Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

SG: ZDP - druhá série bude - asi :)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Bavte se :D

52. Královna

„Nějak se s námi nemůžeš rozloučit.“ Johnův hlas zněl výsměšně. „Nechceš se sem rovnou nastěhovat?“
„Dobrý nápad, Shepparde. Budu o něm uvažovat za podmínky, že mi budeš dodávat potravu. Ale zatím,“ Ace se otočil k doktoru Woolseymu, „potřebuji projednat spolupráci s jednou členkou vašeho osazenstva.“
„Ano, jistě,“ povzdechl si Richard Woolsey a dotkl se komunikátoru. „Andoriel Norová do řídící místnosti.“
Wraith zavrtěl hlavou. „Tu jsem nemyslel. Požaduji asistenci Teyly Emmagan. Jestli se nemýlím, to ona má wraithský gen.“
„Co chceš Teyle?“ vystartoval John. „Nestačí ti jedna?“
Ace se na něj podíval s otázkou v očích. „Nerozumím ti.“
„Nestačí ti Andoriel? Běhá za tebou jako zblázněné štěně. Doufal jsem, že se to časem zlepší, ale nechce s tím přestat.“
Ace se zadíval na desku stolu v pracovně doktora Woolseyho. Musel stisknout rty, aby mu z nich nevyšlo něco, čeho by mohl časem litovat. Přirovnání Áji ke štěněti ho skoro rozesmálo. A kdyby Sheppard věděl, kolikrát on sám… Raději se otočil na doktora.
„Všechno vysvětlím, ale nechci to opakovat dvakrát. Je ve Městě Teyla?“
„Hmmm. Ano.“ Ani Richardovi se moc nelíbilo, aby do wraithských lstí zatahovali někoho dalšího. Ale Teyla byla trochu specifický případ. Její wraithský gen jí umožňoval proniknout do mysli nepřátel a manipulovat s jejich systémy na intuitivní úrovni. S dalším ještě hlubším povzdechem zavolal i Teylu.

Teyla se netvářila zrovna nadšeně.
„Proč to mám dělat já? Není Andoriel vycvičená ve wraithském protokolu? Jistě by roli královny zvládla daleko lépe.“
„Jak už jsem řekl, Andoriel nemá wraithský gen. Ta Nejvyšší by hned poznala, že se jedná o podvrh. To si nemůžeme dovolit. Její spolupráce je důležitá. Navíc,“ Ace se zhluboka nadechl. Nemusel nic opakovat dvakrát, ale vysvětloval všechno už nejméně popáté. „Navíc, kdyby měla jakékoli pochybnosti, všechny by nás zabila a zničila moji loď. A to jistě nechceme,“ otočil se na Richarda a Johna.
„Jistě,“ řekl John kysele.
„Takže, jestli se Teyla vyučí na wraithskou královnu, přesvědčí vůdkyni jedné velké frakce Wraithů, aby si její podřízení vzali naši vakcínu, která je promění v lidi?“ ujišťoval se Richard Woolsey, že dobře slyšel.
„Ano.“
„A ty jí v tom přesvědčování pomůžeš.“ John přejel škodolibým pohledem z Wraitha na Andoriel.
„Ano.“ Ace se přinutil nenásledovat Johnův pohled a zaměřil se na Teylu. „Pokud budeš souhlasit.“
Teyla si povzdechla. Kannan se o jejich syna staral více než dobře, takže je mohla na pár hodin opustit. Po pravdě by je mohla opustit i na pár dní, ale to rozhodně v tomto konkrétním případě nechtěla. Čím dřív bude mít ten nepříjemný úkol za sebou, tím lépe.
„Budu potřebovat tvoji pomoc,“ otočila se k Andoriel. „A tvoji samozřejmě taky,“ podívala se po straně na Wraitha.
Oba přikývli. Za celou dobu v zasedací místnosti se na sebe nepodívali, nepromluvili spolu, ani se jeden k druhému nepřiblížil. Wraith se usadil v čele oválného stolu, aby měl po přítomných dobrý rozhled a Ája si sedla až za všechny ostatní. Oči měla většinou sklopené k desce stolu a zvedala je jenom, když ji někdo oslovil. Věděla, že je tam vlastně navíc.
„Jennifer zařídí tvoji fyzickou přeměnu,“ řekla Teyle. „My dva ti pomůžeme s tím ostatním. Zvládneme to,“ pousmála se. Ani tentokrát se na Wraitha nepodívala.

„Dobrá práce,“ zamumlala Andoriel po vstupu na uzavřenou část ošetřovny.
Pohled na Teylinu bledou tvář s vystouplými lícními kostmi a ruku, položenou na pokrývce vzhůru dlaní, na které byla vidět rána připravená ke krmení, ji zarazil v půlce kroku a musela se trochu nutit, aby se k Teyle přiblížila.
„Vypadám děsivě,“ řekla Teyla sklesle a otočila dlaň, aby na ni nebylo vidět.
„Vypadáš skvěle,“ zhodnotila ji Ája znovu. Když překonala první šok, musela obdivovat doktorčinu preciznost. Od rovných tmavých vlasů, žlutých očí a lícních otvorů až k barvě pokožky a dlouhým černým nehtům byla Teyla od wraithské královny k nerozeznání.
„Ani nevím, jestli tě mám vůbec něco učit. Stačí jeden pohled a Ta Nejvyšší si musí být jistá, že mluví s Wraithkou.“ Ája se usadila na okraji Teylina lůžka, vzala ji za ruku na pokrývce a otočila ji dlaní k sobě. Zavrtěla hlavou. „Prostě dokonalé.“
Přivřela oči. Na její letmý myšlenkový dotek Teyla reagovala váhavě. Věděla, že Andoriel tuto schopnost získala, ale využívaly ji jenom v krajní nouzi a pro krátké, životně důležité zprávy.
Ája nenaléhala. Šlo jí o pocit. Chtěla vědět, jestli je možné Teyliny mentální projevy považovat za wraithské.
Po pár vteřinách Teylinu ruku pustila a zvedla se.
„Zeptám se Jennifer, kdy tě propustí,“ řekla a otočila se.
Doktorka stála za ní.
„Zítra můžete začít,“ řekla trochu stroze. Ani ona nebyla nadšená ze zásahu, kterým pozměnila Teylu ve Wraitha, i když věděla, že ji v nejbližší době bude měnit zpět.

„Ne.“ Ája vrtěla hlavou a trochu se mračila. „Tak to mezi Wraithy nefunguje.“
Ace stál se založenýma rukama u stěny své lodi v místnosti s královniným křeslem a pobaveně sledoval snažení obou žen.
Andoriel sice pochopila wraithské myšlení, jak jen to bylo u člověka možné, ale až teď Ace poznal, jak se pořád musí přemáhat, aby ho alespoň akceptovala. Sama jeho podstata jí byla vzdálenější než konec vesmíru. Krátce se zamyslel nad otázkou, proč stále vyhledávají svoji společnost, když jsou tolik rozdílní. Žádná přijatelná odpověď ho nenapadla. Věděl jistě, že kdyby se zeptal Áji, určitě by mu jich dala hned několik. Složitých, mlhavých a naprosto bezvýznamných. A také ho napadlo, že se ani nemusí ptát. Její odpovědi znal už teď.
„Víš co?“ Andoriel se už zase na Teylu usmívala. „Dáme si chvíli pauzu. Odpočiň si a nech si to projít hlavou. Prostě si to představuj. Aspoň mně to vždycky pomohlo.“ Otočila se a vyšla z místnosti.
Teyla se unaveně opřela v křesle pro královnu a zavřela oči. Jestli toto byl krátký pohled do wraithských protokolů, nedovedla si představit, čím vším prošla Ája. Když znovu vzhlédla, byla v místnosti sama.

Andoriel rychlým krokem procházela chodbami Aceovy lodi.
„Neměla bys tady chodit sama,“ ozvalo se za ní.
Otočila se. Ace stál dva kroky od ní.
„Chodila jsem tady sama,“ namítla a pak se zarazila. „Máš pravdu. Tady jsem sama nechodila. To byla jiná loď.“ Opřela se o stěnu chodby a sklonila hlavu.
„Hlídá někdo Teylu?“ zeptala se. „Jestli je to tady nebezpečné pro mě, není to o nic bezpečnější pro ni.“
„Zak je za dveřmi. Informuje mě o každém vstupu k ní.“ Ace se na Áju díval a odhadoval nejlepší dobu, kdy jí říct, že tady nemůže zůstat. Kdyby ji královna viděla, mohla by mít nepříjemné otázky. Už jednou ji sotva zachránil před královniným přílišným zájmem a nebyl si jistý, jestli by se mu to podařilo znovu.
Andoriel zvedla hlavu. „Necháš mě někde stranou se Zakem? Nechci odejít. A taky nechci mezi uctívače.“ Věděla na co myslí v souvislosti s připravovaným setkáním a nechtěla opustit Aceovu loď, i kdyby měla zůstat celou dobu v nějakém tajném úkrytu a pod dozorem.
Ace se otočil směrem k místnosti s Teylou a vypadalo to, že naslouchá.
„Přišel můj zástupce,“ řekl tiše a oba dva se téměř rozběhli zpátky.

„Proč mne rušíš?“ Teyla seděla v křesle s rovnými zády a rukama svírala jeho opěradla.
Vysoký Wraith stál ve dveřích a dlouze si ji prohlížel posměšným pohledem.
„Další,“ zamumlal si pro sebe, pak nahlas pokračoval: „Vím, kdo jsi. Přede mnou si nemusíš hrát na jednu z nás.“
Teyla trochu pozvedla bradu. Wraithův tón se jí vůbec nelíbil, proto se rozhodla zahrát svou roli okamžitě. Alespoň zjistí, kolik se toho naučila.
„Nehraji si.“ Chtěla vstát, ale raději si to rozmyslela. Její výška nebyla právě v souladu s wraithským standardem a ve stoje by si připadala ještě menší.
„Co si přeješ?“ pokračovala.
„Hledám velitele,“ řekl neochotně Wraith. V této bytosti se nevyznal. Původní domněnku, že je to člověk, musel zavrhnout, když se k ní přiblížil. K Andoriel cítil jenom nenávist, ale tato žena ho mátla. Cítil z ní něco, co ho varovalo. Ta první byla jenom člověk a on pohrdal velitelovou slabostí vůči ní. K této bylo nutné cítit aspoň stopu úcty. Vyzařovalo z ní něco známého. Něco, na co se pamatoval z dob, kdy byl v Úlu, který měl královnu.
„Jak vidím, není tady,“ řekl s drobnou úklonou a couvnul. „Promiň, že jsem tě rušil.“ Vyšel ze dveří mrače se na celou loď.
Dvojice v nejbližší příčné chodbě si nevšiml a zmizel v blízké kajutě.

„To bylo víc než dobré,“ řekl Ace, když vešel do místnosti.
Teyla povolila napnutá záda a s hlubokým výdechem se opřela.
„Vůbec jsem nevěděla, co dělám,“ přiznala se. Ája jenom zakroutila očima a pak je otočila k Aceovi. Rty se mu stáhly, jak je sevřel.
„Pak to bylo špatně,“ utrousil cestou ke křeslu.
„Možná by bylo lepší někam odvolat tvého zástupce,“ řekla Andoriel opatrně.
Ace se k ní ani neotočil. „Bude velet této lodi, když budeme jednat s královnou,“ prohlásil krátce.
Překvapeně zvedla hlavu, ale zdržela se všech komentářů. Neměla žádné právo na rozhodování v Aceově lodi.
„Tak znovu,“ obrátila se k Teyle. „Zahraji si na vaši návštěvnici.“ Mrkla po Aceovi. Ustoupil a pokynul, že mají začít.

„Chci tady zůstat.“ Ája se cítila za Teylu nepřímo odpovědná. Nebyla si jistá, jestli jí všechno správně vysvětlila, a věděla, že některé věci by bylo třeba ještě procvičit. Ale na to už nebyl čas. Královnina loď byla ve stejném hvězdném systému jako oni a jednání mělo začít za pár minut.
„I já si přeji, aby Andoriel zůstala na této lodi,“ řekla Teyla. „Její podpora je pro mě důležitá. A vědomí, že je na dosah, kdybych potřebovala rychlou radu, mi hodně pomůže.“
Ája se snažila zachovat vážnou tvář, ale moc jí to nešlo. Koutky úst jí cukaly vzhůru, když pozorovala Johnovo překvapení a Aceovy rozpaky. John se divil, že by někdo chtěl dobrovolně zůstávat ve wraitshké lodi, která na všechny ostatní působila tak zničujícím dojmem, a Ace nechtěl, aby královna na Andoriel náhodou narazila. Jistě by poznala, že Cleris, nebyla osoba, o kterou si kdysi řekla. Poslal ji Té nejvyšší místo Andoriel a bylo by to tedy jeho neuposlechnutí příkazu, ze kterého by se musel zodpovídat. Alespoň na začátku jednání musí být královna spokojená. S jeho zakončením měl vlastní plány a nehodlal se o ně dělit s Andoriel, Teylou ani nikým jiným.
„Všichni lidé musí ihned odejít.“ Aceův zástupce stál mezi dveřmi a netrpělivě kýval rukou. „Už bylo navázáno spojení.“
Delegace lidí rychle vyšla na chodbu a pokračovala dál, do místnosti, která jim byla vyhrazena. Andoriel se ještě zdržela, aby stiskla Teyle ruku.
„Jsi připravená,“ zašeptala a obrátila se k odchodu.
„Abych řekla pravdu, jsem více než překvapena,“ rozlehl se místností hlas, na který se Ája moc dobře pamatovala, i když ho slyšela jenom krátce. Neodvážila se zvednout hlavu a pospíchala k východu.
„Stůj!“ Hlas nepřipouštěl neposlušnost.
Andoriel tlouklo srdce až v krku. Nechtěla se znovu dívat do tváře wraithské královny, která tolik toužila po její energii. Zastavila se, hlavu nechala sklopenou a sesunula se na kolena. Cítila, jak si ji Ta Nejvyšší prohlíží.
„Kolik uctívaček se stejným vzezřením máte na své lodi?“ Královnina slova byla plná ledu. „A koho jste mi poslali minule? Vypadala podobně jako ty, ale byla mdlá. Velmi mne zklamala.“
Ace stál se skloněnou hlavou a přemýšlel o tom, že měl Andoriel zabít sám. Kdyby to udělal, nedostával by se do podobných potíží. Také měl dost jasnou představu o tom, kdo neuposlechl jeho pokyny a přepojil hovor do místnosti, ve které se ještě stále Ája nacházela. Se zlostným překvapením uznal, že měla Andoriel zase jednou pravdu. Měl svého zástupce poslat na nějakou neodkladnou cestu. Nejlépe za doplněním zásob, tomu nikdy nedokázal odolat.
Teyla se po Áje ani nepodívala. Narovnala se a hlasem plným zloby řekla:
„Domnívala jsem se, že to bude setkání dvou královen. Kdybych věděla, že se chceš bavit s tím lidským plevelem, nečekala bych na tebe.“
Andoriel slyšela, jak tiše zalapala po dechu, když na ni královna upřela pozornost.
„Ty jsi ještě větší překvapení. Mnozí už se domnívali, že tento Úl žádnou královnu nemá.“
„Musíš mi je ukázat, abych jim osobně vysvětlila, že existuji.“ Teyla usoudila, že otázka uctívačů Wraithů je vyřešena, a rozhodně se k ní nehodlala vracet.
„To nebude potřeba,“ Ta Nejvyšší se malinko usmála. „Ráda jim to objasním sama. Ale teď bys měla přijít na mou loď a vysvětlit mi, proč najednou tak toužíš po setkání se mnou.“
„Má paní,“ Ace postoupil o krok dopředu, „potřebujeme tě tady.“ Skloněnou hlavu měl otočenou směrem k Teyle.
„Jak si dovoluješ říkat své královně, co má dělat?“ Teyliny žluté oči se na něho upřely skoro zoufale, ale hlas jí rezonoval zlobou a rozhodností. „Osobně mě na mé cestě doprovodíš a vyslechneš trest, který ti uložím.“
„Dobrá volba. A vezmi s sebou taky tu uctívačku, chci ji vidět skoro stejně jako tebe. Čekám vás okamžitě,“ řekla Ta Nejvyšší a přerušila spojení.
Výraz, který Andoriel nezadržela mezi stisknutými zuby, se nedal použít ani v té nejtolerantnější společnosti.

„Vítejte na mé lodi.“ Královna pokynula svému veliteli, Úl otevřel hyperprostorové okno a zmizel z monitorů skrývajícího se Daedala i Aceovy lodi.
„Co se stalo? Proč jsi to udělala?“ Teyla se snažila ovládnout vyděšený výraz, ale nezadržela ohlédnutí po Aceovi. Stál bez hnutí a jenom mírně rozšířené oči svědčily o jeho snaze na dálku ji uklidnit.
Andoriel se držela těsně za ním, napůl schovaná za jeho zády a z neustálého sledování podlahy už ji bolelo za krkem.
„Při našem setkání musím dohlédnout i na svoje ostatní plány. Navíc, takto nás nebude nikdo rušit.“ Ta Nejvyšší se na Teylu usmívala a přitom sledovala její reakce.
Teyla se pomalu nadechla a dala si záležet na tom, aby na ní nebylo poznat, jak moc se vyděsila při vstupu do hyperprostoru. Až tehdy pochopila, jakou důvěru vkládala do pozemské i wraitshké lodi, při jakýchkoli potížích. Naděje na úspěšné jednání i přežití se každým okamžikem zmenšovala. Její obavy nerozptýlilo ani to, že po pár minutách letu se loď znovu ocitla v normálním vesmíru.
„Měli jsme zůstat na místě. I já mám své plány,“ řekla odměřeně. „Ale máš pravdu, že takto budeme mít víc času na rozhovor.“ Zadívala se na královnu tím nejklidnějším pohledem, jakého byla schopná.
Ta Nejvyšší spokojeně přikývla a pohybem ruky odeslala z místnosti svého velitele. Zůstala s Teylou, Acem a Andoriel sama.
„Ano. Rozhovor. Máš toho hodně co vysvětlovat.“ Královna si Teylu pozorně prohlédla a přešla k Aceovi. Vysokého Wraitha si ani nevšimla, zaměřila se na Andoriel.
„Jsi to ty,“ řekla s trochou údivu v hlase. „Musíš být výjimečná, když se mě kvůli tobě pokoušeli oklamat. Pojď blíž.“
Ája pomalu vystoupila z úkrytu za Acem a stanula před královnou. Zvedla hlavu.
„Ty nepatříš k uctívačům. Kdo jsi?“ Ta Nejvyšší se jí dívala do očí s překvapením a odporem. To krmení se najednou tvářilo, jakoby si byly rovny.
„Mé jméno ti nic neřekne,“ pokrčila Andoriel rameny.
„Chovej se s náležitou úctou!“ rozkřikla se Teyla na Áju a pak se otočila ke královně: „Odpusť mé služebnici. Je pro mě důležitá, ale někdy zapomíná, kde je její místo. A ty,“ její oči šlehly po Aceovi, „jsi na ni měl dávat pozor. To je další prohřešek. Chceš snad jinou práci, že neděláš tu současnou? Kam až tě mám sesadit, než začneš plnit své povinnosti?“
Ace se přiblížil ke královnám a s omluvným výrazem se podíval na Teylu.
„Odpusť mi, prosím. Vím, jak jsi ke mně laskavá a nechci zklamat tvou důvěru,“ řekl s lehkou úklonou a obrátil se k Té Nejvyšší.
Ani na něj nepohlédla. Zálibně si prohlížela Andoriel a krmná ruka se jí automaticky zvedala. Čekala od Ace omluvu ještě hlubší, než jaké se dostalo Teyle, a hodlala si ji užít ve spojení s krmením se na tom neposlušném tvoru před sebou.
Aceův útok postřehla, až když bylo pozdě. Než z ní hlubokou ranou na krku vyprchal život, stačila zapnout alarm ve svých šatech, ale ani ten nedokázal přivolat pomoc včas. Ace s pár slovy vtiskl Teyle nůž do ruky a odtáhl Áju z blízkosti královen, než velitel lodi přiběhl. Při pohledu na svou paní ležící v kaluži černé krve se zarazil.
Teyla nad ní stála s nožem v pozvednuté ruce a tvářila se jako bohyně pomsty.
„Byla slabá. Právem zaujímám její místo,“ poslušně zopakovala slova, která jí předtím v rychlosti řekl Ace. Jedině královna mohla beztrestně zabít jinou a převzít její moc.
Velitel na ni pohlédl se záští, kterou se ani nepokusil skrýt, a poklekl vedle těla své bývalé paní.
„Vanito*,“ zašeptal sotva slyšitelně a dotkl se jejího ramene. Ruka mu ucukla. Jeho královna byla mrtvá. Odhrnul jí vlasy z obličeje.
„Ukliď tady a pak se vrať pro další rozkazy,“ nařídila Teyla. Počkala než vzal do náruče bezvládné tělo té, kterou nazval Vanita, a zmizel za dveřmi, a pak se sama zhroutila do královnina křesla.
Andoriel trochu toporným krokem došla k ní a usadila se na zemi.
Ace zkontroloval vstup a otočil se k oběma ženám. Než stačil promluvit, Teyla na něj vyjela:
„Jak ses mohl opovážit nás takto ohrozit? Měli jsme s ní přece jednat.“
„Nepřistoupila by na vaše návrhy,“ odmítl její útok. „Toto byl jediný způsob, jak dosáhnout rozšíření vašeho retroviru. Jako nová nejvyšší královna musíš převzít moc, ovládnout celé její území a šířit svoji vůli. Pak bude snadné cokoli.“
„Neudělám to,“ zamračila se na něj. „Mělo to být nejvýše pár hodin. Ovládnutí celé říše – to může trvat roky. Měl jsi mne lépe seznámit se svými plány.“
„Nemáš na výběr. Pokud ovšem…,“ Ace se zarazil.
Do místnosti vešel velitel lodi. Před Teylou se uklonil, Ace se sotva dotkl pohledem a Andoriel pominul úplně.
„Přicházím pro vaše rozkazy,“ zamumlal s očividným sebezapřením.
„Už bylo načase.“ Teyla pohodlně seděla v křesle a prohlížela si ho. „Okamžitě nás dopravíš zpět tam, odkud jsme přiletěli.“
„Má paní,“ velitel se znovu uklonil. „Právě jsme zachytili nouzové volání jednoho z našich plavidel. Bylo napadeno nepřátelským Úlem při sklizni a žádá nás o pomoc.“
„To mě ne -,“ Teyla se zarazila po Aceově syknutí. „Taková rozhodnutí nechávám na svém zástupci,“ otočila se k Aceovi. „Mluv,“ vybídla ho.
„Nevím, co bych k tomu mohl říci. Jistě nenecháš svoji novou flotilu lodí na pospas nepřátelům.“ Ace se postavil ke královnině křeslu z druhé strany, než si sedla Andoriel.
„Slyšel jsi,“ otočila se Teyla na velitele.
„Cestou na můstek ji mohu odvést k ostatním uctívačům,“ nabízel velitel a hlavou kývl směrem k Áje.
„Dostal jsi rozkaz. Letíme na pomoc naší lodi v ohrožení. Až budeme v její blízkosti, zase přijď. To je vše.“
Andoriel vzhlédla ve chvíli, kdy se na ni Teyla podívala. Obě hned odvrátily zrak. Ája k zemi a Teyla zpět na velitele.
„Co tady ještě děláš? Běž.“
Velitel se uklonil a odešel.
„A teď chci slyšet tvůj návrh na řešení této situace,“ otočila se Teyla na Ace.
Andoriel se zvedla.
„Potřebuji se rozhýbat. Tohle není nic pro mě,“ zamumlala při protahování se. Z těch uctivých postojů už ji nebolely jenom záda, ale i hlava. Poslouchala Aceův krátký proslov, kterým Teyle nabídl možné východisko, a chodila přitom kolem místnosti, aby přiměla ztuhlé svaly ke spolupráci.
Teyla se začala s Acem hlasitě dohadovat a žádný z nich si nevšiml, že se jedny z dveří pootevřely a Andoriel v nich zmizela dřív, než stačila vykřiknout.

Stála s hlavou zvrácenou, jak jí velitel svíral čelist, aby nezačala křičet, a zblízka si hleděli do očí. Rozhodně neměla v úmyslu ty svoje sklopit.
„Co se to tady děje?“ syčel na ni a táhl ji chodbou z doslechu místnosti, ve které se předtím nacházela.
„Jak to mám vědět?“ podařilo se jí zamumlat a vysloužila si silnější stisk.
„Lžeš!“ Velitel se konečně zastavil, ale pro Andoriel to nebylo o nic lepší. Přitiskl ji zády ke stěně chodby. „Myslíš si snad, že jsem slepý a hluchý? Sleduji vaše pohledy a slyším, co si říkáte, když si myslíte, že jste sami. Ty víš, proč jste ve skutečnosti vstoupili na naši loď. A, po pravdě, ty jsi také pro mne největší záhada. Co pro tu královnu a jejího nohsleda znamenáš? Proč tě tolik chrání? Co umíš? Mluv konečně.“
Rukou sjel z její brady na krk. Stisk povolil, ale cítila, jak jí jezdí po kůži dlouhým nehtem od ucha šikmo dolů a pokaždé se zarazí kousek níž, než předtím. Pomalu se dostával k místu, které je nejlepší k wraithskému krmení.
„Umím a znám toho hodně, co moje paní oceňuje,“ vypravila ze sebe. Hlavou se jí v rychlém sledu míhaly nejlepší způsoby útěku, ale žádný se jí nezdál realizovatelný.
„I její zástupce je se mnou většinou spokojen. Aspoň doufám,“ dodala šeptem.
Nehet na jejím krku se zastavil.
„Teď patříte sem. Co z toho bude pro mne?“ zeptal se velitel.
„Cokoli si budeš přát, pane.“ Áje se zachvěl hlas. Nevěděla, jestli si už všimli jejího zmizení. Teyla byla hodně rozzlobená Aceovými intrikami. A volat telepaticky o pomoc se neodvážila. Kdyby to velitel zachytil, mohl by jeho nehet snadno proniknout kůží až do tepny, nad kterou se právě nacházel.
„Chci všechno,“ vydechl velitel. „Všechno co víš a umíš. A začni hned.“ Ostrý nehet na krku vystřídalo sevření jeho dlaně. Odstoupil a prohlédl si ji trochu posměšným pohledem. Stačil nepatrný pohyb ruky, aby jí zlámal vaz.
Andoriel zamrkala bolestí. Snažila se dýchat pomalu a klidně, aby se jí pod Wraithovou rukou dostalo do plic aspoň trochu vzduchu.
„Kde mám začít?“ zeptala se. „Co si přeješ? Řekni sám, pane, co je pro tebe nejdůležitější.“ Zmlkla, když tlak ruky znovu zesílil.
„Začni tím, co dáváš zástupci za jeho ochranu a přízeň. Jistě ne část své energie.“ Znovu jí přejel očima.
„Rozdáváš, co patří mně?“ Aceův hlas rezonoval zlobou, ale pro Andoriel zněl jako rajská hudba.
Sevření Ájina krku povolilo jenom natolik, jak se velitel otočil k Teyle a Aceovi.
„Jakou cenu má její život?“ zeptal se.
„Jakou cenu má život jedné neposlušné uctívačky?“ opakoval po něm ironicky Ace. „Co bys řekl ty?“
„Cenu té trochy energie, která v ní zbyla,“ zavrčel velitel.
„A ta patří mně,“ přerušila je Teyla panovačně. „Odveď ji. Vyřídím si to s ní později,“ obrátila se k Aceovi, ale hned pokračovala směrem k veliteli: „Doufám, že jsi mi přišel oznámit naši polohu a čas, kdy dorazíme k lodi v nesnázích, protože jinak bych byla tvou službou velmi zklamána.“
Velitel jen neochotně uvolnil sevření a propustil Andoriel, pak se uklonil. „Má paní, na souřadnicích budeme během deseti minut.“
„Potom přijď. Teď si přeji chvíli klidu.“ Teyla se otočila a jako první se vrátila do místnosti. Ace vešel hned za ní a za rameno vedl Andoriel. Přesvědčil se, že velitel odchází a po vstupu zamkl dveře.
„Jak jsi mohla…,“ začala Teyla, ale Andoriel si dala prst na rty.
„Velitel rád poslouchá za dveřmi. Ví toho hodně. Až moc,“ zašeptala sotva slyšitelně.
„Zranil tě?“ zeptal se Ace. S rukou pořád na jejím rameni ji k sobě otočil a zamračil nad krvavými rýhami, které jí zůstaly na krku po velitelově nehtu.
Ája potřásla hlavou. „Ani ne. Tu chvilkovou ztrátu důstojnosti určitě přežiji.“ Usmála se a doufala, že si nevšimnou, jak moc se jí chvějí ruce. Raději je sbalila do pěstí.

„Okamžitě zahajte palbu na nepřátelskou loď.“ Teyla seděla v křesle královny a mračila se na velitele.
„Ale, má paní, nebudeme vyjednávat?“ kroutil se před ní a očima probodával Andoriel, sedící u Teyliných nohou. Nezdálo se mu, že by ji potrestali. Na to se tvářila příliš klidně.
„Nebudu vyjednávat s nikým, kdo ohrožuje, co je mé,“ prohlásila Teyla. Zvedla se a přistoupila k monitoru, na kterém se zobrazoval boj, probíhající ve vesmíru.
„Možná bys měla uvážit…“ začal Ace. Nedopověděl. Teyla ho jedním pohybem srazila na kolena a u jeho krku se zaleskl nůž.
„Až si budu žádat tvou radu, jistě si o ni řeknu,“ sykla na něj zlostně a pustila ho. „Moje rozkazy máte. Na co tu ještě čekáš?“ vyjela na velitele.
Sotva zmizel, Ace se zvedl a s respektem se podíval na Teylu.
„To bylo vážně dobré,“ řekl.
Věnovala mu nepřátelský pohled. „Mám toho dost. Chci zpátky. Čím dřív to tady skončíme, tím dřív budu zpátky u syna.“
Andoriel vzhlédla a překvapením a hrůzou se hlasitě nadechla.
Velitel stál mezi dveřmi a ve tváři mu hrál velice ošklivý úsměv.
„U syna?“ zeptal se a vstoupil do místnosti. „Wraithské královny nemají syny. Alespoň ne v tom smyslu, který tady zazněl.“
„Jak?“ Teyla vypadla z role. Možnost útoku na její nejbližší způsobil, že se přestala ovládat. Nahromaděný strach z ní vytryskl v jediném slůvku plném paniky.
Velitel se k ní blížil a oči měl zúžené zlobou.
„Zabila jsi mojí paní, ale to z tebe nedělá královnu tohoto Úlu, natožpak mnoha jiných. Jsi podvodnice a já nedovolím, abys -“
Nedopověděl. Soustředěný na Teylu a svoji pomstu zaregistroval útok Ace až v okamžiku, kdy se mu hlava pod Aceovýma rukama zkroutila v nepřirozeném úhlu. S překvapeným výrazem padl mrtvý na podlahu.
„A další,“ neodpustila si Ája. „Poleťte pryč, nebo budeme muset postupně vybít celou posádku.“ Sedla si na zkřížené nohy a s pocitem úlevy se dívala na mrtvého velitele.
„Ano. Poleťme domů,“ přidala se Teyla. Na Aceův tázavý pohled si povzdechla. „Tak dobře. Udělám to, co jsi mi navrhl. Ale pamatuj si, že je to naposledy, kdy jsem na něco takového přistoupila.“
Trochu posměšně se před ní uklonil a na terminálu zadal několik povelů.

Nepřátelská loď byla rychle zlikvidována a hyperprostorový tunel přenesl během pár minut původní loď Vanity zpátky na místo, kde na ni Teyla, Ace a Andoriel nastoupili.
Wraithští důstojníci smutně, ale bez odporu, vyslechli rozkazy své nové paní. Jejich Úl bude od této chvíle bez královny, protože ona se vrátí do lodi, odkud přišla. Její vůli bude zastupovat ten, který přišel s ní. To on zůstane a bude jejím jménem velet.
Andoriel stála za Teylou a musela se hodně přemáhat, aby královnin proslov nepřerušila nepřípustně hlasitým vyjádřením svých myšlenek. Než se vydala za Teylou, důstojně procházející kordonem svých nových podřízených, naposledy se ohlédla.
Ace stál na vyvýšeném místě a sledoval Teylin odchod se spokojenou nadřazeností. Všiml si Ájina pohledu a v očích se mu vystřídalo několik letmých výrazů.

“Vstávej. Zase se ti něco zdálo. Křičela jsi.“ Erin třásla Ájiným ramenem, aby ji vzbudila.
„Ale ne,“ povzdechla si Andoriel. „Už zase.“
Uplynul měsíc od toho, co se Teyla změnila z královny zpátky v Athosianku, a Áje se pořád zdálo o útoku velitele lodi, o bitvách celých flotil wraithských lodí a o vyčerpávajících jednáních na mnoha úrovních wraithské hierarchie.
Šrámy na jejím krku se změnily v bílé jizvy, které postupně mizely, ale rány mnohem hlubší se každou noc otvíraly v její duši. Ráno ležela vyčerpaná nočními můrami a málem bláznila nejistotou, co z jejích děsivých snů je pravda a co jenom fantazie.
Ani Erin na tuto otázku nedokázala odpovědět, i když pár nocí probděla ve snaze to zjistit.
Po dalším týdnu stály obě na terase a dívaly se do rozbouřených vln oceánu.
„Musím si vybrat,“ řekla Andoriel. Zvedla hlavu a překvapeně se podívala na Erin. „Vůbec nevím, proč jsem to řekla,“ zašeptala zmateně.
„Protože je to pravda. Ale podle mého není celá. Na výběr máš vždycky. Možná by ti stačilo -,“ Erin se trochu zamyslela, než pokračovala: „Možná by stačilo přijmout to, co je. Netrap se tím, co nemůžeš změnit.“
„Ale já jsem mohla,“ řekla Andoriel a zadívala se zpátky do vody.
„Opravdu?“ V Erinině hlasu zazněl pobavený údiv. „Opravdu bys byla ochotná se stát Wraithem, jak ti kdysi nabídl?“
„Ne. Máš pravdu. Ale měla bych být. Alespoň stejně, jako je Wraith ochoten stát se člověkem. A to on je,“ dodala s povzdechem.
„Tím lépe pro tebe,“ usmála se Erin. „Až přijdeš na to, proč to tak je, bude ti ještě lépe.“ Pohodila hlavou, až se jí vlasy rozlétly ve větru a valčíkovým krokem odtančila pryč.
Andoriel se po ní překvapeně ohlédla, potřásla hlavou a vrátila se k pozorování divokých vln.

* Vanita - lat. Marnost

Děkuji za všechny kometáře :)

Příště bude Bejby. Povídka, která vznikla díky okamžitému nápadu na první větu, a podle ní jsem jí také nechala název. A na koho se můžete těšit? Kromě stále dokola používaných postav třeba na seržanta Andrewa McMaholna a aspoň na chvíli na Michaela :smile:

:bye: :sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Hmmm, zaujimava cast. Pripadalo mi to ako stare zlate casy SGA v style "ako to zase nevyslo..."
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Přesně tak, Aiwendille :)
Díky


:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Ono si tak aj planovala? Zaujimave...

Ale bol to prijemny oddych od tych nekonecnych vitazstiev, ktorymi sa poviedky na tomto fore hemzia...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
O tom bys něco věděl, viď :D

V mém vesmíru může přijít i prohra, váhání a chybná rozhodnutí. A teď pomalu přichází jejich čas.

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1009
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)

:sunny:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Jů, pár mrtvolek, Teyla toužící se dostat domů a na závěr Ája s nočními můrami a pát tématy k zamyšlení. :D

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, BB20 :)

Mrtvolky Wraithů jsou tady přece populární :x
Jo, Andoriel se to trochu začalo motat v hlavě. Chvíli jí to vydrží :hmmm:

:bye: :sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Mrtvy wrait je dobry wraith, vsak? A ked ide o kralovnu, tak je to este lepsie, ze andoriel?
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Nejsem náročná, Aiwendille: královny mi jsou ukradené úplně a jinak si vystačím jenom s jedním. Vždyť víš :oops:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Takže môžeme v našich poviedkach vyvražiť všetkých Wraithov okrem Acea a budeš pokojná? :twisted:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Všechno slyším! Vraždění Wraithů nebrat! :evil: :palka: Nebo se postarám že vstanou noví bojovníci! :-D
Daša

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
ajajajaj, uctievačky Wraithov povstávajú. Asi začneme mobilizovať národy Pegasu k novej vojne proti zlodejom života... :boj:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
len sa usmievaj, ono ťa ten smiech prejde ako psa auto... :write:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Jestli si myslíš, že mě přepereš perem, tak já taky vím, jak se drží :write:
A taky se na tebe chystám :-D Už dlouho. Ale asi to ještě bude hodně dlouho trvat, než vyjedu do boje. Píšu, jen když mám čas a toho mám hooooodně málo. Andoriel by mohla vyprávět.
Takže zatím jen sbírám síly a vyhrožuju :(

:-D
Daša

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
hmmm...

keď plánuješ odvetu takýmto tempom, tak myslím, že Andoriel asi stihne dokončiť celú svoju sériu aj s mimoňkami a asi aj ja dokončím dovtedy ako AD, tak aj LA a možno ešte aj Dobrodruhov, ktorých mám ešte len v začiatkoch... :rflmao: :rflmao: :rflmao:

zatiaľ to však vyzerá na duel medzi Andoriel a mnou... :scratchanym:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ano. mám obavu, že to opravdu dopadne tak, jak píšeš. :cry: :cry: :cry:

:D
Daša

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
neboj, ono to bude dobré, raz bude aj z teba úspešná spisovateľka...

možno :wink:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Co to tady plánujete? :shock:

Aiwendille, žádný duel nebude. Nevidím důvod.
Ve svém vesmíru sis Wraithy zlikvidoval - Tvůj problém :sorry:
V mém mají šanci a už pro ně mám připravené řešení. Jestli se tedy někdy dostanu k napsání druhé série, která zatím zůstává jenom v hlavě :D

A Daša JE dobrá spisovatelka, která se nedá, i když ji do toho kecám :)

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
čo ty vieš, čo mi skrsne pri písaní príbehu v hlave. Možno niekde nejaká materská loď prežila, možno akurát tá s tvojimi milovaným Aceom... :sorry:

Dáša možnoje dobrá spisovateľka, ale keď nepublikuje, tak čo z toho... :sleepy:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
SG bard
SG bard

Příspěvky: 1673
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Daša nepublikuje, dokud nemá dopsáno. Ale pak jí hodlám ukecat, aby pustila povídání do světa. Třeba se nechá :D

To by bylo od Tebe hezké, Aiwendille, kdyby můj milovaný Ace přežil. A úplně nejlepší by bylo, kdyby o tom nikdo z Tvého světa nic nevěděl. Jestli se to dozví Anička a spol. možná bude muset nastoupit ten sebevražený atentátník :evil:

:sunny:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Ahoj.

Daša, dokud nemá dopsáno a není jisté, kdy mít bude, tak si nechce dělat ostudu, že příběh začne publikovat a pak se na půl roku odmlčí. Zrovna teď jí jede v hlavě pěkný díl, ale ona je perfekcionistka, nepustí ho na papír, pokud nebude mít pocit, že je dobrý a drží pohromadě. :wink: Na publikaci na Fóru se chystá, co vím, až bude příběh po kupě a bude moci vyhazovat každý pátek jeden kousek. :)

Aiwe, ona sleduje i Tvůj příběh, i když hlasitě nekomentuje. A také Anička, pokud to dopadne dobře, má v příběhu Daši (ale až skoro na konci) své místo.
Jen za Dašu prosím o trpělivost. Některým věcem prostě neporučíš. :(
Daša

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3067
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Andoriel: dnes som sa zle vyspal a od rána behám po úradoch, takže nebudem robiť nič dobré a pekné a ak aj Ace prežil, tak nechám Aničku, Sinerta, janet alebo niektorú inú postavu mejich poviedok, aby mu pripravili nejakú vynaliezavú smrť...

Daša: ach jaj, čo s vami perfekcionistami... :hmmm:

Som rád, že sleduješ aj moje príbehy, ale bol by som radšej za tie komentáre. Kritika má svoje opodstatnenie, či už je pozitívna alebo negatívna. VĎaka tomu viem, čo robím dobre alebo zle a môžem chyby odstrániť a prednosti ešte viac zlepšiť... :bye:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron