmě ocitnul v hlasitém smíchu, který na sebe strhával velkou pozornost. Jako vždy má ale každý příběh svůj konec a nejinak tomu bylo i s posezením Johnova týmu, který se postupně oddrolil do svých pokojů, kde si mohli v poklidu a nikým nerušeni zdřímnout. Probuzení přišlo až na druhý den ráno, kdy se Apollo dostalo na souřadnice, které vypočítal počítač, do nějž byly souřadnice zadány. Několik set metrů dlouhá loď se v klidné pozici nesla temnotou vesmíru, která s přibývajícím časem ztrácela svůj chlad. Apollo totiž prolétalo poměrně blízko nádhernému, dvakrát většímu žlutému slunci, jež osvětlovalo orbánský sluneční systém, který vypadal naprosto klidně a nevinně. To však byl jediný pozitivní pocit, když se na oběžné dráze pohupovalo několik stovek malých trosek, které nápadně připomínaly orijskou válečnou loď, která nejedenkrát málem zničila sesterskou loď Apolla – Odysseu.
„Oriové…co ti zde kruci dělají,“ soukal ze sebe překvapený Ellis.
„Spíš by mě zajímalo, jak se jim je podařilo porazit,“ došel Ronon v pravý moment na můstek.
„Zajímavá otázka,“ přitakal mu Ellis, ale senzory Apolla byly čisté.
„Pokud zde to, co je zničilo, bylo, tak už zde dávno není, nezachytávám žádnou stopu…no ničeho.“
Na debaty však nebyl čas, když se proti Apollu nesla celá skvadra zlatavých trubců.
„Drony?“ zněly celým můstkem překvapené hlasy mužů a žen.
Ellis ale udržel chladnou hlavu, což se od něj jako velitele lodi očekávalo.
„Štíty naplno, railguny na přídi plný rozptyl – pal,“ zkusil techniku, která mohla fungovat.
Drony sice uhýbaly, ale bylo vidět, že s nimi manévruje začátečník, protože se díky silné koncentrované palbě Johnsona dostala k bělostným štítům chabá třetina dronů. I tak dostaly štíty pořádnou dávku rozžhavené plazmy, která se ukrývala v útrobách každého dronu.
„Pane, ty drony přišly z druhé strany planety.“
„Než tam doletíme, pošlou na nás další várku, kterou bychom už nemuseli přežít,“ přemýšlel Ellis na hlas a hledal jakékoli východisko, aniž by musel s lodí do hyperprostoru.
„Poblíž jednoho z větší kusů trosek zachytávám umělou družici,“ objevil se Heimdall před Ellisem, což jej navedlo na ten samý nápad, který skrytě navrhoval i Heimdall.
„A co využít satelitu,“ navrhl Ellis, přičemž se Hermiod na rozkaz spojil se satelitem, jehož prostřednictvím začal směrem k základně vysílat Ellis přátelské pozdravy.
„Orbánské starší radě, tady plukovník Abraham Ellis z pozemské lodě Apollo. Prosíme, deaktivujte svoji obranu, přiletěli jsme v míru,“ ujistil velitele místní obrany plukovník Ellis, který vážně zapracoval na přívětivějším tónu.
„Pozemské lodi Apollo, tady vrchní velitel orbánské civilizace – Kalan, omluvte naši opatrnost, pošleme vám souřadnice, kam můžete přistát plukovníku,“ kývnul na muže vedle sebe, který na Apollo odeslal souřadnice.
Gantová zadala souřadnice, na nichž posádku Apolla čekalo pořádné překvapení. Ellis spolu s posádkou vystoupil z lodi, před níž se rozprostírala poměrně velká antická základna, jejíž útroby mohly pojmout několik desítek tisíc Orbánců. První z nich, který před Ellise předstoupil, byl Kalan, otec Tomina, s nímž se během první návštěvy Orbány sblížil Teal’c. Zpoza Ellise se ukázal Daniel, na něhož si Kalan moc dobře pamatoval.
„Doktore Jacksone, vítejte zpět na Orbáně,“ přivítal svého dávného přítele Kalan, načež gestem ruky naznačil směr, kudy se mají vydat.
„Kalane, je mi líto, že jsme se tak dlouho neozvali, ale spousta našich vlastních problémů nás zaměstnala na dlouhé roky,“ vysvětlil důvod dlouhé pauzy, po kterou se Země svým spojencům neozvala.
„Nebudu vám lhát, bylo to těžké, ale přežili jsme,“ ukázal na obrovskou jizvu na zádech.
„Oriové?“
„Ano, zhruba před dvěma roky naší branou prošel starší šedivý muž, který si říkal Převor Oriů a přinášel nám slova míru a naději na osvícení, které nás velice zajímalo. Učil nás, předával našim dětem vědomosti, ale také žádal něco, co se našemu přesvědčení více než příčilo.“
„Nechte mě hádat, chtěl, abyste postavili místo, kde byste upalovali bezvěrce?“
„Ano, když jsme odmítli, rozmohl se mezi naším lidem mor, který zabil nebo zmrzačil více než osmdesát procent populace.“
„To mě velice mrzí, sami jsme na Zemi měli problém s touto nákazou. Naštěstí se Teal´covi podařilo přimět Jaffu, který se dobrovolně stal Převorem, aby nám pomohl, za což zaplatil vlastním životem.“
„Měli jste štěstí, nám pomohly naše vědomosti, i když bych si přál, aby to bylo dříve,“ vzpomenul Kalan na Tomina, který taktéž zaplatil moru svým životem.
„Promiňte, že se ptám, ale na oběžné dráze jsme zachytily velké množství trosek orijského bitevníku. Předpokládám, že za to může tato základna?“ zajímalo Ellise, jak se k základně Orbánci dostali.
„Ano, poté co byl vynalezen lék na mor, zakopali jsme bránu a unikli jsme na druhou stranu naší planety, kde jak vidíte, stojí tato základna, díky níž jsme zničili křižník, který sem přiletěl. Pak už se zde nikdy neobjevili,“ ukončil lehký pohled do historie Orbány.
„Fascinující,“ zamyslel se Daniel, který zjistil, že Orbánci již nejsou tak bezbranní, jak si Země myslí.
„Doktore Jacksone, mohu se zeptat, proč jste přiletěli, kromě zřejmého faktu, že chcete opět navázat diplomatické vztahy?“ zajímalo Kalana, zatímco se dostavili do zasedací místnosti, která se v mnohém podobala té na Atlantidě.
„Jak jste sám řekl, jde nám hlavně o znovunavázání diplomatických vztahů, které bychom rádi založili na obchodních transakcích, které již dříve mezi našimi národy probíhaly.“
„Ano souhlasím, taktéž shledávám naše dřívější obchodní styky velice plodnými a nevidím žádný problém v následném pokračování našeho spojenectví,“ přitakal Kalan, který hovořil za zbytek svého národu.
Bylo to rychlé rozhodnutí, což všechny přítomné z Apolla zaskočilo, ale darovanému koni se na zuby nehledí, čímž se Daniel řídil i tentokrát.
„Doktore Jacksone, rád bych se dozvěděl, co za obchodní transakce, jste měl na mysli?“
„No, byli jsme sem posláni s žádostí a nabídkou současné, ale i budoucí pomoci, proti nepřátelům, kteří se za jakoukoli cenu chtějí zmocnit nadvlády nad touto galaxií.“
„A jakou pomoc máte na mysli?“
„Především v oblasti vesmírných lodí, jelikož je nepřítel ve velmi velké početní výhodě, kterou vyrovnává jen naše technologie,“ vysvětlil záměr pomoci Daniel, čemuž přitakával i plukovník Ellis.
„Bohužel vás budu muset zklamat, ale s vesmírnou technologií teprve experimentujeme, vlastně by mě zajímalo, jak jste takovéhoto technologického stupně dosáhli vy, když jste podle vašich vlastních slov o několik desetiletí nazpět, oproti nám.“
„Hodně nám pomohli Asgardé, kteří nám zanechali veškeré své technologie, když se jejich vývoj dostal do slepé uličky, ale to je na dlouhé vyprávění, kterým nechci nikoho z vás zatěžovat.“
Když se Daniel ujistil, že nikdo nepožaduje vysvětlení, pokračoval ve svém návrhu.
„Naopak vám nabízíme pomoc s rozvojem vašeho vlastního vesmírného programu, abyste nám tak mohli v našem boji pomoci,“ utichl Daniel a pečlivě pozoroval reakce Kalana a ostatních přísedících, kteří zřejmě měli co dočinění s orbánskou radou.
„Doktore Jacksone, když nás na malou chvíli omluvíte,“ ukázal Kalan na stráže, které doprovodily „diplomaty“ do místnosti, kde bylo urychleně připraveno jídlo.
Rodney ve společnosti Chrise se mezitím procházel základnou, která mu byla nápadně podobná. Připomínala mu totiž onu základnu v asteroidu, kterou Apollo objevilo při nucené zastávce na kraji galaxie. Bylo zde spoustu orbánských vědců, kteří se snažili pochopit vědění, jež tato databáze ukrývala.
„Promiňte, vy jste orbánský vědec, pokud se nepletu, že?“ oslovil muže v červeném hábitu.
„Ano, ale kdo jste vy?“
„Promiňte, já jsem doktor Rodney McKay a toto je major Chris Evans, představil jak sebe tak Chrise, který se kochal antickou architekturou.
„Vy budete lidé ze Země,“ logicky předpokládal vědec, který se zarputilým obličejem překládal jednu z částí databáze.
„Mám otázečku, a to, čím to tu napájíte?“
„Několika naquadahovými generátory, s nimiž jste jistě seznámeni.“
„A co ZPM?“ vychrlil na nechápajícího vědce Rodney.
„Co prosím?“
„ZPM – Modul Nulového Bodu, je to technologie, která čerpá energii ze subprostoru, zkráceně řečeno.“
„Nic takového tu nemáme,“ stále nedůvěřivě koukal na Rodneyho.
„Kde tady máte křeslo, kterým ovládáte drony?“
„Následujte mě,“ vyvedl Rodneyho s Chrisem mimo laboratoře, v nichž bylo opravdu velké množství vědců.
Přes několik sekcí v stále stejném pro neznalce matoucím stylu, vědec dovedl Rodneyho až ke křeslu, kolem nějž pobíhalo několik dětí, které do něj neustále sedaly a hrály si s gelovými kapslemi. Rodney přistoupil k podstavci, přes jehož horní hranu přejel rukou. Z podstavce vyjela kapsa, v níž byl ukrytý nádherný kus technologie, který Rodneymu dokázal vehnat slzy do očí.
„ZPM,“ překvapeně koukal Rodney, když vytahoval měřicí přístroj ze svého batohu.
„Buď plné, buď plné, buď plné,“ říkal si spíše pro sebe, když začal zjišťovat hladinu energie.
„Kruci,“ po chvíli proklel Rodney, když mu display ukázal blikající nulu.
„No, to je zklamání,“ přihodil do pranice Chris, který se zatajeným dechem přihlížel.
Rodney do vysílačky nahlásil nález ZPM, bohužel musel oznámit, že je vybité a tak se vlastně nic nestalo. S tím by však nesouhlasil Daniel, který byl předvolán před orbánskou radu, která mu sdělila své stanovisko ve věci vesmírného programu, na němž Země přislíbila pomoc. Daniel zpoza svého pásku vytáhnul vysílačku, kterou se spojil s Apollem.
„Heimdalle, lokalizuj bránu, budeme potřebovat pomoc,“ dal všem vědět, že jednání bylo více než úspěšné.

Snad se díl líbil a nadále zachováte svoji přízeň...mějte se famfárově a uvidíme se u nového dílu příští středu

[kasparova655365]

Díl byl skvělý a zajímavý, obzvlášť ten boj, Ronon versus Chris.
S čárkama ses zlepšil, ale pár ti jich tam chybý

Toto je spoiler!!!:

Jinak hodně štěstí se školou. Na škole je to utrpení a vím to z vlastní zkušenosti Na kterou chodíš, smím-li se zeptat?

FP VUT Brno konkrétněji pak obor ekonomika a management a úplně přesný zaměření účetnictví a daně

jinak děkuji, tahle část mi přišla dost slabá, i když je to způsobeno hlavně tím, že je celý díl loupnutý na dvě části

[kasparova655365]

Páni, dal ses na pořádné sousto. Tak to musíš mít rád matematiku
Já ji mám ráda, ale nikdo mi to nechce věřit, obzvlášť, když probíráme logaritmy.

A jinak, kdy se tady objeví nějaká pořádná bitva??

jen tak to nebude...a to hlavně z toho důvodu, abych tak nějak "ustálil vesmír"
ale neboj, o bitvy nebude v pozdějších dílech nouze

good díl to jo a konečně někdo kdo se vyrovná Rononovi ale to znamená že Navy SEALS by ho přepral protože to jsou ti nejlepší které USA má

Naneštěstí Ronon není z USA

No, ale k tomu dílu... Bitev rozhodně není třeba. Tento styl mně osobně vyhovuje. Pokud se bude pořád něco dít a pořád budeme směřovat s mírnými odbočkami za nějakým cílem, tak nevidím problém. Pár čárek navíc tam bylo, když už jste to nakousli, ale s tím se budeme muset smířit

Nevím, jestli jsem se do toho tak zažral, ale překvapil mě dost brzký konec

SPeeDy píše:

Nevím, jestli jsem se do toho tak zažral, ale překvapil mě dost brzký konec

To bude tím, že jsi se do toho zažral, protože se to čte opravdu dobře... Je vidět, že tady pan Autor něco přečetl a přiučil se...
Navíc Enemies asi daly docela praxi....

Ale jo, tak u mě to jsou 4 a půl strany ve wordu. Tak přeci jen to trošku kratší bylo

ono dávat 9-10A4 díl naráz mi příjde moc, a proto ač se mi to taky zrovna dvakrát nelíbí to musím prostě dělit, abych i trošku natáhnul čas a dávkoval vám to postupně...sami uvidíte, a já v to hlavně doufám, že kolem dílu 11 a 12 budete chtít ihned pokračování tam jsem se poměrně dost vyřádil a prolil spoustu krve

Deset je moc, to je jasný, ale těch 6-7 by neuškodilo

a co se zbylými dvěma stránkami? je to sice naprd, ale budete to muset přetrpět...pak už mívám 13 A4 a to se dá i na těch 6 - 7 A4, pokud to nebudu dělat na 3 části...ještě uvidím

Omlouvám se za double post, ale při tom nedělním večeru jsem si vzpomněl, že jsem vás nepodaroval novým PDFkem, což bych tímto rád napravil a kromě tohoto příspěvku, jsem ho postnul i na první stránku...

stejně jako zde i v PDF verzi je obrázek krvelačných bestií, takže sosejte a zvedejte statistiky

http://ulozto.cz/xzdw8CU8/stargate-intervention-1-5-dil-pdf

A po delší době můj neoblíbený triple post... připadám si, jako bych si psal sám se sebou ...ale co už

dnešek opět posouvá povídku do krapet jinčího levlu na nějž jsem pyšný a věřím, že i vám se bude líbit

užijte si to a opět zanechte svůj komentář pod touto částí vždy mě potěší, i když třeba není naplněn chválou, ale kritikou

6. Díl (Ozvěny minulosti – Echoes of the past) PART I

„První zákon přátelství vyžaduje, abychom si přátelství hleděli a pečovali o něj. Druhý zákon vyžaduje, abychom byli shovívaví, když je první zákon porušen.“ - Voltaire

Mléčná Dráha, Země, Antarktida, Atlantida, 1. Června 2009
Po poměrně náročném týdnu, kdy se na Orbáně uváděl do chodu nový program hvězdné brány související s rozvojem orbánského vesmírného programu, se mohl Daniel konečně vrátit ke své práci na Noxské databázi. Orbánci měli v horizontu několika let svým vesmírným programem významnou měrou snížit tlak na pozemskou páteřní sílu, která v malém počtu lodí, měla co dělat, aby ubránila světy ohrožené jak Luciánskou Aliancí, tak radikálními odpadlíky Jaffské republiky, kteří před několika týdny začali odcházet na jinou planetu, aby nebyli pod neustálým dohledem a vlivem „republikánské“ či „militaristické“ frakce. Obě tyto frakce mezi sebou vedou více méně tichý diplomatický spor, který prozatím nepřekročil hranice slovních útoků. Teal’c spolu s Bra’tacem však tušili, že se rozepře ještě více vyostří. I proto se Země začala připravovat na případnou další válku, jejíž hrozba se každým dnem jen zvyšovala, o čemž svědčila zvýšená aktivita dělníků v docích, kteří se stavbou nových lodí výrazně pokročili. Pozemské velení se tak začalo soustředit na těžbu potřebných surovin, sběr dat a ukládání energie, která by v případném konfliktu mohla hrát důležitou roli. Doktor McKay již poněkolikáté během dnešního dne seděl v křesle Atlantidy, díky němuž se snažil snížit odběr energie, který byl v nových podmínkách poměrně vysoký.
„Já vám to říkal, že brát Atlantidu do Antarktidy je blbost,“ rozčiloval se Rodney, když se chtě nechtě musel vrtat v energetickém vedení, které bylo velice citlivé na změny.
„IOA myslelo, že by mohla dokovací stanice ve spojení s Atlantidou zpřístupnit některá uzamčená data,“ bránila tento příkaz Carterová, která byla s Rodneym ve spojení.
„No, tak se zase spletli,“ sprostě ukončil spojení a vrátil se do práce.
Tu mu v mnohém ulehčoval Asgard, jehož vědomí bylo vloženo do databáze, kterou teď soustavně prohledával kvůli novým technologiím a možným důležitým datům, což vzhledem k její velikosti zabírá spoustu jeho času.
„Doktore, právě jsem narazil na důležitou informaci z historie Atlantidy,“ objevil se vedle křesla Loki, který tak vedle svého primárního úkolu, pracoval i na vyřešení současného stavu Asgardů.
„Co máš Loki?“ přestal se Rodney soustředit na úpravu vedení a díval se na holografickou mapu, kterou mu Loki zobrazil.
„Co to je?“
„Pod tímto kontinentem, a dokonce přímo pod Atlantidou, je uměle vytvořená symetrická kapsle v níž detekuji menší zařízení, které odpovídá jakémusi tepelnému čerpadlu, pod nímž vede přímá linie až do jádra planety,“ s náznakem zájmu oznámil Loki, který tušil, co bude následovat.
„Chceš říct, že dokovací stanice je spojovací článek pro čerpání geotermální energie?“ užasle hleděl na holografickou projekci.
„Můžeš nás propojit?“
„Ano, jen budu potřebovat kódy dvou vyšších důstojníků, protože je spuštění chráněno bezpečnostními mechanismy.“
Rodney se spojil se Sheppardem, který zrovna sloužil na Atlantidě, aby se s Woolseym sešli v operačním centru. John trochu neochotně odešel ze svého pokoje, kde měl právě schůzku s jednou mladou slečnou, která doslova baštila Johnovi historky a vlasy.
„Fajn, jsem zde, co chceš?“ otráveně hučel do sluchátka, zatímco se před ním objevila obrazovka, kam se zapisovaly kódy.
„Doktore McKayi, nechcete mi vysvětlit, o co jde?“ požadoval vysvětlení Woolsey, který měl taky důležitou práci, od níž ho Rodney vyrušil.
Loki se tedy objevil vedle oné dvojice mužů i se svým holografickým zobrazením kapsle, díky níž mohla dokovací stanice čerpat geotermální energii. John i Woolsey byli ohromeni novou možností a nebylo třeba dlouhého přemlouvání, aby své kódy vepsali do příkazových řádků. Světla ve městech problikla, když se z podstavce oddělilo ZPM, které bylo odpojeno od energetického vedení, do něhož začal proudit jiný druh energie. Loki se během okamžiku objevil zpět vedle Rodneyho a ukázal mu cestu, kterou energie teče do města.
„Kdybyste chtěl, doktore, uložil jsem hesla doktora Woolseyho a plukovníka Shepparda do paměti, příště už je nemusíte kontaktovat.“
„Ne to rozhodně dělat nebudeme, i když by to opravdu ušetřilo čas a práci,“ zamyslel se s výrazem vychytralé lišky Rodney.
„Jdeme zase na to vedení,“ přikázal Rodney, zatímco se Loki opět soustředil na přezkušování obvodů, které Rodney za jeho pomoci upravoval.
Uběhlo pár hodin, během kterých Rodney několikrát přerušil práci kvůli malé svačině, když se vedle něj objevilo bílé světlo. Marks na rozkaz transportoval Carterovou přímo k Rodneymu, který byl prací tak unaven, až v křesle usnul. Carterová se chvíli dívala, ale Thora pohled na slintajícího Rodneyho nebavil a razantním způsobem jej probudil.
„He…co…já nespím,“ utíral si z koutku úst malé kapičky slin.
„Slyšela jsem, že jste se s Lokim činili,“ poplácala Rodneyho po rameni, což se mu více než líbilo.
„No, můj standard, víš jak,“ chvástal se Rodney, zatímco se mu hrnula krev do hlavy.
„Exploze sluneční soustavy počítáš taky mezi standard?“ rýpla si do Rodneyho ega Sam, čemuž dvojice Asgardů potichu přihlížela.
„Těmhle jsme předali naše vědomosti?“ ptal se Loki Thora, který jej káravým pohledem utišil.
„Co? Ty jsi taky odpálila sluneční soustavu hvězdnou bránou,“ bránil svoji hrdost Rodney.
„Ale já tím zachránila celou galaxii, zatímco ty jsi ji…no…řekněme poslal do pekel,“ pokračovala v masáži Rodneyho ega Sam, která si to náramně užívala.
„Jo těmhle,“ podotkl Thor, který se zájmem pozoroval lidskou interakci, která ho ještě stále dokázala překvapit.
„Až mě přestaneš zesměšňovat, můžeš přejít k tomu, co tady chceš?“ trošku nasupeně odvrátil konverzaci od posměšků k vážné situaci.
„Nepřestanu, neboj. Potřebuju ale, abys ukázal mapu s Antickými základnami v Mléčné Dráze.“
„Proč, to jsme dělali, už když jsme tuhle základnu objevili,“ nechtělo se Rodneymu po dlouhých hodinách v křesle, trávit zde ani sekundu navíc.
Sam ho ale málem přivázala v křesle, aby onu mapu zobrazil.
„Vidíš…Teonas, Země, Měsíc, Mar…do prdele,“ vypadlo z Rodneyho, což bylo to jediné, co jej zrovna napadlo.
I Sam koukala jako opařená, což se dalo říct i o Thorovi a Lokim. Ani oni netušili, že pozemský Měsíc a sousední Mars kdysi obývala Antická základna, která mohla ukrývat důležitá tajemství minulosti a budoucnosti. Co Rodneyho zajímalo, byla možná přítomnost modulů nulového bodu, které standardně napájely antické stavby. Thor bez rozloučení zmizel a transportoval Sam zpět na Hammonda, který na rozkaz nabral kurs – Měsíc. Sun-Tzu naopak vyrazilo k Marsu, který byl pozemskou nohou prozatím nedotčen. První se ke svému cíli pochopitelně dostal americký krasavec George Hammond, jehož kormidelnice Cooperová opatrně zastavila jen několik desítek metrů nad „písčitým“ povrchem šedivého pozemského souputníka.
„Madam, jsme na místě.“
„Rodney, co dál?“ byla oprávněná otázka, před Hammondem se totiž rozprostírala jen temnota vesmíru, která se vkrádala do každého zrnka písku, které jen díky gravitaci držely tvar přirozené družice.
„Loki vám právě posílá signál, který musíte vysílat po dobu pěti vteřin,“ sledoval Rodney přenos souboru, který Loki objevil hluboko zakopaný v databázi.
Thor přenastavil vysílače, aby tento signál přehráli, ale nic se nestalo. Na povrchu se maximálně pohnulo několik milionů zrnek písku, když trysky udržovaly Hammonda v klidném stavu ve stejné výšce.
„Marksi, hloubkový průzkum kvadrantu 2A,“ přikázala Sam a sama se šla postavit k obrazovce, která ukazovala prozkoumanou oblast.
Průzkum byl zcela jasný, pokud zde nějaká základna byla, je tomu už hodně dávno, protože to jediné co z ní zbylo, jsou velké spousty trosek a základů několik stovek metrů pod povrchem. Pozornost se tak soustředila na Mars, na jehož orbitu po pár minutách dorazilo i Sun-Tzu. Stejně jako Cooperová i major Chang přistál jen několik desítek metrů nad povrchem, který se pod žhnoucími tryskami rozprášil všude po okolí. Stejně jako v předchozím případě Sun-Tzu vyslalo zvukový vysokofrekvenční signál, který na malém plácku odkryl část zdi, která nápadně připomínala antickou architekturu.
„Tady plukovník Ji, máme vizuální kontakt,“ ohlásil slova, která chtěl každý slyšet.
Bohužel to byl jen moment radosti, který vystřídalo vystřízlivění. Když se odkryl celý obraz, byla všude vidět jen zkáza, kterou za sebou ponechaly zbraně nepřátel, jak velitel Sun-Tzu usuzoval. Přítomnost maskování, nebo krycí clony však naznačovala, že je zničena jen povrchová základna a podpovrchová je v poměrně zachovalém stavu, což dokládaly i hloubkové snímky ze senzorů, které Ji nechal udělat. K Sun-Tzu se během malé chvilky připojil i Hammond, který si nechtěl nechat ujít tento veledůležitý objev. Když by obyčejný člověk pohlédl za oponu, viděl by spoustu politických nitek, které nutili Hammonda zakročit, aby Čína nezískala technologie, o něž by se nemusela chtít podělit. Smlouva mezi členskými zeměmi to sice zásadně zakazovala a sankce byly vysoké, což dokladoval incident s nalezeným artefaktem, který chtěla Čína utajit, ale i přesto se menší incidenty odehrávaly. Hammond tak pochopitelně převzal velení nad operací, která se pomalu dala do pohybu. Senzory pronikly skrz celou základnu, z čehož Thor dokázal vytvořit holografickou projekci, která ukazovala útroby antické základny, jež čekala na odhalení dlouhá tisíciletí.
„Jak to tak dlouho mohlo zůstat zapojené,“ zajímalo snad každého na palubě obou pozemských lodí, na jejichž palubách probíhala obrovská příprava.
Odpověď však byla velice prostá. Stejně jako dokovací stanice, i tato základna pod svými základy schovávala obrovskou dutou kapsu, v níž se hromadilo magma ze zemské kůry, z nějž si základna a následně zbytky základny braly energii. Podle senzorů byla v základně dýchatelná leč lehce toxická atmosféra, což snižovalo možný počet adeptů na první návštěvu člověka Marsu na pouhých šest. Trojice z Hammonda v čele s podplukovníkem Cliffem a trojice ze Sun-Tzu pod vedením majora Dinga se podle vypočítaných souřadnic objevila přímo u zdroje všeho potřebného, čímž se stalo neurální rozhraní v podobě krystalicky modrého antického křesla. Major Keen usedl do křesla a celým komplexem rázem projela vlna podobná té, kterou plukovník O’Neill na Proclarush Taonas, zbavil vzduch toxicity. I zde se vzduch okamžitě vyčistil, což Hammondovi a Sun-Tzu umožnilo transportovat zbytek vědeckého a militantního týmu. Všech šest mužů se svléklo ze skafandrů, které byly v normálních podmínkách více než nepohodlné. Podplukovník Cliff si sebral svoji výstroj, když se zastavil v půlce svého zvedání ze dřepu.
„Kurva fix, co je to za smrad?“ praštil Cliffa přes nos neznámý odér.
„O-omlouvám se, pane, na oběd jsem měl fazolovou kaši,“ červenal se mlady poručík, který by se nejradši propadl do země.
„To si děláš prdel, já myslel, že tady tleje mrtvola a on si mezitím jako první člověk na Marsu usere,“ křičel na celé kolo podplukovník, přičemž se všichni, kdo to slyšeli, začali hlasitě smát.
Bylo to vskutku historické, že se první člověk na Marsu zapíše zrovna touto formou. Nikdo to nečekal, ale bylo to přece tak lidské, jak si pomyslel major Keen, který zbavil atmosféru toxicity, aby ji mohl mladý poručík znovu zamořit. Když se všichni přestali smát a mladý poručík červenat, mohli se dát všichni do práce, která se mohla protáhnout na delší dobu, protože velení Hvězdné brány chtělo na místě původní základny vybudovat novou, moderní základnu, jež by chránila okolní vesmír před cizími loděmi, které mohly do solárního systému zavítat. To však bylo ještě na několik dlouhých měsíců vzdáleno, a proto se musela základna alespoň trochu prozkoumat, aby se zjistilo jak závažné je poškození, které při zničení povrchové části vzniklo. Zdivo bylo na mnoha místech různě popraskáno, ale zdálo se, že i přesto je zeď více než pevná. Potvrdil to i statik, pro nějž Sun-Tzu zaletělo.
„Dle toho, co můžu říct, statika není nijak výrazně narušena, ovšem nevím co je typické pro antické podzemní bunkry porušené bombardováním z orbity,“ s obličejem mluvící za vše zkoumal popraskané zdi.
„Rozhodně bych to pro moje svědomí a vaše bezpečí nechal zpevnit a opravit,“ rozhodl o následném postupu statik, kterého Thor transportoval na Hammonda.
„Pane Wilsone, tady je holografická mapa, která důkladně mapuje pukliny ve zdech celého podzemního komplexu, věřím, že vám pomohou,“ ukázal Thor statikovi důkladný holografický obraz, který jej jen utvrdil v jeho názoru.
Odshora dolů vedla jedna nepřetržitá puklina, do níž se v určitých místech vlezla i celá ruka. Naštěstí Antikové věděli, jak mají stavět, a proto bylo poškození vzhledem k situaci minimální. Bylo fascinující, jak rychle se daly věci do pohybu, když se o základně dozvěděl Coolidge, který jako jediný mohl i bez souhlasu ostatních členů IOA v kritických situacích rozhodovat sám. Tohoto práva dnes využil, aby se v pozemských továrnách přidružených k programu hvězdné brány začaly vyrábět vyztužovací pláty, kterými se dočasně podpoří statika, která se měla do týdne upravit do původního stavu tak, aby byla schopna udržet nadzemní část, jež se již rýsovala na prknech architektů, neboť měla být naprosto totožná jako ta, která by v budoucnu měla vyrůst na přirozené družici Země – Měsíci. Dostupné bezpečnostní týmy mezitím procházely základnu od shora až dolů, místnost po místnosti, aby odhalily jaká tajemství zde Antikové uchovávali. Projít pečlivě celou základnu trvalo více než pět hodin, během nichž jeden z týmů narazil na nečekaný objev.
„Tady bezpečnostní tým tři, jsme na posledním patře a nebudete věřit, co jsme našli,“ s obrovským nadšením hlásil velitel třetího bezpečnostního týmu amerického Hammonda.
„Tady Carterová, co máte Henry?“
„Nějakýho oslizlýho emzáka, kterej na mě zmraženej čumí a to se mi nelíbí,“ s náznakem pohrdavého tónu ohlásil nález podplukovník Henry Bale, příslušník amerického letectva.
Zmražený mimozemšťan, jehož žluté oči museli ve tmě svítit jako žárovičky, děsily. Taktéž jeho póza v níž Antikové tohoto nepřítele zmrazili, vypadala, jako by se chtěl z kóje dostat. Naštěstí byl neškodný, protože byl zmražený několik milionů let, což se na jeho těle podepsalo. Na pohled bylo jasné, že je již nějakou tu dobu mrtvý, což dokládala kontrolka kóje, která svítila červeně. Během chvíle se v místnosti objevily zdravotnické týmy v protichemických oblecích, které měli zamezit jakékoli kontaminaci mužů, žen a hlavně zbytku základny, od níž byla tato místnost odstřihnuta. Všichni se museli klidit a jediní, kdo zůstali, byli vědci a doktoři, kteří z antické kóje nečekaný nález vyndali. Jak kontrolka napovídala, tak byl mimozemský subjekt již řádnou dávku let po smrti, což potvrdily i pozemské přístroje, které od začátku programu Hvězdné brány prošly řadou vylepšení.
„Fajn, je mrtvej, můžeme začít s pitvou,“ pronesl hlavní vědec, který za hlasité hudby AC-DC, provedl první řez.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Za triple post chválím, na to už je potřeba hodně štěstí

No, základny pěkné, ale čekal jsem něco víc, než jen zdroj geotermální energie Potvůrka ve stázovce bude s největší pravděpodobností současný pozemský nepřítel číslo 1 - ani nevím, jestli už jsou nějak pojmenovaní. Pak také doufám, že těm obranným stanovištím přiřkneš něco speciálního a nového, nějakou blbinku, která nás čtenáře potěší Dále by mě zajímalo, jak hodláš do příběhu zapasovat Orbánce. Zatím uplynulo jen pár měsíců a než nudou schopni vyškrábat se na orbitu a začít nějak kooperovat se Zemí, tak už by mohlo být pozdě

Občas se tam teda opakují slova, na tom by se dalo ještě zamakat. Jinak moje resume je samozřejmě kladné.

hoj Speedy, díky za kaldné resume

jsem rád, že ses zeptal zrovna na orbánce a jejich zapracování...jak víš, téměř každá zde psaná povídka je více méně hned hotová se vším, čili spojenci staví lodě jak o život, Země taky... už teď můžu říct, že Země do konce 1. série postaví jenom jednu loď...co se týče orbánců, tak ti začínají úplně od nuly...i Zemi nějaký ten čas trvalo, než psotavili Prométhea a nejinak tomu bude i u Orbánců, čímž jsem chtěl dosáhnout jistého vyššího levlu kompaktnosti a realističnosti...čili Země si bude muset postačit s tím co má o to hůř se pak taková povídka píše, ale z výsledku jsem nadšen a věřím, že i vám se to zalíbí

V podstatě tenhle díl a asi i další budu komentovat jen když mě něco bude zajímat... Protože co se tyče kvality tak té se nedá nic vytknout...
Každopádně můj dotaz je ty uložené hesla, budou hrát asi roli co?
Nebo je Loki smazal?