Chmmm...když tak hezky prosíte a vydíráte...nemám to srdce vás neobdarovat...navíc mám dnes ze sebe dobrý pocit...24km v nohách, převýšení 600m a zdolána nejvyšší hora ČR...pokud jsi čtenáři uhodl Sněžku (1602m) máš plusový bod
ale abych se nezdržoval a neplkal o volovinách, které vás stejně nebaví číst a abych poděkoval Met.cz že taky zavítal na nový vlákno...
=> děkuji, jsem rád, že se ti povídka prozatím líbí...
korekce Jakop, i když poslední předělávku nečetl, takže v jisté části by se mohla vyskytnout nějaká ta chybka z nepozornsoti a vlastně kvůli mému stylu psaní, kdy píšu nehledě na pravopis a až dodatečně opravuju...(proto také uniká tolik chyb)
14. Díl (Operace PLAZ - Operation REPTILE) PART II
Mléčná Dráha, Země, Washington, D.C., Pentagon, 13. Prosince 2009
„Dobrý den, omlouvám se za mé malé zpoždění,“ zahájil pátou poradu IOA během posledních tří týdnů.
„Doufám, že jste pečlivě promysleli a prodiskutovali se svými nadřízenými mé návrhy?“ podíval se na každého člena zvlášť.
Všichni souhlasně kývali a někdo dokonce vydal i nějakou tu hlásku.
„Nuže?“ očekával alespoň nějakou reakci.
Jako první se ozvala zástupkyně Číny Shen Xiaoyi, která si vzala slovo.
„Velice pečlivě jsem četla a diskutovala veškeré dění v galaxii Pegas, kde se situace po našem odletu nevyvíjí zrovna růžově, ale momentálně si stojím za svým názorem, že si nemůžeme dovolit dělit naše síly, natož odeslat Atlantidu zpět. Sám dobře víte, jaké nám Luciánská Aliance způsobila problémy a to jsme ještě měli štěstí, že nezaútočili svými loděmi.“
„Já a prezident Sarkozy společně s naší vládou plně podporujeme názor paní velvyslankyně,“ kývnul směrem k čínské zástupkyni její protějšek Jean LaPierre: „Dokud nebudeme mít natolik silnou flotilu, abychom se nemuseli bát jakéhokoliv útoku, nebudu souhlasit s návratem do Pegasu,“ rezolutně zamítl myšlenku na odlet Atlantidy a jedné nebo dvou lodí třídy 304 spolu s ní.
Naproti tomu britský zástupce Russel Chapman stál za návrhem Richarda Woolseyho. Ruský zástupce mohl rozhodnout. Prozatím byl stav dva ku dvěma.
„Zdá se, že je to na vás,“ ponoukal Brumlova k vyslovení názoru.
„Věřte mi, velmi důkladně jsem si prošel veškeré materiály a nebylo to pro mne lehké rozhodnutí, ale prozatím stojím na straně paní předsedkyně a pana LaPierra,“ utnul Woolseyho naději na brzký návrat Atlantidy do Pegasu, který její přítomnost více než potřeboval.
„Ač se mi to nelíbí, IOA se rozhodlo prozatím neposlat Atlantidu zpět do Pegasu,“ odklepl Woolsey tuto část složky.
Druhá však mohla mít větší úspěch, alespoň si to myslel a doufal v to.
„Chápu vaše postoje a vaše pochyby, ale s přihlédnutím k posledním situacím jak na Zemi, tak na Hebridanu, jsem, jak jste jistě četli a taktéž diskutovali, navrhl jiný plán, který nestál na návratu města Antiků zpět do Pegasu,“ vytáhnul ze složky svazek pěti papírů.
To samé udělali i ostatní ať už pro připomenutí, nebo jen ze zvyku.
„Ano, vytvořením replikátorského těla Usámy bin Ládina jsme vypotřebovali naše poslední zásoby neutronia, ale vzhledem k našim možnostem na něj nejsme přímo odkázáni, jako kdysi Asgardé,“ poukazoval ruský zástupce na fakt, že neutronium je prozatím využíváno v minimálním počtu technologií.
„Sice na něj nejsme odkázáni, ale projekt mobilních bojových vozidel jej využívá pro své neproniknutelné ochranné skříňky, v nichž ukrývá naquadahové generátory. Bez nich je mnohem větší šance poškození a následné neočekávané exploze, nehledě na fakt, že se může přihodit několik dalších útoků a pokud bychom museli někoho dočasně nahradit, nebude lepší způsob,“ přemýšlel Woolsey dopředu a rozhodně nehodlal ztratit tento bod.
„Přijde na to…dospěl jste k proveditelnějšímu návrhu?“ snažil se LaPierre pochopit Woolseyho pohnutky, které nebyly v dokumentech plně dodělány.
„Hodně jsme nad tím přemýšleli a jsem přesvědčen, že jsme došli k nejlepší možné podobě,“ krátce shrnul výsledek posledních dnů, než se vrhnul na skutečnou podobu zlepšeného plánu: „Je to jednoduché, pošleme do Pegasu Daedala, který by na palubě převezl menší posádku zhruba sta až dvou set lidí, kteří by rozbili základní tábor, v němž by vytvořili předmostí pro náš budoucí návrat. Toto předmostí by se mělo nacházet na planetě typu N2, čili planetě s velkou koncentrací neutronia. Zároveň s tím, by však musel být opětovně zprovozněn mezigalaktický most, vytvořený doktory McKayem a Carterovou,“ upřesnil svoji vizi o několik nových nápadů, na nichž od poslední porady zapracoval.
Všichni mlčky seděli a přikyvovali všemu, co slyšeli. Jako první pak ticho protrhla opět čínská zástupkyně.
„V podstatě s tím nemám problém, ale nebudeme schopni se současným stavem naší flotily zajistit stoprocentní ochranu naším lidem,“ našla hned první mouchu na jinak vcelku slušně vylepšeném plánu.
„To nebude problém,“ vytasil se Woolsey s řešením, které měl promyšlené předem.
„Jednoduše si z neobydleného systému vezmeme bránu a po vzoru Ba’ala ji vyjmeme ze systému bran, tak aby se její nové souřadnice neaktualizovaly ve wraithských počítačích.“
„To ale neumíme,“ správně podotknul Sergeyi Brumlov, zástupce Ruské federace v IOA.
„My ne, ale ve vazbě v Oblasti 51 máme někoho, kdo by to mohl umět,“ opět Woolsey dokázal, že je perfektně připraven.
„Myslíte Isis?“
„Ano, byla to Ba’alova družka a jedna z mála, o kom víme, že mu přímo sloužila.“
„Proč si myslíte, že nám tyto informace dá, za předpokladu, že je vůbec má. Vždyť se nám doposud nepodařilo z ní nic dostat,“ oponoval Sergeyi.
Tady Woolsey trochu zaváhal a nebyl si jist, jestli tento postup může vůbec navrhnout.
„Dosud jsem to nenavrhoval, ale mohli bychom použít galaranskou technologii na vytváření a vymazávání vzpomínek.“
„Ale to je neetické,“ oháněl se LaPierre Ženevskou úmluvou.
„Věřte mi, že kdyby měla ona tu možnost, tak ji využije a je to jediné možné řešení pro úspěch mého plánu,“ snažil se obměkčit jejich srdce z kamene.
„Tohle budeme muset probrat s nadřízenými,“ všichni souhlasně kývali a dali tak Woolseymu alespoň malou naději, že se Země vrátí do Pegasu.
Mléčná Dráha, BP5-2U9, 14. Prosince 2009
Jedna z mála obyvatelných planet nejblíže Hebridanu, spokojeně a nikým nerušena obíhala kolem dvojhvězdy, která nejbližší planetu rozpalovala doslova do ruda. Teplota na povrchu odvrácené straně dosahovala více jak dvou set stupňů, což se na sluneční straně zvyšovalo minimálně čtyřikrát. Takové štěstí však planeta v ideální vzdálenosti neměla. Tam dosahovaly teploty maximálně devětadvacet. I to však stačilo k tomu, aby při velké námaze odpadli i ti nejsilnější jedinci během několika dnů. Hebriďané zde dle Warrickových informací drželi více jak pět set tisíc zajatců, kteří ve velice tvrdých podmínkách pracovali nepřetržitě dvanáct hodin denně na směny, aby se co nejvíce minimalizovalo riziko brzkého zkolabování. V záři dvou sluncí se u první planety objevilo hyperprostorové okno, z něhož vyskočil Daedalos, který okamžitě zvýšil sílu štítů na sto procent a Hermiod ihned začal skenovat celou soustavu kvůli obyvatelným planetám a možným nepřátelským lodím na orbitě. To první objevil vcelku rychle. Jen několik sekund mu zabralo, než našel planetu v perfektní vzdálenosti od obou sluncí. Po nepřátelských lodích však nebylo ani vidu ani slechu. Caldwell v poklidu seděl ve svém křesle, když mu Kleinman i Hermiod nahlásili totéž.
„Meyersová, vezměte nás na orbitu, Kleinmane, buďte připraven, kdyby byli maskovaní,“ otočil se postupně k jednomu a pak ke druhému operátorovi hlavních systémů na můstku.
„Tady Caldwell, modrá a červená letka, připravte se pro případ napadení,“ chtěl být Caldwell pro všechny případy připraven ihned reagovat.
Meyersová mezitím zažehnula motory na poloviční výkon a přímou cestou navedla Daedala na stabilní orbitu. Už chvíli předtím však Hermiod začal se skenováním planety, která oproti veškerému očekávání neskrývala život. UI v podobě Asgarda se zhmotnila přímo u velké boční obrazovky, kterou Hermiod přepnul na data ze senzorů.
„Co bych měl vidět?“ zajímalo Caldwella, který na obrazu nic neviděl.
„Tady byste měl vidět několik desítek tisíc bodů, reprezentujících Serrakiny a Hebriďany,“ vysvětlil Hermiod Caldwellovi.
„Jo, ale tady ni…“ došlo Caldwellovi, na co Hermiod poukazuje.
„To ne… ale to není možné?!“ odmítal věřit datům, které mu Hermiod ukazoval.
„Ujišťuji vás, že senzory fungují správně,“ na malou chvíli přestal Hermiod mluvit: „Je mi líto,“ dodal a zmizel.
Caldwell nechtěl dávat najevo své pocity, a proto nepraštil do opěradla, ale jeho tělo se teď plnilo teplem, které rozhodně nebylo z dobrého pocitu.
„Ihned vyšlete jumper, aby zkontroloval povrch, musíme zjistit, co se tam stalo,“ rozhodl Caldwell a pro jistotu zjistil, za jak dlouho dosáhnou Sun-Tzu a Apollo svých cílů.
„Sun-Tzu zhruba za čtvrt hodiny a Apollo za hodinu,“ zobrazila si Meyersová trasy obou křižníků, které měly totožnou misi.
Mezitím, co Caldwell zjišťoval informace o misích zbylých sesterských křižníků, z hangáru vyletěl jeden jumper pilotovaný podplukovníkem Lornem, jehož rameno již bylo zase jako dřív. Stejně jako Meyersová ani Lorne nehnal jumper plnou rychlostí do atmosféry, kde by se vlivem většího tření rychleji vyčerpával štít, který chránil trup před sežehnutím. Bez problémů však proletěl hustým mračnem a začal se skenem nejbližšího okolí na přítomnost pracovního táboru. Stačilo jen pár vteřin a velice rychlý průlet nad prvním sektorem a senzory zahlásily přítomnost rozlehlé osady, která přímo sousedila s velkým pracovním táborem, jehož kapacita mohla sahat až ke stu tisícům. Lorne chtěl právě kontaktovat Daedala, ale Caldwell jej předběhl.
„Podplukovníku, tady pro Daedala není žádná práce, důkladně to tu prozkoumejte a jakmile budete hotovi, leťte bránou zpět na Zemi, já s Daedalem poletím za Sun-Tzu, kdyby potřebovali naši pomoc, hodně štěstí,“ nenechal Caldwell Lornea říct ani ň a přikázal Meyersové skočit s Daedalem na další souřadnice, k nimž právě směřovalo Sun-Tzu.
I přesto podplukovník Lorne bezpečně přistál na okraji osady, která byla až nepřirozeně tichá a poměrně strašidelná.
„Plná výzbroj, odjistěte zbraně a buďte ostražití,“ jen předpřipravil svůj tým a jako první se vydal z otevírajících se dveří.
Už když otevíral dveře, dýchla na něj nehezky vonící atmosféra. Nevěnoval tomu však pozornost, neboť ani jedny senzory jak na Daedalovi tak v jumperu nic neobjevily. Zamířil tedy k prvním domům, které byly naprosto nedotčené a bez známek bojů.
„Tady je to jak v Mrtvákově,“ uslyšel Lorne jednoho z týmových kolegů.
„Jo, je to tady divný, žádní ptáci, ještěrky…kdyby zde aspoň byl hmyz, ale tady je naprostý…“
„Hovno,“ dopověděl za Lornea muž, který na nepřirozenou atmosféru upozornil.
Evan se jen otočil po svém kolegovi, a když uviděl jeho obličej, musel se začít smát.
„Jo, asi máš pravdu.“
Lorne zabočil vpravo a vešel do jedněch z otevřených dveří. Jeho tým šel ihned za ním, ale vědci a doktoři zůstali venku.
„Coughline, hlídej nám vědátory,“ zarazil svého podřízeného, ještě před prahem.
„Rozkaz,“ uslyšel dle daných pravidel Lorne, i když si na to u svého týmu zas až tak nepotrpěl, když nebyl v přítomnosti vyšší důstojník.
Rád se svými kolegy poklábosil a počítal je do kroužku svých nejbližších přátel, i tak si rád připomínal, že velí on a měla by být dodržována alespoň symbolická hierarchie velení.
Poměrně malá předsíňka uvedla čtveřici mužů do prostorného obývacího pokoje, jehož stěny byly postaveny z obyčejného kamenného zdiva, což bylo na tak vyspělou společnost, jakou byli Serrakinové a Hebriďané neočekávané. Avšak moderní technologie zde rozhodně nechyběly. Ultraplochá televize připomínající antickou, s níž se expedice dnes a denně setkávala v řídící místnosti Atlantidy, moderní designová světla a podobné další vychytávky. Lorne přes obývák vstoupil do pokoje, který zřejmě sloužil jako ložnice. Namísto manželské postele, zde však byly čtyři jednolůžkové a na nich saténové prošívané dečky. Kapitán Reed nahlédl do výsuvných polic, v nichž chybělo jakékoliv prádlo.
„To je divný, žádný prádlo, žádný těla,“ nevěřil Lorne tomu domu ani nos mezi očima.
„Ani žádný zásoby jídla,“ objevil se ve dveřích poručík Stevens.
„Tady asi nic nezjistíme, budeme muset do toho tábora.“
Lorneův tým se tedy pomalu vydal od prázdného domu k táboru, který byl jen dvacet minut chůze přes tohle město, které v takto tiché ponuré atmosféře působilo dost strašidelně. Dvacet minut však uběhlo jako voda a před lidmi se rozprostírala velká obrněná brána, na níž bylo velkým písmem v neznámém dialektu napsáno „Hebridanský pracovní tábor na těžbu naquadahu“.
„Jak to otevřeme?“ podotkl Stevens na fakt, že je celý tábor obehnán velkou zdí.
„Můžeme se vrátit do jumperu a vletět přímo tam, nevím, proč jsme to neudělali hned,“ litoval Lorne svého rozhodnutí přistát u města a napřed prozkoumat jej.
„Nikam nechoďte, podplukovníku,“ prodral se skrz skupinu jeden z vědců, který svůj kapesní nožík zabořil do boční škvíry v ovládacím panelu a jemným pohybem ruky vyloupnul boční kryt.
Tři minuty práce a brána se začala pomalým lenivým tempem otevírat. Před sebou shrnovala hlínu a teprve po deseti minutách se plně otevřela. Tým podplukovníka Lornea byl tou dobou však již v táboře a doktoři se dali do okamžitého ohledávání první nalezené mrtvoly, která naprosto očekávaně patřila serrakinskému muži.
„Doktore, co mi můžete říct?“ zajímalo Lornea, který tušil, jak tento serrakinský muž zemřel.
„Víc budu vědět, až provedeme pitvu, ale podle známek petechiálního krvácení v očích a namodralých rtů usuzujeme, že byl do zdejší atmosféry stejně jako na Hebridanu vypuštěn neurotoxin, který způsobil dušnost a následnou smrt,“ prohlížel jeden z doktorů pečlivě znaky na celém těle.
„A ten neurotoxin?“
„Senzory nic nezjistily…“ ujistil doktor Lornea, který by nerad zařval na takové ošklivé planetě.
„Tak to vysvětluje žádná zvířata a žádný hmyz,“ ozval se Coughlin, který kousek opodál našel masový hrob, v němž leželo velké množství zkrvavených těl.
„A taky žádnýho Hebriďana. Jestli to zde Aschenové vyhubili, tak je asi vzali s sebou, aniž by jim řekli, co provedli na Hebridanu,“ zcela správně předpokládal Lorne.
„Pokud s takovou obětí nesouhlasili, když zjistili, jak by dopadli v otevřených bitvách proti nám a Apollu,“ přemýšlel Coughlin stojící za Lornem.
„Kolik potřebujete na ty vaše analýzy?“
„Několik hodin, pak můžeme vyrazit i s těly na Atlantidu,“ dal předběžný schematický časový plán Lorneovi, který se nehodlal nudit a chtěl najít alespoň něco, co by mělo pro Zemi užitek.
„Fajn chlapi, necháme vědátory pracovat a my se tu půjdeme porozhlédnout.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ