), tak já, zcela svěží, se po pouhém jednom dni (rekord) hlásím opět do služby s novou částí posledního dílu 1. série...snad se vám bude líbit alespoň tak jako včerejší a že to náležitě oceníte a ohodnotíte
20. Díl (Vládce - Sovereign) PART III
Mléčná Dráha, Země, 20. Května 2010
Jen několik hodin po opětovném odletu Hammonda z orbity Země se na tomto téměř totožném místě objevilo několik nových hyperprostorových oken, z nichž ve velkém stylu vylétlo dvanáct zlato-černých pyramidových lodí, které Země očekávala o něco později. Všichni velitelé pozemských lodí pohlédli skrz okno, jak se před nimi formuje bojové uskupení, které ihned po výstupu navázalo kontakt.
„Teal’cu, vítejte,“ přivítal statného Jaffu a jeho doprovod plukovník Davidson, který byl o příletu posil z Omegy předem informován.
„Je mi ctí bojovat po vašem boku, plukovníku,“ uklonil se Jaffa a nařídil ostatním lodím zaujmout místa po obou bocích bojové formace.
Generál Landry přílet posil sledoval na monitoru, který přenášel data z Atlantidy a jejich dálkových senzorů, které konečně zaznamenaly Ba’alovu flotilu mířící k modrému klenotu Mléčné Dráhy.
„Sujanho, informuj prosím naše lodě, za osmnáct hodin to všechno začne,“ upravil si frčky na pravém rameni a odebral se do své pracovny, z níž informoval prezidenta Obamu o novinkách.
Mléčná Dráha, K7I-52F, 21. Května 2010
Nad další z Ba’alových nových planet vyňatých z obyčejné mapy hvězdných bran se přímo na orbitě, poblíž pětice Ha’taků rozvlnilo maskovací pole, které doposud ukrývalo pozemskou loď třídy Daedalos – Hammonda. Jeho zbraně byly rozpáleny do ruda a v pravé chvíli smetly svoji silou jeden Ha’tak, který nevydržel nápor čtveřice asgardských paprsků podpořené koncentrovanou palbou předních railgunových stanovišť a několika raket.
„Držte poškozené emitory mimo hlavní palbu,“ ujistila se Carterová, že Cooperová rozuměla a řídí se dle toho.
Hammond proto zaměřil další Ha’tak v přímém zorném a hlavně palebném poli, v němž se již podruhé během krátké chvíle objevila rozžhavená tyrkysová plazma. Tentokráte ale neměl Marks příliš štěstí a druhá pyramida tak nenásledovala svoji sesterskou loď, což trochu zbrzdilo plán na rychlé dobytí orbity s následným ulevením poškozených emitorů, které se ocitly pod silnou palbou.
„Připravte výsadkový tým a nastavte k Ha’takům postupně oba boky, abychom mohli pálit alespoň jednou asgardskou baterií,“ mnula si Sam zpocené ruce a nervózně přešlapovala na místě, protože věděla, že touto taktikou mnohonásobně prodlouží boj.
Na druhou stranu to bylo jediné možné řešení, protože konfrontace za použití čelních poškozených emitorů nemuselo mít dlouhého trvání. I tomu se snažil vyhnout Thor, který se rychlostí světla naboural do počítačové sítě a svého vytvořeného přítele poslal do nejtěžších končin. Podprogram v podobě UI se provrtal přes vedlejší systémy do těch důležitých, kde zaměstnával IT techniky, kteří se chystali na vypnutí počítačové sítě. Zrovna, když chtěl Ba’alův podřízený vypojit počítačovou síť, protnula jeho hlavu dvojice kulek. Mozek rozprsklý po monitoru pomalu stékal dolů a k padající mrtvole se brzy připojila i zbylá dvojice techniků, kteří prozatím bojovali s Thorovým podprogramem.
„Hammonde, tady Jackson, hlavní počítačová místnost je naše,“ spustil zbraň na své břicho a usedl k počítači, po němž ještě stále stékaly kousky mozku.
„Fuj,“ otřel kapesníkem krev a zahodil jej vedle první mrtvoly, která mohla zhatit smělé plány.
Thor se mrštně vypořádal s Ba’alovými obrannými prvky a pronikl do úložiště dat, z něhož zjistil, že Vládce sem byl přesunut jen několik dnů před Hammondovým útokem. To koneckonců dokazoval i pulzující bod na jeho senzorech.
„Sam, do té stíněné místnosti naše transportéry neproniknou, je dokonale stíněná a ani já do ní neproniknu. Celá ta místnost je obehnána počítačovými terminály, které kolem jejich systémů udržují více jak sedmdesát firewallů a několik obranných, ale i útočných programů, s nimiž bych si v takovém množství neporadil. Dokonce by mohli proniknout na loď, což by mohl být problém,“ vzdal dobývání místnosti s Vládcem hned na samotném začátku, aby neohrozil loď a posádku.
Jen pro jistotu ukončil spojení se svým podprogramem, který nechal v „žilách“ zařízení kolovat a páchat škody, kde to jen šlo.
„Nevadí, byli jsme na tuto alternativu připraveni,“ pochválila Thora, že alespoň vyřadil většinu obranných složek, které byly uzavřeny ve svých sekcích, a eliminoval riziko pro útočné týmy na minimum.
Ty už byly v půlce cesty k místnosti, když je přepadla dvojice nažhavených mužů, kteří zpoza výčnělků zastřelili jednoho muže a druhému poranili pravé stehno. Kdo mohl, ukryl se stejně jako obránci za výčnělky a když ustala jedna palba, spustila druhá strana tu svou v marné snaze někoho zasáhnout.
„Na tohle nemáme čas,“ kývnul Daniel na jednoho z mariňáků, který vytáhl granát a hodil jej do chodby.
Jeden z Jaffů schytal velkou spoustu šrapnelů, ale druhý byl perfektně skryt před explozí, což mu alespoň na chvíli zachránilo život. Když vykoukl ze svého úkrytu, schytal mezi oči hned dva olověné projektily vytvářející na zadní stěně podobný obrazec jako před malou chvílí na monitoru v počítačové místnosti. Naproti tomu Hammond dostával bez pořádného palebného prostoru pro své asgardské paprsky řádnou čočku. Jiskry na můstku létaly odevšud a přepěťová energie se spontánně uvolňovala z poškozených obvodů, které už stihly zabít dva členy posádky. Railguny na proniknutí štíty nestačily a rakety zbraňový specialista šetřil na Ba’alovu flotilu, která se k Zemi blížila víc a víc.
„Štíty na dvaapadesáti procentech, další emitor štítu poškozen,“ sledoval Marks data ze senzorů a těšil se, až Carterové dojde trpělivost.
„Cooperová, loď přídí k Ha’takům,“ došlo na Marksova přání, což mu po natočení lodě umožnilo ihned vyslat čtveřici paprsků. Dva se zakously do štítů, jeden jej lehce líznul a poslední prolétnul kolem uhýbajícího kolosu. Marks hnal ihned veškerou dostupnou energii do zbraní a spolu s railguny po krátké chvíli poslal třetí z pěti plavidel do naquadaho-zlatého nebe.
Danielův útočný tým mezitím zpacifikoval i druhého Jaffu, jehož tělo bylo protkáno velkým množstvím šrapnelů a s čistou cestou se vydali otevřeným koridorem k místnosti, která byla dokonale hlídána. Šest Kull bojovníků se systematicky rozmístilo vedle naquadahových výčnělků za nimiž se schovávalo více jak tucet po zuby ozbrojených Jaffů.
„V té místnosti za nimi je Vládce,“ ukázal Daniel jednomu z mužů přes roh, kam Kull bojovník poslal několik zlatavých pulsů zakusujících se do stěny.
„Napočítal jsem nejméně šest Kull bojovníků a bůh ví kolik Jaffů,“ podíval se Danielovi do očí a ještě jednou vykoukl zpoza rohu.
„Tím v životě neprojdeme,“ sýčkoval a naznačoval svým mužům za sebou počet nepřátel.
„Navíc se bojím, že technikové z jiných počítačových místností po celé základně proniknou Thorovými záplatami,“ hluboce se nadechnul a rybičkou skočil na druhou stranu chodby, aby byla pokryta i opačná strana palebného pole.
„Sam, tady Daniel,“ vymyslel Daniel jiný plán, ale vysílačka byla hluchá.
„Sam, tady Daniel, slyšíš mě?“ zkoušel to znovu, ale jediné co se mu dostávalo, byl šum.
Hammond se konečně vypořádal se čtvrtým Ha’takem, za což zaplatil kompletním vyřazením jednoho z předních emitorů, který už delší dobu snášel tuhou palbu žlutých energetických pulsů. Thor okamžitě poupravil štít, aby tekoucí energie ignorovala téměř zničený emitor a zbývající, aby se podělily o pokrytí prázdného místa, jímž pronikly tři pulsy, z nichž dva zasáhly Hammonda do nosu hlavní konstrukce a jeden téměř dokonale strefil anténu subprostorového vysílače.
„Madam, ztratili jsme komunikaci a subprostorový vysílač,“ oznámil jeden z operátorů a sledoval průběh boje skrz přední čelní průzor.
Poslední pyramidová loď nabrala kolisní kurz s Hammondem a z dostatečné vzdálenosti ještě ostřelovala slábnoucí štít, který konečně začal kolabovat.
„Madam, náraz Ha’taku nás vezme s sebou,“ s hrůzou v očích sledoval Marks, jak se vzdálenost mezi Hammondem a posledním obráncem orbity krátila.
„Úhybné manévry,“ snažila se Sam s nevyhnutelnou situací něco udělat, zatímco Marks opět nabil všechny čtyři asgardské baterie mířící dopředu a jednou jedinou salvou vyřadil obráncovi energetické bariéry, které mu dovolovaly ještě chvíli pokračovat.
Když už zbývalo posledních sedmdesát kilometrů, černý kolos se v záři autodestrukce rozplynul do miliard menších či větších kusů bičujících Hammondův kolabující štít a planetární atmosféru, v níž menší kusy bezpečně shořely. Thor se uvolnil ze svého zaměření a ihned se vrhnul na zprovoznění důležitých systémů, jimiž byly komunikační a transportní uzly, které šly částečně nahradit samotným počítačovým jádrem.
Daniel se svými týmy mezitím přepadl poslední hlídky, které vehementně, zuby nehty držely výhodnou pozici před poslední místností a kropili řady útočníků, co jen šlo. Frekvenční emulátory na pozemských zbraních pálily po častěji vystupujících hybridech v černém pancíři, který je dokonale chránil před všemi myslitelnými zbraněmi. Jednomu z útočníků se však podařilo vystupujícího Kull bojovníka zasáhnout přídavnou utilitkou na jeho P-90ce do pravé ruky, což jej vyvedlo z míry a co jeden muž započal, dokončil druhý, který zrovna vykoukl zpoza rohu a sundal jednoho z obránců. Skóré se vyrovnalo, na každé straně jeden mrtvý.
„Tohle nemá cenu,“ křičel velitel útočných složek na Daniela, kterému stejně jako jemu docházely náboje a nápady jak obránce vylákat z jejich „zákopů“.
„Mus…“ proletěl těsně kolem Daniela jeden z pulsů zakusující se do stěny za jeho zády.
„Musíme je vyhodit do vzduchu,“ křičel na druhou stranu, kde už si všichni přichystali jeden granát.
„Teď už to musí vyjít!“
Daniel a zbytek pozemských jednotek vykoukli zpoza rohu a společně do chodby vhodili dvacet granátů, na něž se zaměřili Kull bojovníci a svými rychlopalnými zbraněmi ničili letící předměty ještě ve vzduchu. Exploze ohlušovali každého, kdo si nechránil uši a i šrapnely si sem tam našly cestičku na pozemské vesty nebo jaffské tuniky. Zničení granátů však vyžadovalo vykouknutí obránců, což lidem poskytovalo úžasnou příležitost vyřídit je pěkně po staru. Všichni vběhli do chodby a ještě za běhu sundávali jednoho Kull bojovníka za druhým, přičemž se nezapomněli schovávat za výčnělky, k nimž mířili. Tři muži přišli o svůj život, ale plán se neminul účinkem. Všech pět zbývajících Kullů se sesunulo k zemi a zbylé granáty dopadly do zadní části obranné formace, kde šrapnely a exploze napáchaly řádnou škodu. Nikdo nezůstal nedotčen. Větší poranění však zabila jen pár Jaffů a zbytek ještě stihl do chodby vystřelit spalující puls a vhodit jaffské verze omračovacích granátů.
„Kryjte se,“ ozvalo se ze zadních řad, když se chodbou prohnalo několik ran ze zat’nik’telů eliminující většinu granátů.
Poslední dva prošly skrz příchozí palbu a poslaly do kolen všechny muže a ženy z paluby Hammonda. Senzory na Hammondovi zapípaly, když všechny lokátory naráz přešly do delta fáze, při níž byli všichni členové útočných týmů uvedeni do stavu bezvědomí.
„Sam, všichni naši lidé jsou v bezvědomí,“ objevil se vedle opocené velitelky Hammonda Thor, sledující senzory známky životů na základně.
„Jak jsou na tom transportéry?“ doufala Sam, že se už technikům podařilo zaplátovat škody.
„Vydrží asi jen jeden přenos,“ přiznal strach z výdrže tohoto systému Thor a na příkaz zaměřil obránce, kteří se během mžiku zhmotnili v prázdnotě samotného vesmíru.
Štěstí tentokráte stálo na straně pozemšťanů, neboť transportní systém vydržel a akce mohla pokračovat.
„Vy, vy a vy…“ ukázala Sam na tři muže hlídající vstup na můstek: „…půjdete se mnou,“ rychle odběhla do nedaleké zbrojnice, kde se napakovala nejrůznějším vybavením a pro jistotu na tuto akci přizvala i zbylé dva obranné týmy, které na palubě Hammonda zbývaly.
„Naši lidé jsou v bezvědomí. Tým SGH-4 zajistí perimetr a pětka půjde se mnou pro Vládce,“ rychle načrtla postup a nechala se spolu s oběma týmy a dalšími třemi lidmi přenést na poslední polohu Danielových týmů.
Sam ihned přiskočila ke svému příteli, zkontrolovala tep a nechala čtvrtý tým, aby je zkusil jemně probrat z bezvědomí. Muži z batohů vytáhli čpavkovou tyčinku, lehce ji rozlomili a dali přičichnout každému členovi zvlášť.
„Kurva fix, dejte to do prdele,“ probral se jeden z mužů, ohlušený a oslepený, netušíc kde se nachází.
„Klid seržante, posily jsou zde,“ uklidnil muže, posadil jej ke stěně a přešel k dalšímu, který se strachem z neznámého černého prostoru trhal ze strany na stranu.
Sam spolu s týmem SGH-5 přešla ke dveřím, jejichž ovládání bylo vyřazeno a spáleno do posledního krystalu.
„C-4,“ podívala se do své kapsičky a ke své ještě přidala jednu od majora Brookse.
„Všichni se kryjte,“ zařvala Carterová a vyčkala, než druhý tým za pomoci tří dalších mužů ukryjí odpadlíky za výčnělky, které posloužily svému účelu.
Dnes již po několikáté se celou chodbou a blízkým přilehlým komplexem nesla obrovská, těla a ušní bubínky trhající exploze, která rozervala naquadahové dveře na malé kousíčky a svoji silou zabila hned tři Jaffy poblíž dveří čekající trošku jiné otevření. Kdo měl, vhodil do místnosti kouřový granát a snad každý zapojil na své zbrani přídavný emulátor, který se v brzkých chvílích náramně hodil. Místnost prostého vzhledu měla stejně jako chodby vícero výčnělků, za nimiž se schovávali jednotliví obránci ať už čistého jaffského, nebo hybridního původu. Od teď už to byla taktika všechno nebo nic. Kouř zakryl všem výhled a z nastalé přestřelky se stal nepřehledný guláš, po němž na zemi zůstala ležet více jak polovina pozemských příslušníků. Naproti tomu se v řadách Ba’alových řadách ze země nezvedl nikdo. Sam si rychle obvázala krvácející bok a lehkým vrávoravým krokem došla doprostřed místnosti, kde se na velkém podstavci přikrytém průhledným čirým křišťálovým sklem ukrývala zbraň antického původu.
„To je Vládce,“ přispěchal do místnosti již lehce zorientovaný Daniel.
„Zdá se, že je opravdu aktivní a vydává malé energetické záření,“ pečlivě si prohlédla lehce zabarvený prostor kolem samotného vládce.
„Je to bezpečné?“ podíval se Daniel a chtěl zvednout poklop.
„Radši ne, Danieli,“ vzala si od jednoho z Jaffů tyčovou zbraň a když byli dva muži na svých místech, rozstřílela nohu podstavce, což mělo za následek uvolnění zbytku celku a samotné vypojení elektromagnetického rušení.
V tu chvíli všechny muže a ženy, živé, zraněné i mrtvé obalilo bílé světlo transportující je na palubu prozkoušeného Hammonda.
„Marksi, informujte Zemi, že máme Vládce, já si skočím na…“ upadla Carterová do bezvědomí a složila se na zem.
Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Několik hodin před úspěšným získáním drahocenného artefaktu se mohutný naquadahový kruh v podzemí Cheyenské hory opět roztočil a hladina energie se jako již tradičně rozvlnila.
„Neoprávněná mimozemská aktivace,“ ohlásil Walter do reproduktorů, aby generál Landry seběhl ze schodů.
„Ty schody mi dělají čím dál větší problémy,“ chytil se Walterovi židle a lehce si promnul pravé koleno.
„Koho tu máme, Waltře?“ uviděl zvednutý štít, který po obdržení IDC Walter vypojil.
„Generál Brown z Omegy, pane…“ uviděl zahalenou postavu, která prošla horizontem události:
„Prý nám posílá důležitého hosta,“ zamířili všichni přítomní vojáci na nové příchozího, který se ani nehnul, avšak nebylo na něm znát, že by se namířených zbraní nějak obával.
„Důležitého hosta?“ prohlédnul si postavu na rampě, než se rozhodnul seběhnout i zbytek betonových schodů odkud už to byl jen kousek do místnosti s naquadahovým obrem.
„Frank nám pr…“ začal mluvit již od otevřené přepážky, ale hábitem zahalená postava nelenila a sama se ujala slova:
„Generále Landry, je mi ctí vás poznat,“ zvednula příchozí postava kapuci stejné barvy, která konečně odhalila bruneta středního věku, jenž svou výškou a pro jeho rasu typickým oblečením prosvítajícím skrz mezery v otevírajícím se hábitu dal vytušit, kdo by mohl být.
„Janus?!“ zůstal generál stát na místě jako opařený a podobně na tom byli i jednotliví vojáci, kteří se s živým Antikem setkali z větší části vůbec poprvé.
„Vidím, že mě má reputace předhání,“ zavtipkoval Janus a i přes zbraně mířící na jeho nechráněné tělo pomalu scházel po rampě směrem ke generálovi.
„Em…pohov,“ uvědomil si Landry, že na něj míří odjištěné zbraně, což mu připomněl jeden z vojáků, který Januse upozornil, že bude střílet, pokud okamžitě nezastaví.
Janus nabídnul Landrymu ruku, a když si jí potřásli, Hank se ujal role hostitele a pobídl Januse, aby jej následoval do zasedací místnosti.
„Určitě se neurazíte, když se zeptám…ale,“ věděl Janus naprosto přesně, na co se chce Landry zeptat.
„Ne, již nepatřím mezi povznesené,“ usmál se Janus a všimnul si potíží, s nimiž se Landry potýká při chůzi po schodech:
„Vlastně za to svým způsobem mohou vaši lidé,“ narážel na několik měsíců starou misi, při níž posádka Daedala narazila v Pegasu na opuštěnou asgardskou loď, v jejímž centrálním jádře nalezli poškozenou mysl dřívějšího vůdce Asgardů – Odina:
„Ale byla to čistě moje vlastní přičinění, díky němuž jsem byl vypovězen do Pegasu,“ dodal ke svému dřívějšímu prohlášení, které si mohl Landry špatně vyložit.
„Hm…četl jsem zprávu plukovníka Carterové, která se zmiňovala o vašem zjevení při Odinově nervovém zhroucení. Vlastně se o vás zmiňoval i plukovník Sheppard,“ vystoupali oba přes poslední schod do zasedací místnosti, kde mohli v poklidu a nikým nepozorováni pokračovat v rozhovoru.
„Žádal jsem jej, aby si moji přítomnost na Omeze nechal jen pro sebe…“ zasáhnul Landry, který nechtěl Sheppardovi nijak uškodit:
„Bohužel neměl na výběr a jako můj podřízený musel odůvodnit svoji neplánovanou návštěvu odvrácené strany Omegy,“ dokázal Janus až nyní pochopit, co vedlo k jeho prozrazení:
„Ale nemusíte se bát, já jsem jediný, kdo o vás tady na Zemi ví…nebo alespoň věděl, abych byl přesnější,“ usmál se na Januse, který úsměv opětoval a svlažil hrdlo.
„Ale dost o minulosti,“ napil se i Landry, který následně pokračoval:
„Čemu vděčím za vaši návštěvu?“
„Prosím, neurazte se, ale skutečným důvodem mé návštěvy nejste vy, nýbrž generál O’Neill.“
„Ale Jack…“
„Vím o jeho zranění a právě kvůli němu jsem tu,“ zajiskřila Hankovi v očích naděje, kterou Janus následně potvrdil:
„Mohu mu pomoci, ale musím jej vzít s sebou na Omegu, na svoji základnu,“ nechtěl se s Landrym dělit o více informací, což Landrymu sdělil přes telepatické spojení, které při jejich setkání využil již podruhé.
„Chápu,“ kývnul Landry na znamení pochopení a nechal si zavolat plukovníka Shepparda, který stejně neměl momentálně co dělat.
„Plukovníku, doprovodíte Januse i s generálem O’Neillem zpět na Omegu,“ uvedl jej hned ve dveřích do obrazu a nechal jej se přivítat s Janusem.
„Hned jak to bude možné, vraťte se, Ba’al tu za pár hodin bude,“ chtěl svého nejlepšího střelce zpět u kormidla co nejdříve.
Janus se Sheppardem odešli do spodní garáže, kde usedli do pohodlných křesel malého jumperu, do nějž po několika dlouhých minutách dorazilo i trio doktorů převážejících zmrzačené tělo generála O’Neilla na typickém nemocničním lůžku. S Janusovou pomocí lůžko upevnili v nákladovém prostoru, a když bylo vše připraveno, zvedl John kotvy a zamířil s jumperem do středu vlnící se energetické hladiny.
Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
John zastavil těsně před vraty, které mu musel otevřít operátor hlavního počítače.
„Cesta je volná,“ ozvalo se v interkomu a jumper se třemi lidmi na palubě poměrně slušnou rychlostí zamířil skrz zúžené prostory příjezdové cesty k vnějším vratům, které se taktéž ovládaly manuálně. Operátor je otevřel stejně jako ty přední a umožnil zelenému plavidlu zamířit ven z komplexu, který se se zvyšující vzdáleností čím dál tím víc zmenšoval.
„Hodně jste pokročili od mého posledního přeletu,“ pozoroval stavby, rostoucí jako houby po dešti.
„Snažíme se,“ zkontroloval pohodlí generála O’Neilla a díky navigačnímu majáku, na nějž se John pomocí senzorů napojil, navedl svoji prťavoučkou loď k rozpracované základně.
„To si ze mě děláte pr…“ zasekl se uprostřed slova:
„Jak se vám to podařilo tak rychle postavit?“ hleděl na Januse, který se jen usmíval a navedl Johna k přistání.
„Stavba pomocí nanitů je jednoduchá a velice rychlá.“
„No to vidím,“ usmál se a opatrně s jumperem přistál na přistávací plošině.
Ta se stejně jako před rokem a čtvrt v asteroidu zasunula hluboko pod povrch, kde se oběma mužům přímo před nosem vytvářela nová chodba rostoucí zhruba metr za den:
„Jak vidíte, chodby rostou zde, zde a zde,“ ukázal na tři červené body značící aktivitu nanitů: „Jakmile budou chodby a příslušné pokoje dokončeny, nanity se samy zničí a nezůstane po nich ani stopa,“ uklidnil Johna a pomohl mu s odpoutáním lůžka.
„Co Gaia a…“ nemohl si vzpomenout na jméno malého štěněte.
„Parva,“ připomněl Johnovi jméno.
„Jo…Malá, že?“ nebyl si jist správným překladem do angličtiny.
„Ano, i když už trochu vyrostla,“ rozvázal poslední uzel a spolu s Johnem vytlačil lůžko i s generálem O’Neillem do nitra základny.
Janus precizně navigoval a John řídil neposedné lehátko, jehož přední kolečka chtěla jet dopředu a zadní doprava.
„Blbý lehátko,“ kopnul do zadního kola.
To se natočilo do leva a teď byl John v pasti. Sehnul se, pootočil obě do správné polohy a lehce je přibrzdil, aby držely požadovaný směr, což slavilo účinek a Johnovi se konečně dobře jelo. Oba nastoupili do objemnějšího transportéru a ten je přenesl přímo na ošetřovnu, která byla vybavena mnohem moderněji než ta samá na Atlantidě.
„Tatí,“ uslyšel John za sebou Gaiu, kde s malým štěňátkem v náruči stála roztomilá rozčepýřená slečinka.
Položila Parvu na zem a cupitala za Johnem, aby ho mohla obejmout. John ji chytil do obou rukou, vyhoupl si ji do výšky obličeje a dal jí pusu na tvář.
„Vidím, že jste překonal prvotní šok,“ pozoroval naprosto odlišné chování, než kterému byl svědkem na Proculu.
John se na malý moment zarazil, a když si uvědomil, co se děje, položil Gaiu na podlahu, rozcuchal jí vlasy a s úsměvem na rtech Janusovi odpověděl:
„Rodičovský instinkty, nebo co,“ lehce se začervenal a pošimral malé štěně na krásném růžovém bříšku, což se Parvě náramně líbilo.
Malé rozverné štěně svými mléčnými jehličkovitými zuby chytlo Johna za prst a trhalo. Gaia se smála a John bolestí rudnul v obličeji. Janus všechny tři jako pyšný otec pozoroval a připíchnul Jacka na kapačku, která mu dodávala potřebné výživy.
„Gaio, zlatíčko,“ přivolal Janus Gaiu k sobě, zvednul ji na postel a něco ji pošeptal do ucha.
Gaia natáhla ruce před sebe, zavřela oči a začala se soustředit, přičemž se jí dlaně „rozsvítily“ do žluta a směrem k Jackovu tělu z nich začala vycházet pozitivní silná energie, s níž jí pomáhal i Janus, který jejímu tělu předával svoji energii. Vypadalo to jako obřad Noxů, kteří na rozdíl od Antické dvojice zpívali a museli se částečně krýt, což Januse ani Gaiu nebrzdilo. Když byla Gaia na pokraji vyčerpání, Janus jí zastavil a pořádně unavenou ji uložil do vedlejší postele, kam položil i Parvu a pozoroval, jak malé štěně vedle spící Gaii taktéž usíná.
„Ještě nedokáže vyléčit generála O’Neilla během jediného procesu,“ vysvětlil Johnovi, co se stalo:
„To bude umět až za několik let, kdy se její vnitřní síla naplno rozvine a s potřebným tréninkem i vyvine,“ zavedl Johna do jiné místnosti, aby nerušili spáče.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ