StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Co takhle další díl?Nemám co číst.

[kasparova655365]

Počkej, až se Daedy dostane do nějaké hospody, kde mají wifi Nebo až bude zpátky doma

Ale to má jednu teori znamen to čekat a to se mi nechce ale asi budu muset že ?
PS Leafe já tě k smrti nenávidim o dvě místa jsi mi sebral 1200. koment

Tak konečně jsi tu povídku uskutečnil a co jsem tak zatím stihnul přečíst tak je to dobře napsaná povídka jako vždy , ale narozdíl od Enemies je ale děj mnohem obsahlejší což je fajn ale stejně mě nejvíc pobavily sexualní scenky u nich sem se docela dost nasmál sečteno podtrženo jestli budeš pokračovat tak máš určitě mojí přízeń zajíštěnou

Chmmm...když tak hezky prosíte a vydíráte...nemám to srdce vás neobdarovat...navíc mám dnes ze sebe dobrý pocit...24km v nohách, převýšení 600m a zdolána nejvyšší hora ČR...pokud jsi čtenáři uhodl Sněžku (1602m) máš plusový bod

ale abych se nezdržoval a neplkal o volovinách, které vás stejně nebaví číst a abych poděkoval Met.cz že taky zavítal na nový vlákno... => děkuji, jsem rád, že se ti povídka prozatím líbí...

korekce Jakop, i když poslední předělávku nečetl, takže v jisté části by se mohla vyskytnout nějaká ta chybka z nepozornsoti a vlastně kvůli mému stylu psaní, kdy píšu nehledě na pravopis a až dodatečně opravuju...(proto také uniká tolik chyb)

14. Díl (Operace PLAZ - Operation REPTILE) PART II

Mléčná Dráha, Země, Washington, D.C., Pentagon, 13. Prosince 2009
„Dobrý den, omlouvám se za mé malé zpoždění,“ zahájil pátou poradu IOA během posledních tří týdnů.
„Doufám, že jste pečlivě promysleli a prodiskutovali se svými nadřízenými mé návrhy?“ podíval se na každého člena zvlášť.
Všichni souhlasně kývali a někdo dokonce vydal i nějakou tu hlásku.
„Nuže?“ očekával alespoň nějakou reakci.
Jako první se ozvala zástupkyně Číny Shen Xiaoyi, která si vzala slovo.
„Velice pečlivě jsem četla a diskutovala veškeré dění v galaxii Pegas, kde se situace po našem odletu nevyvíjí zrovna růžově, ale momentálně si stojím za svým názorem, že si nemůžeme dovolit dělit naše síly, natož odeslat Atlantidu zpět. Sám dobře víte, jaké nám Luciánská Aliance způsobila problémy a to jsme ještě měli štěstí, že nezaútočili svými loděmi.“
„Já a prezident Sarkozy společně s naší vládou plně podporujeme názor paní velvyslankyně,“ kývnul směrem k čínské zástupkyni její protějšek Jean LaPierre: „Dokud nebudeme mít natolik silnou flotilu, abychom se nemuseli bát jakéhokoliv útoku, nebudu souhlasit s návratem do Pegasu,“ rezolutně zamítl myšlenku na odlet Atlantidy a jedné nebo dvou lodí třídy 304 spolu s ní.
Naproti tomu britský zástupce Russel Chapman stál za návrhem Richarda Woolseyho. Ruský zástupce mohl rozhodnout. Prozatím byl stav dva ku dvěma.
„Zdá se, že je to na vás,“ ponoukal Brumlova k vyslovení názoru.
„Věřte mi, velmi důkladně jsem si prošel veškeré materiály a nebylo to pro mne lehké rozhodnutí, ale prozatím stojím na straně paní předsedkyně a pana LaPierra,“ utnul Woolseyho naději na brzký návrat Atlantidy do Pegasu, který její přítomnost více než potřeboval.
„Ač se mi to nelíbí, IOA se rozhodlo prozatím neposlat Atlantidu zpět do Pegasu,“ odklepl Woolsey tuto část složky.
Druhá však mohla mít větší úspěch, alespoň si to myslel a doufal v to.
„Chápu vaše postoje a vaše pochyby, ale s přihlédnutím k posledním situacím jak na Zemi, tak na Hebridanu, jsem, jak jste jistě četli a taktéž diskutovali, navrhl jiný plán, který nestál na návratu města Antiků zpět do Pegasu,“ vytáhnul ze složky svazek pěti papírů.
To samé udělali i ostatní ať už pro připomenutí, nebo jen ze zvyku.
„Ano, vytvořením replikátorského těla Usámy bin Ládina jsme vypotřebovali naše poslední zásoby neutronia, ale vzhledem k našim možnostem na něj nejsme přímo odkázáni, jako kdysi Asgardé,“ poukazoval ruský zástupce na fakt, že neutronium je prozatím využíváno v minimálním počtu technologií.
„Sice na něj nejsme odkázáni, ale projekt mobilních bojových vozidel jej využívá pro své neproniknutelné ochranné skříňky, v nichž ukrývá naquadahové generátory. Bez nich je mnohem větší šance poškození a následné neočekávané exploze, nehledě na fakt, že se může přihodit několik dalších útoků a pokud bychom museli někoho dočasně nahradit, nebude lepší způsob,“ přemýšlel Woolsey dopředu a rozhodně nehodlal ztratit tento bod.
„Přijde na to…dospěl jste k proveditelnějšímu návrhu?“ snažil se LaPierre pochopit Woolseyho pohnutky, které nebyly v dokumentech plně dodělány.
„Hodně jsme nad tím přemýšleli a jsem přesvědčen, že jsme došli k nejlepší možné podobě,“ krátce shrnul výsledek posledních dnů, než se vrhnul na skutečnou podobu zlepšeného plánu: „Je to jednoduché, pošleme do Pegasu Daedala, který by na palubě převezl menší posádku zhruba sta až dvou set lidí, kteří by rozbili základní tábor, v němž by vytvořili předmostí pro náš budoucí návrat. Toto předmostí by se mělo nacházet na planetě typu N2, čili planetě s velkou koncentrací neutronia. Zároveň s tím, by však musel být opětovně zprovozněn mezigalaktický most, vytvořený doktory McKayem a Carterovou,“ upřesnil svoji vizi o několik nových nápadů, na nichž od poslední porady zapracoval.
Všichni mlčky seděli a přikyvovali všemu, co slyšeli. Jako první pak ticho protrhla opět čínská zástupkyně.
„V podstatě s tím nemám problém, ale nebudeme schopni se současným stavem naší flotily zajistit stoprocentní ochranu naším lidem,“ našla hned první mouchu na jinak vcelku slušně vylepšeném plánu.
„To nebude problém,“ vytasil se Woolsey s řešením, které měl promyšlené předem.
„Jednoduše si z neobydleného systému vezmeme bránu a po vzoru Ba’ala ji vyjmeme ze systému bran, tak aby se její nové souřadnice neaktualizovaly ve wraithských počítačích.“
„To ale neumíme,“ správně podotknul Sergeyi Brumlov, zástupce Ruské federace v IOA.
„My ne, ale ve vazbě v Oblasti 51 máme někoho, kdo by to mohl umět,“ opět Woolsey dokázal, že je perfektně připraven.
„Myslíte Isis?“
„Ano, byla to Ba’alova družka a jedna z mála, o kom víme, že mu přímo sloužila.“
„Proč si myslíte, že nám tyto informace dá, za předpokladu, že je vůbec má. Vždyť se nám doposud nepodařilo z ní nic dostat,“ oponoval Sergeyi.
Tady Woolsey trochu zaváhal a nebyl si jist, jestli tento postup může vůbec navrhnout.
„Dosud jsem to nenavrhoval, ale mohli bychom použít galaranskou technologii na vytváření a vymazávání vzpomínek.“
„Ale to je neetické,“ oháněl se LaPierre Ženevskou úmluvou.
„Věřte mi, že kdyby měla ona tu možnost, tak ji využije a je to jediné možné řešení pro úspěch mého plánu,“ snažil se obměkčit jejich srdce z kamene.
„Tohle budeme muset probrat s nadřízenými,“ všichni souhlasně kývali a dali tak Woolseymu alespoň malou naději, že se Země vrátí do Pegasu.

Mléčná Dráha, BP5-2U9, 14. Prosince 2009
Jedna z mála obyvatelných planet nejblíže Hebridanu, spokojeně a nikým nerušena obíhala kolem dvojhvězdy, která nejbližší planetu rozpalovala doslova do ruda. Teplota na povrchu odvrácené straně dosahovala více jak dvou set stupňů, což se na sluneční straně zvyšovalo minimálně čtyřikrát. Takové štěstí však planeta v ideální vzdálenosti neměla. Tam dosahovaly teploty maximálně devětadvacet. I to však stačilo k tomu, aby při velké námaze odpadli i ti nejsilnější jedinci během několika dnů. Hebriďané zde dle Warrickových informací drželi více jak pět set tisíc zajatců, kteří ve velice tvrdých podmínkách pracovali nepřetržitě dvanáct hodin denně na směny, aby se co nejvíce minimalizovalo riziko brzkého zkolabování. V záři dvou sluncí se u první planety objevilo hyperprostorové okno, z něhož vyskočil Daedalos, který okamžitě zvýšil sílu štítů na sto procent a Hermiod ihned začal skenovat celou soustavu kvůli obyvatelným planetám a možným nepřátelským lodím na orbitě. To první objevil vcelku rychle. Jen několik sekund mu zabralo, než našel planetu v perfektní vzdálenosti od obou sluncí. Po nepřátelských lodích však nebylo ani vidu ani slechu. Caldwell v poklidu seděl ve svém křesle, když mu Kleinman i Hermiod nahlásili totéž.
„Meyersová, vezměte nás na orbitu, Kleinmane, buďte připraven, kdyby byli maskovaní,“ otočil se postupně k jednomu a pak ke druhému operátorovi hlavních systémů na můstku.
„Tady Caldwell, modrá a červená letka, připravte se pro případ napadení,“ chtěl být Caldwell pro všechny případy připraven ihned reagovat.
Meyersová mezitím zažehnula motory na poloviční výkon a přímou cestou navedla Daedala na stabilní orbitu. Už chvíli předtím však Hermiod začal se skenováním planety, která oproti veškerému očekávání neskrývala život. UI v podobě Asgarda se zhmotnila přímo u velké boční obrazovky, kterou Hermiod přepnul na data ze senzorů.
„Co bych měl vidět?“ zajímalo Caldwella, který na obrazu nic neviděl.
„Tady byste měl vidět několik desítek tisíc bodů, reprezentujících Serrakiny a Hebriďany,“ vysvětlil Hermiod Caldwellovi.
„Jo, ale tady ni…“ došlo Caldwellovi, na co Hermiod poukazuje.
„To ne… ale to není možné?!“ odmítal věřit datům, které mu Hermiod ukazoval.
„Ujišťuji vás, že senzory fungují správně,“ na malou chvíli přestal Hermiod mluvit: „Je mi líto,“ dodal a zmizel.
Caldwell nechtěl dávat najevo své pocity, a proto nepraštil do opěradla, ale jeho tělo se teď plnilo teplem, které rozhodně nebylo z dobrého pocitu.
„Ihned vyšlete jumper, aby zkontroloval povrch, musíme zjistit, co se tam stalo,“ rozhodl Caldwell a pro jistotu zjistil, za jak dlouho dosáhnou Sun-Tzu a Apollo svých cílů.
„Sun-Tzu zhruba za čtvrt hodiny a Apollo za hodinu,“ zobrazila si Meyersová trasy obou křižníků, které měly totožnou misi.
Mezitím, co Caldwell zjišťoval informace o misích zbylých sesterských křižníků, z hangáru vyletěl jeden jumper pilotovaný podplukovníkem Lornem, jehož rameno již bylo zase jako dřív. Stejně jako Meyersová ani Lorne nehnal jumper plnou rychlostí do atmosféry, kde by se vlivem většího tření rychleji vyčerpával štít, který chránil trup před sežehnutím. Bez problémů však proletěl hustým mračnem a začal se skenem nejbližšího okolí na přítomnost pracovního táboru. Stačilo jen pár vteřin a velice rychlý průlet nad prvním sektorem a senzory zahlásily přítomnost rozlehlé osady, která přímo sousedila s velkým pracovním táborem, jehož kapacita mohla sahat až ke stu tisícům. Lorne chtěl právě kontaktovat Daedala, ale Caldwell jej předběhl.
„Podplukovníku, tady pro Daedala není žádná práce, důkladně to tu prozkoumejte a jakmile budete hotovi, leťte bránou zpět na Zemi, já s Daedalem poletím za Sun-Tzu, kdyby potřebovali naši pomoc, hodně štěstí,“ nenechal Caldwell Lornea říct ani ň a přikázal Meyersové skočit s Daedalem na další souřadnice, k nimž právě směřovalo Sun-Tzu.
I přesto podplukovník Lorne bezpečně přistál na okraji osady, která byla až nepřirozeně tichá a poměrně strašidelná.
„Plná výzbroj, odjistěte zbraně a buďte ostražití,“ jen předpřipravil svůj tým a jako první se vydal z otevírajících se dveří.
Už když otevíral dveře, dýchla na něj nehezky vonící atmosféra. Nevěnoval tomu však pozornost, neboť ani jedny senzory jak na Daedalovi tak v jumperu nic neobjevily. Zamířil tedy k prvním domům, které byly naprosto nedotčené a bez známek bojů.
„Tady je to jak v Mrtvákově,“ uslyšel Lorne jednoho z týmových kolegů.
„Jo, je to tady divný, žádní ptáci, ještěrky…kdyby zde aspoň byl hmyz, ale tady je naprostý…“
„Hovno,“ dopověděl za Lornea muž, který na nepřirozenou atmosféru upozornil.
Evan se jen otočil po svém kolegovi, a když uviděl jeho obličej, musel se začít smát.
„Jo, asi máš pravdu.“
Lorne zabočil vpravo a vešel do jedněch z otevřených dveří. Jeho tým šel ihned za ním, ale vědci a doktoři zůstali venku.
„Coughline, hlídej nám vědátory,“ zarazil svého podřízeného, ještě před prahem.
„Rozkaz,“ uslyšel dle daných pravidel Lorne, i když si na to u svého týmu zas až tak nepotrpěl, když nebyl v přítomnosti vyšší důstojník.
Rád se svými kolegy poklábosil a počítal je do kroužku svých nejbližších přátel, i tak si rád připomínal, že velí on a měla by být dodržována alespoň symbolická hierarchie velení.
Poměrně malá předsíňka uvedla čtveřici mužů do prostorného obývacího pokoje, jehož stěny byly postaveny z obyčejného kamenného zdiva, což bylo na tak vyspělou společnost, jakou byli Serrakinové a Hebriďané neočekávané. Avšak moderní technologie zde rozhodně nechyběly. Ultraplochá televize připomínající antickou, s níž se expedice dnes a denně setkávala v řídící místnosti Atlantidy, moderní designová světla a podobné další vychytávky. Lorne přes obývák vstoupil do pokoje, který zřejmě sloužil jako ložnice. Namísto manželské postele, zde však byly čtyři jednolůžkové a na nich saténové prošívané dečky. Kapitán Reed nahlédl do výsuvných polic, v nichž chybělo jakékoliv prádlo.
„To je divný, žádný prádlo, žádný těla,“ nevěřil Lorne tomu domu ani nos mezi očima.
„Ani žádný zásoby jídla,“ objevil se ve dveřích poručík Stevens.
„Tady asi nic nezjistíme, budeme muset do toho tábora.“
Lorneův tým se tedy pomalu vydal od prázdného domu k táboru, který byl jen dvacet minut chůze přes tohle město, které v takto tiché ponuré atmosféře působilo dost strašidelně. Dvacet minut však uběhlo jako voda a před lidmi se rozprostírala velká obrněná brána, na níž bylo velkým písmem v neznámém dialektu napsáno „Hebridanský pracovní tábor na těžbu naquadahu“.
„Jak to otevřeme?“ podotkl Stevens na fakt, že je celý tábor obehnán velkou zdí.
„Můžeme se vrátit do jumperu a vletět přímo tam, nevím, proč jsme to neudělali hned,“ litoval Lorne svého rozhodnutí přistát u města a napřed prozkoumat jej.
„Nikam nechoďte, podplukovníku,“ prodral se skrz skupinu jeden z vědců, který svůj kapesní nožík zabořil do boční škvíry v ovládacím panelu a jemným pohybem ruky vyloupnul boční kryt.
Tři minuty práce a brána se začala pomalým lenivým tempem otevírat. Před sebou shrnovala hlínu a teprve po deseti minutách se plně otevřela. Tým podplukovníka Lornea byl tou dobou však již v táboře a doktoři se dali do okamžitého ohledávání první nalezené mrtvoly, která naprosto očekávaně patřila serrakinskému muži.
„Doktore, co mi můžete říct?“ zajímalo Lornea, který tušil, jak tento serrakinský muž zemřel.
„Víc budu vědět, až provedeme pitvu, ale podle známek petechiálního krvácení v očích a namodralých rtů usuzujeme, že byl do zdejší atmosféry stejně jako na Hebridanu vypuštěn neurotoxin, který způsobil dušnost a následnou smrt,“ prohlížel jeden z doktorů pečlivě znaky na celém těle.
„A ten neurotoxin?“
„Senzory nic nezjistily…“ ujistil doktor Lornea, který by nerad zařval na takové ošklivé planetě.
„Tak to vysvětluje žádná zvířata a žádný hmyz,“ ozval se Coughlin, který kousek opodál našel masový hrob, v němž leželo velké množství zkrvavených těl.
„A taky žádnýho Hebriďana. Jestli to zde Aschenové vyhubili, tak je asi vzali s sebou, aniž by jim řekli, co provedli na Hebridanu,“ zcela správně předpokládal Lorne.
„Pokud s takovou obětí nesouhlasili, když zjistili, jak by dopadli v otevřených bitvách proti nám a Apollu,“ přemýšlel Coughlin stojící za Lornem.
„Kolik potřebujete na ty vaše analýzy?“
„Několik hodin, pak můžeme vyrazit i s těly na Atlantidu,“ dal předběžný schematický časový plán Lorneovi, který se nehodlal nudit a chtěl najít alespoň něco, co by mělo pro Zemi užitek.
„Fajn chlapi, necháme vědátory pracovat a my se tu půjdeme porozhlédnout.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

1, Opět další vynikající díl.. :-)
2, Byla to fajná procházka, co? :-D :-)
3, Jsem zvědavý, jak bude pokračovat operace PLAZ. ;-)

pěkný díl a překvapující no jak se zdá tak mpc velká záchraná operace nebude když jsou všichni posmrti ale brit by tu misi asi neshválil britové sice jsou válečníci ale maj i smysl pro taktiku.Jo a goald tak no řekněme že on dělal ohromný zvěrstva zabíjel zotročoval tak toje daleko lepší to stou pamětí víceméně nenásilné tak to myslím ženevskou konvenci neporušuje.

[kasparova655365]

Další z mnoha pěkných dílů (Více ti k tomu bohužel nenapíšu, nějak mi to nemyslí )

dil opet peknej,jenom jedna otazka:kdo je ta Isis?

[kasparova655365]

Isis byla Ba’alovou družkou, bylo to tam napsáno

aha,to jsem prehlednul,diky

Kolik těch družek měl? Athéna, Keteš a teď i Isis...
Vlastně kdy se dostala Isis do Oblasti 51? Vůbec si nemůžu vzpomenout...

Supr dil

vynikající díl

předem všem děkuji za ohlasy...je fajn přijít večer na net a vidět zde tolik kladných hodnocení...

Kramlík: ano byla...a to tak, že jsem dneska nebyl zpočátku schopen vůbec chodit
Leaf a spol. Isis, byla a je jedna z nižších goa'uldek, která se do "popředí" dostala jen díky pádu Anubise...sloužila Ba'alovi a když nastal pravý čas, svěřil ji velení nad jednou ze svých základen... v druhém díle byla zajata Odysseou, která přiletěla pro "zajatého" Hammonda, jehož jádro bylo napadeno goa'uldsko antickým virem...od té doby obývá temnou celu Oblasti 51, kdy na ni bylo použito několik vyslýchacích a možná i mučících metod...bohužel bez úspěchu...

mno a snad už mi zbývá jen skromné přání...doufám že s následujícím vývojem a dalšími díly budete velice spokojeni

pěkny

endysek...i tobě děkuji

Je tu další středa! :-) Doufám, že tu díl bude co nejdříve. :-)

Předpokládám, že pan Dedy ještě smrdí ve škole

mno konečně (nerad dávám double posty) => děkuji Kramlíku

jak Kramlík správně podotknul je tu středa a co to znamená? poslední části je třeba a jelikož vás určitě od posledně zajímá spoustu otázek, tak vám hned prozradím že na ně odpovědi nedostanete (možná jen na některý) a abych vás ještě víc napnul...vlastně není nic, čím ybch vás mohl napnout, takže to vzdám a při té dnešní dobré náladě vám prdnu poslední část 14. dílu => užijte si to, a rozhodně zanechte poznámky, připomínky, dojmy...cokoliv

14. Díl (Operace PLAZ - Operation REPTILE) PART III

Mléčná Dráha, BP6-3U2, 14. Prosince 2009, O hodinu později
Stejně jako Daedalos, tak teď i Apollo vyskočilo v záři obrovského slunce poblíž první planety této sluneční soustavy, v níž se podle Warrickových informací nacházela nejmenší těžařská kolonie, tentokráte zaměřená na dolování trinia. Heimdall ihned začal se skenem a opět velice rychle nalezl onu planetu, kolem níž tentokráte stálo menší bojové uskupení aschenských a hebridanských lodí.
„Plukovníku, u planety registruji osm lodí. Pět aschenských a tři hebridanské, zpozorovali nás,“ ukázal Johnson Ellisovi data, která mluvila jasně.
„Zapojte ZPM, štíty na sto procent, nabijte všechna sila, přední railguny zamířit na hebridanské lodě a asgardské paprsky na Ascheny,“ rychle vychrlil rozkazy a jako již tradičně si kvůli výhledu stoupnul k přednímu průzoru.
„Hebriďané vypouštějí stíhače. Třicet…oprava, čtyřicet kontaktů,“ opravil se Johnson, který na rozkaz zvýšil v hangáru bojový stupeň na číslo jedna, čímž dal stíhačům zelenou.
Apollo otevřelo hangárová vrata, z nichž v rychlém sledu za sebou vyletělo dvaatřicet strojů doprovázených dvojicí jumperů. Ty se ihned zamaskovaly a nehledě na počty nepřátelských stíhačů zamířily k bojovému uskupení křižníků, které představovaly mnohem větší hrozbu. Obě skupiny bojových letounů během několika minut překonaly vzdálenosti mezi sebou a zhruba v polovině mezi oběma stranami křižníků se do sebe pustily. Hebriďané měli lehčí početní výhodu, tu ale smazávala výzbroj naváděných raket a hlavně obratnost, jíž se žádný nepřítel doposud nevyrovnal. 302jky ještě před přímým střetem zaměřily své první cíle a vypustily rakety. Ty si velice rychle razily cestu ke svým nepřátelům, ale jen tři pětiny dosáhly svých cílů. Téměř bez námahy pozemští stíhači zničili hned polovinu příchozích a s obrovskou chutí se pustily do zbytku. I tak pozemská strana ztratila po pár vteřinách bojů tělo na tělo hned dva stíhače, kteří se nestihli vyhnout příchozí palbě energetických pulsů. Úhybnýé manévry doprava, doleva, vývrtky, zpomalení, to všechno používali pozemští stíhači, kteří velice rychle převzali dominantní roli v této malé přestřelce a bez větších potíží sundali tři čtvrtiny této malé flotily. Zbytek se dal zbaběle na úprk pod ochranná křídla svých mateřských křižníků, které byly o situaci plně informovány.
„Hebridanské stíhačky se dávají na ústup,“ oznámil Johnson, který podrobně sledoval vývoj situace a co pár vteřin Ellise informoval o aktuálním dění.
„Ať pronásledují stíhače a zaútočí na křižníky. Jsou jumpery na místě?“
„Jumper jedna i dva hlásí stoprocentní připravenost, vyčkávají na signál,“ potvrdil umístění jumperů na předem stanovených souřadnicích.
„Heimdalle, vypočtěte přesné souřadnice skoku hyperprostorem na orbitu pod první aschenský křižník,“ zrodil se Ellisovi bláznivý, ale smělý plán hodný úspěchu.
Výpočet však oproti očekávání netrval ani tři vteřiny. Gantové se na obrazovce objevily souřadnice a vypočítaný čas letu hyperprostorem, což se Ellisovi náramně líbilo.
„Počkáme, až 302jky zahájí palbu, v ten moment skočíme do hyperprostoru a za…?“ otočil se směrem k Gantové.
„Dvě celé, třicet dva setin vteřiny, pane.“
„…budeme pod křižníkem blokovat veškeré pokusy o vypuštění toxinu vlastním tělem,“ načrtl plán, který se spoléhal na přesné načasování, neboť toxin mohli vypustit prakticky kdykoliv po prvním útoku. Třeba i teď.
Ellis však doufal, že je na planetě ještě mnoho Hebriďanů, které prozatím nechtějí obětovat a věří, že si společnými silami s jednou 304kou poradí. Nebýt připojeného ZPM, asi by to byla krutá pravda, ale i přes takovou početní nevýhodu dokáže ZPM vyrovnat síly na dost dlouho, než se Apollu podaří zredukovat nepřátelské síly do stavu, který by hrál ve prospěch Země. Pozemští stíhači se mezitím ocitli na prahu dostřelové vzdálenosti aschenských zbraní, které byly o něco vyspělejší než ty, kterými disponovali Hebriďané. Když byla linie konečně protnuta, aschenské bodové zbraně spustily hustou, ale na tuto vzdálenost velice nepřesnou palbu, která stíhačům nedělala sebemenší vrásky. Ti s ladností jim vlastní obkroužili nebo zcela ignorovali příchozí palbu a přímou neměnnou trasou mířily k lodím. S ubývající vzdáleností se sice palba exponenciálně zlepšovala, nikoliv však do takové míry, která by se pro stíhače stala neúnosnou. Palebného štítu naopak využili hebridanští stíhači, kteří velkým obloukem otočili své stroje a opět zamířili ke svým nepřátelům, kterým došlo, že jim začíná hořet koudel u prdele.
„Apollo, tady velitel zelené letky, můžete skočit na pozici,“ dala kapitán Gormanová Apollu zelenou.
Gantová nahnala do hyperprostorových článků energii, ty vytvořily stabilní hyperprostorový tunel, kde už své povinnosti převzaly hyperprostorové motory ženouc Apollo vstříc bitvě. Přesně za dvě vteřiny a dvaatřicet setin se pod břichem jednoho z aschenských křižníků otevřelo hyperprostorové okno, z něhož vyskočilo Apollo a ihned pokropilo jeho štít várkou railgunových projektilů. Gantová spěchala, aby Apollo natočila do správné palebné pozice, umožňující Johnsonovi co nejdříve zaměstnat jeho štít čtveřicí asgardských paprsků, které jako vždy udělaly svoji práci a signifikantně snížily sílu štítu o pořádný kus dolů.
„Vypusťte rakety,“ urychleně přikázal Ellis, než se všechny lodě stačily otočit do palebné pozice.
Vrata sil se otevřela dokořán, rakety zažehnuly motory a dle daných souřadnic se zaměřily na své cíle. Téměř s nulovou příchozí palbou během deseti vteřin překonaly vzdálenosti a se vší parádou se rozrazily o fialové štíty hebridanských lodí. Bobtnající exploze dokreslovaly prohnuté štíty, které nedokázaly odolávat takové síle věčně. První emitory štítů se velice rychle usmažily a daly tak šanci proniknout explozím z raket i na trup, který se doslova rozpálil do ruda.
„První ze tří hebridanských lodí zničena, druhá má lehce poškozený trup, uniká ji atmosféra, třetí je na tom velice podobně,“ oznámil skvělé zprávy Johnson, který stejně jako Heimdall zachytil data naznačující nabíjení hyperprostorových motorů oněch dvou lehce poškozených lodí.
„Prchají, pane.“
„Nechte je, teď se zaměřte na Ascheny,“ usmál se Ellis, jehož plán fungoval přesně podle předpokladů.
Aschenské křižníky se konečně dostaly do perfektní ničím a nikým nestíněné palebné pozice. Všechny otevřely spodní vrata, z nichž se vysunuly coilgunové hlavně, které se v posledních bojích ukázaly jako to nejlepší, co proti pozemským křižníkům fungovalo.
„Nabíjejí coilgunové hlavně, pane,“ s ledovým klidem oznámil Johnson čekaje rozkaz pro Gantovou.
„Ať se odmaskují jumpery a vykonají rozkaz,“ rychle přikázal Gantové, neboť bylo zapotřebí naprosto perfektního načasování.
První roztočená a rozžhavená hlaveň dosáhl maxima svých otáček a vší silou hnala z komory rudý projektil, za nímž se jen kouřilo. V tom se pod dvěma aschenskými loděmi zároveň odmaskovaly malé zelené jumpery, které ze svých zásobníků vyslaly vždy dva drony na hlaveň. První jumper promarnil svoji šanci a rozpálený projektil se rozbil o Apollův bělostný štít. Druhý však vystřelil ve správnou chvíli. Žlutavé drony bez problému prolétly aschenskými štíty a při zastavení otáček coilgunové baterie ji rozcupovaly na hadry, což následně vyvolalo velice silnou explozi, když se coilgunový náboj roztrhl v explodující hlavni. V „břiše“ Aschenského křižníku teď zela obrovská díra, z níž kromě drahocenného vzduchu unikaly také životy. Druhotné exploze málem vyřadily celou loď z činnosti. Jen díky rychlé práci operátorů však loď stále držela pohromadě a byla ještě schopna byť limitovaně, pálit po Apollu alespoň bodovou obranou. Za to další tři aschenské křižníky taktéž vypálily po manévrující lodi tři coilgunové projektily, které se za krátký moment rozprskly o štít, a zároveň se ukázalo, že to byly i poslední. Posádky jumperů totiž nelenily a ihned proti zbylým třem hlavním vyslaly šestici trubců razících si cestu skrz trup do nitra lodi. Napáchané škody sice nebyly nijak markantní, ovšem absence nejničivější zbraně teď hrála do karet pozemskému Apollu.
„Všechny coilgunové baterie zničeny, pálí po nás jen bodovou obranou, síla štítů na čtyřiasedmdesáti procentech, lehké poškození trupu v sekci B5 na palubách osm až dvanáct,“ podal rychlé hlášení Johnson a nadále se věnoval již palbě, která konečně začala slavit první úspěchy. Štít jednoho z křižníků po brutální dávce plazmy téměř zkolaboval a nechybělo málo, aby tyrkysová modř prošla až na začernalý trup.
„Heimdalle, připrav se,“ zkusil Ellis využít jeho umu k vyřazení bojeschopných lodí, které pálily s takovou intenzitou, až se jim přehřívaly zbraně. Heimdall své vědomí opět upřel do jednoho, rychlostí světla, putujícího proudu dat, které se zastavilo na velice silných firewallech, které se od poslední bitvy významně zlepšily. Zatímco si Heimdall hrál, Apollo dostalo další silné zásahy velkým množstvím energetických střel snižujících sílu štítu lehce nad polovinu. Konečně se však zapojili i stíhači, kteří s malou pomocí jumperů drasticky rozcupovali své protivníky a ztratili pouhé čtyři stroje, což bylo vzhledem k okolnostem naprostá senzace. Do dění se hlásily i jumpery, které konečně znovu pomohly Apollu a zaměřily se na ničení zbraní, i když jen jedním dronem, neboť měli velitelé všech pozemských lodí nařízeno jimi zbytečně neplýtvat, když jich měla Atlantida ve spojení s antarktickou základnou pomálu.
„Pane, 302jkám došla munice, jumpery taktéž hlásí nízký stav dronů v zásobnících,“ oznámil jeden z operátorů v přední části můstku.
„Vezměte je na palubu,“ s hrdostí v hlase přikázal Ellis, neboť letci pod velením Apolla dokázali doslova nemožné.
„Rozkaz, plukovníku.“
Všechny 302jky a oba jumpery okamžitě zamířily zpět do svých hangárů, kde se velká spousta techniků dala do přezbrojování jak stíhačů, tak jumperů, jejichž drony Apollo ve svých zásobách disponovalo.
„Zaměřte zbylé rakety na všechny lodě, pěkně rovným dílem,“ vydal další možný rozkaz Ellis, i když věděl, že dál už to bude jen na Gantové a mušce Johnsona.
Johnson opět nabil sila, v nichž se nacházela druhá polovina zásob raket. Stejně jako předtím otevřel vrata sil a zmáčknutím tlačítka vypustil zbylé rakety, které se tentokráte musely potýkat se silnou palbou redukující jejich stav na pouhých pět. I to však stačilo na odpoutání pozornosti. Aniž by to někdo kvůli mnoha starostem s bitvou věděl, z hyperprostoru u první planety vystoupila dvojice zbylých pozemských křižníků ve službě. Sun-Tzu s Daedalem okamžitě proskenovali soustavu, v níž stejně jako předtím Apollo nalezli nepřátelské lodě, z nichž teď zbývala už jen trojice. Když dozněl hluk explodujících raket v uších aschenských operátorů, jeden z nich na senzorech zaznamenal další dvě lodě stejného typu, které právě vystoupily z hyperprostoru.
„Pane, další dvě lodě pozemšťanů vystoupily u první planety. Čas do příletu, pět minut,“ oznámil operátor, který se kromě senzorů také staral o coilgunovou hlaveň, která už delší dobu nebyla k dispozici.
„Připravte se na skok do hyperprostoru, nabijte spodní pumovnici raketou s ANSTINEM,“ rozhodl velitel jedné ze zbývajících lodí.
„Ale pane, je tam ještě více jak padesát tisíc Hebriďanů,“ oponoval muž starající se o senzory.
„Neměli tak zbaběle utéct,“ rázným hlasem ukončil debatu a naznačil svému operátorovi, že by měl začít poslouchat rozkazy.
Stejně jako ostatní operátoři i tento nabil planetární pumovnici raketou, jejíž vnitřek vyplňovala výbušná směs tvořící jednoduché molekulární prvky, které při explozi a následném sloučením se vzduchem vytvořily smrtící toxin. Všechny lodě zaměřily jinou část planety a ve stejnou dobu vypálily tři rakety do atmosféry.
„Plukovníku, Aschenové do atmosféry vystřelili rakety, zřejmě s neurotoxinem,“ ihned vyprskl Johnson informaci, když rakety zachytil na senzorech.
„Tentokrát ne,“ říkal si pro sebe Ellis a byl rozhodnut zastavit rakety za každou cenu.
„Gantová, tu nejblíže k nám sundejte našimi štíty, filtrací nic nepronikne, Heimdalle, raketu nejblíže atmosféře transportuj někam do pryč a Johnsone, ta třetí bude na vás. Musíte ji sestřelit, ještě než vstoupí do atmosféry,“ velice rychle přišel s jediným možným řešením.
Aschenské křižníky mezitím skočily do hyperprostoru směr Aschen, nechávajíc za sebou tři rakety, které se velkou rychlostí blížily k atmosféře. Meyersová ihned zvýšila tah motorů na maximum a i tak stíhala smést jednu z raket mohutným štítem jen na poslední chvíli. Heimdall naopak poměrně rychle vypočítal předpokládanou dráhu rakety a s přesností na setiny vteřiny provedl chirurgicky přesný transport. Podobně se dařilo i Johnsonovi, jemuž se podařilo railgunovými projektily zničit raketu ještě dvě stě kilometrů před bezpečnou linií. „Máme je všechny, pane,“ oznámil výbornou zprávu a deaktivoval veškeré zbraně.
„Pošlete údržbáře do poškozených oblastí, ať zazáplatují největší díry v trupu, zbytek permanentně uzavřete a upozorněte posádku,“ teď již v klidu rozhodl Ellis a nechal se spojit s oběma loděmi, které zrovna přilétaly k planetě.
„Pánové?“
„Abe, vidím, že si tady užíváš party a nepozveš nás,“ rýpnul si Caldwell do Ellise.
„Co ti mám na to říct, jsem prostě sobec,“ usmál se Ellis a velice rychle vysvětlil situaci.
Naproti tomu plukovník Ji vyrazil Ellisovi dech, když mu oznámil, co se stalo se zbylými dvěma koloniemi.
„Bastardi,“ pocítil to samé co Caldwell, když to poprvé zjistil.
„Posílám dolů jumpery, 302jky a nějaké mariňáky, doufám, že se připojíte,“ požádal o asistenci při osvobozování zajatců, aby je mohli hvězdnou bránou poslat na Omegu, kde na své nové obyvatele již netrpělivě čekali.
„S radostí,“ uklonil se hlavou Ji a odpojil se z přenosu.
„Abe, už si přemýšlel, co uděláš s Hebriďany?“ zajímalo Caldwella, který by věděl, jak s nimi naložit.
„Věř tomu nebo ne, ale ano, přemýšlel. Nejlepší bude je teď zpacifikovat, a jakmile odejdeme, nechat je jít třeba na Aschen.“
„To nemyslíš vážně?“ nevěřil Caldwell vlastním uším.
„Ale ano, jen si mě to nenechal dopovědět. Dáme jim jeden z našich tabletů, na němž budou informace o bitvě nad Hebridanem,“ vystřelil Ellisův lišácký úsměv do samotného nebe.
„Dobře, tohle se mi líbí, jen bychom to měli radši sdělit Zemi,“ uvědomil si Caldwell, že se Zemi již hodinu a půl neozvali.

mno, snad se díl líbil...snad si poté celý díl přečtete v celku, až sem přidám i odkaz na PDF, určitě vám to dá lepší obraz o celém ději, jak jsem již několikrát naznačoval

[kasparova655365]

Tak já se na žádné otázky ptát nebudu, když teď vím, že mi na ně neodpovíš
Takže dobrý díl, i když byl poněkud krátký, pokud se mi to nezdá. Jinak Johnson je dobrý, když dokáže sestřelit rakety i za pohybu. Odvádí dobrou práci jak ostatní důstojníci. A ten Ellisův lišácký úsměv, ten mě vážně pobavil... Co velitelé dokážou vymyslet

vynikající

Velmi pěkný díl a těším se na další jen přestaň zabíjet piloty 302 stále se mohou kataplultovat u 302 se přece odhodí celej kokpit.

[kasparova655365]

No, katapultovat se do vesmíru je trošku malý háček. Co je lepší? Udušení a zmrznutí ve vesmíru, anebo zemřít rovnou? Na planetě to už by bylo jinak

V 302-jce jde odstřelit celý kokpit, takže se vzduchem a teplem bych problém neviděl