StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

[kasparova655365]

Zdravím všechny,
páteční díl byl vydán jako vděk k přáním k mým osmnáctinám, dnes je neděle a jako obvykle vydám další díl. Toto je druhá, či-li i poslední část patnáctého dílu.
Takže přeji krásné čtení a doufám, že se vám bude líbit, jak ten předchozí. Prosím o zanechání komentáříku pod dílem.

Epizoda 15 : Skládačka, part 2

Hyperprostor, Odyssey, můstek
Kevin, Sam a Jane byli na můstku a čekali jen na moment, kdy vystoupí z hyperprostoru. Kevin čekal, kdy přijde malá Kaila, která by si výstup z hyperprostoru nenechala ujít. A taky že nenechala. Šťastná Kaila s holografickým projektorem v rukou přišla za nimi. Kevin se na ni usmál, když ho objala kolem nohy.
„Děkuji.“ Kevin si ji posadil na stehna a řekl: „Kdybys cokoliv potřebovala, tak jen řekni. Tvé přání je mým rozkazem.“
„Řídit, řídit, řídit“, poskakovala přitom Kaila. Jane už věděla, co to znamená, a tak jí uvolnila místo u řízení a na křeslo hned vylezla Kaila.
„Co mám udělat?“ Tentokrát ji navigovala a vše ukazovala Jane. Když už Kaila věděla, co vše má udělat, tak se dala do práce.

Abydos, poušť, hangáry
Do společné zasedací místnosti přišel jeden důstojník, který oznámil: „Odyssea právě opustila hyperprostor.“
„Výborně, přesně podle plánu“, řekl Steven a všech sedm důstojníků z místnosti odešlo.
Když všech šest důstojníků přišlo na lávku, viděli přistávací Odysseu přímo do hangáru. Jakmile usedla na své místo, vysunula se rampa až k přestupové komoře, u které čekal Kevin se Sam a Kailou. Jakmile se nad přepážkou rozsvítila zelená barva, otevřeli dveře a všichni šli rovnou za čekající šestici důstojníků.
„Zdravím. Jak se máte?“ zeptal se Kevin.
„Celkem dobře. Jsme rádi, že konečně budeme mít lepší zbraně“, odpověděl Steven. Malá Kaila přicupala ke Kevinovi a zeptala se: „Kdo to je?“ Kevin si dřepl a při ukazování prstem říkal: „To je plukovník Steven Caldwell, velitel Daedala. Vedle něj stojí plukovník Abraham Ellis, ten je velitelem Apolla. A s nimi přišli kapitán Dave Kleinman a kapitán Pat Meyersová, ti patří k Daedalu. Jinak to je kapitán Megan Cooperová a major Herbert Sommerfeld, ti patří k Apollu.“
„Ráda vás poznávám. Jsem Kaila, dcera Kvasira“, představila se jim Kaila. Dave se dobře zná s Kevinem a tak k němu přišel blíže a zeptal se: „Nejsou Asgardi mrtví?“
„Jsou, ale Kaila se vrátila do svého narozeného těla a pomáhá nám. Kvasir se tak rozhodl“, odpověděl Kevin. Dave dřepnul a řekl: „Ahoj Kailo.“
„Ahoj Dave“, odpověděla Kaila, a aby se také ještě jednou pobavila, tak se ho prstem dotkla. Dostal stejně, jako předtím Kevin, elektrickým šok. Dave spadnul na zadek a dal se na ústup.
„Co…? Co…? Co to bylo?“
„To…? To byl přivítací elektrický šok. Nebojte, nejste první. Já byl na seznamu jako první, když jsem jejímu tátovi řekl „šedivá prdelka““, řekl Kevin a vzal si Kailu do náruče, aby náhodou nešla po ostatních.
„Buď na ně hodná, jo?“ Kaila s úsměvem souhlasně kývla hlavou a podívala se na holografický projektor, který zatím nosí pořád s sebou.
„Je vše přichystáno?“ zeptal se Kevin velících.
„Vše je připraveno, čekáme jen na vás“, odpověděl Steven a pohlédl na Abrahama, jelikož se držel vzadu.
„Plukovníku, vy se nás bojíte, nebo jste pořád nakrknutý?“ zeptal se Kevin, jehož chování se za poslední dobu hodně změnilo.
„Zřejmě obojí“, odpověděl Abe.
„Já vás nekousnu. Možná tak doktorka Weirová“, řekl Kevin a vydal se na cestu k výtahu. Zbylí šli hned za ním.

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Brána na Atlantidě byla aktivována. Přesně podle plánu se o půlnoci vrátila Elizabeth na Atlantidu s novými společníky, kteří se k nim přidali. V operační na ni čekala Teyla, ke které hned přišla.
„Vítej zpátky“, přivítala ji Teyla.
„Děkuji, Teylo.“
„Tak jaké to bylo být zpátky na Zemi?“ zajímalo Teylu při cestě do Elizabethniné kanceláře.
„Šlo to lépe, než jsem si představovala. A jak to že nespíš? Je půlnoc“, zajímalo Elizabeth.
„Chtěla jsem tě jen přivítat. Takže přeji dobrou noc“, řekla Teyla a odešla z Elizabethiné kanceláře, kde její majitelka zůstala. Elizabeth si s sebou přinesla nějaké věci v krosně, kterou položila na křeslo. Pak si sedla na židli za stolem a povzdychla. Chtěla rezignovat a místo toho pořád velí Atlantidě. Nikdy by nepomyslela na to, že bude schvalovat bitvu proti nepříteli, který je málem zničil. Chvilku tam posedávala, než se rozhodla, že půjde do pokoje, kde si dá teplou vanu.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangáry – o čtyři hodiny později
Všichni důstojníci se shodli na tom, že by měl být prvně hotov Daedalus.
Sam s Jane zůstaly na Odyssee, kde pomocí Asgardského jádra vytváří přípravnou konstrukci paprskometů, kterých má být celkem šestnáct. Na každou loď osm. Pak je pomocí transportního paprsku přesouvají na určitá místa.
Caldwell s Ellisem tohle všechno chtěli nechat na technicích a tak odešli do společné zasedací místnosti, která spojuje všechny hangáry, které jsou kolem ní. Oba se zarazili v momentě, když viděli Kevina v montérkách.
„Přeji dobrou chuť“, popřál jim Kevin, když je viděl, že si tam sedí s kávičkou v ruce a s jídlem na stole. Oba dva s vykulenýma očima nevěděli, jak mají reagovat.
„On zřejmě není ten typ člověka, který sedí a popíjí kafíčko jako my dva“, řekl Abe.
„Jo“, souhlasil Steven.

Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena
Zamilovaný major Barta ležel ve své kajutě na posteli s tabletem v rukou a pročítal zprávu, kterou mu poslala Jane. Byl do té zprávy natolik začtený, že nevnímal okolí.
„Majore, hlaste se na můstku“, ozvalo se z interkomu v jeho kajutě. On ale nereagoval. Po patnácti vteřinách se znova ozvala Svitsová: „Majore, poklusem klus na můstek!“ I na to Barta nereagoval.
Helen vstala z velícího křesla a odešla z můstku. Namířila si to rovnou k Bartovi.
Pavel se zasmál, když dočetl zprávu od jeho milované.
„Jo!“
Vítězné křiknutí bylo slyšet až na chodbu, kde stála před jeho kajutou Helen, která pak na panelu zadala své heslo. Přepážka se otevřela a ona vstoupila dovnitř.
„Majore, majore… Vy mě zřejmě ignorujete, když mě neslyšíte z interkomu.“ Barta rychle „vystřelil“ z postele jako střela a dal se do pozoru.
„Pohov.“
„Omlouvám se, madam. Dostal jsem zprávu, kterou jsem musel přečíst.“
„Muselo to být zřejmě něco důležitého, když jste mi ani neodpověděl.“
„Ano, bylo.“
„A copak to bylo?“ začala vyzvídat Helen.
„Jane Marksová řekla svému bratrovi, že spolu chodíme. A jemu to nevadí, takže Jane a já budeme žít spolu“, odpověděl Pavel a Helen jen zírala. S otevřenou pusou sedla na židli a zírala na Pavla, který byl tak šťastný, když už o svém vztahu s Jane nemusí tajit.
„Tak tohle jsem nečekala.“
„Měla jste vidět její výraz, když jsem jí ukázal tu fotku z naší malé zábavy, kde jsem skončil zcela nahý. Smíchy se složila na zem a já ji chytal“, řekl Pavel se smíchem.
„Vy mě jednou přivedete do hrobu, Pavle. Tohle jsem nečekala. Začít si se sestrou Kevina, se kterým jsem chodila na stejnou školu, a kterého jsem ještě cvičila.“
„S Jane jsme se poznali pár dní potom, co nastoupila na Odysseu. No, a pak už to šlo hodně rychle“, zahuhňal radostí.
„Vy divochu. Ale dejte si pozor, Kevin si teďka hlídá sestru jako ostříž, takže, jestli ji odkopnete, během pár hodin ho očekávejte u dveří“, varovala jeho Helen.
„Nebojte se. Budu ten nejgeniálnější přítel, kterého si Jane zaslouží. Je to má sexy hnědovláska.“
„Budu dělat, že jsem tu poslední větu neslyšela. Takže nástup, musíme se zastavit u jedné planety.“
„Vždyť jsme ještě v Pegasu.“
„No, právě. Wraithové… Mateřský úl míří k obydlené planetě a Atlantida se s námi spojila, abychom to prověřili, a když tak jim i pomohli. Takže na můstek“, oznámila Helen a dala se na odchod. Pavel šel poslušně hned za ní.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala
Je to jen pár minut, co se dělníci dali do práce. Nejvíce si to užíval Kevin s Jane, jelikož jediní ti dva se pustili do montáže na vlastní pěst. A také vědí, jak celou práci zpříjemnit, tak si k interkomu připojili MP3, na které měli super písničky. Jakmile ji spustili, po celém hangáru se začala rozléhat písnička.
„Jdeme na to?“ zeptal se Kevin.
„Jdeme na to“, odpověděla Jane a oba se zahákli k lanu. Pomalu se začali spouštět, až k určitému bodu, kde bude namontován první paprskomet.
Po několika minutách tam přišel jak Ellis, tak i Caldwell, jelikož ten randál nešel přeslechnout.
„Já z nich zcvoknu“, prohlásil Ellis.
„Měli bychom se taky přidat, jinak si o nás začnou něco myslet“, navrhnul Steven a vydal se po rampě do lodi.

Galaxie Pegasus
Hyperprostor, Athena, můstek
Všichni na palubě Atheny byli na svých místech připraveni na boj proti Wraithskému úlu.
Když byla Helen informována o jejich pozici, vydala rozkaz: „Vystupte z hyperprostoru. Štíty na maximum! Nabijte paprskomety na přídi a zádi!“ Oba důstojníci u konzol kývnuli hlavou a dali se do práce.

Prostor, MH8-860, Athena, můstek
Athena vystoupila z hyperprostoru u planety, kterou právě teď dobývali Wraithi.
Helen vstala z křesla a vydala rozkaz k okamžité palbě na Wraithský úl, ze kterého vylétávaly šipky, které mířily na planetu.
„Úl nabíjí zbraně. Obracejí se na nás“, oznámil Barta.
„Palte na jejich hlavní zbraně, pak motory a nakonec zničte celou loď. Vypusťte F-302ky, ať jdou po šipkách.“
„Rozkaz“, zaznělo od obou důstojníků. Helen stála vepředu a sledovala, jak Wraithský úl dostává pěkné rány od paprskometů, které si s celým úlem poradily během pár vteřin. Nad planetou stále zůstalo mnoho šipek a tak Helen rozkázala, aby se F-302ky vrátily, že má nápad, jak je zničit najednou. Jakmile F-302ky byly zpátky v hangárech, zbylé šipky se vypařily hned, jakmile se v prostoru objevily tři hlavice typu Mark VII.
„Senzory nezaznamenávají v okruhu pěti set mil žádnou loď ani šipku“, oznámil Barta.
„Výborně. A co obyvatelé planety?“
„Podle senzorů jich je tam přes dvacet tisíc.“
„To se nám dneska povedlo. Pošlete subprostorem zprávu na Atlantidu, že úkol byl splněn bez problémů“, řekla spokojeně Helen.
„Ano, madam.“
„Kapitáne, vstupte do hyperprostoru. Chci se taky pobavit na Abydosu“, řekla při pohledu na Bartu, který se tomu tiše zachechtal.

Mléčná dráha
Abydos, poušť, hangár pro Daedala – o čtyři hodiny později
Všechny paprskomety byly přidělány k trupu Daedala a tak se mohli pustit do jejich naprogramování do lodních systémů. Tentokrát se k nim přidali oba velitelé, jelikož se chtěli zaučit se svými zástupci jako první.
Kevin už nemohl smíchy, když viděl oba plukovníky, jak se najednou zajímají o Asgardskou technologii.
„Během hodiny by měly být v provozu na padesáti procentech. Zbylých padesát naběhne během dne, jelikož jejich nabití bere spoustu energie“, oznámil jim Kevin, který seděl u taktické konzole.
„No, na Apollu už by to taky mohli mít. Takže jen to propojíme do lodních systémů a pro zbytek dne máme volno“, řekla Sam, která se těšila do postele.
„Kolik že je to hodin?“
„Půl šestý“, odpověděla Jane, která za nimi přišla na můstek.
„Cože? To už pracujeme devět hodin v kuse“, uvědomil si až teď, že vůbec neobědval.
„Chtěla jsem ti to říci, ale vůbec jsi mě neposlouchal. Takže až skončíme, tak se naobědváš“, řekla Sam a opřela se o jeho ramena.
„Až skončím, tak si dám sprchu. Páchnu jak cosi.“
„Athena vystoupí z hyperprostoru zítra o půl osmé. Elizabeth je poslala zpátky“, informovala všechny Jane.
„To se jim to lítá, když mají ZPM po Atlantidě, i když je skoro prázdné“, řekl Steven, jelikož Daedalus ani Apollo nedisponují ZPM moduly.
„To jo. My máme dvě, Athena jedno a Atlantida také jedno“, řekl s úsměvem Kevin a vstal z křesla.
„Takže Apollo“, řekl s povzdychem. Sam se usmála a na konzoly zmáčkla pár tlačítek. Během pár vteřin byli všichni přeneseni na můstek Apolla.

Abydos, poušť, hangár pro Apolla, můstek
Všichni důstojníci krom Caldwella, Meyersové a Kleinmana se objevili na můstku Apolla, kde na ně čekala Kaila, která seděla u pilotní konzole, kterou si na všech lodí oblíbila.
„Kaily, teď se nikam neletí“, řekl s úsměvem Kevin. Ještě že tam s nimi nebyl Dave, ten by už dávno zdrhal zpátky na Daedalus. Kaila slezla z křesla a přicupala ke Kevinovi, který dřepnul, aby se jí mohl dívat přímo do očí.
„Paprskomety fungují na padesáti procentech. Skončila jsem před pár minutami“, oznámila Kaila.
„Šikulka. Jdeme na oběd. Všichni si jej zasloužíme, že?“
„Jop“, souhlasila Kaila.
„Co vlastně máš ze všeho nejradši?“
„Četla jsem v databázi, že všichni mají rádi kuřecí řízky s kaší. Taky bych to chtěla zkusit“, odpověděla Kaila.
„Mňam. Čteš mi myšlenky.“ Kevin vzal Kailu do náruče a Sam tentokrát přenesla sebe, Kevina, Jane a Kailu na Odysseu.

Abydos, poušť, hangár pro Odyssey, jídelna
Všichni čtyři se objevili přímo v jídelně, kde šéf kuchař přichystal pro ně bohaté pohoštění. Usedli ke stolu a popřáli si dobrou chuť. Kaila pečlivě obhlížela jídlo, jelikož nic takového ještě neviděla. Kevin se k ní otočil, když zahlédl, že chce jíst řízek rukama.
„Tak ne, Kaily. Tady toto je nůž a vidlačka“, poukázal na dvě věcičky, které držel v rukou. Padal je Kaile do rukou a navedl ji, jak má příbory správně používat.
„My tady rukama moc jídel nejíme, většinou používáme příbory.“ Kevin jí pomohl ukrojit kousek řízku, na který nanesl nožem trochu kaše.
„Tak, a teď to spapej.“ Kaila chvíli váhala, než sousto nového jídla spapala. Chvíli nic neříkala, ale pak se obrátila na Kevina a řekla: „Má to divnou, ale dobrou chuť. Už vím, proč vám to tak chutná.“
„Tak žádné mluvení a pusť se do toho, jinak ti to vychladne“, řekl Kevin.

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Na Atlantidě touto dobou začalo svítat, to také znamenalo, že pro všechen personál začal nový pracovní den. Elizabeth byla na Zemi seznámena s veškerými podrobnosti o plánovaném útoku na planetu Replikátorů a tak naplánovala poradu na devátou hodinu, kde ostatní seznámí s plánem. Schůze začne, až všichni velící svých sekcí posnídají. Pozváni byli doktor McKay, podplukovník Sheppard, major Lorne a doktor Zelenka.
Všech pět se sešlo v konferenční místnosti, kde všichni měli před sebou položeny modré složky, ve kterých měly veškeré detaily.
„Kdy přesně začne ten útok?“ zeptal se jako první John.
„Na Apolla a Daedala právě přidělávají paprskomety. Cesta sem jim bude trvat tak tři dny, jelikož při cestě budou stavět na přestupní stanici a na stanoviště Alpha doplní zásoby. Přesně za týden proběhne bitva proti Replikátorům“, odpověděla Elizabeth na jeho otázku.
„Kolik lodí nám sem Země pošle?“ zajímalo Lornea.
„Bylo to těžké, ale za pomocí Markse se mi podařilo přesvědčit prezidenta a generála O’Neilla k vypuštění všech lodí. Odyssea, Daedalus i Apollo se zúčastní. Za Athenu rozhoduje Svitsová a ta s tím také souhlasila.“
„Čtyři lodě proti čtyřiceti osmi? Máme nějakou šanci?“ zeptal se John.
„Ano, máme. Odyssea bude v přední linii, její úkol je jasný. Athena dostala naše skoro prázdné ZPM, ta bude krýt záda Daedalu. Apollo bude mít na starost přesun jednotek na planetu, jelikož jsem jim poskytla všechny polohy ZPM modulů.“
„Ale jak se k nim dostanou? Všude budou Replikátoři. Nepozorovaně je nesebereme“, přidal se do konverzace Rodney.
„A to se právě mýlíš“, řekla Elizabeth.
„Co vlastně zamýšlíte s Marksem a ostatními veliteli?“ zeptal se John.
„To se všichni dozvíte, až sem přiletí“, odpověděla takhle Elizabeth, protože na to neznala odpověď.
„Takže mi chceš říci, že se pouštíme do bitvy a nevíme, co na ně pošleme?“ divil se John.
„Přesně tak.“

End

Na tomto fóru byla rozjeta soutěž o SG Barda. Takže, kdo má alespoň trochu rád tuto povídku, tak hlasujte.

tak,zase skvely dil,jenom moc nechapu, jak muze Kaila jist lidske jidlo, by musela mi 100% stravovani, aby ji z toho nic nezbylo a myslim ze budou chtit zase zmrazit replikatory,ale to se ddozvime az za tyden

[kasparova655365]

Děkuji... Jinak jak už jsem v minulosti zmiňovala, fyziologii Asgardů jsem hodně pozměnila, a jestli budu mít čas, tak to i sepíšu, ale zkráceně

Jinak další týden díl nebude, jelikož v pátek se vydává Mikulášský speciál, a taky šestnáctý díl není dopsán, takže se na to musím pořádně vrhnout. Takže díl bude vydán až 15.12.

prestavam se s tebou bavit a beru zpet svuj hlas, co jsem ti dal na Barda

[kasparova655365]

Já to už ale psala také dříve, viz příspěvek
Ale zřejmě Silvestrovský a na Tři krále nebude, nestíhám

mam trosku zapometlivou pamet

Dobře malý detial a to er ten že jsem se dost zajímal o stargate a paprskomety neberou skoro žádnou energii a díky tomu jsou nabité hned.Další detil je ten že Kalila má ty svoje bonbony ve všech barvách, a taky že by kuřecí řízek chutnal všem jsi cvok to je blbost teda mě chutná ale každej máme jiný chutě a díky tomu se najde spousta lidí kterým zas nechutná.A to jsem myslel že ti dam hlas i když jsou 3 hlasy a ty budeš u mě poslední a tan kdo měl být poslední bude 2..

[kasparova655365]

Achjo Jsem jen holka, mám jiný myšlení než ostatní
Tak promiň a stejně mě nejde o sg barda, já chci mít hodnost plukovník, to je mým cílem

vynikající díl

[kasparova655365]

Děkuji ti mockrát, posedlíku Ty mě dokážeš potěšit s Leafem nejvíce, když mě nic nevyčítáte. Děkuji

není zač, já nikomu nic nevytýkám, většinou

Takže Kaila opäť nesklamala a dokonca pri jedle ani neodvráva, nevŕta sa v ňom a ani nič podobné.
K tým zbraniam: ak si im dala až taký odber, môžeš pridať aj generátor. Na lodi sa určite nejaké to miesto nájde, aj keď netvrdím, že bez nejakého obmedzenia niektorého priestoru. (Samozrejme /ako vždy/ nechávam to plne v Tvojej kompetencii. )
Inak, som dosť zvedavý, čo si na replíkov vymyslíš.

Tak píš ďalej nech sa to čím skôr dozviem.

[kasparova655365]

Děkuji, Pučku
Kailu jsem původně neměla v plánu ji tam dát, ale zdá se, že jsem udělala správnou věc Je tak roztomilá a šikovná
U těch zbraní jsem to myslela tak, že poprvé při jejich zapojeni chvíli trvá, než se přizpůsobí k lodnímu systému. Jinak jejich nabití je okamžité.

Další následující díl se bude rozhodně odehrávat jinak, jelikož se tam objeví nečekaní hosté. A jelikož se ta bitva bude odehrávat brzo, tak na Atlantidě nebudou mít Todda a tak Wraithové jsou venku z bitvy. To už bylo jasné, jelikož v tomto 15. díle nebyl Todd. Ustřihla jsem prvních devět dílů Atlantidy

A kdo si ještě nevšimnul, jsem se divila, tak Carson Backett žije, byl tam zmíněn.

Tak jo to beru byl to dobrej lékař a rozhodně lepší než ta doktorka a hlavně ona mi přišla trošku neschopná v oblasti no boje a nebo třeba na misi třeba když máš ošetřovat zraněného vojáka pod palbou.A já bych k nim dal naqadahoví generátor jelikož nemá ani metr tak se tam vejde a dá jim více energie.Ale jen jako podpůrný zdroj jako hlavní bych nechal to co tam už je.

Konečně jsem se dopracoval a dočetl poslední díly, které mi chyběly a už se dost těším na pokračování

[kasparova655365]

Jé, jakope... tebe bych tady nečekala, moc jsi mě překvapil.

Ale jak už jsem dříme zmínila, další díl bude až za týden. Ten nedělní díl, který ani není dopsaný, jsem nahradila speciálem.

kasparova655365: Taky bych se tu nečekal, ale když si z tebe St0rm tak utahuje, tak jsem chtěl vědět proč.

Ty speciály jsou vlastně co? Stejné postavy jako zde nebo nějaké změny? Či jakoby vedlejší dějové linie?

[kasparova655365]

Aha, tak proto Doufám, že si ty ze mne nebudeš utahovat?
Jinak k těm speciálům, ano, je to vedlejší dějová linie. Vůbec to nemá nic společného se Shipsem. V každém díle může být někdo úplně jiný. Třeba v první speciálu má někdo hodnost plukovník a v dalším major. Jsou to nezávislé speciálky

P.S.: Zabudol som v príspevku dopísať: "Som rád, že si konečne opustila origo líniu seriálu a už pokračuješ na pôde neprebádanej (svojej).

Z koho si utahuju? CO? Proč? Kde? Kdy a v neposlední řadě... Jak?

[kasparova655365]

Pučík: Taky už bylo načase. Další díl, který bude až za týden, jsem předělala celý Něco malinko tam možná zazní stejného, ale děj bude úplně jiný A zase jsem tam napsala rychlovku, takže tam bude zase překvápno. Ne v podobě Kaily, ale bude to bomba.

St0rmík: Asi vím, ne-li tuším, co tím jakop myslí, ale pro jistotu se ho zeptej


Edit: Pro všechny příznivce Shipsu mám dobrou zprávu, 16.díl byl před několika vteřinami dopsán Ale první část bude vydána až v neděli za týden.

Kasparova
I HATE YOU
já chci díl hned :'(

[kasparova655365]

A copak jsem ti provedla? Místo dílu byl speciál, tak to možná udělám i na Vánoce A stejně, alespoň si udělám zase náběh na další díl. Právě teď jsem ho začala psát

[kasparova655365]

Zdravím všechny čtenáře,
i když je to nečekané, tak zítřejší díl vydám dneska, jelikož jeden z mých oblíbených herců dneska slaví narozeniny. Nejspíše tušíte správně, kdo to je. A je to Martin Christopher, oslavenec třicátin-šestin . Proto jsem se rozhodla vydat díl dneska. Takže mu můžete dálkově poděkovat, jinak by byl díl až zítra a bůh ví kdy... Ani dneska se mi nechtělo vstávat z postele.

Takže končím s básněním a přeji krásné čtení nového dílu. A jako obvykle zanechte pod díle komentářík

Epizoda 16 : Všechny mé hříchy budou vzpomenuty, part 1

Galaxie Pegasus
M35-117, Atlantis
Doktorka Weirová v ranních hodinách sedí ve své kanceláři za stolem a popíjí teplý čaj, který si přinesla s sebou z jídelny. Za ten týden příprav na bitvu se stalo mnoho věcí a to nejvíce podplukovníku Sheppardovi, který se seznámil s novými lidmi, když se vracel s Jumperem z osazenstva na jiné planetě. Elizabeth při pročítání jeho hlášení se někdy zasmála, jelikož velitelka Cestovatelů, Larrin, je velmi atraktivní žena a Johnovi se velice líbila i přesto, že ho hodiny mučila. Od té doby, co ho propustila ze zajetí, ji nikdy neviděl. Ale jsou to teprve tři dny.
„Dobré ráno“, pozdravil ji John, když vešel do její kanceláře.
„Dobré ráno. Posaď se“, nabídla mu místo k sednutí před ní.
„Co tak brzo po ránu vzhůru?“ zajímalo Johna.
„Všechny čtyři lodě brzy opustí hyperprostor a podplukovník Marks potřebuje nutně s tebou mluvit. Prý má pro tebe velké překvapení.“
„Vážně? Pro mě?“ nechápal John, co by pro něj zrovna Marks měl.
„Ano, pro tebe. Kvůli tomu mi poslal subprostorovou zprávu. Jinak stanoviště Alpha už má doplněné zásoby. Vše proběhlo bez komplikací a pokračujeme podle plánu“, odpověděla Elizabeth.

Prostor, M35-117
Nad planetou v prostoru se objevilo velké vytvářející se hyperprostorové okno, ze kterého vyletěly všechny čtyři spojené lodě. Vepředu byla Odyssea, která zbylé lodě táhla za sebou.

M35-117, Atlantis, operační
Elizabeth s Johnem přišli do operačního, kde se k nim připojil i Rodney, který v ruce, jako obvykle, držel čokoládovou tyčinku.
„Už jsou tady?“ zeptal se.
„Přesně podle plánu“, odpověděla Elizabeth a během několika vteřin se v operačním objevili plukovníci Svitsová, Ellis a Caldwell, podplukovníci Marks a Carterová, malá Kaila a poručík Marksová. Brzy po nich se objevili majoři Barta a Sommerfeld, kapitáni Kleinman, Meyersová, Cooperová. Těchto dvanáct se zúčastní porady v konferenční místnosti, kde se k nim přidá Elizabeth, Rodney a John.
„Vítejte na Atlantidě“, přivítala všechny Elizabeth.
„Děkujeme“, řekli všichni zároveň.
„Jaký byl let?“
„Byl krátký“, odpověděl Kevin, ke kterému přišel John s otázkou: „Prý že něco pro mě máte?“
„Ano, mám. Vezměte si Jumper a leťte na I5J-803.“
„To je nějaký vtip?“
„Ne. Jen leťte, vsadím se, že budete rád“, řekl s vážnou tváří Kevin. John pohlédl na Elizabeth, která jen řekla: „Tak běž.“ John teda odešel z operačního a návštěvníci v doprovodu Elizabeth a Rodneyho šli do konferenční místnosti.

M35-117, Atlantis, konferenční místnost
Všichni usedli kolem stolů podél místnosti. Velitele seděli vepředu a zbytek jejich zástupců vedle nich. Jako první si vzal slovo Marks, jelikož měl vše v hlavě rozvržené.
„Krom toho, že vše bylo přesně do puntíku naplánováno, změnila se situace. Replikátorské lodě vyrazily dříve, než jsme předpokládali. Celý plán jsme museli předělat.“
„Jak moc předělat?“ zajímalo Elizabeth.
„O dost. Máme ale štěstí, někoho jsme při cestě potkali. Za pár hodin by tu měli být.“
„Koho?“ zeptal se Rodney.
„Nechte se překvapit. Mezitím my máme jiný úkol. Replikátorské lodě se rozdělily a operují samostatně po galaxii. Můžeme je začít ničit postupně, aniž bychom riskovali nějaké ztráty. Je to oproti předešlému plánu velké plus. Až poletíme na jejich domovskou planetu, nebudeme čelit všem čtyřiceti osmi lodím. Odyssea a Athena budou operovat ve větších vzdálenostech, jelikož mají ZPM. Daedalus a Apollo budou v bližší vzdálenosti, aby jim netrvalo moc dlouho se vracet, nebo přesouvat k dalším lodím. Podle stažených dat, které získal Sheppardův tým, jsme zjistili, že vyrazilo celkem dvanáct lodí. Jedna polovina je v blízkosti, kde byla původně Atlantida. Zřejmě ji chtějí znovu nalézt. Po této polovině půjde Daedalus s Apollem. Odyssea s Athenou se postará o tu druhou polovinu ve větší vzdálenosti“, seznámil Kevin ostatní s novým náhradním plánem, se kterým v předchozích dnech vůbec nepočítali. Doktor McKay se ozval pouze jednou, jinak jako ostatní jen poslouchal.
„I5J-803? Co je to za planetu?“ zeptal se po dlouhé době McKay, kterého stále v té jeho hlavince vrtalo, kam poslal Shepparda.

Prostor, I5J-803, Jumper – o tři minuty dříve
Podplukovník Sheppard s Jumperem vyletěl z brány, která se nacházela na orbitě planety. Brzy potom, co se tam objevil, začal přijímat rádiové vysílání. Přijal tedy hovor a na obrazovce se překvapivě objevila jeho drahá Larrin.
„Larrin.“
„Ráda tě vidím, Johne. Opět se setkáváme.“
„Tak tohle je to překvapení, o kterém Marks mluvil?“ zeptal se John.
„Přesně tak. Je hezčí, než jsi ty, ale on už je zadaný.“
„Tomu říkám lichotka.“
„Leť do hangáru dva. Vyrazíme na Atlantidu“, oznámila mu Larrin a přenos byl vypnut.
Jakmile Jumper zaparkoval v hangáru, Cestovatelská Aurora vstoupila do hyperprostoru.

M35-117, Atlantis – o dvě hodiny později
Hlavní porada skončila a všichni pomalu odcházeli z konferenční místnosti. Malá Kaila se nechala houpat Kevinem a Sam. Každý ji držel za jednu ruku a houpali s ní.
„Juchů.“
„Nezvykej si. Až vyrosteš, tak tě neunesu“, řekl Kevin.
„Madam, z hyperprostoru vystoupila neznámá loď!“ zakřičel ze svého místa Chuck.
„Kdo je to?“ zajímalo Elizabeth. Než mohl Chuck odpovědět na její otázku, ozval se Kevin: „Loď třídy Aurora, která patří Cestovatelům. Na její palubě je Sheppard.“
„Cože?“ vyprskla Elizabeth. Kevin se usmál a zapnul na svém uchu vysílačku.
„Miku, transportuj oba dva na Atlantidu do operačního.“
„Právě jsou transportováni“, zazněla během chvilky odpověď. Před všemi přítomnými v operačním se objevila Larrin s Johnem.
„Jsem doktorka Elizabeth Weirová, velitelka Atlantidy“, představila se.
„Jsem Larrin, komandérka a velitelka lodi třídy Aurora.“
„Larrin“, ozval se Kevin.
„Kevine, vy mě jen překvapujete“, řekla Larrin s úsměvem. Sam se to nelíbilo a tak divně zakašlala a stoupla před Kevina se slovy: „Jen pozor, Larrin. Tenhle je můj.“ Kevin chtěl vyprsknout smíchy, ale udržel to v sobě.
„Sam, ona se mnou neflirtuje. Koukni se pořádně a poznáš, kdo s kým flirtuje.“ Sam si po chvilce všimla, že John a Larrin se drží za ruce. Rukou si schovala tvář a hlavu sklonila na Kevinovo rameno s tichým slůvkem: „Trapas.“
„Jak to jde s přípravy?“ zeptal se Kevin a Sam se postavila vedle něj.
„Mluvila jsem s veliteli. Souhlasí, ale za podmínky, že ztráty budou minimální.“
„To je hlavní prioritou všech. Takže vyrážíme“, řekl Kevin. Po několika minutách byli velitelé a jejich zástupci přeneseni na své lodě, které vyráží na lov lodí třídy Auror. Larrin a její Aurora zůstaly na orbitě planety, kde vybraní inženýři začali s opravami, aby Aurora byla připravena na boj.

Prostor, Odyssey – o půl hodiny později
Z hyperprostoru v prázdném vesmíru vystoupila samotná Odyssea, jejíž první cíl se má objevit každým okamžikem.
Kevin dlouho nepilotoval Odysseu a tak seděl u pilotní konzole s Kailou na klíně. Jane seděla ve velitelském křesle otočená směrem k nim. Sam stála za nimi s tabletem v rukou, kde měla zobrazenou mapu pohybu Auror.
„Během pár vteřin proletí hyperprostorem kolem nás jedna Aurora.“
„Rozumím. Otevírám hyperprostorové okno“, řekl Kevin a tak i učinil.
Ve vytvořeném hyperprostorové okně z Odyssey se vynořila Aurora, která nečinně zůstala stát na místě.
Kevin ani na chvíli neváhal a použil paprskomety, díky nimž byla Aurora zničena během několika vteřin.
„Škoda, že jsme ty paprskomety neměli dříve. Nemuseli bychom teď tak spěchat“, řekl Kevin.
„Velká rada s tím pořád váhala a nemohla se shodnout, proto jste je dostali tak pozdě“, ozvala se Kaila.
„Já vím. Ale jakmile se vypořádáme s Replikátory, musíme pomoci Simům. Stále nemáme žádné informace, které by nám pomohli v nalezení Nica a ostatních unesených.“
„To budeme řešit, jakmile se vrátíme. Teď je naším hlavním úkolem zbavit se Replikátorů“, řekla Sam.
„Pravda. Vše nemůžeme dělat zároveň. Kde je další Aurora?“
„Jen dvacet minut letu. O5K-931“, odpověděla Sam.
„Zadávám kurs a vstupuji do hyperprostoru.“
Před Odysseou se vytvořilo hyperprostorové okno, do kterého vletěla.

Prostor, Lantea, Athena, můstek – o půl hodiny později
Athena vystoupila z hyperprostoru na orbitě Lantey, kterou ještě před týdnem osídlovala Atlantida a expediční personál.
Helen stála za Bartou, který měl na konzole zobrazené dálkové senzory, které zaznamenávají přílet Aurory.
„Deset vteřin do výstupu“, oznámil Barta.
„Nabijte paprskomety. Štíty na maximum. Jakmile vystoupí, palte“, rozkázala Helen a pohlédla před sebe, jelikož z můstku viděla výstup Aurory z hyperprostoru.
„Palte!“
Z Atheny se najednou začaly objevovat modré paprsky, které po sobě trefovaly Auroru. Po několika přesných zásazích se Aurora vypařila.
„Výborně. Vstupte do hyperprostoru, zastávka číslo dvě.“

Prostor, Daedalus, můstek – o půl hodiny později
Plukovník Caldwell přišel na můstek, když kapitánu Kleinmanovi zapípala konzole.
„Pane, Aurora, která k nám mířila, se najednou obrátila. Mění kurs.“
„Zřejmě Odyssea s Athenou uspěly a všechny Aurory najednou změnily kurs, jelikož se nás Replikátoři lekli. Najděte nejbližší Auroru, která je v prostoru, a leťte k ní“, rozkázal Caldwell a sedl do velícího křesla.
„Ano, pane.“ Meyersová našla další Auroru v jejich blízkosti a skočila s Daedalem do hyperprostoru.

M35-117, Atlantis, Elizabethina kancelář – o tři dny později
Odyssea s Athenou setrvávaly na orbitě planety. Jejich velitelé byli na Atlantidě v Elizabethiné kanceláři, kde probírají současnou situaci.
Svitsová s Marksem a Weirovou stojí u obrazovky, na které je zobrazen Ellis i Caldwell.
„Všichni se vrací na svou domovskou planetu“, oznámil Kevin.
„To je špatné, jelikož jsme jich zničili pouze osm. Stále jich nám čtyřicet chybí“, řekla Helen.
„Co teď budeme dělat?“ zeptal se Steven.
„Pár nápadů mám, ale každý z nich má velké háčky, kterých se jen tak snadno nevyhneme“, odpověděl Kevin.
„Který z nich je nejméně náročný?“ zeptala se Helen.
„Ani jeden. Všechny vyjdou nastejno“, odpověděl Kevin.
„Tak co navrhuješ?“
„Kde je McKay?“ zeptal se Kevin Elizabeth.
„Je ve své laboratoři“, odpověděla.
„Doufám, že nebude vadit, když si vytvoříme Replikátora? Budeme ho potřebovat, jestli máme uspět.“
„Vy jste taktizér, já jen přikyvuji dobrým nápadům“, řekla Elizabeth a Kevin tak odešel z její kanceláře.
„Vytvořit Replikátora? A to mi říkáte, že blázen jsem já“, ozval se Abe.
„A vy se divíte“, řekla mu na to Elizabeth a spojení mezi nimi a zbývajícími dvěma loděmi přerušila.
„Vy ho nemáte ráda, že?“
„Přesně tak. Díky němu a taky prezidentovi a generálu O’Neillovi jsme se dostali do takové situace, že jsme museli přesunout město“, odpověděla Elizabeth.
„Zřejmě jste byla hodně naštvaná.“
„Slabé slovo. Přímo jsem zuřila. Ale teď, když jsme v bezpečí, jsem v klidu.“

M35-117, Atlantis, Rodneyho laboratoř
Rodney nevěděl, co má dělat, a tak pročítal Atlantskou databázi, jestli v ní náhodou nalezne zmíňku o přístroji, který náhodou byl aktivován Kevinem.
„McKayi, nudíte se, co?“ ozval se zpozad Kevin. Rodney se ho leknul a málem spadnul z židle.
„Mám pro vás práci.“
„Vážně? Vy pro mě?“ divil se Rodney.
„Ano. Umíte vytvořit Replikátora, ne?“
„Ano, umím. Proč?“
„Potřebujeme nějakou zálohu, až poletíme na jejich planetu. Zbytek plánu vám řeknu, až budete s Replikátorem hotov“, odpověděl Kevin a odešel z jeho laboratoře.

M35-117, Atlantis, Elizabethina kancelář – o hodinu později
Všichni velitelé lodí se sešli u Elizabeth v kanceláři, kde všichni sedí v křeslech.
„Tak si shrneme, v jaké jsme situaci. Všechny lodě se vrací na svou domovskou planetu a zřejmě se budou věnovat stavbě nových lodí. Co budeme dělat?“ zeptala se Elizabeth.
„Když jsou teď pohromadě, tak máme jednu výhodu. Můžeme se jich zbavit najednou“, řekla Helen.
„To ano. Jenže máme pouze deset lodí. Pouhých pět může být v přední linii. Takhle moc šanci na výhru nemáme“, řekl Abe.
„Ne tak docela“, ozval se Kevin, když z dálky viděl Rodneyho, který k nim mířil.
„Úkol splněn. Už mi povíte, co máte v plánu?“ zeptal se Rodney.
„Jo, teď už mohu. Jestli máme vyřadit Replikátory na planetě, tak je musíme mít na jednom místě. Vždy jsme se snažili se zbavit pomocí A.R.G. V této situaci bych to navrhoval obráceně. Váš úkol teď bude, McKay, nastavit Replikátora tak, aby začal bloky Replikátorů přitahovat na sebe. Až budou na sobě navázány, jejich přitažlivá síla bude větší a větší. Dokonce to přitáhne i bloky z orbity, pak bychom neměli problém zničit zbývající lodě. Po několika minutách by měli být spojeni v jednu super-hustou kaňku.“ Všichni nechápavě pozorovali Kevina, který to na ně „vybalil“ ve velkém.
„Co hodláte pak dělat s tou super kaňkou? Nevytvoříme tím náhodou nějakého super-Replikátora o velikosti Godzilly?“ zeptal se John, který tam byl také.
„Chvíli jim potrvá, než se spojí. Ale to není hlavní. Chvíli jim bude trvat, aby se přizpůsobili novým podmínkám. Než zjistí, jak mají fungovat s novými parametry, budeme mít šanci se jich zbavit. Taky nesmíme zapomínat, že to spojení funguje na subprostorové úrovni, což jim pomáhá obejít normální odpudivé síly mezi jádry, až do bodu, kdy se jejich elektrony začnou spojovat s protony, a až se to stane, tak se usmaží.“
„Mluvíte o hustotě na úrovni neutronové hvězdy?“ zeptal se Rodney, který jediný z nich drží s ním krok v chápání.
„Přesně tak. Stačí, abyste do Replikátora nahrál kódu s novým příkazem. To je teď váš úkol. Zvládnete to?“
„Jistě. Dejte mi hodinu, než jej napíšu“, řekl stoprocentně jistý Rodney a odešel z Elizabethiné kanceláře.
„Odkdy se vy tak vyznáte ve fyzice?“ zeptal se John.
„Od té doby, co žiju se Sam. Někdy mluví ze spaní o astrofyzice a tak ji poslouchám. Po každý se dozvím něco nového a není na škodu se přiučit něčemu novému“, odpověděl Kevin a se zasmátím opustil kancelář.
„Stala se z něj třetí chodící encyklopedie. První je Carterová, druhý McKay a třetí on“, řekl John.
„To je na nich to nejlepší. Vždy si před misí vše naplánují, než na ni vyrazí“, řekla Helen.
„A co Cestovatelé?“ zeptala se Elizabeth.
„Všech šest lodí je na orbitě. Aurora je v plném provozu. U nich je vše v pořádku“, odpověděl John.
„To ráda slyším. Přesuň se na jejich loď a informuj je“, řekla Elizabeth.
„Jistě.“ John odešel z Elizabethiné kanceláře, kde zůstala její majitelka s Helen.

M35-117, Atlantis, Rodneyho laboratoř
Doktor McKay po příchodu do své laboratoře okamžitě sedl k počítači, ve kterém má uložené příslušné kódy Replikátorů. Jeden z nich, který byl na ploše, se zabýval právě přitahováním buněk nanitů na sebe. Otevřel kód a zobrazil si ho na velkoplošné obrazovce, která byla dotyková. Kód byl natolik rozsáhlý, že málokdo se v něm vyzná. Rodney stoupnul před obrazovku, na které si aktivoval klávesnici a začal s úpravami kódu.
Po několika minutách namáhavé práce za ním přišel Radek, kterého to také zajímalo. Stoupnul s kávou v ruce vedle něj a sledoval obrazovku. Rodney na něj nechápavě pohlédl a Radek mu řekl: „No tak pokračuj.“ Rodney už tak měl dost práce, takže raději dělal, že nic neslyšel a pokračoval v práci.

Prostor, M35-117, Cestovatelská Aurora
Podplukovník Sheppard podle Elizabethiného přání se nechal přenést na Cestovatelskou Auroru, kde na něj čekala Larrin.
„Shepparde, co tě sem vítá?“ zeptala se ho Larrin, když se najednou objevil na můstku. Vstala z velitelského křesla a přišla k němu blíže.
„Poslala mě Elizabeth, abych tě informoval o plánu, který právě teď probíhá. Zbylé se dozvíš v zasedací místnosti, až bude vše připravené“, odpověděl John a přiblížil se k ní natolik, že se málem dotýkali.
„Pojď za mnou“, pobídla ho a odešla s ním z můstku.
Když procházeli chodbami Aurory, při chůzi potkali pár inženýrů z pozemských lodí, kteří provádí nezbytné opravy.
„Tak povídej. Co máte v plánu?“
„McKay vytvořil Replikátora, do kterého nahraje program, aby na sebe přitáhnul Replikátorské nanity. Co hodlají pak udělat, to nevím. Ale mělo by to prý stáhnout i Replikátory, kteří budou na Aurorách, takže budeme mít větší šanci je likvidovat“, odpověděl John. Spolu s Larrin vešli do velitelské kajuty, kterou právě osídlovala Larrin. Oba sedli ke stolu a opřeli se lokty o stůl.
„To zní zajímavě.“ Larrin pomalinku natáhla ruku a dotkla se Johnovy ruky.
„Za hodinu by to měl mít McKay hotový, takže…“ Larrin ho nenechala domluvit a přiložila mu prst na ústa.
„Výborně. Takže máme hodinu“, řekla Larrin a sedla Johnovi na klín. Jemu se to líbilo a tak nečekal a začal líbat Larrin.

To be continued

tak, dekuji a gratuluji Martinu Christopherovi, ze se dneska narodil. A tobe zase pisu skvely dil a nasel jsem tam asi 4 chyby, ale nebudu ti je tu vypisovat