StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

ale stejně to je dlouho

vynikající díl chudák Sam má konkurenci

[kasparova655365]

Leaf: Nebude, veř mi, ten čas letí rychle

posedlík: Také mockrát děkuji, no, těch konkurencí bude trochu více, než jsem jich původně plánovala

zajímavy díl

Já si ho přečtu až v úterý při cestě do Vídně

[kasparova655365]

endysek: Děkuji

Shayla: Tak ty takhlens? A co ve Vídni...? Tě tam odstřelí

To by nejdřív museli odstřelit mojí třídní

Toto je spoiler!!!:

(a zbytek lidí z naší školy)

(školní výlet podíváme se do galerie, pak možná ještě někam, bude rozchod na trhy a pak se jede domů.... budu muset vstávat ve 4 ráno abych tak v půl vylezla a kolem páté vyrazila směr Hlavní nádraží. Dostat se ráno do centra Prahy je někdy fakt umění. A odjíždí se v šest ráno, tak doufám, že nebude zácpa )

[kasparova655365]

Aha, tak to pak jo

Pěkný díl, jen škoda že další vichází za takovou dobu, upřímě bral bych ho i bez opravení jen vědět příběh .Jinak atlantidu našli pěkně rychle ale tým virazil eště rychleji jen bych řekl že ta bitva s tim křižníkem nebo tim obrovskym jumperem dopadne trochu rozdílně přesněji dojde k boji kde bude i aurora a budou bojovat s304kama pokud vůbec k tomu dojde.

[kasparova655365]

Děkuji, deadale Za normálních veselých podmínek bych vydala díl ve středu , jenže jaksi máme písemkový týden, takže se musím šprtat Ale neboj, to čekání se vyplatí... Slibuji

No já třeba písemky ještě nemám, ale za to nemám úkol z Písma, který musím zítra odevzdat xD

[kasparova655365]

Zdravím všechny poctivé čtenáře,
co bych mohla jiného dodat, je neděle a to znamená, že vám sem dám poslední část čtrnáctého dílu. Doufám, že se vám bude líbit a zanecháte pod dílem nějaký ten komentářík
Přeji krásné čtení.

Epizoda 14 : Záchranné lano, part 3

M7R-227, město
Rodney s tabletem v rukou běžel jako první, jelikož věděl, kam mají jít. Museli najít boční schodiště, kterým musí sejít o pět pater níže. Jakmile sešli všechny schody, Rodney se zastavil u přepážky. Na tabletu viděl, jak tři Replikátoři jdou kolem nich. Když byl vzduch čistý, pokračovali dál v cestě. Několik metrů běželi chodbou pořád rovně. Po pár rychlých odbočkách přiběhli k dalšímu schodišti, kterým tentokrát museli jen o tři patra níži.
„McKay! Jak je to daleko?“ zajímalo Johna.
„Už tam skoro jsme“, odpověděl Rodney a znova se zastavil. Rychle zamával rukou, aby běželi do vedlejší chodby, jelikož pár metrů před nimi šla tentokrát větší skupina Replikátorů. Udýchaný Rodney se opřel o zeď a sledoval tablet, který udával, že se Replikátoři vracejí stejnou chodbou zpátky.
„To bylo o chlup“, prohlásil Rodney.
„To mi povídej. Je vzduch čistý?“ zeptal se John.
„Jo, už opustili chodbu“, odpověděl Rodney, když na tabletu nic nebylo, a pokračovali v cestě.
„Ještě musíme projít třemi chodbami a jsme tam.“ Po dalším běhání se konečně dostali tam, kam potřeboval Rodney. Rychle vešli do místnosti a zavřeli za sebou dveře.
„Teylo, teď připojím tablet k terminálu, takže nás informuj o pohybu Replikátorů“, spojil se Rodney s Teylou.

M7R-227, Jumper
Doposud tiše sedící Teyla zapnula svou vysílačku a odpověděla: „Rozumím. Právě kolem vás další chodbou prochází pětičlenná skupina. Podle senzorů jdou směrem do hlavní řídící věže.“

M7R-227, město
Rodney velice rychle připojil tablet k systému města, jenže se nic nestalo.
„Sakra. Mají jiné vedení, než my na Atlantidě. Budu si s tím muset trochu pohrát, abych se dostal dovnitř.“
„Jestli to zvládneš tak rychle, jak jsme sem doběhli, tak to hodnocení ti změním k lepšímu a k tomu ti věnuji svou výplatu. Takže, pohni si!“ motivoval ho John, který s Rononem střeží dveře, kdyby se k nim někdo dostal. Rodney, když slyšel, že mu daruje svou výplatu, když se odtamtud dostanou co nejrychleji, začal pracovat tak rychle, jak ho ještě nikdo neviděl.

M7R-227, Jumper
Teyla pečlivě sledovala senzory a něco jí tam velice znepokojilo.
„Johne, tady Teyla. Senzory zaznamenaly, že Replikátoři vědí, že jste tam. Míří k vám.“

M7R-227, město
John se podíval na Rodneyho a řekl: „Buď si pohneš, nebo tady zemřeme.“
„Myslíš, že si nejsem vědom situace? Dělám, co mohu, ale stahování dat je pomalejší, než jsem si předtím myslel.“
„Jak dlouho?“ zeptal se John.
„Tři minuty“, odpověděl Rodney.
„Teylo, za jak dlouho budou u nás?“
„Za dvě a půl minuty“, odpověděla Teyla.
„Nemůžeš to nějak uspíšit?“ zeptal se Ronon, který s Johnem stoupl na výborné střelecké pozice.
„Nemohu!“
„Tak se snaž!“ Rodney se snažil ze všech sil, aby to popohnal, jenže má „svázané“ ruce.
Několik Replikátorských skupin se blíží k hlavnímu velínu, kde je John s Rodneym a Rononem. Mezi nimi jde i Oberoth.
Rodneymu se podařilo o trošku zrychlit přesun dat do tabletu a tak potkali Replikátory přímo na chodbě. John s Rononem a Rodneym se rychle rozeběhli do dalších chodeb a Replikátoři běželi hned za nimi a stříleli po nich.
„Rodney! Kudy?“ zařval John.
„Doleva a hned nahoru!“ Rodneymu kolem hlavy proletěl pulz z Replikátorské zbraně. Naštěstí se tomu vyhnul. Všichni tři teď běželi po schodech o tři patra výš, kde musí běžet další chodbou, aby se dostali k dalšímu schodišti.
„Rodney, pohni!“ křičel John, který běžel poslední.
„Vždyť já běžím.“ John při běhu střílel z A.R.G. na Replikátory, kteří se rozpadávali. Jednoho z Replikátorů minul a ten toho právě využil a vystřelil několikrát po Johnovi ze zbraně. Dva z několika pulzů neminuly svůj cíl, jak předtím John. První pulz trefil Johna do ramene a druhý do břicha. John spadl na schody a nehýbal se. Rodney s Rononem se zastavili a vrátili se pro Johna. Ronon vzal Johna do náruče a Rodney je mezitím kryl, než pokračovali v běhu nahoru.

M7R-227, Jumper
Teyla otevřela dveře Jumperu, do kterého brzy přiběhl zbytek týmu. Rodney hned za sebou zavřel a jeho úkol byl teď jasný. Musí sednout k řízení a vzlétnou s Jumperem. Ronon položil Johna na zadní sedačky a Teyla hned k němu přišla.

Prostor, M7R-227, Jumper
Rodney se s Jumperem dostal na orbitu planety. Jakmile se ujistil, že jsou v bezpečí, vstal z pilotního křesla a šel do zadní části Jumperu.
„Jak je na tom?“ zeptal se.
„Zasáhli do břicha a ramene“, odpověděla Teyla.
„Jestli se odtud máme dostat, musím zapojit ZPM“, řekl Rodney a dřepnul k hyperpohonu. Bohužel, jak všichni doufali, že je nikdo nenajde, tak se spletli.
Do pravého motoru Jumperu se trefila střela vyslána z Antické lodi třídy Aurora, kterou hromadně kopírují Asurané.
Jak Rodney, tak i Ronon a Teyla spadli na zem.
Jumper po poškození motoru se odmaskoval a tak jej nepřátelská loď mohla znovu zaměřit.

Prostor, M7R-227
Poblíž planety vystoupila z hyperprostoru Odyssea, která okamžitě zahájila útok na Replikátorskou loď pomocí paprskometů.

Prostor, M7R-227, Odyssey, můstek
Marks sedící ve velitelském křesle se spojil okamžitě s Jumperem, když ho zaznamenaly senzory.
„Shepparde, tady Marks. Ozvěte se.“

Prostor, M7R-227, Jumper
Válející se Rodney na podlaze rychle zapnul vysílačku na svém uchu.
„Tady McKay. Dostaňte nás odsud!“

Prostor, M7R-227, Odyssey, můstek
Kevin vstal z křesla a přesunul se k Sharon.
„Zaměřte Jumper a přeneste jej do hangáru“, rozkázal klidným hlasem.
„Ať se tam u vás připraví zdravotnický tým. Zasáhli Shepparda“, ozval se ještě Rodney.
„Rozumím“, odpověděl Rodneymu a pak se spojil s ošetřovnou: „Lékařský tým rychle do hangáru. Máme zraněného.“
„Zaměřila jsem Jumper a právě jej transportuji do hangáru.“
„Replikátorská loď byla zničena“, oznámila Jane.
„Výborně. Vstupte do hyperprostoru“, řekl Kevin a vydal se rovnou na ošetřovnu za svými hosty z Atlantidy.

Hyperprostor, Odyssey, ošetřovna
Lékařský tým vezl na nosítkách Johna rovnou na operační sál, kde ho dají zpátky dohromady. Rodney s Teylou a Rononem tam stáli a pozorovali ostatní. Brzy po vstupu do hyperprostoru za nimi přišel Kevin.
„Jsem rád, že jste jinak všichni v pořádku.“
„Jo, my taky.“
„Děkujeme vám, podplukovníku“, poděkovala Teyla.
„Rádo se stalo. Měli jsme malý problém nalézt Atlantidu, ale díky Kaile se nám ji podařilo nalézt. Mají naše ZPM, takže se nemusíme strachovat, že by přišli o vzduch i štít“, uklidnil je Kevin dobrou zprávou, kterou potřebovali slyšet.
„Kaile? Kdo je Kaila?“ zeptal se Rodney. Za Kevinem pomalými krůčky přicupala malá Kaila.
„Podplukovníku“, ozvala se zpozad jeho zad. Kevin se otočil a usmál se.
„Toto je Kaila“, odpověděl Kevin, když si ji vzal do náruče.
„Nikdy jsem vás v této galaxii neviděla“, řekla Teyla.
„Jsem Asgard a pocházím z galaxie Ida. Jsem jediná svého druhu, která má své narozené tělo. Zbytek mého rodu je nahrán v Asgardském jádru této lodi“, řekl Kaila.
„Tak i tobě musíme poděkovat, když jsi pomohla nalézt Atlantidu“, řekla Teyla. Kaila se zasmála a pohlédla na Kevina.
„Co se vlastně stalo na té planetě?“ zajímalo Kevina.
„Když jsme šli pro ZPM, bylo vše v pořádku. Ale později jsem našel v jejich systému informaci, která se nebude líbit nikomu. Apollo nezničil všechny jejich lodě, které stavěli. Mají jich mnohem, mnohem více než třicet. A podle toho, co jsem ještě vyčetl, tak se brzy chystají ke startu. Jestli nechceme, aby vyrazily k Zemi, budeme jim v tom muset nějak zabránit“, odpověděl Rodney.
„Kde je teď to ZPM?“
„V Jumperu.“
„Dobrá. Připojíme ho k hyperpohonu, ať jsme u Atlantidy co nejrychleji. Budou potřebovat vaši pomoc s opravami hyperpohonu.“
„Jistě“, řekl na to Rodney.

Prostor, Atlantis, operační – o hodinu později
Všechny tři pozemské lodě se připojily k Atlantidě, na které se provádí opravy několika oblastí, které byly poškozeny při průletu asteroidy.
Všichni tři velitelé stáli v operačním, kde kromě nich byla Elizabeth se Sam a Billem.
„Jak jdou opravy?“ zeptal se Kevin.
„Radek musel ve skafandru jít se trochu projít ven, aby se dostal k řídícím krystalům, které byly poškozeny. Než jste sem všichni přiletěli, měl už to hotový“, odpověděla Elizabeth.
„To rád slyším“, řekl na to Kevin.
„A jak je Sheppardovi?“ zajímalo také Elizabeth.
„Je po operaci a doktoři říkají, že bude do dvou týdnů v cajku. Právě teď jsou u něj doktoři Kellerová a Beckett, kteří se o něho určitě postarají“, odpověděl taktéž Kevin.
„To je skvělé. Ale přináší to další otázku. Kdo poletí s městem, když John nemůže?“ zazněla dobrá otázka, na jejíž odpověď čekali všichni. Rodney po chvilce přiklusal za nimi do operační, kde se na něj všech šest podívalo.
„Na mě se nedívejte. Já s tím nepoletím, protože musím zůstat zde“, vymluvil se Rodney a usedl k terminálu.
„Beckett taky nemůže. Kdo je další?“ zeptala se Elizabeth.
„No, z nás šesti ten gen nemá nikdo… Takže nevím…“ přemýšlel Kevin nahlas. Přitom se pohyboval kolem terminálů, které byly v operačním. Náhodou prošel kolem jednoho, který nešel od příchodu expedice aktivovat. Kevin se o něj opřel a terminál se najednou aktivoval. Zděšený a zároveň i překvapený Kevin pohlédl nejdříve na terminál a pak na ostatní.
„Jak…? Jak jsi to udělal?“ zajímalo Sam.
„Co já vím…“ Pak už mu došlo, co všechny touto dobou zřejmě „vrtá“ v hlavě.
„Ne, ne, ne, ne. Na to ani nemyslete. Nikdo! Zapomeňte na to, že jste něco viděli!“
„Kevine, jsi pilot“, začala s přesvědčováním Sam, která má na něj jako druhá největší vliv.
„No právě, jsem pilot, který má sedět za konzolou a řídit loď pomocí pilotních pák. Ne sedět v křesle a řídit město myslí. Na to nemám kvalifikaci.“
„To nikdo“, ozval se Rodney.
„Kevine, nemáš na výběr“, řekla Sam.
„Ale mám“, opravil ji Kevin.
„Podplukovníku, jestli je to tak a opravdu máte ten gen, což to už bylo ověřeno spuštěním toho terminálu, který se nám doposud nepodařilo aktivovat a zjistit její funkce, jste jediný v seznamu, kdo s tímto městem může letět“, řekla Elizabeth.
„Já nevím.“
„A co je na tom tak těžkého? Prostě sebou plácneš do křesla a budeš myslet na určitou věc“, řekla Sam.
„Sam, vždyť jsem ani nevěděl, že ten gen mám. Pravda, nemohl jsem to vědět, jelikož moji krev nikdo nezkoumal.“
„Prosím.“ Poprosily obě ženy, které ho přesvědčovaly.
„Helen…“ Helen jen pokynula rameny a usmála se. Kevin hlasitě zakňučel a řekl: „Tak dobrá, udělám to. Ale nebudu se omlouvat, jestli při průletu atmosférou nebo při skoku do hyperprostoru zničím tohle zatracenské město, které zjistilo, že mám Antický gen. Jo a ještě něco. Miluji tě, Sam. Ten krásný život s tebou byl nejlepší.“
„Jdi už“, řekla Sam a postrkovala Kevina vpřed. Elizabeth se zasmála a prohlásila před ostatníma: „Ti dva jsou skvělý páreček.“
„To jsou“, souhlasila Helen.

Prostor, Atlantis, místnost s křeslem
Po pár minutách dorazila Sam s Kevinem do místnosti s křeslem. Když Kevin uviděl křeslo, chtěl „nahodit“ zpátečku, jenže před přepážkou stála Sam, která mu v tom zabránila.
„Tak jo. Odyssea, Athena i Apollo už vyrazili na smluvené místo, takže se nemusíš čeho bát.“
„To že si zlá, jak jsem ti kdysi předtím řekl, zdvojnásobuji.“
„Brzy to vezmeš zpátky. Plácni tam sebou“, řekla Sam. Kevin podle jejího sedl do křesla, které bylo po jeho sednutí do něj stále vypnuté.
„Vidíš, mám kliku… Nefunguje to“, zaradoval se Kevin a už chtěl odejít.
„Ruce“, poukázala Sam na fakt, který bránil křeslu se aktivovat. Kevin znova povzdychnul a ruce položil na opěrku. Křeslo se aktivovalo a Kevin byl v takové poloze, že se mu chtělo spát.
„Tak dobrou“, zavtipkoval.
„Tohle není sranda.“
„No jo.“
„Doktorko, jsme připraveni“, oznámila Sam do vysílačky.
„Tady jsme také připraveni. Můžete“, odpověděla nazpátek Elizabeth.
„Slyšel jsi. Můžeš vstoupit do hyperprostoru.“ Kevin zavřel očí víčka a začal se soustředit pouze na jednu věc.

Prostor, Atlantis
V prostoru, kde už touto dobou byla pouze Atlantida, se vytvořilo hyperprostorové okno, do kterého bez nějakého zádrhelu vstoupila.

Prostor, M35-117, Atlantis, operační – o půl hodiny později
Atlantida úspěšně vystoupila z hyperprostoru nad planetou, kde už na ně také čekaly všechny tři lodě.
Kevin se Sam, Elizabeth a Rodneym stáli na balkóně, odkud sledovali jejich novou domovskou planetu.
„Vyšlo to“, prohlásil Kevin, který se toho všeho tak bál.
„Ještě chybí jedna drobnost. Musíte s tím přistát“, zkazil Rodney Kevinovi radost.
„Hold, plácnu zase sebou do křesla a snesu nás dolů. Je někdo zásadně proti?“
„Ty, já vím. Takže jdi“, odpověděla Sam.

Prostor, M35-117, Atlantis, místnost s křeslem – o pět minut později
Město pod kontrolou Kevinovy mysli začalo pomalu se sestupem na planetu. Kevin, jako předtím, se soustředil se zavřenýma očima, jelikož tak měl čistou hlavu. Tentokrát tam byl sám.

Prostor, M35-117, Atlantis, operační
Všichni, co byli v operačním, seděli na židlích a přidržovali se terminálů.
„Štít drží. Zatím je to dobré“, oznámila Sam, která dobrovolně sedla vedle Rodneyho, který povzdychnul.
„Co se děje?“
„Máme moc velký náklon. Tím čerpáme moc energie z obou ZPM.“
„Kevine. Musíš spravit úhel letu“, řekla Sam do vysílačky.

M35-117, Atlantis
Atlantida velkou rychlostí mířila rovnou na planetu.

M35-117, Atlantis, operační
Rodneymu se stále nelíbil úhel sestupu a tak zakřičel: „Změňte ten úhel!“
„A co asi dělám, McKay?!“ zakřičel nazpátek Kevin.
„A přesto nalétáváme příliš strmě“, odpověděl Rodney.
„Přestaňte po sobě křičet. Kevine, soustřeď se na sestup“, řekla Sam. S městem to pochvičce začalo drnčet a tak Rodney řekl: „Držte se!“ Elizabeth i Teyla, které stály poblíž Sam, se přidržovaly terminálu.
Kevinovi se už podařilo změnit úhel, pod kterým předtím letěl.
„Jsme nad oceánem“, oznámil Bill.
„Marksi, musíte nás zpomalit, už jsme nad vodou!“ zakřičel Rodney.
„Rozumím.“
Atlantida byla jen kilometr nad oceánem.
„Letíte moc rychle, zpomalte! Vím, že nejste expert na takové létání, ale chceme dosednout jemně, jako když lístek políbí hladinu jezírka.“
Stačilo jen pár vteřin a město bezpečně, i když s drsným dopadem, přistálo na oceánu.
Se všemi to trochu praštilo, jelikož Kevin s tím přistál tvrději, než předpokládali.
„No to byl polibek“, prohlásil Rodney, který si otíral pot z čela.

M35-117, Atlantis, místnost s křeslem
Kevin konečně mohl zdělat ruce z opěradel a stoupnout na nohy.
„Lidi. Jak jsme na tom?“ optal se Kevin.
„Systémy vypadají dobře a obě ZPMka jsou plná. Tak jsme to zvládli“, odpověděl Rodney.
„Děkuji“, řekl Kevin při odchodu z místnosti.

M35-117, Atlantis, operační
Radostná Elizabeth přišla blíže k Rodneymu a řekla: „Vypni štít.“
„Je vypnut. Já tomu nemůžu uvěřit, my to vážně zvládli.“
„Myslím, že tohle zaslouží oslavu“, řekla Elizabeth.
„Myslím, že Kevinovi tohle stačilo.“
„Ale na nováčka nebyl až tak špatný“, řekl Rodney a jak Elizabeth, tak i Sam se tomu zasmály.

O několik minut později
Všichni s velkým potleskem přivítali Kevina v operačním.
„Tady se něco oslavuje?“ Elizabeth přišla ke Kevinovi a objela ho.
„Děkuji, Marksi. Za všechno a za všechny.“
„Rád jsem pomohl. Ale v tomto případě, doufám, že naposled, protože tohle bych už nikdy nechtěl dělat. Tohle žezlo nechám Sheppardovi“, řekl Kevin.
„Před chvílí nám jej transportovali na ošetřovnu. Už se i probral.“ Kevin se usmál a kývnul radostně hlavou.
„Athena tu zůstane pro případ, kdybyste něco potřebovali. S Odysseou a Apollem poletíme zpátky na Zemi a seznámíme všechny se situací. S informacemi, které získal McKay, se pokusíme pomocí jádra je plně rozluštit a zjistit tak pohyby všech lodí třídy Aurora. A jakmile se vrátíme, všechny zbylé lodě už konečně dostanou paprskomety. Myslím, že nastal pravý čas to udělat, jestli budeme plánovat útok na Replikátorskou planetu vším, co máme.“
„Souhlasím. Už napáchali moc škod“, souhlasila Elizabeth.

M35-117, Atlantis, ošetřovna – o hodinu později
Jakmile Odyssea s Apollem odletěli, Elizabeth se šla podívat na Johna, který ležel na nemocničním lůžku.
„Jak se daří?“ zeptala se Elizabeth.
„Dobře, když vím, že všichni jsme v pořádku a město bezpečně pluje.“
„To ráda slyším. Takže odpočívej co nejvíce, potřebuji tě co nejrychleji v aktivní službě.“
„Dej mi týden“, řekl na to John.
„Klidně i dva.“
„Zdá se, že jsme vyhlásili Replikátorům válku.“
„Jo. Na zbylé lodě už budou přidělávat paprskomety. Jakmile budou hotovy, vyrazíme přímo na ně“, řekla Elizabeth stojící napravo od Johna, který kývnul hlavou. Na ošetřovně pak zavládlo ticho.

End

a je to tu zas, skvely dil nemam co vytknout,proste super

[kasparova655365]

Děkuji, Leafe Jsem ráda, že se ti díl líbil

a ja jsem rad,ze si ho vydala

super

[kasparova655365]

Leafe, však to je samozřejmost Nemohla bych zklamat věrné čtenáře

Děkuji, coldvele Jsem ráda, že si ti líbil.

vynikající díl

Hrozný díl né dělam si srandu skvělý díl.

[kasparova655365]

Mockrát děkuji, posedlíku

A i tobě děkuji, deadale Vtipkaři

Síce nie chyba:

terminálu, který se nám už tehdy nepodařilo aktivovat a zjistit její funkce, jste jediný v

Ale lepšie by vyznelo:
... terminálu, který se nám dosud (doposud) nepodařilo aktivovat a zjistit její funkce, jste jediný v ...

zpátky na Zemi a seznámíme všechny se situací. S informacemi, které získal McKay, se pokusíme se je pomocí jádra je plně rozluštit a zjistit tak pohyby všech lodí třídy Aurora. A jakmile

Dobrá časť a celkom sa mi páčila.
A majú ďalšieho s génom - do zbierky.
OK. Pokračuj a ja, ak budem mať čas, sa znovu niekedy "ozvem".

[kasparova655365]

Pučku, ty žiješ Děkuji mockrát
Jinak s tím "se" a "je" mi to nějak nesedí, jak si to napsal.

Je to na Tebe či upravíš, alebo nie.

///EDIT///
A dnes Ti prajem Martinka: všetko najlepšie k narodeninám.
Uži si ich.

Nech Tvoje srdce nepocíti nikdy lásky klam,
aj to Ti prajem k Tvojim narodeninám.

Všechno nejlepší!!! doufam ze je mas dneska reda

Ak neklame úvodná stránka:

Gratulujeme uživateli: kasparova655365 (18)