díl jsem stihla opravit, a tak místo neděle vydám díl dneska. Doufám, že se vám bude líbit a jako obvykle, že jej dobře ohodnotíte. Přeji krásné čtení
Epizoda 17 : Překvapení, part 1
Pozemské lodě se po necelých třech dnech vrátily zpátky do Mléčné dráhy na Zemi, kde mezitím byly stejné oslavy jako na Atlantidě.
Země, SGC, zasedací místnosti
Generál Landry si do zasedací místnosti pozval Carterovou, Markse a Svitsovou. Všichni čtyři seděli kolem velkého stolu uprostřed místnosti.
„Asi tušíte, proč jsem si vás sem zavolal“, začal těmito slovy Landry. Všichni odpověděli kývnutím hlavou a tak Landry mohl pokračovat: „Máme celkem třicet osm ZPMek. Naším úkolem je je teď přidělit. Máte nějaké návrhy.“
„Než přejdeme k nápadům, nečekal jsem, že o tom budeme rozhodovat my čtyři“, ozval se Kevin.
„Generál O’Neill nám to schválil. A navíc jen pár lidí ví, že vlastníme takový počet ZPMek.“
„To je pravda“, souhlasila Sam.
„Výborně. Takže první ZPM chci na Digammě. To je můj hlavní požadavek“, řekl Kevin svůj požadavek jako první.
„Kvůli Simům?“
„Přesně tak. Žije tam mnoho obyvatel z různých koutů galaxie a s energií jsou tam vážně mizerně. Chci ho mít tam.“
„Takže první už máme, zbývá třicet sedm“, řekl na to Henry.
„Tak odečtěte rovnou dalších deset. Daedalus dostane dvě, jelikož se s Wraithy potkávají nejčastěji. Pak dostane po jednom SGC, Athena, Apollo, Hammond a Enterprise. Atlantida dostane dvě, aby měla celou sadu. Takže teď zbývá zařadit dvacet sedm“, zkrátil Kevin hodně rychle počet volných ZPMek.
„Výborně. Kdo je dalším vhodným kandidátem?“
„No, Sibyla už dávno má tři ZPMka. Až vybereme vhodnou planetu pro její obývání, tak ji přesuneme z Pegasu na tu určitou planetu. A navíc nemusíme použít všechna ZPMka. Můžeme si je schovat na horší případy. Ale nesmí být pohromadě, pak by byly jednoduchým cílem.“
„Souhlasím. Rozdělíme je tedy na jednotlivá stanoviště. Budou se tam také hodit, jelikož doktoru McKayovi se podařilo nalézt v Antické databázi funkčnost štítového generátoru, který kdysi Sheppardův tým objevil na M7R-677.“
„Nevěděli jsme, že se mu to podařilo. Divím se, že se tím nepochlubil, když jsme tam byli“, řekla Sam.
„Pochlubil se tím, když jste letěli hyperprostorem. Tou dobou měli plánované hlášení a tak nám McKay poslal pár nápadů.“
„To je celý on“, řekla na to Sam.
„A jak tohle vše chce udělat? Chce použít Asgardské jádro, nebo je vytvořit ručně?“ zeptala se s úsměvem Helen.
„Nejspíše to padne na nás a pomocí jádra je vytvoříme“, odpověděl Kevin.
„Vlastně jste to uhodl. Je to na vás, podplukovníku.“
„No, takže si jdu sbalit kufry a jdu na Digammu. Slíbil jsem, že jim tam s něčím pomohu. A taky bych se rád podíval za Charleen“, řekl Kevin.
„A nezapomeň si vzít Kailu“, řekla Helen.
„Já jsem tady“, ozvala se Kaila s holografickým projektem v ruce.
„Pozdě. Už jsem s ní mluvil a souhlasí. Takže zbytek nechám na vás. Jenom předem upozorňuji, že si beru to jedno ZPM. A Odyssea už dávno vyrazila na Digammu, takže kdybyste někdo chtěl za námi, tak musíte bránou. Takže zatím.“ Kevin to vzal velmi zkráceně a šel za Kailou, která na něho čekala u dveří vedoucí na chodbu. Během několika vteřin oba zmizeli.
Digamma, kolonie, dům Charleen – o patnáct minut později
Osamocena Charleen seděla v obývacím pokoji ve svém novém domě, který byl postaven před dvěma týdny. V rukou držela hrnek, v němž byl teplým čaj, a sledovala fotku svého nezvěstného manžela Nica. Její nenarozená dcerka je to jediný, co ji drží při životě, jelikož bez Nica, nemá její život smysl, to si myslí. Nebýt pár nových přátel, tak už by to dávno vzdala. Díky pozemské technologii, vlastní malý papírek, na kterém byl vytisknut ultrazvuk holčičky. Nemohla z něj spustit oči, jelikož nevěděla, jak ji pojmenuje. Simské těhotenství je oproti pozemskému a Asgardskému jiné. Plod se Simské ženě vyvíjí pouze pět měsíců, během kterých se malé Símě vyvine natolik, aby mohlo přijít na svět. Charleen chybí necelé dva měsíce do porodu a Teo s jeho ženou a dětmi se o ni starají nejlépe, jak mohou. Krom toho, že poseděla a popíjela teplý čaj, tak vedle sebe měla položené pletení.
Digamma, kolonie
Kevin s Kailou prochází kolonií, která se od svého začátku stavění hodně rozšířila. Všude kolem nich chodí Simové.
„To jsou Simové?“ zeptala se Kaila.
„Ano, to jsou oni, o kterých jsem ti vyprávěl. Teď půjdeme za jednou velmi milou paní, takže buď hodná a žádné elektrické šoky. Je těhotná a mohlo by jí to moc ublížit.“
„Budu hodná, slibuji.“
Digamma, kolonie, dům Charleen
Charleen po několika minutách odpočívání vstala z gauče a šla ke vchodovým dveřím, když zaslechla zaklepání. Když otevřela dveře, čekalo tam na ni velké překvapení.
„Podplukovníku, dlouho jsem vás tady neviděla. Pojďte dál“, přivítala je Charleen a Kevin s Kailou vešli dovnitř.
„Rád tě vidím, Charleen. A už jsem ti předtím říkal, že mi můžeš říkat mým jménem.“ Kevin se usmál na Charleen, která pohlédla za něj, když zahlédla malou neznámou postavičku. Dřepnula a řekla: „Ahoj. Kdopak jsi? Ještě jsem tě neviděla.“ Malá Kaila pomalými krůčky přišla k Charleen, před kterou se styděla, jelikož na sobě nemá žádné oblečení oproti Charleen, která také pochází, jako ona, z jiné rasy než pozemské.
„Jsem Kaila. Pocházím z Asgardské rasy“, představila se.
„Nemusíš se přede mnou stydět. Nějaké oblečení by se tu pro tebe určitě našlo. Posaďte se do obývacího pokoje a já zkusím něco ve skříni nalézt.“ Charleen odešla a mezitím, co hledala nějaké oblečení pro Kailu, tak oba její vzácní hosté sedli na gauč. Kevin pohlédl na Kailu a zjistil, že zapomněl na to nejdůležitější.
„Tak na tohle jsem jaksi zapomněl. Vždy, když jsem viděl Asgardy, byli nazí. No, ženskou Asgardici jsem ještě neviděl, to je pravda.“
„To se stává. Někteří lidé nás ani nerozeznají.“
„Tak už jsem zpátky. Doufám, že ti to sedne, jelikož nic jiného na tvou velikost jsem nenašla“, řekla Charleen, když přišla za nimi s šatičkami, kalhoty a kalhotkami v rukou. Sedla vedle nich a začala Kailu oblékat. Nejdříve jí oblékla světle modroučké šatičky, které jí moc slušely. Kaila se postavila a navlékla si kalhotky, které jí přímo pasovaly. Pak jí Charleen pomohla navléknout do kalhot a bylo vše hotovo.
„Páni. Moc ti to sluší, Kaily. S tebe se teď stala fešanda“, řekl Kevin a dřepnul vedle Charleen, která s ním ve všech směrech souhlasila.
„Mockrát vám děkuji“, poděkovala Kaila a všichni se zpátky posadili na gauč.
„Nevím, jestli se ti na to mohu zeptat, ale jak vypadá u vás, jako u Asgardů, těhotenství?“ zajímalo Charleen.
„Nechám vás tu o samotě. Kdyby něco, tak budu na základně“, řekl Kevin a odešel.
„Můj táta, Kvasir, se zamiloval před několika lety do mé mámy, Friggy, která byla velmi moudrá. Oba se měli moc rádi a máma chtěla potomka, jenže v jejich fyziologii byl jistý problém, který u mě už není. Máma tehdy musela podstoupit zákrok, který jí velmi pomohl. Děloha mohla, jak u lidí, normálně fungovat. Po mámině zákroku museli počkat dva týdny, aby mohli zkusit sexuální styk. Je oproti pozemskému trochu zvláštní, jelikož u nás Asgardů stačí, abychom lehli do postele a přitiskli se co nejvíce k sobě. Pak stačilo jen pár vášnivých polibků a děloha se otevřela a dala tátovým spermatům možnost, která se později u nich nemohla opakovat. Po dvou týdnech čekání oběma oznámili, že budou mít mě. Po sedmi měsících mě máma přivedla na svět přirozenou cestou. Nevadilo i to, že oba rodiče byli kloni. Tehdy dokázali Asgardští lékaři nemožné. Pomohli mým rodičům, aby měli mě. Je jen zarmoucené, že jsem s nimi mohla žít normální život pouze rok a půl. Teď jsou oba v Asgardském jádru na palubě Odyssey, kde také pomáhám svým přátelům, kteří nám už mnohokrát pomohli.“
„Určitě to pro tebe musí být těžké. Jinak děkuji za podělení tvých znalostí i o minulosti tvé rodiny. Vážím si toho, Kaily.“
„Půjdeme se projít? Dlouho jsem tady na Digammě nebyla?“ zeptala se Kaila.
„Jistě. Jen najdu pro tebe a pro mě svetřík. Prý má být slabý vítr, tak abychom nenastydli.“
Digamma, základna
Plukovník Ryan Robbins spolu s podplukovníkem Kevinem Marksem se nacházeli v hlavní rozvodně, která byla na základně. Rozvodna byla rozšířena i do kolonie, kde elektřinu také používají. Kevin v tuto chvíli držel v rukou plně funkční ZPM, které posílí mnohonásobně elektrickou rozvodnu.
„Musel jste je hodně přemlouvat kvůli ZPM. Chci vám moc poděkovat. I za Simi. Jsou velice přátelští a spolehliví, zaslouží si naše uznání a pomoc.“
„Souhlasím. A za moc námahy to ani nestálo. Prostě jsem jim oznámil, že si ho beru. Takže teď ho stačí jen připojit.“
„Ta pocta je vaše.“
„Pocta?“ Kevin se usmál a vložil ZPM do přístroje, který byl připojen k energetické rozvodně.
„A mám ještě pro vás jednu dobrou zprávu.“
„Vážně? Co ještě pro nás máte?“ zajímalo Ryana.
„McKay prý nalezl v Antické databázi návrh generátoru štítu, který je v Pegasu na M7R-677. Jestli je to pravda a vážně ten přístroj bude fungovat jak na té planetě, tak celá základna i s kolonií může být chráněna funkčním štítem.“
„To by bylo skvělé. A kdo ho postaví?“
„No, McKay určitě ne. Takže zase my. Budeme muset použít jádro“, odpověděl Kevin a oba vyrazili zpátky do řídící místnosti.
Země, SGC – o hodinu později
Landry s Carterovou a Svitsovou málem usínali nad tím, jak museli namáhat své hlavinky při přemýšlení o přidělení ZPMek.
„Kolik že je to hodin?“ zeptala se Helen a najednou se ozvalo velké zívnutí.
„Asi půl třetí. Sedíme nad tím skoro dvě hodiny“, odpověděla Sam.
„Takže seznam uzavíráme a začneme posílat ZPMka“, ukončil Henry zasedání a obě s radostí odešly ze zasedací místnosti. Při chůzi po schodech dolů do řídící místnosti se obě shodly, že půjdou na Digammu podívat se za Simi.
„Jé, Johnsová. Vás bych tu nečekala“, řekla Sam, když obě uviděly majora Hetty Johnsovou v řídící místnosti.
„Doma je větší nuda než v SGC. Kam vyrážíte?“
„Na Digammu. Přidáte se?“
„Ráda“, odpověděla Hetty a všechny tři se šly do šaten se převléci.
O patnáct minut později
Všechny tři dámy stály v místnosti s bránou, která se právě vytáčela. Jakmile byl zadán poslední symbol, brána se aktivovala.
„Můžeme, dámy?“ zeptala se Helen.
„S radostí“, odpověděly obě dvě a šly rovnou k bráně.
Digamma, základna, místnost s bránou
Iris na bráně byla stažena a tak kdokoliv z druhé strany mohl projít bránou k nim. Ryan stál před bránou a čekal, kdo tam za nimi přichází. Byl velice překvapen, když najednou vyděl tři důstojnice.
„No, dámy. Vás bych tady nečekal. Vítám vás na Digammě.“
„Děkujeme, plukovníku. Kde najdeme Markse?“ zeptala se Helen.
„Je v kolonii“, odpověděl Ryan.
„Děkujeme“, řekla Helen a všechny tři odešly.
Digamma, kolonie
Charleen se po dlouhé době opět smála, když si povídala s Kailou. Obě se houpaly na houpačkách, které byly postaveny pro děti Simů. Kevin pomalu přicházel k oběma, když byl téměř u nich, řekl: „Tak tady jste.“ Obě se přestaly houpat a slezly z houpaček.
„Chci vám poděkovat, Kevine. Nebýt vás, tak nevím, co bych teď dělala. Děkuji.“
„Nemusíš mi děkovat, Charleen. Teď je hlavní, abychom našli Nica a ostatní.“
„Už něco o nich víte?“
„Bohužel, máme jen pár planet, ale na nich nejsou. Stále pátráme a hledáme jejich planety, jenže je to jak jehle v kupce sena.“
„Já vím, chci po vás moc“, řekla smutně Charleen. Kaila přicupala k ní a obejmula ji se slovy: „Nebuď tak smutná.“
„To je dobrý, Kaily.“ Charleen pomalu začaly téci slzy a tak k ní Kevin přišel blíže a přivinul si ji k hrudi.
„Charleen. Nebreč, prosím. Tohle jsem nechtěl. Najdeme je, slibuji“, Kevin jí slíbil něco, co možná nebude moci dodržet. Spolu s Charleen a Kailou se vraceli k ní domů, aby si odpočinula.
Neznámá soustava, neznámá planeta, základna, vězení
Alec Pin, velitel Pinů, po dlouhé době opět navštívil své vězně, které každý den několik hodin mučili. Nico ve své cele ležel na pryčně celý domlácený. Doposud nic neřekl o technologiích, které vlastní, a hodlá to udržet v tajnosti i dál.
„Nico, Nico… Jsi velice odhodlaný, ale dlouho mlčet nevydržíš. Nakonec nejdeme způsob, jak tě donutíme mluvit. Dostaneme z tebe vše, co potřebujeme.“
„Nikdy ti nic neřeknu. To raději zemřu se svědomím, že jsem nic neprozradil“, řekl unavený Nico.
„Máme tu ještě další Simi, myslíš, že oni nic neřeknou?“
„Všichni jsme složili slib, než jsme začali s vámi válčit. Nikdy nic neřeknou, pokud jim to sám nepřikážu. A to se nikdy nestane.“
„Uvidíme.“ Alec odešel od Nicovy cely a zcela opustil místnost. Nico pohlédl bokem, kde několik Simů v celách leželo, stejně jako on, domláceni.
„Sakra. Charleen, chybíš mi.“
Digamma, kolonie, dům Charleen
Charleen seděla na gauči opřená o Kevina, který ji utěšuje, jelikož Charleenina bolest ze ztráty Nica nelze jen tak překonat. Kaila mezitím přinesla Charleen navlhčený ručník, který podala Kevinovi.
„Děkuji, Kaily. Doneseš, prosím, pro Charleen i čaj?“
„Jistě.“ Kevin položil Charleen na čelo navlhčený ručník, jelikož jí začala bolet hlava.
„Nemám tě zanést k doktorovi? Prohlédl by tě.“
„To je v pořádku, děkuji.“
„Ale Charleen, nemohu tu jen tak sedět a dívat se na tebe jak se trápíš. Zanesu tě za doktorem, ten se na tebe podívá“, řekl Kevin a v tu chvíli někdo zaklepal na dveře.
„Jen seď, já otevřu“, řekl Kevin a vstal z gauče. Mezitím Kaila přišla za Charleen a podala jí teplí šálek čaje. Když Kevin otevřel, za dveřmi stála ženská trojce.
„Ahoj, přišli jsme na návštěvu“, řekla prvně Sam.
„No, popravdě jste přišli v tu nepravou chvíli. Půjdu s Charleen na základnu, aby se na ni podíval doktor.“ Všichni šli za Charleen do obýváku, kde byla s Kailou.
„Měli bychom tady zřídit transportéry, je to daleko od základny.“ Kevin vzal Charleen do náruče a všichni šli rovnou na základnu.
To be continued