sice jsem si přál, abych se zde rovnou mohl poclubit jak mám za sebou další semestr a cesta pro další psaní je tedy volná, nicméně profesor jaksi ještě neopravil ten včerejší výplod, tudíž vám ještě neslíbím, že se na nových dílech bude pilně pracovat
dnes taky dokončíme začátek jedné vývojové linie, která se přes první sérii protáhne až do té druhé, kde žřejmě stejěn nebude vyřešena..
(jen malý doporučení, všechny půlené díly je lepší si pak ještě jednou přečíst jako celek, bude to možná dávat větší smysl a rozhodně to vyřeší nějaké zapomenuté otázky...)
korekci provedl Jakop a Patas, děkuji za snahu a pokud něco uniklo omluvte mě i mé kolegy
7. Díl (Rozděl a panuj - Divide and rule) PART II
Mléčná Dráha, Chulak, 19. Června 2009
„Rya’cu, mí muži na střechách domů spatřili tisícovky bojovníků pochodovat k naší pozici z východu…“
„Dobře, ať se půlka mužů postaví od rohu k rohu každé ulice vedoucí sem,“ přikázal Rya’c a vypálil přes barikádu jeden z dalších úspěšných projektilů.
Jeho přítel jej však chytil za ruku a upoutal jeho pozornost.
„…a taky ze západu!“
„Co máme dělat?“
„Ponechej zde třetinu mužů pod mým velením, ty si vezmi další třetinu na západní úsek a…Valer, ať si vezme zbylé muže k východním zdím, musíme vydržet dostatečně dlouho,“ vyrojil se Rya’covi v hlavě plán, který nezahrnoval možné přežití.
„Dostatečně dlouho? Na co?“ myslel si o Rya’covi že zešílel, když se chce měřit s obrovskou přesilou, která na prozatím opevněné pozice mířila ze všech stran, krom severu, z něhož žádná cesta nevedla.
„Pošli děti a ženy do mého domu, ať vzbudí Kar’ynu…”
„Ale k čemu…“ přerušil Rya’c svého přítele naznačujíc mu, aby byl zticha.
„Pod mým domem vedou staré nepoužívané odtokové kanály, které zde postavil Ra, než Apophis přebral vládu nad Chulakem. Těmi se všichni dostanou na Cord’aiské pláně, odkud je to jen co by kamenem dohodil k bráně,“ nastínil svůj plán Rya’c, který počítal jen se záchranou dětí a žen.
„Ale kam půjdou, Ravenovi muži a jeho rebelie je už určitě na všech planetách, které spravujeme. Měl to předem perfektně promyšlené,“ neskrýval svoji nenávist k vůdci opoziční strany.
„V mém nočním stolku jsou adresy pozemských stanovišť pro případ nouze, ať Kar’yn všechny vezme na stanoviště Omega, Raven se neodváží pronásledovat je sem, není hlupák, aby se postavil pozemským bitevníkům,“ rozhodl Rya’c a poslal svého přítele, aby zprávu předal své ženě, která spolu s Rya’covou ženou povede uprchlíky na Omegu.
„Reme, pošli s nimi i několik svých mužů, aby je hlídali a chránili před útoky, které dříve nebo později přijdou, až Ravenovi dojde o, co se snažím.“
Rem jen kývnul, že rozumí a co nejrychleji běžel za svojí ženou, která se s rukama na uších krčila u jednoho z domů.
„Dro‘nek, tady jsi,“ objal svoji ženu a vylíčil ji Rya’covi příkazy, kterými se okamžitě řídila a začala svolávat ženy a děti k Rya’covu domu.
„Miluju tě,“ zavolal za ženou a stejně jako ona, nahnal třetinu bránících mužů do úzkých uliček, kde nehrál roli počet, ale odvaha, síla a výdrž.
O několik hodin později
První ženy a děti vylezly ze starých, travou prorostlých odtokových kanálů, jimiž bylo celé město protkáno a jejich vyústění sahalo hluboko do území Cord’aiských plání, přes něž už to byl jen kousek k vytouženému úniku z téhle planety. Po Kar’yně a Dro’nek vyšli na měsíční svit i první muži, kteří se zbraněmi připravenými na cokoliv čistili první metry trasy, která jim ještě skrz les zbývala.
„Dávejte pozor, mohl by zde někdo být,“ tišil hluk za svými zády jeden z mužů a sám se neohroženě vydal do nedalekého lesa, jímž museli všichni projít.
Naštěstí pro ně nikdo nehlídal z orbity, neboť i zde, v těch několika hlídkujících Ha’tacích došlo k útokům Pravých Jaffů na Bratrstvo, jenž se stejně jako Rya’cova armáda nehodlalo vzdát.
Město Chulak
Stejně jako v ostatních městech na planetě, tak i v hlavním městě se do sebe obě strany pořádně pustily. Mrtví na obou stranách sahali do stovek a zranění do tisíců, což rozhodně nebylo málo, na to kolik hodin uběhlo od prvního útoku. Rya’c ověnčený několika šrámy bojoval stejně hbitě a odvážně jako jeho otec, který se teprve vracel ze své výpravy, když se Rem s krvavým šrámem na pravém rameni na chvíli zastavil za svým přítelem, na němž už taky bylo vidět, že mu docházejí síly.
„Rya’cu, nemáš nějaké zprávy od našich žen?“
„Poslední teprve před půl hodinou opustila město, a pokud šlo vše hladce, už by měli zadávat adresu na Omegu, kde je přivítají s otevřenou náručí,“ snažil se překřičet bojovou vřavu, která se v západní a východní části zvrhla v potyčku muže proti muži.
„A jak jste na tom vy?“ poukázal na zaschlou krev pravého ramena.
„Držíme se, jejich početní výhoda je jim v úzkých uličkách docela k ničemu, i když nás už začínají porážet. Čerství muži bojují mnohem lépe než my,“ oddychl si Rem a musel uhnout útoku, který nečekaně přišel přes barikádu, přes niž se jeden z mužů poměrně náhodou dostal. Rem uhnul hlavou proti výpadu nožem, když jej Rya’c zachránil před dalším výpadem, který zažehnal silným kopem do kolene, na němž útočník stál. S hlasitým křupnutím a bolestí se sesunul k zemi, kde jej Rya’c dodělal a zlomil mu vaz. Pak chytil svého přítele za předloktí, levou rukou jej chytil za levé rameno a s přáním brzkého konce jej poslal zpět na své místo, kde hrstka statečných stále odolávala čím dál většímu tlaku ze strany nepřátel.
Mléčná Dráha, Stanoviště Omega, 19. Června 2009
Zatímco na Chulaku probíhala chladná noc a na Zemi zase teplý den, na Omeze se pomalu schylovalo k chladnějším týdnům. Podzim, jak má být. Různobarevné listy opouštěly bezpečí svých statných vzrostlých stromů, pod nimiž během krátkých dnů a týdnů vyrostla „stanová městečka“ v nichž Athosiané a Cestovatelé trávili své volné chvilky. Všichni společně však usilovně pracovali na vybudování vůbec první exoplanetární infrastruktury, kterou se mohly pyšnit jen ty nejlidnatější a nejdůležitější planety jednotlivých mocenských bloků. To samozřejmě vyžadovalo spoustu materiálu, který se sem částečně dovážel ze Země, ale IOA chtělo, aby se Athosiané naučili používat pozemské stroje, které v mnohém ulehčovaly práci. Ať už to bylo v zemědělství, nebo těžebním průmyslu, který se zde začal ve větší míře rozvíjet. Naprosto podrobné skeny totiž odhalily obrovská ložiska trinia, několik kilometrů pod zemským povrchem, vedle nichž ležely gigantické zlaté žíly a ložiska železné rudy. K řádně odvedené práci však každý pracovník potřebuje především teplo domova, které zde jaksi chybělo. I proto bylo jedním z prvních úkolů pro Omegu vystavět kamenolom, palírnu cihel a železárnu, v nichž by mohly Athosiané za přispění pozemšťanů začít vyrábět základní stavební prvky, které jsou hned po jídlu nejdůležitější pro rychlý rozvoj. Z jednoho stanu, jenž obývala mladá Athosianka, která kvůli sklizni přišla o oba své rodiče, se v brzkých ranních hodinách doslova vykutálel mladý seržant Woodcomb, který ještě s kalhotami na půl žerdi utíkal od přítelkyně na základnu. Dave se na základně staral stejně jako jeho dobrá kamarádka Lisa o řízení provozu skrz bránu, která už byla zhruba osm minut v provozu a skrz ni proudily desítky dětí a žen naráz.
„Kar’yno, co tady děláte a kde je vlastně Rya’c?“ přešel generál West, velitel základny k ženě, která vedla skupinu na Omegu.
„Raven v Teal’cově a Bra’tacově nepřítomnosti rozpoutal občanskou válku,“ těžce oddechovala a zároveň popoháněla své lidi pryč z místnosti, aby se udělalo místo pro další příchozí.
„Co?“
„Využil nepřítomnosti většiny loajálního vojska Bratrstva a v pro něj vhodnou chvíli se rozhodl převzít vládu,“ vysvětlila překvapenému Westovi a raději nemyslela, co se teď děje na Chulaku.
„A kde jsou Teal’c s Bra’tacem?“
„Před čtyřmi dny odletěli na Velonu, kam unikli radikálové odtrhnuvší se od zbytku jaffského národa.“
„Jak dlouho trvá cesta na Velonu?“ přemýšlel West, že by se oběma hodila v následujících dnech pomoc.
„Zhruba dva a půl dne, ale podle zpráv, které mi říkal Rya’c je už Teal’c na cestě zpět a přiletět by měl do dvou dnů.“
„Takže Raven v tuto chvíli bojuje s Rya’cem a jeho vojáky proti Ravenovi a jeho stoupencům, zatímco Teal’c s Bra’tacem letí do pasti?“ jen pro jistotu sesumíroval nejdůležitější fakta, která za rozhovoru s Kar’ynou postřehl.
„Liso, spojte mě přes subprostorové vysílače se Zemí,“ nařídil operátorce brány a ještě než odešel, ujistil se, že se na všechny jaffské ženy a děti dostanou rezervní přikrývky, aby se venku mohli alespoň do něčeho zabalit.
Mléčná Dráha, Chulak, 19. Června 2009
Rya’covi vyčerpaní muži už více než patnáct hodin v kuse usilovně bránili pro Bratrstvo perfektní místo, které jim na jejich poměry umožňovalo se nepřátelským jednotkám více než vyrovnat. Vyčerpání si ale začalo pomalu vybírat svoji daň a východní křídlo bráněné Valerem po tuhých soubojích konečně padlo. Střed bránící linie byl prolomen a hrstky nažhavených mužů se hrnuly skrz a zabíjeli každého, kdo přišel do rány. Dokonce i Rya’c polknul těžkou slinu v krku, když uviděl, jak jeden z mužů protnul Valerovi hrdlo svým jaffským dvouhrotovým nožem. Raven jako vítěz vstoupil do „arény“ po jejichž bocích bylo obecenstvo, které jej vzývalo i nenávidělo. Jeho muži drželi zbytky Rya’cových sil v hrsti a jen díky jeho rozkazům už nikdo další nezemřel.
„Tíchóóóó,“ rozkřikl se po celém náměstí, zatímco se snažil uklidnit rozběsněný dav poražených.
Když se dav konečně utišil, k nebi vyletěly jeho ruce, kterými se snažil strhnout dav při svých častých proslovech, na nichž si postavil svoji reputaci.
„Bratři a…“ rozhlédl se kolem sebe, když si uvědomil, že v řadách Bratrstva chybí veškeré ženy a děti.
„Bratři, bojovali jste statečně. Ale zbytečně. Dnes jste okusili trpkou porážku lemovanou mnoha mrtvými spolubojovníky, kteří by dnes mohli ještě žít, nebýt zde Rya’ca, syna Teal’cova a jeho zpupného dětinského přesvědčení, že se hrstka, může postavit silám mnoha. Dám vám ještě jednu šanci. TI kdož chtějí, mohou bezpečně zůstat ve městě, kde s nimi bude zacházeno jako se sobě rovnými, zbytek, bude vyhnán pryč ze soustav ovládanými národem Pravých Jaffů,“ honosil se svoji výhrou a působil jako naprosto šílený člověk, kterému se zachtělo dobývání.
„Nyní máte pět minut na to, abyste se rozhodli,“ spustil po dlouhém čase své ruce a začal nahlas počítat.
Po pěti minutách se jen někteří odvážili vystoupit z řady, aby se podvolili a zbytek? Ten byl se svázanými rukami odvlečen přední bránou přes Cord’aiské pláně a hustý starý les, kterým před několika hodinami proběhly i ženy s dětmi. Ty už byly několik minut v bezpečí Omegy, takže se Rya’cova strategie vyplatila. Z vrcholku Cord’aiských plání mohl Rya’c spolu s ostatními zajatými Jaffy pozorovat nekonečně dlouhé řady zajatých mužů, žen a dětí, kteří byli transportováni z ostatních měst posetých po poměrně rozlehlém úrodném území. Mohly jich být desetitisíce a všichni mířili k jednomu místu – bráně. Když stráže dovedly zajatce k bráně, davem „ochránců“ se prodral Raven, aby si mohl užít ten pohled na poraženecký výraz v Rya’cově obličeji.
„Rya’cu, můžeš zadat jakoukoli adresu mimo území ovládané jaffskou radou!“ chtěl v odcházejících vyvolat pocit bezpečí, že je Raven nebude následovat, což měl i přes svoji zjevně porušenou osobnost v plánu, neboť byl přesvědčen, že nejsou pro Pravé Jaffy nebezpečím.
Rya’c vyhrabal ze své paměti adresu původního stanoviště alfa, které bylo zničeno Anubisem, aby mohl svůj lid bezpečně převést na jinou planetu, odkud zamíří na adresu, kterou nechtěl Ravenovi prozradit.
„Dohlédněte na jejich odchod,“ užil si chvilku svého vítězství a zamířil zpět do Chulaku, do svatostánku rady, kde chtěl ihned zahájit „diktátorskou“ vládu, s níž měl obrovské plány.
Mléčná Dráha, Stanoviště Omega, 21. Června
Všechny ženy a děti byly v rámci možností „ubytovány“ a bylo jim zaručeno alespoň nejnutnější vybavení a suroviny k přežití. Generál West už delší dobu postával u obrazovky, kde mu plukovník Caldwell spolu s plukovníkem Ellisem přednášeli události posledních minut.
„Teprve před několika minutami jsme dorazili do Chulakské soustavy. Ty nové generátory zatím poskytují dostatečně stabilní energii pro maskování, takže o nás zřejmě neví, i když nás mohli zachytit na dálkových senzorech,“ nechtěl radši Ellis předbíhat události blízkých minut.
„Nějaké zprávy o vývoji bojů?“
„Boje skončily a podle zástupu tisíců Jaffů u brány předpokládám, že Rya’c a jeho přátelé prohráli a Raven, je teď posílá bůh, ví kam,“ shrnul data ze senzorů, která mohli obě lodě a Asgardé poskytnout.
„Můžou naši operátoři podrobně vyfotit adresu z DHD?“ napadlo Westa, ale oba plukovníci měli lepší nápad.
„Pošleme dolů jednotku v jumperu, aby nám adresu vyfotili,“ usmál se Caldwell a natočil hlavu napravo, jakože sleduje Ellise, který netrhal partu, a společně ukázali Westovi vnitřky svých uší.
„Máte přesný čas, kdy by se měl Teal’c s Bra‘ tacem vrátit?“ měl West poslední otázku, kterou oproti ostatním věděli oba plukovníci i oba Asgardé naprosto přesně.
„ETA je pět hodin dvanáct minut osmadvacet sekund,“ objevil se vedle obou mužů třetí obraz odpočítávající čas do návratu Bratrstva.
„Snažte se nevyvolat další válku,“ usmál se ironicky West a ukončil spojení.
Ze zamaskovaného Daedala vylétnul zamaskovaný jumper, který okamžitě zamířil nad oblast s bránou, kde se před vchodem na jinou planetu tísnily tisícovky žen, mužů a dětí.
„Držte se,“ podíval se pilot po svých společnících, kteří jej chtěli na tomto výletu doprovodit.
Nejpřímější cestou střemhlav zamířil nad naquadahový kruh, nad nímž v poloze čelním sklem k DHD na několik vteřin zastavil, aby mohl adresu svým foťákem ostře vyfotit a následně přenést do lodní databáze, kde se během vteřin objevil výsledek.
„Původní Alfa stanoviště,“ ohlásil operátor, přičemž přenesl adresu planety – P3X-984, na obrazovku.
„Spojte se se Zemí, ať na P3X-984 pošlou nějakou loď,“ přikázal Caldwell a usedl do křesla, z něhož pozoroval nic netušící pětatřicítku Ha’taků, která se postupem času shromažďovala nad hlavní planetou.
O 5 hodin později
Zatímco stovky a tisíce Jaffů pomaličku opouštěly vzkvétající hlavní planetu „bývalé“ jaffské republiky, senzory Ravenových Ha’taků ve vedlejší soustavě zachytily hyperprostorovou stopu, která končila jen několik desítek kilometrů před blokádou, kterou pro Teal’ca přátelské pyramidové lodě vytvořily. Teal’c pochopitelně blokádu pochopil a okamžitě se spojil s povrchem a konkrétněji s chrámem, v němž se Raven pohodlně zabydlel.
„Ravene, proč tvoje Ha’taky blokují mé lodě?” zjevně očekávajíc, co mu Raven řekne, pomalu přešel k ovládání zbraňových systémů.
„Teal’cu, aniž bys to tušil, dal sis dýku do zad, když ses rozhodl vzít si, co bývalo naše,“ naznačil důvod zrady Raven.
„Když jsi pak odeslal zprávu, že tvá výprava byla zbytečná a vzal sis s sebou půlku vojska, byl bych hloupý, kdybych toho nevyužil,“ usmál se Raven a vyzval Teal’ca k dalšímu kroku.
„Ano byl bys hloupý, kdybys toho nevyužil, ale jsi hlupák, pokud si myslíš, že tímto to skončí. Budu tě honit třeba i do jiné galaxie a pomalu tě zabiju,“ začala Teal’covi naskakovat žíla na krku, jak mu stoupal krevní tlak.
„Opravdu si to nemyslím, ale vím Teal’cu, tady a teď to skončí. Dám ti ale možnost se vzdát a přenechat mi všechny lodě,“ usmál se ještě více, když se Teal’cova žíla zvýraznila a výraz na jeho tváři stále více kameněl.
„Tomu tvému vyjednávání chybí už jen slib, že nás necháš v naprostém klidu odejít jinam,“ vrátil možnost rány na Ravenova bedra.
„Nechám, dokonce i teď tvoji stoupenci odchází na Rya’cem vybranou planetu,“ přičemž se Teal’c šel přesvědčit k senzorům, které hlásily tisíce Jaffů u brány.
„Víš, že bych radši zemřel, než se vzdal takovému zrádci, jako seš ty,“ utnul veškerou konverzaci a poslal všem svým lodím souřadnice kam pálit.
Sám začal ostřelovat vládní chrám na Chulaku. Nikým neočekávaný krok přinesl své ovoce. Desítky jasných žlutých světel se jako blesky snesly černou oblohou a s dunivým úderem dopadly na chrám, který se v mžiku doslova vypařil. Raven a další jemu loajální byli smeteni z povrchu zemského a Praví Jaffové dostali krutou ránu, která je stmelila ještě více.
Následná situace, která následovala, se snad nedala popsat normálními slovy. Hněv, který se šířil těly Ravenových přívrženců, neznal mezí a snad i proto všechny Ha’taky zaměřily Teal’cův „vůz“ a neuvěřitelně koncentrovanou palbou mu po pouhých patnácti sekundách vyřadily štíty, které však nahradila nyní již odmaskovaná dvojice pozemských plavidel, které v řadách Ravenových mužů vyvolaly lehkou paniku. Hlídkující muži utnuli spojení s bránou a téměř okamžitě začali pálit do řad Bratrstva, které ihned začalo transportovat své lidi na paluby, i za cenu přetížení cirkulačních a vzduch vytvářejících systémů, k čemuž se přidala i pozemská plavidla.
„Teal’cu musíme vypadnout, jsme zde, abychom vám pomohli uprchnout na Omegu, ne vyhrát válku,“ podíval se Caldwell do kamenné tváře statného Jaffy, zatímco jej ujistil, že Země již na bývalé stanoviště Alfa vyslalo jinou loď, aby pomohla Rya’covi a zbytku uprchlíků dostat se na Omegu.
„Nem…“ přerušil Teal’ca Ellis.
„Jestli chcete obětovat další lidi tak prosím, ale my letíme na Omegu, kde už jsou vaše ženy a děti,“ nedal Ellis Teal’covi jinou možnost.
Ha’taky okamžitě převedly energii do svých hypermotorů a okamžitě skočily do nejbližšího systému s bránou, aby ulehčily přetíženým systémům.
„Doufám, že za námi nepoletí,“ modlil se Ellis, kterému se nechtělo proti takové přesile bojovat.
Mléčná Dráha, Stanoviště Omega, 22. Června 2009
Na stanovišti Omega se nacházelo již více než patnáct tisíc jaffských uprchlíků, kteří s sebou neměli nic ze svých cenností a vzpomínek na domov, který jim Raven vytrhl z rukou. Jediné, co je mohlo těšit, bylo to, že jsou nyní v bezpečí u přátel, kteří poskytovali veškerou možnou pomoc.
„Kolik ještě budeme mít příchozích?“ ozval se v Jiově vysílačce West, který už neměl odkud brát rezervní zásoby.
„Ještě asi tři tisícovky,“ uklidnil Ji Westa a dál dohlížel na přesun.
O několik hodin později, kdy se brána zavřela, prošla branou poslední dvojice Jaffů, která chtěla projít jako poslední, aby dohlédli na přesun svých druhů. West osobně se šel na poslední příchozí podívat a šel zjistit, jak moc zlé to na Chulaku bylo, neboť tito muži vypadali, že budou o posledních okamžicích před uzavřením brány vědět více než Jaffové, kteří už prošli.
„Pánové, jak to…“ nedokončil větu, když oba Jaffové strhli své jaffské hábity, pod nimiž ukrývali naquadahové košile obložené několika bombami tekutého naquadahu.
„Ba’al posílá pozdravy,“ usmál se jeden z nich, když se z jeho těla začala šířit neuvěřitelně silná rázová vlna, která předběhla i samotný oheň, jenž doháněl, co mohl.
Spodní patra základny se mohutně otřásly a téměř okamžitě se betonovými zdmi začaly šířit obrovské pukliny procházející do samotné skály, která se za zničujícího hluku sesunula k zemi a uvěznila, nebo zabila pod svými troskami tři stovky pozemských vojáků a více než čtyři tisíce uprchlíků, kteří ještě nestihli vyjít na světlo světa.
snad se díl líbil a asi se stane tradicí, že vás po konci dílu lehce navnadím na další díl: