vím jaká je otravná pauza, a jelikož je dneska neděle, 1.9.2013 => nový měsíc, začátek školního roku, atd... Tak jsem se rozhodla, že i přesto, že další díl ještě není dopsán, vydám první part z Archy Pravy. Mohu vás ujistit, že tento jediný part je tak trošku stejný s filmem, ale ve zbylých čtyřech tomu tak nebude. To také znamená, že na další part si budete muset počkat na neděli, jelikož už vím rozvrh a ve středu nám dali nejvíce hodin, takže bych nestíhala... Kvůli tomu jsem se taky rozhodla ukončit pauzu...
Takže přeji krásné čtení a zanechte, prosím, nějaký ten komentář pod tímto dílem.
Epizoda 11 : Archa Pravdy, part 1
Před několika měsíci zřídili pozemšťané na Abydosu základnu, kde stavějí lodě typu Daedalus. Hammond zcela ještě není hotový a Sam se chtěla podívat na svoji novou loď a tak s Odysseou vyráží na Abydos. Zrovna ve skladišti stavějí šest lodí. Onestar bude druhá loď, která bude patřit pod Českou republiku. Velitelem bude plukovník Jan Svits, manžel plukovníka Helen Svitsové. Sun Tzu bude první lodí, která bude patřit Číně. Columbia a Princeton jsou teprve na začátku výroby. Enterprise bude dostavěn přibližně pět měsíců po vypuštění Hammonda. Název lodi vymyslel generál Jack O’Neill, který dobrovolně přijal velení té lodi.
Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár
Podplukovník Carterová s věrným doprovodem podplukovníkem Marksem šli pouští k malé budově, která byla postavena přímo nad hangárem, kde se právě stavěl Hammond. Nastoupili do výtahu a sjeli až dolů. Jakmile se otevřely dveře, Sam s Kevinem šli k zábradlí a zadívali se na nového krasavce, Hammonda.
„Páni. Krásný pohled“, řekla Sam při pohledu na Hammonda, na kterém před pár hodinami přidělali na křídlo jeho označení: „BC-304, Generál George Hammond“.
„Pojďme“, řekl Kevin a oba šli k přestupové komoře.
Země, SGC, zasedací místnost
SG-1 sedí před generálem Landrym, který hlavně poslouchá doktora Jacksona, který už dlouho bádá po Arše Pravdy, kterou postavili Antikové.
„Máte nějaký nápad?“ zeptal se Landry.
„Vlastně ano“, odpověděl Jackson.
„Dakara“, řekl Teal’c.
„Přesně. Kdysi dávno tam žili Antikové, co kdyby Archa byla zrovna tam.“
„Je to na vás, doktore“, řekl Landry.
„Děkuji, pane“, řekl radostně Jackson.
„Za půl hodiny vyrážíte“, rozhodl Landry a odešel od stolu. Mrzutý Mitchell seděl s podloženou hlavou o ruku a myšlenkami byl úplně jinde. Vala s Teal’cem odešli a Jackson přišel k Mitchellovi.
„Pořád na to myslíš?“ zeptal se Daniel a Cam sebou škubnul a vyšlo z něj: „Cože?“
„Jo. Od té doby, co nás opustila, se cítím provinile. Vím, že za vše mohu já, ale…“
„Toho pocitu se nezbavíš. Muži jsou jiní než ženy. A tím, že Sam odešla z SG-1, nic nezměníš“, řekl Daniel a Cam souhlasně kývnul hlavou.
Abydos, poušť, hangár, Hammond – o týden později
Podplukovníci Carterová a Marks celý týden pracovali na Hammondovi, aby co nejrychleji byl postaven do aktivní služby. Před chvílí pomocí Odyssey vytvořili repliku Asgardského jádra, který je plně funkční. Pomocí něho mohou Hammonda dokončit dříve, než bylo určeno. Dokončit Hammonda budou muset inženýři, protože si Odysseu zavolali zpátky na Zemi.
„Jak dlouho myslíš, že bude trvat dokončení?“ zeptala se Sam při chůzi k výtahu.
„S jádrem jsme to zkrátili na polovinu, takže tak za čtyři měsíce. Možná, že i dřív. Ale to nejdříve musí dodělat trup, jinak by při vstupu do atmosféry ztratil veškerý vzduch“, odpověděl Kevin a nastoupili do výtahu.
„Aby už byl co nejrychleji v provozu. Kromě toho teď porušujeme všechna daná pravidla, co se týče o vztazích na lodích“, řekla Sam s úsměvem.
„O tom mi povídej“, řekl na to Kevin a oba se zasmáli.
Dakara, ruiny
Doktor Jackson spolu s Teal’cem a Valou se nacházeli ve zničené části Dakary, kde Oriové zničili Antickou zbraň. Byla tam úplná „spoušť“, ale ta nezabránila doktoru Jacksonovi v pátrání po Arše Pravdy. Za pouhý týden už měli vykopaných tolik jam, že by jim nestačili na spočítání ani prsty. Jenže žádná stopa po Arše. Valu už to nebavilo a tak ležela na zříceném sloupu, kde si prohlížela špinavé prsty.
„Pomůžeš mi?“ zeptal se Daniel, když nalezl nějakou truhlu. Teal‘c, který stál pár metrů od něj, šel za ním, aby mu pomohl vytáhnout truhlu z jámy. Truhlu položili na zem pár metrů od Valy, která se zeptala: „Opravdu myslíš, že je to ono?“ Daniel vytáhnul štětec a začal čistit povrch truhly, na které byly nápisy cizího původu.
„No, je tam něco napsáno starobylým písmem Antiků. Tyto symboly patří k nejstaršímu dialektu, o kterém vím. Píše se tu: Bezpečně ukryté je něco věkem“, řekl Daniel.
„A co je to něco, Danieli?“ zeptala se Vala a po dlouhém „flákání“ vstala a protáhla se.
„No, pokud bych to s jistotou věděl, vůbec byl neřekl něco…“ Daniel se najednou zarazil a obrátil se na Teal’ca, kterého se zeptal: „Proč jí vlastně odpovídám?“
„Přestaň mluvit a otevři to“, řekla Vala.
„Nemohu to jen tak otevřít“, řekl Daniel.
„Proč ne?“
„Pokud je to to, co si myslím, že to je, tak je to mocná věc Antické technologie schopná přimět každého, kdo do ní pohlédne, věřit, že Oriové nejsou bohové“, vysvětlil zdlouhavě Daniel.
„Oriové nejsou bohové!“
„Tedy, pokud víme.“
„My tomu už věříme. Nic děsivého se stát nemůže, takže to otevři.“
„Říkal jsem „pokud víme“, zda-li se nepletu. Mohlo by to nás přinutit věřit i dalším věcem“, řekl Daniel.
„Těm už, možná, že také věříme.“
„O to tu vůbec nejde, Valo. Je ještě jeden důvod, proč to nemůžeme otevřít.“
„Koukni se na moje ruce“, řekla Vala, který už „vypěnila“. Ukázala Danielovi ruce a pokračovala: „Jsou drsné a krvácejí. Všechny nehty zlámané. Jsme tu v pařáku už celý týden. A taky jsem se nesprchovala.“
„To nikdo z nás“, řekl Daniel.
„Taky to jde pěkně cítit. Ale podle tebe je tato stará truhla naší záchranou před útlakem Oriů. Možná nejlepší a možná jediná stávající možnost, kterou máme“, řekla Vala. Ukázala rukou na Teal’ca a zeptala se ho: „Kolik jam, že jsme tu už vykopali? Zastaň se mě, svalovče.“
„Mnoho“, odpověděl Teal’c.
„Za všechny ty roky, co tu Jaffové byli, věděli, že Dakara byla prvním domovem Antiků v této galaxii. Chceš mi říct, že nikdy nehledali Antické artefakty?“ zeptala se Vala.
„Bylo nalezeno několik artefaktů, které se odhalily a zapsaly při přestavbě města. Ale při nepřestávající změně vedení bylo málo času či vůle…“
„Jistě, bla, bla, bla!“ přerušila ho Vala a přiblížila se k Danielovi.
„Ale teď jsme tu. Konečně jsme ji našli. Neporazitelnou zbraň proti Oriům. Tak bys mi mohl, prosím, vysvětlit, proč nemůžeme potvrdit naše požehnané štěstí tím, že ji jednoduše otevřeme?!“
„Je zatavená“, odpověděl Daniel a Vala zůstala zaraženě stát.
„Doslova se nedá otevřít“, dopověděl a několikrát po sobě poplácal povrch truhly.
„Proč jsi to neřekl hned?“
„Snažil jsem se, ale ty jsi pořád žvanila“, odpověděl Daniel. Vala se tentokrát naštvala a do ruky vzala krumpáč, se kterým se vydala k truhle.
„Počkej! Ne, ne, ne, ne! To nemůžeš!“ Daniel ji těsně před truhlou zastavil a stoupnul si před ni.
„Říkal jsem ti, že je to technologie. Mohla bys ji poškodit“, řekl Daniel.
„Bylo to tu pohřbeno milióny let, Danieli…“
„Ticho!“ řekl Teal’c, když náhle něco zaslechl.
„Co je?“ zeptali se oba zároveň. Najednou se nad nimi začaly vznášet Orijské stíhače, které vypouštěly střely.
„Hej, lidi. Máme tu návštěvu. Jsme pod palbou“, ozval se z vysílačky Mitchell.
Podplukovník Mitchell s majorem Hetty Johnsovou, která je dočasná posila SG-1, byli pod palbou nepřátelských jednotek, které se k nim pomalu dostávaly.
„Nevzpomínám si, že bych posílal pozvánku na tento mejdan“, řekl Mitchell při střelbě na nepřítele, který se k nim blížil ze všech stran.
„Musíme ustoupit!“ zařvala Johnsová a dala se na ústup. Mitchell ji mezitím kryl palbou. Když byla v bezpečí, začala s krycí palbou ona a Mitchell se dal na ústup za ní. Jakmile byl u ní, šli za ostatníma, kteří se skryli za kusy zbořených zdí.
„Co to děláte? Tamtudy se musíme vrátit!“ řekla Vala při pohledu na Johnsovou a Mitchella.
„My víme“, odpověděl Mitchell.
„Je jich tam moc“, řekla Johnsová.
„Je to jediná cesta odsud“, řekla Vala.
„My víme“, řekl znova Mitchell, ale tentokrát při nabíjení zbraně.
„No a co teď?“ zazněla dobrá otázka z podání Valy na Daniela, který usoudil, že je ten správný čas na otevření Archy.
Střelba ustála a velitel přišel k jednomu z vojáků, který řekl: „Veliteli, jsou v pasti.“ Velitel sundal z hlavy přilbu, která mu kryla tvář, a hlasitě řekl: „Valo, tady Tomin!“
Všichni se najednou podívali na Valu, která dále poslouchala Tomina.
„Odložte vaše zbraně a vzdejte se! Slíbím vám, že vaše životy budou ušetřeny.“ Mitchell pohlédl na Valu a pak hlasitě řekl: „To je zvláštní. Právě jsem chtěl říct to samé!“
„Valo, musíš mi věřit“, řekl nazpátek Tomin. Pak svolal na zbytek: „Vaši pozici jsme zaměřili z vesmíru. Ihned se vzdejte, jinak budete zničeni.“
„Myslím, že mu musíme věřit“, řekla Vala. Mitchell automaticky pohlédl na Jacksona, který se kryl za truhlou.
„Jacksone?“ Daniel sklonil zbraň a nějak se pokoušel otevřít truhlu. Jenže, nějak se mu nedařilo.
„A co kdybychom to nechali otevřít je? To by nebylo tak špatné, že?“ napadlo Valu. Mitchell pohlédl na Jacksona, který s tímto nápadem souhlasí.
„Tak fajn. Pozvi je dál“, řekl Mitchell a všichni pomalu začali sklánět zbraně.
„Tak pojďte dovnitř!“ zařvala Vala a vydala se k ostatním. Při chůzi si prohlížela vlasy a prsty.
„Vypadám příšerně.“ Kolem nich se začali objevovat vojáci, kteří na ně mířili holemi. Hned za nimi přišel Tomin.
„Ahoj. Jak se máš? Co nového?“ zeptala se Vala, která se dívala Tominovi do očí.
„Co tu děláte?“ zeptal se na oplátku Tomin.
„Fíha. My vážně myslíme na to samá. Právě jsi mi to vzal z jazyka“, řekl Mitchell.
„Jak jsi věděl, že jsme tu?“ zeptala se Vala.
„Moc Oriů se nedá zpochybňovat“, řekl přicházející převor s holí v rukou.
„A je to tu“, řekl Mitchell, který pohlédl na Johnsovou. Johnsovou jen tak něco nedokáže rozhodit, protože v přímých bitvách byla vícekrát než Mitchell. Proto jim ji doporučili.
„Povězte mi, co jste to našli za artefakt?“ zeptal se převor.
„Počkejte. Vy to nevíte?“ zeptal se Jackson.
„To je vaše logika“, odpověděl převor.
„Počkejte, není třeba si to stěžovat. Chcete vědět, co to je? Tak já vám to povím. V této Arše leží tajemství zničení armády Oriů. Myslím, že to poslední, co byste měli udělat, je otevřít ji“, řekl Daniel.
„Myslíte, že se toho bojíme?“ zeptal se převor.
„Já jen říkám, že byste to neměl otvírat“, řekl Jackson. Převor pohlédl na své vojáky a řekl: „Otevřete to!“
„Vy jste neposlouchal, co jsem právě řekl?“ zeptal se Jackson, když dva muži na převorův rozkaz šli otevřít truhlu.
„Otevřete to!“ zopakoval převor. SG-1 si v duchu říkala, že dosáhli úspěchu, když dělají právě to, co chtějí.
„Je zatavená“, oznámil jeden z mužů, když se ji snažili otevřít. Pak oba od ní poodstoupili a Tomin na ni vystřelil holí.
„Počkat, ne!“ zařval Jackson, ale už bylo pozdě. Poklop truhly se rozletěl na kousky do stran. Všichni otevřeli ústa a čekali, co se bude dít dál. Tomin se opatrně blížil k truhle, ze které trochu kouřilo. Jakmile stál u ní, nahlédl do ní. Z truhly pak vytáhnul kus pergamenu, který se mu v rukách roztrousil. Zvědavá Vala nekoukávala Mitchellovi přes rameno a Daniel si nějak v hlavě přehrával celý incident.
„Tak dobrá. Tohle jsem nečekal“, přiznal se Daniel.
„Nerozvážní jsou ti, co nenásledují pravou cestu“, řekl převor.
„Chce si někdo vsadit, co teď řekne?“ zeptal se Mitchell.
„Zabij je“, řekl převor a otočil se k nim zády.
„Byl bych to vyhrál“, řekl Mitchell. Převor pomalu odcházel, ale Tomin ho zastavil.
„Převore. Dal jsem jim své slovo, že pokud se vzdají bez odporu, tak je ušetříme“, řekl Tomin čelící převorovi, kterému se to nelíbilo.
„Dal jsi jim své slovo? Jedině na čem záleží…“
„Kniha počátku praví,…“
„…je slovo Oriů!“
„…, že pravda je počátkem cesty.“ Oba dva se vzájemně přeřvávali, že nikdo netušil, kdo co mluví.
„Tomine, tvoje pochybnosti mě udivují! Ihned je zabij, jinak shoříš v plamenech nekonečného utrpení!“ Tomin měl z převora strach a tak namířil hůl na SG-1.
„Tomine, nedělej to. Nemůže ti ublížit“, řekla klidným hlasem Vala. Tomin sklonil na chvilku hlavu a začal o tom přemýšlet.
„Věřili jsme ti. Teď věř ty mně“, dopověděla Vala.
„Střílej!“ zařval na Tomina převor, který měl zlostnou náladu z Tomina, který váhal se střelbou na SG-1.
„Myslíš, že tě zkouší“, řekl Mitchell. Daniel pohlédl na Tomina a řekl: „Ale ve skutečnosti tě jen nutí, abys to udělal, protože si uvědomil, že z nějakého důvodu je úplně bezmocný.“
„Zabij je! Ihned je zabij! Přikazuji ti to!“ zařval několikrát za sebou převor na Tomina, který sklonil zbraň. Převor se naštval a vyškubnul Tominovi z rukou hůl, kterou namířil na členy SG-1. Mitchell se rychle „ohnal“, srazil jednoho vojáka k zemi a rychle jeho holí, kterou mu sebral ze země, vystřelil na převora. Převor bez jakéhokoliv použití schopností z jeho strany byl zabit Mitchellem.
„Stůjte! Nestřílejte!“ zařval Tomin, když vojáci chtěli začít střílet na Mitchella, který rychle odložil hůl zpátky na zem.
„Jak…?“ nechápal Tomin.
„Tady. Ukážu vám to“, řekla Johnsová, která opatrně šla k její brašně, ze které vytáhla proti-převorské zařízení.
„Použili jsme tento přístroj. Dočasně jim to neutralizuje jejich schopnosti“, vysvětlila Tominovi Johnsová.
Prostor, Země, Odyssey, můstek
Odyssea po krátkém letu v hyperprostoru se vynořila poblíž Země.
Podplukovníci Marks i Carterová přicházejí s úsměvem na můstek, kde na ně čeká poručík Marksová.
„Hlášení.“
„Jsme na stabilní orbitě“, odpověděla Evansová.
„Pane, madam. V SGC na vás dva čeká generál Landry. Bohužel, musíte ještě chvíli počkat. Má tam návštěvu z IOA, pana Jamese Marricka“, oznámila jim Marksová.
„Marricka? Toho zástupce Woolseyho?“ zeptala se Sam.
„Jo“, odpověděla Jane.
„No, s ním, doufám, že problémy nebudou. Nechtěl bych zavařit SGC ještě více. Stačil mně ten okamžik, když jsem „vletěl“ k nim do kanceláře a vyřadil Odysseu z jejich seznamu. Ještě teď vidím jejich tváře“, řekl s úsměvem Kevin, který přitom málem slintal. Sam s Jane se na něj dívaly a raději se tomu nijak nevyjadřovaly.
„Co je?“ zeptal se Kevin, když si všimnul, že ho obě sledovaly.
„Co by bylo?“ zeptala se Jane.
„Když se na mě takhle díváte, napadá vás vždycky nějaké rošťárny.“
„Žádné rošťárny. Jenom ti závidíme, že sis dovolil na IOA“, řekla Jane.
„Závidět? V čem? Že jsem jim řekl pravdu o tom, že to jsou blbci?“
„Jo. Protože jsi byl první, kdo jim to řekl. Hned po tobě to byl generál O’Neill“, odpověděla Sam.
„Tak jestli chcete být další, tak běžte. Obě. Nikdo vám v tom nebrání“, navrhnul jim Kevin.
„Já už jsem to udělala“, přiznala se Sam. Jane s Kevinem se na ni v momentě podívali.
„Kdy?“ zeptal se Kevin.
„Asi měsíc potom, cos jim to řekl ty. A taky jsem hned potom, co jsem přijala velení, vyškrtla Hammonda z jejich seznamu. Byla to zábava“, odpověděla s úsměvem Sam.
„Páni. Tímto způsobem IOA pošleme dříve do pekel než NID“, řekl Kevin.
Země, SGC, pokoj pro hosty
Daniel s Valou byli u Tomina, kterému říkají celou pravdu o Orií. I pravdu o tom, že jim sloužil zbytečně.
„Takže Oriové jsou mrtví?“ zeptal se Tomin.
„Jak jsme řekli, jistí si tím být nemůžeme. Víme, že jsme poslali zbraň do Orijské galaxie, která by měla být schopna je zničit“, odpověděl Daniel.
„A co ti, co je uctívají?“
„Lidi ne. Pouze povznesené bytosti“, odpověděl Daniel.
„Vím, že to zní divně, ale pokud to nezastavíme, tato svatá křížová výprava ve jménu Oriů může skončit krvavými jatkami pro všechny lidi“, řekla Vala.
„A vy doufáte, že tato Archa přesvědčí ty, co v Orie stále věří, aby v nich přestali věřit?“ zeptal se Tomin a Daniel kývnul hlavou.
„V Antičtině se jmenuje „Armeria Verimas“, což v překladu znamená Archa Pravdy“, řekl Daniel.
„Vím, že nemám právo to soudit, ale nezdá se mi to správné“, řekl Tomin.
„Já neříkám, že je to správné. Antikové si očividně nemysleli, že je morálně správné použít ji, jinak bychom v této situaci ani nebyli“, řekl Daniel.
„Ale v porovnání s krveproléváním, kterému možná čelíme…“ Vala nedokončila větu, protože ji přerušil Daniel, který stál vedle Tomina.
„Myslíme, že Archa může být schopna přinutit lidi, aby věřili čemukoliv, na co je naprogramována“, řekl Daniel.
„Ale jak jste věděli, kde ji hledat?“ zeptal se Tomin.
„To jsme nevěděli“, odpověděla Vala.
„Ta truhla, kterou jsme našli, nebyla Archa“, řekl Daniel.
„Ale přesto jste museli mít nějaké tušení.“
Danielovi se v hlavě promítla vize, ve které byla Archa Pravdy, která se v jednu chvíli otevřela. Z Archy vyšlo silně jasné záření a hned po něm se objevil Merlin, který zářil ještě více. Hned potom se objevila Dakara, kde hora, ve které byla Antická zbraň, byla zničena.
„Několikrát jsem měl tu vizi“, řekl Daniel.
„Daniel se na krátkou dobu dělil o svou mysl s bývalým Antikem, Merlinem“, vysvětlila Vala.
„Jeho vědomí už je pryč, ale právě on mi pomohl sestrojit přístroj, který jsme poslali, aby eliminoval Orie“, řekl Daniel.
„Doufáme, že tyto vize jsou možná pozůstatkem, které za sebou zanechal úmyslně, aby nám pomohl najít Archu“, řekla Vala.
„A vy si myslíte, že já jsem blázen, když věřím v Orie“, řekl na to Tomin.
„Blázen ne, Tomine. Jen se mýlíš“, opravila ho Vala.
„Oba jste četli knihu o Počátku, že?“ zeptal se Tomin, když ho něco napadlo.
„Ano“, odpověděl Daniel.
„Pomatujete si část o Ortus Mallum?“
„Promiň mi, ale neznám ji nazpaměť.“
„Je to velká kniha s drobným písmem a ne moc obrázků“, řekla Vala a ti dva se na ni podívali.
„Ortus Mallum je rodiště všeho zla. V úryvku se hovoří o hoře, která vybuchne a pochová město, odkud se kdysi rozšířilo všechno zlo. Ptám se jen proto, že jsi poukázal na horu, která ve tvé vizi vybouchla“, řekl Tomin a sednul do křesla vedle Valy.
To be continued