SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

[Aiwendill]

andoriel píše:

Puk, děkuju
Skoro mám chuť se omluvit a nějakou chybku Ti tam příště nechat
Ještě uvidím, jestli to zvládnu

Radšej nie. Mohlo by ma od prekvapenia picnúť.

Zatracená škola, jednou mě přivede do hrobu...
Ale Via dimida... trochu jsem se ztrácela, protože jsem si pořádně nepamatovala jména z předchozího dílu Ale pěkné.
Hm... O velkých kočkách Já kočičky ráda Tím mi uděláš radost.

[andoriel]

Děkuju, BB20

Nejsem si jistá, jak moc velkou budeš mít radost z kočiček. Víš, jak vypadají moje SPW
Ale už brzy uvidíš sama

[andoriel]

Bavte se

42. Staré pověsti wraithské 3: O velkých kočkách

Nadine se pohodlně usadila u malého stolku s notebookem. Nohy natáhla daleko před sebe a položila si je na nízkou stoličku. Naposledy se rozhlédla po svém pokoji. Usmála se na starou knížku v papírových deskách, které častým používáním ztratily svou původní tmavou barvu. Jako už několikrát ji napadlo, jaký je div, že se ten starý papír už dávno nerozpadl nebo ho někde neztratila. Možná tak dlouho vydržel proto, že skrýval jedno z jejích nejmilejších vyprávění. Zadívala se na otevřený prázdný soubor na obrazovce před sebou a svou první větu dalšího vyprávění začala tak, jako kdysi ve starém překladu pan Kiplling. Jenom označení místa se změnilo:

O velkých kočkách

Dusno bylo ten večer v Protilehlých horách. Kočičí máma s plavě zlatým kožichem se probudila už před chvílí, ale ještě pár okamžiků ležela se zavřenýma očima a užívala si klidu, než se probudí koťata. Nastražené uši otáčela do všech stran, aby včas zachytila možné nebezpečí. Doby, kdy se mohla horami toulat bez obav, se jí občas vkrádaly do snů, ale vědomě už si je nepamatovala.
Lehký šramot poblíž vchodu ji zvedl na nohy dřív, než úplně otevřela oči. Levé ucho jí škublo, když uslyšela, jak se s rozmrzelým mňouknutím probudila drobota. Jeden kocourek a dvě kočičí holčičky se vrávoravě zvedali na velkých tlapkách a klepali hlavičkami.
Zvuky zvenku zesílily a koťata zmlkla. Zůstala nehybně stát a jen nepatrné mrskání konců ocásků značilo, že znervózněla. Kočičí máma tichounce postoupila o krok dopředu a zavětřila.
Než se nad vchodem do doupěte objevila první tykadla, popadla jedno z mláďat a následována ostatními vyběhla ven. Tryskem proběhla mezi velikými brouky, a než se vzpamatovali, zmizela i s kotětem v lese. Pomalu ho odložila na polštář z mechu, ohlédla se, lehla si a stále rychle oddechujíc si začala olizovat zadní nohu. Jeden z brouků po ní seknul kusadly a do drobné ranky vypustil paralyzující jed.
Kotě v mechu se oklepalo a pohodlně se uložilo u mámy k doušku mléka.
Kočka zastříhala ušima a zvedla hlavu. Nedaleké křoví zašustilo a mezi stébly trávy se objevila další dvě koťata. Kočka ještě chvíli sledovala okolí a čekala, až se mláďata napijí. Les kolem byl tichý a ona se pustila do očisty malých klubíček u svého břicha.

Veliký černý kocour se přikrčil do kapradí a jeho zlaté oči pozorně sledovaly malou mýtinu uprostřed lesa. Kočka se třemi mláďaty se tam ráno uložila k odpočinku. Teď už se slunce přehouplo přes poledne a na mýtině se stále nic nehýbalo.
Kocour se během dne několikrát vrátil, aby tichou skupinku pozoroval. Poslední setkání s jednou rozzuřenou kočičí mámou ho stálo roztržené ucho a hluboký šrám hned vedle oka. A také v něm zanechalo pocit respektu, který ho nutil pozorovat kočku jenom zpovzdálí.
Když se podvečerní stín lesa doplazil až ke zlatým ležícím klubíčkům, už nedokázal odolat. Zlehka tiše našlapoval mezi spadaným jehličím a červenými kapkami jahod. Dva kroky od kočky se zastavil a zavětřil. Před ním se nic nepohnulo, jenom propadlý hrudník kočičí mámy se občas zachvěl mělkým dechem.
Kocour zavadil nosem o mláďata. Dvě zůstala k jeho dotyku netečná, třetí tichounce vypísklo. Stáhl se a sledoval matku, ale ta se ani nepohnula. Vzal živé kotě za kůži na krku, odnesl ho pod nejbližší keř a téměř neznatelné lupnutí drobounké páteře ukončilo jeho život.
Kocour pod keř odnesl i dvě zbývající koťata a pustil se do něčeho, co by možná nazval malou svačinkou. Stále přitom sledoval kočku. Díky novému druhu brouků bylo potravy málo. Brouci sami o sobě byli sice výživní, ale jejich lov byl náročný a nebezpečný. Kocour si zatím troufal jenom na opozdilce z dosahu hejna.
Kočka se za celou dobu ani nepohnula, ale náznak dechu jí stále pozvedal žebra.
Kocour se důkladně jazykem očistil a pak jím přejel i po kočce. Pečlivě jí ze srsti a kůže odstraňoval všechny stopy po mrtvých mláďatech.

Po dvou letech kočičí máma odpočívala natažená na velkém kameni a nechávala si prohřívat kožich odpoledním sluncem. Velká moucha jí bzučela kolem ucha a nutila ji každou chvíli s ním zatřepat. Ale ani tak se kočka nenechala vyprovokovat k ústupu. Dokud na kámen svítilo slunce, nehnula se z něj.
S večerem se protáhla, hlasitě zívla a loudavě se vydala ke skalám. Už tam na ni čekali kocour a tři velká černá koťata. Ráno se společně vypravili na lov a teď se spokojeně olizovali a černá srst se jim blýskala při každém pohybu. Kocour byl černý bez nejmenší poskvrnky, ale koťata po matce zdědila pár zlatých a našedlých flíčků. Díky nim se ve skalách a jeskyních ztrácela ještě lépe, než jejich rodiče.
Kočka se každého dotkla nosem na přivítanou a následovala je do jeskyně, která se stala jejich domovem.
Černého kocoura potkala kdysi v její dávné minulosti potom, co jí zranil nový velký hmyz. Kocour ji chránil a nosil jí jídlo, dokud se neuzdravila. Od té doby byli spolu. O svoji stravu se dál starala sama. To, čím se živil její druh a mláďata, ona jíst nemohla. Pokoušela se nasoukat brouka, kterého jí kocour přinesl, do žaludku, ale nikdy tam dlouho nevydržel. A každý takový pokus odnesla záchvatem malátnosti. Všichni se s tím smířili. Kočka lovila v lesích jako celý svůj život a kocour koťaty prolézali jeskyně a hledali slizký ale výživný hmyz. Scházeli se večer, aby spolu odpočívali a užívali si posledních chvil, kdy je rodina pohromadě. Mláďata rostla a rychle se osamostatňovala. Toto byl třetí vrh zlaté kočky s černým kocourem. Pokaždé byla čerstvě narozená mláďata větší než ta předešlá.
Ještě jednou se jeskyní neslo tiché pískání malých černých klubíček, když se drala k nejvýhodnější pozici u mámina břicha. Po týdnu, kdy mohla kočka čtvrtý vrh opustit, zmizela na jedné ze svých výprav za potravou.
Kocour stál na prahu jeskyně kam nesměl, dokud nedostal od kočičí mámy svolení, a díval se, jak se k němu nemotornými přískoky ženou čtyři zuřivě pištící černé příšery. Pomalu se otočil a vedl je dál do jeskynního labyrintu. Naučí je lovit brouky, jako všechna ostatní mláďata. Pak se vydá hledat jejich matku.

...........................................................................

Oficiální zpráva z pátrání po zoologovi Tinsteru Ostarividovi
Na základě oznámení o ztrátě spojení se známým zoologem Tinsterem Ostarividem provedla hraniční hlídka pátrání na jeho poslední udané pozici v Protilehlých horách.
Byl nalezen tábor vědce s mapou, kde byla vyznačena místa, kam se zoolog chystal na svá pozorování. Hlídka v okolí tábora neobjevila po Ostarividovi žádné stopy a vydala se ho hledat na místa označená na mapě. Na druhém vytipovaném místě hlídka nalezla torzo těla vědce. Podle ohledání byl napaden brouky živojedy, kteří z něj vysáli veškerou životní energii. Vedle těla bylo nalezeno zařízení na záznam obrazu a zápisník s poznámkami o pozorování živojedů a dalších živočišných druhů obývajících Protilehlé hory.
Obrazový záznam odhalil výskyt nové kočkovité šelmy, která se při lovu specializuje na lov živojedů. Jedná se o velkou černou kočku s hnědými a zlatými skvrnami, kterou Ostarivid pracovně nazval ‚jeskynní kočka broukožroutská'.

Popis obrazového záznamu:
Obraz ukazuje horskou louku se skalami v pozadí. Na louce se objevuje malá zlatavá kočkovitá šelma lovící drobné hlodavce. Plně zaujata hledáním potravy si nevšimla, že se k ní od skal přibližuje čelo velkého hejna hmyzu. (Brouci živojedi se na záznamu jeví podstatně větší než exempláře dosud zkoumané v přísně zabezpečeném prostředí laboratoří). Šelma si jich všímá až ve chvíli, kdy je na útěk pozdě. Její obrana je nedostatečná a po krátkém boji je z ní vysáta veškerá energie. Mezi stébly trávy zůstává ležet pouze vysušené tělíčko v takovém stavu, jaký známe z jiných útoků živojedů. Brouci se pohybují loukou pryč od zoologa pořizujícího záznam. Než zmizí poslední jedinec dochází v čele hejna ke zmatku a všichni živojedi se rozbíhají po okolí. Od skal přichází veliký černý kocour. Jakmile se přiblíží k živojedům, skáče na jednoho z nich a rozkusuje mu tvrdé krovky. Někteří brouci se do něj snaží zakousnout, ale jejich počínání nemá na kocoura žádný účinek. Se zlostným skřekem je setřásá a klidně dojídá jejich uloveného druha. Tato šelma si očividně vytvořila obranné látky proti útokům živojedů a brouci se stali její primární potravou.
Po odchodu hmyzího roje Ostarivid následuje černého kocoura až ke komplexu jeskyní ve skalách. Dovnitř nevstupuje, ale do deníku hned na místě zaznamenává, že v jeskyních se pohybuje podobných zvířat větší množství. Soudí tak podle zvukových signálů, kterými se velké kočkovité šelmy dorozumívají.
Obrazový záznam pokračuje odchodem vědce od skal. Na louce je překvapen velkým rojem živojedů. Záznamové zařízení padá do trávy a na krystal se nahrává rychlý a bolestivý konec významného zoologa.

Dodatek k záznamu označený jako „PŘÍSNĚ TAJNÉ“:
Na posledním záznamu je patrná vysoká postava humanoidního typu s dlouhými bílými vlasy , která bere zařízení prsty s černými nehty a vypíná ho. Podle pátrání tajné skupiny VLPH (Výskyt lidí v Protilehlých horách) je možné, že se jedná o příslušníka zakázané sekty Wraithů, kteří žijí v Protilehlých horách a provádějí neschválené manipulace s DNA lidí i jiných tvorů. Tento záznam byl předán VLPH a následně byl ze záznamového zařízení Tinstera Ostarivida vymazán.

Závěr oficiální zprávy:
Komise určená k prozkoumání nashromážděných údajů z poslední výpravy zoologa Ostarivida vzala na vědomí nový druh predátora – tzv. velkou „jeskynní kočku broukožroutskou“ a nadále NEDOPORUČUJE další pátrání a výzkum v Protilehlých horách z důvodu vysoké nebezpečnosti celého území. Protilehlé hory budou nadále označeny jako zakázaná oblast a Hraniční hlídky všechny narušitele neprodleně zadrží a posléze předají vyšetřovatelům k dalším právním úkonům.

..............................................................................................

V Protilehlých horách se s přicházející nocí prodlužovaly stíny. Kocour spokojeně olízl hlavičku nejbližšího kotěte. Všechna čtyři mláďata z posledního vrhu bez problémů přešla na pevnou stravu složenou převážně z velkého hmyzu. Ještě pár dní, ještě pár úspěšných loveckých výprav, a kocour je bude moci opustit. Postarají se o sebe sama. Poodešel k jedinému východu z jeskyně a uložil se mezi kamením. Koťata se přitiskla k sobě a po náročném dni rychle usnula. Kocour ještě chvíli ležel s hlavou zdviženou a nasával chladný večerní vzduch. Ještě pár dní a půjde si najít novou družku.

Nadine sebou trhla. Prásknutí, které bylo slyšet za dveřmi, nemohlo být od dveří zavřených průvanem. Tak dveře na Atlantis nefungovaly. Vstala a zvědavě vyhlédla do chodby.
„Co se stalo?“ zeptala se.
Andoriel se shýbala, aby posbírala rozsypané tablety. Hrnek se kutálel opodál a káva z něj vytvořila louži právě před Nadinými dveřmi. Erin postávala na druhé straně chodby a zamračeně sledovala kamarádku.
„Ale nic,“ mumlala Andoriel odpověď mezi tichými nadávkami. „Jenom jsem si toho naložila moc.“ Narovnala se a upravovala hromadu tabletů v náručí. „A je po kafi,“ povzdechla si. Varovně se podívala na Erin. „Mlč!“ řekla jí přísně.
Erin jen pokrčila rameny, kývla na Nadine a vykročila dál chodbou.
Nadine stála mezi otevřenými dveřmi a musela se začít smát. Obě knihovnice mizely za nejbližším rohem. Ještě než se jí ztratily z dohledu, Andoriel znovu zavrávorala. Snažila získat ztracenou rovnováhu a oběma rukama chytala hromadu, která se jí v náručí rozjížděla do všech stran.
Nadine sklopila pohled před vlastní dveře, pobaveně zavrtěla hlavou a šla si do pokoje pro komunikátor. Zavolat úklid jí netrvalo dlouho. Zároveň zjistila, že Samantha je ve své kanceláři. Stáhla nový soubor, pečlivě překročila nepořádek na chodbě a vydala se k řídící místnosti. Malá procházka jí udělá dobře.

Jako obvykle děkuju za všechny komentáře

18.5. přijde Vizuri anataka Více zde:

Toto je spoiler!!!:

Teyla bude hledat Kannana a najde pro sebe a pár svých přátel zajímavé dobrodružství. Rodney si pochutná na kávě, Erin pozná, jak zvláštním způsobem se mohou plnit přání, a Andoriel se setká se 'sestrou' a jistými křišťálovými kalíšky.

nezklamala si jako obvykle to bylo vynikající co by se mohlo Erin splnit
za přání

[andoriel]

Ještě, že to kontroluju. Nepřišlo mi oznámení, že mi někdo píše

Děkuju, posedlíku
Jo, přání, to je zapeklitá věc

[Aiwendill]

Tak táto časť sa mi zatiaľ páčila zo všetkých najviac. Mačky ja mám veľmi rád, obzvlášť také, čo papajú chrobáky a wraithov a ...

[andoriel]

Díky, Aiwendille
Tyhle kočičky nepapají Wraithy. Jenom broučky
A já myslela, že se Ti nejvíc líbila Via dimidia

[Aiwendill]

Via Dimidia sa mi páčila a pohladila moje ego, ale táto časť bola krajšia a celkom vážne som si ju pri čítaní prežil, akoby som to videl na vlastné ošišká...

[andoriel]

Takže můj pokus o "National Geographic" uspěl? To jsem ráda Další espévéčka tak roztomilá nebudou. Ze zvířátek tam zůstanou jenom ti broučci. Aspoň tedy v dalších dvou už napsaných.

Toto je spoiler!!!:

Doufám, že se taky dočkám nějaké radosti a necháš mi pár Broučků na hraní.

Sleduju už docela dlouho komunikaci v tomhle povídkovém zálivu a je prostě dokonalá!

[andoriel]

Díky, Dašo Jsem ráda, že se bavíš nejen nad příběhy.

[Aiwendill]

Andoriel: mám dojem, že ťa nepoteším. Poslal som svoj príbeh pár minút dozadu cez email a 59. kapitolu nebudeš mať rada...

[andoriel]

Já vím, Aiwe. Můj spoiler byl reakce na Tvůj mail, i když jsem přílohy ještě nečetla. Uvidím zítra. Na 59. kapitolu si zvlášť udělám čas. Třeba napíšu ještě nějakou povídku o neblahém konci jednoho wraithského velitele...
Ale ne. Vyhrožuju naplano. Je to Tvoje povídka a můžeš s ní samozřejmě nakládat, jak uznáš za vhodné. Snad budou Wraithíci aspoň důstojní nepřátelé (povzdech jsem ve smajlících nenašla)

[Aiwendill]

ano, budú dôstojní nepriatelia, podarí sa im vyradiť niektoré aničkiné lode a ona bude kvôli tomu veľmi nespokojná. Uvažujem, že do jej príbehu zaradím aj tieto tvoje mačičky a Anička ich začne chovať ako domácich miláčikov...

[andoriel]

Jééé. To se mi bude líbit. I ta nespokojená Anička A kde bude hledat pro kočičky potravu? Bude pěstovat broučky? To se mi bude taky líbit

[Aiwendill]

zmutuje za pomoci ich DNA nejakých úbožiakov z Pegasu a potom ich pustí, aby lovili Wraithov...

[andoriel]

Včetně velitele Aiweho? Zdrávi došli

A ještě pořád nevím, čím bude kočičky krmit

[Aiwendill]

nie, toho si chytí, dá ho vypchať a postaví do vitrínky...

Tak pozor! Tady se někdo chystá na Wraithíky? Začínám nabíjet energetické kanóny!

[andoriel]

Do vitrínky k lednici, aby do ní nechodila po nocích mlsat
Ještě pořád nevím, co bude s jídlem pro kočičky

Jsem ráda, že na ochranu neúžasnějších mimozemšťanů v celém vesmíru nejsem sama. Díky, Šano

Jsem ráda, že na ochranu nejúžasnějších mimozemšťanů v celém vesmíru nejsem sama. Díky,

Alebo sa mýlim?
A poviedočka výborná, aj keď niečo podobné som čakal , ale nie o tom ako vznikol tento druh.

[andoriel]

No, a prostě si to neodpustí
Tak vidíš, Puk, dočkal ses a nemýlíš se

Tak už začínám být čitelná? To je skoro škoda Snad se mi podaří ještě někdy překvapit

Děkuju

Nie čitateľná, ale ja som si v duchu prial nech je to o týchto mačičkách a prianie sa mi splnilo.
Možno som čitateľný ja.