Neuvěřitelné...opět je tu konec jedné dlouhé cesty. Tedy spíš prozatimní konec, StarGate: Intervention bude samozřejmě i nadále pokračovat a časem bude opět aktivně vydáváno...nicméně k této skutečnosti zbývá ještě spoustu času jenž budete muset oželet s jinými skvělými povídkami na tomto fóru...
Musím se přiznat, že jsem měl před začátkem vydávání zvláštní pocity a strach, jak budete na moji novou povídku a nový styl reagovat. Postupem času jsem se však utvrdil, že jsem nešlápnul vedle a možná jsem se vám i trefil do chuti, což dokazuje i velké množství bodů v prozatím nevyhodnocené soutěži SG-Bard 2013, za což jsem vám velmi vděčný a mám poněkud skromné novoroční přání, aby se vám i dnešní poslední část 1. série líbila alespoň tak jako ty předchozí, že mě nebudete linčovat, kamenovat a upalovat...i když by to svým způsobem dokazovalo, že se vám má povídka zaryla pdo kůži a některá rozhodnutí vás "zraňují a ubližují"...a hlavně štvou
Druhou částí mého novoročního přání je ta část, v níž si přeji, abychom se zde v hojném počtu sešli i příště, až vás začnu obdarovávat novými díly z mé dílny.
Tato poslední část je dnes vydávána poněkud později, za což může jedno všem známé zvíře, které mě uzemnilo v posteli a neumožnilo mi svobodný pohyb a kazilo mi pomyšlení na jakoukoli práci, či jen pouhé přemýšlení, které bylo dnes nutné k dokončení úprav poslední páté části 20. dílu. Napřed vás ale musím upozornit, že tato část neprošla korekcí a je tedy možné, že v něm bude větší množství chyb, které by mohly kazit dojem...budu se modlit, aby to bylo v pořádku (přejte mi štěstí
tak si ji náležitě užijte a taky mi ji náležitě ohodnoťte...
20. Díl (Vládce - Sovereign) PART V
Mléčná Dráha, Země, Washington D.C., 21. Května 2010
„Mí drazí Američané, lidé celého světa. Dnes před vámi nestojím jako prezident nejmocnějšího státu této planety, nýbrž jako pouhý občan a váš poddaný…“ přešlapoval Obama na místě a suchým kapesníkem otíral orosené čelo: „Měl pravdu…“ zamyslel se nad úvodními slovy: „…je to hrozně klišoidní,“ zahodil štos papírů někam k rohu a ještě více se mu rozklepala kolena.
„Tatí,“ uslyšel zpoza vzdáleného rohu chodby, která vedla krom zasedací místnosti do oválné pracovny.
„Natasho? Co tady děláš zlato?“ přičupnul si k devítileté slečně oblečené do zelených puntíkovaných šatů.
„Můžu jít s tebou?“ otázala se zcela nevinně a s něhou jí vlastní.
Prezident se upřímně usmál a chytil děvče za ramena: „Zlatíčko, víš přece, že když tatínek promlouvá k lidu, nikdo jiný krom něj nemůže být v televizi,“ políbil Natashu na čelo, když se ze stejných míst jako před chvílí ozval další, stejně známý hlas: „Slečno Natasho, kde jste?“ vytřeštila prezidentova dcera oči, a co nejrychleji cupitala zpět, odkud přišla.
„Pane prezidente?!“ otevřely se dveře do konferenční místnosti, kde bylo kromě několika desítek novinářů také několik na jedno místo zamířených kamer.
„Díky Jeremy,“ naposledy upravil nažehlený oblek a v záři všech blesků vstoupil na pódium.
Jako vždy zamával všem přítomným, a když zastavil za řečnickým stolkem, sáhnul do své vnitřní náprsní kapsy, kde měl schovanou řeč.
„A kruci,“ došlo mu až nyní, že před vyrušením svojí dcerou připravené papíry zahodil a teď mu nezbývalo nic jiného, než vymyslet něco z patra, jako pravý řečník.
Širůčky potu stékaly po lících, tep se zrychloval a nezvykle nervózní prezident jako vůbec první předstoupil před svůj lid se zprávou, kterou si před ním připravili i jeho tři předchůdci. Když tep dosahoval maximálních výšin, jakoby se čas zastavil a veškerá nervozita byla ta tam. Zcela čistá hlava začala plodit písmena tvořící slova, z nichž prezident sestavoval věty a z vět celý proslov.
„Mí drazí spoluobčané. Spoluobčané této překrásné a nikým neohrožené svobodné země,“ hovořil plynule a netrhaně, jakoby na tuto chvíli trénoval celý svůj život: „Dnes je to přesně sedm měsíců a devět dnů, kdy jsem před vás předstoupil naposledy. Dvanáctého října dva tisíce devět jsem před vás předstoupil se zprávou, která zasáhla celý svět,“ na chvíli ustal, nadechl se a pokračoval: „nejvíce naši spojeneckou vlast Ruskou federaci, která nedávno demokraticky zvolila svého staronového nástupce za tragicky zesnulého Dmitrije Anatoljeviče Medveděva – Vladimira Vladimiroviče Putina,“ poněkud odběhl od hlavního tématu, na něž si však chtěl touto oklikou naběhnout: „Dnes jednadvacátého května dva tisíce deset však před vás nepředstupuji s další tragickou zprávou nýbrž se zprávou, která mnohým z nás ještě teď, v tuto chvíli připadá zhola nemožnou,“ volil svá slova uvážlivě, aby napnul všechny posluchače a diváky u televizních přijímačů: „Dnes časně ráno, konkrétně ve dvě hodiny jednadvacet minut a třiačtyřicet sekund východního časového pásma se mezinárodnímu vědeckému týmu poblíž antarktického polárního kruhu podařilo aktivovat neznámý, před třemi týdny nalezený artefakt, který dle prvotních zpráv začal kolem naší planety obepínat neznámý úkaz připomínající duhové silového pole, jenž bude zhruba za šest hodin obepínat celou Zemi,“ zpozoroval vytřeštěné oči všech přítomných, což jej donutilo ihned pokračovat, aby měl vůbec šanci svůj proslov dokončit: „Nepřistupuji před vás, abych vás vyděsil, nýbrž proto, abych vás informoval o nejdůležitějším kroku v lidské historii od vystoupení Buzze Aldrina a Neila Armstronga na Měsíci, byť tento artefakt není…“ zdůraznil konkrétně toto slovo: „…pozemského původu,“ roznesl se celou konferenční místností hluk, který mohli slyšet i diváci radiových, televizních, případně internetových přijímačů, kteří měli možnost sledovat několik simultánně probíhajících proslovů téměř všech prezidentů a monarchů celého světa: „Veškeré dostupné informace o tomto artefaktu budou úderem desáté hodiny zpřístupněny všem občanům celé Země, aby tak byla umožněna spolupráce všech vědeckých kapacit tohoto modrého klenotu, za účelem vysvětlení, případně deaktivace tohoto zařízení,“ ukázalo se za jeho zády krom animace obepínání štítu také odpočet zbývajícího času: „Tímto bych chtěl veškeré občany nejen USA, ale celého světa požádat, aby nepanikařili a umožnili nám všem usilovně pracovat na řešení této situace,“ lehce kývnul hlavou a za nevěřícných obličejů, desítek dotazů a cvakání blesků opustil konferenční místnost.
Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Další černo-zlatá pyramidová loď se ocitla v „pekelných“ plamenech, nechávajíc na orbitě jen pět bojeschopných černých plavidel, proti nimž stálo šest lehkých křižníků, Punitor a pět transportérů, které ještě stále bojovaly s jaffskými kluzáky, k nimž se opět připojila dvacítka pozemských F-302jek. Ty jako předtím zaujaly kruhovou formaci kolem křižníků a ve vhodné chvíli vypustily dvě ze čtyř raket umístěných pod jednotlivými křídly. Úspěch. Konečně se jeden z transportérů i přes dlouhý čas k tomu vedoucí ocitnul v hotovém pekle. Desítky raket i přes silný odpor bodových zbraní posetých po celém trupu konečně prošly v dostatečném počtu skrz a vymazaly z vesmírné prázdnoty jednu z osin zadku Omegy.
„Jo, tak se to na Zemi dělá,“ propukli piloti v radost a jen co strhnuli knipl, nasměrovali své stíhačky k jinému cíli, ozvalo se ve sluchátkách bolestné vykřiknutí jednoho z pilotů explodující 302jky.
Malá cena, za porážku Goliáše. Letky kluzáků a stíhaček teď zaměřily další křižník, který přišel na řadu. Ta teď přišla na další aschenský křižník, kterému před notnou chvílí jeden z jumperů zničil coilgunovou hlaveň při nabíjení, což způsobilo její explozi nechávající dno lodi otevřené vesmírnému vakuu. Posádka byla v rámci mezí opět transportována na další křižníky, které pokračovaly v útoku. V útoku, jenž vyhnal hned tři Ha’taky pod ochranou bublinu Omegy, pod níž byli všichni celou dobu připraveni a napjati sledováním bitvy. Všechny tři pyramidové křižníky bez problému přistály na travnatém povrchu u samotného okraje štítového deštníku, pod nímž černo-zlatým lodím nehrozilo bezprostřední nebezpečí. Zbylé dvě jaffské bojeschopné lodě tak zůstali napospas pěti aschenským křižníkům, Punitoru a čtyřem transportním lodím, jimž se dařilo držet dotěrný jumper dostatečně daleko a vcelku úspěšně redukovaly velké množství aliančních kluzáků a stíhaček. Jumper navíc vyčerpal veškeré své zásoby dronů a bylo nutné s ním bezpečně přistát v garáži.
„Díky Collinsi,“ osobně jej přivítal Brown a poděkoval za perfektně odvedenou práci.
„Rád bych, aby se dařilo více,“ poplácal svůj stroj po plášti a ve společnosti generála se odebral do řídící místnosti, protože doplnění dronových zásobníků nějakou chvíli trvá.
Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Nad zacelujícím se štítem Atlantidy, se v pomyslné ódě fanfár vyřítila doslova ohromná flotila Ba’alova nového impéria, jehož doprovod tvořilo dvanáct Ha’taků Pravých Jaffů, kteří zaujali místo hned v přední linii, jak jediný přeživší vládce soustav zamýšlel. Své obrovské mateřské lodě postavil poblíž měsíce, kam drony bohužel, pro Ba’ala bohudík nedoletěly.
„Můj pane, zachytáváme jen dvě pozemské lodě na orbitě planety,“ nechápal proč je Země hlídána pouze dvěma bitevníky, za jejichž zády se zaceloval neprostupný štít.
„Jsou mazaní,“ uvelebil se Ba’al na svém trůně, který byl krom mramoru vykládán i velkým množstvím zlata: „Prozatím ponechte flotilu mimo dostřelovou zónu a vyšlete veškeré letky kluzáků, nákladních lodí a Al keshů v doprovodu Ha’taků k severnímu pólu planety,“ přehodil nohu přes opěrku a ochutnal sladký červený hrozen.
Můstek Odyssey
„Plukovníku, senzory zachytávají velké množství kluzáků a bombardérů směřujících do trhliny nad severním pólem,“ oznámil podplukovník Bishop a na rozkaz svého velícího Womacková skočila do hyperprostoru, v němž Odyssea spolu se Sun-Tzu strávili jen něco málo přes jednu vteřinu.
Hyperprostorový tunel ústil pár stovek kilometrů před dostřelovou linií, přes niž musely stovky a možná i tisíce kluzáků ve společnosti goa’uldských bombardérů, nákladních lodí a Ha’taků proletět.
„Nabijte veškeré railgunové baterie a připravte sila jedna až osm,“ postupoval podle plánu a jakmile se kluzáky dostaly do zóny palby, projektily z pozemských baterií obou lodí začaly pročesávat husté pole malých strojů. Jako podpora pro stíhače se dvanáct jaffských Ha’taků vydalo k oběma pozemským strojům, k nimž se z jižního pólu blížilo velké množství zlatavých trubců, v jejichž dostřelové zóně se Ha’taky, kluzáky i všechny nákladní lodě spolu s bombardéry nacházely. Ti co se k Sun-Tzu a Odyssee dostali, předčasně zaujali kolem dvojice lodí obranný perimetr a jakmile se některý z nepřátelských kluzáků přiblížil příliš blízko, Rodney sedící v křesle Atlantidy jej pouhou myšlenkou poslal do horoucích pekel.
„Nažerte se plazmy,“ stíhal Rodney ještě křičet se zavřenýma očima z rotujícího křesla, které bylo stejně jako vždy podbarveno bílomodrou barvou: „Rodney radši se soustřeď,“ byl u křesla přítomen i druhý vynikající pilot/střelec, Carson Beckett, jenž měl s tímto konkrétním typem bitvy už určité zkušenosti: „Neboj se, můj mozek všechno zvládá,“ proklouzl malou skulinou v obraně jeden z bombardérů, který ihned využil šance a pokropil Odyssein štít plazmatickými bombami: „Skoro,“ rýpnul si Beckett a sledoval Lokim vyvolaný holografický obraz.
Konečně se však mohl Rodney pořádně předvést a poslal prozatím „hlídkující“ drony proti blížícím se pyramidovým lodím, jež zahájily palbu svými příďovými bateriemi. Ty využily i obě pozemské lodě, které už jen nestály na místě a vlétly do hejna kluzáků drtíce je svými mohutnými štíty. Proudy trubců obklopující bělostný, vykreslující se štít se rozdělily na několik silnějších či slabších proudů pronikaje, člověk by řekl nefungujícími, štíty nepřátelských plavidel. Obrovské kusy černého trupu obepínajících ramen se s úžasným pohledem pro pozemskou obranu vzdalovaly od svých zlatých pyramid, které se v záři trubců po krátkých chvílích samy ocitly v jasné plamenné výhni explodující plazmy.
„Snažte se rozprostřít palbu pěkně po celém obvodu štítu,“ chtěli se Davidson spolu s Jiem ujistit, že nebude žádný z emitorů poškozen dříve, než se celá bublina nad severním pólem zacelí.
Doposud se totiž podařilo jen zhruba třiatřiceti kluzákům a několika bombardérům proniknout hustou palbou, která z větší části směřovala před smrtelný čumák obou pozemských plavidel: „Informujte 302jky a jumpery, že k nim letí první vlna,“ otočil se Davidson na komunikačního důstojníka, který okamžitě splnil příkaz: „Kvasire, jak dlouho ještě budeme nastavovat vlastní krk?“ sledoval na monitorech zacelující se štít, u nějž mu ale chyběl jakýkoli ukazatel zbývajícího času.
„Ještě čtyři minuty, dvacetdevět sekund,“ vzal to Kvasir úplně přesně.
„Bishope, zaměřte asgardské paprsky na poslední vzdorující Ha’taky,“ chtěl se Davidson spolu s Jiem zbavit kolosů, které poslušně napadaly obrannou dvojici, aby daly zhruba šesti stovkám strojů možnost proniknout skrz husté pole palby lodí i Atlantidy: „Kvasire, ty si vezmi na starost kluzáky a Al’keshe, na tuhle práci je potřeba lepší předpověď směru a rychlosti, což by ti mělo jít perfektně,“ zalichotil Kvasirovi a opět usednul do svého křesla, z nějž před krátkou chvílí vstal.
Ba’alova mateřská loď
„Můj pane, všechny Ha’taky Pravých Jaffů jsou zničeny,“ otočil se Ba’alův nový první muž na svého pána.
„Výborně, právě včas,“ usmál se Ba’al a náznakem ruky spustil druhou část plánu: „To aby nepojali žádné podezření,“ rozezněl se můstkem jeho změněný hlas, z něhož šlo i při normální konverzaci strach.
Dvě obrovské mateřské lodě naplno zažehnuly své motorové články, které je vzaly pryč od stojící skupiny zbylých lodí a spolu s několika dalšími pyramidovými plavidly zamířily na odvrácenou stranu měsíce, kde se pod rouškou tmy ukrývala rozestavěná měsíční základna, u níž se pohybovalo několik stavebních strojů třídy FIST.
„Plukovníku, zdá se, že několik lodí letí na odvrácenou stranu měsíce,“ objevil se Penegal vedle čínského velitele, kterému ihned jako všem ostatním došlo, o co Ba’alovi jde: „Jak o ní ten bastard ví,“ postavil se s rukama v bok před čelní průzor, z nějž mohl pozorovat, jak se lodě oddělují od zbytku flotily: „Oznamte Odyssee, že letíme základně na pomoc,“ usadil se zpět do svého křesla.
Když se dva černé kolosy spolu s doprovodem dostaly nad základnu, čekalo na ně už čínské plavidlo, jehož asgardské baterie byly plně připraveny, sila otevřena a zbraňový specialista držel prst nad tlačítkem.
„Pal,“ znělo v hlavách všech na můstku jednoduché slovo, které rozpoutalo nad rozestavenou základnou hotové peklo.
Všichni mohli sledovat skrz průhledný atmosférický štít, jak se v černočerné tmě proti oběma velkým kolosům a jejich doprovodu prohnaly čtyři tyrkysové paprsky rozrážející se o zlatavý, dosti pevný štít, na němž po necelých dvou vteřinách nabobtnaly monumentální exploze vybuchujících raket.
„Podívejte,“ ukazoval jeden z pracovníků v zimní bundě a tlusté kukle, jak se obloha nad nimi projasnila mnohačetnými explozemi.
Oba kolosy na sebe nenechaly dlouho čekat a taktéž proti svému protivníkovi vypustily plejádu svých rychlopalných zbraní, které jako jedny z mála způsobovaly kompletní vykreslení pozemských štítů, což ukazovalo jejich sílu. Tyrkysová i žlutá energie se co chvíli křižovaly a v plné rychlosti rozrážely o štíty svých cílů, které v obou případech klesaly jako kámen. Jeden z asgardských paprsků konečně prorazil energetickou bariéru a zakousl se do jednoho z gigantických ramen posetých bodovou obranou, která se v posledních chvílích ukazovala více než dostatečná, když se přidala k hlavním bateriím pálícím proti Sun-Tzu. Podobná situace byla i na druhé straně, ovšem bělostný štít stále držel, i když se přední emitory štítů nepěkně přehřívaly pod náporem energie.
„Čas vypadnout, transportujte posádku základny na palubu a zmizíme,“ rozhodl plukovník Ji.
Transport zabral jen několik málo vteřin, po nichž Chang nahřál motory a obrátil loď o sto osmdesát stupňů, směřujíc pryč od půlky flotily bombardující měsíční základnu. Ani o chlup lépe si však nevedla Odyssea, která pod palbou obou černých mateřských lodí ve společnosti zbylých Ha’taků a několika stovek kluzáků, které začaly pronikat skrz „blokádu“, ztratila oba přední emitory štítu, což se podepsalo na několika přesných zásazích na jedné z asgardských baterií.
„Pane, Sun-Tzu se stahuje a naše štíty už toho také moc nevydrží,“ poklesl ukazatel štítu pod deset procent, což bylo znamení pro Womackovou, která zažehnula motory a se Sun-Tzu za svými zády zamířila s lodí do téměř uzavřeného štítu, do jehož zacelení zbývalo jen asi dvanáct sekund.
Když Odyssea přilétala blíž, mohla uvidět, jak se nyní už jen asi třicítkou mrštných strojů probíjí mnohaset členná skupina bombardérů a kluzáků, k nimž se z Ruska, Kanady, Grónska a USA blížily tisíce nadupaných strojů, mezi nimiž nechyběly F-22 Raptory a Suchoje PAK FA, jejichž testy probíhaly teprve před pěti měsíci. Ty se nad Arktidu blížily snad ze všech stran, což pod již pevně zacelenou štítovou clonou kolem Země dělalo Jaffům pořádné vrásky na čelech. Odyssea se spolu se zbylými 302jkami a jumpery dala do pronásledování, k němuž se po pouhých osmačtyřiceti vteřinách přidalo i Sun-Tzu, jehož štít si průletem kolem druhé půlky Ba’alovy flotily prošel podobným peklem jako předtím Odyssea. Naneštěstí se flotila držela v dostatečné vzdálenosti od doletové vzdálenosti dronů, které se na mezi svého doletu obrátily a zamířily štítem zpět. Rodney to bral přes Arktidu, kde zničil několik bombardérů a pak přes Tichý oceán, aby se drony vyhnuly nechtěné „publicitě“.
Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Již pouhých několik minut zbývalo ke konci bitvy o orbitu planety Omega. Co platná byla vylepšená technologie a posily směřující nejvyšší možnou rychlostí, když se proti pouhým dvanácti Ha’takům postavila mnohem větší síla v podobě Aschenské konfederace. Ta si více méně bez výraznějších obtíží poradila s obranným valem, v němž po explozi jednoho z Ha’taků zbývala poslední pyramidová loď.
„Až začne poslední pyramidová loď klesat, neničte ji, mám s ní lepší plány,“ nechal zprávu velitel Punitoru rozeslat po celé flotile, aby nemusel nikoho obvinit za maření jeho mistrovského plánu.
Plánu, na jehož realizaci nemusel čekat nijak dlouho. Poslední obranná loď přestala manévrovat a nejvyšší možnou rychlostí začala se štíty na minimu sestupovat do atmosféry, kde díky jednomu coilgunovému projektilu napřed ztratila štíty a následně i koncovou část jednoho z ramen, které projektil „škrábnul“. Když už byl Ha’tak na hranici štítu a začal jím díky přesně nastavené frekvenci pomalu procházet, vydal velitel Punitoru příkaz, kterým zpečetil osud všech, kdo se na lodi ocitali: „Transport,“ směřoval směrem k operátorovi transportní technologie jednoduchý, vše říkající příkaz.
Operátor bez okolků a jediného náznaku zaváhání provedl a stejně jako jeho velitel a zbytek sledujících členů flotily pozoroval jak se vnitřkem explodujícího Ha’taku šíří žhavá vlna plazmy. Atomové bombě podobná nálož zničila energetické jádro vyvolávajíc řetězovou reakci končící smrtí veškeré posádky, k níž se přidala i posádka minimálně obsazeného kolosu, který stál dostatečně blízko u snášejícího se explodujícího macka. Dvě mouchy jednou ranou. Tři, připočítal operátor senzorů i dva zničené emitory štítů, jejichž ochranná, údajně nezničitelná schránka se právě vypařila ze světla světa. Takto zničený emitor v jednu chvíli vytvořil v ochranné bublině díru, jíž by mohly proniknout jakékoli nepřátelské síly, což však nebylo Ascheny využito. Naopak Freyr pracoval přesně podle očekávání a rychlou úpravou základního programu jednoduše zacelil díru s pomocí dvou funkčních emitorů, mezi nimiž se zničený emitor dříve nacházel: „Generále, podařilo se mi zacelit díru, avšak došlo k nesignifikantnímu nárůstu výdaje energie,“ spravil Freyr Browna o situaci.
„Ne-co?“
„Nesignifikantnímu, což znamená nedůležitému…“ vysvětlil jím použité slovo, načež si Brown něco zamumlal pod strniště.
„Nicméně aschenská flotila zaměřila svými zbraněmi štít, který začal mnohem rychleji slábnout a není jisté, zdali se posily dostaví včas!“
Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Jen několik minut po zacelení štítové bubliny kolem přenádherného modrého klenotu, se naquadahem vystavěná brána roztočila a po opravdu krátké chvíli zastavila, když se do jejího středu začala koncentrovat energie. Ta se po typickém víru ustálila a po přijetí IDC rozvlnila, načež její spodní částí prošlo několik obranných jednotek pozemského Hammonda, který před malou chvílí skočil do hyperprostoru, směr Země.
„Podplukovníku?“ zpozoroval Landry artefakt ve skleněné schránce.
„Generále, představuji vám Vládce,“ dal jej přímo před generála, kterému se konečně po tváři rozlilo teplo spojené s úsměvem.
„Můžu?“ chtěl ho uchopit, což mu podplukovník Bale nedoporučil.
„Dobrá,“ zakroutil hlavou nad hrozbou menšího elektrického šoku z nabitého povrchu a přikázal Walterovi, aby se spojil s Odysseou, která přiletěla nad SGC. Bishop následně transportoval týmy, které před malou chvílí prošly bránou a Womacková navedla Odysseu nejrychlejší možnou cestou nad ledový kontinent: „Atlantida už na vás čeká,“ usmál se na Davidsona, který dohlížel na transport Vládce.
Na jejím molu už se hrdě slunilo Sun-Tzu na jehož trupu se objevilo několik menších trhlin, které pod neustálou palbou a přetěžováním emitorů vznikaly.
„Penegale, zkus dobýt štít na co nejvyšší možnou hodnotu, moji muži už pracují na bočních emitorech, které byly během posledních minut poškozeny,“ vydal rozkaz asgardskému vědci, který se ihned zapojil do nejnutnějších oprav, když se nad štítem odmaskovala Odyssea.
„Atlantido, mám pro vás dárek,“ uslyšel procházející se Richard Woolsey v interkomu, na nějž byla Odyssea napojena.
„Radku slyšel jste? Máte práci,“ spojil se pro jistotu s Radkem, který už byl pečlivě připraven a s gumovými rukavicemi na svých rukách jemně vyjmul Vládce, který dokonale zapadl na své místo, uprostřed podstavce.
„Rodney, Vládce je ve slotu, pozoruješ něco?“ ihned zjišťoval Radek, neboť se nic viditelného kolem něj nedělo.
„Pozitivní,“ napnul Radka, ale dál nepokračoval: „Pozitivní co? Kruci!“ rozčiloval se Radek, že si zase všechno musí zjistit sám a ihned se vydal do vedlejší místnosti, kde byl přístup k antickým i pozemským počítačům.
Ale ani se nemusel dívat do počítačů, protože se celé město začalo třást. Každý, kdo mohl, se okamžitě chytnul čehokoliv, co bylo pevně připevněno. Ten kdo se neměl, čeho chytnout přijal nezbytná opatření, ovšem našli se i tací, kteří v poklidu stáli na balkóně a sledovali, jak se jednotlivá mola začínají naprosto nepochopitelně prodlužovat.
„Kurva fix, co se to do prdele děje?“ klel jeden z mariňáků jako dlaždič při pozorování rozšiřujících se mol.
„Op…“ všiml si, že nezmáčknul tlačítko: „Operační, tohle byste měli vidět,“ přivolal všechny na balkon, z něhož bylo vše důležité vidět.
„Rodney, podle počítačů se v molech začíná koncentrovat energie, co se to tam děje?“ neměl Radek přímý přístup k oknům, takže to muselo jít jinou cestou.
„Tomuhle neuvěříš,“ ozval se ve vysílačce naprosto rozjařený Rodney, který ani nevěnoval pozornost rapidnímu nárůstu odběru energie, která byla čerpána ze samotného jádra planety: „C…“ nevěřil svým vlastním očím, když zaznamenal nabíjení hvězdného pohonu, jímž město disponovalo.
„Rodney, město hodlá vzlétnout, co se děje?“ byl Radek až nepříčetný, když se mu kontrola nad městem naprosto vymkla kontrole.
„To bude má práce,“ objevila se vedle Radka UI v podobě antika.
„Mé jméno je Rector (pozn. autora: Rector = Vládce (lat.)),“ uvedl se na scénu antický hologram, vedle nějž se objevil druhý z obyvatel energetických rozvodů.
Loki na Vládce koukal, jako by viděl ducha. K Lokiho malému překvapení se Vládce sehnul a přivítal se s ním.
„Zdravím můj asgardský příteli, je mi ctí,“ uchopil jej za ruku a potřásl s ní.
Ani na moment však nemeškal a začal s Atlantidou ihned stoupat.
„Doktore Zelenko, zapojte prosím do městských okruhů druhý energetický článek, který mé senzory detekují na jiném místě Terry,“ dával Radkovi tušit, co bude následovat.
Odyssea se okamžitě zvedla z mola a přesně podle Radkových instrukcí se Womacková vydala pro druhé ZPM, které bylo zapojeno do rozvodů samotného SGC. Když už se představil jednomu z vědců na Atlantidě, měl totéž v plánu i s osazenstvem operační místnosti, kde jak očekával, se nacházelo i vedení v čele s Richardem Woolseym. To si nemohl nechat ujít ani Penegal, který se zhmotnil hned vedle Lokiho, s nímž po celou dobu komunikoval.
„Doktore Woolsey, já jsem Rector a přišel jsem vás osvobodit od utlačovatelů,“ představil se naprosto stylovým způsobem, což na všechny přítomné zapůsobilo.
„Em…em…těší mě,“ vykoktal ze sebe Woolsey, ale dál by z něj slova jen páčil.
Vládce zaujal své místo na vyvýšeném balkónku, z nějž pohlédl na hvězdnou bránu, před níž se v záři bílého paprsku objevila dvojice mužů s kufříkem ukrývajícím antický poklad, jenž Radek ihned zapojil do městských rozvodů.
„Můžeme začít,“ usmál se perfektně vykreslený hologram, když na chvíli zmizel a z hvězdného pohonu vytryskl modrý tepelný proud, ženoucí město na orbitu.
Atlantida rozrážející bělostná mračna plná studeného sněhu, který neustále pokrýval ledové království dalším a dalším hávem, se po necelé minutě oprostila od gravitace modrého klenotu a za ustavičné palby zbraňových systémů goa’uldských lodí začala zaměřovat první dvojici zlato-černých pyramidových kolosů, jimiž projela mohutná energie v podobě blesků. Pyramidy rozpadající se na malé kousky odkryly přední obrannou linii, jíž projelo osm asgardských paprsků obou lodí, které se schovávaly v bezpečí energetického deštníku. Všech osm paprsků zaměřilo jeden z kolosů, který měl z předešlých bojů nejslabší štít. Ten se ani nevykreslil, jak rychle energie klesla a odkryl tak nechráněný trup žhnoucí plazmě, který se naakumuloval a následně explodoval trhaje černý kolos na několik větších kusů.
„Jo,“ zatnul Woolsey, ale i Davidson ruce, když se pod dopadem našetřené energie ocitnuly další zlato-černé pyramidy nad smrtelnou propastí.
Loki, Kvasir i Penegal sledovaly Vládce, jak si s flotilou hraje a nenechává jedinou nitku suchou na naquadahových košilích, které Jaffové oblékali.
„Už se ani nedivím, že před jeho silou všichni prchali,“ usmál se Loki, když jeho pozornost upoutala jiná věc.
„Loki, co se děje?“ všimli si oba Asgardé náhlého zamrznutí Lokiho hologramu.
Ba’alova mateřská loď
„Vyšlete signál a mizíme,“ přikázal Ba’al svému prvnímu muži, který nahnal energii do hypermotorových článků, které před jeho a dalšími loděmi vytvořily klasický, cestu zkracující tunel.
Atlantida
V rozjařeném operačním středisku všichni pozorovali, jak Ba’alovi lodě mizí v hyperprostorových tunelech ústících na jedné z jeho planet. Jako vždy si v rámci euforie potřásali všichni přítomní rukama, plácali se po zádech, přičemž si vůbec nevšímali zmraženého Lokiho, vedle nějž stáli Kvasir a Penegal. Kvasir jen pro jistotu drbnul do Lokiho, zamával před jeho očima, ale ani na jeden z podnětů nereagoval. Ba naopak, jeho hologram začal podivně problikávat, čehož si osazenstvo operační místnosti konečně všimnulo.
„Rectore, co se děje?“ požadoval Richard vysvětlení, co se s Lokim děje, neboť byl zřejmě jediný, kdo o jeho potížích mohl něco vědět.
„Loki momentálně řeší jisté…“ prohlédl si oba zbylé Asgardy: „…záležitosti,“ vytasil zpoza zad dva meče, jejichž ostří protnula holografické páteře obou Asgardů obývajících jádra pozemských lodí.
Penegal s Kvasirem po sobě v poslední možné chvíli bezmocně pohlédli, když se jejich utnuté rozplývající se hlavy sesunuly směrem k podlaze na níž ani nestihnuly dopadnout. Woolsey spolu se zbytkem osazenstva operačního střediska oněměli strachem, který protnul nasupený hlas plukovníka Davidsona: „Atlantido, co se to tam u vás kruci děje?“ křičel nevěřícně do vysílačky: „Po celé lodi vypadl na krátkou chvíli proud a ani jeden z Asgardů se nehlásí,“ parafrázoval slova techniků, kteří nedokázali zprovoznit „mrtvá“ jádra.
Otevřený vesmír
Jen co nepřátelská plavidla bezpečně vstoupila do hyperprostoru, opustily obě pozemské lodě bezpečí štítového deštníku: „Atlantido, zůstaňte prozatím zde, my se spolu se Sun-Tzu vrátíme na orbitu a spravíme všechny o situaci,“ mířil svoje slova do interkomu, který byl však Vládcem odpojen. V tu samou chvíli taktéž pohasnuly obě dvě lodě, přičemž se jejich záložní energetické systémy s minimální časovou prodlevou zapojily.
„Co se stalo?“ požadoval Davidson vysvětlení, ovšem nikdo neměl nejmenší tušení, co tento výpadek způsobilo.
„Plukovníku, máme menší problém,“ jako by toho nebylo dost, ozval se v interkomu jeden z techniků obsluhující asgardské výpočetní jádro: „Jádro je mrtvé…nereaguje na žádný příkaz a podle prvních zpráv se to samé stalo i na Sun-Tzu,“ byl informující technik, stejně jako jeho kolegové bezradný.
„Atlantido, co se to tam u vás kruci děje?“ přepojil nyní již uvolněný kanál na Atlantidu, což všechyn přítomné opět uvrhlo zpět do reality.
„At…“ zarazila Davidsona uprostřed slova jedna z konzolí, která začala varovně „hulákat jako na lesy“.
„Plukovníku, Atlantida nás začala zaměřovat,“ sledoval Bishop nevěřícně svoji konzoli: „Senzory hlásí masivní nárůst energie ve dvou molech,“ došlo všem přítomným, co bude následovat.
„A kurva…“ na několik milisekund Davidson ztuhnul, načež vykřikl jediný logický rozkaz: „Okamžitě skočte do hyp…“ prohnala se oběma loděmi naráz vše trhající čistá energie, ignorující fungující zapojené štíty.
Atlantida
„C-co to děláte?“ nevěřícně koukal Woolsey na smějící se hologram antické umělé inteligence, která si vzala na paškál i posledního obyvatele energetické sítě.
Vládce uschoval meč levé ruky, uchopil zbylý meč pevně oběma rukama a jedním mocným sekem stejně jako před několika vteřinami utnul Lokiho hlavu. Pokračující dráhu meče nezastavil pro protnutí páteře, nýbrž využil její rychlost a rozsekl klečícího Lokiho vedví: „Teď vy,“ otočil svoji pozornost na posádku Atlantidy, jejímiž těly začala stejně jako před okamžikem oběma loděmi procházet čistá spalující energie.
„Rad…Radku,“ musel Rodney uhnout před letící elektřinou, která prošpikovala tělo Richarda Woolseyho: „Radku, vyjmi Vládce, hned,“ křičel s dívčím hlasem a slzami na krajíčku, když jeho nohu zasáhl spalující elektrický proud.
Radek ihned odběhl do vedlejší místnosti, kde s nasazenými rukavicemi uchopil horní část Vládce, který přečníval přes podstavec, aby jej bylo možné manuálně odebrat. Jen co se jeho ruce dotkly antické technologie, projela jeho rukama a následně srdcem energie zastavující životně důležitý orgán.
„Radku, Radku slyšíš mě?“ křičel trpící Rodney do vysílačky.
Ta však byla hluchá a ani Rodneyho jekot nemohl umírajícího Radka vrátit zpět mezi živé.
„Je mrtev, doktore McKayi,“ objevil se Vládce s pevně sevřeným mečem nad krčícím se vědcem, jemuž se rozhodl odebrat život: „Stejně jako vy…“ protnula holografická čepel Rodneyho tělo.
SGC
Walter, generál Landry a spousta dalších vojáků a techniků společně sledovali dění v bezprostřední blízkosti Země, kde Vládce právě rozpáral obě pozemské bitevníky.
„Generále…?!“ padnula Walterova brada až na zem.
„Okamžitě navažte spojení s Atlantidou!“ přikázal Landry Walterovi, avšak stejně překvapený Sujanha byl mnohem rychlejší.
Bohužel to jediné, co mohli v kontrolní místnosti podzemního komplexu v Chayenne Mountain slyšet byl uši drásající jekot.
„Panebože, co se to tam děje?!“
Atlantida
V operačním středisku se k překvapení všech prozatím živých členů z ničeho nic odklonila energie mířící na Rodneyho. Ta jen několik centimetrů před jeho tělem změnila dráhu a spálila podlahu u jedné z antických konzolí. Rodney se srdcem v kalhotách otřel orosené čelo, mírně natočil hlavu, aby se mohl podívat, co se stalo.
„Další?“ uculoval se Vládce na nově se objevivšího Asgarda, když jeho břicho protnula ostrá čepel: „Teď teprve začínáme,“ vytáhl Asgard čepel kolem níž se objevila modrá zářící aura, která přeměnila obyčejně vypadající meč na smrtelnou zbraň.
Vládce urychleně opravil poškození a obalil své tělo pancířem, který měl dalším podobným překvapením předcházet. To samé udělal i Asgard, který se začal soustředit na boj.
„Doktore McKayi, zaměstnám Vládce dostatečně dlouho, abyste mohl se svými lidmi uniknout,“ mluvil na překvapeného vědce.
„Loki?“
„Ano, jsem to já, ale nyní už běžte,“ pobízel Rodneyho, který se s bolestí v lýtku vyškrábal na nohy a kulhavou chůzí dopajdal ke konzoli městského interkomu, vedle nějž leželo mrtvé tělo Richarda Woolseyho.
Blesky obklopovaly Rodneyho, když mluvil do interkomu, burcujíc veškerou posádku k úniku, přičemž ještě stačil vytočit bránu na Omegu, která byla sama ve vážných potížích.
„Tady doktor Rodney McKay, nařizuji okamžitou evakuaci na stanoviště Omega. Máte pět minut na průchod branou…“ prolétl kolem jeho hlavy další blesk, přičemž se Rodney pro jistotu skrčil: „Máte nanejvýš šest minut na průchod branou, než mě Vládce zabije,“ nedával si Loki větší šanci, což Rodneymu ukázal na monitoru.
Rodney sundal ruku z podsvíceného krystalu a sledoval, jak kolem něj dvojice bojujících hologramů prochází. Úder střídal úder, rána střídala ránu. Softwarové obrany kolem počítačových těl slábnuly a dovolovaly částečná poškozování na obou stranách. Vládcův útok při jedné příležitosti zastavil Loki svým mečem, který se oproti Vládcovu ukázal o něco silnější, vytvářejíc druhotná poškození, s čímž Vládce nepočítal. Rychle svoji volnou výpočetní pamětí vymyslel odolnější obrany, jimiž obalil své tělo v zářivé zbroji. Loki se sehnul, uhnul mohutnému rozmachu a v pravý moment sekl Vládce do nové „zbroje“, na níž se udělal malý zářez, který se však okamžitě začal zacelovat, jak jej Vládce volnou pamětí opravoval a vylepšoval. Jakmile Loki dokončil svůj sek, prohnal se přes jeho pravou ruku ostrý úder Vládcova meče, nechávajíc v brnění díru, čehož Vládce ihned využil a napadl samotné vědomí, uložené v databázi Atlantidy. Loki se okamžitě stáhnul do sebe a urychleně začal opravovat poškození, která Vládce napáchal. Na to Vládce čekal. Jen, co Loki přestal dávat pozor, přestal útočit a zaútočil čepelí na břicho, jímž projel jako nůž máslem a výrazně Lokiho vědomí poničil. Vládce škubnutím vytáhl meč a odkryl tak prázdnou průhlednou díru, skrz níž Rodney pozoroval útěk prvních mužů a žen z posádky.
„Rodney, co se to děje?“ přiběhli za kanadským vědcem Ronon v doprovodu Teyly, Carsona a Jennifer.
„Vládce…Ba’al ho asi předělal a teď se nás snaží zabít, přičemž se mu v tom Loki snaží zabránit,“ vychrlil ze sebe spoustu informací, načež jej Ronon s Teylou podepřeli a odvedli k bráně, kterou s přibývajícím časem procházelo mnohem více lidí najednou.
Než jej oba kamarádi protáhli bránou, podíval se ještě jednou na balkonek, na němž stál loučící se Loki, jehož tělem projely dva meče, sekajíc jej vedví. Vládce se konečně mohl plně koncentrovat a ihned po Rodneyho evakuaci bránou ji zavřel a začal masakrovat zbylou posádku, která v prostorách velkého města působila spíš jako prasata před porážkou, snažíc se uniknout svému osudu. Desítky mrtvých, propálených těl padaly na zem jako shnilá jablka, když se Vládce rozhodl začít s posledním bodem plánu. Hvězdný pohon opět zabral a navedl město zpět na oběžnou dráhu, v jejíž blízkosti stálou rychlostí pluly trosky zničené Odyssey a Sun-Tzu. Vládce mohutným městským štítem pročísnul trosky a zastavil na oběžné dráze, odkud se mohl zcela bez problému nabourat do celoplanetárního štítu, který byl napájen a udržován skrz dokovací stanici. Pouhou myšlenkou jej vypojil a zahájil autodestrukční sekvenci. Obrazovka ukazovala zbývajících deset sekund, když se z hyperprostoru vyřítila poslední pozemská loď třídy Daedalos – Hammond.
„Madam, Atlantida je jediná na orbitě,“ vítězoslavně pronesl Marks, pozorujíc téměř čisté senzory.
„Výtečně,“ oddechla si Sam a pogratulovala posádce za dobře odvedenou práci.
Z ničeho nic se však před slavící posádkou objevil Thor, který na hlavní obrazovku přenesl veškerá důležitá data.
„To jsou?“ sledovala Sam data se zaujetím jí vlastním.
„Odyssea a Sun-Tzu, zachytávám jejich černé skříňky,“ dodal Thor, načež se klenot Antické říše proměnil v horoucí čistou energii, která s sebou brala vše, co jí stálo v cestě.
„Pryč!“ vykřikla v posledním zoufalém rozkazu Carterová.
Neznámá Galaxie, Neznámá Sluneční Soustava, 21. Května 2010
Po temných černých chodbách obrovskou rychlostí běžela obnažená, šatstvem nekrytá postava, rozrážejíc před sebou jdoucí řady ostatních příslušníků téhož národa. Běžela už dlouho, ale na jejím dechu nebyla znát jediná známka únavy. S obrovskou razancí rozrazila mohutné dveře, přičemž narušila dost hlasité jednání nad holografickým vyobrazením obrovské vesmírné bitvy nad planetou.
„Atlantida…“ strhla na sebe veškerou pozornost: „…padla!“
A to by bylo z mé strany prozatím vše. Snad jsem vás nezklamal ba naopak potěšil. Zítra přidám i PDF s kompletní první sérií, takže si jej budete moci stáhnout.
U další série nashle.