Jak pak se tu dívám, většina zvědavců chce znát nové kamarády/nepřítele. Jelikož jste mě překecali
, tak vám ho sem dávám. Ale tím přemýšlím, jestli mám díl vydat v neděli, jelikož byste pak měli ve zbytku prázdnin houbelec co číst
Takže jsem zvědavá na vaše reakce a popravdě se přiznejte, jestli jste se trefili či ne. Jestli ne, tak napište váš odhad.
Jinak přeji krásné čtení a zanechte pod touto poslední částí hodně komentářů, jako v předchozích dnech.
Epizoda 9 : Nová hrozba, part 3
Prostor, Stanoviště Gamma, neznámý typ lodě, můstek
Na můstku jedné ze dvou lodí se nacházeli obyčejní lidé. Jenže posádka na sobě nosila podobné uniformy jako má Luciánská aliance. Kormidelník, který stál v přední části můstku, pohlédl na svého pána a zeptal se: „Můj pane, co mám udělat?“ Jejich velitel vstal z trůnu a šel za kormidelníkem se slovy: „Spojte mě s nimi.“ Před ním se na holografické obrazovce zobrazil můstek Odyssey.
Prostor, Stanoviště Gamma, Odyssey, můstek
Podplukovník Marks vstal ze svého křesla a šel k boční obrazovce. Marks už po těch pár hodinách vypadal už jinak, takže už nikdo na něm nemohl poznat, že se s někým porval. No, kromě toho monoklu kolek oka a natrženého rtu.
„Jsem podplukovník Kevin Marks, velitel lodi“, představil se jako první.
„Jsem Kerro, velitel Druhé aliance.“ Marksova tvář se ve vteřině změnila stejně jako Carterové. Oba dva, když slyší něco o nějaké alianci, vzpomenou si na plukovníka Emersona.
„Co tu pohledáváte?“ zeptal se Marks.
„Máme tu úkol, který musíme splnit“, odpověděl Kerro stejným tónem jako se ho zeptal Marks.
„A ten je…?“ Obrazovka během několika okamžiku ztmavla a Marks se otočil na sestru, která vzápětí oznámila: „Nabíjejí zbraně.“
„Aha. Už jsem pochopil, co mají za úkol“, s těmito slovy usedl do křesla a pak začal vydávat rozkazy.
„Nabijte hlavní zbraně! Palte až na můj povel. Štíty držte na maximum!“ Carterová na chvilku zavřela oči a pak se sklonila k Marksovi.
„Doufám, že víš, co děláš“, řekla mu tiše do ucha.
„Ano, vím. Bráním naši základnu. A podle toho, jak nám mile odpověděli, tak to počítám jako plánovaný útok na nás.“ Na obou konzolách Marksová s Evansovou zaznamenaly palbu obou lodí na Odysseu.
„Obě lodě začaly střílet“, oznámila Evansová.
„Úhybné manévry! Zaměřte se na jednu loď a palte!“ Marksová s lodí letěla blíže k nepřátelským lodí, aby mohli lépe zaměřit jednu z lodí.
Z obou lodí Druhé aliance vyšly nové typy střel, se kterými se ještě Země nesetkala. Jedna ze střel dopadla na štíty Odyssey.
Celá loď se otřásla a Marks okamžitě zařval: „Hlaste škody!“
„Štíty spadly na devadesát procent“, odpověděla okamžitě Marksová.
„I se ZPM štíty klesly o deset procent. Sakra, co to mají za zbraně?“
„Data zaznamenaly nové prvky, se kterými jsme se nesetkali. Počítač je ale dokázal detekovat. Jsou to fotonová torpéda, která se skládají z hmoty a antihmoty. Pro naše štíty je to moc velký kalibr“, odpověděla Marksová.
„Nabijte paprskomety a palte!“
Odyssea velkou rychlostí se přiblížila k oběma lodím a pak se hned z ní začaly objevovat modré paprsky, které dopadaly na nepřátelské štíty.
„Jejich štíty klesly pouze o patnáct procent“, oznámila Evansová a Carterová okamžitě pohlédla na její konzoly, která hlásí pokles štítů se škodami na lodi.
„Tak ne jenom lepší zbraně, ale i lepší štíty. Přesměrujte veškerou energii do štítů a paprskometů! Jestli to půjde, tak přeneste hlavice typu Mark X na jejich loď. Rád bych je měl z krku.“
„Ano, pane.“ Evansová kývla hlavou a začala přepisovat několik protokolů, aby vypnula pojistku, která brání transportu hlavic. Marks už déle nevydržel sedět v křesle, když na štíty dopadaly další fotonová torpéda.
Z Odyssey se objevovaly modré paprsky, které měly vždy přímé zásahy. Nepřátelským lodím pomalu klesaly štíty, jenže to jim nebránilo ve vyslání dalších fotonových torpéd, které měly také přímý zásah.
Marks stál u přední konzole a snažil se zjistit nějaké informace o nových nepřátelích. Marksová prováděla všelijaké manévry s lodí, že se všichni nestačili divit. Evansová přepisovala jeden program za druhým, aby mohla přenést atomovky na jejich lodě. Carterová si všimla, že si částečně neví rady a tak se přesunula k ní a pomohla ji s tím. Krátce potom se oběma podařilo přepsat program a teď jim nic nebrání v transportu atomovek na jejich lodě. Evansová zaměřila první loď a přenesla atomovku.
Jedna z lodí Druhé aliance během pár vteřin explodovala. Druhá loď zatím byla nedotčená.
Evansová se chystala zaměřit další loď, jenže ta během chvilky skočila do hyperprostoru. Marks povzdychnul a řekl: „Pro dnešek mi to stačí. Jak jsou na tom štíty?“
„Štíty jsou na čtyřiceti čtyřech procentech. Žádné větší škody nejsou hlášeny.“
„Skvělá práce. Takže podejte hlášení plukovníku Torrelovi, že už je vše v pořádku. A taky mu dejte vědět, že za půl hodiny pokračujeme v cestě“, řekl Marks a vrátil se zpátky ke křeslu.
„Ano, pane.“
Stanoviště Gamma, základna
Plukovník Torrel seděl ve své kanceláři a pročítal hlášení od inženýrů, kteří zprovozňovali novou část pozemního bunkru, kam brzy přemístí bránu. V plánu také měli na bráně udělat iris stejně jako v SGC. Při pročítání plánů ho vyrušil kapitán Terens, který zaklepal na dveře a vstoupil do kanceláře.
„Pane, mám pro vás zprávu z Odyssey. Za necelé půl hodiny pokračují v cestě. Podle jejich senzorů se nepřátelská loď vzdaluje a opouští tuto soustavu.“
„Konečně nějaká dobrá zpráva za tento den.“
„Ano, pane. Ale problém je v tom, že jsme byli jejich cílem právě my. Myslím, že máme další problém, co se týče nepřátel“, řekl Terens.
„Za hodinu máme plánované hlášení se Zemí, takže do zprávy přidejte i tento incident. Jestli je tu nová hrozba, SGC by měla o tom vědět.“
„Ano, pane.“
Prostor, Stanoviště Gamma, Odyssey, můstek – o dvacet pět minut později
Na můstku se otevřely dveře a Marks v klidu vešel dovnitř. Šel směrem k sestře, která se otočila směrem k němu, jakmile ho zahlédla. Kevin se opřel o její konzoly a pak se nad ni nahnul.
„Vždy, když sis takhle ke mně stoupnul, jsi něco chtěl. Takže, co potřebuješ?“
„Nejdříve po tobě chci, abys vstoupila do hyperprostoru. Zbytek ti řeknu později“, odpověděl Kevin a pak jí na konzole zmáčknul pár tlačítek.
„Doufám, že nemáš v plánu nějaký mejdan.“ Kevin se zasmál a pak řekl: „Tak už leť do hyperprostoru, jinak budeme mít denní zpoždění.“
Odyssea se dala během několika vteřin do pohybu a po chvilce vstoupila do hyperprostoru.
Hyperprostor, Odyssey
Kevin už byl spokojený a tak mohl Jane vytáhnout od konzole. Vzal ji za ruku a odvedl ji z můstku. Jane se moc nikam nechtělo, jenže Kevin na tom trval, když mají ještě trávit den v hyperprostoru, než budou na místě. Kevin dovedl Jane k jeho kajutě a pak pomocí jeho karty otevřel dveře.
„Kevine, víš, že nemám ráda překvapení.“ Kevin vstoupil dovnitř a Jane hned za ním. Rozhlédla se kolem sebe a nikoho kromě Kevina neviděla.
„Tak jo, žádné překvapení.“
„Ty jsi nějaké čekala?“ zeptal se Kevin a sedl ke stolu.
„U tebe člověk nikdy neví“, s těmito slovy sedla naproti němu.
„Jsi moje sestra, tak by si to měla vědět.“
„To jsem, jenže taky nezapomeň, že jsme se deset let neviděli“, upozornila ho na to.
„Jo. Doufám, že jsi nezapomněla, že mi je třicet pět let a tobě dvacet pět?“
„Na to zrovna ne. Ale teď, když jsi to řekl, jsi mi připomněl, že jsem ti tehdy chtěla něco říci.“
„Tak povídej.“
„Kromě toho, že ti je třicet pět let, tak je ten správný čas, aby sis pořídil rodinu. Tak jak jsi na tom?“ Kevin se usmál a šel k osobní kuchyňce, kterou měl v kajutě. Z ledničky vytáhnul džus, který nalil sobě i Jane.
„Víš, Sam je první, se kterou chodím. Myslím, že na svatbu a děti mám ještě čas. Teprve jsme se před několika měsíci poznali, nemůžu po ní chtít, aby se mnou hned měla děti.“
„Kevine, je ti třicet pět let. Nemyslíš, že už je načase založit si rodinu?“
„Hold, ten rok nebo dva ještě vydržím“, odpověděl Kevin a napil se. Jane povzdychla a nakonec kývla hlavou. Za pár minut přišla za nimi Sam, která držela v rukou malé překvapení. Kevin se usmál a Sam položila dortu na stůl.
„Vše nejlepší k narozeninám k dvaceti šestinám, sestřičko“, řekl Kevin. Vstal ze židle a stoupnul k Sam, která se o něj opřela. Jane pohlédla na oba dva a pak sfoukla svíčky na dortě.
„Děkuji, vám oběma.“ Kevin pak ještě odběhnul bokem a ze skříně vytáhnul velký balíček, který podal Jane.
„Bráško, víš, že mi nemusíš nic dávat. Ty jsi můj dárek tohoto roku.“
„Děkuji, ale stejně ho rozbal.“ Jane vstala, dárek položila na židli a pak ho začala rozbalovat. Jakmile ho rozbalila, byla na řadě krabice, kterou otevřela. Jane pohlédla dovnitř a otevřela ústa. Několikrát po sobě zamrkala očima a pak pohlédla za sebe, kde se ti dva usmívali.
„Já nevím, co mám na to říci“, řekla Jane a pak se rozeběhla za Kevinem a skočila mu do náruče.
„Děkuji, děkuji, mnohokrát děkuji.“ Jane s Kevinem mají nejvíce za sport rádi basket a tak se Kevin rozhodl, že jí pořídí vlastní balón s dresem, na kterém měla její oblíbené číslo deset a taky své jméno. Kevin při držení Jane v náruči pohlédl na její hodinky a řekl: „Myslím, že máme ještě hodně času na pár her.“ Jane skočila na zem a odpověděla: „Nemám žádné námitky. Půjdeš taky?“ Kevin teprve teď zjistil, že si ty dvě tykají.
„S radostí. My dvě proti Kevinovi“, odpověděla Sam. Jane vytáhla z krabice dres s balónem a se Sam šly ke dveřím. Kevin šel ke skříni, ze které si vzal svůj a ještě jeden dres, a pak šel za oběma.
Hyperprostor, Odyssey, tělocvična – o deset minut později
Převlečený Marks v dresu čekal v tělocvičně na Sam a Jane, které se nejspíše při cestě k tělocvičně ztratily. Kevin je chtěl jít hledat, ale ani nemusel. Sam s Jane přišly do tělocvičny a Kevin, když je viděl v dresech, neměl slova.
„Páni. Vám dvěma to v těch dresech sluší.“ Jane pohlédla na Sam, která poprvé v životě měla na sobě dres. Kevin k oběma přišel blíže a všichni tři se zastavili ve středu tělocvičny.
„Takže, kdo začíná?“ zeptal se Kevin.
„Že by my dvě?“ řekla Jane a vzala do rukou nový míč.
„Ale vy jste dvě, já jen jeden. Takže mám předost já“, řekl Kevin a vzal si míč zpátky.
„Kevine, mám narozeniny“, řekla Jane. Když Kevin viděl ty její očka, tak jí podal zpátky míč a řekl: „Tak už hraj.“
Prostor, Athena, můstek – o šest hodin později
Athena už přes devět hodiny stojí v prázdném prostoru, kde se měly údajně setkat lodě Luciánské aliance. Bohužel, doposud se ještě neobjevily.
Plukovník Svitsová sedí ve svém křesle s počítačem na klíně a píše zdlouhavé hlášení, který je jenom o tom, že přes tři hodiny jsou na jednom místě a nic se neděje. Major Barta se rozvaluje v křesle, kde dokonce i zíval. Svitsová na něj pohlédla a kývla hlavou. Oba dobře věděli, že skoro celá posádka už měla čtyřiadvacet hodin službu v kuse. Svitsová pohlédla na všechny na můstku a po dlouhém uvážení vydala rozkaz: „Vstupte do hyperprostoru, směr k Zemi.“ Nyklová kývla hlavou a chtěla zmáčknout na pár tlačítek, jenže na její konzole se zobrazily dálkové senzory.
„Madam. Zaznamenávám přílet tří lodí. Budou tu do hodiny.“ Svitsová rukou zakryla ústa a zívla.
„Hodinu? Proč ne pět minut?“ Svitsová pohlédla na Nyklovou a ta nevědomě pohnula rameny.
„Souhlasím. A to jsem chtěla dát celé posádce volno, aby šli do kajut vyspat.“ Chvilku potom, co to řekla, se ze zadu začalo ozývat zívání. Svitsová se otočila s křeslem dozadu a pohlédla na lidi, kteří byli u skleněné mapy. Teď si začíná myslet, že začala se zíváním s Bartem a zbytek bude pokračovat. Její rozhodnutí teď záviselo na ní. Buď poletí zpátky na Zemi, nebo zůstanou a budou bojovat. Nakonec stejně přišla na řešení. Otočila se k Bartovi a řekla: „Pošlete subprostorem zprávu na Apolla, že potřebujeme jejich pomoc.“
„Ano, madam.“
Hyperprostor, Apollo, můstek
Plně funkční Apollo letí hyperprostorem na misi, která má být poblíž Atheny.
Plukovník Ellis přišel na můstek a hned na něj zavolala kapitán Cooperová.
„Pane, přijímáme subprostorovou zprávu z Atheny. Chtějí, abychom se za nimi stavili.“ Ellis sednul do křesla s odpovědí: „Tak jim odepište, že tam za chvilku budeme.“ Cooprová kývla hlavou a Ellis se obrátil na prvního důstojníka.
„Majore, změňte kurs na setkání s Athenou.“
„Ano, pane.“
Hyperprostor, Odyssey, můstek – o necelou hodinu později
Marks, Carterová i Marksová po dlouhém hraní basketu se vrátili na můstek. Už byli téměř na místě, takže všichni usedli na svá místa a Marks vydal rozkaz: „Vystupte z hyperprostoru, štíty na maximum!“
Prostor, K3P-983, Odyssey, můstek
V prázdném prostoru vystoupila z hyperprostoru Odyssea, která hned potom letěla vpřed. Necelá míle od nich se nacházela mlhovina cizího původu. Mlhovina se skládala z mnoha prvků, že jim chvíli potrvá zjistit její složení.
Marks se obrátil k Marksové a zeptal se: „Ukazují něco senzory?“
„Ta mlhovina je nám ruší“, odpověděla Marksová.
„To není dobré“, řekla Carterová.
„Dostaňte nás trochu dál od té mlhoviny“, řekl Marks. Marksová kývla hlavou a s lodí odletěla od mlhoviny.
Odyssea bez funkčních senzorů letěla od mlhoviny, ze které se objevilo sedm mateřských lodí Druhé aliance.
Prostor, Athena, můstek
Celá posádka Atheny byla připravena na svých místech. K Atheně se připojil před několika minutami Apollo, který s nimi čekal na přílet Luciánské aliance.
Plukovník Svitsová seděla v křesle a čekala jen na oznámení, které přišlo během několika vteřin.
„Madam, už jsou tady“, oznámil Barta.
Z hyperprostoru se vynořilo šest lodí Luciánské aliance.
Jak dopadnou všechny bitvy? To se dozvíte v následujícím díle.
End
1. Co si myslíte, že Druhá aliance je? (Padouši, skupina, která se odtrhla od Luciánské aliance, atd...)
2. Vyhrají všechny pozemské lodě bitvy, nebo některá z nich podlehne nepříteli?
3. V následujícím díle se dostaneme do Pegasu na Atlantidu. Co se tam asi bude dít? Bude někdo z členů expedice hodně naštvaný, když se dozví nemoc dobrou zprávu? Zkuste hádat, kdo to asi bude
Ještě 4. Jaká část se vám nejvíce líbila??