StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

Sujanhi u tohohle jsména si nejsem jistý, ale stejně bych tam napsal tvrdý...
Jinak díl bezva finále bude stát za to... Už se moc těším...

Opet super.

Deadale, Deadale, Deadale. Už zas ti to musím napsat, ale už mě to vážně nebaví Super Díl!!! a nevím, co budu dělat běhěm té Vaší pauzy.

Super díl.
Těším se na Středu.

Dávam Ti pochvalu - za túto, aj predošlú časť.
Dobré časti. Už som dosť zvedavý na to, ako sa bude dariť (a nakoľko to píšeš ty , tak aj nedariť) Zemi v nasledujúcich častiach.

ještě jsem chtěl počkat s reakcemi až se jich tu pár nastřádá, ale Puk mě prostě "vyprovokoval" a nemůžu prozatím alespoň na jeho reakci nereagovat...

začínám si myslet, že bych měl změnit svůj styl...samej happyend, abyste mi taky azčali někdy důvěřovat, že i když jde o finále, tak že to může dopadnout dobře...to bych ani nemusel psát druhou sérii, kdyby to nedopadlo dobře...nebylo by z čeho, že?

ale samozřejmě máte své názory a já vás nebudu přesvědčovat o opaku, od toho jsou má slova v podobě dílů

V poslednej dobe je na fóre "módne (happy, cool ...)" a neviem čo ešte, ak autor zlikviduje všetko čo môže a občas aj čo nemôže (aspoň podľa "niekoľkých" čitateľov).
A preto ten koment, ale naozaj som zvedavý ako bude Tvoj príbeh pokračovať.

Mno, moji milí, mladí...i starší čtenářští přátelé. Poněkud zvláštní úvodní věta, nemyslíte? No, to ale popocházím směrem, kam jsem nechtěl, což samozřejmě zdrží jen o vteřiny, ale i tak to dokáže napovědět o slabší duši mé maličkosti, která se rozhodla, že přece nebude ta zlá a poskytně vám na Vánoce dárek jak se patří...a jelikož je to druhá z pěti částí finále StarGate: Intervention, považuji tento dárek za více než vhodný, vzhledem k jeho obsahu a situaci...

a zdržování bylo dost, plkání o blbostech taky...radši to ani nečtu, protože bych se hanbou propadl, ale co už....

mně nezbývá nic jiného než vám popřát příjemné počtení, s tím spojené zpříjemnění Vánoc, spoustu dárků, lásky a tepla u rodinného krbu a doufám, že vás dnešním dárkem nezklamu a že se budete těšit na zítřejší regulérně vydávaný díl, který stejně jako tento přečetl a opravil Jakop jemuž touto cestou také děkuji a přeji příjemné prožití svátků

20. Díl (Vládce - Sovereign) PART II

Mléčná Dráha, M9H-36P, 19. Května 2010
Po téměř jednodenní dlouhé cestě se na samotném okraji obrovské sluneční soustavy, v níž si poslední z Goa’uldských vládců soustav Ba’al vytvořil novou hlavní planetu svého impéria, konečně objevil George Hammond. Hammond se zapojeným ZPM, které si vypůjčil od hlídkující Odyssey, ihned přešel na maskování, aby se vyhnul nechtěné detekci a pro jistotu obletěl blízký měsíc, který planetě sekundoval jako její přirozená družice.
Po téměř nekonečné čtvrt hodině se Hammond konečně přiblížil dostatečně blízko svému cíli, což mu umožnilo využít sílu a preciznost svých senzorů, které pracovaly na plný výkon již od opuštění hyperprostoru.
„Madam, na měsíci zachytávám několik energetických signatur,“ zaměřil senzory na jednu z nich, aby usnadnil Thorovi práci, načež se vrátil zpět k sledování senzorů, které prozatím nenaznačovaly žádnou loď v bezprostřední blízkosti měsíce.
„Thore, co máš?“ předklonila se Sam ve svém křesle a s bradou podepřenou palcem a ukazovákem pečlivě sledovala vykreslující se holografickou mapu skenovaného objektu.
„Pokud bych mohl hádat, tak konkrétně tato část, kterou jsem ti detailněji proskenoval, bude pouze nadzemní část obrovského komplexu z větší části podzemních továren. Ta není nijak zvlášť stíněna oproti té podzemní, kde zřejmě probíhá vývoj nejnovějších zbraní, štítů a mnoha dalšího,“ pouze odhadoval účel takto ohromného komplexu.
„A ty vysoké válcovité budovy na okrajích skenované oblasti?“
„Podle údajů je to pouze jakési silo uchovávající energii, ač už solární, nebo geotermální, z něhož by mohl celý komplex žít,“ uchýlil se k použití apostrofů, jak to často a rád dělával generál O’Neill.
„Dala by se ta sila použít i jako zbraň?“
„Těžko říct, ovšem já bych je tak navrhnul,“ nechal Thor rozplynout vygenerovaný obraz, který Sam zrovna nezvedl náladu.
„Marksi, nějaký náznak, že by nás detekovali?“ obrátila svoji pozornost na zbraňového specialistu, který jen zakroutil hlavou.
„Thore, napoj mě na Paulovu vysílačku, prosím tě…“ na chvíli vyčkala, když se jí ve sluchátku ozval šéfinženýr odpovídající za běh Hammonda.
„Plukovníku, co pro vás mohu udělat?“
„Paule, potřebuju nachystat tři hlavice Mk. IX k naložení do jumperu spolu s dálkovou manuální detonací,“ opustila své křeslo a přešla ke dveřím, kde stál jeden z mužů disponujících ATA genem.
„Provedu plukovníku,“ odpojil se Paul z frekvence a opustil své momentální pracoviště, které přenechal jednomu ze svých podřízených.
„Majore Keene, vy a Katie Jordanová dostanete zvláštní úkol,“ chytila jej za rameno a s hlavou plnou nápadů opustila můstek, kterému teď velel major Marks.
„Megan, udržuj stabilní orbitu, nad základnou,“ mrknul po své přítelkyni, která už byla zvyklá, že jí Kevin občas taky velí.
„Provedu…pane,“ vychutnala si poslední slova a vrátila Marksovi jeho mrknutí.

O několik minut později
Když se Sam po několika minutách vrátila zpět na můstek, Hammondův pravý hangár opustil zamaskovaný jumper, který si to nejpřímější možnou cestou zamířil rovnou k první energetické signatuře. Megan mezitím opětovně zapojila motory a se stále aktivním maskovacím polem opustila orbitu měsíce, z níž to bylo už jen, co by kamen dohodil k planetě, kde se podle Osrekových informací skrývala technologie hodná Antického intelektu a vyspělosti. Konečně se před Hammondem rozprostřel výhled na Ba’alovu novou planetu, která z vesmíru nevypadala příliš přívětivě. Rudé rozpálené jizvy vrásnily spálený povrch, po němž v mnohakilometrových řekách proudila láva, díky níž Ba’al napájel celý obrovský komplex.
„Vypadá to tady jako na Sokarově domovské planetě,“ vzpomněla si na několik let starou misi, při níž využila vzpomínek Jolinar z Malkshuru, aby proklouzla se svým týmem dovnitř a pak zase ven i se svým zajatým otcem.
„Sam…Sam,“ vytrhl Thor kapitánku lodi z letargie a ukázal ji snímek ze senzorů.
Dvě obrovské černočerné lodě budily svoji velikostí a výbavou hrůzu v očích těch, kteří sem jen tak přiletěli na krádež, s několikanásobně menší lodičkou, i když sebelíp vyzbrojenou.
„Thore, buď nanejvýš opatrný, posledně jsme z bitvy s oběma loděmi vyvázli jen se štěstím.“
Thor kývnul na znamení souhlasu, a když Hammond zaparkoval na oběžné dráze, opřel svoji mysl do počítačových sítí, kterými byl celý komplex protkán. První firewall, druhý; všechny prozatím vyřadil bez sebemenších problémů a bez jediné známky detekce. Přes vedlejší počítačové sítě se dostal do komunikačních systémů, které už byly mnohem lépe chráněny. Přesto však rychlostí blesku prošel přes nástrahy a všechny obrany, aniž by na sebe upozornil jediného technika starajícího se o správu počítačových sítí. Ze základny na Hammonda prošla zašifrovaná subprostorová zpráva, kterou ostatní lodě nemohly detekovat.
„Doktore Ri, začněte vysílat signál,“ přikázala vědci u asgardského jádra, v němž byl signál uložen a jehož veškerá využitá výpočetní paměť pocházela ze snahy udržet přítomnost Thora i vysílaný signál bez detekce.
„Vysíláme,“ ohlásil doktor Ri stav Carterové na můstek.
Ta netrpělivě seděla a třásla nohou na špičce své boty, aby se trochu odreagovala. Čekajíc na typický pípající zvuk pečlivě sledovala senzory, ale nic se nedělo.
„Senzory nic neobvyklého nezachytávají madam. Vládce zde zřejmě není,“ nepozoroval Marks nic na svých senzorech.
„Thore?“ přivolala Thora zpět, když doktor Ri přestal vysílat.
„Ano, plukovníku?“ objevil se nedlouho poté a sledoval senzory asgardského jádra, zdali se něco změnilo.
„Zkus se podívat do úložišť, někde tam musí být adresa, kde Ba’al schovává Vládce,“ přešla na strategii všechno nebo nic.
Thor se opět zapřel svojí myslí do počítačové sítě, ale tentokráte musel proniknout do dobře střeženého systému, jímž bylo uchovávání dat. Vyřadit první obranu mu zabralo třikrát déle než při prvním proniknutí na základnu a to si ještě musel poradit s automatickým vyhledávačem malwaru, který by mohl chtít cokoliv poškodit nebo ukrást. Thor se proti programu obalil do svých vlastních firewallů a jen, co dostal příležitost, pronikl jeho zdrojovým kódem a přepsal mu detekční protokol, aby si i příští programy Thora nevšímaly. Jen, co si poradil s dotěrným programem, pustil se do druhého a následně třetího firewallu, který byl poslední překážkou, před vytouženými daty. Svoji přítomnost v tak důležitém a tolik zatěžovaném systému však nedokázal déle skrýt a počítačoví technici jeho přítomnost odhalili. Když se základnou rozezněl alarm, Thor se přestal soustředit na ukrytí své přítomnosti, obalil se jen nejnutnější obranou, přes niž se technikové prozatím nedostali a urychleně začal obcházet poslední firewall, který byl dobře ukrytým příkazem nastaven tak, že po jeho vypnutí celá počítačová síť padnula a Thor se objevil zpět na Hammondovi.
„Tak co Thore, máš něco?“ vyzvídala Sam, ale jako odpověď se jí dostalo zakroucení hlavou, spolu s nabíjením zbraní obou mateřských lodí.
„To mi jako odpověď stačí,“ usedla do křesla a bez vydání jediného rozkazu sledovala, jak se výhled z okna lehce zavlnil, když Hammond přecházel z maskování do plného bojového stavu se zapnutými štíty.
Ty se zacelily právě včas, když první velkorážní děla napálila řádnou dávku energie do zacelujícího se energetického obalu. Můstek se jen lehce otřásl, ale štíty držely a vykazovaly téměř plnou sílu. Marks ihned napumpoval všechny asgardské baterie a pokropil mohutné štíty nepřítelova plavidla malou dávkou railgunových projektilů, k nimž se za jasných záblesků přidala i čtveřice plazmových paprsků. Cooperová stejně jako před chvílí Marks převedla obrovské množství energie ze stabilizačních trysek do motorů a s velkou vráskou na čele začala Hammonda otáčet o devadesát stupňů, když se ozvala v interkomu kapitán Jordanová:
„Plukovníku Carterová, nevím, jestli to vidí i vaše senzory, ale z měsíce se k vám blíží několik desítek Gliderů,“ sledovala skrze čelní průzor zamaskovaného jumperu, jak se z podzemní garáže řítí několik útočných skvader najednou.
„Marksi?“ obrátila se Sam na svého zbraňového, který příchozí zprávu potvrdil a zkonkretizoval počet na šedesát pět.
Krom toho ještě pokropil zasažený štít jednoho z kolosů další dávkou, což bylo po zásluze potrestáno. Několik rychlopalných baterií konečně zaměřilo mrštného Hammonda a s plnou parádou proti němu vyslaly velké množství oranžových pulzů, jejichž síla se od posledního měření sil nijak nezměnila.
„Alespoň nějaká dobrá zpráva,“ poznamenala Cooperová směrem k Sam, která si byla vědoma Hammondových mnohem silnějších štítů.
„Kapitáne, díky za upozornění,“ přešla Sam k hlavní obrazovce, kam byl přepojen videohovor ze zamaskovaného jumperu:
„Majore Keene, jak vám jde umisťování náloží?“
„Podařilo se nám umístit jen dvě, ale i to by mohlo udělat slušnou paseku,“ sledoval krom obrazovky i zvláštní kruhovou formaci všech letek Gliderů.
„S tím počítám, usmála se Sam a za malého otřesu můstku přikázala majoru Keenovi, aby se i s jumperem vydal vstříc svému ochránci.
„Za několik minut budeme u vás,“ zavřel Keen zadní dveře, uzamknul středovou přepážku, a co nejvyšší možnou rychlostí zamířil k přibližujícímu se Hammondovi, jehož zadní emitory štítu byly již několik desítek vteřin pod neustálou palbou rychlopalných baterií obou anubisovských kolosů.
„Majore, převeďte záložní energii do záďových emitorů štítu, budeme je ještě nějakou chvíli potřebovat,“ usedla opět do svého křesla, z jehož opěrky vyjmula zapnutý tablet:
„Zajímalo by mě, proč letí v tak zvláštní formaci,“ nechala si na tablet přeposlat Thorem zjištěná data.
„Plukovníku, mám vypustit 302jky?“ ozval se ze zadních pozic jeden z operátorů, který měl na starost vypouštění stíhaček z hangáru.
„Prozatím ne, uvidíme s čím se Ba’al vytasí,“ dávala všem kolem sebe tušit, že v podivně tvarované formaci vidí skrytý účel:
„Ale zvyšte pohotovost na stupeň dva,“ otočila hlavu na operátora, který přikývnul a uvedl všechny přítomné piloty do stavu plné připravenosti.
„Jak je na tom major Keen?“ převedla otázku na Markse, který ostřeloval za Hammondem letící kolosy, v jejichž zádech doslova zářila rozpálená planeta.
„Už by nám mohli konečně přimontovat záďový baterie,“ zamumlal dostatečně nahlas, aby jej slyšela i Sam, která se i přes obtížnost nynější situace usmála a pohlédla přes Kevinovo rameno na jeho konzoli, kde svítila zelená tečka značící jumper majora Keena:
„Ještě asi minutu,“ podíval se na Sam, jejíž hlava byla téměř u té jeho:
„Aha…“ došlo mu, že jeho obrazovku Sam celou dobu pozorovala.
V momentě, kdy vrátil obrazovku zpět na původní obraz, vytryskl ze stále blížícího se měsíce obrovský, v průměru několik desítek metrů silný, bíle zářící paprsek, který prolétnul kolem jumperu překvapeného Keena a se vší parádou napálil rozsvěcující se Hammondův štít. Nepřipoutaná Sam ihned klesla k zemi a s bolavým šrámem na čele se do něj opět vrátila.
„Co to sakra bylo?“ chtěla ihned jakékoliv informace.
„Jak jsem předpokládal, Ba’al využil jedno ze sil jako zbraň,“ objevil se během mžiku Thor a sebral Marksovi slova z úst:
„Přední emitory štítu jsou vážně poškozeny, štít na třiatřiceti procentech,“ přeposlal data na hlavní obrazovku, aby je mohla Sam vidět i ze své pozice.
„To není možné…“ nevěřila svým očím a než se stihla vzpamatovat, povrch měsíce opustil další paprsek.
Ten tentokrát nebyl tak přesný a i díky Thorovu zásahu paprsek doslova o milimetry minul loď, která se otřásla v základech. To samé však nemohl říct jeden z Ba’alových kolosů, který byl v přímé dráze tohoto obrovského paprsku. Asgardskými paprsky oslabený štít nevydržel takový enormní nápor a propustil paprsek skrze svoji konstrukci, která se rozpadla na desítky větších a tisíce menších několik centimetrů velkých kusů.
„Odpalte nálože a popožeňte Keena, ať si pospíší,“ spustila ve velmi zoufalé situaci předem přichystaný plán.
Aniž by měl kdokoli z Hammonda možnost exploze vidět, jejich následky byly patrné i na odvrácené straně, na níž došlo během několika sekund po výbuchu k druhotným explozivním následkům, které ukončily Ba’alovy snahy vyřadit Hammonda z provozu, což se ukázalo jako klíčové. Jen co major Keen vlétnul do hangáru, vrata se zavřela a i přes lehce pocuchaný hyperprostorový článek Hammond zmizel v záři hyperprostorového okna v tunelu.
„To bylo o chlup…“

Mléčná Dráha, Země, 19. Května 2010
Necelou hodinu po útoku Hammonda na Ba’alovu hlavní planetu jeho nového mocenského impéria, se daly věci do pohybu. Brána v podzemí Chayenne Mountain se dnes již po několikáté vytočila a po přijetí autorizačního kódu prošla skrz dvojice Tok’rů, kteří jak slíbili, zjistili něco nového o Ba’alovi a jeho napojení na nejvyšší radu Pravých Jaffů. Ještě než je Landry stihl přivítat, Marnon si vzal slovo.
„Generále, neseme velmi špatné zprávy,“ pozval se do zasedací místnosti, aby měli na tuto debatu větší klid.
„Co se děje?“ nabídnul oběma Tok’rům místa a sám se jako vždy usadil do čela stolu.
„Ba’al.“
„To mě napadlo,“ zakroutil hlavou a pobídl své protějšky k rychlejšímu vyjádření.
„Shromáždil flotilu. Do dvou dnů bude u Země!“
Uslyšeli byste spadnout špendlík, jaké v místnosti zavládlo ticho. Landry jen mlčky seděl na židli a poslouchal detailnější informace o síle, s níž Ba’al zaútočí.
„Zcela jistě to není celá flotila, ale i tak se mu podařilo nashromáždit zhruba pětadvacet lodí třídy Ha’tak a čtyři anubisovské mateřské lodě,“ seznámil jej se silou, která mohla Zemi v celku bez problémů porazit.
„Plus, se k němu přidalo i dvanáct Ha’taků Pravých Jaffů,“ dodal Marnon ke konečnému součtu, což pro Zemi ani v nejmenším nevypadalo dobře.
„Zdá se však, že útok na Zemi jste vyprovokovali vy sami,“ podíval se na Landryho, který ani v nejmenším nechápal, která bije.
„Na zasedání rady Pravých Jaffů padlo obvinění Země z útoku na Ba’alovu suverenitu. Údajně na jeho hlavní planetu zaútočila jedna z vašich lodí, generále,“ podíval se na Landryho, na němž byla jasně zřetelná odpověď.
„Ví, že jdeme po Vládci,“ dal si dvě a dvě dohromady.

Mléčná Dráha, Aschen Prime, 19. Května 2010
Aschenská konfederace se od posledního střetnutí se silami Země a její Aliance vehementně snažila získat adresu planety, na níž se schovávaly poslední zbytky Serrakinského lidu, jenž Aschenům i přes jejich povahu ležel hluboko v žaludku. Většina Aschenů jako obvykle v tento obyčejný pracovní den již usilovně pracovala a jen někteří si mohli dovolit bavit se. Jedním z nich byl i Mollem, kterému v den jeho volna zapípala aschenská verze mobilního telefonu. Dotykem na displej zobrazil zprávu, v níž se jeho asistent dožadoval jeho příchodu. Mollem si zabalil své věci, odjel do svého bytu, kde je uložil pěkně na místo a co nejrychleji se vydal do své práce, kde už na něj jeho asistent netrpělivě čekal.
„Proč mě v den mého volna voláš, Kalome?“ uvedl se nezainteresovaně a stejným tónem hlasu na scénu.
„Naše subprostorové přijímače zachytily z neznámého a předpokládáme, že neobydleného slunečního systému kódovanou zprávu,“ otevřel ji na monitoru a čekal, až překladač přeloží goa’uldské písmo do jejich řeči.
„Kdyby bylo neobydlené, nedošla by z něj zpráva,“ podíval se na Kaloma jako na hlupáka a odvrátil oči na monitor, kde se překládal jeden řádek za druhým.
„Hm, zajímavé,“ usmál se Mollem a začal číst.
„Věřím, že tuto adresu již dlouhou dobu hledáte. Doufám, že víte jak s ní naložit,“ netušil, od koho přišla, ale na tom mu nezáleželo.
„Dej svolat vrchní radu, máme adresu posledního útočiště Serrakinů,“ odešel ven z budovy a blízkým transportérem se přenesl přímo do budovy, v níž měla sídlo jak vrchní, tak nejvyšší rada Aschenské konfederace.
Rada se v záblescích žlutého kruhového světla zhmotnila přímo na svých sedadlech a shůry pozorovali Mollema, který s laptopem v ruce naťukal pár příkazů, čímž se jeho přístroj sesynchronizoval s těmi, které byly zabudovány do stolců vrchní rady. Mollem přeposlal jen adresu, aby si mohl vychutnat ten triumfální pocit.
„Hvězdná adresa?!“ podíval se na svůj počítač předseda vrchní rady a zvědavě se na Mollema podíval v očekávání, že dostane vysvětlení.
„Lidé ji říkají Omega, je to poslední útočiště Serrakinů,“ překvapil všechny zvolené zástupce vrchní rady, kteří si začali šuškat mezi sebou a úplně zastínili Mollemův popis dalších informací, které zpráva obsahovala.
„Ticho,“ utišil své kolegy burácejícím hlasem předseda vrchní rady:
„Kde jsi získal takové přesné informace?“
„Z pro nás neznámého kvadrantu třetího ramene naší galaxie přišla zašifrovaná zpráva…“ na chvíli utichl, aby poslední informaci dodal dostatečný drive: „v goa’uldštině!“
„Můžeme té zprávě věřit?“ padla důvodná otázka, která opět vyvolala malý šum na pozadí.
„Netroufám si odhadovat. Avšak pokud je ta zpráva pravdivá, můžeme je zaskočit nepřipravené…“ nemusel více dodávat, protože předseda vrchní rady nečekaně rychle na základě Mollemových slov rozhodl:
„Děkujeme ti Molleme, my se teď setkáme s nejvyšší radou a pečlivě prodiskutujeme tuto zprávu a možnosti z ní plynoucí,“ poděkoval Mollemovi a poslal jej zpět do jeho volného dne, který měl dnes nečekaně dobrou náplň.

Mléčná Dráha, Země, 20. Května 2010
Na silně střeženou orbitu Země, jejíž prostor byl hlídán všemi doposud postavenými loděmi třídy Daedalos, které byly kvůli Ba’alově mobilizaci staženy k Zemi, se připojil i středně těžce potlučený Hammond. Ten jako poslední kousek skládačky pozemské flotily vypadl za všemi plavidly a zakotvil přímo nad antickou základnou na Antarktidě. Sam se spolu s Danielem přenesla do prostor Atlantidy a po rematerializaci se pozdravili s Woolseym, který již čekal v operačním středisku. Zde byl přítomen i Chuck s Amélií, McKayem a Zelenkou, který si na krátký moment odběhl ze svého nového pracoviště na Karlově univerzitě v Praze. Vedle nich se následně objevil i Loki s Thorem.
„Plukovníku, jak vlastně funguje ten program, který chcete vložit do databáze?“
„On už vlastně v databázi je…“ ujal se Daniel slova a předal s pomocí Thora Lokimu přibližný popis programu, který by měl v databázi vyhledat:
„Právě díky tomu, že tam už je a díky několika kouskům od Noxů mi to došlo,“ lusknul prsty a nenechal nikoho dlouho čekat:
„Pokud chtěli Antikové někdy lokalizovat Vládce, ať už byl kdekoliv, museli jej dokázat aktivovat i na dálku,“ přihrál na smeč Rodneymu, který dychtil zapojit se do diskuze.
„A k tomu bude zapotřebí vysoce výkonného dálkového subprostorového vysílače, který je jako jediný nám známí schopný vysílat po celé galaxii,“ přistoupil Rodney k počítači, kam Loki přemítl onen program, jehož nalezení by kterémukoliv člověku trvalo více jak padesát let.
Jako vždy Rodney otevřel příkazový řádek a s pomocí několika rychlých příkazů si nechal vyobrazit zdrojový kód velice komplexního a složitého programu, s nímž však Rodney po tolika letech strávených v Pegasu a konkrétně na Atlantidě neměl sebemenší problém.
„Jste si jisti, že to bude fungovat?“ prohlížel si Rodney program řádek po řádku a klasicky u toho posrkával kávu.
„Jste odborník na Antickou technologii, že doktore?“ položil Thor Rodneymu jednoduchou otázku, na níž Rodney bez okolků kývnul a ještě se u toho neopomněl usmívat.
„Tak to vynásobte asi stokrát a dostanete moji odbornost,“ vrátil Rodneymu jeho narážku a podíval se na obrazovku, na níž začal blikat jeden jediný bod: „Vidíte, fungovalo to!“
„Máme ho,“ usmála se Sam a objala Daniela, jehož nápad opět fungoval.
„Gratuluji,“ připojil se i Richard, jehož úsměv byl na historickém maximu:
„Jak je na tom Hammond, plukovníku?“ zvažoval Woolsey, jestli pro Vládce nepošle jinou loď.
„Přední emitory štítu jsou sice poškozené a štíty fungují jen z osmapadesáti procent, ale i přesto jsme Zemi víc prospěšní, když pro něj poletíme my, a u Země zůstanou bojeschopné lodě s plnými a hlavně funkčními štíty,“ výmluvně si odůvodnila účast Hammonda na honu na Vládce a s Woolseyho přikývnutím se nechala spolu s Danielem transportovat na palubu své lodi, z níž bylo možné se spojit s SGC, vrchním velením amerického letectva a hlavně nejužším vládnoucím orgánem EARTH, které bylo nalezením nyní již přesné pozice Vládce nadšena.
Po svolení Hammond nažhavil motory a opět se během několika krátkých minut ocitnul na cestě subprostorem. Jakmile Hammond zmizel v záři fialového světelného efektu hyperprostorového okna, Sun-Tzu se spolu s Apollem odpoutalo z orbity a zamířilo k Marsu. Plukovník Girard byl předem informován a vše potřebné nechal připravit. Oba bitevníky zaparkovaly na orbitě v dosahu transportního paprsku, který během krátké chvíle hned několikrát osvítil muniční sklady se zářivými žlutými chobotničkami.
„Plukovníku Girarde, půlku dronových zásob máme na palubě, pokud flotila proletí kolem Marsu, neváhejte a sestřelte, co půjde,“ předal Ellis vzkaz a spolu se sesterskou lodí zamířil zpět k Zemi, kde drony přistály v muničním skladu na Atlantidě v prvním, třetím a pátém molu.

Mléčná Dráha, Aschen Prime, 20. Května 2010
Ještě včera si hlavní planeta Aschenské konfederace žila svým vlastním klidným životem a dnes, o necelý den později se její orbita proměnila v jedno velké shromaždiště. Patnáct válečných lodí stejného typu mezi sebou žhavě komunikovalo, když se v jejich středu z jednoho velkého hyperprostorového okna vyřítila obrovská zhruba dvakrát větší loď.
„To je Punitor,“ [pozn. autora: Punitor = Mstitel (lat.)] užasle hleděl skrz okno velitel prvního úderného svazu, čítající pětici po zuby ozbrojených válečných lodí.
Stejný úžas se zrcadlil v očích velitele třetího výsadkového svazu, jehož lodě byly sice stejného typu, jejich interiér byl však upraven pro převoz většího množství vojáků spolu s mobilními tanky, které chtěli Aschenové využít pro pozemní část boje. Velitel Punitoru se spojil s vedoucími loděmi jednotlivých svazů, překontroloval stavy svých jednotek, a když bylo vše připraveno, čekalo se na předsedu vrchní rady.
„Dobrý lov,“ ozvalo se na všech lodích současně, což znamenalo jediné.
Válečná výprava na Omegu započala.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Opravdu skvělý díl. Tobě a taky všem ostatním přeji krásně strávené chvíle, které jsou časem zázraků. Užijte si tento den v pohodě, klidu a míru. Šťastné a Veselé Vánoce a bohatého Ježucha.

[kasparova655365]

Ty mě vážně dokážeš překvapit, Daedy. Moc pěkný díl. A tyké přeji Šťastné a Veselé Vánoce

Toto je spoiler!!!:

Ty mi z Kevina děláš lišáka

pěkny díl
Štastné a veselé

No, tak tohle ještě bude zajímavé, všechny lodě u Země a u Omegy nic, jsem zvědavý na obranu Omegy. Ještě, že další díl bude už zítra Ale díl se ti jako obvykle velmi povedl.

Jako bomba... už se těším na zítřek... Jen by mě zajímalo kolik zničíš lodí, obyvatel a buh ví čeho...

Súhls s predchádzajúcim komentom. Dobrá a napínavá časť - už aby bolo zajtra (aj keď ráno budem musieť vstávať do práce ).


ŠŤASTNÉ A VESELÉ PREŽITIE VIANOČNÝCH SVIATKOV.

mno...myslím, že nastal čas vyjádřit se k reakcím na obě prozatím uveřejněné části 20. dílu

takže to vezmu pěkně popořadě od první části, až k té druhé, což samozřejmě vyznačím

1. část
daedalos:
- chtít můžeš, ale musíš se na to podívat jako větší celek...už předem ti napovím, že velet nové lodi nebude...nejsou plány a nejsou ani náznaky, že by 304ky prozatím nestačily... (ale to jen tak na okraj)

kasparova:
- Pat s Davem? mno...dá se říci, že by to bylo logické vyústění jejich dlouholetého pracovního vztahu...myslím, že i student psychologie, či sexuologie by potvrdil, že díky takovýmto "pracovním vztahům" vznikají nejvíce vztahy životní, ovšem jestli se k tomu někdy dostanu...kdo ví...
- kandidáti? určitě...pokud si přečteš konekrétní část, tak uvidíš, že jsem zmiňoval plukovíka Canea...ale jak Caldwell podotkl, nikdo nezná posádku lépe...ani loď...a to jsou dost pádné argumetny pro to "zatáhnout za provázky" pokud víš co tím myslím...

soreno:
- ono vyber si...sujanhy x sujanhi....co vypadá lépe?...já se St0rmem jsme se shodli, že měkké I vypadá lépe, ovšem, každý to může cítit jinak

leaf:
- pauza...ono osobně mě to taky doslova sere...omlouvám se za vulgarismy, ale tento naprosto adekvátně odpovídá a bylo nutné jej použít...nicméně konec bakalářského studia dostatečně zaměstnává moji mysl a tak nějak odčerpává chuť a inspiraci...ale budu na tom pracovat...neboj

puk:
- tak pokud je módní všechno zlikvidovat, tak je to svým způsobem dobře...ono všichni víme, že seriály byly hodně ustřelený a ani jeden z nás, by nepřežil byť jen jeden díl...ale to už se dostáváme k jiným věcem, které bych tu nerad rozebíral...

2. část
kramlík:
- jsem rád, že se ti díl líbil...an jeho předělání jsem si dal záležet a věř, že vychytávat spoustu "hlucých míst" zabralo spoustu času a sebralo hodně sil

kasparova:
- sice nevím čím tě překvapuji, ale určitě jsem rád
- lišáka? čím to?...little hint, would be fine...

endysek:
- děkuji

leaf:
- zajímavé? určitě...ono když se na to podíváš z poheldu Ba'ala...bylo jen logické, zbavit se velké síly...a Aschenové byli jen nástroj jak dosáhnout jeho cílů...ať už jsou jakékoli
- a co se týče obrany Omegy...neboj, všechny lodě nejsou pryč, polovina jich zůstala na Omeze kvůli případné obraně a hlavně kvůli obyvatelstvu, které nemá dostatek prostoru pro noclehy (ale to je ten nejmenší důvod proč půlka zůstala)

soreno:
- kolik zničím lodí? přiměřeně
- kolik zabiju lidí? přiměřeně
- kolik zničím bůh ví čeho? přiměřeně

- perfektní recept na koláčky všeho přiměřeně

puk:
- napínavá...to bylo úmyslem...
- přeji příjemné vstávání do práce


ale abych to celkově shrnul, jsem zklamán, že se nikdo nepozastavil nad mnou prezentovanou technologií ZPM (oka) a technologií Vládce...upřímně jsme očekával nějaký protinázory, či alespoň námitku, že to je volovina

Super díl, nevim co mam předpokládat, armagedon pro naše, nebo jen částečný, nebo vítězství ve stylu SG-1. No každopádně poteče asi hodně krve, kolik je potřeba paprsků na zníčení černé chobotničky, pokud to je míň než u Orájské což by mělo, tak maj šanci.

ale abych to celkově shrnul, jsem zklamán, že se nikdo nepozastavil nad mnou prezentovanou technologií ZPM (oka) a technologií Vládce...upřímně jsme očekával nějaký protinázory, či alespoň námitku, že to je volovina

Takéto veci komentovať nemá význam. Rovno by sa zrušil celý SG svet (a nielen ten). Proste, nedá sa časť technológie vybrať a súhlasiť s ňou (ako skutočnou) a časť tej istej zavrhnúť, či inak popierať jej možný výskyt.
Je to na autorovi čo on považuje za možné a skutočné (uskučnitelné v jeho "svete").

Skvělý díl už jsem toho přečtl dost dnes eště mě čeká nemsis a defnece na obje se těším ale jak říkam už toho bylo fakt dost ke přečtení ale díl byl pěkný no a těším se na další le rozhodně bych ho nechtěl už dnes jak říkam dnes jsem toho přečtl celkem dost na muj vkus.

vynikající díl

Ač někteří jistě vypsávají a prožívají povánoční opičku (někteří gorilu ), tak já, zcela svěží, se po pouhém jednom dni (rekord) hlásím opět do služby s novou částí posledního dílu 1. série...snad se vám bude líbit alespoň tak jako včerejší a že to náležitě oceníte a ohodnotíte

20. Díl (Vládce - Sovereign) PART III

Mléčná Dráha, Země, 20. Května 2010
Jen několik hodin po opětovném odletu Hammonda z orbity Země se na tomto téměř totožném místě objevilo několik nových hyperprostorových oken, z nichž ve velkém stylu vylétlo dvanáct zlato-černých pyramidových lodí, které Země očekávala o něco později. Všichni velitelé pozemských lodí pohlédli skrz okno, jak se před nimi formuje bojové uskupení, které ihned po výstupu navázalo kontakt.
„Teal’cu, vítejte,“ přivítal statného Jaffu a jeho doprovod plukovník Davidson, který byl o příletu posil z Omegy předem informován.
„Je mi ctí bojovat po vašem boku, plukovníku,“ uklonil se Jaffa a nařídil ostatním lodím zaujmout místa po obou bocích bojové formace.
Generál Landry přílet posil sledoval na monitoru, který přenášel data z Atlantidy a jejich dálkových senzorů, které konečně zaznamenaly Ba’alovu flotilu mířící k modrému klenotu Mléčné Dráhy.
„Sujanho, informuj prosím naše lodě, za osmnáct hodin to všechno začne,“ upravil si frčky na pravém rameni a odebral se do své pracovny, z níž informoval prezidenta Obamu o novinkách.

Mléčná Dráha, K7I-52F, 21. Května 2010
Nad další z Ba’alových nových planet vyňatých z obyčejné mapy hvězdných bran se přímo na orbitě, poblíž pětice Ha’taků rozvlnilo maskovací pole, které doposud ukrývalo pozemskou loď třídy Daedalos – Hammonda. Jeho zbraně byly rozpáleny do ruda a v pravé chvíli smetly svoji silou jeden Ha’tak, který nevydržel nápor čtveřice asgardských paprsků podpořené koncentrovanou palbou předních railgunových stanovišť a několika raket.
„Držte poškozené emitory mimo hlavní palbu,“ ujistila se Carterová, že Cooperová rozuměla a řídí se dle toho.
Hammond proto zaměřil další Ha’tak v přímém zorném a hlavně palebném poli, v němž se již podruhé během krátké chvíle objevila rozžhavená tyrkysová plazma. Tentokráte ale neměl Marks příliš štěstí a druhá pyramida tak nenásledovala svoji sesterskou loď, což trochu zbrzdilo plán na rychlé dobytí orbity s následným ulevením poškozených emitorů, které se ocitly pod silnou palbou.
„Připravte výsadkový tým a nastavte k Ha’takům postupně oba boky, abychom mohli pálit alespoň jednou asgardskou baterií,“ mnula si Sam zpocené ruce a nervózně přešlapovala na místě, protože věděla, že touto taktikou mnohonásobně prodlouží boj.
Na druhou stranu to bylo jediné možné řešení, protože konfrontace za použití čelních poškozených emitorů nemuselo mít dlouhého trvání. I tomu se snažil vyhnout Thor, který se rychlostí světla naboural do počítačové sítě a svého vytvořeného přítele poslal do nejtěžších končin. Podprogram v podobě UI se provrtal přes vedlejší systémy do těch důležitých, kde zaměstnával IT techniky, kteří se chystali na vypnutí počítačové sítě. Zrovna, když chtěl Ba’alův podřízený vypojit počítačovou síť, protnula jeho hlavu dvojice kulek. Mozek rozprsklý po monitoru pomalu stékal dolů a k padající mrtvole se brzy připojila i zbylá dvojice techniků, kteří prozatím bojovali s Thorovým podprogramem.
„Hammonde, tady Jackson, hlavní počítačová místnost je naše,“ spustil zbraň na své břicho a usedl k počítači, po němž ještě stále stékaly kousky mozku.
„Fuj,“ otřel kapesníkem krev a zahodil jej vedle první mrtvoly, která mohla zhatit smělé plány.
Thor se mrštně vypořádal s Ba’alovými obrannými prvky a pronikl do úložiště dat, z něhož zjistil, že Vládce sem byl přesunut jen několik dnů před Hammondovým útokem. To koneckonců dokazoval i pulzující bod na jeho senzorech.
„Sam, do té stíněné místnosti naše transportéry neproniknou, je dokonale stíněná a ani já do ní neproniknu. Celá ta místnost je obehnána počítačovými terminály, které kolem jejich systémů udržují více jak sedmdesát firewallů a několik obranných, ale i útočných programů, s nimiž bych si v takovém množství neporadil. Dokonce by mohli proniknout na loď, což by mohl být problém,“ vzdal dobývání místnosti s Vládcem hned na samotném začátku, aby neohrozil loď a posádku.
Jen pro jistotu ukončil spojení se svým podprogramem, který nechal v „žilách“ zařízení kolovat a páchat škody, kde to jen šlo.
„Nevadí, byli jsme na tuto alternativu připraveni,“ pochválila Thora, že alespoň vyřadil většinu obranných složek, které byly uzavřeny ve svých sekcích, a eliminoval riziko pro útočné týmy na minimum.
Ty už byly v půlce cesty k místnosti, když je přepadla dvojice nažhavených mužů, kteří zpoza výčnělků zastřelili jednoho muže a druhému poranili pravé stehno. Kdo mohl, ukryl se stejně jako obránci za výčnělky a když ustala jedna palba, spustila druhá strana tu svou v marné snaze někoho zasáhnout.
„Na tohle nemáme čas,“ kývnul Daniel na jednoho z mariňáků, který vytáhl granát a hodil jej do chodby.
Jeden z Jaffů schytal velkou spoustu šrapnelů, ale druhý byl perfektně skryt před explozí, což mu alespoň na chvíli zachránilo život. Když vykoukl ze svého úkrytu, schytal mezi oči hned dva olověné projektily vytvářející na zadní stěně podobný obrazec jako před malou chvílí na monitoru v počítačové místnosti. Naproti tomu Hammond dostával bez pořádného palebného prostoru pro své asgardské paprsky řádnou čočku. Jiskry na můstku létaly odevšud a přepěťová energie se spontánně uvolňovala z poškozených obvodů, které už stihly zabít dva členy posádky. Railguny na proniknutí štíty nestačily a rakety zbraňový specialista šetřil na Ba’alovu flotilu, která se k Zemi blížila víc a víc.
„Štíty na dvaapadesáti procentech, další emitor štítu poškozen,“ sledoval Marks data ze senzorů a těšil se, až Carterové dojde trpělivost.
„Cooperová, loď přídí k Ha’takům,“ došlo na Marksova přání, což mu po natočení lodě umožnilo ihned vyslat čtveřici paprsků. Dva se zakously do štítů, jeden jej lehce líznul a poslední prolétnul kolem uhýbajícího kolosu. Marks hnal ihned veškerou dostupnou energii do zbraní a spolu s railguny po krátké chvíli poslal třetí z pěti plavidel do naquadaho-zlatého nebe.
Danielův útočný tým mezitím zpacifikoval i druhého Jaffu, jehož tělo bylo protkáno velkým množstvím šrapnelů a s čistou cestou se vydali otevřeným koridorem k místnosti, která byla dokonale hlídána. Šest Kull bojovníků se systematicky rozmístilo vedle naquadahových výčnělků za nimiž se schovávalo více jak tucet po zuby ozbrojených Jaffů.
„V té místnosti za nimi je Vládce,“ ukázal Daniel jednomu z mužů přes roh, kam Kull bojovník poslal několik zlatavých pulsů zakusujících se do stěny.
„Napočítal jsem nejméně šest Kull bojovníků a bůh ví kolik Jaffů,“ podíval se Danielovi do očí a ještě jednou vykoukl zpoza rohu.
„Tím v životě neprojdeme,“ sýčkoval a naznačoval svým mužům za sebou počet nepřátel.
„Navíc se bojím, že technikové z jiných počítačových místností po celé základně proniknou Thorovými záplatami,“ hluboce se nadechnul a rybičkou skočil na druhou stranu chodby, aby byla pokryta i opačná strana palebného pole.
„Sam, tady Daniel,“ vymyslel Daniel jiný plán, ale vysílačka byla hluchá.
„Sam, tady Daniel, slyšíš mě?“ zkoušel to znovu, ale jediné co se mu dostávalo, byl šum.
Hammond se konečně vypořádal se čtvrtým Ha’takem, za což zaplatil kompletním vyřazením jednoho z předních emitorů, který už delší dobu snášel tuhou palbu žlutých energetických pulsů. Thor okamžitě poupravil štít, aby tekoucí energie ignorovala téměř zničený emitor a zbývající, aby se podělily o pokrytí prázdného místa, jímž pronikly tři pulsy, z nichž dva zasáhly Hammonda do nosu hlavní konstrukce a jeden téměř dokonale strefil anténu subprostorového vysílače.
„Madam, ztratili jsme komunikaci a subprostorový vysílač,“ oznámil jeden z operátorů a sledoval průběh boje skrz přední čelní průzor.
Poslední pyramidová loď nabrala kolisní kurz s Hammondem a z dostatečné vzdálenosti ještě ostřelovala slábnoucí štít, který konečně začal kolabovat.
„Madam, náraz Ha’taku nás vezme s sebou,“ s hrůzou v očích sledoval Marks, jak se vzdálenost mezi Hammondem a posledním obráncem orbity krátila.
„Úhybné manévry,“ snažila se Sam s nevyhnutelnou situací něco udělat, zatímco Marks opět nabil všechny čtyři asgardské baterie mířící dopředu a jednou jedinou salvou vyřadil obráncovi energetické bariéry, které mu dovolovaly ještě chvíli pokračovat.
Když už zbývalo posledních sedmdesát kilometrů, černý kolos se v záři autodestrukce rozplynul do miliard menších či větších kusů bičujících Hammondův kolabující štít a planetární atmosféru, v níž menší kusy bezpečně shořely. Thor se uvolnil ze svého zaměření a ihned se vrhnul na zprovoznění důležitých systémů, jimiž byly komunikační a transportní uzly, které šly částečně nahradit samotným počítačovým jádrem.
Daniel se svými týmy mezitím přepadl poslední hlídky, které vehementně, zuby nehty držely výhodnou pozici před poslední místností a kropili řady útočníků, co jen šlo. Frekvenční emulátory na pozemských zbraních pálily po častěji vystupujících hybridech v černém pancíři, který je dokonale chránil před všemi myslitelnými zbraněmi. Jednomu z útočníků se však podařilo vystupujícího Kull bojovníka zasáhnout přídavnou utilitkou na jeho P-90ce do pravé ruky, což jej vyvedlo z míry a co jeden muž započal, dokončil druhý, který zrovna vykoukl zpoza rohu a sundal jednoho z obránců. Skóré se vyrovnalo, na každé straně jeden mrtvý.
„Tohle nemá cenu,“ křičel velitel útočných složek na Daniela, kterému stejně jako jemu docházely náboje a nápady jak obránce vylákat z jejich „zákopů“.
„Mus…“ proletěl těsně kolem Daniela jeden z pulsů zakusující se do stěny za jeho zády.
„Musíme je vyhodit do vzduchu,“ křičel na druhou stranu, kde už si všichni přichystali jeden granát.
„Teď už to musí vyjít!“
Daniel a zbytek pozemských jednotek vykoukli zpoza rohu a společně do chodby vhodili dvacet granátů, na něž se zaměřili Kull bojovníci a svými rychlopalnými zbraněmi ničili letící předměty ještě ve vzduchu. Exploze ohlušovali každého, kdo si nechránil uši a i šrapnely si sem tam našly cestičku na pozemské vesty nebo jaffské tuniky. Zničení granátů však vyžadovalo vykouknutí obránců, což lidem poskytovalo úžasnou příležitost vyřídit je pěkně po staru. Všichni vběhli do chodby a ještě za běhu sundávali jednoho Kull bojovníka za druhým, přičemž se nezapomněli schovávat za výčnělky, k nimž mířili. Tři muži přišli o svůj život, ale plán se neminul účinkem. Všech pět zbývajících Kullů se sesunulo k zemi a zbylé granáty dopadly do zadní části obranné formace, kde šrapnely a exploze napáchaly řádnou škodu. Nikdo nezůstal nedotčen. Větší poranění však zabila jen pár Jaffů a zbytek ještě stihl do chodby vystřelit spalující puls a vhodit jaffské verze omračovacích granátů.
„Kryjte se,“ ozvalo se ze zadních řad, když se chodbou prohnalo několik ran ze zat’nik’telů eliminující většinu granátů.
Poslední dva prošly skrz příchozí palbu a poslaly do kolen všechny muže a ženy z paluby Hammonda. Senzory na Hammondovi zapípaly, když všechny lokátory naráz přešly do delta fáze, při níž byli všichni členové útočných týmů uvedeni do stavu bezvědomí.
„Sam, všichni naši lidé jsou v bezvědomí,“ objevil se vedle opocené velitelky Hammonda Thor, sledující senzory známky životů na základně.
„Jak jsou na tom transportéry?“ doufala Sam, že se už technikům podařilo zaplátovat škody.
„Vydrží asi jen jeden přenos,“ přiznal strach z výdrže tohoto systému Thor a na příkaz zaměřil obránce, kteří se během mžiku zhmotnili v prázdnotě samotného vesmíru.
Štěstí tentokráte stálo na straně pozemšťanů, neboť transportní systém vydržel a akce mohla pokračovat.
„Vy, vy a vy…“ ukázala Sam na tři muže hlídající vstup na můstek: „…půjdete se mnou,“ rychle odběhla do nedaleké zbrojnice, kde se napakovala nejrůznějším vybavením a pro jistotu na tuto akci přizvala i zbylé dva obranné týmy, které na palubě Hammonda zbývaly.
„Naši lidé jsou v bezvědomí. Tým SGH-4 zajistí perimetr a pětka půjde se mnou pro Vládce,“ rychle načrtla postup a nechala se spolu s oběma týmy a dalšími třemi lidmi přenést na poslední polohu Danielových týmů.
Sam ihned přiskočila ke svému příteli, zkontrolovala tep a nechala čtvrtý tým, aby je zkusil jemně probrat z bezvědomí. Muži z batohů vytáhli čpavkovou tyčinku, lehce ji rozlomili a dali přičichnout každému členovi zvlášť.
„Kurva fix, dejte to do prdele,“ probral se jeden z mužů, ohlušený a oslepený, netušíc kde se nachází.
„Klid seržante, posily jsou zde,“ uklidnil muže, posadil jej ke stěně a přešel k dalšímu, který se strachem z neznámého černého prostoru trhal ze strany na stranu.
Sam spolu s týmem SGH-5 přešla ke dveřím, jejichž ovládání bylo vyřazeno a spáleno do posledního krystalu.
„C-4,“ podívala se do své kapsičky a ke své ještě přidala jednu od majora Brookse.
„Všichni se kryjte,“ zařvala Carterová a vyčkala, než druhý tým za pomoci tří dalších mužů ukryjí odpadlíky za výčnělky, které posloužily svému účelu.
Dnes již po několikáté se celou chodbou a blízkým přilehlým komplexem nesla obrovská, těla a ušní bubínky trhající exploze, která rozervala naquadahové dveře na malé kousíčky a svoji silou zabila hned tři Jaffy poblíž dveří čekající trošku jiné otevření. Kdo měl, vhodil do místnosti kouřový granát a snad každý zapojil na své zbrani přídavný emulátor, který se v brzkých chvílích náramně hodil. Místnost prostého vzhledu měla stejně jako chodby vícero výčnělků, za nimiž se schovávali jednotliví obránci ať už čistého jaffského, nebo hybridního původu. Od teď už to byla taktika všechno nebo nic. Kouř zakryl všem výhled a z nastalé přestřelky se stal nepřehledný guláš, po němž na zemi zůstala ležet více jak polovina pozemských příslušníků. Naproti tomu se v řadách Ba’alových řadách ze země nezvedl nikdo. Sam si rychle obvázala krvácející bok a lehkým vrávoravým krokem došla doprostřed místnosti, kde se na velkém podstavci přikrytém průhledným čirým křišťálovým sklem ukrývala zbraň antického původu.
„To je Vládce,“ přispěchal do místnosti již lehce zorientovaný Daniel.
„Zdá se, že je opravdu aktivní a vydává malé energetické záření,“ pečlivě si prohlédla lehce zabarvený prostor kolem samotného vládce.
„Je to bezpečné?“ podíval se Daniel a chtěl zvednout poklop.
„Radši ne, Danieli,“ vzala si od jednoho z Jaffů tyčovou zbraň a když byli dva muži na svých místech, rozstřílela nohu podstavce, což mělo za následek uvolnění zbytku celku a samotné vypojení elektromagnetického rušení.
V tu chvíli všechny muže a ženy, živé, zraněné i mrtvé obalilo bílé světlo transportující je na palubu prozkoušeného Hammonda.
„Marksi, informujte Zemi, že máme Vládce, já si skočím na…“ upadla Carterová do bezvědomí a složila se na zem.

Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Několik hodin před úspěšným získáním drahocenného artefaktu se mohutný naquadahový kruh v podzemí Cheyenské hory opět roztočil a hladina energie se jako již tradičně rozvlnila.
„Neoprávněná mimozemská aktivace,“ ohlásil Walter do reproduktorů, aby generál Landry seběhl ze schodů.
„Ty schody mi dělají čím dál větší problémy,“ chytil se Walterovi židle a lehce si promnul pravé koleno.
„Koho tu máme, Waltře?“ uviděl zvednutý štít, který po obdržení IDC Walter vypojil.
„Generál Brown z Omegy, pane…“ uviděl zahalenou postavu, která prošla horizontem události:
„Prý nám posílá důležitého hosta,“ zamířili všichni přítomní vojáci na nové příchozího, který se ani nehnul, avšak nebylo na něm znát, že by se namířených zbraní nějak obával.
„Důležitého hosta?“ prohlédnul si postavu na rampě, než se rozhodnul seběhnout i zbytek betonových schodů odkud už to byl jen kousek do místnosti s naquadahovým obrem.
„Frank nám pr…“ začal mluvit již od otevřené přepážky, ale hábitem zahalená postava nelenila a sama se ujala slova:
„Generále Landry, je mi ctí vás poznat,“ zvednula příchozí postava kapuci stejné barvy, která konečně odhalila bruneta středního věku, jenž svou výškou a pro jeho rasu typickým oblečením prosvítajícím skrz mezery v otevírajícím se hábitu dal vytušit, kdo by mohl být.
„Janus?!“ zůstal generál stát na místě jako opařený a podobně na tom byli i jednotliví vojáci, kteří se s živým Antikem setkali z větší části vůbec poprvé.
„Vidím, že mě má reputace předhání,“ zavtipkoval Janus a i přes zbraně mířící na jeho nechráněné tělo pomalu scházel po rampě směrem ke generálovi.
„Em…pohov,“ uvědomil si Landry, že na něj míří odjištěné zbraně, což mu připomněl jeden z vojáků, který Januse upozornil, že bude střílet, pokud okamžitě nezastaví.
Janus nabídnul Landrymu ruku, a když si jí potřásli, Hank se ujal role hostitele a pobídl Januse, aby jej následoval do zasedací místnosti.
„Určitě se neurazíte, když se zeptám…ale,“ věděl Janus naprosto přesně, na co se chce Landry zeptat.
„Ne, již nepatřím mezi povznesené,“ usmál se Janus a všimnul si potíží, s nimiž se Landry potýká při chůzi po schodech:
„Vlastně za to svým způsobem mohou vaši lidé,“ narážel na několik měsíců starou misi, při níž posádka Daedala narazila v Pegasu na opuštěnou asgardskou loď, v jejímž centrálním jádře nalezli poškozenou mysl dřívějšího vůdce Asgardů – Odina:
„Ale byla to čistě moje vlastní přičinění, díky němuž jsem byl vypovězen do Pegasu,“ dodal ke svému dřívějšímu prohlášení, které si mohl Landry špatně vyložit.
„Hm…četl jsem zprávu plukovníka Carterové, která se zmiňovala o vašem zjevení při Odinově nervovém zhroucení. Vlastně se o vás zmiňoval i plukovník Sheppard,“ vystoupali oba přes poslední schod do zasedací místnosti, kde mohli v poklidu a nikým nepozorováni pokračovat v rozhovoru.
„Žádal jsem jej, aby si moji přítomnost na Omeze nechal jen pro sebe…“ zasáhnul Landry, který nechtěl Sheppardovi nijak uškodit:
„Bohužel neměl na výběr a jako můj podřízený musel odůvodnit svoji neplánovanou návštěvu odvrácené strany Omegy,“ dokázal Janus až nyní pochopit, co vedlo k jeho prozrazení:
„Ale nemusíte se bát, já jsem jediný, kdo o vás tady na Zemi ví…nebo alespoň věděl, abych byl přesnější,“ usmál se na Januse, který úsměv opětoval a svlažil hrdlo.
„Ale dost o minulosti,“ napil se i Landry, který následně pokračoval:
„Čemu vděčím za vaši návštěvu?“
„Prosím, neurazte se, ale skutečným důvodem mé návštěvy nejste vy, nýbrž generál O’Neill.“
„Ale Jack…“
„Vím o jeho zranění a právě kvůli němu jsem tu,“ zajiskřila Hankovi v očích naděje, kterou Janus následně potvrdil:
„Mohu mu pomoci, ale musím jej vzít s sebou na Omegu, na svoji základnu,“ nechtěl se s Landrym dělit o více informací, což Landrymu sdělil přes telepatické spojení, které při jejich setkání využil již podruhé.
„Chápu,“ kývnul Landry na znamení pochopení a nechal si zavolat plukovníka Shepparda, který stejně neměl momentálně co dělat.
„Plukovníku, doprovodíte Januse i s generálem O’Neillem zpět na Omegu,“ uvedl jej hned ve dveřích do obrazu a nechal jej se přivítat s Janusem.
„Hned jak to bude možné, vraťte se, Ba’al tu za pár hodin bude,“ chtěl svého nejlepšího střelce zpět u kormidla co nejdříve.
Janus se Sheppardem odešli do spodní garáže, kde usedli do pohodlných křesel malého jumperu, do nějž po několika dlouhých minutách dorazilo i trio doktorů převážejících zmrzačené tělo generála O’Neilla na typickém nemocničním lůžku. S Janusovou pomocí lůžko upevnili v nákladovém prostoru, a když bylo vše připraveno, zvedl John kotvy a zamířil s jumperem do středu vlnící se energetické hladiny.

Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
John zastavil těsně před vraty, které mu musel otevřít operátor hlavního počítače.
„Cesta je volná,“ ozvalo se v interkomu a jumper se třemi lidmi na palubě poměrně slušnou rychlostí zamířil skrz zúžené prostory příjezdové cesty k vnějším vratům, které se taktéž ovládaly manuálně. Operátor je otevřel stejně jako ty přední a umožnil zelenému plavidlu zamířit ven z komplexu, který se se zvyšující vzdáleností čím dál tím víc zmenšoval.
„Hodně jste pokročili od mého posledního přeletu,“ pozoroval stavby, rostoucí jako houby po dešti.
„Snažíme se,“ zkontroloval pohodlí generála O’Neilla a díky navigačnímu majáku, na nějž se John pomocí senzorů napojil, navedl svoji prťavoučkou loď k rozpracované základně.
„To si ze mě děláte pr…“ zasekl se uprostřed slova:
„Jak se vám to podařilo tak rychle postavit?“ hleděl na Januse, který se jen usmíval a navedl Johna k přistání.
„Stavba pomocí nanitů je jednoduchá a velice rychlá.“
„No to vidím,“ usmál se a opatrně s jumperem přistál na přistávací plošině.
Ta se stejně jako před rokem a čtvrt v asteroidu zasunula hluboko pod povrch, kde se oběma mužům přímo před nosem vytvářela nová chodba rostoucí zhruba metr za den:
„Jak vidíte, chodby rostou zde, zde a zde,“ ukázal na tři červené body značící aktivitu nanitů: „Jakmile budou chodby a příslušné pokoje dokončeny, nanity se samy zničí a nezůstane po nich ani stopa,“ uklidnil Johna a pomohl mu s odpoutáním lůžka.
„Co Gaia a…“ nemohl si vzpomenout na jméno malého štěněte.
„Parva,“ připomněl Johnovi jméno.
„Jo…Malá, že?“ nebyl si jist správným překladem do angličtiny.
„Ano, i když už trochu vyrostla,“ rozvázal poslední uzel a spolu s Johnem vytlačil lůžko i s generálem O’Neillem do nitra základny.
Janus precizně navigoval a John řídil neposedné lehátko, jehož přední kolečka chtěla jet dopředu a zadní doprava.
„Blbý lehátko,“ kopnul do zadního kola.
To se natočilo do leva a teď byl John v pasti. Sehnul se, pootočil obě do správné polohy a lehce je přibrzdil, aby držely požadovaný směr, což slavilo účinek a Johnovi se konečně dobře jelo. Oba nastoupili do objemnějšího transportéru a ten je přenesl přímo na ošetřovnu, která byla vybavena mnohem moderněji než ta samá na Atlantidě.
„Tatí,“ uslyšel John za sebou Gaiu, kde s malým štěňátkem v náruči stála roztomilá rozčepýřená slečinka.
Položila Parvu na zem a cupitala za Johnem, aby ho mohla obejmout. John ji chytil do obou rukou, vyhoupl si ji do výšky obličeje a dal jí pusu na tvář.
„Vidím, že jste překonal prvotní šok,“ pozoroval naprosto odlišné chování, než kterému byl svědkem na Proculu.
John se na malý moment zarazil, a když si uvědomil, co se děje, položil Gaiu na podlahu, rozcuchal jí vlasy a s úsměvem na rtech Janusovi odpověděl:
„Rodičovský instinkty, nebo co,“ lehce se začervenal a pošimral malé štěně na krásném růžovém bříšku, což se Parvě náramně líbilo.
Malé rozverné štěně svými mléčnými jehličkovitými zuby chytlo Johna za prst a trhalo. Gaia se smála a John bolestí rudnul v obličeji. Janus všechny tři jako pyšný otec pozoroval a připíchnul Jacka na kapačku, která mu dodávala potřebné výživy.
„Gaio, zlatíčko,“ přivolal Janus Gaiu k sobě, zvednul ji na postel a něco ji pošeptal do ucha.
Gaia natáhla ruce před sebe, zavřela oči a začala se soustředit, přičemž se jí dlaně „rozsvítily“ do žluta a směrem k Jackovu tělu z nich začala vycházet pozitivní silná energie, s níž jí pomáhal i Janus, který jejímu tělu předával svoji energii. Vypadalo to jako obřad Noxů, kteří na rozdíl od Antické dvojice zpívali a museli se částečně krýt, což Januse ani Gaiu nebrzdilo. Když byla Gaia na pokraji vyčerpání, Janus jí zastavil a pořádně unavenou ji uložil do vedlejší postele, kam položil i Parvu a pozoroval, jak malé štěně vedle spící Gaii taktéž usíná.
„Ještě nedokáže vyléčit generála O’Neilla během jediného procesu,“ vysvětlil Johnovi, co se stalo:
„To bude umět až za několik let, kdy se její vnitřní síla naplno rozvine a s potřebným tréninkem i vyvine,“ zavedl Johna do jiné místnosti, aby nerušili spáče.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

ok.
tak shepard ma rodicovsky instink.

Tak už se těším na další pokračování... A bude zítra??
Mám docela bordel v těch jménech, Gaia je matka ne? Děsně jsem se v tom ztratil...

John se na malý moment zarazil, a když si uvědomil, co se děje, položil Gaiu na podlahu, rozcuchal jí vlasy a s úsměvem na rtech Janusovi odpověděl:...

Nemyslel si tu dceru nebo jsem to blbě pochopil a přečetl...

No je to velmi zajímavé zatím no a O'neill se aspoň uzdraví ale bude velet omeze hádam a né na Zemi ale Caldwell možn dostane zpět velení protože O'neill to bude požadovat a nebo holt dostane nějakou nudnou základnu v pegasu to se teprv ukáže.

Chaya je matka. Gaia je dcera.

Jinak, výborný díl.

[kasparova655365]

Skvělý díl Co ty to chystáš za lumpárnu?? Bych ti chtěla na chvíli vlézt do hlavy, abych to zjistila .... no, raději ne. Bůh ví, co bych se ještě dozvěděla