Lehce dřív než jsem slíbil, ale drobné úpravy mi zabrali míň času než jsem předpokládal, čili tím lépe pro vás (možná...to uvidím až podle reakcí)
jak jsem říkal dříve, Jakop poslal korekci dnes ráno, za což mu vřele děkuji a jen podotknu, že by tam údajně (sám jsem si ničeho nevšiml) neměly být závažné chyby...čárky či malé drobnůstky v podobě jedné či dvou shod podmětu s přísudkem se člověk těžce vyhýbá...ale Jakop se určitě hodně snažil a snad bdue výsledek stát za to...
čili to bylo malé shrnutí na úvod a teď už snad abyste se pustili do samotného čtení (čte vůbec někdo tady ty kecy okolo? Já abych věděl, zda-li si mám vylívat srdíčko, nebo se na to rovnou vyprdnout...)
15. Díl (Všemocný otec – Almighty father) PART I
„Jeden otec je víc než sto učitelů.“ – George Herbert
Mléčná Dráha, Země, SGC, 1. Ledna 2010
První den nového roku se už od nepaměti vyznačoval střízlivěním po bujarých novoročních večírcích a oslavách, jež jsou se Silvestrem nesmazatelně spojeny. Nejinak tomu bylo i u lidí, kteří zrovna v ten den nemuseli do práce. Posilvestrovské kocovině se dokonce nevyhnul ani plukovník Sheppard, který pozval svůj tým k sobě domů na velkolepou party oslavující příchod roku 2010. Oslavy sice byly poznamenány událostmi z devátého až dvanáctého října, avšak John chtěl svým mimozemským přátelům ukázat, jak se na Zemi tento pro lidstvo významný den slaví. I Teyla s Rononem měli kocovinu, kterou dlouhou dobu nepamatovali. To samé se dalo říct o Chrisovi, který se k týmu přidal teprve před tři čtvrtě rokem. Jediný kdo prozatím nepociťoval ranní kocovinu, byl Rodney, který ještě spokojeně spal v pelechu pro psa, který po cestě z centra města banda sebrala z něčí popelnice. Špinavý kus látky spokojeně schoulený Rodney ještě více znečistil a nezapomněl ho dle svého stylu poslintat. Mohlo to však dopadnout i hůř, kdyby v sobě neudržel obsah svého žaludku, který byl přeplněn alkoholem, pizzou a hranolkami.
„Vstávat, Růženko,“ ještě přiopilým hlasem lechtal Ronon Rodneyho kouskem šňůrky v nose.
Ten se po ní ohnal a podrbal se na nose, aby lechtavý pocit přeškrabal.
„Vstávej,“ ještě více zjemnil hlas a opět Rodneyho polechtal, tentokráte na uchu.
„Ne, Jeannie, nech mě spát,“ mumlal Rodney ze snu a stejně jako předtím se podrbal.
Ronon se mezitím smíchem složil k zemi a při pádu si říhnul, že to muselo probudit i mrtvého. V tom Rodney vyletěl do vzpřímeného sedu a zavířil Rononův včerejší náklad.
„Fu…“ zarazil se rozespalý Rodney v půlce slova, aby se nepozvracel, když se jeho mozek dostal do poalkoholového stavu.
Aniž by nad tím nějako přemýšlel, vystřelil ze sedu do stoje a nejrychlejší motavou cestou se vydal k záchodu, kde hlavu zamířil do záchodu a začal rychle odplivovat.
„Už nikdy se takhle neztřískám,“ pronesl Rodney novoroční slib.
O několik tisíc kilometrů na jih se v Coloradu Springs, v Cheyenne Mountain komplexu na velitelství SGC připravoval Richard Woolsey na svoji novoroční, ceremoniální řeč, která kromě uvítání všech v roce 2010 měla předat generálu Landrymu SGC opět do jeho rukou. Zrekonstruované a technologicky nadupané SGC se konečně ocitlo ve stavu připravenosti, což dokazovaly stráže na každém významnějším uzlu a barevná trikolóra, která měla navozovat slavnostní atmosféru. U příležitosti otevření SGC se sešla velká spousta lidí, mezi nimiž nechyběli prezidenti zainteresovaných zemí, vrchní velitelství amerického letectva, velvyslanci spojeneckých národů nebo jen obyčejní zaměstnanci, kteří měli tu smůlu a na Nový rok, museli trávit své chvíle v práci, na níž však mohli být pyšní, neboť tato práce uchránila Zemi před mnohými katastrofami. Jeden z mužů ochranky zasalutoval, když kolem něj prošla dvojice generálů. Jack právě vysvětloval Hankovi, jak správně muškařit a všemu tomu přihlížel mlčenlivý Sujanha, nový člen SGC v podobě asgardské umělé inteligence zabudované do nového asgardského jádra, které kromě svých původních informací, taktéž obsahovalo celou noxskou databázi v níž Daniel stále hledal odpovědi na některé své otázky. Oba generálové v doprovodu malého šedého mužíčka prošli co možná nejkratší cestou z jídelny do místnosti s bránou, kde všichni předem zmiňovaní netrpělivě stáli a čekali na jejich příchod. Stále však měli dobrý čas a do slavnostního zahájení provozu zbývalo ještě pět minut. U toho nemohl chybět ani bývalý tým SG-1 ve složení plukovník Carterová, plukovník Mitchell, Daniel Jackson, Vala Mal Doran a Teal’c, který do SGC přispěchal z Omegy, která se i přes zvýšené úsilí a vítězství nad BP6-3U2 potýkala s problémy se zásobami. Oba generálové prošli davem lidí, kteří kromě místnosti s bránou stáli i ve zcela nově vybudované garáži, jež ústila pod řídícím centrem a vedla odtud až na povrch. Když se konečně protlačili, u řečnického pultu stál zcela vyrovnaný Richard Woolsey, který dnešním dnem zahájil svoji vůdčí roli ve sloučené organizaci EARTH, jejíž dvě hlavní složky, z nichž vznikla, bylo IOA a OSN navenek vystupující stále pod svým názvem a i nadále jednalo, tak jak bylo zvykem, aby nedošlo k žádným pochybnostem. Landry se zastavil po Woolseyho pravici a O’Neill po jeho levici. Na oba s úctou a radostí pohlédl, a když viděl, že jsou dobře naladěni, spustil svůj novoročně-ceremoniální proslov, kterým měl SGC uvést opět do provozu.
„Dobrý den dámy a pánové, páni velvyslanci, naši milí hosté. Rád bych vás jménem mým a jménem organizace EARTH přivítal dnes, 1. ledna 2010 v našem skromném velitelství programu Hvězdné brány. Díky své nové funkci mám tu čest předat generál majorovi Henry Landrymu tento…“ začal hledat po kapsách svého saka: „…spínač, který opětovně uvede celý komplex k životu a povede Zemi do jejích lepších zítřků,“ skončil se svoji krátkou úvodní řečí, po níž Landrymu předal malý roztomilý spínač, potřásl mu rukou a přepustil mu jeho místo u pultu.
„Děkuji pane Woolsey, děkuji i vám všem, kteří jste dnes přišli, abyste byli svědky znovuspuštění tohoto komplexu, s nímž jsem již čtyři roky spojen a zažil jsem s ním věci, které mne budou provázet až do konce mého života,“ byla v jeho hlase slyšet skromnost a radost, že zde opět stojí jako velitel.
Proto neváhal ani chvíli a zmáčknul tlačítko na své nové hračce, která spustila ohňostroj, jak se patří. Prskavky a římské svícny oslňovaly celý prostor brány a dodávaly ceremónii patřičnou novoroční atmosféru, která pokračovala i během gratulací s nimiž všichni ke generálovi přispěchali. Po dobré hodině konečně všichni pogratulovali a ten kdo chtěl, zde zůstal a debatoval se svými protějšky a ten kdo nechtěl, vrátil se do svých ubikací, nebo do práce, které zde stále bylo dost a dost. Ke své práci se vrátil byť jen na chvíli i generál Landry, na jehož svolení čekal na orbitě plukovník Caldwell, jehož posádka se spolu s lodí vydávala do známého prostředí – Pegasu.
„Plukovníku Caldwelli, máte zelenou,“ spustil generál novou misi, která měla Zemi v Pegasu vytvořit předsunutou základnu, pomocí níž se opětovně vrhne do kolonizace a boje s Wraithy.
„Hodně štěstí,“ narychlo popřál, ještě než Meyersová ukončila spojení a skočila s Daedalem ke kraji Mléčné Dráhy, kde na Daedala čekala první část mise.
Mléčná Dráha, Okraj galaxie, Ardena, 2. Ledna 2010
V zapadlém koutku galaxie, v soustavě pojmenované Ardena, dle planety, na níž mířili Talthunové (pozn. autora: SG-1: 7x06), když ve snaze zachránit alespoň část své civilizace vyslali trojici lodí pod vedením vesmírné lodi Stromos, která však ke svému cíli nedoletěla a ztroskotala na P2A-347. Zbylé dvě lodě na Ardenu taktéž nedoletěly, ovšem o jejich osudu nikdo nic nevěděl a proto se IOA před čtrnácti dny rozhodlo využít Ardenskou bránu k znovuvybudování sítě bran, která Zemi poslouží při jednoduché komunikaci s Pegasem a hlavně svými osadníky, kteří tak nebudou zcela nechráněni.
„Lokalizujte bránu,“ stál Caldwell za ženou, která ve funkci před třemi hodinami nahradila Kleinmana.
„Brána lokalizována, přenáším ji do pravého hangáru,“ poslušně do protokolu hlásila každý svůj krok.
„Hangár hlásí bránu na palubě,“ oznámila operátorka asgardského paprsku ukončení první části mise.
„Gibsy, vezměte nás do hyperprostoru, směr K4O-P56,“ poslal Caldwell Daedala opět na cestu do galaxie Pegas, kde se nacházela další, tentokráte pegasská verze brány, kterou kolonizátoři využijí při budování předsunuté základny.
Gibs nastavil přesné koordináty, po nichž do hyperprostorových článků přesunul velké množství energie. Daedalos pak během chvíle zmizel v záři hyperprostorového tunelu.
Mléčná Dráha, Země, 5. Ledna 2010
Plukovník Mitchell právě ve svém domě sledoval televizi, v níž sledoval hokejový zápas mezi Coloradem a Dallasem. V době komerční přestávky přepnul na jinou stanici, kde zrovna běžely zprávy. Hned úvodní titulek zaujal jeho pozornost.
„Byly fotky vesmírných lodí přece jen podvrhy?“
Mitchell koukal jako opařený a zesílil televizi, aby uslyšel, co moderátorka říká.
„Dnes odpoledne, v 15 hodin 32 minut se v rodném městě Jeffa Hutchinsona a Paula Feda, dvou amatérských astronomů, kteří 10. Října 2009 uveřejnili fotky údajných vesmírných plavidel, ozvala ohlušující rána, když Hutchinsonův dům, v němž se svým přítelem Paulem Fedem provozovali svoji činnost – explodoval.“
Moderátorka nahlédla do papírů, které jí před minutou donesli k přečtení.
„Podle prvních neoficiálních zpráv šlo podle expertů o nešťastnou náhodu, když se vzňal unikající plyn.“
„Zdali v domě někdo byl, ukážou dodatečná ohledání, až se hasičským sborům podaří uhasit oheň. Případ budeme pečlivě sledovat a jako vždy vám co nejdříve přineseme nejnovější zprávy,“ ujistila diváky, že o nic nepřijdou, i když přešla k dalším zprávám.
Pegas, K4O-P56, 5. Ledna 2010
Čtyři dny po opuštění Mléčné Dráhy se ZPM poháněný motor Daedala vypojil a vyhodil jej na stanovených souřadnicích. K4O-P56, jedna z planet, na níž Wraithové vyhubili místní lid a nechali planetu napospas přírodě, která si zde za ta staletí rozhodně sjednala řád. Kleinman již na svém místě, stejně jako Hermiod začal s podrobným skenem solární soustavy, v níž se měla planeta s nepotřebnou hvězdnou bránou nacházet. Ideální pás pro přežití lidské rasy na jakékoli planetě Daedalovy senzory objevily během několika vteřin. Planeta se bohužel nacházela na druhé straně slunce, což cestu prodlužovalo o dobrou půl hodinu.
„Mohli bychom skočit, plukovníku,“ navrhoval Kleinman, ale Caldwell nechtěl motory po tak dlouhé cestě hned zase žhavit.
„Doletíme tam normální rychlostí, zkuste se vyhnout té žluté kouli,“ zavtipkoval Caldwell a usadil se do křesla, z jehož opěradla vytáhnul svůj osobní laptop.
Když Daedalos míjel slunce, mohli všichni pozorovat nádhernou scenérii, při níž z koronosféry vyšlehnul velký proud fotonů.
„To už tu dlouho nebylo,“ vzpomněl si Caldwell na svůj první souboj s tímto druhem přírodního živlu.
Někteří pořizovali fotky, jiní se spokojili jen s pohledem vlastníma očima, což s přibývající vzdáleností pozbývalo smysl. Půl hodina uběhla jako voda a senzory konečně zaznamenaly velkou obyvatelnou planetu, kolem níž k překvapení všech kroužilo velké množství trosek lodí, mezi nimiž se vyjímal nepoškozený fialový trup obrovského mateřského úlu Wraithů.
„Pane, mám wraithský úl na senzorech, zdá se, že o nás ještě neví,“ nečetl Kleinman z dat nic, co by naznačovalo, že by si Wraithové Daedala v soustavě všimli.
„Zamaskovat,“ vydal vcelku logický rozkaz Caldwell a pozoroval, jak loď pomalu mizí, než se sám ocitnul v tomtéž poli.
„Maskování běží na sto procent, stejně tak ZPM,“ ujistil Caldwella, že je Wraithové nejsou schopni zachytit.
„Meyersová, vezměte nás na orbitu, Kleinmane, nabijte asgardské paprsky a připravte railguny proti šipkám, nebudeme mrhat lidskými životy,“ rozhodl se v případě potřeby ponechat stíhače na palubě.
Meyersová s motory na poloviční výkon pomalu doletěla k planetě a nikým nepozorována zaparkovala přímo před čumákem nic netušícího úlu.
„Jsme na místě, lokalizuji bránu,“ začal Kleinman vyhledávat bránu, zatímco se Hermiod staral o nabíjení a zaměřování zbraní.
„Mám bránu,“ našel ji na samotném okraji viditelné části planety.
„Můžeme ji přenést?“
„Ne, musíme blíž,“ narušil Caldwellovi plány Kleinman.
„Tak se první vypořádáme s tím úlem,“ rozhodl Caldwell a nechal jednoho z operátorů odmaskovat loď.
Kleinman v té chvíli vypustil proti úlu čtveřici asgardských paprsků, které sice v místě dopadu naakumulovali energii, ale děravý trup tuto energii částečně vstřebal a umožnil trupu se zregenerovat.
„Co to do čerta je?“ nevěřil Caldwell svým očím a uším.
„Výrazným způsobem upravili svůj trup. Nabíjí zbraně a pálí,“ rychle oznámil Kleinman a začal se soustředit na nadcházející boj.
Meyersová začala s Daedalem smýkat, aby se vyhnula velkému množství příchozích pulsů, které taktéž trochu změnily barvu z modré na fialovou a dávaly posíleným štítům co proto.
„Jejich zbraně od posledního střetnutí posílily,“ stále více překvapoval Kleinman Caldwella.
„A dost! Hermiode!“ přenechal Caldwell Hermiodovi volné pole pro frontální útok svoji myslí.
Hermiod bez mrknutí oka zaměřil svoji mysl do komunikačního paprsku, jehož ústí končilo dobrých sto metrů před samotným nafialovělým trupem. Hermiod kombinoval, měnil, bojoval ze všech sil, ale elektromagnetické rušení wraithských systémů zkrátka nedovolovalo jakékoli proniknutí pozemských transportérů, či tomu podobných systémů, včetně virů a Hermioda. S náznakem pokory se Hermiod opětovně objevil na můstku pozemského bitevníku, kde malé zpětnovazebné jiskry pročísly modrým světlem osvícený můstek. Kleinman v záři své konzole napálil další salvu energie do stejného místa jako před okamžikem, což byl varovný signál pro Wraithy na palubě úlu. Středně silně poškozený úl obrátil čumák o pětaosmdesát stupňů a zcela neočekávaně skočil do hyperprostoru.
„Je pryč?!“ zaskočil úprk úlu zbraňového operátora.
„No paráda, teď o nás bude vědět celá galaxie,“ proklel Caldwell Wraithy a začal zjišťovat případná poškození a snad i důležité informace, které mohl prozatím tichý Hermiod získat.
„Bohužel plukovníku, jejich ochrana je příliš dokonalá na to, abych během tak krátké chvíle pronikl do lodních systémů.“
„Nevadí, stačí mi, že ses snažil,“ hledal na tomto zklamání, alespoň něco dobrého.
„Nicméně, se mi podařilo napojit do navigačního počítače nedostatečně chráněných šipek, které proti nám úl vypustil. Vím, kam mířili a vím polohu všech wraithských úlů v galaxii Pegas,“ donutil Caldwella vzít zpět všechny kletba na Wraithy a kdyby mohl, dal by Hermiodovi pusu.
„Nenech se zdržovat,“ pobídl Hermioda, aby se s informacemi podělil.
Ten se malými asgardskými kroky přesunul k boční obrazovce, do níž přenesl mapu galaxie Pegas, v níž se postupně rozsvěcely puntíky, jak na běžícím páse.
„Jak vidíte, toto je celá wraithská flotila, včetně jejich křižníků a zásobovacích lodí,“ začal s popisem situace v galaxii.
„Dobrá zpráva je, že počet plavidel se nijak razantně nezvětšil, ta špatná je, že ke každé obyvatelné planetě s bránou umístili své lodě, aby měli přehled, kdy a kde se ukážeme.“
„Tolik lodí přece nemůžou mít, sám jste to teď řekl.“
„Tentokráte jsme měli smůlu, i když na druhou stranu jsme získali cenné informace, které teď můžeme využít v náš prospěch.“
„Poletíme k planetě, kde nejsou, sebereme další bránu a vypadneme, než si toho vůbec všimnou,“ dokreslil si obraz Caldwell.
„Bohužel škoda již byla napáchána a bude jen otázkou času, než jim dojde, oč se snažíme,“ trošku předvídal Hermiod, který si byl budoucností mise v Pegasu zcela jistý.
„Tak to abychom se dali do práce,“ pobídl Caldwell všechny na můstku, aby se opět vrátili ke své práci.
„Mám transportovat bránu?“
„Ne, věděli by, proč jsme zde,“ zamítl Caldwell pokračovat v dříve nalajnované operaci a rozhodl se trošku upravit hrací plán.
„Hermiode, vyjeď mi list našich možných cílů ke sběru bran,“ zaměstnal Hermioda a vyčkával, dokud svůj úkol nesplní.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ