vy jste nedočkaví...(na druhou stranu mě to ale těší, abyste si nemysleli)...oěpt zde vyplodím pár poznatků, stejně jako Rodney při natáčení videa v díle Letters from Pegasus (asi SGA 1x18?)
a nebo možná nevypldoím, zrovna mě nenapadá nic smysluplnýho, co by stálo za zmínku...snad jen že jsem vyzkoušel onlineovku stargate-online...a kupodivu ač tyhle typy her nemusím mě to chytlo...Leaf bude vědět že?...
mno a jako vždy musím poděkovat Jakopovi za jeho práci na korekci, snad byla stejně nebo ještě lepší jak ta minulá (nevím jestli nám něco neuniklo, pro jistotu jsem si to přečetl ještě jednou, před dnešním vydáním, ale jak se znám, zažeru se do děje a pak kašlu an korekci
tímto vám přeji příjemné počtení a zanechte zde taky svůj názor...je to jen pár písmen, pár minut, vás to nezabije, mě to nakopne a třeba konečně dodělám ten 9. díl který je rozpracovaný už víc jak měsíc...
15. díl (Všemocný otec - Almighty father) PART II
Mléčná Dráha, Země, 7. Ledna 2010
Přesně jak moderátorka televizních zpráv slíbila, hned jak se na veřejnost dostaly další informace o náhlé explozi domu dvojice astronomů, televizní stanice je implementovala do svých nejnovějších zpráv. Moderátorka v červeném svítivém sáčku rychle projela ony nové informace, a když dostala signál, podívala se do kamery, která se po krátké reklamní přestávce opětovně zaměřila na moderně vybavené studio.
„Vítejte zpátky,“ přivítala všechny diváky zpět u živého přenosu ze studia: „Před dvěma dny jsme vás jako první informovali o náhlé explozi domu Jeffa Hutchinsona, který se svým přítelem vynesl na světlo světa precizní fotografie zvěčňující na stacionární dráze Země vesmírné lodě. Ty údajně v pravidelných intervalech obíhaly naši planetu a podle jeho slov patřily americké vládě, jež se od těchto nařčení distancovala, a Bílý Dům vydal oficiální stanovisko, že se jedná o padělky, což však experti odmítli s odvoláním na analýzu, jíž fotografie podrobili,“ přeblikl obraz z moderátorky na předtočené video, na němž se nacházelo velké množství hasičských jednotek, které hasily hořící dům.
„Nyní však nastal zvrat, s nímž ani experti nepočítali. V jedné z méně zasažených místností domu našli policejní jednotky poměrně zachovalý počítač, v němž byl nalezen nepoškozený pevný disk, na němž technikové našli velké množství fotek, které byly upraveny a uměle vytvořené lodě do nich byly přidány,“ zcela zaskočila všechny, kdo tuto kauzu sledoval.
„Potvrzovaly to i profesionální programy, které byly v počítači nalezeny a které dle elektronických faktur oprávněně opatřily jen několik měsíců před zveřejněním těchto fotografií. Je však stále záhadou jak takto věrohodně vypadající fotografie dokázaly vytvořit, a proč je ani experti díky svým programům nerozpoznali,“ na chvíli se umlčela, aby mohla televizní stanice nabídnout animaci, jak Jeff s Paulem fotografie upravovali.
„Dle nejnovějších informací vyšetřovatelé v domě nalezli dvě ohořelá těla, která budou v nejbližší době podrobena pitvě a identifikaci dle záznamů zubních otisků,“ načrtla dění nejbližších hodin a dnů.
Pegas, Pegas-Alfa 2.0, 7. Ledna 2010
Po malé odbočce v misi, se Daedalos konečně ocitnul zpět na své cestě, kterou se měla tato operace ubírat. Dva dny Daedalovi trvalo posbírat brány, u jejichž planety nikdo nehlídal a zároveň byly dostatečně daleko od zajištěného teritoria. Jen tak mohl mít Caldwell čistou duši, že se pokusil hledání po nové základně Země co nejvíce ztížit. Daedalos se ladně „pohupoval“ na vlnách vesmíru a s vypnutými motory silou setrvačnosti plul po orbitě planety, u níž se zastavil. Senzory fungovaly na plný výkon a tentokráte důkladně prohledávaly povrch i nerostné bohatství, které se ukrývalo hluboko pod povrchem.
„Jak dlouho to potrvá?“
„Pokud chceme být důkladní a vybrat místo s nejlepší dosažitelností neutronia, může skenování planety zabrat i den, možná dva,“ nepotěšil Kleinman Caldwella, který se těšil, že jednoduše rozbije základní tábor, pošle na planetu odborníky a vypadne do středu prázdna mezi dvěma galaxiemi, kde zase zprovozní mezigalaktický most bran, který usnadní komunikaci se Zemí.
„To by bylo moc lehký že?“ sarkasticky se usmál a přenechal velení můstku Kleinmanovi, který měl s tímto postupem již bohaté zkušenosti.
„Když se bude něco dít, informujte mě,“ vydal svůj poslední rozkaz, než zatočil za roh a zmizel v koridoru míříc neznámo kam.
Kleinman sice převzal velení nad lodí, ale stále seděl ve svém křesle, z něhož pohodlně ovládal skenery, kterými mapoval vybranou oblast planety, v níž objevil malá ložiska neutronia.
O 2 dny později
Přesně, jak major Kleinman očekával, sken celé planety a nalezení optimálního místa pro začátek těžařských prací zabral Daedalovým senzorům více jak dva dny. To však zaručovalo přesné měření a maximalizaci efektivnosti rozhodnutí. V době naběhnutí čísla sto procent u skenování povrchu byl na můstku přítomen i plukovník Caldwell, který během několika hodin pečlivě vyhodnocoval data a radil se s Hermiodem, kam základnu s bránou umístit a nějakým způsobem navrhnout prvotní rozložení budov.
„Myslím, že jsme vybrali to správné místo,“ podíval se na Hermioda, který s kývnutím souhlasil a nechal Caldwella přeposlat přesné souřadnice ze svého tabletu do navigačního počítače.
Meyersová zažehnula motory a přeletěla s Daedalem na druhou stranu planety, na níž místo slunce svítily dva měsíce. Jen co Daedalos zastavil pomocí manévrovacích trysek na místě, Kleinman pomocí udaných souřadnic zaměřil bránu s DHD a s povolením Caldwella oba objekty transportoval z hangáru na zem.
„Pošlete několik stavařů na povrch, aby vykopali dostatečně hlubokou díru, do níž pak 302jka zasadí bránu,“ začal Caldwell uskutečňovat první část výstavby základního tábora.
Muži byli ihned transportováni a jen co jejich nohy došláply na vlhkou trávu, popadli z beden krompáče, rýče, lopaty a s vervou se dali do práce. Ta jim šla pěkně od ruky a během hodiny měli díru, do níž se brána v pořádku vlezla a ještě zbylo místo na zasypání a řádné upevnění. Co Caldwell slíbil, to taky splnil. V době, kdy již díra byla hotova, vyslal z hangáru jednu 302jku, která svými vystřelovacími harpunami a malou pomocí stavařů lehce zvednula bránu a s titěrnou koordinací ji zasadila do země, kde ji ještě půl hodiny držela, než dělníci zasypali díru, přes niž přejeli dieselovou žabou, která udusala hlínu. Jeden z mužů pro jistotu přiložil digitální nivelační zařízení, a když se na displeji ukázalo 0.0, byl s prací svou i svých spolupracovníků naprosto spokojen.
„Můžete své háky navinout zpět,“ zařval do vysílačky, protože přes hluk motorů nebylo téměř nic slyšet.
Pilot na znamení, že slyšel, ukázal skrz svůj prosvícený kokpit palec a navinul svá tažná lana zpět. Následně kopnul do pedálů a odletěl se svojí stíhačkou zpět na Daedala.
„Plukovníku Carterová, brána je na místě, můžete zprovoznit DHD a vyjmout naši bránu z galaktické sítě,“ poslal Carterovou v jumperu na planetu, na níž dělníci začali rozbíjet stany.
Carterová s jumperem trošku nemotorně přistála, ale stále to bylo lepší než Rodneyho přistání, když letěl poprvé. Ze zadních sedadel si sebrala vybavení a v doprovodu jednoho IT technika přešla k DHD. Opatrně odstranila zelený vypouklý kryt kontrolního krystalu, který vyjmula a opatrně položila do hedvábného kapesníčku, který krystal chránil před vlhkou trávou. Poté odstranila černý panel na přední straně nohy DHD a světlem baterky našla trojici krystalů, které hledala. Opatrně je vyndala a předala svému doprovodu, který převzal „pochodeň“ a svítil Carterové „na cestu“. Sám také z bundy vytáhnul tři krystaly, které Carterová hledala po kapsách.
„Kde…?“ koukala Carterová jak chleba z tašky.
„Ležely na zadních sedačkách, asi se vám vysypaly z batohu,“ ukázal na malou díru v rohu.
„Ah, díky,“ převzala štítky označené krystaly a jeden po druhém zasadila na své místo. Teď přišla chvíle pro IT technika, který na první krystal připojil svorkami svůj notebook a přes kmenový adresář spustil program, který přepsal automatické aktualizace, které se jen díky vytaženému kontrolnímu krystalu nespustily.
„Jak dlouho to bude trvat?“ mnula si Carterová ruce, neboť teplota vzduchu klesla jen na osm stupňů nad nulou.
„Jen pár minut, samotné krystaly jsou už naprogramované, jen musíme přepsat ostatní programy a vypnout aktualizace.“
Carterová z hedvábného kapesníčku sebrala kontrolní krystal, a když dostala povolení, vložila jej zpět na místo. Následovalo rozsvícení krystalu, což Sam a její doprovod oslavili vzájemným pogratulováním a ihned situaci oznámili na Daedala.
„Výborně Sam, vezměte svůj doprovod a přileťte na Daedala, poletíme zprovoznit váš most,“ připsal zásluhy Carterové, která jen doladila Rodneyho plán.
Sam s: „Rozumím,“ plácla IT technika po rameni a společně se vydali do jumperu, s nímž zamířili zpět na loď. Skrz čelní sklo mohli vidět, jak noční háv protrhlo několik jasných bílých světel, v nichž se skrývalo téměř sto padesát mužů a žen spolu s dalšími stovkami beden a jiným materiálem na stavbu základních budov, ať už šlo o hliníkové plechy, ocelové nosníky, výztuže a skelné vaty. Caldwell ještě přidal navrch polovinu zásob lodi, které teď stejně pro nízký stav posádky nebude potřebovat a poté už se nezdržoval a vydal se ještě na malou zastávku, která byla pro uskutečnění plánu kritická.
Pegas, M4F-788, 7. Ledna 2010
O 15 hodin později Daedalos vystoupil na okraji trpasličí galaxie Pegas u planety, přes niž Rodney přesměroval vytáčecí sekvenci intergalaktického mostu, který však skupinu Wraithů infiltrovala a zneužila pro svoji cestu na stanici Midway a následně na Zemi. Podle dat orbitu nikdo nehlídal a bylo tak pro Daedala jednoduché zaparkovat, lokalizovat bránu s ovládacím DHD a přenést plukovníka Carterovou na planetu, na níž bylo oproti prvnímu případu tropických čtyřicet stupňů. Podobně jako na nové stanici Alfa otevřela kryt DHD a vyndala z něj krystaly, které DHD vypojily ze služby, čímž bylo jisté, že bránu už nikdo nebude používat. Kdo by taky na takové tropické planetě chtěl bydlet. Zajímavé bylo, že senzory zachytily i opuštěný křižník, na jehož palubě nebyly žádné známky života, když se celá posádka vydala na cestu bez možnosti návratu.
„Daedale, máme ji jít prověřit?“
„Počkejte, posílám vám pár lidí, jen pro jistotu,“ kývnul Caldwell na jednoho z operátorů, který informoval ozbrojené týmy, aby se připravily k transportu na planetu.
Jakmile Kleinman přenesl ozbrojené týmy, Meyersová skočila s Daedalem do hyperprostoru, směr mezigalaktické prázdno.
Carterová se svými posilami mezitím vyrazila po prašné cestě rovnou k přetlakovým komorám, které se nacházely ve dvou stojných částech křižníku. Jakmile vlezli dovnitř, na boční straně kapsle vyjel panel, na němž Carterová zmáčkla úplně horní tlačítko. Ona a pár dalších se objevilo v nejvyšším patře a přes vysílačku navigovala ostatní.
O pár minut později
„Všichni jsme tady, takže se rozdělíme na dvě stejně velké skupiny a postupně to tady prolezeme, než najdeme můstek. Hlavně dávejte pozor, mohl by zde hibernovat nějaký Wraith, i když by z téhle planety mohl už dávno odletět,“ trochu postrašila nováčky a sama se ujala velení první skupiny.
Druhá skupina se mezitím vydala na opačnou stranu, v níž byla tma a u země se držela všudypřítomná mlha. Vojenské boty ji rozčísly a vehnaly na stěny, které se díky slizu a působení světel baterek leskly.
„Dávejte bacha,“ převzal voják s nejvyšší hodností velení a vedl své muže do přední části lodi.
První rozcestí, druhé a dokonce třetí, tihle muži minuli, než se dostali k prvním užitečným prostorám.
„Hm…vězení a něco v něm je,“ podíval se muž skrz pavučinovou mříž, když uviděl ze stínu sloupu trčet malou nohu.
Vytáhl ze své prsní kapsy malou rozbušku, kterou připevnil na spoj dvou pavučin a odpálil ji. Spoj se vypařil a muži pak už neměli problém zbytky pavučiny roztáhnout. Velitel vešel dovnitř, baterku namířil do míst trčící nohy a na chvíli se zarazil. Poté popadl vysílačku a ohlásil se Carterové.
„Plukovníku, právě jsme našli sekci s celami a neuvěříte, koho Wraithové našli,“ čupnul si k tělu, které pod světlem baterky vypadalo tak klidně a tak křehce.
„Nenechte mě dlouho čekat!“
„Asgardy, mají tady Asgardy,“ překvapil jak Carterovou tak muže, kteří jen zdálky pozorovali svého čupícího velitele.
„Asgardé se ale schovávali na Janusově planetě, proč by létali do wraithského teritoria, kde je pak mohli snadno chytit,“ nechápala Carterová, proč mají Wraithové ve vězení mrtvého Asgarda.
„Nemám zdání madam, když najdeme něco dalšího, dám vám vědět,“ ukončil spojení velitel druhé skupiny, zavřel Asgardovi oči a vydal se opět do čela, aby mohl své lidi vést k dalším objevům.
Na opačné straně křižníku Carterová dorazila do kontrolní místnosti, z níž byl skrz poloprůhlednou membránu vyplněnou velkým množstvím žilek vidět hyperprostorový generátor, který byl kromě mechanických součástí tvořen organickou hmotou.
„Zkusím to tady někde zprovoznit,“ podívala se po nejbližších ovládacích panelech, na nichž přes nouzový zdroj běhaly informace.
Opatrně se dotkla lepkavé hmoty na povrchu panelu a začala vzpomínat na základy wraithštiny, kterou se během velení na Atlantidě usilovně učila. Stačilo pár minut a celou lodí začala opět proudit energie z hlavních generátorů, které byly uvedeny do stavu online.
„To je lepší, teď se podíváme, kde je můstek,“ přešla k další konzoli, u níž byla na stěně obrazovka.
Přepnutí obrazů ji sice chvíli trvalo, ale to co hledala, našla.
„Musíme o tři patra níž,“ vyčetla informace o poloze můstku a vydala se k nejbližšímu výtahu, na nějž po cestě narazila.
Její skupina se natřikrát přenesla o tři patra níže, a když byli všichni spolu, opět se vydali na cestu. Tentokráte však nešli na slepo a proto jim nalezení můstku zabralo jen polovinu času, než kdyby bloudili přes čtvery rozcestí. Před Carterovou se teď rozpínala velká místnost plná různých počítačových zařízení spolu s jedním velkým trůnem. Sama vytáhla zpod svého batohu laptop a z batohu kabely, které byly kompatibilní s wraithskou technikou.
„Ještě štěstí, že jsem je vzala,“ až teď ji došlo, jak ji její intuice zachránila: „Snad mi pomůže pár fíglů od Rodneyho,“ zapnula svůj laptop a zkusila z databáze vytáhnout nějaké informace.
Když se dostala do databáze, spustil se po celé lodi nepříjemný alarm, který by probudil i uvězněného Asgarda, kdyby nebyl opravdu mrtvý.
„Kruciš,“ zaklela Carterová a rychle vylezla z databáze do kmenových podsložek, přes něž se dostala až k příkazu vypnout alarm.
Než příkaz z laptopu došel do hlavního počítače, zabralo to jen malinkatou chvilku, ale nakonec se stejně vypnul a Carterová se opět mohla vrátit do databáze.
„Hm, zajímavé,“ začetla se do jednoho z odkazů na základnu, z níž tento křižník před třemi lety vzlétnul.
V tom ji vyrušil jeden z mužů, který si všimnul blikajícího bodu na jedné z obrazovek.
„A kur…“ zasekla se Carterová, než začala rychle jednat.
Během pár vteřin vypnula SOS signál, který nechtíc spustila spolu s alarmem a pro jistotu se podívala na hvězdnou mapu, která však neukazovala moc dobré zprávy.
„Plukovníku, co to bylo?“
„To byl SOS signál, a ty tečky co vidíte tady, jsou čtyři úly a dva křižníky, které tu za čtyři dny budou,“ polkla slinu a přemýšlela jak co nejrychleji kontaktovat Daedala, který určitě ještě nebyl mimo dosah subprostorového vysílání.
Rychle na svém laptopu našla proces vysílání subprostorových zpráv. Když se jí zařízení podařilo spustit, vyslala na souřadnice umístění původní Midway stanice zprávu, kde ji Daedalos po výstupu z hyperprostoru obdrží.
Mléčná Dráha, Země, 9. Ledna 2010
Od posledních zpráv uveřejněných o Jeffu Hutchinsonovi uběhly jen dva dny, během nichž se soudně nařízená pitva a porovnání důležitých částí těla dostaly do konce, ke zdárným výsledkům. Jako vždy všudypřítomní novináři vyštrachali veškeré možné i nemožné informace a tatáž moderátorka celé státy informovala o zprávě, kterou všichni v hloubi duše předpokládali.
„Dle zpráv našich zdrojů spálená těla nalezená ve zničeném domě odpovídají jeho majiteli a příteli, který se na odhalení údajných vesmírných lodí aktivně podílel,“ oznámila jejich smrt a sledovala medailonek, který o nich televize vytvořila.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ