StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

[kasparova655365]

Jak bylo v díle zmíněno, Kaila žila rok v těle a půl roku v jádru, než se zpátky vrátila do svého původního těla, které Kvasir vyrobil podle databáze...

Ale poslední asgard se narodil před nějakýma 10ti tisící lety no spíš eště dýl daleko.

[kasparova655365]

Dobrá, teď jste mě donutili, ať v pauze napíšu a vydám historii Asgardů, jelikož jsem ji hodně pozměnila...

OK to berem ale chci aby jsi i předělala ten díl jak letěli na tom tel'taku do toho komplexu s tim asgardskym předkem a taky jak vipadaj oni ani nemaj romznožovací orgány.

[kasparova655365]

O jakém díle to mluvíš? Jaksi se neorientuji Trošičku je předělám, ale budou v podstatě vypadat stejně

5x22 překvapivá odhalení jak tam zajali thora tam byla jejich hitorie celkem visvětlována teda historie ohledně klonování.

[kasparova655365]

Teď jsi mě navedl na skvělý nápad...

*vykope si bunkr*

[kasparova655365]

Jaký zas bunkr??

Dostala jsi nápad, tak dělám preventivní opatření

[kasparova655365]

Ježíši, já nehodlám někoho vyhodit atomovkou do vzduchu Na co ty to myslíš?

Na svou vlastní bezpečnost

Tak ten bunkr si postav přeci jen občas mě něčím naštveš a doporučuju chodit všude v kevlarové helmě a vestě.

[kasparova655365]

Právě jsi zemřela, Shayly

Myslím, že už ho má postavený i s obklopujícím štítem napájený ZPM

Néééé! X_x *povznese se a pak se vrátí do svého bunkru obklopeném štítem a napájeným ZPM *

[kasparova655365]

Přestávám si myslet, že žiji v realitě.

Jinak slavnostně oznamuji, že jsem dopsala patnáctý díl, který má pouze 8 stránek. Jdu se pustit do šestnáctého... Je to předposlední díl, který má název jak ze seriálu. Poslední totožný název se objeví až ve druhé sérii. Takže se už máte na co těšit.

Budu brečet až nastane pauza a začnu shánět velké zbraně.

[kasparova655365]

Slibuji, že nebudeš brečet. Krom toho, jak už jsem se jíž v minulosti zmínila:
8.12. nebude vydán díl, jelikož 6.12. na Mikuláše vydám Mikulášský speciál, který mám rozepsaný;
22.12. také nevyjde díl, protože 24.12. vyjde Vánoční speciál;
29.12. nevyjde také, jelikož 1.1. bude Silvestrovský speciál;
5.1. taky ne, bude 6.1. bude na Tři krále další speciál.
Další speciál bude až v dubnu na Velikonoce.

Takže díl bude normálně vydán 17. a 24. listopadu, 1. a 15. prosince.

A ještě chybí do konce série vydat šest dílů, které se navíc dělí na několik partů, takže se rozhodně nudit nebudeš a nebudeš ani shánět kapesníčky, jelikož jsem začala i se psaním StarGate Genesis...

Tříkrálový speciál

[kasparova655365]

Zdravím, po obživení Wordu vám sem přináším pokračovaní. Doufám, že se vám, jako u předešlého, bude líbit, a že zanecháte nějaký komentářík.
Přeji krásné čtení

Epizoda 14 : Záchranné lano, part 2

Prostor, Atlantis, operační
McKay se Zelenkou sedí u terminálů a jako u předchozí situace si nadhazují nápady. Když něco navrhnul Rodney, odpálkoval ho Radek. A tak to bylo i opačně. Elizabeth je už nemohla déle poslouchat a tak šla do své kanceláře, kde začala pročítat záznamy o předchozích událostech, které by jim snad mohly pomoci. V jednom okamžiku si vzpomněla na příhodu, která se stala Rodneymu, když se vřele a ne moc dobrovolně seznámil s Antickým přístrojem, který mu předělal DNA. Elizabeth i s tabletem vstala z křesla a šla za oběma hádajícími vědci.
„Můžete mi věnovat vy dva na chvíli pozornost?“ Rodney s Radkem našponovali uši a čekali, co Elizabeth, zřejmě podle jejich tušení, napadlo.
„Rodney, pamatuješ si na ten přístroj, který ti předělal DNA?“
„Jo. Na to se nedá zapomenout, když mě to málem zabilo. Proč se ptáš?“ zajímalo ho. Elizabeth před něj položila tablet, na kterém byla zobrazena Rodneyho knížka, kterou pro ni tehdy napsal.
„I když jsem neměla čas ji celou přečíst, zmínil ses v ní, že jsi málem vytvořil hyperpohon v pokusném Jumperu“, odpověděla Elizabeth.
„Už vím, kam tím míříš“, docvaklo Rodneymu, o co Elizabeth ve skutečnosti jde.
„Dokážeš ho dokončit?“
„Jo… Možná…“ odpověděl Rodney.
„Výborně. Mohli bychom skočit na určené místo, kde na nás čekají obě lodě.“
„To nepůjde. Dosah hyperpohonu bude omezen. Nevydrží tak daleko“, oznámil jí Radek.
„Tak jaký má přibližný dosah?“ Rodney pohlédl na Radka, který začal rychle v hlavě provádět přibližné výpočty skoku Jumperu.
„Co myslíš…? Dva?“
„Jo. Dva a kousek, možná“, řekl Rodney a s Elizabeth se přesunuli k obrazovce, na které Radek zobrazil hvězdnou mapu s planety v dosahu do dvou tisíc světelných let.
„Celkem deset planet, to není špatné. Můžeme postupně převést všechen personál na nejbližší planetu“, řekla Elizabeth.
„Opět ne“, znova Rodney zkazil její plán.
„Proč ne?“
„Ten pohon není vyzkoušený. Budeme rádi, když skočí dvakrát“, odpověděl Rodney.
„Máš snad jiný plán?“ zeptala se Elizabeth a Rodney pohlédl na seznam planet. U jedné z nich se zarazil, protože mu byla hodně známá.
„Nejlepší by bylo, kdybychom skočili k planetě, na které se povaluje pár ZPMek. Pak bychom se vrátili, připojili ZPM a mohli bychom začít s opravami hyperpohonu“, řekl Rodney, čímž zaujal jak Elizabeth, tak i Radka, který tušil, o čem mluví.
„To by bylo skvělý.“
„M7R-227“, řekl Radek a Elizabeth se na něj okamžitě obrátila.
„Domovská planeta Replikátorů“, řekla Elizabeth zároveň s Rodneym, který dodal: „Co malá loupež?“ Elizabeth nad tímto nápadem začala uvažovat, jelikož je to poslední naděje, kterou mají, jestli je někdo nenajde.
„Nejdříve zprovozni ten hyperpohon, pak se domluvíme na zbytku“, rozhodla Elizabeth.
„Chvíli to potrvá. Budu potřebovat pomoc“, řekl Rodney. Elizabeth pohlédla na Radka, který s Rodneym ochotně odešel do hangáru.

Prostor, Odyssey, můstek
Odyssea před několika minutami vystoupila z hyperprostoru na svém čtvrtém určeném místě.
Kaila doposud seděla Kevinovi na klíně u pilotní konzole, kde prováděla úpravy senzorů. Jane se Sam je z dálky pozorovaly a obě se divily, jak se Kevin skamarádil s Kailou.
„Zdá se mi to nebo se ti dva vážně stali kamarádi?“ zeptala se Jane.
„Nezdá. Kaila se zalíbila Kevinovi a já začínám žárlit“, odpověděla Sam a šla za dvěma pracujícími.
„Jak vám to jde?“ zeptala se Sam. Kevin zmáčknul na pár tlačítek a na velké boční obrazovce se zobrazila mapa vesmíru ve větším dosahu, než předtím. Kaila se otočila na Kevina a řekla: „Hotovo. Víc už to nejde, protože tato loď má omezenou vzdálenost na jejich použití. Mohla bych to předělat, ale trvalo by to déle, než tato úprava.“
„To nemusíš. S tímto si vystačíme. Děkuji.“
„Ráda jsem pomohla. Když mě teď omluvíte, ráda bych se vrátila do jádra“, řekla Kaila a pomalu slézala s Kevina. Ten ji ale nechtěl nechat odejít. Znova si ji posadil na klín a ona na něj roztomilýma očkama pohlédla.
„Vážně musíš? Rád bych uvítal tvoji pomoc“, řekl Kevin.
„Záleží na tátovi, co na to řekne. Jsem první, kdo je ve svém původním narozeném těle. Nevím, zda-li vydržím déle než moji předchůdci, kteří se obětovali, aby už nemuseli trpět. Moje tělo je úplně jiné, takže nevím.“
„Kailo, věřím, že když s tvým tátou promluví tady Jane, tak ti to dovolí. A taky se můžeš mnoho naučit“, řekl Kevin.
„I letět s touto lodí?“ zeptala se Kaila. Kevin se zasmál a odpověděl: „I letět s touto lodí. Ale taky nejdříve musíš povyrůst, škvrně.“ Dotknul se jejího nosánku a ona se zasmála jako předtím on.
„Tak jo. Senzory nic nezaznamenávají, takže letíme dál“, oznámil potom, co se podíval na senzory. Kaila pečlivě sledovala, na co Kevin mačká, aby se mohla přiučit, jak tato loď ve skutečnosti funguje.
Během několika vteřin skočila Odyssea zpátky do hyperprostoru.

Prostor, Atlantis, hangár, Jumper – o dvě hodiny později
Elizabeth šla zkontrolovat Rodneyho a Radka, jak jim to jde s hyperpohonem.
„Až řeknu „můžeš“, zkus ten levý“, řekl klidným hlasem Rodney, který klečel u vytvořeného hyperpohonu. No, neposlušný Radek ho spustil dříve, což neměl. Rodneymu to okamžitě zajiskřilo pod rukama.
„Ježíši, řekl jsem, až řeknu „můžeš“.“
„Myslel jsem, že už jsi to řekl“, řekl na to Radek.
„Jak vám to jde?“ zajímalo Elizabeth, když vstoupila do Jumperu.
„No, šlo by to rychleji, kdyby mě tady pan Timmy mučitel nechtěl, co každé dvě vteřiny zabít“, odpověděl Rodney a Elizabeth se tomu krátce zachechtala.
„Nepokouším se ho zabít“, hájil se Radek klečící u řídícího panelu.
„Takže může skočit do hyperprostoru nebo ne?“ zajímalo Elizabeth.
„Myslím, že jo“, odpověděl Rodney.
„Ty myslíš?“
„Jo, myslím.“
„Má totiž problémy se všemi svými algoritmy, které vyměnil během zmatku při povznesení“, řekl Radek.
„Tohle je neuvěřitelně složitá fyzika. Dobrá? Teorie superstran oprati tomuhle vypadá jako nelineární dynamika“, řekl rozzuřeně Rodney.
„Nemusíš na mě řvát, nejsem hluchá.“
„No, a jestli se mi to i přesto podaří zprovoznit, existuje ještě tisíce malých drobnůstek, které se mohou pokazit“, dopověděl Rodney.
„Tak se snaž co nejvíce. Ty, John, Ronon a Teyla poletíte na domovskou planetu Replikátorů“, řekla klidným hlasem Elizabeth a sedla si k Rodneymu.
„Co vlastně zamýšlíš?“ zajímalo Rodneyho.
„Při naší poslední návštěvě na té planetě sis stáhnul nějaká data. Před hodinou jsem si je všechny stihla přečíst. Jsou tam polohy všech jejich ZPMek. I přesto, že je to riskantní, tak máme možnost jedno z nich získat“, odpověděla Elizabeth.
„Jenže se tam nebudeme moci dostat nepozorovaně. Mohli by nás chytit“, řekl na to Rodney.
„A v tom se právě mýlíš“, opravila jej a Rodney i Radek se na ni s překvapeným pohledem podívali.
„Ve skladišti máme přístroj na tvorbu Replikátora. Dokážeš vyrobit kostku? Kdyby se ti to podařilo, mohli byste se k nim dostat pomocí té kostky, která by se k nim připojila do společnosti. Než by na to přišli, byli byste už dávno pryč.“
„Dobrý nápad, ale co když tím přilákáme na nás Replikátory. Mám takový divný pocit, že na jejich planetě bylo více lodí, než jsme jich zničili.“
„Jo, taky mám ten pocit. A nejde to nějak izolovat? Myslím tím, že by tu kostku nemohli zaměřit.“
„Jo, mělo by to jít. Stačí, když kostku naprogramuji jen na základní použití“, odpověděl Rodney.
„Dobrá. Nechám tě dodělat ten hyperpohon. Pak začni s tou kostkou. Přístroj je ve druhém skladišti“, řekla Elizabeth a odešla z hangáru.

Prostor, Athena, můstek
Athena po třetí vystoupila z hyperprostoru.
Svitsová nemusela ani vstávat ze svého křesla, jelikož očekávala jistou odpověď, která přišla ze strany Barta: „Nic tu není.“
„Sakra… Kde se skrývá?“
„Mohou být kdekoliv. Mohli se také vychýlit z kursu“, řekl Barta.
„Nejdříve poletíme trasou, kterou měla letět. Pak už nevím, co dál. Aktivujte hyperpohon. Zastávka číslo čtyři.“

Prostor, Atlantis, hangár, Jumper – o hodinu později
Rodneymu a Radkovi se povedlo po hodině zprovoznit hyperpohon. Stačí ho jen vyzkoušet. Do hangáru za nimi přišel Ronon s Teylou a Johnem, kteří chtějí znát jen jediné.
„Hotovo?“ zeptal se John, který v izolovaně prosklené nádobě přenášel vytvořenou Replikátorskou kostku, kterou vytvořil Rodney během úprav hyperpohonu v pokusném Jumperu.
„Jo. Ale podívej, stále si nejsem jistý, zda-li vše bude fungovat správně“, odpověděl Rodney a Radek odpustil Jumper.
„Tak dobrá. Letíme“, rozhodl John a všichni sedli na svá místa krom Rodneyho, který ještě dodělával malé úpravy.

Prostor, Atlantis, operační
Elizabeth stojí vedle jedno terminálu, ke kterému sednul Radek, jakmile přišel. Z interkomu se pak ozval John: „Elizabeth, jsme připraveni.“
„Rozumím“, odpověděla Elizabeth a pak se otočila směrem k Radkovi, kterému řekla: „Otevři hangárová vrata.“ Radek tak učinil.

Prostor, Atlantis, hangár, Jumper
Všichni v Jumperu uviděli otevíraní vrat. Rodney v zadní části Jumperu stále na něčem pracoval, jinak ostatní byli na svých místech.
„Za pár hodin tu nás máš zpátky. Drž nám palce“, řekl John.
„Přeji hodně štěstí“, odpověděla nazpátek Elizabeth.

Prostor, Jumper
Jumper vyletěl z hangáru Atlantidy do prostoru.
„Rodney, jsi připraven?“ zeptal se John. Nejistý Rodney přišel blíže k nim a řekl: „Víte, že to možná nevyjde. Buď bychom mohli předčasně vystoupit z hyperprostoru a uvíznout někde ve vesmíru, anebo se pravděpodobně vypaříme…“
„Odpověz, sakra, na tu otázku“, přerušil ho drsným hlasem Ronon.
„Jo, jsem připraven“, odpověděl poslušně Rodney a sedl do křesla vedle pilota.
„Fajn. Tak jdeme na to.“ Rodney si položil laptop na klín a našel si správný program, kterým vše může spustit.
„Dobrá. Otevírám hyperprostorové okno za dva, jedna“, oznámil Rodney.
Před Jumperem se otevřelo mini-hyperprostorové okno, do kterého úspěšně vletěl.

Hyperprostor, Odyssey, místnost s jádrem – o dvě hodiny později
Kevin, Kaila, Sam a Jane se nacházeli v místnosti s jádrem, kde všichni seděli u hlavní stanice. Kaila, nová členka Odyssey, se zaučovala a pozorovala chování lidí. I když tohle všechno je pro ni nové, tak se dokázala velmi rychle přivyknout a začlenit se do posádky.
„Máme za sebou prvních šest skoků a ještě jsme je nenašli. Co když je nenajdeme? Co budeme dělat pak?“ zeptala se Jane.
„Ještě jsme vše neprohledali. Máme ještě čtyři skoky, než se dostaneme do středu cesty. Jestli je do té doby nenajdeme, tak to bude větší problém, protože to by znamenalo, že se vychýlili z kursu“, odpověděl Kevin a pohlédl na Kailu, která si hrála s tlačítky na stanici. Chvíli se na ni zadíval, jelikož nevěděl, co dělá. Se židlí se přesunul k ní a zeptal se jí: „Copak to děláš?“
„Provádím simulaci, která by mohla zjistit, kde Atlantida přibližně vystoupila z hyperprostoru“, odpověděla Kaila.
„To můžeš zjistit? Páni. Jsem rád, že jsi tu s námi“, řekl Kevin.
„Ano, mohu. Jen potřebuji veškeré informace o Atlantidě. Myslím tím, kolik měla energie, když odlétala, přibližnou dobu, kdy Atlantida naposledy použila svůj hyperpohon, než do něj vstoupila.“
„Tak v tomto bude trochu problém. Protože jsme přiletěli, když Atlantida odlétala. Tyhle údaje nemáme.“
„Možná v tom nebude problém“, ozvala se Sam a připojila se k nim stejně jako Jane.
„Atlantida měla zřejmě ještě čtvrtinu ZPM. A hyperpohon byl použit tak před milióny lety? Jen hádám“, řekla Sam.
„Lepší něco než nic“, řekla Kaila a do simulace zadala přibližné údaje, které jí poskytla Sam. Simulace byla během pár minut spuštěna. Stačila jen chvilka a na obrazovce se jim zobrazila přibližná souřadnice Atlantidy.
„Je tam pás asteroidů. Toho bych se vyhnula“, řekla Jane.
„To nevadí, že jsou tam. Hlavní je, že máme nějaké vodítko“, řekl na to Kevin a zapnul na svém uchu vysílačku.
„Miku, zadejte kurs, který je právě teď nastaven v navigaci.“ Kevin kývnul na Kailu, která poslala souřadnice přímo do pilotní konzole.
„Měním kurs podle souřadnic. Na místě budeme za necelé půl hodiny.“
„Rozumím.“

Prostor, M7R-227, Jumper
Jumper úspěšně opustil hyperprostor u domovské planety Replikátorů a okamžitě se zamaskoval.
„Výborně. Jsme na místě“, řekl v úžasu John.
„Naneštěstí nebo ne, Zelenka měl pravdu. Při skoku jsme spotřebovali moc energie. Až ukradneme ZPM, tak ho budu muset připojit“, oznámil Rodney.
„Dobrá. Tak teď mi řekni, kam mám letět.“ Rodney při letu připravil další program, který tentokrát byl určen pro Replikátorskou kostku, která ležela v izolované nádobě na podlaze.
„Jak zjistíme, že to funguje?“ zeptal se John.
„Propojil jsem počítač s kostkou. Každou chvílí bychom měli dostávat data“, odpověděl Rodney. Během několika vteřin se na display objevila konstrukce celého Replikátorského města.
„Funguje to“, řekl radostně Rodney a navedl Johna na určité místo, kde se nejblíže nachází ZPM.

M7R-227, Jumper
John s Jumperem mířil k jedné části rozsáhlého města, kde se nachází ZPM.
„ZPM se nachází ve čtvrtém kvadrantu v nejvyšším patře. Nikdo tam není, ale to může být jen na chvíli. Musíme se odtud co nejrychleji dostat, než si Replikátoři uvědomí, že je ve hře hráč navíc. Mohli by nás pomocí té kostky najít a uvěznit“, řekl Rodney.
„Rozumím“, řekl na to John a s Jumperem přistál na střeše jedné z mnoha věží ve městě.
„Tak jo, přistáli jsme. Rodney, ty zůstaneš v Jumperu a budeš nás navádět skrze rádio. Jakmile odejdeme, zavři se.“ John s Teylou a Rononem si berou A.R.G. s sebou, jelikož je to jediná zbraň, která působí na Replikátory.
„Podle senzorů dvacet metrů za Jumperem je nouzový vchod. O jedno patro níže se dostanete do vedlejší chodby sedm. Nikdo tam není, takže si pospěšte… Hodně štěstí“, popřál všem Rodney a všichni tři se vydali na cestu. Ronon s sebou vzal transportní kufr pro ZPM a Rodney hned za nimi zavřel dveře a sedl si zpátky k laptopu, který byl momentálně propojen s Replikátorskou kostkou, díky které se může dostat k hlavní databázi Replikátorů.

M7R-227, město
Všichni tři proběhli chodbou, která vede ke schodišti, tak jak jim řekl Rodney skrze vysílačku. Jakmile seběhli schodiště, zastavili se u jedné přepážky, která vedla do více chodeb.
„Jsme v chodbě“, oznámil John do aktivované vysílačky.
„Běžte doprava. Po šesti a půl metrech by měla být další chodba. Potom zahněte vlevo“, navigoval je Rodney. John se chtěl právě vejít do další chodby, ale zahlédl skupinu Replikátorů, která právě tudy procházela. Rychle zabrzdil a schoval se za stěnu. Zbytek se zastavil také a schoval se hned za ním.
„Co se děje?“ zeptal se Ronon.
„Replikátoři“, odpověděl zkráceně John. Jakmile skupina Replikátorů prošla, mohli dále pokračovat v cestě.
„Zahněte vlevo a pak hned vpravo. Je tam místnost. Vejděte do ní a hned přímo před vámi by měl být nějaký přístroj. V něm je ZPM.“ John s Teylou a Rononem vešli dovnitř. Teyla za sebou zavřela dveře a připojila se k ostatním.
„Počkej chvíli. Všimnou si toho, když to vytáhnu ze zásuvky?“ zeptal se John.
„Nejspíše. Ale budete mít dost času se odtamtud dostat, než si toho všimnou“, odpověděl Rodney.
„Tvé zbožné přání. Blíží se někdo k nám?“
„Šesti členná skupina Replikátorů míří k vám, takže bych vám radil, abyste si pohnuli“, odpověděl Rodney. John rychle položil ruce na dvě platformy přístroje a během několika vteřin se z přístroje vysunulo plně funkční ZPM. Rychle jej vytáhnul a Ronon otevřel kufřík, do kterého dal John ZPM.
„Můžeme vyrazit“, řekl Ronon po zavření kufříku.
„Rodney, vyrážíme nazpátek.“
„Rozumím. Ale je tu menší problém“, řekl Rodney a John se zastavil.
„Co se děje?“
„Budete se muset dostat zpátky jinou cestou. Skupina Replikátorů je v chodbě, kterou předtím procházeli.“
„Tak nám najdi jinou cestu.“
„Už na tom pracuji.“

Prostor, Atlantida
Atlantida pořád letěla setrvačně vpřed. Naštěstí se brzy za nimi objevilo vytvářející se hyperprostorové okno, ze kterého vyletěla Odyssea.

Prostor, Odyssey, můstek
Marks seděl ve svém velitelském křesle. Jakmile vystoupili z hyperprostoru, ze svého místa mohl vidět v jednom kuse celou Atlantidu.
„Okamžitě mě s nimi spojte“, řekl Kevin a vstal z křesla.
„Můžete“, řekla Sharon.
„Atlantido, taky Odyssea. Slyšíte mě?“ Vedle Kevina zašuměla boční obrazovka, která se hned aktivovala. Na ní se zobrazila radující se Elizabeth.
„Marksi, ráda vás vidím“, oddychla si Elizabeth.
„Také vás rád vidím. Nařídil jsem vytáhnout naše ZPM, takže vám tam hned jedno posílám“, jakmile to dopověděl, kývnul na Jane, která transportovala na Atlantidu připravený tým se ZPM.

Prostor, Atlantis, operační
V operačním se objevil tým mariňáků, jeden z nich v rukou držel kufřík, ve kterém se nacházelo ZPM. Radek rychle vstal ze židle a s mariňákem, který měl ZPM, šli do místnosti se ZPM. Elizabeth stála před obrazovkou a rychle jim podala důležitou informaci.
„Marksi, budete se muset vydat na domovskou planetu Replikátorů. Sheppardův tým tam vyrazil pro ZPM. Rodneymu se totiž podařilo vytvořit hyperpohon v Jumperu.“
„Rozumím. Pošlu vám tam Carterovou s Leeem, kteří vám pomůžou s opravami města.“ Během několika následujících vteřin se na Atlantidě objevila Sam s Billem.
„Zavoláme Atheně a Apollu, ať sem rychle vyrazí. Jinak my tedy razíme“, oznámil Kevin a obrazovka ztmavla. Elizabeth se otočila ke dvěma návštěvníkům a přivítala je na Atlantidě.
Mezitím, co Elizabeth zasvěcovala Sam a Billa o situaci, Odyssea vstoupala do hyperprostoru.

M7R-227, město <–> Jumper
John s Teylou a Rononem bloudí ve městě Replikátorů, jelikož tou stejnou cestou, kterou se dostali dovnitř, nemohli zpátky. Rodney je navádí z jedné chodby na druhou a Johna už nebaví běhat, i přesto, že je Replikátoři brzy objeví. Nakonec se jim podařilo doběhnout, až k Jumperu, kde Rodney má pro ně malé, ale nemilé překvapení.
„Máme problém“, řekl Rodney, když se všichni tři vrátili.
„Jaký zas?“
„Víte, jak jsme zničili jejich loděnice?“ John přikývnul a Rodney dopověděl: „Tak to byla jen hrstka toho, co tu mají. Dostal jsem se skrze kostku do jejich databáze a zjistil, že mají podzemní hangáry stejně jako my na Abydosu. Je jich tu přes třicet a podle toho, co tu ještě čtu, se brzy chystají k odletu.“
„To není dobrý“, řekl na to John a sedl k řízení.
„Ne, není. Ale je tu jedna možnost, jak bychom je mohli sledovat.“
„Tak povídej.“
„Musíme do hlavního velína, kde bych se mohl připojit přímo do jejich systému. Stáhl bych hlavní jednotu do počítače a pak bychom rychle odtud vypadli“, řekl Rodney zkráceně svůj plán.
„Tak mi řekni, kam mám letět.“
„Jo, jistě. Vidíš tu velkou čouhající věž před námi, tak tam přistaň.“ John přesně podle jeho pokynů přestál na další věž, ve které se nachází hlavní velín.
„A jak se tam chceš dostat?“
„Kostka je propojena s tabletem, díky kterému budeme vědět přesný jejich pohyb. Problém je v tom, že se tam nelze dostat bez povšimnutí. Budeme to muset provést hodně rychle a opatrně.“
„Výborně. Další procházka růžovým sadem. Brnkačka“, řekl na to John.
„Někdo by tu měl zůstat a hlídat ZPM“, navrhnul Rodney a John s tím souhlasil.
„Teylo, ty tu zůstaneš. Kdyby se cokoliv dělo, dej nám vědět.“
„Jistě.“
„Až se připojím tabletem k systému, po tu dobu ztratím komunikaci s kostkou, takže nás budeš muset informovat o jejich pohybu“, řekl Rodney podstatnou věc. Teyla se vším souhlasila a sedla do křesla co-pilota. Rodney, John a Ronon tak rychle vyrazili k hlavnímu velínu.

To be continued

dobrý díl konečně něco jiného

super jsem jenom zvědavý jestli se jim to povede, nebo jestli je replikátoři zase zajmou:D

[kasparova655365]

coldvel: Děkuji, taky je to před-předposlední díl se stejným názvem, takže jiné to bude až do konce druhé série

Leaf: Také mockrát děkuji To se nech překvapit... Rozhodně to bude jiné, než v natočeném díle

taky že se těším, ale škoda že konec 2.seie bude až někdy za rok

[kasparova655365]

Za rok ne. Hned po tří měsíční pauze, která končí před prázdninami. Takže dva měsíce budu vydávat, než s tím před maturitu skončím. Jestli si najdu čas, tak díl vydám, ale hlavní bude potom pro mě ta maturita.