neděle je opět tu a já vám sem dávám druhou část dílu. Doufám, že se vám bude líbit, a že zanecháte malý komentář.
Přeji krásné čtení.
Epizoda 9 : Nová hrozba, part 2
Prostor, Země, Odyssey, můstek
Celá posádka byla připravena na svých místech a pouze čekala na příchod Markse. Marksová už nevěděla, co má dělat a tak s Evansovou přepsaly pár programů a pomocí konzol hrály šachy, když jim Evans zabavil tablety.
„Kde sakra je? Už tu sedím přes dvě hodiny a on se někde válí.“
„Poručíku, i když je to váš bratr, tak nezapomínejte, že je to taky váš velitel“, řekl Evans, který stál ve přední části můstku.
„Ale je to můj bratr. A na tom se nic nezmění.“
„Krom jeho obličeje“, řekla Evansová při pohledu na chodbu, kde zahlédla Markse s Carterovou.
„Co tím myslíš?“ zeptala se Marksová. Hned potom na můstek přišel Marks a Marksová na něj „vyvalila“ oči, když viděla jeho obličej.
„Brácho. Co…?“ Jane se ho chtěla na něco zeptat, jenže ji Kevin přerušil slovy: „Jestli se mě někdo bude ptát na to, co se mi stalo, počítejte s tím, že budete mít službu v kuchyni nebo vás přiřadím k uklízečům.“
„Jistě. Kurs?“
„K3P-983“, odpověděl Kevin a sedl do křesla.
„Rozkaz“, řekla Marksová a po chvilce dodala: „Kurs je nastaven, aktivuji hyperpohon.“
Odyssea, která byla na oběžné dráze Země, se dala do pohybu a po chvilce vstoupila do hyperprostoru.
Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kevin na chvilku zaklonil hlavu dozadu a pak se obrátil na sestru.
„Kdyby něco, budu v kajutě.“
„Jsi vážně v pořádku?“
„Jo, jen mě třeští hlava“, odpověděl Kevin, vstal z křesla a odešel z můstku. Marksová pohlédla na Carterovou a pro jistotu se jí zeptala: „Že to byl podplukovník Mitchell?“
„Bohužel ano. Ale nebojte se, já se o něj postarám. Proto jsem taky tady.“
„Děkuji.“ Sam se na ni usmála a pak šla za Kevinem.
Země, SGC, jídelna
Po ošetření na ošetřovně šel Mitchell do jídelny, kde se na něj všichni dívali. Nezbývalo mu nic jiného, než se před nimi skrýt a tak sednul na místo, kde na něj nikdo neviděl. Chvilku potom, co sedl na židli, přišel za ním Jackson, který se krátce zasmál, když ho uviděl. Mitchell zakroutil hlavou a Jackson mezitím k němu sedl.
„Moh…?“
„Ne.“
„Ještě jsem neřekl co.“
„Taky nemusíš, protože vím, na co se zeptáš.“
„Ó, pan vševědoucí. Tak povídej“, řekl Jackson a opřel se.
„Byl to Marks“, vyšlo z Mitchella.
„Já to tušil. Kdo vyhrál?“
„Remíza.“
„To je tak, že se pleteš do věcí, kterým nerozumíš“, řekl vesele Jackson a Mitchell zakroutil hlavou a opřel se.
Hyperprostor, Odyssey, Marksova kajuta
Když Kevin přišel do své kajuty, hned šel k posteli. Sundal z ucha vysílačku a položil ji na stůl. Pak lehl na záda do postele a povzdychnul. Hned po něm přišla do kajuty Sam. Když viděla, že leží na zádech, okřikla ho, aby lehl na bok. Jakmile ji Kevin uposlechl, vytáhla z kapsy látkový kapesník, který namočila ve studené vodě. Pak šla k němu a přiložila mu kapesník na čelo.
„Měl jsi tuto misi odložit, jestli je ti špatně.“
„To vypadám tak špatně?“ Sam se více než méně tomu přiklonila. Kevin povzdychnul a zavřel oči.
„Tak se vyspi. Jestli ti pak bude stejně, tak tě vezmu na ošetřovnu. A kdyby bylo nejhůře, tak poletíme zpátky na Zem.“
„To bude dobrý, slibuji“, řekl Kevin. Sam lehla vedle něho a přitom mu držela na čele kapesník, který v tuto chvíli sloužil, jako obklad.
Hyperprostor, Odyssey, chodba – o půl hodiny později
Jane měla o Kevina strach, když uviděla jeho obličej, a tak šla chodbou k jeho kajutě. Při cestě k němu četla na tabletu rozkazy téhle mise, která má trvat celý týden. Ke K3P-983 by měli dorazit přibližně za den a kousek. V rozkazech bylo, že mají prověřit jeden objekt, který nedokážou ze Země rozpoznat. A také, že mají doplnit stanovišti Gamma zásoby. Jane po dlouhém čtení sklonila tablet a zastavila se před bratrovou kajutou.
Hyperprostor, Odyssey, Marksova kajuta
Jediní tři lidé znali Kevinovo heslo. Když Sam zaslechla otvírání dveří, tiše vstala z postele a šla ke dveřím, u kterých stála Jane. Sam pokynula prstem, aby byla potichu. Pak ukázala na Kevina a ona hned pochopila, o co se jedná.
„Jak mu je?“ zeptala se tiše Jane.
„Je mu blbě, ale nechce to přiznat“, odpověděla Sam a obě šly ke stolu, kolem kterého sedly.
„Takový on je. Kvůli čemu se vůbec popral?“ Sam se moc nechtě o tom mluvit, ale když je Jane Kevinovou sestrou, tak se rozhodla, že jí to řekne pod podmínkou, že to nikomu neřekne. Jane s podmínkou souhlasila a tak jí Sam řekla celou pravdu.
„Před několika měsíci, než jsem poznala Kevina, jsem měla krátký vztah s Mitchellem, který jsem rychle ukončila. Pravidla nám to stejně zakazují. V tomhle případě s Kevinem ne, protože jsme každý jinde. No, brzy to bude jinak, protože jakmile se vrátíme na Zem, zažádám o okamžité přeložení na Odysseu. Mitchell totiž nedokáže překonat, že žiji s Kevinem a odcházím z SG-1. Jak už asi víš, tak za necelý tři čtvrtě roku přebírám loď třídy Daedalus, George Hammond. Tak jsem ji pojmenovala.“
„Takže se Kevin popral kvůli vám?“
„Tobě. Jo, popral.“ Jane se nechápavě podívala na Sam a ta jí pak řekla, že jí klidně mimo můstek a službu může tikat. Sam s Jane seděly téměř tři hodiny kolem stolu, kde spolu mluvily, než se z interkomu ozvala poručík Evansová: „Podplukovníku, máme pro vás zprávu ze stanoviště Gamma.“ Sam rychle vzala do rukou vysílačku a šla ke dveřím.
„Tady Carterová, přepněte se na vysílačku“, řekla tiše s pohledem na Kevina, který sebou trochu zavrtěl. Jane šla k němu a sedla vedle něj na postel.
„Hotovo“, ozvala se z vysílačky Evansová.
„Co v té zprávě je?“
„Stanoviště Gamma nás žádá, abychom se u nich zastavili už teď. Nemohou čekat na zpáteční cestu. A k tomu jejich dálkové senzory zaznamenaly přílet dvou nejspíše Goa’uldských mateřských lodí“, odpověděla Evansová.
„Chvilku vydržte, za chvilku tam za vámi přijdu.“
„Ano, madam. Ale co podplukovník Marks?“
„Bohužel, ten v tuto dobu nemůže, protože spí.“
„Taky si to potom, co se mu přihodilo, zaslouží“, odpověděla Evansová a Sam vypnula vysílačku. Jane na ni pohlédla a kývla hlavou, že je vše v pořádku. Sam se usmála a pak odešla z kajuty, kde Jane hlídala svého bráchu.
Hyperprostor, Athena, můstek
Už je to několik měsíců potom, co byl Asgardský panel s hyperpohonem nefunkční kvůli jedné skupině. Svitsová jim od té doby nedává pokoj a pořád jim přiděluje nějakou práci. Jednou je nechala připravit oběd, který se jim rovnou i nepovedl. Jenže co si navařili, to si také sní. Všichni měli peklo krom majora Barty, který svůj čin odpracoval spolu se Svitsovou, když vše zprovoznili spolu. I přesto, že se to všechno stalo před několika měsíci, má stále černé svědomí. Když něco chtěl udělat, vždy šel za Svitsovou a zeptal se jí. Pak teprve udělal to, co chtěl.
Právě teď seděl u konzole a prováděl diagnostiku všech systémů.
„Madam, všechny systémy pracují na sto procent“, oznámil major. Svitsová se vzdálila od skleněné mapy a šla k majorovi, který zobrazil diagnostickou zprávu na obrazovku. Barta povzdychnul a Svitsová si toho všimla.
„Majore. Od té doby, co jste se přiznal, se chováte jinak. Zapomeňte už na to a buďte tak, jak jste býval předtím.“
„To je těžký, madam.“
„Majore. Kdybych o vás pochybovala, nebyl byste tady a nebyl byste mým prvním důstojníkem. Tím, že jsem si vás vybrala, vám dávám najevo, že vám důvěřuji. Nezklamte mě.“
„Ano, madam.“
„Ještě změnit ten tón a už to bude v pořádku.“ Barta se usmál a Svitsová už byla spokojena. Usedla do velitelského křesla a vydala rozkaz: „Opusťte hyperprostor, štíty na maximum.“
Hyperprostor, Odyssey, Marksova kajuta
Kevin po čtyřhodinovém spánku se pomalu probouzel. Otevřel oči, pohlédl na Jane a pak pomalu sednul.
„Už je ti lépe?“
„Jo. Kde je Sam?“ zeptal se Kevin při rozhlížení kolem sebe.
„Je na můstku. Volali ze stanoviště Gamma a tak se tam musíme stavit o něco dříve, než bylo v plánu.“ Kevin kývnul hlavou a pak z nosu vyndal vatu, která byla nasátá krví. Vevnitř měl zaschnutou krev a tak Jane vytáhla z lékárničky tyčinky do uší, které namočila do horké vody. Kevin pak zaklonil hlavu a Jane pomocí tyčinek mu vyčistila nos od krve. Potom už vypadal lépe než předtím. Usmál se na Jane a vstal z postele. Pak vzal vysílačku a dal si ji za ucho.
„Můžeme?“
„Jistě“, odpověděla Jane a oba odešli z kajuty.
Hyperprostor, Odyssey, můstek
Sam v klidu seděla ve velitelském křesle, ale ne na moc dlouho. Na můstek přišla Jane s Kevinem. Sam se usmála a uvolnila mu místo. To samé udělal Mike, který Jane uvolnil místo u pilotní konzole.
„Tak jak jste na tom?“ zeptal se Marks, který byl o situaci obeznámen při cestě k můstku.
„Minuta do výstupu“, odpověděla Evansová.
„Jakmile vystoupíme z hyperprostoru, spojte mě se stanovištěm Gamma.“
„Ano, pane.“
Stanoviště Gamma, základna
Plukovní Steven Torell, velící důstojník stanoviště Gamma, přichází do řídící místnosti, kde na něj čeká kapitán Terens s hlášením o situaci.
„Kapitáne.“
„Pane. Odyssea právě opustila hyperprostor, chce s vámi mluvit podplukovník Marks.“
„Tak mi to pusťte“, řekl plukovník a stoupl před obrazovku, která stále zůstala černá. Torell pohlédl na kapitána a ten mu to rychle vysvětlil: „Pane, přijímáme pouze audio. Podplukovník Marks má k tomu své důvody, o kterých by prý nerad mluvil.“
„Tak mu vyřiďte, že bych ho rád viděl.“ Kapitán rychle poslal zprávu na Odysseu. Odpověď přišla poměrně rychle. Ve zprávě stálo: „Připravte se na transport.“ Kapitán pohlédl na plukovníka, který během několika vteřin zmizel ze základny.
Prostor, Stanoviště Gamma, Odyssey, můstek
Marks v klidu seděl ve velitelském křesle a čekal na plukovníka Torella, který se objevil na můstku během pár vteřin. Torell pohlédl za sebe a uviděl Markse, kterého se málem leknul.
„Podplukovníku?“
„Plukovníku. Děje se něco?“ zeptal se Marks a vstal z křesla.
„Vlastně… Ano, děje. Co to máte s obličejem?“ zeptal se plukovník Torell. Marks stoupnul před něho a pak pokrčil rameny.
„To nic není. Kdy jste zaznamenali přílet lodí?“ zeptal se Marks a Carterová se k oběma připojila. Torell pohlédl na Carterovou a řekl: „Vás bych tady nečekal.“
„Taky to bylo neplánované“, odpověděla Carterová a pohlédla na Markse, který čekal na odpověď.
„Přílet lodí byl zaznamenán před více jak dvěma hodiny. Pouze dvě lodě míří k nám. Bohužel nevíme jaký typ. Předpokládali jsme Goa’uldy, jenže jsme se spletli. Tenhle typ jsme ještě nikdy neviděli.“
„Takže přátelé či nepřátelé?“ Kevin pohlédl jak na Sam, tak i na Stevena, který pokrčil rameny.
„Doba příletu lodí?“
„Necelá hodina“, odpověděla Marksová.
„No, tak se jdeme připravit na setkání“, řekl Marks. Všichni tři se podívali dopředu a pozorovali prázdný prostor.
Po dlouhých padesáti minutách čekání zbývá jen minuta do příletu nových kamarádů. Plukovník Torell byl přenesen zpátky na základnu a čekal na hlášení od Markse, který seděl ve velitelském křesle. Všichni na můstku byli připraveni na okamžitý zásah, kdyby se ukázalo, že noví kamarádi jsou ve skutečnosti nepřátelé.
„Necelých třicet vteřin“, oznámila Marksová.
„Štíty na maximum! Při jakémkoliv náznaku útoku nabijte zbraně a palte. Nečekejte na můj rozkaz“, rozkázal Marks. Evansová s Marksovou byly u svých konzol připraveny na okamžitý zásah. Evans pohlédl na Markse a kývnul hlavou. Tím mu dal znamení, že je vše připravené. Carterová nakoukla Marksové přes rameno na obrazovku, na které měla zobrazené dálkové senzory, které udávaly přílet lodí za pět vteřin. Marksová měla připravený prst na tlačítku, kterým pouhým stisknutím aktivuje zbraně.
Během několika vteřin se v prostoru poblíž planety otevřelo hyperprostorové okno. Po pár desetin sekundách se vynořily dvě lodě neznámého typu. Trup obou lodí byl jiný než u ostatních lodí. Obě lodě byly podobné Goa’ulským, ale měly výrazné změny.
Marks pohlédl na sestru a řekl: „Spojte mě s těmi loděmi.“ Marksová zmáčkla na pár tlačítek a řekla: „Můžete.“
„Tady je podplukovník Kevin Marks, velitel pozemské lodi Odyssea. Vstoupili jste na naše území. Buď opustíte tuto oblast, nebo budete zničeni. Při nejlepším se nám představte a my toto rozhodnutí zvážíme a možná i stáhneme. Máte pět minut na odpověď nebo začneme střílet.“ Po těchto slovech povzdychnul a pohlédl na Sam, která byla stejně jako on zvědavá na jejich odpověď.
To be continued