StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

To chce čas

Vylez zpoza pece, svaž si uzlík buchet, vydej se do světa, sesbírej nějaké rozumy, vrať se za námi a čas ti do zítřka rychle uteče

hahahaha

opět středa a opět nový díl...teda spíš druhá část novýmu dílu... snad si to užijete a snad se vám bude líbit i menší 18+ část, kterou nakonec nebudu dávat do spoileru...stejně si to každý přečte

korekce Jakop a Patas

8. Díl (Návštěva - Visitors) PART II

Mléčná Dráha, Galar, 1. Července 2009
Zatímco se v zasedací místnosti Atlantidy rozhodovalo o možné budoucnosti celé galaxie, v jednom ze sektorů dřívějších goa’uldských území, se na měsíci chráněném Asgardskou smlouvou o chráněných planetách, mohlo rozhodovat o budoucnosti Země, a především pak Atlantidy. Při spojení s dokovací stanicí se totiž Rodney na popud plukovníka Carterové dozvěděl, že Antikové vystavěli po celé galaxii mnohem více základen, než se původně myslelo. Po Zemi, Měsíci, Marsu, Proclarush Taonas, Orbáně a asteroidu na okraji galaxie, tak na řadu přišla poslední dostupná základna, která se k překvapení všech skrývala na měsíci, s jehož obyvateli Země v minulosti, před příchodem orijských vojsk obchodovala. Po křížové výpravě však vztahy mezi oběma národy utichly a stejně jako s Orbánci a Kelowňany, měl být s Galarany opětovně navázán kontakt. Kvůli přítomnosti Thora při zasedání zástupců Aliance Mléčné Dráhy byl do služby povolán Daedalos, který byl při akcích v Mléčné Dráze nováčkem. S sebou na své palubě vezl celou nynější SG-1 s již začleněným Chrisem Evansem. Jak se již stalo rutinou, při jakékoli dlouhodobější cestě lodí, se celý tým na nadcházející misi koncentroval společně. Ať už to bylo v jídelně, ubikacích nebo v tělocvičně, kde se právě utkával Ronon s Chrisem, kterého si i přes prvotní odpor docela oblíbil. Byl to soupeř, který s ním kromě Teyly a tak trochu Johna jako jediný dokázal držet krok a s každým dalším soubojem bylo pro Ronona těžší a těžší jej porazit. I proto si jej vybíral na úkor Shepparda, což mu nevadilo, protože tak mohl trávit více času s Teylou, která s ním také ráda trávila volný čas. I nyní jej spolu trávili a stejně jako Ronon s Chrisem se oddávali bojovému tréninku, v němž se John taktéž od začátku velice zlepšil a byl schopen Teylu porazit, zatímco od Ronona vždy dostal výprask. Cesta na Galar trvala téměř dva dny, a proto nebylo divu, že se celý tým začal i přes četné tréninky trošku nudit. Naštěstí zbývalo již jen několik málo minut do výstupu z hyperprostoru, jehož tunel ústil na okraji sluneční soustavy. Daedalos plynule přibrzdil po návratu do normálního prostoru a se zapnutými skenery zjistil během chvíle vše důležité o místní sluneční soustavě. Bohužel zprávy byly krapet jiné, než Caldwell, celá SG-1 i SGC čekalo. Na stabilní orbitě Galaru se nacházela poměrně početná skupina vesmírných lodí, které dle databáze odpovídaly Aschenské konfederaci. Přesněji to byl třetí úderný svaz, který pro Ascheny plnil velice důležitou podpůrnou roli, když se v galaxii objevily neznámé lodě našedlé barvy s velkým bíle zářícím jádrem. Daedalos se ihned zamaskoval díky nové generaci naquadahových generátorů třídy Mk.III, které oproti druhé generaci dokázaly poměrně stabilně držet maskování i po dobu několika dlouhých hodin až dnů. Škoda však již byla napáchána a polovina lodí úderného svazu byla na cestě k poslední známé souřadnici, na níž se pozemská loď před zamaskováním nacházela. Senzory všech aschenských lodích pracovaly na sto procent, alarm houkal jako na lesy a jindy klidní Aschenové byli nervózní v očekávání, co se bude dít. Naštěstí senzory nezachytily nic, ani sebemenší tepelnou stopu. Ještě větším štěstím pro Ascheny však bylo, že Caldwell neměl v úmyslu se s takovou přesilou přetlačovat o to, kdo je lepší. Na místo toho se tým plukovníka Shepparda namačkal do malého jumperu a zamaskováni vyrazili k planetě, která teď skrývala tajemství, o němž Země možná vědět nechtěla.
„Buďte opatrní, Shepparde, budeme poblíž,“ popřál Caldwell, který nařídil vypnout nepotřebné systémy, aby pro jistotu zabránil případnému detekování, které se však s tímto krokem rapidně snížilo.
„Za chvíli se vrátíme,“ odpověděl Sheppard a zamířil na orbitu, která byla hlídána zbylou půlkou úderného svazu.
John opatrně proplul mezi loděmi a na volném místě začal skenery hledat základnu, kterou tato planeta skrývala. Senzory pracovaly na plný výkon a kde jinde začít než nad hlavním městem. A byla přesně tam, kde by ji nikdo nečekal. Přímo v centru, pod jednou z nejvyšších budov se skrýval stejně jako na Marsu podzemní bunkr, jehož nadzemní část byla v minulosti zřejmě zničena. Dnešní podoba hlavního města vůbec neodpovídala popisu Daniela, který již několik měsíců pracoval na Noxské databázi, jejíž překlad byl v necelých dvanácti procentech. Dnešní obraz města odpovídal katastrofálnímu zničení zbraněmi orijských vojsk, které se s Galarany střetly před dvěma roky. Rozbombardované město pod brutálním útokem lehlo popelem a jediné, co tu tak zbylo, bylo několik výškových budov, spolu s nejvyšší budovou překrývající vchod do bunkru. Nebylo možné zjistit, jestli to je schválně nebo náhoda, protože původní obyvatelstvo bylo orijskými vojsky stejně jako v případě Noxů zřejmě vyhlazeno. Místo nich se rozbombardovanými ulicemi procházelo početné obyvatelstvo jiného národa, který v posledních letech expandoval mimo svá v minulosti získaná území. Ano, byli to Aschenové, kteří se po křížové výpravě nikým neohrožováni rozrostli natolik, že je Země mohla považovat za vážnou hrozbu nové Aliance, jejímž jedním z cílů bylo udržet Ascheny na uzdě. Nicméně zde Daedalos nebyl kvůli tomuto cíli a tak pouze přihlížel, jak Aschenové pojali zdejší architekturu a technologie za své, jako to udělali již v minulosti s jinými národy. Opět prakticky zadarmo získali další planetu ke kolonizaci a přeměně v jednu ze svých zemědělských držav a nemuseli kvůli tomu hnout ani prstem, za který se dalo považovat falešné v genocidu převlečené spojenectví. I když Daedalos neměl do čeho píchnout, John se rozhodně nenudil a jako již tradičně stále zamaskován zastavil několik metrů od vchodu, několik metrů nad zemí, čumákem k budově. Senzory pracovaly na plný potenciál a HUD ukazoval mnoho modrých teček uvnitř i v okolí budovy, což situaci velice ztěžovalo.
„Nemůžeme tam jen tak vejít, vědí o nás,“ přemýšlel John nahlas, zatímco vymýšlel budoucí kroky.
„Všichni asi ne, ale já bych mohl,“ ujal se příležitosti Chris.
„Co?“ překvapeně vyrazil Ronon s Rodneym.
„No, v NSA jsem byl jedním z nejlepších špionů a odstřelovačů v historii, takže v tomhle případě je možnost infiltrace nasnadě,“ hájil svůj názor, zatímco Johnovi šrotoval mozek na plné obrátky.
„Dobře, uděláme to po tvém, ale seženeme ti novej vohoz,“ rozhodl se po krátké chvíli John a ohlásil změnu v misi Daedalovi, který stále zamaskován hlídal na orbitě.
„Rozumíme, Hermiod skenuje nejbližší okolí kvůli dokonalému cíli,“ oznámil Caldwell, zatímco koukal Kleinmanovi přes rameno, kde se proskenované oblasti zobrazovaly jako mapa.
Po chvíli senzory našly vhodný cíl a Hermiod obratem poslal souřadnice do jumperu. Ten vyrazil na souřadnice vzdálené jen několik kilometrů od nynější pozice. Neuběhlo ani půl minuty a Ronon již s přednastavenou zbraní na omráčení koukal z otevřených dveří do očí Aschenského historika, který na svůj tablet pečlivě zaznamenával všechna zjištěná data. Ronon se dlouho nerozmýšlel a přesnou ranou poslal Aschena do říše snů. Bezvládné tělo se sunulo k zemi a s rozvířeným prachem do okolí dopadlo. Ronon s Teylou okamžitě vyrazili z jumperu, aby tělo naložili a vzali s sebou i důkazní materiál v podobě tabletu, který stále pracoval.
„Co teď?“ přeptal se Rodney, který nikdy neviděl pravého špiona v akci.
„Mno, teď se asi převleču a pak se uvidí,“ vysvětloval Chris, zatímco ze sebe shodil veškeré ošacení.
Teyla si zakryla oči a Ronon se rozesmál, když zpozoroval Rodneyho překvapený obličej.
„Příště by ses mohl podělit o ten vynikající plán, že nám ho ukážeš, předem,“ prskal Rodney, zatímco Teyla neodolala a škvírou mezi prsty zkontrolovala Chrisovu výbavu.
Chris si oblékl pohodlné aschenské spodky, které se dokonale přizpůsobily tělu a dokonce i teplotě těla, aby ochránily varlata před přehřátím a následnou ztrátou plodnosti.
„Ty si asi nechám,“ zasmál se Chris a pokračoval v oblékání kalhot a trika, které taktéž udržovaly tělo v dokonalé teplotě.
„Vidím, že už seš nachystanej,“ zkoukl Chrisův nový převlek a zamířil zpět k mrakodrapu.
V zákrytu mnoha stromů v přilehlém parčíku vyhodil Chrise z „auta“ a stále zamaskován vyrazil blíž k budově. Chris se mezitím prodral hustou houštinou a perfektně soustředěn téměř nezpozorován prošel k vchodovým dveřím.
„Sakra, nejdou otevřít,“ pomyslel si v duchu, zatímco hledal po obleku jakýkoli náznak kapsy nebo karty na otevření.
Když ani jedno nenašel, všiml si malého panelu na kraji dveří, přes který s pocitem, že nemá, co ztratit přejel a dveře se k jeho překvapení otevřely.
„Super.“
Dveře se zasunuly do kapsy ve zdi a odkryly tak překrásnou halu, jejíž strop byl v kruhu propouštěn až na prosklenou střechu, kudy sluneční paprsky procházely skrz vyztužené sklo. Paprsky osvětlovaly vodivé trubice, díky nimž se světlo více než efektivně dostávalo do všech nižších pater a částí celé budovy. Chris ohromen tímto technologickým udělátkem, málem narazil do mladé aschenské ženy, která milým tónem upozornila na svoji přítomnost.
„Pozor, abyste do mě nenarazil,“ usmála se a mrkla na Chrise.
„Omlouvám se, jsem tu nový a ta architektura mě prostě uchvátila,“ kroužil očima kolem ženy, která jej zastavila.
„Tak vás zajímá architektura,“ koketovala s Chrisem tak očividně, až si začal myslet, že něco tuší.
„Ano, není tak hezká jako naše, ale vidět architekturu jiných civilizací, ty nepřeberně rozdílné možnosti, jak se vypořádat s určitými problémy, je prostě fascinující,“ hrál na aschenskou ženu divadýlko, které mu zdálo se, baštila.
„Víte, co mám ze všeho nejradši na těchto velkých budovách cizích ras?“ položila otázku takovým tónem, až se Chrisovi začal zvyšovat tep a určité partie začaly dostávat mnohem více krve, než potřebovaly.
„N-ne?!“ zakoktal se a začal trochu ustupovat, protože se k němu neznámá žena začala nebezpečně přibližovat.
„Ty malé komory plné košťat a regálů, kam se dva lidé sotva vlezou a musí se na sebe mačkat,“ položila dlaně na jeho vypracované prsní svaly, což se mu začalo i líbit.
Neznámá žena jej pomalu strkala do blízké komory, která byla přesně podle jejich slov narvaná košťaty a regály. První byl do komůrky zastrkán Chris a hned za ním šla aschenská žena, která se ani neráčila představit a hned začala Chrisovi rozepínat kalhoty.
„Wou, wou, wou,“ zvedal Chris nevinně ruce, což Aschenku ještě více nabudilo.
Pořádně Chrise přitlačila ke zdi a natvrdo mu stáhla kalhoty, což odhalilo spodky, které si musel Chris vypůjčit od Aschena. V duchu si pogratuloval, že byl tak pečlivý a vzal si i spodky, protože by byl v těchto chvílích naprosto ztracen. Aschenská žena neváhala ani vteřinu a vrhla se na spodky, po čemž následovalo její tričko s jakýmsi zvláštním druhem podprsenky, což odhalilo perfektně pevná, trojková prsa, na nichž by Chris ani za nic nenašel jedinou vadu. Perfektně kulatá, bradavky malé, tak jak se mu to líbilo a pasovaly přesně do ruky, kterou instinktivně zvedl, aby potěžkal tento úkaz a pohrál si s ním. Teď už byl jeho tep na sto padesáti a tlak ve spodní části rostl, což se Aschence líbilo. Měla ho tam, kde chtěla. Pevně uchopila Chrisovo náčiní a velice pomalu se sunula ke spodním partiím, které narostly do pro ni perfektních rozměrů. Svými plnými rty stiskla Chrisův úd a pravidelnými pohyby sem a tam jej přiváděla do sedmého nebe. To Chris ještě za celý svůj život nezažil, aby ho někdo dokázal takhle uspokojovat. Celý rozpálený zvedl Aschenku za hlavu, strhl z ní malou sukni a po ní i kalhotky. Nadhodil si ji a bez sebemenšího zadrhnutí pronikl. Byla to souhra, jako by se znali celý život. Oba věděli, co ten druhý potřebuje a slastné vzdechy na sebe nenechaly dlouho čekat. Aschenská žena se celá v extázi prohrabovala svojí blonďatou hřívou a svá prsa tisknula Chrisovi na obličej. Díky svým svalnatým pažím ji tiskl a zároveň nadhazoval, jako by vážila jen několik kilogramů. Košťata padala na zem, regály se třepaly jako při zemětřesení, ale ani jedno z toho nikomu z nich nevadilo a dál pokračovali v žhavém, divokém sexu. V nejlepším se Chris s Aschenkou na rukách převalil na dveře, které byly zavřeny. Nešťastně se však při jednom nadhozu otevřely a s pořádnou ranou oba aktéři dopadli na zem. Chrisovi křupnulo v ukazováku, ale jelikož se nikdo v uvítací hale nenacházel, donutila Aschenka svými pohyby Chrise pokračovat. To teprve bylo rodeo. Aschenská žena profesionálně přirážela a pot se začal míchat s Chrisovým, kterého držení fyzicky vyčerpalo. Aschenská žena vzdychala nahlas a s přibývajícími minutami se vzdechy zintenzivňovaly, až se dostavil překrásně hlasitý orgasmus. Oba ve stejný čas vyvrcholili a po aktu se sesunuli zcela znaveni na studenou dlažbu, která Chrise okamžitě probrala. Aschenská žena však z nevysvětlitelných důvodů usnula jako dřevo a Chris nebyl schopen ji ničím probudit.
„Výborný závěr,“ rýpnul si John do Chrise, který měl celou dobu zapnutou vysílačku, takže jej všichni v jumperu a ze začátku i na Daedalovi slyšeli, dokud jej Sheppard neodstřihl.
„A kurva,“ potichu pronesl Chris, zatímco vedle něj spokojeně spala momentální partnerka.
„Dokonce i Rodney v prvních chvílích pochopil, že tě chce přefiknout,“ pokračoval v rýpání John, zatímco se celé osazenstvo jumperu smálo.
Tedy až na Rodneyho, který se cítil dotčen Johnovou poznámkou.
„Zatímco sis užíval Hermiod díky propojení s jumperem odhalil vstup do bunkru,“ oznámil již soustředěný John, který si vyjel mapku budovy.
„Můžeš se zase vrátit do toho kumbálku,“ nedal si John ani teď pokoj a už to pro Chrise začalo být opravdu otravné.
„Co?“
„Někde v tom „doupěti neřesti“…“ usmál se a pronesl s ironickým nádechem: „…musí být něco, co ti otevře vstup do toho bunkru,“ dokončil myšlenku a čekal na odpověď.
Chris se opětovně oblékl, zatáhl ženu do kumbálu, protože se do haly blížilo větší množství Aschenů. V co největším tichu prohledal každý milimetr zdi, ale nikde nic nenašel. Když už vše začínalo být beznadějné, jak bývá zvykem, objevil Chris malý výstupek, zakrytý nosnou konstrukcí regálu, přes který přejel. V ten moment jej obrovskou rychlostí bodla malá jehlička, která odebrala kapku krve a okamžitě začala vyhledávat důležité znaky v krvi. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat a pod hlavou mladé překrásné Aschenky se objevil otvor o rozměrech metr krát metr. Aschenka s dunivou ránou propadla na první schody a skutálela se po nich až na tvrdou podlahu, což ji kromě většího množství boulí připravilo překvápko v podobě roztrženého obočí a bezvědomí.
„Mám to,“ pronesl polohlasně Chris, zapnuvši baterku, která posvítila na schodiště.
„Oni zabudovali antickou základnu do konstrukce mrakodrapu,“ skoro vyprskl Rodney, kterému docvaklo, že nebylo možné tuto základnu jiným způsobem uschovat.
„To je fuk, Rodney, co mám sakra dělat s tou ženskou?“ přemýšlel Chris, když skupina Aschenů uslyšela hluk otevírajícího se skrytého vchodu.
„Vem ji s sebou, jdou k tobě další Ascheni,“ vykřikl John.
„Nemusím, skutálela se do bunkru,“ snižoval hlasitost hlasu Chris, když se kroky začaly přibližovat.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

No jo! Středa Nikdy si nevzpomenu

Tentokrát prakticky nemám výtek. Jen jestli těch základen nebylo dost. Snad bude obsahovat něco unikátního, protože ty antické základny, no, bývá to většinou na stejné brdo.

Jsem celkem znepokojen aschenskou vyspělostí. Jsem celkem zvědavý, až odhalíš jejich pravou sílu. Zatím se spolu se Zemí jen tak oťukávali a jejich slabiny či naopak přednosti se nedají přesně určit. Nějaké speciální oblečení, třeba obohacené o další funkce, by se hodilo i pozemšťanům

Každopádně doufám, že ta špionáž bude mít úroveň, protože takovéhle sólo akce, když jsou dobře napsané a vyplněné zajímavými zvraty, souboji a vším možným, bývají na povídkách tím nejlepším, rozhodně lepší než kdejaké vesmírné bitvy. Trošku jsem doufal, že tu ženu nějak více zakomponuješ do celkového příběhu. A když nad tím tak přemýšlím, tak jsi ji mohl trošku více popsat Zdá se, že stejně jako ve st0rmovském vesmíru jsou i tady ženský dokonalý. Občas bych se k těm Aschenům teda mohl stavit, pokud nebude mít nikdo nic proti

Původně jsem předpokládal, že ho jenom svede a pak omráčí, nebo tak něco, prostě jsem očekával zradu nebo nějaký skrytý záměř. Protože hned jak se tam ukázal, na něj skočila. To by musel mít sakra štěstí V nějakých skladištích už jsem byl a zatím se mi nic podobného nestalo No, asi budu muset taková místa navštěvovat častěji. Každopádně, snad to bude mít nějakou dohru, protože jinak by to tam bylo téměř zbytečně, když opomenu fakt, že je to taková perlička a obohacení dílu

A ještě lépe, spíš bych očekával, že to bude obráceně a Chris se bude snažit získat od nějaké holčiny jistá přístupová data, nebo informace. A jaká je jednoduší cesta, než přes postel, v tomhle případě kumbál, že?

To bude asi tak všechno. Jak jsem již psal výše, k dnešnímu dílu prakticky nemám námitek. Jsem rád, že se snažíš obsadit do hlavní role jinou postavu. Všichni už máme Shepparda plné zuby, takže za tohle rozhodně chválím. Neznamená to ale, že nebudu rád, když se k Evansovi připojí i jeho tým. A samozřejmě nezapomínat na Rodneyho. Jeho postava se i v SG:A hodně povedla a ještě stále má, narozdíl od jiných postav, velký potenciál

Tak teď už to snad vše bude. Za dnešek rozhodně kladné hodnocení.

rozhodně ti děkuji za kladné hodnocení obohacené o konstruktivní kritiku... ta se vždy hodí a jak jsem již několikrát říkal, dává mi to náměty na různé..řekněme dějové linečky...myslím, že s posldení částí spokojen budeš (alespoň doufám, stejně jako s tou dnešní)...

základny: původně měly hrát větší roli, ale nakonec tam jsou jen (alespoň v první séeii jen do počtu nicméně co se týče informačního toku jsou poěmrně důležité)

aschenská žena: velice moc jsem byl zvědav jak na ni budete reagovat... o aschenské fyziologii nic nevíme, čili zde byl prostor pro moji představivost (a světe div se, Ponfár či ja kse to píše byl tím pravým pro tuto ženu ne že by to bylo to stejný jako v ST universu, ale lehčí verze ničemu neškodí)...a mohlo by se i říct, že pro Aschenku budu mít jisté využití (ale to až později)

přes postel bude Chris hrát jinou ligu, někde úplně jinde

Jiné využití? Jak že to mají Ascheni s tou sterilizací? Aby se Chris jednoho dne nedozvěděl, že na něj nekde čeká miminko

nevím jak to mají se sterilizací u sebe, ale u jiných druhů je to více než jasné

ale abych ještě trochu odpověděl na to oťukávání.. Aschenové sehrají ohromnou roli na konci první série doceal se těším, až si to přečtete, co na to budete říkat

Toho historika oddělali ???

Skvělý

zadouci aschenská žena, zajimave
je to lepsi jak nejaky studeny cumak (boren/molen)
no jsem opravdu zvedav s cim prijdes priste

ps: chris a jina postelova liga? to jsem netusil ze i zde je rozdeleni do nejakych hracich trid, divizi, zup atd a samozrejme i prestupy do jinych tymu na narodni ci dokonce mezinarodni urovni

coldvel: historik? to nechám na tobě, do děje nebyl vůbec důležitý a dla mi jen možnost Chrise navlíknout do slušivýho oblečku

pal: jo i v posteli se dají hrát různý ligy, ale to poznáš, až ten dotyčný díl budu uveřejňovat

P.S.: 18+ scén je mnohem víc a uvidíme v nich i oblíbené postavy

nejhorší liga bude McKay ?

myslím, že moc popouštíte uzdu své fantazii

ale abych vám vyložil pojem liga myšleno, že psotele a všeobecně sexu se dá využít k různým...řekněme potřebným věcem...ale dál už říkat, nebudu, páč by to pak už nebylo překvápko

Kdyby ho zastřelili okamžitě v šatech by byly díry, tákže asi po tom ne.

v díle bylo napsáno, že jej pouze omráčili

dnešek opět nezklamal a tradiční double-post mě naplňuje radostí

snad vás bude alespoň podobně naplňovat i dnešní poslední část 8. dílu, který byl rozdělen na 3 části jak z technických, tak praktických důvodů

korekce Jakop, Patas25 , ale závažnější chyby tam snad nebudou...

bez dalšího otálení se vrhněte na čtení a opět zanechte stopu

8. Díl (Návštěva - Visitors) PART III

Mléčná Dráha, Galar, 1. Července 2009
„Oni zabudovali antickou základnu do konstrukce mrakodrapu,“ skoro vyprskl Rodney, kterému docvaklo, že nebylo možné tuto základnu jiným způsobem uschovat.
„To je fuk, Rodney, co mám sakra dělat s tou ženskou?“ přemýšlel Chris, když skupina Aschenů uslyšela hluk otevírajícího se skrytého vchodu.
„Vem ji s sebou, jdou k tobě další Ascheni,“ vykřikl John.
„Nemusím, skutálela se do bunkru,“ snižoval hlasitost hlasu Chris, když se kroky začaly přibližovat.
„Tak se příště neptej,“ odpověděl stejně razantně Rodney a sledoval obrazovku, která ukazovala čtyři Ascheny hned přede dveřmi, které se s malým vrznutím otevřely.
Všichni ve stejný moment uviděli otvor, který vedl pod budovu. Celí nadšení a překvapení zároveň ohlásili nález a vydali se po schodech dolů. Tam již na ně čekal připravený Chris, který prvního shodil ze schodů podtržením nohy. Muž se s dunivou ranou skutálel ze schodů a dopadl těsně vedle Aschenky. Bohužel neměl takové štěstí jako ona a při drsném pádu si zlomil vaz, což ze čtveřice dělalo jen trojici, která se ve stejný čas vrhla na osamoceného polonahého Chrise. Ten uhnul prvnímu úderu, skrčil se a z polosedu podkopl nohy druhému Aschenovi, který dopadl na zem a silně se praštil do hlavy. Chris jej nezapomněl kopnout do hlavy, když schytal první kopačku do břicha. Co nejrychleji se snažil odkutálet pryč, ale Aschenové byli rychlí a nedávali mu moc na vybranou. Mrštným pohybem se ze zad vyšvihl na nohy a i přes lehké zavrávorání se mu podařilo uhnout jednomu úderu. Bohužel druhý nestihl vykrýt a jeho tvář poznala tvrdou aschenskou pěst. Chris se ještě ochromen otočil kolem své osy a s rukama na zdi se kousek převalil, aby se od ní odstrčil a při druhé otočce jednomu z Aschenů takovou ubalil, že mu s velkou bolestí vyrazil dva zuby. Druhý Aschen překvapen Chrisovým výpadem zareagoval, jak měl a snažil se jej alespoň jednou zasáhnout, ale Chris se konečně zahřál a vzpomněl si na Rononův výcvik, který jej přesně na takovéto situace připravoval. Skrčení, otočka na stojné noze a úder do břicha, takový byl recept na prvního Aschena, který bez zubů a s obrovským šrámem pod okem konečně přestal bojovat a zbyl tak už jen poslední, který při Chrisově úderu dokonce ztratil dech. S dusivým palčivým pocitem dopadl na tvrdou zem, díky čemuž se mu vrátil dech, ale Chris jej pořádnou bombou do obličeje uspal.
„Chrisi, co se děje,“ vyzvídal Sheppard, který zaznamenal úbytek jedné známky života.
„Jen si několik Aschenů myslelo, že mě s jejich výcvikem dokážou porazit,“ užíval si chvíle vítězství, zatímco se Sheppardovi ztratilo spojení s Daedalem.
„Daedale, slyšíte mě?“ zkoušel štěstí John, ale nic se nestalo.
„Rodney?!“
Rodney ihned zapnul svůj tablet, který se spojil s jumperem a využil tak jeho senzorů, které John stále pozoroval kvůli případným aschenským posilám, jež se blížily ke vstupu do bunkru. Ten se však již uzavřel a po poklopu nebylo ani vidu ani slechu.
„Pokud to chápu dobře, tak je kolem celé planety jakési EM pole, které ruší signál vysílaček, ale není dostatečně silné, aby vyřadilo jumper z provozu,“ oddychl si Rodney, který si uvědomil, že by s nimi po odhalení byl konec.
„Ronone, půjdeš s Teylou a Rodneym do bunkru, já odlákám jejich pozornost,“ přikázal John, zatímco si Ronon bral z kufru P-90ku, protože jeho zbraň přestala fungovat.
John stejně jako předtím zaletěl do blízkého parku a mezi stromy vyložil všechny tři členy jeho týmu, zatímco on sám letěl zpět k budově, kde se odkryl a jedním dronem udělal díru do dveří, které se s obrovským hlukem rozlétly na stovky menších či větších kousků, které popadaly všude po celé hale. Několik nejbližších Aschenů vyběhlo z rozmetaných dveří a koukali na jim známý stroj, který na budovu útočil. Než ale stihli cokoli nahlásit, z keřů blízkého parku se snesla sprška olova, procezujíce Ascheny jako síto.
„V hale teď nikdo není, ale máte jen dvacet vteřin, než tam někdo dorazí, zařval otevřenými dveřmi John, protože pozemská vysílačka taktéž nefungovala.
Ronon za zády Teyly a Rodneyho vyrazil do komory, která se v přesný moment uzavřela a nic netušící Aschenové tak proběhli kolem ní ven, kde ještě stále koukal Sheppard odmaskovaným čumákem na nové diváky. Vzápětí se však zamaskoval a ještě před příletem ozbrojených složek zmizel neznámo kam. Rodney mezitím našel onen výstupek a při stejné proceduře otevřel kryt základny. Teyla jako první, Ronon jako druhý a jako poslední prošel Rodney, který koukal na čtveřici polomrtvých nebo mrtvých Aschenů vedle nichž ležela naprosto nahá, dokonale tvarovaná žena. Rodneyho krev tekla tam, kam neměla a tak na chvíli zapomněl, proč zde je. Otevření dveří mu to ale připomnělo a tupý úder do hlavy jej shodil ze schodů. To už Ronon mlátil jednoho z Aschenů do hlavy a druhému podkopl nohy a stáhl jej s sebou dolů do základny, kde se o ně Teyla s Chrisem postarali. Naštěstí už další nepřišli a základna se zase uzavřela. Teyla propleskla Rodneyho a když to nepomohlo, Ronon zlomil čpavkovou tyčinku, která by probrala i mrtvého.
„Co, co se stalo?“ vytřeštěně zíral Rodney, zatímco si masíroval bouli na temeni hlavy.
Ronon pomohl Rodneymu na nohy a svou již fungující zbraní omráčil všechny nebezpečné cíle, které následně během několika minut spoutali.
„Pěkná,“ píchnul Ronon do Chrise, který se ještě zaobíral pouty, jimiž svazoval dva Ascheny k sobě.
To Rodney mohl na dokonale pevných trojkách oči nechat a opět se zasnil ve svých sexuálních představách, když si tuto ženu snažil zapamatovat. Pomohl si i tabletem, kterým si ženu nenápadně, aby to nikdo neviděl, vyfotil.
„Rodney, nefoť si ju, nebo to řeknu Jennifer,“ křičel z druhého konce chodby Chris, když se ujal velení nad týmem a vyrazil prohledávat základnu.
Rodney stále ještě červený doběhl Chrise a s tabletem v ruce se snažil najít zdroj energie.
„Víš co je divný?“ prohodil za chůze směrem k Chrisovi.
„Co?“
„Antické základny jsou citlivé na ATA gen a i ten panel, díky němuž jsi základnu otevřel, se mi zdál, že krev testoval na ATA gen.“
„No a?“ nechápal pointu Rodneyho myšlenky Chris, který právě svou zbraní nahlédl do další místnosti, na níž během prohledávání narazili.
„No a? Nevím, že bys prošel očkováním,“ dostal se k jádru problému.
„A já zas nevím, že bys někdy mlčel,“ docházela Chrisovi trpělivost s Rodneyho patologickou nemožností vysvětlit něco po lopatě.
„Jde o to, že tvá krev musí obsahovat velké množství tohoto antického genu, který ti umožní řídit jumper, Atlantidu a spoustu dalších antických udělátek,“ dočkal se Chris vysvětlení a donutilo ho to se zamyslet.
„Asi jo,“ ukončil debatu a vlezl do transportéru, na němž zmáčkl tlačítko, kde stál a z podnabídky vybral poslední patro.
Ronon z něj jako první vystoupil a v Rodneym určeném směru vyrazil.
„Je to hned za rohem,“ upřesnil Rodney a stále za zády Ronona vyrazil ke zdroji energie.
Dvacet metrů a dvoje dveře, to byl počet překážek, které Rodneyho dělily od objevu dalšího, zlaťoučce svítícího modulu nulového bodu. Všichni se zaradovali, ale Rodney za moment přestal, protože si uvědomil, že bez ZPM zapojeného do rozvodné sítě se nedostanou ze základny. Proto se ihned vydal do místnosti, o níž si myslel, že je řídícím centrem odkud by mohl kontaktovat Daedala. Zvyšování výkonu a několik pokusů mu zabralo více než pět minut, ale nakonec i s nepříjemným šumem a ruchem navázal radiový kontakt s lodí na orbitě.
„Konečně doktore, co se to tam dole kruci děje?“ oddechl si netrpělivý Caldwell, který neměl vůbec žádné zprávy z povrchu.
„Aschenové zjistili, že jsme zde a spustili kolem celé planety slabší EM pole, které vyrušilo rádiový signál.“
„Pak nechápu, jak s námi můžete…“ nedokončil Caldwell.
„Jsme na základně a ta je napájena modulem nulového bodu, takže navýšení výkonu vysílačů nebyl zas až takový problém, když vezmeme v potaz, že EM pole na antickou technologii působí jen sporadicky.“
„Dobrá práce doktore,“ pochválil Caldwell Rodneyho, který si na chválu od Caldwella již přivykl.
„Budeme tady potřebovat jeden naquadahový generátor, abychom mohli vyjmout ZPM a zároveň se dostali ze základny,“ sdělil nepříjemnou část nebezpečného plánu Rodney, který očekával, že Caldwell bude souhlasit.
Caldwell sice souhlasil ale Hermiod, starající se o bezpečnost lodě nesdílel nadšení z tohoto plánu.
„Pokud budeme chtít proniknout tím EM polem a transportovat na základnu generátor, je téměř stoprocentní jistota, že nás objeví,“ oznámil Hermiod, který čekal, co se bude dít.
Caldwell jen kývl na znamení, že rozuměl a nařídil okamžitý transport na základnu, kterou Rodney ještě stihl odstínit. Daedalos zvýšil výkon transportéru a poslal na základnu speciální tým plný špičkově vytrénovaných mariňáků, kteří v rukách třímali vypnutý naquadahový generátor, kterého se ihned ujal Rodney a vrhnul se na jeho připojování.
V ten samý moment senzory aschenských lodí zachytily enormní výdej energie, na nějž se zaměřily a bez váhání vystřelily několik coilgunových projektilů. První prošpikoval Daedala na čumáku a druhý projel vraty hangáru jako nůž máslem, odkud ihned začal unikat vzduch a technikové. Kleinman ve spolupráci s Hermiodem přepnul maskování na štít a Meyersová se vydala ke slunci, které mohlo skrýt opětovné zamaskování Daedala a jeho návrat nad Galar. Spousta energetických pulsů a několik coilgunových nábojů se opřelo do mohutného bílého štítu, který se rozsvítil jak vánoční stromek a s motory na plný výkon se Daedalos vydal ke slunci.
„Poškození?“
„Pravý hangár přišel o část vrat, přední čumák prošpikován v oblasti paluby sedm a osm, dvanáct mrtvých,“ stroze nahlásil Kleinman, když už se rychlý Daedalos ocital mimo dosah palby.
„Unikli jsme, pane,“ překvapila Caldwella Meyersová, která taktéž nechápala, proč jsou mimo dosah tak rychle.
„Výborně, vezměte nás za támhletu planetu a opětovně nás zamaskujte, musíme být nad planetou, co nejdřív,“ přikázal uklidněný Caldwell, kterého šrámy na jeho lodi trápily.
Rodney na základně mezitím propojil naquadahový generátor s rozvodnou sítí a vyjmul ZPM, které si zabalil do „kufru“ a počkal, až se mu Caldwell ohlásí. Nemusel čekat dlouho a hrubý hlas plukovníka amerického letectva škudlil Rodneyho ucho.
„Doktore, jsme zase nad planetou, Hermiod se domnívá, že budete schopen nasměrovat kopírování databáze i přes to rušení,“ spočítal Hermiod výkon, který by měl být pro transport dostatečný.
„Tím se ale vystavíte riziku odhalení,“ tušil Rodney, ale Caldwell jej ujistil, že Meyersová bude s lodí létat v nepravidelných vzorech, aby bylo těžší Daedala zaměřit.
Rodney tedy spustil kopírování a s požehnáním vyrazil na povrch, který se hemžil aschenskými ozbrojenými jednotkami, pátrajícími po Johnově jumperu. John v tichu a míru seděl na svém křesle a smál se marným snahám Aschenů, když mu Rodney oznámil, že mají ZPM a jdou na povrch. John se zase začal soustředit a vlétl s jumperem přímo před rozstřílené dveře, protože tam nikdo nebyl, a kdyby ano, mohl by jen vzlétnout a nikdo by si ničeho nevšiml. Všichni společně doběhli k východu z bunkru, ale ležela tam jen mrtvá těla Aschenů. Zbytek byl rozvázán a zřejmě unikl na povrch, kam se vydala i Chrisova sexuální partnerka.
„No, skvělý, teď budou jen čekat, než vylezem,“ sýčkoval Chris, zatímco si přebíjel poloprázdný zásobník.
„John tam bude, musíme to proběhnout,“ dával možnost úniku Ronon, věřící v Johnovu přítomnost.
„A co když tam nebude?“
„Tak jako tak, zde za chvilu budeme mít moře Aschenů a Daedalos nás nemůže kvůli prozrazení transportovat,“ souhlasil s Rononovým plánem Chris, který pomalu vystoupal po schodech a přiložil ucho k poklopu, aby zjistil, jestli je někdo nad nimi.
„Slyšíš něco Chrisi?“ zjišťovala Teyla, zatímco Chris rukou naznačil, že je vzduch čistý. Všichni společně vylezli a s odjištěnými zbraněmi namířenými před sebe pomalu vyšli do komory, v níž byl ještě cítit pot Chrise a aschenské dívky. Pomalinku otevřeli dveře a Ronon nahlédl do haly, která byla naprosto prázdná.
„Co vidíš?“
„Nikoho, nezdá se mi to,“ zapochyboval o tom, co viděl.
„Teď už není cesty zpět.“
„Fajn,“ pronesl Ronon a s P-90kou vyrazil ze dveří.
Jak očekával, z vyšších pater se snesla hustá palba, která jako zázrakem nikoho nezranila vážněji než škrábancem, nebo střelou do nohy. Všichni v rychlém sledu za sebou proběhli za pult, za nímž se v době Galaranů nacházela sekretářka. Ten se během chvíle proměnil v cedník, ale stále zajišťoval dostatečné krytí. John samozřejmě slyšel palbu, otočil jumper a několika drony vyčistil horní patra od střelců, čímž dal svému týmu šanci uniknout z budovy a nastoupit do jumperu, který se na malou chvíli odmaskoval, aby bylo lehčí nastupování. Jen co i Ronon, jenž jako vždy kryl záda svým parťákům, nastoupil do zadní části, blesklo Rodneymu hlavou, co by se stalo, kdyby Aschenové odhalili bunkr, o němž už musela celá budova vědět.
„Johne, nesmí se dostat k databázi,“ pobízel velitele týmu, aby něco vymyslel.
John usilovně zapřemýšlel, ale s nápadem přišel jako první Ronon.
„Odbouchni to!“
John se otočil na statného Sateďana a nevěřícně koukal na pobízejícího Ronona.
„Proč ne,“ zkřivil pravou půlku úst a vyjel si na hlavní obrazovce plán budovy, kde mu Rodney pomohl určit, které sloupy by bylo dobré zničit, aby se budova sesunula k zemi.
John opět odmaskoval jumper, vydal svojí myslí rozkaz a ze zásobníku se vznesly poslední drony, s nimiž provrtal každičký nosný bod budovy, která se s ohromným hlukem a prachem šířícím se do okolí zbortila, jako by byla z karet.
Následky zřícení byli katastrofální. Stovky mrtvých Aschenů a tisíce dalších, kteří přibíhali, aby zjistili, co se stalo. Nikdo už nevěnoval pozornost maskujícímu se jumperu, který si to v poklidu zamířil na orbitu, kde je Daedalos nabral do levého hangáru. John zaparkoval na pro jumper vytyčeném místě, a aniž by se odhodlali někoho zeptat, běželi do řídící místnosti, kde do speciálního slotu připevnili žluťoučké ZPM, které do rozvodů nahustilo mraky energie. Maskování se posílilo a nyní bylo téměř nemožné zachytit byť jen sebemenší tepelnou stopu i při velkém odběru energie.
„Plukovníku, zapojili jsme ZPM, maskování by teď mělo být neproniknutelné,“ rozradostnil Caldwella Rodney, který urychleně odešel na ošetřovnu, kde již čekal tým doktorů, který byl o zraněních týmu předem informován.
Caldwell se mezitím usadil do svého tvarovaného křesla a přes rameno Meyersové kontroloval stav přesunu dat.
„Plukovníku, i když je teď zapojeno ZPM, stále nás mohou odhalit díky datovému toku,“ připomínal Hermiod Caldwellovi, který měl pořád na mysli poslední direkt coilgunového náboje.
Rozhodně pak nechtěl něco takového opakovat, a proto osobně dohlížel na střídavou dráhu letu, při níž se datové krystaly neustále plnily novými terabajty informací. Stále však zbývalo více jak třicet šest hodin i přesto že přesun byl opravdu vysokorychlostní.

O 36 hodin později
Po přesně třiceti šesti hodinách se na obrazovce objevilo šest blikajících nul, které značily konec přenosu dat ze základny. Caldwell spolu s Meyersovou a Kleinmanem dorazili právě včas. Oba dva nižší důstojníci vystřídali své protějšky v křeslech a jako vždy zkontrolovali, zdali vše pracuje podle jejich představ. Caldwell počkal na potvrzení a následně vydal první rozkazy.
„Vezměte nás domů, Meyersová.“

ještě přikládám PDF:

http://ulozto.cz/xUFCDuW4/stargate-intervention-1-8-dil-pdf

Opravdu skvělé, ale proč mi přijde divný, že si skončil zrovna v téhle části? Že by se něco stalo? A další díl bude až ve středu co? Kdyby byl dřív nevadilo by mi to, spíš bych byl potěšen...

je to nezvyk, když člověk končí díl takhle co? opravdu se nic nestane, jen mi přišlo strašně trapný končit díly tradičně HOME SWEET HOME a ano, další díl až ve středu..

V příštím díle očekávám mezigalaktické spory a nebo někomu půjde o místo v programu STARGATE.


skvělěj díl jen tak dál

mno...uvidíš, jen můžu prozradit, že se potkáme ještě s jednou rasou, kterou jsem do teď nezmínil

Přečetl jsem až dneska Do čtvrtka jsem byl pryč a včera si zlomil ruku, takže nemám moc náladu se rozepisovat. Jen mně vrtá hlavou, jak se dostali ze základny pryč ti mariňáci. Při úniku tam o nich nebyla zmínka.

haha...přistižen...ta krásko, ty mariňáky jsem úplně zazdil...my bad díky za upozornění... až to budu předělávat (možná, na nějaký řádný PDF, tak to předělám)

ale dalo by se říct, že udělali to co zbytek týmu, vylezli ze základny. schovali se za rozstřílenej pult a pak naskákali do jumperu místa je tam vzadu dost

jinak gratuluju ke zlomené ruce

koukám, že po novým dílu se nikomu nestýská... ale to připisuju tomu hezkému počasí a nikomu se nechce dřepět u PC

i tak vám to sem prdnu a dneska rovnou celej díl, páč má jen 7 A4 a nemělo by smysl to dělit... tendle díl je jeden z posledních odpočinkových, kdy se dostáváme k mé oblíbené druhé polovině ve které jsem rozehrál vyšší hru, která se vám doufejme bude líbit alespoň tak jako mně

bez dalšícj keců novej díl, opět poprosím o nějakej ten feedback, ten mi u posledního dílu krapet chyběl

stejně tak přidám nové PDF, takže můžete sosat

korekce Jakop a Patas, děkuji

PS: upozorňuji an časové skoky, čili pečlivě čtěte nadpisy odstavců, abyste se neztratili, i když ten skok je jen z času A do času B

9. Díl (Politika - Policy)

„Normální soužití není v neexistenci konfliktů, ale v jejich šťastném vyřešení.“ – Han-Ilgiewicz

Mléčná Dráha, Hebridan, 22. Srpna 2006
Nad překrásným technologickým hlavním městem planety Hebridan, se po delší době zatahovala mračna. Nádhernou azurovou oblohu prvně vystřídaly bílé a následně temně černé mraky, které z ničeho nic zahalily ulice tmou. Všichni si připadali, jako by byla noc. Chladná černá noc, jejíž háv každý den pokrýval oblohu. Dnes to však vypadalo naprosto jinak. Mraky nabývaly na hustotě a v jednom určitém bodě, jakoby byly zpod něčeho vytlačovány. Serrakiné i Hebriďané zanechali všeho, co doposud dělali a dívali se na oblohu, kterou pročísl ostrý žlutý paprsek, který se zahryzl do země a vyrval z ní vše v okruhu několika desítek metrů. Obrovská tlaková vlna v místě dopadu odhazovala těla živých i mrtvých obyvatel planety a vzniklá energie ničila vše, na co přišla. Za prvním paprskem následoval další a za ním další, až se několik hlavních, především vládních budov sesunulo k zemi a pohřbily pod svými troskami několik tisíc Hebriďanů a Serrakinů. V ulicích se šířil štiplavý prach, strach a chaos, pod jehož křídly zemřeli nepříjemným ušlapáním další obyvatelé města. Krizová centra se rozběhla na sto procent, ale na takový nával nebyla a ani nemohla být připravena. Přírodní katastrofy typu povodní, zemětřesení, sopečných činností či obyčejných tornád totiž na Hebridanu neexistovaly. Na pohled mírumilovná planeta v symbiotickém soužití dvou druhů. Nyní válečná oblast. Houstnoucím oblakem konečně proplulo to, co všechny zajímalo. Byla to obrovská bílošedá loď, v jejímž středu hrdě zářila bílá barva, která se v mnohých kulturách přiřazovala míru. Pro Orie to však nic neznamenalo. Zvlášť když si bez sebemenšího problému prostříleli cestu vesmírnou obranou, která hrdinně bojovala a stejně tak padla. Mohutné štíty a především pak hrůzostrašná zbraň vykonaly svoje a nyní nezbyl nikdo, kdo by orijskému bitevníku zabránil triumfálnímu zakončení jeho cesty, která se Mléčnou Dráhou šířila již druhým rokem. Bitevník prolétl atmosférou a se vztyčenými štíty dosedl s mohutným zemětřesením na zem. Škody byly lokální, ale chaos byl všudypřítomný a orijská vojska pochodující městem jej pomáhala šířit. Před nejhlavnější budovou Hebridanu, technickou a obchodní centrálou místního gigantu Tech Con Group stál poměrně mladý příslušník Serrakinů - Warrick Finn, jehož bratr v této budově již několik let pracoval. Eamon právě vycházel z budovy, když orijský bitevník pročísl hustá mračna. Warrick pohlédl směrem k obloze, když jej Eamon poplácal po zádech.
„Bratře, musíme zmizet, ti Oriové se probili naší obranou a letí směrem k hlavnímu městu,“ vyšiloval Eamon, zatímco vedl bratra do budovy.
„Cože? To není možné,“ odmítal porážce silné flotily Warrick uvěřit.
„Jejich štíty při naší palbě ani nezakolísaly, za to jejich zbraně na jeden výstřel procházely těmi našimi,“ ujišťoval o špatné situaci Eamon, zatímco svojí kartou projel nástěnným terminálem výtahu.
„To je poprvé, kdy Tech Con Group nemá řešení na situaci,“ trošku zavtipkoval Warrick, ale Eamon jej zpražil pohledem.
Výtah se konečně zastavil a oba se ocitli několik set metrů pod povrchem budovy, v hlavním stanovišti krizového centra, které koordinovalo povrchové týmy. Eamon s bratrem zde narazili na šéfa Tech Con Groupu, jehož tvář byla zahalena strachem a nemohoucností.
„Eamone, je to Miles Hagan?“ ujišťoval se Warrick, když ředitele spatřil.
„Ta drtivá porážka naší flotily jej dost vzala,“ podíval se Eamon na šéfa, zatímco si sedl za jeden z terminálů, kde byla celá bitva zaznamenána.
Byl to obrovský boj na jedné straně a ranní rozcvička na straně druhé. Obrovský bílošedý koráb vyskočil jen několik desítek kilometrů od obranné formace, která ihned reagovala, ale štíty se vztyčily včas. Pak už to byla jednostranná bitva. I přes velké manévrovací schopnosti, na nichž byla flotila vystavena, bylo pro převora poměrně jednoduché s loděmi bojovat. Co netrefil hlavní zbraní, dorazila bodová obrana, kterou Oriové od příletu do Mléčné Dráhy používali čím dál více. Netrvalo dlouho a každá bojeschopná loď se proměnila v explodující kouli ohně nebo hořící doutnající vrak, z jehož útrob šlehaly plameny a odlétala těla posádky. Převor se však zaměřoval na bojeschopné lodě, které vždy pokropil bodovou obranou a následně dorazil hlavní zbraní, která se opravdu činila. Po deseti minutách bylo vymalováno a na orbitě nezbývala jediná bojeschopná loď, která by převorovi mohla zabránit v přistání. Až sem Warrick sledoval záznam, než mu došlo jak špatné to opravdu je.
„Musíme sehnat pomoc,“ instinktivně přemýšlel Warrick, zatímco Eamon sledoval zprávy z krizových center po celém městě.
„Posloucháš mě vůbec?“ praštil Warrick Eamona po zátylku malým pohlavkem.
„Co blbneš?“ ohnal se Eamon po Warrickovi, ale ten jej zastavil a hluboce se mu zadíval do očí.
„Musíme sehnat pomoc.“
„Víš snad o někom, kdo má lodě, které by mohly porazit tuto?“ pochyboval Eamon, aniž by tušil, že má pravdu.
Nebyl nikdo, kdo by se orijskému křižníku byť jen vyrovnal, natož jej porazil. I proto Warrick na chvíli zaváhal, ale přesto byl odhodlán sehnat kohokoliv, kdo by mohl alespoň minimálně pomoci.
„Musím k hvězdné bráně,“ sebral bratra za ruku a očekával jeho spolupráci při získávání přístupu k výtahu, který by jej opět odvezl na povrch.
„Zbláznil ses? Vždyť tě tam zastřelí,“ zastavil Eamon Warricka, ale ten jej vůbec neposlouchal.
„Když neseženu pomoc, všechny nás zastřelí,“ přesvědčen o osudu všech obyvatel planety mačkal tlačítko s vyrytou nulou.
Výtah stejně jako předtím velice rychle dosáhl svého cíle a aniž by se podíval po okolí, Warrick z něj vystřelil rychlostí světla. Eamon jej pochopitelně následoval, ale k bráně to bylo dobrého půl kilometru, přeplněnými ulicemi, kde se shromažďovalo větší množství zmatených obyvatel. Oba dva se protloukali davem bezmála pět minut. Warricka rozčilovalo takhle se zdržovat, zatímco již mohl být dávno u spojenců, kteří by mohli snad nějak pomoci.
„Uhněte,“ řval Warrick kolem sebe a odstrkoval všechny ze svého dosahu.
Eamon statečně sekundoval a diplomatičtější formou prosil o uvolnění prostoru. Když se oba probili davem, stála před nimi brána.
„Zadej Zemi,“ přikázal Warrick svému bratrovi, který s kývnutím přiskočil k DHD a snažil se rozvzpomenout na adresu.
„Pohni,“ okřikoval Warrick Eamona, ale ten schytal pořádnou dávku energetických pulsů do zad, když se za dvojicí bratrů objevila skupina třinácti křižáků.
„Ustupte od brány,“ přikázal velitel skupiny Warrickovi, v jehož očích se tísnily slzy.
„Ustupte!“ tentokráte důrazněji přikázal velitel a Warrick poslušně sešel ze schodů, kde jej křižáci donutili pokleknout.
„Pohleď na sílu boží,“ pronesla tajemná osoba v hávu, která se objevila za zády křižáků.
Převor zabořil hůl do země, ta se rozsvítila a země se začala třást.

Mléčná Dráha, Země, Atlantida, 11. Září 2009
Od teroristických útoků na Světové Obchodní Centrum (WTC) uběhlo přesně na den osm let. Je to dlouhý čas, ale dozvuk těchto událostí byl v obyvatelích poloostrova Manhattan znát i dnes. Všichni s určitým respektem chodili kolem místa činu a pozorovali práce na novém mrakodrapu, který by zde v budoucnu měl vyrůst. Stejný respekt panoval i na letištích a v záloze byly připraveny veškeré zálohy bezpečnostních složek. Bylo to trochu zvláštní ale i lidé na Atlantidě dnes byli trochu podrážděnější a atmosféra byla napjatější než normálně. To ale nezabránilo cizákům vytáčet Zemi, která se díky svým zásahům stala centrem, určujícím dění v celé galaxii. Všichni nepřátelé to věděli a Země tak byla ve velkém riziku. A proto se při mimozemské, neplánované aktivaci sešel početný personál Atlantidy včetně Johnova týmu, který si stoupnul do přední linie a čekal na příchozí kód. Amelie kontrolovala monitor, kde se jí objevila tabulka s porovnáváním kódu.
„Doktore, ten kód je od nějakého Warricka Finna z Hebridanu, ale je starý,“ oznámila Amelie, zatímco čekala na rozkaz.
„Hebridan ovládli Oriové, ale ti už v galaxii nejsou,“ rychle vysvětlil Woolsey a i přes starý kód přikázal vypnout štít.
Horizontem necelých pět vteřin poté proběhl udýchaný Warrick, který se ihned sesunul k zemi. Amelie opětovně zapojila štít a přivolala zdravotníky, kteří byli během několika minut v místnosti s bránou. Muž ještěřího vzhledu vykazoval známky enormního vyčerpání, což dokazovaly všemožné hluboké šrámy v oblastech rukou, nohou a hlavy.
„Ihned mu uděláme CT a rentgen celého těla,“ přikázala Jennifer, která byla ráda, že se mohla na Atlantidu vrátit, poté co práce na séru pro Wraithy skončily ve slepé uličce.
Rád byl i Rodney, který se tak nemusel stresovat, kdy mu zazvoní mobil, že byla jeho snoubenka sežrána tím všivákem Toddem. Jennifer byla opět ve svém živlu a více než šťastna, že je doma, na Atlantidě. John s týmem mezitím přešel do řídící místnosti, kde jim Woolsey vysvětlil, kdo ten ještěří muž byl.
„Kdo to byl?“ zajímalo Ronona, který se s podobným živočišným druhem ještě nikdy nesetkal.
„Warrick Finn je příslušník rasy, která se nápadně podobá pozemským ještěrům…“
„Očividně,“ přerušil Ronon Woolseyho.
„Říkají si Serrakiné a společně s Hebriďany tvoří na měsíci jménem Hebridan symbiotickou populaci.“ dokončil myšlenku a očekával další dotazy.
„Tak proč byl tak zřízený?“ dál zajímalo Ronona, na což však Woolsey neměl korektní odpověď.
„Na to si asi budeme muset počkat, až se pan Finn probudí,“ rozpustil malý debatní kroužek a šel se podívat na ošetřovnu.
Dobře známými koridory prošel až do „polní nemocnice“, kde Jennifer pobíhala kolem Serrakinského hosta a snažila se jej udržet při životě, který visel doslova na vlásku.
„Doktorko?“
„Pane Woolsey, stavte se prosím za pár hodin, snažím se ho udržet při životě a nemám momentálně čas něco vysvětlovat,“ zarazila Woolseyho ještě ve dveřích, kde se na podpatku otočil a s porozuměním odešel zpět do kontrolní místnosti, odkud prošel do své prosklené, vyvoněné kanceláře.
Na smysly mu útočila vůně borového lesa, který Woolseymu v Antarktidě obzvláště chyběl.

O 6 hodin později
Woolsey i po více jak šesti hodinách stále seděl ve svém křesle a poslouchal na CD zpěv ptáků, kteří zde stejně jako borové lesy byli nedostatkovým zbožím. S rukama založenýma za hlavou pochrupkával, ale z toho jej vyrušila Jennifer, která se konečně uvolnila z ošetřovny. Opatrně zaklepala, a aniž by Woolseyho vylekala, vešla. Woolsey zvednul jedno víčko, pak druhé, a když mu došlo, že před ním stojí Jennifer, okamžitě vyndal ruce zpod hlavy a s uhlazením uniformy nabídnul Jennifer místo u stolu.
„Posaďte se prosím,“ ukázal Woolsey na židli a nabídl Jennifer čaj.
„Děkuji,“ přijala nabídku a pozorovala Woolseyho servis, jak jej to naučila Teyla.
„Jak se má náš host, doktorko?“ ptal se stále s konvicí v ruce Woolsey, aby řeč nestála.
„Prozatím jsem zašila nejhlubší rány a s klidným srdcem můžu říct, že je mimo ohrožení života,“ ujistila o své práci Woolseyho, který konečně zasedl zpět za stůl a předsunul Jennifer šálek čaje.
Jennifer, i když byl horký, ochutnala a pochválila Woolseyho cit pro chuť.
„Přišel ale za vteřinu dvanáct a to doslova,“ změnila tón Jennifer, která se dostávala k té horší části.
„Jeho tělo bylo pokryto nesčetným množstvím šrámů, jakoby od bičování,“ ukázala Woolseymu fotky, které musela vyfotit svým mobilem.
„Ovšem ze všeho nejhůř na tom byly jeho ruce, které byly od řetězů prořezané až do krve, takže musel nepředstavitelně trpět,“ posunula na displeji na další fotky.
„Můžeme pro něj udělat něco víc?“
„Prozatím jej udržuji v umělém spánku, jen čas ukáže.“
„Doktorko, budu upřímný, mám neblahé tušení, že jsme na sebe právě ušili bič,“ rozloučil se s Jennifer, která dopila horký šálek čaje a po dlouhé šichtě se konečně mohla odebrat do sprchy.
Woolsey se vrátil ke svému rozjímání, protože byl natolik líný, aby došel do svého pokoje. Nikým nerušen za zvuků ptáků a vůně borového lesa opět usnul a uvrhl se do říše snů.
O deset hodin později, kdy hodinky ukazovaly šest hodin ráno, dvanáctého září se Woolsey probudil do pořádné zimy, která jako tajfun řádila za okny.
„Jak se dnes máme,“ poplácal Chucka po zádech a na chvíli se zastavil.
„Nic moc,“ zívnul Chuck a snažil se na své unavené tváři vyplodit alespoň náznak úsměvu.
Woolsey se usmál a přímo ze schodů pokračoval do jídelny, kde si objednal pořádně silnou kávu, která by probudila i mrtvého. Zrovna když se zakusoval do teplého párku v rohlíku, vyrušil jej Beckett, přičemž mu hořčice ukápla na uniformu.
„Doktore Woolsey, náš host se probral,“ oznámil Woolseymu doktor Beckett, který se s Jennifer večer vystřídal.
„Už jdu,“ odpověděl Woolsey a kapesníčkem si otřel skvrnu.
Kousek od jídelny byl jeden z transportérů a tak se přenesl do hlavní věže, která již od prvopočátku sloužila kromě obsluhy primárních a sekundárních systémů taky jako ošetřovna. Carson již seděl u Warricka, který s vyděšeným výrazem na tváři koukal po nově příchozím, který měl na uniformě žlutý flek od hořčice.
„Pane Finne, dovolte mi, abych se představil, mé jméno je Richard Woolsey a jsem velitelem této základny,“ představil se Woolsey a přisedl si vedle Warricka.
Warrick stále trochu vyděšen koukal po Woolseym, kterému došlo, že něco opomněl.
„A vítejte na Zemi,“ ujistil Warricka, že je tam kde být chtěl.
Warrick si viditelně oddechl a tentokráte se i on představil.
„Já jsem Warrick Finn a děkuji, že jste mi poskytli lékařské ošetření, i když by se mé tělo i bez vaší pomoci samo uzdravilo,“ ukázal zacelené jizvy na rukou a těle.
„Úžasné,“ vytřeštil oči Woolsey a ihned mu to připomnělo Wraithy, na něž posledních pár týdnů ani v nejmenším nepomyslel.
„Jistě, pro vás to tak možná připadá, ale pro naši fyziologii je to zcela přirozené,“ posadil se na posteli a napil se vody, kterou mu přinesla jedna ze sester.
Toho využil Woolsey a položil předem připravenou otázku.
„Vím, že se možná ještě, i přes uzdravené jizvy nemusíte cítit zcela v pořádku, ale zajímalo by mě, od čeho jste je měl.“
„Z všelijakého mučení a týrání,“ velice stroze odpověděl Warrick, což Woolseymu opravdu nestačilo.
„Ano, ale proč vás mučili a týrali?“
„Tušil jsem, že vám budu muset říct celý příběh,“ odfoukl Warrick a začal vyprávět.
„Dvacátého druhého srpna dva tisíce šest, podle vašeho kalendáře jsem jako každý jiný den odešel do práce. Jako vždy jsem v docích opravoval poškozené nekomerční lodě, které nedisponovaly štítovou technologií a tak byly více či méně náchylnější k poškození vnějšími vlivy. Naše zákony striktně zakazovaly jakékoli štíty podnikatelským subjektům a tak jsem neměl nouzi o práci, které stále více přibývalo. Nevím kolik bylo hodin, ale veškeré vysílání Tech Con Groupu přestalo vysílat obyčejný program a varovalo veškeré obyvatelstvo před příchozím neznámým kontaktem, blížícím se hyperprostorem, což jsme zažívali několikrát do týdne a tak nás to ani nijak nevzrušovalo. Jako každý všední den jsem běžel za svým bratrem Eamonem do centrální budovy Tech Con Groupu, kde získal práci, díky níž nás oba dokázal zajistit na dlouhé měsíce, čehož jsem chtěl využít k založení své vlastní loděnice,“ zavzpomínal Warrick a po lících mu začaly stékat slzy.
„Jak jsem říkal dříve, poplachy o hyperprostorové aktivitě neznámého původu jsme měli několik do týdne a tak jsme se nemuseli bát, protože orbitu hlídala velice silná flotila, kterou do té doby nikdo nikdy neporazil,“ na chvíli přestal Warrick a utřel si nabídnutým kapesníkem zvlhčenou pokožku.
„Do té doby?“ zajímalo Carsona, který stejně jako Woolsey hltal každičké slovo.
„Ano, ten den do naší soustavy vtrhla orijská válečná loď, která si z naší flotily udělala dobrý den a bez sebemenšího problému se prostřílela skrz, po čemž následovalo její přistání za městem,“ vybavil si obraz dosedajícího šedobílého křižníku, který svou mohutností předčil jakýkoli bitevník, s nímž se Serrakiné, kdy setkali.
„Předpokládám, že poté následovalo vylodění desetitisíců křižáků, kteří díky převorům postupně ovládli celé město a následně celý měsíc?“ přiložil svoji představu Woolsey, který o technikách Oriů četl v několika hlášeních SG týmů.
„Přesně jak říkáte,“ přitakal Warrick Woolseymu.
„Když nám s bratrem došlo, co se vlastně děje, došlo mi, že bez pomoci spojenců nebudeme mít sebemenší šanci, protože nás zastihli nepřipravené,“ podíval se Woolseymu do očí, který pochopil, že těmi spojenci myslí Zemi.
„Pokud vím, od vaší vlády jsme žádnou depeši neobdrželi,“ pátral Woolsey v paměti, zdali se nemýlí.
„Jsem si toho vědom, nebyla to totiž akce vlády, ale mě a mého bratra Eamona,“ vysvětlil Warrick a znovu se mu po lících svezly potůčky slz.
Jak Carson, tak Woolsey tušili, co se Eamonovi stalo.
„Když jsme se dostali k bráně, Eamon běžel zadat adresu Země a já byl připraven ihned po vytočení zadat své osobní IDC a projít skrz,“ na chvíli zastavil svůj roztřesený hlas a po chvíli opět pokračoval.
„Pak-p-pak bratra přímo před mýma očima zastřelila velká skupina asi jedenácti nebo třinácti křižáků, za nimiž se po chvíli objevil i převor. Pochopil jsem, že již není naděje a nemám šanci se s vámi jakkoli spojit,“ dokončil část svého vyprávění Warrick, po němž se nikdo neopovážil ani hlesnout.
Zlomený Warrick se sesunul do polohy vleže a zachumlal se do peřiny, kde potichu truchlil pro svého bratra, který na vždy zůstal v jeho srdci. Carson s Woolseym se pomalu zvednuli, ale než stihli odejít, Warrick je zpod peřiny zastavil:
„Neodcházejte.“
Oba se po sobě zmateně podívali a znovu usedli k lůžku. Warrick po malinké chviličce vykoukl a otřel si slzy, kterých dnes již proronil dost.
„Když jsem se vzdal a došlo mi, že bratr je mrtvý, zamžilo se mi před očima. Poslední, co si před tímto momentem pamatuji je, jak převor zabořil svoji hůl do země, která se poté začala nepředstavitelně silně třást.“ započal druhou část vyprávění již uklidněný Warrick, jehož srdce tepalo stále rychleji.
„Chápu, že to pro vás musí být bolestné vzpomínky a nemusíte nám to vyprávět celé,“ snažil se Woolsey uklidnit Warricka, ale ten trval na tom, že dopoví celý příběh.
„Byl jsem mimo několik dlouhých dní a veškeré vzpomínky mi splývají, ale co si vybavuji velmi dobře, bylo období zhruba měsíce po invazi, kdy se vesměs všichni Hebriďané podvolili vůli Oriů. Od té doby to byla hotová hrůza,“ následně barvitě popsal události posledních let.
Oba doktorové poslouchali s patřičným zaujetím a nebáli se pokládat Warrickovi i otázky, kterými profilovali situaci na Hebridanu, který se pod rukama původních obyvatel měnil k nepoznání.
„A tím se dostávám k obraně planety, kterou začali budovat před necelým rokem, kdy už bylo vytěženo velké množství trinia a byla dobudována hlavní infrastruktura umožňující hromadnou výrobu obranných satelitů,“ vyrazil oběma mužům na malý moment dech.
„Promiňte, říkal jste satelity?“ zajímalo Carsona, který si představoval obrovské antické, s nímž se v alespoň obrazové formě setkal v Pegasu.
„Ano, Oriové poskytli plány na vysoce účinné satelity, které ve velkém množství dokáží ohlídat orbitu více než naše dřívější flotila,“ se špetkou studu přiznal Warrick, čímž vlastně Zemi prokázal medvědí službu.
„S jedním z těchto satelitů se před třemi roky utkala naše první vesmírná loď jménem Prometheus,“ zamhouřil trochu oči a i přes nasazené brýle si je promnul.
„Takže je způsob jak je zničit?“ zajiskřila ve Warrickovi naděje.
„Prométheus byl zničen a s ním zemřelo i třicet pět členů posádky, včetně velitele, plukovníka Lionela Pendergasta, který se obětoval pro bezpečí zbytku posádky, včetně plukovníka Carterové,“ přetnul Warrickovi vyhlídky na lepší budoucnost Serrakinů hned na začátku.
„To je mi líto,“ přidal kondolenci a napil se vody.
„Naštěstí teď máme mnohem lepší zbraně schopné proniknout jejich štíty a silnější asgardské štíty, kterými zbraně satelitů neproniknou,“ přece jen zlepšil Warrickovi náladu, čehož si Woolsey pochopitelně všimnul.
„Takže by bylo ve vašich silách zničit ty satelity a osvobodit můj lid z otroctví?“ zajímal se Warrick, který nebral NE jako odpověď.
Woolsey mírně překvapen kouknul na Carsona, který netušil, jak mu politiku Země vysvětlit.
„Warricku, neberte to zle, ale politika Země je v momentální době poměrně striktní, co se týče zásahů do válečných konfliktů cizích zemí,“ opatrně vysvětlil Woolsey, ale nesetkal se s pochopením.
„Tohle není válečný konflikt, ale genocida,“ rozčiloval se Warrick a začal zvedat hlas.
„Musíte nám pomoci,“ snažil se i přes své rozčílení hrát Woolseymu na soucitnou strunu.
„I kdybych chtěl, nezáleží to na mě,“ výmluvně zkřivil rty a upřímně se podíval Warrickovi do očí.
„Chápu,“ uklidnil se Warrick a klesl do postele, odmítajíce dále komunikovat.
Carson s Woolseym se zvedli ze židlí a ve vedlejším pokoji si ještě krátce pohovořili.
„Rád bych mu pomohl, ale nemyslím si, že by IOA povolilo takhle riskantní misi,“ přemýšlel Woolsey nahlas, zatímco Carson přikyvoval.
„Nemůžeme je nechat takhle trpět, Warrick to řekl správně, že to je pomalá genocida, stejná jako od Aschenů, jen mnohem krutější,“ přihodil něco do mlýna Carson a odešel si do kantýny pro něco dobrého na zub.
Woolsey ještě chvíli stál jako zmražený na místě a následně se vydal do své pracovny, kde se dal do psaní zprávy o stavu Hebridanu, za nímž neopomněl napsat žádost o zvážení vyslání záchranné operace, která by nejenže zachránila neprávem zotročený lid, ale mohla by do Aliance Mléčné Dráhy přinést další mocnou posilu, která by opět nahnula jazýček vah více na stranu dobra.

http://ulozto.cz/xgDGY5Ph/stargate-intervention-1-9-dil-pdf

Skvělé opět, čekal jsem nějakou akci.

Diel znova na vysokej úrovni (teraz sa mi zdalo, že ešte na vyššej ako je priemer - hlavne tie scénické poznámky). Dejová línia zaujímavá - veľmi, naozaj veľmi ma zaujíma či tvoja poviedka pôjde smerom Disney alebo smerom Game of Thrones (asi nie najlepšie príklady, ale dúfam, že všetci pochopili ).
Len jednu otázočku na dovysvetlenie: genocída - myslíš genocída páchaná Herbiďanmi na Serakinoch?? (celkom dobrý psych. zvrat, keďže "ľudstvo" sa väčšinou mení v krajných situáciách na úplné sv*ne)
A možno ešte jedna poznámočka, viem že pôvodná SG-1 už neexistuje a všetci robia kde len môžu, ale myslím si, že keby prišiel nejaký "kamarát" z planéty o ktorej 3 roky nepočuli na bol na pokraji smrti aspoň jeden by ho prišiel pozrieť (alebo som len veľký optimista... )

tak ta genocida je ze strany Hebriďanů vůči Serrakinům, další dohry tohoto "konflitku" jsou součástí několika dalších dílů, kde se podíváme hebriďanům na kobylku...a řekněme že ještě někdo dokáže být mnohem větší svině když jde o jeho vlastní prospěch možná to ještě budu lehce předělávat, ale to co jsem vyplodil na konci 12 či 13 dílu je hnusná sviňárna obrovskýho kalibru...ovšem je třeba říct, že si za to budou moci svým vlastním způsobem sami

a jinak děkuji, za kladné ohlasy, vždy mě potěší...

PS: bůh ví kde všichni byli Sam je na Hammondovi, Mitchell na Odyssee, Vala v trapu, Teal'c na Omeze a Daniel si jako vždy hraje s databází...a je pravda, že je na Atlantidě, ovšem takový důležitý detail jsem naprosto vypustil a zapomněl na něj...klidně si jej však můžeš domyslet