Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

SG: ZDP - druhá série bude - asi :)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Doufám, Azanyrmuthe, že nejsi zklamaný, když víš předem, co Tě čeká. I když se podle názvů dá odhadnout jenom málo, a i to na první pohled známé je občas zavádějící :twisted:

Bavte se :D

48. Hannah

„Já mám taky veselou a moc profesionální reakci,“ ozvalo se od několika stolů v jídelně, které parta vojáků srazila k sobě, aby měli dost prostoru. „Ptal jsem se, jak to, že ten panel nefunguje. Neuhodnete, jaká byla odpověď.“
Vypravěč počkal, až se na něj obrátí všechny pohledy a pak teprve dopověděl: „Její odpověď zněla – takto.“
Výbuch smíchu se rozlehl i do blízkých chodeb. Nezněl moc vesele. Problémy s dotyčnou osobou měli všichni.
Zábava v jídelně pokračovala ještě asi půl hodiny, než se její účastníci začali trousit za svými povinnostmi.

„Co s vámi mám udělat?“ zeptal se doktor Woolsey a sepnuté ruce položil před sebe na stůl. „Žádala jste o službu na Atlantis. Bojovala jste o ni. A teď,“ podíval se na silnou složku pod rukama, „jedna stížnost za druhou. Proč jste si tolik přála být tady?“
Hannah seděla před Richardem a pohled upírala někam za jeho rameno. Tvář měla bez výrazu. Podle všeho jenom čekala, až bude konečně propuštěna z kanceláře, a co se v ní děje ji zase tolik nezajímalo.
„Dostanete ještě poslední šanci,“ pokračoval velitel základny, když pochopil, že se na své výtky nedočká žádné reakce. „Doktor Zelenka potřebuje do svého projektu dalšího člověka. Uvolil se, že vás přibere do týmu.“
Teprve teď se dočkal pohledu temných očí techničky Hannah, ale žádné hlasité reakce.
„Hlaste se v místnosti se ZPM. Doktor tam na vás čeká,“ skončil Richard monolog a sledoval, jak Hannah se zamumláním, které si vyložil jako pozdrav, mizí z jeho kanceláře.

Radek zadumaně otáčel v ruce jedním z krystalů a nepřítomným pohledem se díval na panel před sebou. Shana věděla, že ho nemá rušit. Takhle se tvářil vždycky, než našel řešení dalšího problému. Tentokrát se jednalo v podstatě o drobnost. Shana sledovala krystal v Radkových rukou a všimla si malého výstupku na jeho zadní straně, který mohl bránit správnému připojení k panelu. Už se nadechovala, že na to doktora Zelenku přece jenom upozorní, když se otevřely dveře a za stálého rozhlížení váhavě vešla Hannah. Pohled se jí po pár vteřinách ustálil na dvou osobách v místnosti.
„Říkali, že mám přijít,“ řekla.
„Hannah Flatherová?“ Radek zvedl oči od panelu.
Hannah přikývla a Shana využila Radkova vyrušení, aby mu z ruky vytáhla krystal a začala ho podrobně zkoumat sama. Nechala Radka vysvětlovat nové spolupracovnici, co se od ní očekává. Přejela nehtem po zadní straně krystalu a sykla bolestí, když jí pod ním zůstal ostrý úlomek. Znovu si krystal prohlédla a zasunula ho na jeho původní místo. Panel bliknul a po všech ovladačích se rozlilo mléčně bílé světlo.
„A takové maličkosti tady řešíme taky,“ mávnul doktor rukou směrem k Shaně. Přes snahu vysvětlit Hannah základní aspekty jejich práce stačil sledovat i svoji současnou kolegyni a její trochu netradiční řešení problému.
„Co to zase...!“ vykřikl, když všechno v místnosti pohaslo.
Shana vyděšeně zírala na mrtvý panel, který ještě před okamžikem zářil jako její sebevědomí. To ona přišla na jednoduché vyřešení problému, kterým se doktor Zelenka zabýval už nejméně hodinu. Teď všechno ztmavlo a zešedlo jako… jako v poslední době několik věcí v jejím životě. Tichounce si povzdechla. Měla by si asi začít zvykat.

Erin seděla u osamoceného stolu v jídelně. Výpadek elektřiny ji zastihl hned potom, co polkla poslední sousto.
„Co se to tady zase děje?“ zamračila se. Bez váhání sáhla po sklenici plné vody a zhluboka se napila. Taková maličkost, jako nefungující osvětlení, ji nemohla vyvést z rovnováhy.
„Vypadá to na něco většího,“ odhadla při pohledu z okna. Celá Atlantis se ponořila do tmy.
Erin vstala, nechala tác tam, kde byl, a zamířila do řídící místnosti.

„Ne. Počkej.“ Rodney se mračil na blikající monitor počítače s náhradním zdrojem elektřiny, kde se chaoticky objevovaly a mizely různé znaky. John Sheppard se mu díval přes rameno a tvářil se kysele.
„Co to tady máš za obludy?“ ptal se Radek Zelenka hned ode dveří. „Co jsi zase provedl, Rodney?“
„Já?“ Rodney se dotčeně obrátil a jenom protočil oči, když za Radkem uviděl i Shanu a Hannah. „Tyhle potíže máme už od té doby, co jsme přiletěli z poslední mise. Dneska dopoledne před návratem Branou Jumper přestal reagovat a pak zase najednou sám naskočil.“ Rodney se mračil čím dál víc. Ve skupince už stála i Erin a sledovala ho pobaveným pohledem.
„Takže budeme čekat, až zase Atlantis sama naskočí?“ zeptala se Hannah.
„Ne. Vy dvě jděte zpátky k ZPM. Bude lepší, když tam někdo bude, kdybychom potřebovali pomoc odtamtud, než to tady dáme do pořádku,“ kývl na ni a na Shanu Radek. „Já tu zůstanu s Rodneym.“
„Ale ne,“ mávl rukou Rodney. „Jdi si po svém. Já to tady zvládnu.“
Shana i Hannah mezitím odešly. Z chodby k ostatním dolehla ozvěna jejich smíchu. Obě ženy se nad něčím dobře bavily.
„Aspoň někdo tady má dobrou náladu,“ zavrčel Rodney.
„Půjdu zkontrolovat -,“ začal Radek, ale zarazil se, když Rodney jeho směrem jenom znovu mávl rukou. Pokrčil rameny a cestou ke dveřím kývl na Erin.
„Půjdu s tebou,“ řekla s úsměvem. „Kamkoli jinam,“ zašeptala s posledním ohlédnutím po Rodneym. John se přiblížil k obrazovce a něco na ní doktoru McKayovi ukazoval.
„Půjdeme do patra nad ZPM,“ vysvětloval Radek. „Něco mě napadlo a potřebuju se na to podívat.“
Erin ho zvědavě následovala. Nenápadně se rukou dotkla kovové tyčky ukryté v oblečení a usmála se. Když bude potřeba, mají vlastní zdroj světla, o kterém Radek zatím neví. Začínala litovat, že o takovou zábavu přišla Andoriel. Před dvěma hodinami odletěla se skupinkou vědců překládat nějaké staré wraithské texty. Bloumání po Městě za svitu měsíců by se jí určitě líbilo.

Hannah došla až k pultu se ZPM, vyhoupla se na něj a pohodně se zavrtěla. Nohy jí nedosahovaly na zem a ona si jimi spokojeně pohupovala.
Shana se na ni podívala a pobaveně zavrtěla hlavou. Napadlo ji, že zvěsti o nesnášenlivé Jezince jsou přehnané. Žádné neshody spolu zatím neměly. A to někteří tvrdili, že se s Hannah nedá mluvit ani pět minut, aniž by někoho slovně napadla. Povídala si s ní celou cestu zpátky k modulu nulového bodu a pak ještě dlouho, když hlídaly tichou místnost a čekaly na zavolání Radka nebo Rodneyho. Vysílačky i komunikátory mlčely a chodbou ani jednou nezazněly kroky chvátající okolo.
Shana si ten nezvyklý klid dlouho neuvědomovala. Atlantis byla stále bez energie. Tmu rušil jenom jediný zvuk – polohlasné vyprávění Hannah prokládané občas Shaniným dotazem.

Erin s Radkem společnými silami otevřeli dveře v místnosti nad ZPM.
Doktor Zelenka vešel a rozčileně zamrkal do husté tmy. „Sakra, Erin, tady si nevidím ani na vlastní nos,“ zavrčel.
Erin ho nevnímala. Stála nakročená do místnosti, ale hlavu nakláněla k chodbě a mračila se. Pocit, že se blíží něco hodně zlého, na ni udeřil náhle a neodbytně. Na Atlantis bylo cosi, co tam rozhodně nepatřilo.
„Erin?“ Radek se vrátil ke dveřím a vzal knihovnici za rameno. Trhla sebou, ale plížící se nebezpečí tím neodehnala. Blížilo se stále víc právě k nim.
„Erin, potřebuju tvou pomoc,“ třásl jí Radek ramenem. Sledoval, jak se jí do očí vrací pojem o místu a čase, kde se právě nachází.
„Jdi dovnitř,“ řekla tiše. Sotva vstoupili, zavřela dveře a zůstala stát čelem k nim.
„Co se děje?“ ptal se Radek. Zkoumal při tom panel, za kterým byly na zdi ukryté rozvody energie ze ZPM.
„To právě nevím,“ zamumlala si Erin víc pro sebe, než pro doktora Zelenku. Zavřené dveře stále přitahovaly její pohled i myšlenky, ale na oko se tvářily neškodně. S váhavým výdechem se otočila k Radkovi a kývla na něho. „Co můžu dělat?“ zeptala se.
„Co takhle trochu...,“ Radek nestačil dokončit větu. Zůstal stát s ústy pootevřenými a tentokrát dveře sledoval on. Pomalu se otvíraly. Za nimi byla ta nejčernější tma, jakou kdy viděl, tvořená velikými temnými těly čehosi, co se pokoušelo dostat k nim dovnitř.
Erin se ani neotočila. Už věděla, kdo a co se dostalo na Atlantis. Sáhla k pasu a v ruce se jí objevila krátká silná kovová tyč.
„Asi bys měl ustoupit,“ řekla Radkovi.
Nezeptal se, jak se dostala do zamčené tajné laboratoře, kam se už skoro rok chodil bavit jenom Rodney McKay, a ke kousku antické technologie pečlivě tam ukryté. Zacouval k zadní stěně a díval se, jak se dveře otevřely dokořán a jako temná vlna do místnosti vrhli tvorové pokroucení křížením a pokusy.
Erin k nim udělala pomalý, téměř taneční krok. Tyč v její ruce zůstávala nepovšimnuta.
Kříženci se zarazili dva kroky před ní a pak se na ni vrhli.
Erin ten okamžik stačil, aby se jí v ruce rozzářil barevný kříž a dva nejbližší útočníci padli pod nohy svých druhů. Jejich pád doprovodil vzteklý sykot a k Erin se natáhlo bezpočet končetin, aby jí uchopily a zabránily jí v dalším boji.
Kříž zmizel. Stala se z něho duhová skvrna, rychle kroužící kolem i nad knihovnicí, podle toho, odkud přicházel útok. Erin točila světelným mečem, bránila mutantům proniknout do místnosti a říkala si, že bez tiché podpory spícího Daru je boj trochu složitější. Rychleji jí docházely síly.
Útočníci ji přinutili o krok couvnout, pak o další, dokud nestála uprostřed místnosti. Nepřestávala odrážet jejich pokusy dostat se k Radkovi. Jenom světelný meč v její ruce už se netočil tak rychle, jako ze začátku.
„To stačí,“ ozval se ode dveří nový hlas.
Kříženci stanuli bez pohybu. Erin přes ně neviděla, kdo vchází, ale ten hlas poznala. V očích se jí usadil smutek. Krátké setkání před pár lety v ní nechalo nejasný pocit zmaru, na který nemohla zapomenout. A nic na něm nezměnil ani fakt, že od té doby je majitel hlasu napadal a využíval při každé příležitosti.
Michael prošel uličkou, kterou mu uvolnily jeho výtvory, a zastavil se před Erin. Chvíli si ji prohlížel, než promluvil:
„Erin?“ zmlkl, jako by ho náhlá vzpomínka zasáhla víc, než očekával. Hned se vrátil do přítomnosti a jen zamrkání naznačilo, že se jeho mysl toulala mimo realitu. Radek za Erin nenápadně přešlápl a vysloužil si Michaelův chladný pohled.
„Jeden z pánů vědců,“ zavrčel Wraith.
„Ahoj, Michaele. Jak je možné, že ses sem dostal?“ Erin se snažila odpoutat pozornost od pobledlého doktora. „A dokonce s celou svojí suitou?“ pokračovala, když se na ni Michael opět zadíval.
Usmál se. „Vaše senzory nefungují. Nefunguje vám tady nic. Nevím, jak je to možné, ale hodí se mi to.“
„K čemu?“ neodolala Erin otázce.
Michael se dál usmíval a pohled mu zaletěl k tvorům, kteří ho obklopovali.
„Pokusného materiálu není nikdy dost,“ pokrčil rameny. Znovu se zadíval na Erin. „Vypadáš dobře.“
Erinin úsměv měl blíž ke šklebu, než k veselí. Samozřejmě, že vypadala dobře. Alespoň oproti jejich prvnímu setkání. Na to dávné období se bez úspěchu snažila zapomenout, protože bylo tolik svázáno s Darem.
„Děkuju,“ zamumlala. „Ty taky,“ dodala, když si Michaela opět prohlédla.
V očích mu zahrálo pobavení, když mírně sklonil hlavu na znamení díků. „Takže můžeme jít?“ pokynul rukou k východu.
Erin jenom povytáhla obočí. Slyšela, jak se Radek Zelenka za jejími zády přerývaně nadechl.
„No tak, Erin, nezdržuj,“ zavolal Michael ode dveří.
„Jdi sám, nám je tady dobře,“ odpověděla.
Kříženci stojící před ní se dali do pohybu. Nešli za Michaelem, ale snažili se obstoupit Erin a dostat se k Radkovi.
Světelný meč se knihovnici znovu roztočil v ruce.
Tentokrát byl útok jenom krátký. Na Michaelův pokyn se mutanti brzy stáhli a zmizeli v temné chodbě.
Erin byla rozkročená uprostřed místnosti a na tváři se jí střídaly barvy, jak naposledy zatočila mečem.
Michael stál na chodbě proti dveřím. Než vykročil za svým doprovodem, ještě se po Erin ohlédl. „Je to zvláštní,“ řekl pomalu. „Rád jsem tě zase viděl. Pochopil jsem dobře, že Teyla není na Atlantis?“
Erin přikývla.
„Tak půjdu dál. Jistě najdu někoho, kdo nebude klást takový odpor. Nerad ztrácím víc materiálu, než je nutné. Sbohem, Erin.“ Lehce jí pokynul rukou a zmizel.
Meč ozařoval okolí přízračným světlem. Erin ho pevněji sevřela a nahlédla do chodby. Oběma směry se táhla pustá a prázdná a topila se ve tmě.
„Jsou pryč?“ Radek sotva slyšitelně šeptal.
„Ano. Odešli,“ potvrdila Erin a ještě jednou se rozhlédla chodbou. „Jak je na tom komunikace?“ zeptala se s posledním pohledem do chodby.
„Špatně,“ zavrčel Radek. „Aspoň dokud si nějak neporadím s tímhle.“ Kývl k panelu.
Tak to bychom měli pohnout, než se stane neštěstí.“ Erin trhnutím odstranila panel kryjící hlavní rozvod a s očekáváním se na Radka zadívala.

V místnosti s modulem nulového bodu bylo veselo. Shana a Hannah se dostaly ke školním historkám.
Hannah seděla ještě pořád na stole a Shana se usadila do křesla u blízkého panelu. Pohodlně si natáhla nohy, ruce založila za hlavou a užívala si pohodu. Poslední hlasitá slova dozněla a u ZPM se rozhostilo ticho.
„Řekni mi o Wraithech,“ požádala Hannah po krátkém zaváhání.
„Moc toho nevím,“ pokrčila Shana rameny.
„Slyšela jsem,“ začala Hannah, „že jeden z nich je – no, jak to říct – že je tady častěji, než jiní. Je to pravda?“
„Hmmm,“ vydala Shana neurčitý zvuk.
„Taky jsem slyšela, že se tváří přátelsky. Aspoň občas. A taky, že je na Atlantis nějaká osoba, která... Ona s ním něco má?“
Shana si povzdechla. Bylo téměř k neuvěření, že by Hannah neslyšela o pobytu Andoriel v geniiském vězení a jejím zvláštním vztahu s Wraithem, který tam byl zavřený společně s ní. Pak ji napadlo, že se Hannah možná s nikým nebavila tak dlouho, aby se dozvěděla něco z atlantských bájí a pověstí.
„I tady platí, že toho moc nevím, ale řeknu ti, co vím a co jsem se doslechla,“ říkala a přemýšlela přitom, jak vyprávění co nejvíce zkrátit. Nakonec se jí podařilo celý příběh shrnout do několika krátkých vět, do kterých vsunula i svoje vlastní setkání se zmiňovaným Wraithem a jeho posádkou i s Michaelem.
Hannah nebylo ve tmě moc vidět do obličeje, ale nedůvěra v jejím hlase se přeslechnout nedala. „Tomu se mi ani nechce věřit. Jsi si jistá?“ ujišťovala se. „A vážně myslel na tu knihovnici, když tě křísil?“
Shana neodpověděla. Hannah se nevědomky dotkla jejího bolavého místa. Nikomu neprozradila, jaké ponížení cítila, když si uvědomila, že její oběť byla vyrovnána díky vzpomínce na někoho jiného.
Smích u dveří s oběma ženami trhnul. V temnotě otevřeného vchodu byla vidět jenom neurčitá silueta. Pohnula se a vstoupila dovnitř.
„Také jsem už leccos zaslechl, ale takové pěkné shrnutí ještě ne,“ řekl mužský hlas. Připadal Shaně něčím povědomý, ale nemohla ho nikam zařadit.
„Tak on tě zachránil,“ pokračoval hlas. „Muselo ho to stát hodně sil. Buď je jeho posádka tak tolerantní nebo je natolik silný velitel, aby…“ hlas se vytratil v zamyšlení a navázal až po pár vteřinách: „Kdybych věděl, jak jsi pro něj důležitá, všímal bych si tě lépe. Co je s tímto místem, že přitahuje takové zvláštní tvory? A kdo je ona?“
Na jeho otázku nikdo neodpověděl.
Hannah ani nedýchala napětím. Nově příchozí v ní vzbuzoval hrůzu smíchanou se zvědavostí.
Shana už věděla, kdo před nimi stojí. Vnitřnosti se jí zkroutily ve vyděšené křeči. „To ne,“ uniklo jí ze rtů, než je stačila stisknout.
Michael se znovu zasmál. „Rád slyším, že jsi na mě nezapomněla. Říkal jsem si, jestli uniknete včas. A také, jestli přežiješ. Ale pořád čekám na odpověď.“
„Jmenuji se Hannah,“ ozvalo se od pultu se ZPM. „Jsem místní technička.“ I Hannah si dovolila krátký hořký smích. „Značně neoblíbená technička v podmínce.“
„To není pravda,“ zareagovala Shana prudce. „Jsi důležitý člen týmu.“
„Tak důležitý člen týmu?“ opakoval Michael. „Jak moc důležitý? Byla bys ochotná se pro ni obětovat jako pro toho wraithského velitele? Vrhla by ses znovu do dráhy střely, která by Wratiha jenom zranila, zatímco tebe usmrtila, a nebýt jeho pomoci, zemřela bys? To nebyla odvaha, to byla jenom hloupost.“ Potřásl nechápavě hlavou a pokračoval: „Tady není nikdo, kdo by ti život vrátil, kdybych se rozhodl vystřelit. Jak důležitý člen týmu je Hannah?“
„Chceš střílet?“ zachraptěla Shana.
Michael postoupil dál do místnosti, až stanul nad Shanou. Sklonil se k ní, položil ruce na opěradla křesla, ve kterém seděla, a zadíval se jí do tváře. „Ne,“ zašeptal sotva slyšitelně. „Tentokrát nedostaneš šanci k hrdinským činům. Budeš se jenom dívat.“ Přejel jí prstem po tváři.
„Hannah?“ Narovnal se a obrátil se k pultu, kde ještě pořád seděla technička a snažila se v temnotě vidět co nejvíc. „Půjdeš se mnou.“ Michael odstoupil od křesla a natáhl k Hannah ruku. Ani se nepohnula. Došel k ní a stáhl ji z jejího vyvýšeného stanoviště. Při jeho dotyku sebou trhla, ale moc se nebránila. Byla překvapená a zmatená. Do té chvíle si myslela, že na ní už dávno zapomněl.
Shana se zvedla z křesla a postavila se mezi dveře. „Neodvedeš ji,“ prohlásila.
Michael chytil Hannah za loket a postrkoval ji před sebou k východu.
„Pusť!“ Marně se mu snažila vykroutit.
„Budeš se podílet na úplně novém experimentu,“ šeptal jí do vlasů, jak ji tlačil před sebou. „Zcela nový druh. Vylepšený. A ty budeš mít hlavní roli. Neláká tě to?“
„Ne,“ prskla po něm Hannah.
Shana s hrůzou sledovala, jak se blíží, a přemýšlela, čím by Michaela přinutila nechat Hannah na Atlantis. Krátké zasyčení za zády ji přinutilo ohlédnout se a uskočit. Těsně za ní stál jeden z Michaelových nejstarších výtvorů. Obrovský brouk vztyčený na zadních nohách. Natahoval k ní kusadla a syčel.
„Tu tady necháme,“ řekl Michael směrem k němu. Vzhlédl, když se rozzářilo osvětlení. Vztekle zavrčel. Ve Městě se podařilo zprovoznit alespoň některé systémy.
„Musíme pryč,“ zavelel a popohnal Hannah k rychlejší chůzi.
„Nejdu s tebou,“ pokoušela se využít Michaelova spěchu a znovu se mu vykroutit. Skoro to nezaznamenal. Její síla pro něj nic neznamenala.
Ještě zkusila to, co obvykle platilo na všechny okolo – aroganci.
„Když je někdo debil, tak je debil,“ zavrčela mu do tváře.
Rozesmál se, ale ani nezpomalil. „S tebou bude zábava,“ zamumlal a táhl ji Shaně z dohledu.
Shana si připadala jako ve zpomaleném filmu. Michael už dávno zmizel a ona se sotva pohnula, aby se vrhla za ním. Ty dva kroky ke dveřím jí připadaly nekonečné. Na prahu se zastavila. Chodba byla oběma směry upuštěná. Ani náznak pohybu, ani ozvěna hlasu Shaně nenaznačila, kterým směrem se dát. Váhavě se pohnula na jednu stranu a zarazila se. Světla znovu zahasla. K Bráně ne, uvažovala horečně. Tudy by se nikam nedostali. Musí tady mít loď. Ale kde? Ohlédla se na opačný konec chodby. Před očima se jí míhaly obrazy všech antických mol, všech plochých střech, na kterých bylo možné s malou lodí přistát. Bez fungujících senzorů nebyla schopná se rozhodnout, kde by měla její záchranná akce začít. Sevřela ruce v pěst, jakoby chtěla zabránit pocitu, že jí čas protéká mezi prsty a odnáší Hannah do nenávratna.
„Pane Bože, co jsem to dopustila?“ zeptala se polohlasně sama sebe. „Proč jsem ji nebránila? Vždyť tady byl sám takovou dobu. Určitě jsem mohla něco udělat. Ale co?“ Udělala další váhavý krok do chodby, opřela se o zeď vedle dveří a pak se po ní svezla k zemi. Obličej si chovala do dlaní. Věděla, že by měla někam běžet a bojovat, ale nevěděla kam a nedokázala se pohnout.

„Shano! Co je s tebou? Kde je Hannah? Nechala tě tady?“ Hlasy se Shaně Morrisové slévaly do hukotu, který jí bušil do hlavy jako zuřivý příboj. Nějaká ruka jí třásla ramenem a pokoušela se ji zvednout. Bránila se. Otupělost ji opouštěla jenom váhavě. Přece jenom zvedla hlavu a podívala se, kdo nad ní stojí.
Radek a pár vojáků ji sledovali ze vzdálenosti asi dvou kroků, Erin klečela u ní a snažila se ji přinutit vnímat okolí.
„Co se stalo?“ ptala se jí právě.
Shana se pomalu zvedla. Dlouho ohnutá kolena jí ztuhla a narovnávala se jen s obtížemi. Znovu se rozhlédla po přítomných a polkla, než začala vyprávět, co se stalo v místnosti s modulem nulového bodu, když nastala tma. Při vyprávění si uvědomila, že Michael dostal to, co chtěl. Nový pokusný vzorek a také malou pomstu Shaně za to, že mu překazila střelbu na velitele. Ten vzorek sice nebyla Teyla, ale i pozemská technička stála za trochu riskování. Jenom nevěděl, že se Hannah k ničemu důležitému na Atlantis nedostala, takže jestli od ní bude chtít před začátkem experimentu získat nějaké nové informace, bude zklamaný.
„U nás byl taky,“ řekla s povzdechem Erin, když Shana skončila. „Naštěstí pro nás dlouhý boj neměl v plánu,“ ohlédla se po Radkovi. Ještě byl pobledlý. Než se mu podařilo rozebrat hlavní rozvod, energie naskočila sama. Za pár vteřin na to ho Rodney hlasem plným paniky informoval, že výpadek způsobila Elizabeth. Replikátor doktorky Weirové toužící po povznesení hledal útočiště a nové tělo na Atlantis. Elizabeth se usadila v počítači a přestala dělat problémy, jakmile se ho naučila zvládat. Co s ní bude dál, to se teprve rozhodne.
„Zachytili jsme jenom Michaelovu odlétající loď,“ řekl jeden z vojáků. „Teď zjišťujeme, co tady chtěl.“
„Když nenašel Teylu, hledal jinou oběť,“ povzdechla si Erin. Chtěla dodat, že si naštěstí vybral problematickou Hannah, ale když viděla Shanin utrápený obličej, raději to spolkla.
„Měla jsem mu v tom zabránit,“ zašeptala Shana. „K ničemu vám nejsem. Nedokážu ochránit ani toho, kdo stojí přímo vedle mě.“ I ona chtěla pokračovat, ale zarazila se. Některé její myšlenky by měly zůstat jenom v její hlavě a ještě v té nejtajnější části. Rychle se podívala po Erin. Tušila, že by jí dokázala neposlušné myšlenky přečíst. Ale Erin byla obrácená k vojákům a společně s Radkem se dohadovali, jak nejrychleji zjistit všechny škody a ztráty ve Městě. Tiše si oddechla a začala přemýšlet, jestli její rázné odmítnutí práce na Zemi v nově zbudovaném komplexu pro výzkum vesmírných jevů nebylo přece jenom unáhlené.
„Odvedu vás na ošetřovnu.“ Jeden z vojáků se lehce dotkl jejího ramene, a když nereagovala, vzal ji v podpaží a odváděl chodbou pryč.
Skupinka u dveří se konečně dohodla, rozdělila a vyrazila na prohlídku Města.

Děkuju za komentáře :)

Osmnáctého bude další SPW - O proroctví Osmi. Potkáte se tam s jedním známým :)

:bye:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
noooo, prečítal som si to a páčilo sa mi to...

ako vravia angláni: "That´s my cup of tea!"
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Aiwendille :)

Já sice raději hezky česky (nebo slovensky), ale pochvala potěší v každé řeči :D
Tak mě napadlo - chceš dalšího mailíka? Bude kratší a trochu méně šílený. Vynahradím si to jindy. :twisted:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Andoriel: chcem mailika a na oplátku pošlem aj ja mailíka, teda ak dokončím prestavbu 73. kapitoly Aničkinho príbehu... :D
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Pěkný díl. Mělo to výbornou atmosféru. Mám rád takovéhle pocity, teda alespoň v povídkách.
Pocit, že se blíží něco hodně zlého, na ni udeřil náhle a neodbytně. Na Atlantis bylo cosi, co tam rozhodně nepatřilo.


To se nebojím, že bych byl zklamaný. Zase jsem se to nesnažil rozluštit, rád se nechám překvapit. :D
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Azanyrmuthe :)

Jsem ráda, že jsem nezklamala a že si počkáš :)
Co se pocitů týká, tak zrovna teď mám pocit, že mi za chvíli spadne panelák na hlavu. Ani nedokážu určit, jestli je to nějaká podivná muzika, někdo se v noci baví přetahováním plných skříní nebo už přiletěli mimozemšťani :D

:bye:

:sunny:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Tak opět píši, teta na dovolené dává zabrat.
Shana byla milá, stejně jako Hannah. Jen přemýšlím, co s ní Michael udělá?
Sečteno, podtrženo, bylo to super!
P.S.: s těmi sousedy nezávidím, ale minulý rok jsem v Itálii zažila něco podobného, bylo to na zabití...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, BB20 :)

Hanička, sluníčko, se ještě nečekána a nezvána objeví. Aspoň to je v plánu.

S tetou to znám z druhé strany. Mám dvě neteře :D A rámus naštěstí o půlnoci přestal :roll:

:) :sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:idea: Tak: Pekné. :)
:hmmm: Michael znova otravuje a nedá nikomu pokoj? :shock: Mala by si s tým niečo urobiť. :wink: (Pero /klávesnica/ autora je hrozná zbraň :shaking: ) :lol:
Ok. :write: :arrow: :yahoo:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Puk :)

Chudák Michael. Nikdo ho nemá rád :(
Časem se to pokusím napravit :twisted:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
andoriel píše:
Časem se to pokusím napravit :twisted:


nebude to skôr popraviť? :twisted:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Jako bys nevěděl, Aiwe, že pro některé živočišné druhy mám prostě slabost :D

Michael byl pro mě vždycky sympaťák a doufám, že se mi ho podaří zachránit. Zatím to nemůžu potvrdit, protože zrovna tahle povídka mě teprve čeká :hmmm:

:bye:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
noooo, ak by sa ti to nepodarilo, tak ti môžem poslať zoznam tisíc a jedného spôsobu, ako zabiť wraitha :D

a slabosti treba prekonávať... :pst:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Puk: čo konkrétne na tom bolo smiešne? alebo všetko dokopy? :twisted:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo: z Erin se nám stává jedi :rflmao:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
veru, tá pasáž ma tiež dostala... :yes:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

Jakýpak Jedi? Jedi je proti Erin slabý čajíček :D

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
svatá pravda :rflmao:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
hmmmm, nejako sa nám tu začínajú pliesť do SG veci, lode a povolania z SW, najprv tri lode v Admirálovom dedičstve, potom svetelný meč tuná, nevyhrabe ešte niekto Hana Sola, ktorý náhodou rozstrieľa nejaký Wraithský krížnik? :bounce:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Kdyby se tu pletly jenom SW! Je toho na pletení mnohem víc. A něco se bude tak trochu plést i tady. Bavte se :D
49. Staré pověsti wraithské 6: O proroctví Osmi

Nadine počkala, až se za ní zavřou dveře terasy a ještě je zajistila jednoduchým háčkem. Ušklíbla se nad vlastní opatrností. Nad Atlantis se už víc jak týden vznášel stín strachu jako černý závoj. Nadine se mu nechtěla poddávat, ale určitá opatření byla prostě nezbytná. Doktoru McKayovi se ještě nepodařilo zjistit, jak se vlastně Michael a jeho přátelé dostali do Města a kudy zmizeli i s jednou z místních techniček.
Když si na to Nadine vzpomněla, neodpustila si pokrčení rameny. S Hannah se předtím potkávala často a brzy si na ni vytvořila vlastní názor. Hubatá Jezinka jí rozhodně nechyběla, i když takový osud by nepřála nikomu.
Přes návštěvu Michaela a únos Hannah se v myšlenkách obloukem vrátila k vlastní práci. Drobná vyprávění o počátcích wraithské společnosti na planetě Nová Veitona se stala docela populárními. Zrovna dnes ráno se jí Richard velice úředním tónem ptal, na čem bude pracovat jenom proto, aby v zápětí spiklenecky mrkl a dodal, že pokud bude brzy další kousek, všechno ostatní počká.
Nadine to ‚všechno ostatní‘ čekat nenechala. Ale vzhledem k přísnějším opatřením a omezení počtu výzkumných misí byla se svou běžnou prací hotová ještě před polednem. Sedla si v jídelně k oknu a při obědě si nechala v hlavě probíhat další pokračování espévéček.
Hlasité klepnutí tácu u jejího stolu ji přinutilo odtrhnout pohled z tmavého obzoru plného bouřkových mraků.
Andoriel si ještě nesedla. Stála u židle a svírala její opěradlo. Čekala, až si jí Nadine všimne. Teprve po jejím krátkém kývnutí se usadila a zamračila se do talíře.
„Myslela jsem, že bude víc ryb, když už jsme na oceánu,“ pokrčila nos nad kouskem něčeho, co mělo vypadat jako plátek masa.
Nadine se usmála. I její kousek masa ležel na talíři téměř netknutý. „Mohly bychom tím krmit ryby u mola,“ navrhla vážně. „Až okusí, jaké příkoří se nám děje, třeba samy napochodují do pekáče.“
Andoriel vyprskla smíchy. Položila vidličku obalenou bramborovou kaší a sáhla po ubrousku. „To by bylo báječný,“ vypravila ze sebe. „Asi jako lidi řadící se ke krme…,“ zbytek raději spolkla. Od vedlejšího stolu na ně upřeně a zamračeně zíral jeden z vojáků.
Nadine sotva ovládla nutkání vypláznout na něj jazyk. Raději se zvedla a odešla do svého pokoje. Ještě než opustila jídelnu, všimla si, že její původní místo proti Andoriel obsadil klon doktora Becketta a k malému stolku se nacpala i druhá knihovnice Erin.
Za pár minut stála na terase u svého pokoje a až první dešťové kapky jí zahnaly do dusné místnosti.
Znovu zkontrolovala háček na dveřích a zašklebila se na monitor. Její odraz jí škleb vrátil s každou podrobností.
„Co naděláš?“ řekla mu. „Všechno ostatní už je hotové. Teď čeká práce tebe.“

............................................................................................

O proroctví Osmi

„Doktore! Doktore!“ Jeskyní se rozléhalo naléhavé volání. Odráželo se od skal a zanikalo ve slepých uličkách. Stanley se popuzeně otočil od stolu plného skleněných misek, ampulí, křivulí a baněk.
„Co zase?“ zamručel.
„Ta poslední várka,“ mladík s dlouhými černými vlasy doběhl do laboratoře, prudce oddechoval a držel se za bok, kde ho rychlým během začalo píchat.
Stanley se narovnal a čekal, až chlapec popadne dech. Připadalo mu to dlouhé. „Předkloň se a zhluboka vydechni všechno, co máš v plicích,“ poradil mladíkovi. Matně si vzpomněl, že ta udýchaná postava se jmenuje Rodlenus. Říkali mu Leny.
Leny se konečně přestal kroutit. „Doktore, ta poslední várka je nějaká… Jsou jiní. Nevím si s nimi rady,“ vychrlil ze sebe.
Stanley se sehnul, aby sfoukl plamínek kahanu. Pak už se bez dalšího váhání a otázek rozběhl do části jeskynního komplexu, odkud Leny přišel.

Stanley před mnoha lety přišel o většinu svých přátel. Vlastně tehdy přišel o všechny své přátele a dosud nechápal, že právě on zůstal ušetřen děsivých konců života, kterých byl zatím svědkem. Zůstal naživu pod podmínkou, že už nikdy neopustí Protilehlé hory a bude pomáhat doktoru Opremotovi při jeho výzkumu.
Doktor Opremot se mohl jevit jako trochu zmatený a do sebe zahleděný stařík, ale až do své nedávné smrti vedl svůj výzkum tvrdě směrem, který si kdysi určil. Stanley to zpočátku přijímal. S přibývajícími lety a zkušenostmi se několikrát pokusil navrhnout změny zavedených postupů, ale nikdy se nesetkaly s pochopením. Doktor Opremot trval na svém. Nový druh je jeho dítětem a vše se bude řídit jeho vůlí, včetně vzhledu. Wraithové byli vysocí, štíhlí, dlouhovlasí a bledí. Lidské a hmyzí vlastnosti se mísily v různých poměrech podle doktorova přání, ale fyzický vzhled byl stejný. Byli stvořeni k obrazu svého tvůrce.
Stanley se zastavil na prahu jedné z rozlehlých laboratoří. Deset nových Wraithů očividně nedávno opustilo kokony. Místo aby stáli připraveni plnit rozkazy, leželi na zemi a drželi se za hrdla. Stan tiše zaklel. Byli to první Wraithi, u kterých byla vynechána sekvence přeměny vzhledu. Kromě míšení lidského a hmyzího DNA měli být ponecháni v původním stavu.
Stan a Leny zvedli nejbližšího na nohy a dotáhli ho k lůžku. Vůbec nevnímal, co se s ním děje. Vytřeštěné oči upíral před sebe a krátce a bolestivě sípal. Přidání kyslíku způsobilo, že se dusil ještě víc. Injekce s posilujícím prostředkem nezabrala.
Stanley zachmuřeně pozoroval, jak před ním umírá. Nevěděl, jak mu pomoci.
„Tady,“ vyjekl Leny. Na ramenou mu visel opřený další z Wraithů.
Stan zvedl hlavu a pohled mu padl na podlahu. Všichni ostatní z postižené várky se odplazili k jednomu místu u skalní stěny. Leželi s hlavami co nejblíže k sobě a lapali po dechu.
Wraith na Lenyho rameni se zhroutil k zemi. Jeho dech ustal. Leny ho nechal ležet a vrhl se k dalšímu. Hlas Stanleyho ho zarazil.
Doktor Erstan Arsedsal se k ležícím tělům blížil opatrně. Sklonil se nad nimi a zjistil, že se nosy a ústy snaží co nejvíce přiblížit k malé prasklině ve skále. Věděl, co z ní proudí. Vysoce jedovatý plyn, který by všechny ostatní za pár okamžiků zadusil. Těmto zbývajícím osmi Wraithům zřejmě nahrazoval kyslík.
Stanley si ukazováčkem poklepal na sevřené rty. Byl to jeho výraz pro soustředěné přemýšlení. V duchu si přitom blahopřál, že nenechal prasklinu ucpat stejně, jako mnoho jiných. Nijak mu tady nevadila, protože plyn unikal vzhůru a systémem průduchů se dostával na povrch bez toho, aby někoho v laboratoři ohrožoval.
„Leny,“ otočil se ke svému pomocníkovi, „ pomůžeš mi.“

„Nemusíme jíst,“ pronesl hlubokým hlasem Ruppert. „Páry jsou dostatečně výživné pro naše těla.“
„Nemusíme spát,“ pokračovala volně Trisha. „Páry nám dodávají sílu.“
„Poslouchej, wraithský lide, naše slova,“ zachraptěl Resir.
„Pamatuj si, wraithský lide, naše slova,“ usmála se Utara.
„Slyšte Proroctví Osmi,“ zavrčel Vlart.
Taorra, Girt a Virtin se jako první hluboce naklonili nad širokou průrvu, ze které v mlžných prstencích stoupaly jedovaté páry.
„Přijde doba temna,“ zašeptala Girt. „Wraithský národ bude téměř vyhlazen.“
„Vymře,“ skočil jí do řeči Virtin. „Nezůstane ani jediný.“
„Zůstane a - bude zachráněn,“ pokračovala Taorra. „Příchozí z dálky přinesou život a zároveň smrt.“
„Tanec. Tanec v ulicích. Strach a zoufalství. Nemohou zůstat!“ Ruppert se vsedě narovnal. Opar plný jedovatých zplodin mu obkroužil tvář.

Stanley se na svých osm nepodařených kousků podíval s trochou rozpaků. Zpočátku jim dokázali s Lenym stěží zajistit přísun plynů, které potřebovali k dýchání, a pak se jim podařilo najít dostatečně širokou puklinu se správnou koncentrací výparů, kde by mohlo těch osm přebývat. Sotva se v napůl otevřené jeskyni usadili, začali se chovat divně. Odmítali všechno, co se jim doktor a jeho tým snažili nabídnout. Usadili se kolem spáry s výpary a mumlali nesmysly.
„Zůstaň tady,“ řekl Stanley Lenymu. „Hlídej je, ať neprovedou nějakou hloupost, a nechoď k tomu otvoru.“
Leny se usadil na kameni opodál a vytáhl zápisník. Toto vypadalo na dlouhou službu. Po pár hodinách si uvědomil, že se celou dobu dobře bavil. Osm Wraithů mluvilo na přeskáčku a jejich řeč nebyla jasná. Ale Leny v ní zachytával podivné náznaky. Mohlo to být jenom blábolení jedem nasáklých mozků anebo také předpověď věcí budoucích. Pilně zapisoval všechno, co slyšel. Nad některými věcmi kroutil hlavou, krčil čelo a vzdychal. Neslyšel nic, co by ho přimělo k úsměvu. Osm pokračovalo stále stejným tempem bez ohledu na to, jestli je někdo poslouchá nebo ne.

Stanley se vrátil a zůstal tiše stát u vstupu do jeskyně. Poslouchal mumlání osmi Wraithů a sledoval Lenyho, pilně cosi čmárajícího do zápisníku. Po chvíli pozorování se otočil a stejně tiše jako přišel i odešel.
Za pár minut přišli další dva pomocníci doktora Arsedsala a Lenyho vyhnali si odpočinout. I oni si sedli opodál Osmi a v zapisování se střídali, přesně podle doktorových pokynů.
Leny procházel jeskynním komplexem a s úlevou se protahoval. Pár hodin seděl na tvrdém hrbolatém kameni, a i když mumlání těch poděsů bylo hodně zajímavé, jeho tělo už silně protestovalo proti nepohodlí.
„Leny,“ v příčné chodbě stál Stanley. „Tvoje zápisky.“ Natáhl k Lenymu ruku.
Leny se zarazil, ale zápisník odevzdal. „Doktore,“ začal opatrně. Šel krok za Stanleym a snažil se mu nahlédnout přes rameno, do čeho se v jeho zápisníku dívá.
„Hmmm,“ zamručel Stanley.
„Co to znamená?“ Leny nemohl ze zápisníku spustit oči. Jenom k němu kývl. Byl otevřený na začátku jeho přepisu mumlání Osmi.
„To nevím, Leny. Ale netroufnu si to pominout. Mohlo by to být důležité. Budete se tam střídat a zapisovat všechno, co řeknou. Potřebuji udělat ještě nějaké testy.“ Doktor se zastavil u jedné z místností vytesaných do načervenalé skály. Byly v ní uskladněny náhradní kyslíkové přístroje. „A nechci k té puklině chodit moc blízko bez vzduchu,“ zamumlal si Stanley více méně pro sebe.
Osm Wraithů si ani nevšimlo, když se k nim asi za hodinu přiblížil s dýchací maskou a odebral jim vzorky krve i tkání. Dál se skláněli nad puklinou, vdechovali jedovatý plyn a mluvili a mluvili. Za tu chvíli, než s odběrem skončil, se dozvěděl o čemsi, co znělo jako velká válka. Stanley jenom potřásl hlavou. Všechno to bylo tak zmatené. Odnesl si vzorky do laboratoře a začal se složitými testy.
Další dva dny z laboratoře odcházel, jenom aby zkontroloval, jestli se u Osmi střídají hlídky a zapisují, co bylo řečeno. Probíhající testy byly zdlouhavé a dílčí výsledky neprůkazné.
„Doktore,“ Leny nakoukl do laboratoře. „Proč si nejdete lehnout k sobě?“
Stanley jenom mávl rukou, ani se neotočil.
„Přišel jsem vám říct, že se začínají opakovat. A taky jsou nějací unavení. Za celou dobu nespali, nejedli ani nepili.“
Stanley se otočil a poklusem se rozběhl k puklině.
Osm sedělo stejně jako tehdy, když je viděl naposledy. Jejich hlasy se proplétaly. Mluvilo jich víc najednou a řeč byla rychlejší.
Doktor si vzal kyslíkovou masku ležící opodál a došel k nim. Každý z Osmi mluvil bez ohledu na ostatní a tak rychle, že jim skoro nebylo rozumět. Zapisovatelů už bylo osm. Na každého z Wraithů nad puklinou jeden. Stáli v půlkruhu a ruce jim nad záznamníky jen létaly.
Virtin se zarazil v půli slova. Otevřel ústa, ale už z nich nic nevyšlo. Bez hlesu se převážil dopředu a zmizel v puklině.
Jeden ze zapisovatelů udělal krok kupředu a zůstal bezradně stát. Virtina už nemohlo nic zachránit. Na dně pukliny tekl rychlý proud vroucí lávy. Její žár rozpouštěl okolní skálu a uvolňoval z ní jedovaté výpary.
Než si tohle všechno Stanley promítl v hlavě, do pukliny se stejně neslyšně zřítil Vlart.
„Katastrofy skončily,“ zašeptal vedle doktora Leny.
„Cože?“ zamračil se na něj Stanley.
„Virtin a Vlart mluvili jenom o zániku,“ vysvětlil Leny klidně. „Ale ne,“ vydechl. Na doktorův tázavý pohled hned pokračoval: „Trisha mluvila o jednom z wraithských velitelů a teď,“ rukou mávl k puklině, kde právě zmíněná Trisha zmizela. „Snad to neznamená jeho smrt. To by byla velká ztráta.“ Leny se zatvářil starostlivě.
Stanley se na něj překvapeně díval. „Jak to všechno víš?“
„Čtu, co bylo zapsáno. Nejde to přečíst úplně všechno, ale všeobecný přehled událostí jsem si udělal. Jestli jsou toto budoucí dějiny wraithského národa, tak se máme na co těšit,“ ušklíbl se Leny.
Jejich rozhovor přerušil výkřik. Ze všech Osmi zůstala nad puklinou už jenom Taorra. Nemluvila. Její poslední výkřik byl tečkou. Ukončením jakéhosi proroctví, které vzápětí završila tím, že i ona padla do pukliny. V jeskyni zavládlo ticho. Zapisovatelé stáli ještě pořád na svých místech. Ruce se záznamníky jim klesly.
„Nepřežili by,“ řekl Stanley nahlas. „Podle všech výsledků testů by ani jeden z těch Osmi nepřežil další den.“ Naposledy se pohledem dotkl šklebícího se otvoru ve skále. Pak se otočil a odešel zpět do laboratoře. Chybu v kódování této várky objevil nedávno a už se nemohl dočkat, až ji ověří v praxi.
Zapisovatelé opustili napůl otevřenou jeskyni. Poslední záznamy uloží ke všem ostatním do jedné z malých nepoužívaných laboratoří.
Leny ještě chvíli zůstal stát na místě. Vzal zapomenutý kyslíkový přístroj, přitiskl si ho na obličej a přistoupil k puklině. Naklonil se nad ní. Všechno, co viděl, byla jenom temnota s občasným zábleskem ohně v hlubinách a bílý opar točící se ve spirálách vzhůru ke stropu jeskyně a podél něj až do místa, kde skála mizela a umožnila jedu unikat k modrému nebi.
Leny ustoupil a odložil přístroj. U vstupu do jeskyně se ještě jednou otočil.
„Tato puklina,“ řekl chraptivě. „pohltila náš vyřčený osud.“


...........................................................................

Nadine se u počítače protáhla. Zavřené dveře na terasu ji dráždily. Byla zvyklá, že jsou téměř stále otevřené a teď jí vzduch v místnosti připadal k nedýchání.
„Jak v puklině osudu,“ zamumlala si pro sebe. Rázně vstala, uvolnila háček a dveře se rozletěly dokořán. Po dlouhém nádechu se vrátila k počítači.
„A máme to za sebou,“ usmála se na něj. „Jenom ještě nevím,“ nakrčila čelo, „jestli správný název zní „o proroctví Osmi“, nebo „o puklině osudu.“ Rozesmála se nahlas. Pečlivě uložila soubor a zamířila do koupelny a pod sprchu. Ty cesty jeskyněmi v ní zanechaly pocit, že ze sebe musí smýt neexistující prach a špínu.

Děkuji za všechny komentáře :)

Kdybyste se ptali, tak ne. Celé Proroctví se nedozvíte. Aspoň ne ode mě :sorry:

A 28.7. neboli příště... jéje. Příště Vás čeká první část Prince na bílém koni. Kdo rád A+A, ten si užije :D

:bye: :sunny:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Juj, z toho jejich mumlání mě běhá mráz po zádech, brrr...
Ale na A+A si počkám. :D

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
.Procteno... moc libilo... chci dalsi... :pst:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Miluju tajemství! Ale zrovna tady bych chtěla vědět víc!
Já vím, že to nejde, ale zvědavost mě stejně užírá!

:-D
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju třikrát :)

BB20 mumlání bylo super :D A Princ na bílém koni bude mít pět dílů, tak A+A bude až až. A navíc ještě lord Christopher a lady Alexandra :twisted:

Aiwendill heslovitě můžu, vždyť víš :wink: Další bude... teď mě zarazilo to Tvoje mumlání... další povídka tady bude 28.7.
Toto je spoiler!!!:
A sedmá kapitola na mailu může být asi v neděli, jestli ji myslel toto

Shano asi by to i šlo, ale je toho moc. Úplně mi stačí SPW :D

Ještě jednou děkuju
:bye:

:sunny:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron