už jsem podobnými nabídkami ošlehaný, jak ten ocas ve filmu Šifra mistra Leonarda...
, takže vím, že na takový "nabídky" si člověk musí vzít spoustu času na rozmyšlenou...i když pak stejěn většinou domítnente, protože nerad otravujete lidi
ale dost o blbostech a teď k tomu, co váz zajímá...
druhá část má 6 stránek, několik obrázků a korekci provedenou Jakopem a mnou...
10. Díl (Osud - Destiny) PART II
Mléčná Dráha, Washington, D. C., Pentagon, 2. Října 2009
Zatímco bitva nad Ikarem vrcholila, nedočkavé IOA a velení štábu náčelníků přešlapovalo na místě a čekalo na jakoukoli zprávu, která však ne a ne dojít.
„Pane, mám zavolat Hammonda?“ přispěchal do místnosti Walter, který se při přestavbě SGC věnoval agendě v Pentagonu.
„Ne, během boje je rozptylování to poslední, co potřebují,“ odmítl Waltrův nápad O’Neill, ale alespoň se na něj usmál, což dnes snad nikdo nedokázal.
Kdo by taky jásal, kdyby se přísně tajný projekt za 1,6 miliardy dolarů octl na prahu zničení nebo obsazení úhlavním nepřítelem, nemluvě o životech, které visely na vlásku.
„Pane, máme spojení s plukovníkem Carterovou,“ oddechl si Walter a na příkaz přepnul živé video na obrazovku.
Jack si také viditelně oddechl, když pohleděl do Saminých očí.
„Generále, stěží jsme unikli, planeta byla zničena,“ začala nepříjemnou zprávou, která vzhledem k předpokládaným scénářům byla jednou z nejhorších.
„Než jsme skočili do hyperprostoru, podařilo se nám přenést většinu lidí z povrchu.“
„Také věříme, že nepřátelské síly byly zničeny,“ našla alespoň něco dobrého na explozi planety, i když to v porovnání s důsledky nebylo zrovna moc.
„Nějaké zprávy o tom, jak se dozvěděli o naší základně?“ přemýšlel O’Neill, ovšem nic jej nenapadalo.
S vysvětlením mu nepomohla ani Carterová, neboť stejně jako ostatní neměla ani páru.
„Jaké jsou ztráty?“
„Dvanáct, dalších osmdesát je nezvěstných. Stínění základny nám zabránil přenést kohokoliv zevnitř,“ vysvětlila obrovský počet nezvěstných Sam.
„Kolik lidí prošlo bránou? Podle našich senzorů byla otevřená šest minut před tím, než planeta explodovala.“
„Nikdo,“ s naprosto vážnou kamennou tváří oznámil O’Neill, což Sam vyrazilo dech.
„Nikdo? Kde tedy jsou?“ dívala se zamyšleným výrazem na Jacka, ten ale jen kroutil hlavou a krčil rameny.
Jack odpojil video a vydal se do své pracovny, z níž se nechal horkou linkou spojit s Atlantidou, která mohla vnést do problému alespoň trochu světla.
„Generál O’Neill, dejte mi Woolseyho na Atlantidě,“ promnul si čelo, zatímco čekal na spojení.
Woolsey ihned zvednul telefon a poté, co mu Jack v nástinu vysvětlil situaci, vydal se do vedlejší kontrolní místnosti, kde se právě střídal Chuck s Amélií.
„Chucku, vytočte Omegu,“ zastavil se za jeho zády, zatímco si Chuck našel adresu v počítači.
Chuck vytočil Omegu a s typickým ustálením víru se Woolsey ohlásil do rádia.
„Omego, tady Atlantida, slyšíte?“
Odpovědí mu bylo ano mladého seržanta Woodcomba.
„Seržante, nepřišli k vám naši lidé z Ikara?“
„Ne pane, jste první za poslední týden, kdo sem vytočil bránu,“ oznámil seržant a Chuck ukončil spojení.
Proceduru opakoval i na Alfu i Betu, ale ani na jednom ze stanovišť se nikdo z Ikaru neohlásil. Telefonát do Pentagonu byl tedy krátký a stručný. Jack vstal ze svého křesla, dal ruce za týl a protáhnul se, což doprovázelo křupnutí v kloubech prstů.
„Au,“ zaskučel O’Neill, když si prohlížel své prsty.
Opatrně otevřel dveře a překazil všem přítomným radostné vyhlídky, o nichž do teď přemýšleli.
„Chci vědět, jak se mohli dozvědět o naší nejtajnější základně, tudíž všichni, kdo o ní zde na Zemi věděli, projdou detektorem lži,“ rozhodl Jack a vydal se zpět do své kanceláře, kde zařídil výslechy.
„A až přiletí Hammond, pošlete mi Telforda,“ byl poslední rozkaz, než se za Jackem zavřely dveře a on usedl zpět do svého pohodlného křesla.
O hodinu později
O více jak hodinu později se O’Neillovou pracovnou rozezněl zvuk dřeva, který znamenal slušného důstojníka klepajícího v očekávání brzkého pozvání dovnitř.
„Vstupte.“
„Á Telford, posaďte se,“ ukázal rukou na druhé křeslo a plukovník jej pochopitelně přijal.
„Už víme, kam šli?“ zajímal se o osud svých „přátel“ Telford, protože je musel opustit při obraně planety.
„Nic nevíme, ale něco mi říká, že vytočili devátý symbol a oni jsou, bůh ví kde s posádkou, která má minimální šanci na přežití, protože nejsou na takové situace cvičeni,“ přemýšlel O’Neill, snažíc se udržet alespoň trochu optimismu, kterým oplýval i v těch nejvíce ztracených situacích, během svého působení v SGC.
„Ale co mě zajímá snad ještě víc je, jak se sakra dozvěděli o naší základně, Telforde,“ rozkřičel se na plukovníka, který takový zvrat rozhodně nečekal.
„Sakra fix, vždyť jste mezi nimi víc jak dva roky, něco takového vám snad měli ohlásit…“ útočil na Telforda, který chápal jeho rozčílení.
„Já vím, generále, ale věřte mi, že jsem stejně zaskočen jako vy,“ hájil se Telford.
„To mi nestačí, hned teď půjdete do výslechové místnosti 74-C, kde se podrobíte výslechu na detektoru lži,“ zaskočil svým požadavkem Telforda, který nevěděl, jak má reagovat.
„A-ano pane,“ zvedl se ze židle, zasalutoval a odešel.
O’Neill praštil s propiskou a přemýšlel, co bude dál. Hammond mezitím přistál do svého doku, kde se do něj ihned pustila „nadržená“ banda techniků, kteří jen zírali, na začernalý plášť a jiskření ze zbraňových platforem. Veškerý personál opustil loď kvůli dekontaminaci a Thor uložil loď do „spánku“, aby bylo opravování naprosto bezpečné. Na orbitě se však začaly shromažďovat zbylé pozemské křižníky, které zrovna dnes měly zahájit operaci s krycím názvem KELT, jejímž cílem bylo umožnění Serrakinům zahájit revoluci na Hebridanu a případný odchod na jinou, obyvatelnou planetu v rámci vytyčeného teritoria, kde nehrozil žádný útok ze strany Aschenů nebo Luciánské aliance.
„Mám největší chuť to odpískat,“ hovořil O’Neill s prezidentem, ovšem ten i přes jisté obavy trval na operaci, kterou Warrickovi slíbil.
„Slíbili jsme to našemu příteli, Warrickovi, generále.“
„Operace může pár dní počkat, jen než si budeme jistí, že Aliance nezaútočí na Zemi,“ přesvědčoval prezidenta o odložení operace o pár dní.
„Víte, že přípravy na tuto operaci probíhají už měsíc a spolkly hodně peněz, generále?“
„Při vší úctě pane prezidente, nějaký peníze jsou mi u zadku, pro mě je důležitější dobro této planety a těchto lidí, ne rádoby spojenců, kteří se s námi nechtěli ani podělit o technologie,“ důrazně trval na posunutí operace Jack a jak se zdálo, uspěl.
„Nemyslete si, že s vámi nesouhlasím, ale máme zde Atlantidu s tisícovkou dronů, generále,“ obhajoval své stanovisko prezident, i když byla v jeho hlase cítit rozpolcenost.
„Řeknu to jinak, pane prezidente, ty lodě odletí jen přes moji mrtvolu,“ nedal O’Neill prezidentovi na výběr, což se promítlo do jeho rozhodnutí.
„Dobrá, počkáme ještě týden, alespoň se opraví Hammond a dokončí Suvorov,“ posunul prezident operaci o týden a dal Pentagonu čas zjistit, co se stalo na Ikaru a jestli Zemi nehrozí bezprostřední ohrožení.
Mléčná Dráha, Hebridan, 9. Října 2009
Týden po zničení základny Ikarus uběhl jako voda. Země se konečně dozvěděla, co se stalo s většinou posádky, která se chtě nechtě musela zabydlet na staré antické lodi jménem Destiny, jejímž cílem je spojování se s vysazenými branami. Hlavní cíl této lodi prozatím nikdo nevěděl, ale bylo jím zjištění neznámého signálu, který byl vysílán napříč celým vesmírem. Tento signál mohl odkrýt vznik samotného vesmíru, což by určitě změnilo pohled na celé universum. V jiných oblastech už Země tak úspěšná nebyla. Výslechy lidí z Ikara a všech, co o této základně věděli, totiž nic neodhalily a nikdo tak netušil, co všechno mohou Luciáni vědět. Navíc přišli na způsob, jak skrýt svůj let hyperprostorem před lodními senzory, což se ani jednomu zainteresovanému státu nelíbilo a tak v platnost vešla vskutku jednoduchá vyhláška. Orbita bude nepřetržitě hlídána vždy minimálně jednou lodí. Ovšem v tom lepším případě budou lodě dvě, aby byla alespoň nějaká šance se úspěšně vypořádat s větším útokem, když se ukázalo, že technologicky na pozemské bitevníky nikdo nestačí. Nyní to byl Hammond a za krátko se k němu měl připojit i Suvorov, jehož vypuštění se plánovalo během dvou dnů. Zbylé čtyři křižníky již byly na cestě ke svému cíli, jímž byla sluneční soustava vzdálená více jak půl dne letu hyperprostorem. Soustava byla podle Warrickových zpráv hlídána neznámým počtem orijských satelitů s nimiž už Země měla tu čest. Bohužel zaplatila cenu největší, a proto se dnes nesmělo opakovat selhání, které o život připravilo třicet pět členů posádky včetně plukovníka Lionela Pendergasta. Všechny lodě vystoupily několik hodin letu podsvětelnou rychlostí od soustavy, aby mohly nedetekovány přiletět ke svým cílům a s prvkem překvapení je zničit. To byla také první část rozsáhlé operace, která počítala s rozsáhlou pozemní částí, k čemuž byl přizván i tým techniků, kteří měli z lodí dohlédnout nad prototypem tanku, speciálně vytvořeného pro projetí hvězdnou branou. Téměř všichni technikové teď byli na Odyssee, kam se po výstupu z hyperprostoru vydali i velitelé svých lodí, aby byli svědky krátké prezentace, objasňující účel a možnosti tohoto nového pozemského tanku. Plukovník Ellis, ihned po výstupu z tunelu, vydal rozkaz k diagnostice, aby se předešlo překvapení při boji, kdyby nějaký systém nefungoval tak jak měl. Následně se nechal majorem Johnsonem transportovat na Odysseu, která se pochopitelně postavila do čela bojové skupiny. Známými koridory prošel kolem můstku do konferenční místnosti, která byla téměř plná, a čekalo se jen na něj. S typickým pozdravem se uvítal do vpravdě vybrané společnosti, posadil se na jedinou volnou židli a podíval se na projekční tabuli, kde se konstantní rychlostí točilo Odysseino logo. Když jeden z hlavních techniků podílejících se na stavbě tohoto projektu zjistil, že jsou všichni na svém místě, utlumil jas světel, stoupnul si k tabuli a na volný stolek si položil své poznámky, které mu během několika příštích minut budou dobře sloužit při pečlivém představení tanku. Na ovladači zmáčknul tlačítko POWER a obrazovka se z rotujícího loga, přepnula na power-pointovou prezentaci, jejíž titulní strana obsahovala název a model celého tanku. Všechny na první pohled zaujalo jméno, které bylo složeninou několika slov.
„FIST, dobrý název pro tank,“ usmál se Ellis, k čemuž se přidal i Davidson. (Pozn. autora pro neangličtináře: FIST = PĚST)
Technikové nevěděli, jestli to brát jako kompliment, nebo kritiku, ale raději se tím nezabývali.
„Jak jste si již všimli, jméno našeho prototypu je FIST, je to zkratka tří anglických slov First Interstellar Tank, což bychom mohli volně přeložit jako První Mezihvězdný Tank,“ představil jméno projektu, i když vypadal, že má ještě něco na srdci.
„Ovšem na slovu se zkratkou F jsme se ještě pevně neshodli.“
„A proč ne?“ zajímalo Davidsona.
„No já jsem zastáncem First, tedy První, ovšem tady Henry by rád Fast, čili Rychlý,“ uvedl věci na pravou míru přednášející technik a dal tak podnět k přemýšlení všem přítomným.
„Jak vidíte dle obrázku, není to klasický pásový tank, jak jej známe dnes. Místo pásů má tři nápravy po dvou kolech. Každé kolo je poseto menšími či většími ocelovými bodci, které poslouží především při náročném převýšení s těžkým náklonem terénu. Mohli byste si pod tím představit například skalní masiv s nakloněnou stěnou,“ vysvětlil přítomnost ocelových bodců na kolech.
„Bodce jsou pro pořádek, také vyrobeny z oceli,“ dodal technik, který přepnul na detail a průřez kola.
„Každé kolo má svůj vlastní zdroj energie, což zajistí praktickou soběstačnost a možnost přidat při takovém výstupu každému kolu zvlášť výstup energie, aby se mohl klást důraz na to konkrétní kolo, které bude zrovna potřebovat přidat,“ nadechl se po náročné větě a přepnul na další obrázek.
„Zde na tomto obrázku je vykreslen trup, který se sestává z dvou vertikálně spojených částí, které naprosto dokonale pasují na sebe a nenašli byste tedy jedinou známku spoje,“ vychvaloval koncept a provedení trupu technik, který se podílel obzvláště na této vychytávce.
„Přední část je „zašpičatěna“ čímž jsme docílili dokonalé odrazivosti kulek, které se svezou po povrchu a neproklouznou skrz lehčí pancíř,“ zaměřil lupu na oblast předku.
„Tato část je vyztužena vrstveným pancířem o celkové šířce 250 milimetrů, který je díky přítomnosti trinia mnohem pevnější a lehčí, než kdyby se používal ochuzený uran,“ udělal dojem na Ellise, který se o tanky v rámci svého koníčku více než zajímal.
„Přední část volně přechází ve střední strojní část, která je identická se zadní částí, což bych prakticky nemusel říkat, ale je zde jistý rozdíl,“ opět přepnul obrázek a přenechal místo druhému technikovi, který se věnoval zejména této části.
„Děkuji svému kolegovi,“ pokynul hlavou směrem k němu a dal se do dalšího popisu trupu tanku.
„Střední potažmo zadní část skrývá čtyři nezničitelné schránky vyztužené kromě trinia i menším množstvím neutronia, které nám ještě zbylo,“ ukázal schránky, v nichž se nacházely čtyři naquadahové reaktory, které byly dokonale chráněny před vnějšími vlivy.
„Tři jsou připojeny k systémům a čtvrtý je záložní, pokud by jej bylo v nejhorších situacích zapotřebí,“ ukázal na obrázku jejich přesné umístění.
„Původní koncept počítal s jakýmsi úložným místem, kam by se vlezla úderná jednotka, ovšem kvůli náročnosti na rozměry, jsme byli nuceni k jistému kompromisu,“ zaměřil lupu na vršek zadní části.
„Toto, pánové je energetický držák kombinovaný s magnetickou západkou. Ve zkratce elektro-magnetický držák,“ usmál se technik, aby si velitelé nemysleli, že si o nich technik myslí, že jsou hloupí.
Ellis pochopil narážku, protože si zvykl pracovat s McKayem, který se alespoň nebojí to říct na plnou hubu. Ovšem nechal technika technikem a dále pozoroval animaci mechanismu.
„Díky tomuto držáku jsme schopni připevnit za tank i více pojízdných přívěsů,“ které opět jako vždy ukázal na dalším snímku.
„Tyto přívěsy mohou sloužit k více účelům, a proto do budoucna počítáme s více verzemi. První verzí je mobilní velitelství, které máme dnes s sebou a může sloužit jako předsunutá základna, která se může díky vysoce výkonným vysílačům spojit s kýmkoli v dosahu tisíců kilometrů,“ ukázal první verzi a následně přepnul na druhou.
„Tato verze je téměř totožná s tou první, ovšem ve své podstatě je zcela odlišná. Jejím hlavním úkolem je transport jednotek nebo vybavení do nejpotřebnějších oblastí, v nichž se naše jednotky mohou nalézt.“
„A poslední přívěs je prozatím v rámci nákresů, ale uvažovali jsme o využití tohoto tanku i jako stavební vozidlo, které by mohlo převážet velké množství nejrůznější vytěžené rudy, od naquadahu, přes trinium po neutronium a spousty dalšího,“ naznačil možný vývoj dalších verzí technik, jehož část tak po notné chvíli skončila.
Ke stolku přistoupil třetí ze čtyř techniků a opět před sebe položil tentokráte tlustý štos papírů, což naznačovalo, že popis bude ještě delší než předešlý.
„Já děkuji Henrymu a přejdu od popisu tvarů a užití k tomu, co vás opravdu zajímá,“ pousmál se a podíval se po celé místnosti.
„Jen přepnu tady…a…takže, toto je zcela nový druh energetické zbraně, na níž jsme narazili při prohlížení Noxské databáze, jejíž části se zabývaly pradávnými nepřáteli a jejich současným popisem. Právě zde jsme našli plány na toto dělo, které se podle databáze má více než vyrovnat podobnému, jímž disponují tito nepřátelé a mělo by být schopno proniknout jejich štítem,“ zaujal všechny velitele, o což mu v první řadě šlo.
„Přemýšleli jsme i o větší verzi využitelné na našich lodích, ale dospěli jsme k názoru, že asgardské zbraně nepotřebují žádné substituenty, či ekvivalenty, záleží, jakého vyznání jste.“
„Abych přešel k detailnějšímu popisu, tak tato zbraň je té asgardské více než podobná, ovšem na rozdíl od ní je možno přepínat mezi paprsky a krátkými dávkami, což se kvůli rozmanitosti bojových situací více než hodí,“ brnknul Ellisovi na správnou strunu, protože měl úsměv od ucha k uchu.
„Dělo je napájeno jedním ze tří hlavních generátorů a je tedy naprosto samostatné a jak zmiňoval kolega přede mnou, čtvrtý generátor je samozřejmě vždy k dispozici, ukončil popis děla technik.
„Jo a málem bych zapomněl, barva je sytě zelená.“
„Před chvíli jsem zmiňoval využití jednoho z generátorů, což mi připomnělo, že jsme ještě nehovořili o obranných možnostech.“
„První z nich je velice silný štít napájený taktéž samostatným generátorem. Svoji silou by se dal v menším měřítku přirovnat k asgardskému štítu na lodích třídy Daedalos, ovšem kvůli menším rozměrům jsme museli vynechat buffery, což jej hodně limituje. Druhým obranným mechanismem je antické maskování, které běží na stejném generátoru jako štít, takže při přepínání nedojde k žádným prodlevám a bude prakticky okamžité,“ spustil animaci přepínání štítu a maskování.
„Maskování je možné díky duplikaci antických krystalů, které jsme vyjmuli z již nefunkčních a těžce poškozených jumperů,“ dodal pro zajímavost a vrhnul se na další obranné prvky.
„Třetím obranným prvkem je několik lehčích kulometů, které se samozřejmě používají i při útocích. Dva míří dozadu, dva dopředu, po jednom do boků a jeden je pod podvozkem, kdyby se někteří odvážlivci rozhodli připevnit nám tam bombu,“ začal se technik smát, i když nikdo nechápal proč.
„Chápete, jako překvápko pro člověka, co by…nevadí,“ dokončil popis obranných možností tohoto tanku.
„Co ještě zbývá? Ach ano, třetí generátor. Ten slouží k napájení hlavních počítačových systémů řízení tanku, zásobování kabiny vzduchem a odčerpání vody, pokud by šel tank pod vodu a měl protržený trup, takže se posádka neutopí,“ neopomněl dodat bezpečnostní pojistky, které mnohonásobně zvyšovaly šance na přežití při takovéto příležitosti.
„Děkuji a přepustím teď prostor poslednímu kolegovi,“ který byl již nažhavený a nedočkavý, až se podělí o své vědomosti.
„Jelikož už bylo téměř vše popsáno, nezbývá mi nic jiného než doplnit pár detailů. Tím hlavním je velikost, složení trupu, počet řidičů a rychlost. Já začnu hned tím prvním. Jak víte tento tank je schopen projet bránou a proto je na výšku i šířku omezen na maximálně pět a půl metru, abychom měli nějakou rezervu při průjezdu, s nímž pomáhá autopilot, aby nedošlo k nárazu. Jeden takový je i v systémech jumperů, jimiž jsme se inspirovali. Na délku jsme si mohli dovolit větší rozměry a zastavili jsme se na deseti metrech, což je více než dostačující,“ na chvíli přestal mluvit, svlažil hrdlo připravenou perlivou vodou, a když se nikdo na nic neptal, pokračoval ve své části popisu.
„Co se týče řidičů, tak ti jsou zapotřebí dva a kromě základních ovládacích kniplů se do budoucna uvažuje o interaktivní obrazovce, ovšem to je hudba budoucnosti,“ usmál se poslední technik, sepjal ruce a pohoupnul se v bocích.
„Dalším důležitým bodem byla přítomnost biometrických senzorů, které mohou rozeznat našeho člověka od nepřítele na vzdálenost zhruba sta metrů. Ovšem my jsme si dovolili ještě menší upgrade v podobě přepínání mezi biometrickými a normálními senzory, které mohou sloužit při hledání podzemních surovin anebo dejme tomu ukrytých podzemních základen,“ ukázal na prezentačním snímku obrázek senzorických vln, které pronikají hluboko do země, což naznačovala i číslice sto metrů.
„Rychlost byl takový oříšek, protože na rovince je schopen tento tank díky generátorům vytáhnout až sto dvacet kilometrů za hodinu, ovšem při strmém stoupání to je „pouhých“ pět kilometrů za hodinu, což není nic závratného. Největším problémem však pro nás byl materiál, ze kterého jej postavit, protože musel splňovat pár bodů, kterými nás IOA doslova zahltilo. Tím nejdůležitějším byla menší váha, odolnost vůči vysokým teplotám a řekněme i částečná pružnost, která při explozi absorbuje část uvolněné energie. Konkrétně s tímto problémem jsme strávili více jak měsíc a nakonec jsme se všichni shodli, že v jednoduchosti je krása. Základní stavební materiál pancéřových vozidel, jak víte je železo, které jsme nahradili vrstveným triniem, které jsme doplnili uhlíkovými vlákny, kevlarem a duralem.“
„Promiňte kevlarem?“ překvapeně zíral Ellis.
„Ano, jeho použití nemusí být pouze v neprůstřelných vestách, ale dají se použít i při tvorbě velice silných a pevných lan. Ovšem zde, při kombinaci s duralem a uhlíkovými vlákny jsme dosáhli naprosto nových vlastností, které se pro tento tank přesně hodily,“ vysvětlil přítomnost kevlaru poslední ze čtveřice techniků, který se už chystal zakončit své povídání.
„Prakticky jsme splnili veškeré důležité body, které nám IOA vytyčilo. Tank je lehký, pohyblivý, odolný a rychlý, což mi určitě potvrdíte, že je v boji velice důležité,“ mrknul po Ellisovi, který na znamení souhlasu kývnul hlavou.
„Ode mě a mého t…“ nedořekl svoji myšlenku technik, když jej přerušil podplukovník Bishop.
„Plukovníku, za méně než pět minut dorazíme do sluneční soustavy Hebridan.“
„Děkuji, pánové,“ naznačil technikům, aby odešli: „A nám přeji hodně štěstí,“ podíval se na každého z plukovníků zvlášť.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ