po krátké pauze vám sem přináším devátý díl s názvem Nová hrozba. Doufám, že se vám bude líbit, a že zanecháte malý komentář.
Přeji krásné čtení.
Epizoda 9 : Nová hrozba, part 1
Potom, co se Odyssea vrátila zpátky na Zemi z mise na Orille, měli podplukovníci Marks a Carterová krátké setkání s prezidentem Hayesem ve Washingtonu, kde ho informovali o vývoji Asgardské technologie.
Země, Washington D. C., Bílý dům
Marks s Carterovou v uniformách seděli před prezidentem v křeslech. Prezident Hayes držel v rukou modrou složku, ve které byly veškeré údaje o nové Asgardské technologii, kterou plánují okopírovat na ostatní lodě. Problém byl v tom, že Marks s Carterovou byli proti tomu. Prezident jim moc nerozuměl a tak je požádal o vysvětlení.
„Pane prezidente, důvodem je to, že když se aktivuje Asgardské jádro, během několika minut se objeví Orijské lodě. Ano, pomocí paprskometů už máme velkou šanci na výhru, ale podle mého názoru a tady podplukovníka Carterové je nejlepším řešením, aby Asgardské jádro bylo pouze na Odyssey, než přijdeme na způsob, jak aktivovat jádro aniž by nás mohli nalézt“, řekl Marks.
„Vy s tím souhlasíte?“ zeptal se Hayes při pohledu na Carterovou.
„Ano, pane. Myslím, že tohle je zatím nejlepší možnost. Krom toho Asgardské zbraně fungují bez aktivace jádra, takže kdykoliv můžeme začít s montáží na ostatní lodě“, odpověděla Carterová.
„Tak, když to říkáte vy dva, tak s vámi budu souhlasit. S montáží můžete začít, kdykoliv budete mít čas“, tak znělo rezidentovo rozhodnutí.
„Děkujeme, pane. A co se týče montáže, tak začneme za týden na Hammondovi, kde jsme se domluvili s Carterovou, že jedině tam okopírujeme jádro“, řekl Marks a Hayes už přestal všemu rozumět.
„Neříkal jste předtím, že jádro bude pouze na Odyssee?“
„Ano, říkal. Ale jelikož podplukovník Carterová je velitelkou Hammonda, tak jsme se shodli, že jen tyto lodě budou mít Asgardské jádro. Důvodem toho je, že jediní my dva známe nejvíce Asgardskou technologii. Takže kdyby nastaly nějaké potíže, okamžitě můžeme zakročit. A také máme šanci, že tak rychleji nalezneme způsob, jak očistit jádro“, při těchto slovech se Marks cítil docela trapně, když vedl prezidenta za nos. Hayes povzdychnul a pak vstal z křesla a začal pochodovat po kanceláři. Kevin pohlédl na Sam a tiše řekl: „Trapas.“ Pro tuto chvíli ani jeden nepromluvil, protože by možná zmátli prezidenta ještě více. Hayes pochodoval po místnosti, dokud se nezastavil za Marksem a Carterovou.
„Vy dva tomu rozumíte více než já, takže to nechám na vás dvou. Teď mě ale omluvte, mám schůzi s premiérem.“
„Ano, pane prezidente.“ Carterová s Marksem vstali a pak odešli z prezidentovy kanceláře.
Oba šli chodbou směrem k východu a přitom přemýšleli o tom, co právě před chvílí řekli prezidentovi. Nakonec skončili u toho, že Marks vytáhnul z kapsy vysílačku a nechal sebe i Sam transportovat do SGC.
Země, SGC, Landryho kancelář
Generál Landry spolu s podplukovníkem Mitchellem řeší nového člena týmu za Carterovou. Generál si myslí, že to vše je zatím zbytečné, ale Mitchell potřeboval nějak zaměstnat hlavu a tak prohlížel jednu složku za druhou. Ještě mu zbývalo patnáct složek na prohlédnutí, když tu náhle do generálovy kanceláře přišla Carterová s Marksem. Oba už tušili, o co tam jde, když uviděli Mitchella se složkami v klíně. Carterová bez váhání šla k němu a vzala do rukou jednu z mnoha složek. Stačilo na ni pohlédnout a hned mu ji vrátila zpátky.
„Tak tohle jsem od tebe nečekala“, řekla Sam a naštvaně odešla z kanceláře. Kevin zavrtěl hlavou a přišel blíže k Mitchellovi.
„Proč tohle děláte? Vždyť je Sam stále ve vašem týmu.“
„Stále by byla, kdybyste se do toho vy nepletl“, řekl Mitchell, vstal z křesla a postavil se před Markse.
„Sakra, co furt proti mně máte? Já jsem nikomu nic neudělal. Rozhodla se sama a klidně vám to potvrdí i tady generál“, řekl Marks a pohlédl na generála, který kývnutím hlavou potvrdil jeho slova.
„Prezident vše schválil a nechává to na mě a Carterové, pane. To jsme vám chtěli jen říct“, řekl Marks a chystal se odejít z kanceláře, jenže ho zastavil Mitchell se slovy: „My dva jsme ještě neskončili.“
„Tak to by stačilo, podplukovníci!“ zařval Landry, protože jejich hádku už déle nemohl poslouchat.
„Promiňte, pane“, omluvil se Marks a pak pohlédl na Mitchella, kterému řekl: „Za dvě hodiny v tělocvičně.“ Marks po těchto slovech odešel z Landryho kanceláře. Landry zavrtěl hlavou a Mitchell sedl zpátky do křesla.
Země, SGC, pracovna Carterové
Sam skoro s brečením šla chodbou, která vede k její pracovně.
„Sam! Sam, počkej!“ Kevin dobíhal Sam, která právě vešla do pracovny. Šla ke svému stolu, sedla do křesla a pak opřela hlavu o ruce. Kevin během chvilky přiběhnul za ní. Přišel k ní blíže a Sam se o něj opřela.
„To bude dobrý“, uklidňoval ji Kevin. Dřepnul před ni a položil ruce na její stehna.
„Co kdybych odešla už teď?“ zeptala se Sam, když už věděla, že s ní Mitchell nepočítá.
„Ale kam bys šla?“
„Za tebou… Na Odysseu.“ Kevin překvapeně pohlédl na Sam a po velmi krátkém uvážení souhlasně kývnul hlavou.
„Pojď ke mně.“ Sam se ke Kevinovi naklonila a objala ho kolem hrudi.
Prostor, Země, Odyssey
Poručík Marksová s poručíkem Evansovou pochodovaly po chodbách Odyssey, které vedly k můstku. Obě v rukou držely tablety, na kterých mají zapnuté šachy.
„Kdyby nás teď viděl Kevin, tak čistíme záchody celý týden“, řekla Sharon. Jane se zasmála a pohnula s figurkou. Sharon na ni pohlédla a nevěděla, co jí má na to říct, protože dostala od ní šach-mat.
„Já končím. Jeden jak druhý.“ Jane se zasmála a hned nato vstoupily na můstek, kde na ně čekal Mike. Sharon pohlédla na Jane a ta na ni, když obě čekaly průšvih. Mike k oběma přišel blíže a sebral jim tablety. Obě už věděly, co to znamená, a tak šly pomalým krokem ke svým konzolám. Mike mezitím pohlédl na oba tablety a překvapeně pokrčil rameny, když uviděl, že Jane vyhrála nad Sharon už jedenáctkrát za tento den. Pak oba dva tablety schoval do opěrky ve velitelském křesle, kde si většinou Kevin dává notebook.
„Za dvě hodiny máme vyrazit, dámy, takže žádné hraní.“
„Ano, pane“, řekly obě dvě a po vteřině vypukly smíchy. Zbylá posádka je na můstku sledovala, jak se něčemu smějí a oni nevědí čemu.
Země, SGC, tělocvična – o dvě hodiny později
Marks byl sám v tělocvičně převlečený do sportovního oděvu. Čekal tam na Mitchella, který se tam ještě neobjevil. V rukou držel míč, se kterým házel na koš. Po pár perfektních hodů uviděl u dveří stát Mitchella.
„Už jsem si myslel, že se mně bojíte“, řekl Marks při položení míče do skříně.
„Co chcete? Nemám moc času.“
„Něco vám na mě vadí a mě zajímá co.“
„Vždyť už moji odpověď znáte.“
„V podstatě ano. Ale mě hlavně zajímá, proč se mstíte Sam místo mě?“
„To vás nemusí zajímat“, řekl na to Mitchell a otočil se ke dveřím, protože chtěl odejít. V tom mu zabránil Marks, který mu řekl: „Vy jste něco měl se Sam, že? Jinak byste to nechal plavat a nenarážel na ni.“ Mitchell se zastavil a obrátil se k Marksovi.
„Co jste to řekl?“
„Slyšel jste mě. Nebo to mám říct znovu?“ Mitchell se naštval a šel blíže Marksovi, do kterého žďuchnul. Marks zavrtěl hlavou a v duchu si pomyslel jaký je Mitchell idiot.
„Měl bych vás varovat, učil jsem se od Teal’ca.“
„Ó, už se vás bojím. A já se učil od plukovníka Svitsové, Emersona, Pendergasta a od dalších skvělých důstojníků jako jsou oni. Takže mi můžete… Vy víte co.“ Marks chtěl odejít, jenže tentokrát ho zastavil Mitchell. Trvalo jen chvilku a oba se pustili do sebe. Moc se ani nešetřili, protože do toho šli rovnou pěstmi.
Země, SGC, pracovna Carterové
Sam seděla skrčená v křesle a přemýšlela o tom, co kdy komu udělala, aby v budoucnu věděla, co ji může potkat. V jednu chvíli nevěděla, co má dělat a tak z kabelky vytáhla album, ve kterém začala listovat. První stránka byla věnována její rodině. Na fotce byla vyfocena s tátou, mámou a s Markem, který bydlí se svou vlastní rodinou. Samanthiny oba rodiče už nežijí a tak nemá nikoho kromě bratra, se kterým by si o rodinných záležitostech mohla promluvit. Na chvilku zavřela oči a zavzpomínala na to, co se tenkrát stalo. Vzpomněla si na ten den, kdy jí táta řekl o její mámě. Po chvilkovém vzpomínání pokračovala v listování. O pár stránek dál byla první fotka SG-1. Když otočila na další stránku, na fotce byla s kapitánem Jonasem Hansonem, se kterým chodila jen krátce, protože na jedné planetě se zbláznil a všem říkal, že je Bůh. Tuto fotku velice rychle prohlédla a pak otočila na další stránku, kde byla s Orlinem, který patřil k Antikům. Když byla tehdy SGC v nouzi, Orlin přijal znova lidské tělo a pomáhal jim tak, jak nejlépe mohl. Jenže, když si chtěl zachovat co nejvíce vzpomínek, postupně je ztrácel. Hned vedle Orlinovy fotky byla fotka s Petem, se kterým byla i zasnoubena. Jenže tenhle vztah byl ukončen těsně před smrtí jejího táty. Vzpomněla si na ty krásné časy, které s ním trávila, ale pak, když otočila další stránku, položila na chvilku album na stůl. Na té stránce byla s generálem Jackem O’Neillem, se kterým chodila jen půl roku, protože zjistili, že ve stejné práci je to nevhodné, aby spolu žili. A pak nakonec byly fotky s Kevinem. I když byl voják, stejně jako ona, nebyl v tom žádný problém, protože Kevin byl zařazen do programu BC-304. A navíc ty dva nejspíše nic nerozdělí. Sam pak přemýšlela o Mitchellovi, se kterým měla měsíc po rozchodu s O’Neillem vztah, který ukončila velmi rychle. Z chodby se najednou začaly ozývat mužské hlasy.
Dva vojáci zrovna procházeli chodbou kolem její pracovny.
„Slyšel jste to? Jsem zvědav, kdo tu rvačku vyhraje.“
„Můžeme si vsadit.“ Sam rychle otřela slzy a vyběhla na chodbu, kde oba muže zastavila. Když zastavili, otočili se na ni a ona je rychle doběhla.
„O jaké rvačce jste to mluvili?“ zeptala se Sam.
„Podplukovník Mitchell se s někým rve“, odpověděl vojín.
„A kde?“
„V tělocvičně. O patro níže.“ Sam se rychle rozeběhla, protože tušila, s kým se rve.
Země, SGC, tělocvična
Marks s Mitchellem si zrovna dali ránu do obličeje, který u obou byl už tak zřízený. Oba už měli na obličeji tolik modřin, že by je jen málokdo poznal. Mitchell měl kolem levého oka monokl, poraněný ret a rozbitý nos. Marks se od něj moc nelišil, jen v tom, že měl monokl kolem pravého oka. Pěkně oběma tekla krev z nosu. Oba byli velice rovnocenní soupeři a tak ti, co je uviděli, je mohli porovnávat. Marks ani Mitchell už neměli sílu a tak oba stáli od sebe co nejdál. Každý u jiné stěny. Kevin se opřel o zeď a sjel po zádech až dolů na podlahu. Mitchell se také opřel o zeď, ale stále pozoroval Markse, který už neměl sílu jako on.
„Spokojený?“ zeptal se Marks.
„Jak se to vezme. A vy?“ zeptal se Mitchell.
„Jste vůl.“
„Děkuji za upřímnost. Udělal byste to, kdybyste byl majorem?“
„Na hodnosti nezáleží“, odpověděl Marks a hned potom se otevřely dveře, kterými do místnosti vběhla Carterová. Sam se rychle zarazila, když uviděla oba dva.
„Jako malý děti“, řekla Sam a šla ke Kevinovi. Mitchell jen mávnul rukou a odešel z místnosti.
„Jsi v pořádku? Tvůj obličej…“
„Jsem v pořádku“, řekl Kevin a prsty stisknul nos z obou stran.
„Měla bych tě vzít na ošetřovnu.“
„Jenom to ne“, při těchto slovech vstal Kevin z podlahy, pak pohlédl na Sam a dopověděl: „Nechci se tam s ním potkat.“
„Tak pojď se mnou do pracovny. Tam mám taky lékárničku.“ Kevin souhlasně kývnul hlavou a spolu se Sam odešli z tělocvičny, ve které zanechal na podlaze kapky krve.
Země, SGC, pracovna Carterové
Sam přišla s Kevinem do její pracovny, kde ho hned posadila na židli. Kevin hned předklonil hlavu a Sam šla pro lékárničku, která vysela vedle dveří. Položila ji na stůl vedle Kevina a otevřela ji.
„Chci se ti omluvit“, řekla Sam.
„Za nic se neomlouvej. Žárlí jen na to, že ty jsi se mnou a ne s ním.“ Sam se zarazila, když to dopověděl. Nikdy mu neřekla, že měla krátký vztah s Mitchellem. Proto ji nejvíce zajímalo, jak se o tom dozvěděl. Kevin se přiznal, že to tušil, a tak zkusil, jak na to Mitchell zareaguje.
„Ukaž mi ten nos“, řekla Sam a z lékárničky vyndala vatu. Kevin pustil nos a Sam před ním dřepla.
„Naštěstí není zlomený. Takže ti tam dám vatu a budeš dýchat pusou.“
„Jo.“ Sam opatrně vsunula vatu do nosu, aby zastavila krvácení. Kevin přitom zasyčel, ale jinak to bylo v pořádku.
„Děkuji.“
„Ještě mi ukaž ten ret. Alespoň ti to zalepím náplastí.“ Sam vytáhla z lékárničky náplast s nůžky a ustřihla malý kus. Pak ji přilepila Kevinovi na ret. Kevin pak pohlédl na hodinky a řekl: „Sakra. Za patnáct minut vyrážím.“
„No, samotného tě v takovém stavu nenechám, takže letím s tebou.“
„Vážně? Myslíš, že ti to Landry dovolí?“
„Myslím, že ano“, odpověděla Sam a chvilku potom někdo zaklepal na dveře. Sam vstala a pohlédla směrem ke dveřím, kde stál generál Landry.
„Pane.“ Landry pohlédl za Carterovou, která kryla sedícího Markse.
„No tak se mi ukažte, podplukovníku. Už jsem viděl Mitchella.“ Kevin zpozad Sam vstal ze židle a stoupnul vedle ní.
„Pane.“
„Vy teda vypadáte. Po celé základně kolují sázky a všichni se ptají, kdo vyhrál. Takže, kdo vyhrál?“ zeptal se Landry.
„Popravdě… Remíza. Nám oběma už došly síly, takže jsme předčasně skončili“, odpověděl Marks.
„Měl byste se jít převléci“, řekl Landry při pohledu na Markse, který měl celé tričko od krve.
„Ano, pane.“
„A taky nezapomeňte, že za patnáct minut vyrážíte.“
„Toho jsem si už všimnul, pane.“
„Pane, mohla bych letět s ním? Myslím, že bych tu s Mitchellem stejně nevydržela“, řekla Carterová.
„Máte mé svolení. A dejte na něho pozor, ať si více neublíží.“
„Ano, pane. Děkuji.“ Landry odešel z její pracovny a Sam se usmála na Kevina, který řekl: „Tak pojďme. Už tak budu populární po celé lodi.“
To be continued
16.7.2013 12:48:11
Já nikdy nebyla mimo ČR. Nejdále tak v Praze 2x, ale to byly jen výlety se školou, jinak nikde. Jen samá Morava 
Obsah fóra
Přihlásit se
Registrovat
Hledat
