StarGate: Intervention - 12.1.2021 - FINÁLE

supr díl už se nemůžu dočkat dalšího

Pekná časť. Som rád, že Jon sa začal správať ako zodpovednejší otec (čím aj je ). Boj o Vládcu sa mi celkom pozdával a Carterová sa najskôr zo zranenia vylíže (ak bolo len to na boku), takže ostáva ešte boj o Zem a Omegu.
, čakám na pokračovanie.

No masakr to asi nebude, super díl, no čekal jsem to černější.

vynikající díl

Zas ti to napíšu, dobrý díl!! Jsem zvědavy na Vládce, co s ním udělají. A jak jsi prosimtě přišel na jméno Parva?

Zdravím přátelé... jak jsem slíbil, dnes stejně jako na Vánoce vydám speciálně pro Vás, věrné čtenáře předposlední část posledního dílu, což zní mnohem úžasněji než když to čtete......ale sentimentální a emotivní budu až zítra (pokud stihnu psolední část upravit...s opičkou by to mohlo jít krapet hůř)...

ale dost už o zítřejší část a šup ke dnešní, která je upravena, projeta korekcí a přijata veskrze kladně ze strany pana Jakopa čímžto mu děkuji za neúnavnou práci a Vám chci poděkovat za veškeré mně udělené hlasy v probíhající soutěži SG: Bard kde v tuto konkrétní chvíli nečekaně vedu (ale už jen o chlup) před loňským vítězem a obhájcem titulu mistrem St0rmem

tím to dneska asi ukončím a popřeji vám příjemné počtení

20. Díl (Vládce - Sovereign) PART IV

Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Janus zrovna popisoval Johnovi nejzákladnější pravidla povznesených a říši Antiků, jejíž hlavní sídlo bylo ve vyšší sféře bytí na Proclarush Taonas, když se v záři hyperprostorových tunelů nad Omegou objevilo deset lehkých, pět výsadkových a jeden těžký křižník Aschenské konfederace, které se za vztyčujících se štítů shromažďovaly před dostřelovou zónou jaffských Ha’taků. Senzory Janusovy základny přílet Aschenů do soustavy zaznamenaly a daly to hlasitě najevo, čímž upoutaly na pozornost obou mužů.
„A kruci,“ zpozoroval John formující se bitevní linii a ihned začal utíkat k jumperu.
„Pluk…“ nestihl Janus včas zareagovat, když za Johnem prásknuly dveře.
„Co chcete dělat?“ podařilo se mu dohnat jej až v samotném jumperu, jehož zadní přepážka se začala uzavírat.
„Něco…“ otočil se na stojícího Januse, který vypadal, že chce Johnovi prozradit nějaké tajemství:
„…ale ještě nevím co,“ nastartoval pohonnou jednotku, která zvednula maličký jumper několik centimetrů nad podlahu neaktivního výtahu.
„Sám nic nezmůžete plukovníku! Ne proti celé aschenské flotile,“ přistoupil Janus blíž a nechal Johnovi zobrazit hlavní obrazovku, na níž běželo několik senzorických zkoumání naráz.
„Tak poletím zpět na Zemi a zkusím přesvědčit generála Landryho, aby mi poskytnul celou letku jumperů,“ položil jumper zpět na podlahu a vyžádal si od Januse aktivaci výtahu:
„V křesle na Atlantidě za mě může sedět i Rodney,“ ještě jednou rukama pobídnul Januse, který ale nijak nereagoval na jeho výzvu.
„Nemůžu vás nechat umřít plukovníku,“ zaskočil Johna zcela nepřipraveného, což mu umožnilo přiložit k jeho krku, spánku a uchu prsty, díky nimž zatlačil na specifické body, které Johna poslaly do říše snů.
Janus následně uzamknul řízení lodi, položil Johna na sedačku v zadní části jumperu a jen co to bylo možné, vydal se zpět do řídící místnosti, kde několik bezpečnostních prvků křičelo jako na lesy, upozorňujíce Januse na bezprostřední nebezpečí.

Můstek vedoucího Ha’taku
Na loučemi a několika konzolemi prosvětleném můstku se za obrovského hluku a paniky pohybovalo velké množství Jaffů, kteří zde jako záložní síla zůstali pro případ napadení Ba’alem, jenž by tak mohl rozdělit alianční síly umožňujíce mu snadněji pokořit pozemskou obranu. Aby mohl naplnit známé pozemské pořekadlo „Rozděl a panuj“ však nepotřeboval dělit své síly, nýbrž poslat na Omegu nepřítele, který má na Zemi a konkrétněji Serrakiny dlouhodobě spadeno.
„Torale, zachytáváme zprávu z aschenského křižníku,“ přepnul jeden z přítomných obsluhujících Jaffů hlavní obrazovku kde se postupně vyobrazovala překládající se zpráva.
„Deaktivujte své obranné systémy a umožněte nám extrakci Serrakinských uprchlíků z vaší kolonie. Nikdo přitom nebude a nemusí být zraněn. Nepřiletěli jsme bojovat ani prolévat krev nevinných osadníků,“ četl Toral prázdná slova z nichž nevěřil Aschenům ani nos mezi očima.
Ty samá slova samozřejmě četl i generál Brown, který byl skrz subprostorový kanál spravován o všem, co se ve vesmíru děje.
„To snad nemyslí vážně?“ nevěřil vlastním očím a jen pro jistotu si celou zprávu přečetl ještě jednou:
„Na to ať ihned zapomenou,“ udeřil generál Brown razantně do stolu a přikázal kolem kolonie zvednout jedním modulem nulového bodu napájený štít, který obepnul i blízkou polorozbořenou horu, která ještě nedávno ukrývala původní těžební základnu.

Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Pouhých několik minut uběhlo od zamítnutí vydání Serrakinského lidu do rukou Aschenů, když se můstkem Teal’covi mateřské lodě ozvalo pípání upozorňující na příchozí subprostorovou zprávu.
„Teal’cu, kolonie byla napadena šestnácti aschenskými křižníky. Proti jejich síle jsme bezbran…“ oslnil Toralův obličej výboj energie, doprovázený jiskrami a šířícím se ohněm, který se s dopadem několika triniových projektilů proměnily v loď trhající plazmu.
„Torale!“ vykřikl Teal’c v marné snaze změnit něco na osudu svého „bratra“, který jako první spolu se svými spolubojovníky zaplatil Omeze nejdražší daň:
„Torale…“ už jen ze setrvačnosti a s pocitem bezmocnosti vypnul šum obrazovky, kde se objevil ustaraný obličej generála Landryho.
„Generále, Toral…“ nenechal Teal’ca mluvit a sám se ujal slova:
„Je mi to líto Teal’cu, určitě je to pro tebe velká ztráta,“ soucitně zkřivil ústa a jemně kývnul hlavou, což statný Jaffa opětoval:
„Děkuji, generále…“ na chvíli se odmlčel a něco nesrozumitelného promluvil směrem k ostatním členům můstku:
„…ale ztráta to bude pro Ascheny, až pomstím Toralovu smrt,“ bylo evidentní, co má Teal’c v úmyslu.
„Teal’cu, nemohu vám dovolit udělat to, co se chystáte udělat,“ podíval se Teal’covi do očí:
„Chápu vaše důvody…a jindy bych s vámi i souhlasil, nicméně je třeba rozlišit větší dobro, což bude v momentální situaci šest a půl miliardy obyvatel této planety,“ volil svá slova obezřetně a úderně, aby donutil Teal’ca přemýšlet:
„Aschenové nikam neutečou a Omega je více než schopná se ubránit dostatečně dlouho, než se vypořádáme s Ba’alem, který zde bude už za tři hodiny…“ nemusel říkat víc, protože Teal’c pochopil a kývnul na znamení souhlasu, jak bylo u postaršího Jaffu zvykem.
„Mrzí mě to, ale z mé pozice nemůžu a ani nejsem ochoten obětovat šest miliard lidí…“ nestihl doříct svoji myšlenku, když se řídící místností roznesl zvuk signalizující příchozí videohovor odněkud z povrchu Země.
„Teal’cu, omluvte mě na moment,“ přepnul Walter obrazovku na druhý kanál, kde čekal Richard Woolsey.
„Pane Woolsey, co pro vás mohu udělat?“
„Vy pro mě ne…to spíš já pro vás,“ usmál se a nechal Lokiho odeslat na velitelství SGC zašifrovaný soubor, s nímž neměl Sujanha nejmenší problém přelouskat.
„Co to je?“ nechápal účel animace, kterou Sujanha obratem spustil.
„To je způsob jak ochránit Zemi aniž by zde museli zůstávat Jaffové, případně všechny naše lodě,“ jal se po Richardovi Sujanha slova, která doprovodil několika technickými popisy.
„Moment, co tím chcete říct? Že můžeme Zemi ochránit i jinak, aniž bychom byli nuceni bojovat na přímo?“ rostl na Landryho rtech velký úsměv, který Sujanhovo potvrzení jen umocnilo:
„Ano, teď když je Atlantida připojena k dokovací stanici, budeme schopni s pomocí termální energie napájet štít, který dokáže obepnout a ochránit celou Zemi…“ došlo Landrymu až teď, co by to v důsledku znamenalo:
„Toho si ale všichni všimnou…museli bychom prozradit program hvězdné brány široké veřejnosti,“ což však byla malá cena za funkční ochranu všech životů na modrém klenotu.
„V tom případě by si měl prezident připravit pořádnou řeč,“ usmál se Woolsey, pod jehož vedením organizace EARTH podobnou alternativu již několik měsíců pilně připravovala.
Hank pouze zakroutil hlavou, nechal Waltera přepnout kanál, kde čekal netrpělivý Teal’c čekající na nějaké zprávy:
„Teal’cu, za několik minut se s vámi spojím, prozatím zůstaňte prosím na orbitě,“ jen pro jistotu poprosil Teal’ca aby neporušil své slovo, což snědý Jaffa nedělal, pokud měl na výběr.

Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Toralova pyramidová loď se pod dopadem energetických střel a několika coilgunových projektilů proměnila během krátké chvíle v explodující kouli horké plazmy, která se šířila nitrem trhající se lodi. První ztráta na životech přišla jen několik minut po opuštění hyperprostoru. Obrana se však nechtěla nechat zahanbit a s o trochu lepší manévrovatelností na své straně se s obrovskou vervou pustila do svého nepřítele. Aschenové v poklidu popocházeli po svých můstcích, kde se v jejich zádních částech promítala vesmírná bitva do 3D holografů.
„Přesuňte první a druhý úderný svaz blíž k Ha’takům, ať nemají tolik možností manévrovat…“ hrál si s interaktivním bitevním plánem, na nějž se promítala všechna důležitá data v přímém přenosu:
„A přesuňte Punitor nad koloniální štít,“ zcela bez emocí přepnul na detailnější pohled na obrovskou kopuli, která prozatím nedala znát nic o její síle:
„Pošleme jim pár našich projektilů,“ doufal v rychlý průnik a krátký průběh boje, po němž by mohli Aschenové nejen zajmout Serrakiny, ale i získat nejnovější alianční technologii, která byla i nadále několik desítek let před tou, jíž disponovali samotní Aschenové.
„Pane, obránci útočí na výsadkový svaz,“ hlásil jeden z operátorů veliteli Punitoru, který ihned přesunul záběr holografu zpět na chladivý vesmír, kde se několik lodí výsadkového svazu ocitalo pod zhušťující se palbou.
„Držte jej mimo palbu Ha’taků a přikažte oběma úderným svazům, ať ty lodě trochu sevřou a zmáčknou,“ měl v plánu dostat jaffské pyramidy do přímého palebného pole coilgunových zbraní, které jako jediné mohly tuto bitvu ukončit v řádu desítek minut, oproti několika hodinám, které při šarvátce bodových zbraní hrozily.
„Kde jsou kluzáky a 302jky?“ sledoval Brown díky senzorům bitvu stejně jako velitelé všech bojujících lodí v přímém přenosu.
„Už jsou na cestě,“ spravil jej Freyr o situaci, která se po krátké chvíli promítla i na obrazovku, kde byly vidět pozemské i Jaffské kluzáky pomalu stoupající atmosférou a snažily se co nejrychleji dostat do dění ve vesmíru, kde koncentrované palbě podlehlo jedno ze zlato-černých plavidel. Ani to však nezabránilo zbylým pyramidovým lodím zahnat do svého středu jednu z útočících lodí, která byla mohutnou palbou ubíjena, až pod neúnosnou palbou selhal štít odkrývaje trup čisté žluté energii. První zářez na pažbě obranných plavidel přišel v tu nejvhodnější chvíli, neboť se do bitvy konečně zapojily stíhačky, jejichž středem právě proplula pětice coilgunových projektilů vystřelených z před bitvou chráněných lodí – třetího výsadkového svazu.
„Generále, zdá se, že pět lodí drží dál od bitevního pole,“ ohlásil velitel letek a když mu byl následně dán přímý rozkaz, přenechal křižníky Ha’takům a sám zavelel k útoku na pětici transportních lodí, které zaměřily své bodové obrany doprostřed přilétajících plavidel.
Glidery a 302jky zahájily úspěšné úhybné manévry a v dostatečné vzdálenosti od lodí vypustily své rakety a energetické pulsy, které se rozrazily až o vykreslující se oslabené štíty, jejichž sílu již několik projektilů pyramidových kolosů prověřilo. Oproti zbraním Gliderů, byly rakety primárně zaměřovány a sestřelovány jak na běžícím páse. Na štít nedopadla ani desetina raket, což v řadách útočníků vyvolávalo radost a v řadách obránců zmar:
„Rozdělte se,“ přikázal velitel letek a chtěl využít známého pořekadla:
„Rozděl a panuj,“ které snad i částečně fungovalo.
Roj malých stíhaček začal kroužit kolem svých cílů a postupně jejich povrch kropil energií a raketami vytvářejícími na jejich štítech úžasnou mnohabarevnou scenérii.
„Štíty konečně kolísají,“ vlila se do pilotů nová krev.
Z ničeho nic se nikým nepozorován nad jedním z transportérů odmaskoval jumper, který ze svých zásobníků vyslal několik dronů. Ty s velkou parádou prolétly kolem lodi na spodní část, kde zlikvidovaly před malou chvílí pálící zbraň.
„Sakra,“ litoval promarněné šance pilot jumperu, když mohl zbraň zasáhnout v mnohem lepší čas.
Teď se musel urychleně zamaskovat a uniknout z místa, do nějž aschenské transportéry začali soustavně pálit. Naopak v popředí se bitva opět naklonila do rukou Aschenů, kteří trpělivou a koncentrovanou palbou zničili hned dvojici pyramid, nechávajíce tak obránce v počtu pouhých osmi lodí, proti nimž stálo už „jen“ devět lodí v čele s Punitorem, který stále kropil koloniální štít svojí dvojitou baterií, kterou si konečně podal druhý jumper.
„Pane, zamaskovaný stroj antického designu zničil naše projektilové hlavně,“ ohlásil operátor sedící po boku můstku a čekal, jak bude chtít velitel Punitoru pokračovat.
„Koupil jim jen několik hodin. Přídí ke zbývajícím lodím a začněte čistit ten bordel,“ pohrdavě pohlédl na osm blikajících bodů, kolem nichž se pomalu začala utahovat smyčka.
A skutečně. Energie proudící do štítů pomalu přestávala stačit, což se podepisovalo i na přehřívání emitorů, které začaly mnohem rychleji slábnout.
„Převeďte energii z nepotřebných systémů do chladící soustavy,“ znělo na můstcích všech Jaffských lodí, které bojovaly simultánně jako jeden muž.
Velitelé všech lodí splnili příkaz a alespoň na chvíli zažehnali zničení emitorů a vůbec celých lodí. Vzápětí se kolem lehce posilujících štítů prohnaly obrovskou rychlostí pozemské 302jky, jímž došla munice. Naneštěstí jen několik desítek raket pročíslo hladiny štítů všech lodí, což způsobilo maximálně dvaapadesáti procentní pokles u jedné a jednadvacet u druhé, popřípadě pět u třetí aschenské lodě. Teď zaměstnávání zbytku nepřátelské flotily leželo na bedrech jaffských pilotů, kteří na snížení sílu štítů měli mnohem větší podíl. Jejich ztráty ovšem byly na druhou stranu vyšší než na straně mnohem mrštnějších pozemských strojů.
„Generále, není v našich silách zadržet aschenskou flotilu,“ navázal velitel jaffských Ha’taků spojení s podzemním komplexem, kterým konečně projelo osm bojových verzí mobilních tanků FIST.
„Až budou vaše štíty na minimální udržitelné úrovni, zamiřte pod náš štít, zde snad vydržíme dostatečně dlouho, než přiletí zbytek flotily spolu se třemi našimi loděmi,“ dal obráncům naději, že přece jen možná vyváznou z dnešní bitvy jako vítězové.
„Pochybuji, že Omega vzhledem k situaci na Zemi dostane nějaké posily, generále!“ neměl pro nevinnou lež Freyr nejmenší pochopení.
„Pár povzbuzujících slov ještě nikdy nikomu neublížila,“ umlčel Freyra a naznačil mu, že by se měl opět pokusit proniknout přes komunikační kanál na aschenské křižníky.
„Od posledního souboje nad Hebridanem vylepšili svůj bezpečnostní systém, který prakticky znemožňuje jakýkoli zásah zvenčí,“ ještě jednou vysvětlil Brownovi, i když mu to dnes již jednou říkal.
„No jo, no jo,“ mávnul Brown rukou a přešel k počítači obstarávajícímu vykreslení bitevní mapy z dat senzorů.
„Drakane, Aschenové vás chtějí sevřít,“ zpozoroval Brown taktiku, kterou chtějí Aschenové využít pro použití svých coilgunových baterií.
„Víme, ale děkujeme,“ ozvalo se ve vysílačce.
Senzory pak už jen zpozorovaly, jak se smyčka kolem Ha’taků přestává utahovat a díky soustředěné palbě se rozpadá, přičemž se několika Ha’takům podařilo uniknout mimo hlavní palbu. V nejpříhodnější moment se oba jumpery opět naprosto nečekaně odmaskovaly a tentokráte se jednomu z nich podařil mistrovský zásah. Zrovna v moment střelby hlaveň zasáhla dvojice dronů, což vyústilo v enormní explozi trhající spodní paluby jednoho z křižníků na kusy. Piloti jumperu propukli v jásot a potřásli si rukama, zatímco se jejich stroj opětovně maskoval a vyrážel na jiné bojové souřadnice. Bohužel byli zbraňoví specialisté rychlejší a jeden z jumperů zasáhl energetický puls, který vyřadil maskování a odstřelil jeden z motorů, což způsobilo nekontrolovatelný spirálovitý let, který během několika sekund skončil ve štítu jedné z lodí.
„Ztratili jsme jeden z jumperů,“ oznámil Freyr pečlivě sledující senzory.
„Woodcombe, spojte se se Zemí, zkuste je požádat o letku jumperů, pokud je budou moci postrádat,“ chtěl zkusit štěstí, ale nedával tomu moc šancí.

Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Jen co generál Landry obdržel potvrzení od přichystaného prezidenta USA, obalilo jej bílé transportní světlo, které ho přeneslo z podzemního SGC, do oválné pracovny, kolem níž byly stejně jako kolem celého Bílého domu zapojené velice silné rušičky transportního paprsku. Rušičky však přijaly Odyssein potvrzovací kód, což paprsku, respektive generálu Landrymu umožnilo proniknout skrz a zhmotnit se přímo před usedajícím prezidentem, který byl generálovi pro skleničku na vodu.
„Hanku, vítejte,“ postavil se zase na nohy, upravil si svůj oblek a nabídnul jednomu z nejvýznamnějších generálů na celé Zemi ruku.
Koho zajímalo, že byl prezident společensky starší. Když máte někoho v úctě tak, jako prezident Obama generála Landryho, lze přehlédnout jisté „ústupky“.
„Děkuji, pane prezidente,“ přijal nabídku k posazení a jen co jeho pozadí ochutnalo měkkost místního sedáku, přehodil nohu přes nohu a pozoroval, jak si prezident rozepíná nejspodnější knoflík svého saka.
„Tak…“ pohodlně se usadil, stejně jako generál přeložil nohu přes nohu a sepnul ruce na kolenu:
„Dlouho jste tu nebyl, předpokládám, že mě jdete osobně informovat o posledních přípravách před bitvou?“ vyzvídal dobře naladěný Obama, který si ani v nejmenším nepřipouštěl možnost prohry s Ba’alovými silami.
„Vše je již několik hodin připraveno; to ale není důvod, proč jsem tu,“ vytáhnul z kapsy malý datový krystal, který bylo možné připojit do počítače v prezidentově pracovně.
Jen mžik uběhl od načtení potřebného programu, který spustil jednoduchou, avšak všeříkající animaci, k níž generál Landry nemusel moc věcí říkat.
„Generále, je to to co si myslím,“ pečlivě prohlížel opakující se animaci vyobrazující velký mohutný štít obepínající celou planetu.
„Pokud myslíte štít Atlantidy napájený geotermální energií dokovací stanice, obepínající Zemi a chránící ji před všemi myslitelnými vesmírnými hrozbami, mezi něž řadím i Ba’ala? Tak v podstatě ano,“ chtěl Landry vyloudit na své tváři úsměv, ovšem jeden důležitý fakt mu to prozatím nedovoloval.
„To…to je úžasné,“ rozplýval se Obama nad možností, která by Zemi ochránila před všemi zloduchy, kteří by si dělali zálusk na jeho domovinu:
„Ale to by znamenalo…“ stejně i jako Landrymu po krátké chvíli euforie došla krutost a ironičnost situace, do níž jej Landry uvedl.
„Jop, máte ve svém stole ještě ONU řeč?“ natáhl se Landry rukou po dokumentech, jež mu Obama vytáhnul ze zamčené zásuvky jeho masivního stolu.
„Mí drazí Američané, lidé celého světa. Dnes před vámi nestojím jako prezident nejmocnějšího státu této planety, nýbrž jako pouhý občan a váš poddaný…“ přečetl si úvodní slova kratšího proslovu prozrazujícího přítomnost mimozemského transportního artefaktu nalezeného roku 1928 v Údolí králů, v Gíze:
„Trochu klišoidní, ale pěkné…“ trochu si rýpnul do výběru slov, která všichni znali především z apokalyptických filmů, v nichž Země čelila invazím z vesmíru:
„Možná byste si ji měl začít nacvičovat. Omega byla před několika minutami napadena aschenskou flotilou a bez posil ze Země nebude schopna vyhrát,“ jasně naznačil, co zamýšlí.
„Chmm…Hanku, do čeho jste mě to dostal,“ vypojil datový krystal z počítače a předal jej zpět do rukou generála Landryho:
„Nemůžu přece schválit odeslání lodí k Omeze spolu s prozrazením brány veřejnosti.“
„Můžete, on je to ve skutečnosti plán Richarda Woolseyho, který by bez svolení EARTH nic takového nenavrhoval,“ na chvíli přestal a sledoval, jak bude prezident reagovat:
„Samozřejmě vám nemohou nic přikazovat…jako vrchní velitel ozbrojených sil stále máte právo veta. Nicméně by byla škoda, ponechat Omegu jejímu osudu, když je teď možné Zemi ochránit jiným způsobem,“ zakončil Landry svoji návštěvu triumfálním úderem na správné místo.
„Když to podáte takhle,“ alespoň naznačil úsměv utvrzující Landryho v tom, že uspěl:
„Děkuji, pane prezidente,“ nechal se se svolením přenést zpět do SGC, jenž bylo stále napojeno na Teal’covu mateřskou loď, která se po krátké chvíli vydala ve společnosti všech pyramidových lodí, Daedala, Apolla a Suvorova k Omeze.
„A já si asi zavolám,“ promluvil prezident do míst, kde ještě před třemi vteřinami seděl generál Landry.

Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010, Janusova základna
Janus v klidu seděl vedle lůžka generála O’Neilla, vedle nějž na vedlejším lůžku pospávala vyčerpaná Gaia spolu se svým štěnětem - Parvou. Rukou přiloženou na jejím spánku jí předával část svých vědomostí, čímž lehce urychloval proces, kterým by si dříve nebo později stejně prošla. S lehkou bolestí hlavy po chvíli přestal a sledoval, jak se jeho svěřenkyně probouzí.
„Gaio, zlatíčko, jak ti je?“ zjišťoval, jestli dostatečně načerpala síly a jestli jí nové vědomosti nenadělaly v hlavě nějaké problémy.
„Jsme v pořádku, strýčku Janusi,“ měkkým roztomilým hláskem odpověděla Gaia a pohladila Parvu na růžovém heboučkém bříšku.
„Na, něco sněz,“ dal Janus Gaie něco ze zásob jumperu, s nímž John přiletěl a v němž ještě dlouho bude spát.
„Kde je táta?“ vyptávala se Gaia při zakusování malé energetické tyčinky, která sice nezasytila, ale pro Gaiu to více než stačilo.
„Tatínek je v Porta Navis (pozn. autora: Porta Navis = Gate Ship),“ dal něco k zakousnutí i Parvě, která pamlsek zhltla na jednou a oblízla si tlapky.
„Pořádně se najez, za chvíli se pustíme do uzdravování generála O’Neilla,“ pohladil ji po vlasech a odešel do řídící místnosti, z níž taktéž pozoroval bitvu na druhé straně planety, kde se jeden z Ha’taků odpoutal a co nejrychleji zamířil do atmosféry, aby se ukryl pod stále silným asgardským štítem.

Orbita
„Přesměrujte palbu na klesající loď,“ přikázal velitel Punitoru a sám tak nechal svého zbraňového operátora učinit.
Pyramidová loď měla dost energie na to, aby palbu energetických zbraní přežila, ale trojici rychle se přibližujících coilgunových projektilů nemohl štít zadržet. Jeden z projektilů napřed vyřadil štít a zbylé dva rozkrájely černý trup ve dvou místech. Jeden prošel zbraňovou platformou a druhý přesným středem lodi, což způsobilo její explozi a dopad velkých trosek vedle štítu, ale i přímo na něj, což mu však ani v nejmenším výrazně neuškodilo. Pro lidi pod ním to však i přes situaci ve vesmíru byla překrásná podívaná, vykreslující situaci nad nimi.
„Kruci,“ dnes již po několikáté praštil Brown do stolu, když se Ha’tak nestihl stáhnout pod štít a Země odmítla poslat další jumpery, které se měly starat o zabezpečení díry ve štítu, která se bude během několika minut po příletu Ba’alových sil zacelovat nad arktickým pólem.
„Collinsi, musíte zničit zbylé coilgunové hlavně,“ spojil se s posledním jumperem, který ještě létal ve vzduchu.
„Budu se snažit, pane,“ rozuměl svému úkolu a ihned se vrhnul na další nabíjející křižník, který zaměřil střed jednoho z Ha’taků, jenž se po delší době dostal do ideálního palebného pole.
Triniový projektil během sekundy pročísnul hladinu štítu a s obrovským zaduněním se zapíchl do severní strany zlaté pyramidy, končíce jen několik desítek metrů před energetickým jádrem. V ten moment Collins odmaskoval svoji loď a vyslal proti trinium střílející baterii dvojici trubců, kteří se senzačně zastavili už na štítu.
„Co to kur…“ nevěřil tomu, co právě uviděl.
„Pane, konečně se nám podařilo namodulovat naše štíty proti antickým zbraním,“ přišel jeden z operátorů na přesnou frekvenci, na níž jsou drony nastaveny.
„Výtečně,“ pochválil jej velitel lodě a nechal tuto specifickou frekvenci přeposlat na ostatní lodě.
Co však operátor netušil, bylo nechtěné odkrytí lodi přímé palbě, která jako nůž máslem procházela nevykreslujícími se štíty. Všechny Ha’taky se na tento konkrétní křižník zaměřily a během pouhých pěti vteřin jeho trup zkropily desítkami energetických pulsů. Operátor sice štít urychleně vrátil do předešlého stavu, ale škoda již byla napáchána a téměř celou posádku obalilo žluté v kruzích pulsující světlo teleportující je na palubu Punitoru, zatímco se jejich loď rozpadala na desítky větších pevných kusů.
„Díky pane,“ poděkoval velitel zachráněného křižníku.
„Vysvětlení?“ zjišťoval velitel celé akce, když jaffské zbraně naprosto ignorovaly aschenské štíty.
„Zdá se, že při frekvenci antických zbraní jsme chráněni jen na zbraně podobného stylu, čímž se naše ochrana zúží jen na určitý rozsah, který jaffské zbraně nezahrnuje.“
„To dává smysl,“ poškrábal se velitel Punitoru na bradě a sledoval, jak se jeden z Ha’taků pod těžkou palbou ocitnul na hraně smrti:
„Dodělejte je,“ odešel od velitele druhého křižníku a přešel k průzoru, kterým pozoroval, jak se pyramidová loď ocitá v plamenech:
„Musíme ale zabránit dalším ztrátám našich coilgunových hlavní,“ nahrál na odpověď jednomu z operátorů zbraní, který měl možné řešení:
„Mohli bychom neustále pálit kolem celé lodě naší bodovou obranou, což by teoreticky mohlo držet antickou loď v dostatečné vzdálenosti,“ nechápal velitel Punitoru, k čemu by takové mrhání energie bylo:
„Ale antické zbraně jsou naváděné mentálním propojením s řídícími systémy lodě…“ měl naprostou pravdu, ovšem nenechal zbraňového operátora dopovědět:
„To sice ano, ale díky této palbě bychom mohli být schopni včas měnit frekvence, aniž bychom naše lodě vystavovaly větším rizikům,“ dokončil nástřel svého plánu, po němž oba přítomní velitelé uznale kývnuli.
„Můžeme to zkusit,“ schválil postup velitel a sledoval, jak všechny zbylé křižníky pálí do všech koutů vesmíru ve snaze udržet maličký jumper v dostatečné vzdálenosti od štítů.

Janusova základna
Janus se pomalu vracel z operační místnosti, když se u jeho hlavy zastavila hlaveň Johnovi zbraně.
„Plukovníku Shepparde, zachránil jsem vám život,“ mluvil pro Johna naprosté nesmysly.
„Živ…o čem to kruci mluvíte?“ natáhnul kohout a přiložil prst na spoušť.
Janus kvapně zaměřil své myšlenky na Johna, čímž jej úplně paralyzoval, což mu, štěstí pro Januse, znemožnilo spoušť zmáčknout.
„C…co to…dě…láš,“ přemáhal hlas ve své hlavě, když jej zaplnilo několik desítek obrazů.
Když Janus přestal do Johnovy hlavy posílat sled několika desítek obrazů, John s bolestí hlavy upadl na kolena a snažil se vše pochopit.
„To byla…“
„Ano,“ stroze odpověděl Janus tušíc, na co se ptá a jak bude rozhovor pokračovat.
„To není…“
„Je to možné.“
„Vždyť jim můžeme…“
„Nemůžeme plukovníku, v tom to právě je, nemůžeme,“ opět přiložil prsty na krk, za ucho a spánek, posílajíc Johna do říše snů.
Na krátkou chvíli Januse přepadly výčitky a myšlenky, že by se snad dalo něco dělat, ale moc dobře věděl, že pokud by kontaktoval Zemi a řekl jí o následných událostech, Antikové by jej zastavili. Proto tuto alternativu ihned hodil za hlavu a zamířil na ošetřovnu, kde Gaia seděla u nehybného těla generála O’Neilla a pozorovala spousty přístrojů, které měřily jeho životní funkce.
„Takhle bije jeho srdce,“ stál ve dveřích a díval se, jak se Gaia dotýká obrazovky zobrazující činnost nejdůležitějšího orgánu těla.
„Jsi připravena?“ ještě jednou se optal Gaii, a když kývnula, stejně jako předtím ji posadil na Jackovo lůžko, přiložil své ruce na její hlavu a snažil se usměrňovat léčebnou energii tekoucí z těla Gaii do Jackovy páteře, která se již zcela zacelila. Co však bylo na povrchu v pořádku, nebylo zcela zdrávo v jejím středu, kde musela Gaia za Janusovi pomoci zacelit trhliny a vážná poškození míchy.
„K-kde to jsem?“ probral se Jack a jediné, co byl schopen vnímat, byl naprosto rozmazaný svět kolem něj.
Nerozeznával ani tvary, ani hlasy, které na něj mluvily. Janus jej stejně jako před chvílí Johna uspal a pohladil Gaiu po hlavě, která tentokráte nebyla tak vyčerpána a stačilo se jí pouze posadit, opřít se o polštář a sníst dvě energetické tyčinky.
„Začneme,“ usmál se na Gaiu, otočil Jacka na břicho a prostým naťukáním několika tlačítek na blízkém počítači spustil nad jeho tělo tři chirurgická ramena, která chtěl použít na vyjmutí triniových plátů z jeho páteře.

ZAKONČENÍ PŘÍŠTĚ

no vida jak se to vybarvuje.
planetarni stit i odtajneni hvezdneho programu.
co nas ceka pristi rok

s koncem roku i hlasovani vseci finisuji o posledni hlasy
neprezente to s oslavami
jak rikali predkove. jez do polosyta pij do p
olopita

vynikající díl

Mám takový pocit, že tu někdo zničí Zemi

Souhlasim

další pěkny den

dneska se nam tu oběvilo hafo pokračování povídek ,aspon jsem si dneska pěkně početl

tak, jako obvykle dobrý díl

Toto mi připadá trošku moc

„Mí drazí Američané, lidé celého světa. Dnes před vámi nestojím jako prezident nejmocnějšího státu této planety, nýbrž jako pouhý občan a váš poddaný…“

a jsem zvědav, co plánujěš s planetárním štítem (připadá mi to trošku přehnané) a co viděl John od Januse

tak, a teď jdu na Str0ma

VŠEM ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2014!

Zatiaľ dobré. "Uvidím" v nasledujúcej časti.

A taktiež:
Všetko najlepšie v novom roku.

Moc pěkný díl bitva se vyvíjí dost blbě prozatím. Jelikož přeci jen drony už nefungují a buď ze všech nebo z věčiny hataků už jsou drony ale O'neiill bude oživen a to je dobré ale jestly se brzo nezmění situace tak trošku bude hned zajmut.

napadlo mě několik možností jak to dopadne.
- Omega se ubrání, se ztrátami
-Země bude zničena, nebo obsazena, zotročena, nebo vyvázne jako absolutní vítěz.

Já si myslim že na pár minut se rozbije emitor a jak Baal bude odstřelovat planetu budou mít milionové ztráty ačkoly je to dost hnusné doufam že to nebude USA nebo Velká Britálnie nebo Česko snad to bude rusko jelikož mi přijde že eště nic nedostalo v tvejch povídkách.

[kasparova655365]

Dynamit, dynamit udělá bum

Já si raději mé teorie nechám v kapsy, jelikož už trochu znám Daedyho a nelze vytknout, že má někdy šílené nápady, to lze poznat z předchozích dílů

Jinak jako obvykle, pěkný díl... A krásný Nový Rok 2014

Já bych viděl problém v té geotermální energii. Jednak pochybuji, že by zvládla napájet štít kolem celé planety a pak je tu taková věc, která se stala v seriálu na planetě odkud vyhrabali Orion.

na Taranu brali energii ze super sopky tady ji berou z jádra planety

O to větší bude exploze

Neuvěřitelné...opět je tu konec jedné dlouhé cesty. Tedy spíš prozatimní konec, StarGate: Intervention bude samozřejmě i nadále pokračovat a časem bude opět aktivně vydáváno...nicméně k této skutečnosti zbývá ještě spoustu času jenž budete muset oželet s jinými skvělými povídkami na tomto fóru...

Musím se přiznat, že jsem měl před začátkem vydávání zvláštní pocity a strach, jak budete na moji novou povídku a nový styl reagovat. Postupem času jsem se však utvrdil, že jsem nešlápnul vedle a možná jsem se vám i trefil do chuti, což dokazuje i velké množství bodů v prozatím nevyhodnocené soutěži SG-Bard 2013, za což jsem vám velmi vděčný a mám poněkud skromné novoroční přání, aby se vám i dnešní poslední část 1. série líbila alespoň tak jako ty předchozí, že mě nebudete linčovat, kamenovat a upalovat...i když by to svým způsobem dokazovalo, že se vám má povídka zaryla pdo kůži a některá rozhodnutí vás "zraňují a ubližují"...a hlavně štvou

Druhou částí mého novoročního přání je ta část, v níž si přeji, abychom se zde v hojném počtu sešli i příště, až vás začnu obdarovávat novými díly z mé dílny.

Tato poslední část je dnes vydávána poněkud později, za což může jedno všem známé zvíře, které mě uzemnilo v posteli a neumožnilo mi svobodný pohyb a kazilo mi pomyšlení na jakoukoli práci, či jen pouhé přemýšlení, které bylo dnes nutné k dokončení úprav poslední páté části 20. dílu. Napřed vás ale musím upozornit, že tato část neprošla korekcí a je tedy možné, že v něm bude větší množství chyb, které by mohly kazit dojem...budu se modlit, aby to bylo v pořádku (přejte mi štěstí )

snad jste se tím dopisem pročetli až sem, kde na vás čeká už jen odměna tak si ji náležitě užijte a taky mi ji náležitě ohodnoťte...

20. Díl (Vládce - Sovereign) PART V

Mléčná Dráha, Země, Washington D.C., 21. Května 2010
„Mí drazí Američané, lidé celého světa. Dnes před vámi nestojím jako prezident nejmocnějšího státu této planety, nýbrž jako pouhý občan a váš poddaný…“ přešlapoval Obama na místě a suchým kapesníkem otíral orosené čelo: „Měl pravdu…“ zamyslel se nad úvodními slovy: „…je to hrozně klišoidní,“ zahodil štos papírů někam k rohu a ještě více se mu rozklepala kolena.
„Tatí,“ uslyšel zpoza vzdáleného rohu chodby, která vedla krom zasedací místnosti do oválné pracovny.
„Natasho? Co tady děláš zlato?“ přičupnul si k devítileté slečně oblečené do zelených puntíkovaných šatů.
„Můžu jít s tebou?“ otázala se zcela nevinně a s něhou jí vlastní.
Prezident se upřímně usmál a chytil děvče za ramena: „Zlatíčko, víš přece, že když tatínek promlouvá k lidu, nikdo jiný krom něj nemůže být v televizi,“ políbil Natashu na čelo, když se ze stejných míst jako před chvílí ozval další, stejně známý hlas: „Slečno Natasho, kde jste?“ vytřeštila prezidentova dcera oči, a co nejrychleji cupitala zpět, odkud přišla.
„Pane prezidente?!“ otevřely se dveře do konferenční místnosti, kde bylo kromě několika desítek novinářů také několik na jedno místo zamířených kamer.
„Díky Jeremy,“ naposledy upravil nažehlený oblek a v záři všech blesků vstoupil na pódium.
Jako vždy zamával všem přítomným, a když zastavil za řečnickým stolkem, sáhnul do své vnitřní náprsní kapsy, kde měl schovanou řeč.
„A kruci,“ došlo mu až nyní, že před vyrušením svojí dcerou připravené papíry zahodil a teď mu nezbývalo nic jiného, než vymyslet něco z patra, jako pravý řečník.
Širůčky potu stékaly po lících, tep se zrychloval a nezvykle nervózní prezident jako vůbec první předstoupil před svůj lid se zprávou, kterou si před ním připravili i jeho tři předchůdci. Když tep dosahoval maximálních výšin, jakoby se čas zastavil a veškerá nervozita byla ta tam. Zcela čistá hlava začala plodit písmena tvořící slova, z nichž prezident sestavoval věty a z vět celý proslov.
„Mí drazí spoluobčané. Spoluobčané této překrásné a nikým neohrožené svobodné země,“ hovořil plynule a netrhaně, jakoby na tuto chvíli trénoval celý svůj život: „Dnes je to přesně sedm měsíců a devět dnů, kdy jsem před vás předstoupil naposledy. Dvanáctého října dva tisíce devět jsem před vás předstoupil se zprávou, která zasáhla celý svět,“ na chvíli ustal, nadechl se a pokračoval: „nejvíce naši spojeneckou vlast Ruskou federaci, která nedávno demokraticky zvolila svého staronového nástupce za tragicky zesnulého Dmitrije Anatoljeviče Medveděva – Vladimira Vladimiroviče Putina,“ poněkud odběhl od hlavního tématu, na něž si však chtěl touto oklikou naběhnout: „Dnes jednadvacátého května dva tisíce deset však před vás nepředstupuji s další tragickou zprávou nýbrž se zprávou, která mnohým z nás ještě teď, v tuto chvíli připadá zhola nemožnou,“ volil svá slova uvážlivě, aby napnul všechny posluchače a diváky u televizních přijímačů: „Dnes časně ráno, konkrétně ve dvě hodiny jednadvacet minut a třiačtyřicet sekund východního časového pásma se mezinárodnímu vědeckému týmu poblíž antarktického polárního kruhu podařilo aktivovat neznámý, před třemi týdny nalezený artefakt, který dle prvotních zpráv začal kolem naší planety obepínat neznámý úkaz připomínající duhové silového pole, jenž bude zhruba za šest hodin obepínat celou Zemi,“ zpozoroval vytřeštěné oči všech přítomných, což jej donutilo ihned pokračovat, aby měl vůbec šanci svůj proslov dokončit: „Nepřistupuji před vás, abych vás vyděsil, nýbrž proto, abych vás informoval o nejdůležitějším kroku v lidské historii od vystoupení Buzze Aldrina a Neila Armstronga na Měsíci, byť tento artefakt není…“ zdůraznil konkrétně toto slovo: „…pozemského původu,“ roznesl se celou konferenční místností hluk, který mohli slyšet i diváci radiových, televizních, případně internetových přijímačů, kteří měli možnost sledovat několik simultánně probíhajících proslovů téměř všech prezidentů a monarchů celého světa: „Veškeré dostupné informace o tomto artefaktu budou úderem desáté hodiny zpřístupněny všem občanům celé Země, aby tak byla umožněna spolupráce všech vědeckých kapacit tohoto modrého klenotu, za účelem vysvětlení, případně deaktivace tohoto zařízení,“ ukázalo se za jeho zády krom animace obepínání štítu také odpočet zbývajícího času: „Tímto bych chtěl veškeré občany nejen USA, ale celého světa požádat, aby nepanikařili a umožnili nám všem usilovně pracovat na řešení této situace,“ lehce kývnul hlavou a za nevěřícných obličejů, desítek dotazů a cvakání blesků opustil konferenční místnost.

Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Další černo-zlatá pyramidová loď se ocitla v „pekelných“ plamenech, nechávajíc na orbitě jen pět bojeschopných černých plavidel, proti nimž stálo šest lehkých křižníků, Punitor a pět transportérů, které ještě stále bojovaly s jaffskými kluzáky, k nimž se opět připojila dvacítka pozemských F-302jek. Ty jako předtím zaujaly kruhovou formaci kolem křižníků a ve vhodné chvíli vypustily dvě ze čtyř raket umístěných pod jednotlivými křídly. Úspěch. Konečně se jeden z transportérů i přes dlouhý čas k tomu vedoucí ocitnul v hotovém pekle. Desítky raket i přes silný odpor bodových zbraní posetých po celém trupu konečně prošly v dostatečném počtu skrz a vymazaly z vesmírné prázdnoty jednu z osin zadku Omegy.
„Jo, tak se to na Zemi dělá,“ propukli piloti v radost a jen co strhnuli knipl, nasměrovali své stíhačky k jinému cíli, ozvalo se ve sluchátkách bolestné vykřiknutí jednoho z pilotů explodující 302jky.
Malá cena, za porážku Goliáše. Letky kluzáků a stíhaček teď zaměřily další křižník, který přišel na řadu. Ta teď přišla na další aschenský křižník, kterému před notnou chvílí jeden z jumperů zničil coilgunovou hlaveň při nabíjení, což způsobilo její explozi nechávající dno lodi otevřené vesmírnému vakuu. Posádka byla v rámci mezí opět transportována na další křižníky, které pokračovaly v útoku. V útoku, jenž vyhnal hned tři Ha’taky pod ochranou bublinu Omegy, pod níž byli všichni celou dobu připraveni a napjati sledováním bitvy. Všechny tři pyramidové křižníky bez problému přistály na travnatém povrchu u samotného okraje štítového deštníku, pod nímž černo-zlatým lodím nehrozilo bezprostřední nebezpečí. Zbylé dvě jaffské bojeschopné lodě tak zůstali napospas pěti aschenským křižníkům, Punitoru a čtyřem transportním lodím, jimž se dařilo držet dotěrný jumper dostatečně daleko a vcelku úspěšně redukovaly velké množství aliančních kluzáků a stíhaček. Jumper navíc vyčerpal veškeré své zásoby dronů a bylo nutné s ním bezpečně přistát v garáži.
„Díky Collinsi,“ osobně jej přivítal Brown a poděkoval za perfektně odvedenou práci.
„Rád bych, aby se dařilo více,“ poplácal svůj stroj po plášti a ve společnosti generála se odebral do řídící místnosti, protože doplnění dronových zásobníků nějakou chvíli trvá.

Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Nad zacelujícím se štítem Atlantidy, se v pomyslné ódě fanfár vyřítila doslova ohromná flotila Ba’alova nového impéria, jehož doprovod tvořilo dvanáct Ha’taků Pravých Jaffů, kteří zaujali místo hned v přední linii, jak jediný přeživší vládce soustav zamýšlel. Své obrovské mateřské lodě postavil poblíž měsíce, kam drony bohužel, pro Ba’ala bohudík nedoletěly.
„Můj pane, zachytáváme jen dvě pozemské lodě na orbitě planety,“ nechápal proč je Země hlídána pouze dvěma bitevníky, za jejichž zády se zaceloval neprostupný štít.
„Jsou mazaní,“ uvelebil se Ba’al na svém trůně, který byl krom mramoru vykládán i velkým množstvím zlata: „Prozatím ponechte flotilu mimo dostřelovou zónu a vyšlete veškeré letky kluzáků, nákladních lodí a Al keshů v doprovodu Ha’taků k severnímu pólu planety,“ přehodil nohu přes opěrku a ochutnal sladký červený hrozen.

Můstek Odyssey
„Plukovníku, senzory zachytávají velké množství kluzáků a bombardérů směřujících do trhliny nad severním pólem,“ oznámil podplukovník Bishop a na rozkaz svého velícího Womacková skočila do hyperprostoru, v němž Odyssea spolu se Sun-Tzu strávili jen něco málo přes jednu vteřinu.
Hyperprostorový tunel ústil pár stovek kilometrů před dostřelovou linií, přes niž musely stovky a možná i tisíce kluzáků ve společnosti goa’uldských bombardérů, nákladních lodí a Ha’taků proletět.
„Nabijte veškeré railgunové baterie a připravte sila jedna až osm,“ postupoval podle plánu a jakmile se kluzáky dostaly do zóny palby, projektily z pozemských baterií obou lodí začaly pročesávat husté pole malých strojů. Jako podpora pro stíhače se dvanáct jaffských Ha’taků vydalo k oběma pozemským strojům, k nimž se z jižního pólu blížilo velké množství zlatavých trubců, v jejichž dostřelové zóně se Ha’taky, kluzáky i všechny nákladní lodě spolu s bombardéry nacházely. Ti co se k Sun-Tzu a Odyssee dostali, předčasně zaujali kolem dvojice lodí obranný perimetr a jakmile se některý z nepřátelských kluzáků přiblížil příliš blízko, Rodney sedící v křesle Atlantidy jej pouhou myšlenkou poslal do horoucích pekel.
„Nažerte se plazmy,“ stíhal Rodney ještě křičet se zavřenýma očima z rotujícího křesla, které bylo stejně jako vždy podbarveno bílomodrou barvou: „Rodney radši se soustřeď,“ byl u křesla přítomen i druhý vynikající pilot/střelec, Carson Beckett, jenž měl s tímto konkrétním typem bitvy už určité zkušenosti: „Neboj se, můj mozek všechno zvládá,“ proklouzl malou skulinou v obraně jeden z bombardérů, který ihned využil šance a pokropil Odyssein štít plazmatickými bombami: „Skoro,“ rýpnul si Beckett a sledoval Lokim vyvolaný holografický obraz.
Konečně se však mohl Rodney pořádně předvést a poslal prozatím „hlídkující“ drony proti blížícím se pyramidovým lodím, jež zahájily palbu svými příďovými bateriemi. Ty využily i obě pozemské lodě, které už jen nestály na místě a vlétly do hejna kluzáků drtíce je svými mohutnými štíty. Proudy trubců obklopující bělostný, vykreslující se štít se rozdělily na několik silnějších či slabších proudů pronikaje, člověk by řekl nefungujícími, štíty nepřátelských plavidel. Obrovské kusy černého trupu obepínajících ramen se s úžasným pohledem pro pozemskou obranu vzdalovaly od svých zlatých pyramid, které se v záři trubců po krátkých chvílích samy ocitly v jasné plamenné výhni explodující plazmy.
„Snažte se rozprostřít palbu pěkně po celém obvodu štítu,“ chtěli se Davidson spolu s Jiem ujistit, že nebude žádný z emitorů poškozen dříve, než se celá bublina nad severním pólem zacelí.
Doposud se totiž podařilo jen zhruba třiatřiceti kluzákům a několika bombardérům proniknout hustou palbou, která z větší části směřovala před smrtelný čumák obou pozemských plavidel: „Informujte 302jky a jumpery, že k nim letí první vlna,“ otočil se Davidson na komunikačního důstojníka, který okamžitě splnil příkaz: „Kvasire, jak dlouho ještě budeme nastavovat vlastní krk?“ sledoval na monitorech zacelující se štít, u nějž mu ale chyběl jakýkoli ukazatel zbývajícího času.
„Ještě čtyři minuty, dvacetdevět sekund,“ vzal to Kvasir úplně přesně.
„Bishope, zaměřte asgardské paprsky na poslední vzdorující Ha’taky,“ chtěl se Davidson spolu s Jiem zbavit kolosů, které poslušně napadaly obrannou dvojici, aby daly zhruba šesti stovkám strojů možnost proniknout skrz husté pole palby lodí i Atlantidy: „Kvasire, ty si vezmi na starost kluzáky a Al’keshe, na tuhle práci je potřeba lepší předpověď směru a rychlosti, což by ti mělo jít perfektně,“ zalichotil Kvasirovi a opět usednul do svého křesla, z nějž před krátkou chvílí vstal.

Ba’alova mateřská loď
„Můj pane, všechny Ha’taky Pravých Jaffů jsou zničeny,“ otočil se Ba’alův nový první muž na svého pána.
„Výborně, právě včas,“ usmál se Ba’al a náznakem ruky spustil druhou část plánu: „To aby nepojali žádné podezření,“ rozezněl se můstkem jeho změněný hlas, z něhož šlo i při normální konverzaci strach.
Dvě obrovské mateřské lodě naplno zažehnuly své motorové články, které je vzaly pryč od stojící skupiny zbylých lodí a spolu s několika dalšími pyramidovými plavidly zamířily na odvrácenou stranu měsíce, kde se pod rouškou tmy ukrývala rozestavěná měsíční základna, u níž se pohybovalo několik stavebních strojů třídy FIST.
„Plukovníku, zdá se, že několik lodí letí na odvrácenou stranu měsíce,“ objevil se Penegal vedle čínského velitele, kterému ihned jako všem ostatním došlo, o co Ba’alovi jde: „Jak o ní ten bastard ví,“ postavil se s rukama v bok před čelní průzor, z nějž mohl pozorovat, jak se lodě oddělují od zbytku flotily: „Oznamte Odyssee, že letíme základně na pomoc,“ usadil se zpět do svého křesla.
Když se dva černé kolosy spolu s doprovodem dostaly nad základnu, čekalo na ně už čínské plavidlo, jehož asgardské baterie byly plně připraveny, sila otevřena a zbraňový specialista držel prst nad tlačítkem.
„Pal,“ znělo v hlavách všech na můstku jednoduché slovo, které rozpoutalo nad rozestavenou základnou hotové peklo.
Všichni mohli sledovat skrz průhledný atmosférický štít, jak se v černočerné tmě proti oběma velkým kolosům a jejich doprovodu prohnaly čtyři tyrkysové paprsky rozrážející se o zlatavý, dosti pevný štít, na němž po necelých dvou vteřinách nabobtnaly monumentální exploze vybuchujících raket.
„Podívejte,“ ukazoval jeden z pracovníků v zimní bundě a tlusté kukle, jak se obloha nad nimi projasnila mnohačetnými explozemi.
Oba kolosy na sebe nenechaly dlouho čekat a taktéž proti svému protivníkovi vypustily plejádu svých rychlopalných zbraní, které jako jedny z mála způsobovaly kompletní vykreslení pozemských štítů, což ukazovalo jejich sílu. Tyrkysová i žlutá energie se co chvíli křižovaly a v plné rychlosti rozrážely o štíty svých cílů, které v obou případech klesaly jako kámen. Jeden z asgardských paprsků konečně prorazil energetickou bariéru a zakousl se do jednoho z gigantických ramen posetých bodovou obranou, která se v posledních chvílích ukazovala více než dostatečná, když se přidala k hlavním bateriím pálícím proti Sun-Tzu. Podobná situace byla i na druhé straně, ovšem bělostný štít stále držel, i když se přední emitory štítů nepěkně přehřívaly pod náporem energie.
„Čas vypadnout, transportujte posádku základny na palubu a zmizíme,“ rozhodl plukovník Ji.
Transport zabral jen několik málo vteřin, po nichž Chang nahřál motory a obrátil loď o sto osmdesát stupňů, směřujíc pryč od půlky flotily bombardující měsíční základnu. Ani o chlup lépe si však nevedla Odyssea, která pod palbou obou černých mateřských lodí ve společnosti zbylých Ha’taků a několika stovek kluzáků, které začaly pronikat skrz „blokádu“, ztratila oba přední emitory štítu, což se podepsalo na několika přesných zásazích na jedné z asgardských baterií.
„Pane, Sun-Tzu se stahuje a naše štíty už toho také moc nevydrží,“ poklesl ukazatel štítu pod deset procent, což bylo znamení pro Womackovou, která zažehnula motory a se Sun-Tzu za svými zády zamířila s lodí do téměř uzavřeného štítu, do jehož zacelení zbývalo jen asi dvanáct sekund.
Když Odyssea přilétala blíž, mohla uvidět, jak se nyní už jen asi třicítkou mrštných strojů probíjí mnohaset členná skupina bombardérů a kluzáků, k nimž se z Ruska, Kanady, Grónska a USA blížily tisíce nadupaných strojů, mezi nimiž nechyběly F-22 Raptory a Suchoje PAK FA, jejichž testy probíhaly teprve před pěti měsíci. Ty se nad Arktidu blížily snad ze všech stran, což pod již pevně zacelenou štítovou clonou kolem Země dělalo Jaffům pořádné vrásky na čelech. Odyssea se spolu se zbylými 302jkami a jumpery dala do pronásledování, k němuž se po pouhých osmačtyřiceti vteřinách přidalo i Sun-Tzu, jehož štít si průletem kolem druhé půlky Ba’alovy flotily prošel podobným peklem jako předtím Odyssea. Naneštěstí se flotila držela v dostatečné vzdálenosti od doletové vzdálenosti dronů, které se na mezi svého doletu obrátily a zamířily štítem zpět. Rodney to bral přes Arktidu, kde zničil několik bombardérů a pak přes Tichý oceán, aby se drony vyhnuly nechtěné „publicitě“.

Mléčná Dráha, Omega, 21. Května 2010
Již pouhých několik minut zbývalo ke konci bitvy o orbitu planety Omega. Co platná byla vylepšená technologie a posily směřující nejvyšší možnou rychlostí, když se proti pouhým dvanácti Ha’takům postavila mnohem větší síla v podobě Aschenské konfederace. Ta si více méně bez výraznějších obtíží poradila s obranným valem, v němž po explozi jednoho z Ha’taků zbývala poslední pyramidová loď.
„Až začne poslední pyramidová loď klesat, neničte ji, mám s ní lepší plány,“ nechal zprávu velitel Punitoru rozeslat po celé flotile, aby nemusel nikoho obvinit za maření jeho mistrovského plánu.
Plánu, na jehož realizaci nemusel čekat nijak dlouho. Poslední obranná loď přestala manévrovat a nejvyšší možnou rychlostí začala se štíty na minimu sestupovat do atmosféry, kde díky jednomu coilgunovému projektilu napřed ztratila štíty a následně i koncovou část jednoho z ramen, které projektil „škrábnul“. Když už byl Ha’tak na hranici štítu a začal jím díky přesně nastavené frekvenci pomalu procházet, vydal velitel Punitoru příkaz, kterým zpečetil osud všech, kdo se na lodi ocitali: „Transport,“ směřoval směrem k operátorovi transportní technologie jednoduchý, vše říkající příkaz.
Operátor bez okolků a jediného náznaku zaváhání provedl a stejně jako jeho velitel a zbytek sledujících členů flotily pozoroval jak se vnitřkem explodujícího Ha’taku šíří žhavá vlna plazmy. Atomové bombě podobná nálož zničila energetické jádro vyvolávajíc řetězovou reakci končící smrtí veškeré posádky, k níž se přidala i posádka minimálně obsazeného kolosu, který stál dostatečně blízko u snášejícího se explodujícího macka. Dvě mouchy jednou ranou. Tři, připočítal operátor senzorů i dva zničené emitory štítů, jejichž ochranná, údajně nezničitelná schránka se právě vypařila ze světla světa. Takto zničený emitor v jednu chvíli vytvořil v ochranné bublině díru, jíž by mohly proniknout jakékoli nepřátelské síly, což však nebylo Ascheny využito. Naopak Freyr pracoval přesně podle očekávání a rychlou úpravou základního programu jednoduše zacelil díru s pomocí dvou funkčních emitorů, mezi nimiž se zničený emitor dříve nacházel: „Generále, podařilo se mi zacelit díru, avšak došlo k nesignifikantnímu nárůstu výdaje energie,“ spravil Freyr Browna o situaci.
„Ne-co?“
„Nesignifikantnímu, což znamená nedůležitému…“ vysvětlil jím použité slovo, načež si Brown něco zamumlal pod strniště.
„Nicméně aschenská flotila zaměřila svými zbraněmi štít, který začal mnohem rychleji slábnout a není jisté, zdali se posily dostaví včas!“

Mléčná Dráha, Země, 21. Května 2010
Jen několik minut po zacelení štítové bubliny kolem přenádherného modrého klenotu, se naquadahem vystavěná brána roztočila a po opravdu krátké chvíli zastavila, když se do jejího středu začala koncentrovat energie. Ta se po typickém víru ustálila a po přijetí IDC rozvlnila, načež její spodní částí prošlo několik obranných jednotek pozemského Hammonda, který před malou chvílí skočil do hyperprostoru, směr Země.
„Podplukovníku?“ zpozoroval Landry artefakt ve skleněné schránce.
„Generále, představuji vám Vládce,“ dal jej přímo před generála, kterému se konečně po tváři rozlilo teplo spojené s úsměvem.
„Můžu?“ chtěl ho uchopit, což mu podplukovník Bale nedoporučil.
„Dobrá,“ zakroutil hlavou nad hrozbou menšího elektrického šoku z nabitého povrchu a přikázal Walterovi, aby se spojil s Odysseou, která přiletěla nad SGC. Bishop následně transportoval týmy, které před malou chvílí prošly bránou a Womacková navedla Odysseu nejrychlejší možnou cestou nad ledový kontinent: „Atlantida už na vás čeká,“ usmál se na Davidsona, který dohlížel na transport Vládce.
Na jejím molu už se hrdě slunilo Sun-Tzu na jehož trupu se objevilo několik menších trhlin, které pod neustálou palbou a přetěžováním emitorů vznikaly.
„Penegale, zkus dobýt štít na co nejvyšší možnou hodnotu, moji muži už pracují na bočních emitorech, které byly během posledních minut poškozeny,“ vydal rozkaz asgardskému vědci, který se ihned zapojil do nejnutnějších oprav, když se nad štítem odmaskovala Odyssea.
„Atlantido, mám pro vás dárek,“ uslyšel procházející se Richard Woolsey v interkomu, na nějž byla Odyssea napojena.
„Radku slyšel jste? Máte práci,“ spojil se pro jistotu s Radkem, který už byl pečlivě připraven a s gumovými rukavicemi na svých rukách jemně vyjmul Vládce, který dokonale zapadl na své místo, uprostřed podstavce.
„Rodney, Vládce je ve slotu, pozoruješ něco?“ ihned zjišťoval Radek, neboť se nic viditelného kolem něj nedělo.
„Pozitivní,“ napnul Radka, ale dál nepokračoval: „Pozitivní co? Kruci!“ rozčiloval se Radek, že si zase všechno musí zjistit sám a ihned se vydal do vedlejší místnosti, kde byl přístup k antickým i pozemským počítačům.
Ale ani se nemusel dívat do počítačů, protože se celé město začalo třást. Každý, kdo mohl, se okamžitě chytnul čehokoliv, co bylo pevně připevněno. Ten kdo se neměl, čeho chytnout přijal nezbytná opatření, ovšem našli se i tací, kteří v poklidu stáli na balkóně a sledovali, jak se jednotlivá mola začínají naprosto nepochopitelně prodlužovat.
„Kurva fix, co se to do prdele děje?“ klel jeden z mariňáků jako dlaždič při pozorování rozšiřujících se mol.
„Op…“ všiml si, že nezmáčknul tlačítko: „Operační, tohle byste měli vidět,“ přivolal všechny na balkon, z něhož bylo vše důležité vidět.
„Rodney, podle počítačů se v molech začíná koncentrovat energie, co se to tam děje?“ neměl Radek přímý přístup k oknům, takže to muselo jít jinou cestou.
„Tomuhle neuvěříš,“ ozval se ve vysílačce naprosto rozjařený Rodney, který ani nevěnoval pozornost rapidnímu nárůstu odběru energie, která byla čerpána ze samotného jádra planety: „C…“ nevěřil svým vlastním očím, když zaznamenal nabíjení hvězdného pohonu, jímž město disponovalo.
„Rodney, město hodlá vzlétnout, co se děje?“ byl Radek až nepříčetný, když se mu kontrola nad městem naprosto vymkla kontrole.
„To bude má práce,“ objevila se vedle Radka UI v podobě antika.
„Mé jméno je Rector (pozn. autora: Rector = Vládce (lat.)),“ uvedl se na scénu antický hologram, vedle nějž se objevil druhý z obyvatel energetických rozvodů.
Loki na Vládce koukal, jako by viděl ducha. K Lokiho malému překvapení se Vládce sehnul a přivítal se s ním.
„Zdravím můj asgardský příteli, je mi ctí,“ uchopil jej za ruku a potřásl s ní.
Ani na moment však nemeškal a začal s Atlantidou ihned stoupat.
„Doktore Zelenko, zapojte prosím do městských okruhů druhý energetický článek, který mé senzory detekují na jiném místě Terry,“ dával Radkovi tušit, co bude následovat.
Odyssea se okamžitě zvedla z mola a přesně podle Radkových instrukcí se Womacková vydala pro druhé ZPM, které bylo zapojeno do rozvodů samotného SGC. Když už se představil jednomu z vědců na Atlantidě, měl totéž v plánu i s osazenstvem operační místnosti, kde jak očekával, se nacházelo i vedení v čele s Richardem Woolseym. To si nemohl nechat ujít ani Penegal, který se zhmotnil hned vedle Lokiho, s nímž po celou dobu komunikoval.
„Doktore Woolsey, já jsem Rector a přišel jsem vás osvobodit od utlačovatelů,“ představil se naprosto stylovým způsobem, což na všechny přítomné zapůsobilo.
„Em…em…těší mě,“ vykoktal ze sebe Woolsey, ale dál by z něj slova jen páčil.
Vládce zaujal své místo na vyvýšeném balkónku, z nějž pohlédl na hvězdnou bránu, před níž se v záři bílého paprsku objevila dvojice mužů s kufříkem ukrývajícím antický poklad, jenž Radek ihned zapojil do městských rozvodů.
„Můžeme začít,“ usmál se perfektně vykreslený hologram, když na chvíli zmizel a z hvězdného pohonu vytryskl modrý tepelný proud, ženoucí město na orbitu.
Atlantida rozrážející bělostná mračna plná studeného sněhu, který neustále pokrýval ledové království dalším a dalším hávem, se po necelé minutě oprostila od gravitace modrého klenotu a za ustavičné palby zbraňových systémů goa’uldských lodí začala zaměřovat první dvojici zlato-černých pyramidových kolosů, jimiž projela mohutná energie v podobě blesků. Pyramidy rozpadající se na malé kousky odkryly přední obrannou linii, jíž projelo osm asgardských paprsků obou lodí, které se schovávaly v bezpečí energetického deštníku. Všech osm paprsků zaměřilo jeden z kolosů, který měl z předešlých bojů nejslabší štít. Ten se ani nevykreslil, jak rychle energie klesla a odkryl tak nechráněný trup žhnoucí plazmě, který se naakumuloval a následně explodoval trhaje černý kolos na několik větších kusů.
„Jo,“ zatnul Woolsey, ale i Davidson ruce, když se pod dopadem našetřené energie ocitnuly další zlato-černé pyramidy nad smrtelnou propastí.
Loki, Kvasir i Penegal sledovaly Vládce, jak si s flotilou hraje a nenechává jedinou nitku suchou na naquadahových košilích, které Jaffové oblékali.
„Už se ani nedivím, že před jeho silou všichni prchali,“ usmál se Loki, když jeho pozornost upoutala jiná věc.
„Loki, co se děje?“ všimli si oba Asgardé náhlého zamrznutí Lokiho hologramu.

Ba’alova mateřská loď
„Vyšlete signál a mizíme,“ přikázal Ba’al svému prvnímu muži, který nahnal energii do hypermotorových článků, které před jeho a dalšími loděmi vytvořily klasický, cestu zkracující tunel.

Atlantida
V rozjařeném operačním středisku všichni pozorovali, jak Ba’alovi lodě mizí v hyperprostorových tunelech ústících na jedné z jeho planet. Jako vždy si v rámci euforie potřásali všichni přítomní rukama, plácali se po zádech, přičemž si vůbec nevšímali zmraženého Lokiho, vedle nějž stáli Kvasir a Penegal. Kvasir jen pro jistotu drbnul do Lokiho, zamával před jeho očima, ale ani na jeden z podnětů nereagoval. Ba naopak, jeho hologram začal podivně problikávat, čehož si osazenstvo operační místnosti konečně všimnulo.
„Rectore, co se děje?“ požadoval Richard vysvětlení, co se s Lokim děje, neboť byl zřejmě jediný, kdo o jeho potížích mohl něco vědět.
„Loki momentálně řeší jisté…“ prohlédl si oba zbylé Asgardy: „…záležitosti,“ vytasil zpoza zad dva meče, jejichž ostří protnula holografické páteře obou Asgardů obývajících jádra pozemských lodí.
Penegal s Kvasirem po sobě v poslední možné chvíli bezmocně pohlédli, když se jejich utnuté rozplývající se hlavy sesunuly směrem k podlaze na níž ani nestihnuly dopadnout. Woolsey spolu se zbytkem osazenstva operačního střediska oněměli strachem, který protnul nasupený hlas plukovníka Davidsona: „Atlantido, co se to tam u vás kruci děje?“ křičel nevěřícně do vysílačky: „Po celé lodi vypadl na krátkou chvíli proud a ani jeden z Asgardů se nehlásí,“ parafrázoval slova techniků, kteří nedokázali zprovoznit „mrtvá“ jádra.

Otevřený vesmír
Jen co nepřátelská plavidla bezpečně vstoupila do hyperprostoru, opustily obě pozemské lodě bezpečí štítového deštníku: „Atlantido, zůstaňte prozatím zde, my se spolu se Sun-Tzu vrátíme na orbitu a spravíme všechny o situaci,“ mířil svoje slova do interkomu, který byl však Vládcem odpojen. V tu samou chvíli taktéž pohasnuly obě dvě lodě, přičemž se jejich záložní energetické systémy s minimální časovou prodlevou zapojily.
„Co se stalo?“ požadoval Davidson vysvětlení, ovšem nikdo neměl nejmenší tušení, co tento výpadek způsobilo.
„Plukovníku, máme menší problém,“ jako by toho nebylo dost, ozval se v interkomu jeden z techniků obsluhující asgardské výpočetní jádro: „Jádro je mrtvé…nereaguje na žádný příkaz a podle prvních zpráv se to samé stalo i na Sun-Tzu,“ byl informující technik, stejně jako jeho kolegové bezradný.
„Atlantido, co se to tam u vás kruci děje?“ přepojil nyní již uvolněný kanál na Atlantidu, což všechyn přítomné opět uvrhlo zpět do reality.
„At…“ zarazila Davidsona uprostřed slova jedna z konzolí, která začala varovně „hulákat jako na lesy“.
„Plukovníku, Atlantida nás začala zaměřovat,“ sledoval Bishop nevěřícně svoji konzoli: „Senzory hlásí masivní nárůst energie ve dvou molech,“ došlo všem přítomným, co bude následovat.
„A kurva…“ na několik milisekund Davidson ztuhnul, načež vykřikl jediný logický rozkaz: „Okamžitě skočte do hyp…“ prohnala se oběma loděmi naráz vše trhající čistá energie, ignorující fungující zapojené štíty.

Atlantida
„C-co to děláte?“ nevěřícně koukal Woolsey na smějící se hologram antické umělé inteligence, která si vzala na paškál i posledního obyvatele energetické sítě.
Vládce uschoval meč levé ruky, uchopil zbylý meč pevně oběma rukama a jedním mocným sekem stejně jako před několika vteřinami utnul Lokiho hlavu. Pokračující dráhu meče nezastavil pro protnutí páteře, nýbrž využil její rychlost a rozsekl klečícího Lokiho vedví: „Teď vy,“ otočil svoji pozornost na posádku Atlantidy, jejímiž těly začala stejně jako před okamžikem oběma loděmi procházet čistá spalující energie.
„Rad…Radku,“ musel Rodney uhnout před letící elektřinou, která prošpikovala tělo Richarda Woolseyho: „Radku, vyjmi Vládce, hned,“ křičel s dívčím hlasem a slzami na krajíčku, když jeho nohu zasáhl spalující elektrický proud.
Radek ihned odběhl do vedlejší místnosti, kde s nasazenými rukavicemi uchopil horní část Vládce, který přečníval přes podstavec, aby jej bylo možné manuálně odebrat. Jen co se jeho ruce dotkly antické technologie, projela jeho rukama a následně srdcem energie zastavující životně důležitý orgán.
„Radku, Radku slyšíš mě?“ křičel trpící Rodney do vysílačky.
Ta však byla hluchá a ani Rodneyho jekot nemohl umírajícího Radka vrátit zpět mezi živé.
„Je mrtev, doktore McKayi,“ objevil se Vládce s pevně sevřeným mečem nad krčícím se vědcem, jemuž se rozhodl odebrat život: „Stejně jako vy…“ protnula holografická čepel Rodneyho tělo.

SGC
Walter, generál Landry a spousta dalších vojáků a techniků společně sledovali dění v bezprostřední blízkosti Země, kde Vládce právě rozpáral obě pozemské bitevníky.
„Generále…?!“ padnula Walterova brada až na zem.
„Okamžitě navažte spojení s Atlantidou!“ přikázal Landry Walterovi, avšak stejně překvapený Sujanha byl mnohem rychlejší.
Bohužel to jediné, co mohli v kontrolní místnosti podzemního komplexu v Chayenne Mountain slyšet byl uši drásající jekot.
„Panebože, co se to tam děje?!“

Atlantida
V operačním středisku se k překvapení všech prozatím živých členů z ničeho nic odklonila energie mířící na Rodneyho. Ta jen několik centimetrů před jeho tělem změnila dráhu a spálila podlahu u jedné z antických konzolí. Rodney se srdcem v kalhotách otřel orosené čelo, mírně natočil hlavu, aby se mohl podívat, co se stalo.
„Další?“ uculoval se Vládce na nově se objevivšího Asgarda, když jeho břicho protnula ostrá čepel: „Teď teprve začínáme,“ vytáhl Asgard čepel kolem níž se objevila modrá zářící aura, která přeměnila obyčejně vypadající meč na smrtelnou zbraň.
Vládce urychleně opravil poškození a obalil své tělo pancířem, který měl dalším podobným překvapením předcházet. To samé udělal i Asgard, který se začal soustředit na boj.
„Doktore McKayi, zaměstnám Vládce dostatečně dlouho, abyste mohl se svými lidmi uniknout,“ mluvil na překvapeného vědce.
„Loki?“
„Ano, jsem to já, ale nyní už běžte,“ pobízel Rodneyho, který se s bolestí v lýtku vyškrábal na nohy a kulhavou chůzí dopajdal ke konzoli městského interkomu, vedle nějž leželo mrtvé tělo Richarda Woolseyho.
Blesky obklopovaly Rodneyho, když mluvil do interkomu, burcujíc veškerou posádku k úniku, přičemž ještě stačil vytočit bránu na Omegu, která byla sama ve vážných potížích.
„Tady doktor Rodney McKay, nařizuji okamžitou evakuaci na stanoviště Omega. Máte pět minut na průchod branou…“ prolétl kolem jeho hlavy další blesk, přičemž se Rodney pro jistotu skrčil: „Máte nanejvýš šest minut na průchod branou, než mě Vládce zabije,“ nedával si Loki větší šanci, což Rodneymu ukázal na monitoru.
Rodney sundal ruku z podsvíceného krystalu a sledoval, jak kolem něj dvojice bojujících hologramů prochází. Úder střídal úder, rána střídala ránu. Softwarové obrany kolem počítačových těl slábnuly a dovolovaly částečná poškozování na obou stranách. Vládcův útok při jedné příležitosti zastavil Loki svým mečem, který se oproti Vládcovu ukázal o něco silnější, vytvářejíc druhotná poškození, s čímž Vládce nepočítal. Rychle svoji volnou výpočetní pamětí vymyslel odolnější obrany, jimiž obalil své tělo v zářivé zbroji. Loki se sehnul, uhnul mohutnému rozmachu a v pravý moment sekl Vládce do nové „zbroje“, na níž se udělal malý zářez, který se však okamžitě začal zacelovat, jak jej Vládce volnou pamětí opravoval a vylepšoval. Jakmile Loki dokončil svůj sek, prohnal se přes jeho pravou ruku ostrý úder Vládcova meče, nechávajíc v brnění díru, čehož Vládce ihned využil a napadl samotné vědomí, uložené v databázi Atlantidy. Loki se okamžitě stáhnul do sebe a urychleně začal opravovat poškození, která Vládce napáchal. Na to Vládce čekal. Jen, co Loki přestal dávat pozor, přestal útočit a zaútočil čepelí na břicho, jímž projel jako nůž máslem a výrazně Lokiho vědomí poničil. Vládce škubnutím vytáhl meč a odkryl tak prázdnou průhlednou díru, skrz níž Rodney pozoroval útěk prvních mužů a žen z posádky.
„Rodney, co se to děje?“ přiběhli za kanadským vědcem Ronon v doprovodu Teyly, Carsona a Jennifer.
„Vládce…Ba’al ho asi předělal a teď se nás snaží zabít, přičemž se mu v tom Loki snaží zabránit,“ vychrlil ze sebe spoustu informací, načež jej Ronon s Teylou podepřeli a odvedli k bráně, kterou s přibývajícím časem procházelo mnohem více lidí najednou.
Než jej oba kamarádi protáhli bránou, podíval se ještě jednou na balkonek, na němž stál loučící se Loki, jehož tělem projely dva meče, sekajíc jej vedví. Vládce se konečně mohl plně koncentrovat a ihned po Rodneyho evakuaci bránou ji zavřel a začal masakrovat zbylou posádku, která v prostorách velkého města působila spíš jako prasata před porážkou, snažíc se uniknout svému osudu. Desítky mrtvých, propálených těl padaly na zem jako shnilá jablka, když se Vládce rozhodl začít s posledním bodem plánu. Hvězdný pohon opět zabral a navedl město zpět na oběžnou dráhu, v jejíž blízkosti stálou rychlostí pluly trosky zničené Odyssey a Sun-Tzu. Vládce mohutným městským štítem pročísnul trosky a zastavil na oběžné dráze, odkud se mohl zcela bez problému nabourat do celoplanetárního štítu, který byl napájen a udržován skrz dokovací stanici. Pouhou myšlenkou jej vypojil a zahájil autodestrukční sekvenci. Obrazovka ukazovala zbývajících deset sekund, když se z hyperprostoru vyřítila poslední pozemská loď třídy Daedalos – Hammond.
„Madam, Atlantida je jediná na orbitě,“ vítězoslavně pronesl Marks, pozorujíc téměř čisté senzory.
„Výtečně,“ oddechla si Sam a pogratulovala posádce za dobře odvedenou práci.
Z ničeho nic se však před slavící posádkou objevil Thor, který na hlavní obrazovku přenesl veškerá důležitá data.
„To jsou?“ sledovala Sam data se zaujetím jí vlastním.
„Odyssea a Sun-Tzu, zachytávám jejich černé skříňky,“ dodal Thor, načež se klenot Antické říše proměnil v horoucí čistou energii, která s sebou brala vše, co jí stálo v cestě.
„Pryč!“ vykřikla v posledním zoufalém rozkazu Carterová.

Neznámá Galaxie, Neznámá Sluneční Soustava, 21. Května 2010
Po temných černých chodbách obrovskou rychlostí běžela obnažená, šatstvem nekrytá postava, rozrážejíc před sebou jdoucí řady ostatních příslušníků téhož národa. Běžela už dlouho, ale na jejím dechu nebyla znát jediná známka únavy. S obrovskou razancí rozrazila mohutné dveře, přičemž narušila dost hlasité jednání nad holografickým vyobrazením obrovské vesmírné bitvy nad planetou.
„Atlantida…“ strhla na sebe veškerou pozornost: „…padla!“

A to by bylo z mé strany prozatím vše. Snad jsem vás nezklamal ba naopak potěšil. Zítra přidám i PDF s kompletní první sérií, takže si jej budete moci stáhnout.

U další série nashle.

vynikající díl

jojo Sovereign dosáhl své pověsti jak v jednom univerzu tak i v tom druhém

Kód: Vybrat vše

http://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=ppQWYU2B7x8#t=93

Jejej tak to jsem fakt nečekal, super, jen jsi zničil Odyssey něco jako naši Enetrprise .

Ou vedle toho je reapoer z mass effectu hračka. Tak mě napadá co se stalo z Daedalem pokud vim někde si má plout ale v bitvě nebyl poškozen taky ne aneb tak kde je. Teda jestly jsem na něco nezapoměl budu hádat letěl směre k omeze spolu s Teal'cem ?:D
Jo a Apollo si vlastně snad nezníčil taky takže ten taky letěl k omeze ?