Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky SG: ZDP - druhá série bude - asi :)

SG: ZDP - druhá série bude - asi :)


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Aiwendille :)
Taky se těším.

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:) Konečne som prišiel domov a prečítal si zatiaľ poslednú časť. :bravo:
Perfektná časť a tentoraz (opäť) mi nič nepatričné nepadlo do oka. :wink: Pekný príbeh a teším, teším na pokračovanie. :yahoo:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Puk, děkuju :)

Přiznávám, že z téhle povídky jsem měla sama radost. Byl tam zase můj oblíbený dráček a dokonce se mi podařilo zjistit, jak na svět přišel. :D

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:arrow:
dokonce se mi podařilo zjistit, jak na svět přišel.

:pst: Ale veď je to jasné - kvietok, včielka a ....
Toto je spoiler!!!:
čáp,
predsa klasika. :yahoo: Nie? :roll: :D
:rflmao: :bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
No, v tomhle případě spíš zásah vyšší moci v podobě Aermuse, ne? :D

Nebo to bylo tahhle?

Na louce blízko velké vesnice té planety vykvetl zvláštní kvítek. Leskl se zlatem a lákal k sobě všechen hmyz. Zvlášť jedna včelka se ho nemohla nabažit. Každé ráno vedla její první cesta ke kvítku. Celý den kolem něj létala, prohlížela si ho ze všech stran, houpala se na jeho lístcích a šeptala mu sladké nesmysly. Omámená láskou nezpozorovala, že se k ní loukou krade malá červená ještěrka. Když si ji všimla, bylo už pozdě. Ještěrka poskočila a společně s včelkou spolkla i zlatý kvítek. Dlouhým jazýčkem se olízla. Proteiny i vitamíny v jednom soustu, to byla dobrota! Zahlédla nad sebou stín a co nejrychleji se rozběhla do úkrytu mezi kamením. Jen tak tak se vyhnula úzkému čapímu zobáku. Čáp ji pronásledoval až k blízké skále. Teprve, když se štěrbinami ve skále vydrápala na její vršek, byla před čápem v bezpečí.
Před čápem sice unikla, ale ruce, která ji uchopila kolem těla, už se vyhnout nestačila. Přikrčila se rozhodnutá vrhnout se ze závratné výšky, kdyby to bylo potřeba. Útok ale nepřišel. Velký teplý prst jí hladil po zádech a vyvolával jí pod kůží příjemné mravenčení. Svět se zmenšil a proměnil.
Vedle Aermuse přešlapoval velký rudozlatý drak se zářivě zelenýma očima.

Puk, Ty jsi příšera. Už jsi mě donutil napsat SPW.
(Já vím, nechala jsem se :oops: ) a teď tohle :roll:

:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:arrow:
Puk, Ty jsi příšera.

Toto je spoiler!!!:
Kdežééééééééééééé, ja som len celkom jednoducho - Puk.

:wink: :mrgreen: :whistling:
:hmmm: A mimoňka Ti vyšla perfektne. :bravo:
:bye: :flower:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Jaj, já zas zapomněla napsat, pardon. :oops:
Ale stejně je to krása. :)

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Nevadí, BB20 :)
Pamatuju se, že se Ti to líbilo :wink:
Děkuju

:sunny:

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Líbilo a líbí stále. :)

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
a k tým tvojim dvom bodom v úvode kapitoly toľko:

1) nemám dobré srdce. Som zlý, zákerný a nemám rád nikoho okrem seba. Volajte ma Gargamel... :twisted: :twisted: :twisted:

2) nie je záporný ako záporný. Budeš kladnou postavou a budeš zlá a skazená, čo ty na to?

MUEHEHEHEHEHEHEHEHE!!!

:whistling:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Omlouvám se čtenářům ZDP, že další část nebude osmého února, ale až v neděli devátého :cry:
Jedenácté SPW pošlu hned, jak se dostanu k netu.


A reakce na poslední komentář:
To máš teda blbý, Aiwe. Gargamela jsem měla hned po Azraelovi z celého seriálu nejraději :twisted:

A na zlou, zkaženou a přitom kladnou postavu jsem strašně zvědavá. Už si představuju, jak se šíleným a ďábelským šklebem zachraňuje planety :rflmao:

Nevyhrožuj a piš :!:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
MUEHEHEHE!!!

Pisem... :rambo:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Nedela sa uz blizi... :book:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Neděle je tady. Ještě jednou se omlouvám za zdržení. A teď už -
Bavte se :D

64. Staré pověsti wraithské 11: O odchodu z planety

Nadine poposedla na židli. Nedokázala chvíli vydržet v klidu. Celou Atlantis vibrovala nervozita z několika paralelních dimenzí, kde Wraithové nečekaně zaútočili na Zemi. Každý ve Městě podvědomě čekal, že se to stane i v této realitě.
Nadine si nenamlouvala, že jim se to přece stát nemůže, i když, po pravdě řečeno, tak trochu doufala, že by na nějaký útok mohli přijít včas. V žádné jiné navštívené dimenzi nebyly na Atlantis knihovnice. A už vůbec ne někdo, kdo by se tak výrazně zapsal do některé wraithské mysli, jako Andoriel.
Nadine se pousmála. Andoriel mohla být, jaká chtěla, na Acelynn prostě nemá. Acelynn byla tou nejvýznamnější osobou v celé historii wraithské rasy. Vyvedla je z okraje smrti k takovému rozvoji, před kterým utekla i ta nejsilnější rasa v celé galaxii Pegas.
Bylo načase napsat poslední z pověstí.

...........................................................

O odchodu z planety

Acelynn zvedla ruku k hlavě a zase ji nechala klesnout. Pořád ještě si nezvykla, že se její dlouhé platinové vlasy zkrátily sotva na pár centimetrů a místo vodopádu, který se jí rozléval po zádech a při každém pohybu házel zlaté odlesky, jí krátký porost hlavy trčel do všech stran, jak ho pořád projížděla prsty.
Skláněla se nad kokpitem nejnovějšího jednomístného stroje a pozorovala bílé ruce svého pomocníka. Právě se mu podařilo umístit projektor napojený na všechny systémy. Poslední přístup byl zaktivován a Tamás se podíval na Acelynn. Chtěl vědět, jestli prověří projektor sama, nebo to přenechá v jeho rukou až do konce.
„Pokračuj,“ pokynula mu Acelynn. Zapletla si za zády prsty do sebe, aby odolala touze Tamásovi pomáhat a nedočkavě očekávala jeho poslední pohyb.
Antamasetal zvaný Tamás se zlehka dotkl nenápadného ovladače. Průhledný pás s výraznými údaji o stroji i jeho okolí na první pohled připomínal skleněnou desku, ale byl to hologram přesně kopírující zatím neexistující průzor.
„Acelynn,“ hlesl Tamás. V tom slůvku se mísila touha a strach. Touha vyzkoušet ten úžasný nový stroj jako první a strach z toho, že bude odmítnut.
Antička se na něho zadívala dlouhým hodnotícím pohledem. Byl jedním z nejmladších obyvatel Nové Veitony a na jakékoli technologie se vrhal s takovým zápalem, které lehce nakazilo i ostatní.
Acelynn se posledních pár desetiletí učila nejenom nepodlehnout depresi ze samoty, ale také se musela začít mnohem lépe ovládat. V antické společnosti byla jednou z mladých, které byl díky její bystré mysli nějaký ten výstřelek odpuštěn, ale na Nové Veitoně si nic takového dovolit nemohla. Čas dělila mezi práci, odpočinek a dlouhé procházky Protilehlými horami.
Na svých toulkách potkávala velké kočky s černými a žíhanými kožichy. Měla je ráda. A kočky jí tolerovaly, když zjistily, že s ní nemusí vést boj o potravu. Na místa, kde pravidelně lovily, se Acelynn vydala jenom jednou. Stačil krátký pohled na vybrané kočičí menu a celou cestu zpět do jeskyní utíkala, jako by jí za patami hořelo. Hmyz snášela jenom po částech v laboratorním prostředí.
„Tak dobře,“ souhlasila váhavě. „Ale až zítra,“ dodala hned, když zahlédla zlatý svit v Tamásových očích.

Stroj měl elegantní protáhlý tvar. Tamás už ani nevěděl, kdo ho jako první nazval Šipkou, ale to jméno se k němu hodilo. Díky povrchové úpravě organické hmoty se Šipka leskla v zapadajícím slunci. Ta tenká blanka, kterou byla potažena, dala malému vývojovému týmu pod vedením Acelynn nejvíc práce, ale každý okamžik stál za to. Vždyť tento stroj mohl létat nejenom nad povrchem planety, ale také ve vesmíru. Motory zatím neměly dostatečnou výkonnost na delší lety a nadsvětelný pohon byl ve stádiu několika náčrtků a prvních rovnic.
Tamás jako první zkušební pilot vlastnicky položil ruku na trup stroje a s trochou přezíravosti si prohlédl ty čtyři nové, které měl naučit létat.
Acelynn počkala na jeho první slova a zmizela v jeskyních. Byl trochu nafoukaný, ale začal s výkladem správně – od všeobecného shrnutí k jednotlivým aspektům létání až po v celku běžné i nepředvídané výjimky.
Acelynn běžela dobře známou chodbou na místo, kde v posledních letech vystála důlek. Za poloprůhlednou blanou organické hmoty tam odpočíval Elard. Položila dlaň, kde věděla, že se skrývá jeho tvář, a šeptem mu sdělovala nejnovější informace. „Uvidíme se. Už brzy,“ skončila po pár minutách monologu. Nechala váhavě klesnout ruku a pomalu se vydala zpátky do laboratoří. Cestou se zastavila v rozlehlé hale, kde pár techniků pod vedením Dina připravovalo komponenty pro mnohem větší loď. Pro tak velkou loď, která by mohla odnést všechny obyvatele Nové Veitony pryč z tohoto místa.
Din si při práci tiše vrčel. Nebylo to tím, že by byl rozzlobený. Naopak. Měl tu práci rád. Něco mu rostlo pod rukama a mělo to svůj zvláštní účel. Každý den přišel za Acelynn s novým nápadem na úpravy a většinu hned realizovali.
Jednotlivé části velké lodě vynášeli ven na velkou skalní plošinu a tam práce pokračovala. Sestavovali ji s péčí a zaujetím pro každý detail.
Dva roky jim trvalo, než velkou loď dostavěli ke své spokojenosti. Pět pilotů na malých strojích mezitím trénovalo a pilovalo své umění. Tamás mezi nimi stále vynikal a všichni ostatní piloti bez váhání souhlasili s tím, aby první let velké lodi vedl on.
Tamáse už jeho přezíravost dávno přešla. Pokud neseděl v kokpitu Šipky, zkoumal teorii létání ve vzdušných proudech nad planetou a studoval hvězdné mapy.

Acelynn procházela právě dokončenou velkou vesmírnou lodí a rukou přejížděla po její stěně. Světla zářila načervenalou září, která byla důsledkem jejich zabudování přímo do organické hmoty. Pod nohama se jí objevila hustá bílá mlha. Acelynn se usmála. Na tento nápad přišel Din. Organické struktuře na povrchu planety stačila vlhkost ve vzduchu, ale ve vesmíru se vodní páry nevyskytují v takové koncentraci, aby to pro loď mělo nějaký význam.
Rychlým krokem mlhu rozvířila. Vzpomínala na Dina. Asi se tvářila nechápavě, když za ní přišel s tímto nápadem. Teď jí připadal dokonalý. Loď měla pro svou vlastní potřebu vhodné mikroklima, díky kterému mohla částečně regenerovat ve vesmíru. Nemusela při každém poškození hledat nejbližší vhodnou planetu na přistání a opravy.
Ještě jednu věc Acelynn hlídala nad rámec běžných kontrol – motory. Ať trysky, podsvětelné nebo hyperpohon, u každého s největší pečlivostí zkoumala, jaký vliv na ně bude mít místní slunce. Nechtěla znovu čekat hodiny a dny na návrat lodě a mít strach, jestli nedopadla stejně jako Solaray a Nausicaa. Základ pro veškerý pohon sice vzala z antických znalostí, ale snažila se, aby se každý z motorů dostatečně přizpůsobil místním podmínkám. Proto stále ještě nebyl plně funkční hyperpohon. Prototyp vznikl hned zpočátku stavby velké lodi, ale Acelynn se stále nedařilo zprovoznit ho tak, aby po každých několika světelných letech nemusel být zastaven kvůli regeneračnímu procesu. Nadsvětelné motory byly tak choulostivé, že by bez odpočinku zničily celou loď. Díky Dinově nápadu s vodní párou alespoň nemusela loď pokaždé k regeneraci motorů přistávat. I tak bylo takové omezení doletu a prodloužení každé cesty pro Acelynn nepřijatelné. Din i Tamás ji museli dlouho přemlouvat, aby dala souhlas k zabudování toho nedokonalého pohonu na prototyp velké lodě. Nakonec souhlasila s tím, že jejich výkon prověří při krátkém letu. Pak se rozhodne, jestli se je budou pokoušet upravit nebo vymyslí úplně nový způsob pohybu v subprostoru.

Din naposledy procházel celou novou loď. S hrdostí se dotýkal neviditelných spojů, otvíral a zavíral dveře, dokud se nedostal do řídícího centra. Zarazil se u vstupu.
Acelynn stála opřená o ovladač pohonu a zamyšleně se dívala na naskakující údaje.
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Din. Měl Acelynn rád. Ne. Uctíval ji jako bohyni, která se k němu snesla z nebes a dala mu tu nejkrásnější náplň života. Stavbu vesmírných lodí.
Acelynn se k němu otočila.
„Všechno je v pořádku,“ potvrdila. Tento živočišný druh dělal tak málo chyb, že ji to překvapovalo i po mnoha letech strávených mezi nimi.
„Tamás se už nemůže dočkat,“ usmál se Din. „A já také ne,“ doplnil hned. Věděl, že na první cestu poletí společně s nejlepším pilotem. Kdo jiný by měl při prvním letu kontrolovat novou loď, než ten, kdo ji postavil?

„Elarde, vyšlo to. S tím hyperpohonem sice ještě budeme muset něco udělat, ale Din už staví novou loď. Prohlásil, že mu občasná regenerace nevadí. Tamásovi prý také ne. Když vymyslím něco nového, nebudou se bránit, ale touha po vesmírných letech je silnější než drobné nepohodlí, jak to hezky nazvali.“ Acelynn seděla u lůžka, kde se Elard zotavoval po probuzení z hibernace. Držela doktora za ruku a vyprávěla mu o všem, co se za roky jeho spánku na Nové Veitoně přihodilo.
„K čemu nám budou lety vesmírem?“ zeptal se Elard. Už věděl, že poslední královna - Wraitha – stále přežívá. Ukrytá v několika vrstvách organické hmoty odpočívá a čeká na zázrak, který by jejímu rodu dal možnost pokračovat ve vývoji.
„I tady by bylo řešení,“ řekla Acelynn váhavě. Dlouho bojovala sama se sebou, než se rozhodla, že Elardovi popíše své poslední pokusy na Nausicae. Wraithi, jak jim začala říkat podle označení jejich královny, byli podle ní přátelští a vysoce inteligentní. Nechtěla před nimi tajit ani tuto možnost záchrany. Měli by mít šanci rozhodnout o svém osudu sami.
Elard pozorně vyslechl celý monolog Acelynn. Trochu ho zaráželo, že ani ona netoužila prozkoumávat zbytek planety. Zůstala v Protilehlých horách a starala se o Wraithy jako – Elard se usmál, když mu došly Acelynniny důvody. Starala se o Wraithy jako o svoje děti. I nové jméno jim dala. Už nebyli Veitoňané z podivné sekty. Oddělili se od svého původního rodu a díky nečekané a dlouhé návštěvě z hvězd se z nich stali Wraithi.
Poslední část vyprávění Acelynn ho přinutila nakrčit čelo přemýšlením. Původně chtěl hned zpočátku její řešení odmítnout, ale pak si uvědomil, že na to nemá právo. O takovém zásahu musí rozhodnout někdo jiný.
„Zeptám se na to Wraithy,“ řekl po krátkém zamyšlení. Už mu ani nepřipadalo divné, že Wraitha nepřijala žádné jméno. Zůstala poslední a ponechala si pouze označení toho, čím byla – potomek Verthy v mírně pozměněném tvaru.

„Má paní, jsme připraveni.“ Elard se skláněl nad ležící královnou.
Nechala se probudit hned, jakmile bylo nové sérum připraveno. Předtím dala jenom slábnoucím hlasem povolení k dalšímu výzkumu směrem, který ani jednoho ze tří zasvěcených nenaplnil nadšením.
Elard a Acelynn pracovali půl roku na sporné naději k přežití Wraithů.
Acelynn mezitím dohlížela na stavbu nových lodí i Šipek a také na výcvik pilotů. Dělala to v podstatě zbytečně a věděla o tom. Tamás i Din byli více jak schopni zastat veškerý dohled nad pracemi i výcvikem sami.
Jediné, co se stále nedařilo, bylo vyladění hyperpohonu tak, aby nepotřeboval zastávky na regeneraci. Každý pokus o udržení nadsvětelné rychlosti po celou dobu letu měl za následek přetížení až k hranici výbuchu. Když se jim při třetím pokusu kontrola vymkla z rukou a loď opravdu vybuchla i s druhým nejlepším pilotem Rekanem, přestali pokoušet osud. Tamás to Acelynn přišel říct se vší opatrností, které byl schopen. Nechtěli další nebezpečné úpravy. Byli spokojeni s motory takovými, jaké pro ně navrhla.
Wraitha otevřela oči a zadívala se na Elarda.
„Vyzkouším to sérum sama,“ řekla pevným hlasem. „Nechci se dívat na další -,“ zarazila se s pohledem do zelenkavých očí Acelynn. „Budu první. Zachráním nás nebo zemřu. Je to pro mě poslední šance,“ zašeptala a sklopila oči. Cítila, jak její síly každým okamžikem ubývají.
Acelynn se nad ní sklonila a vzala ji za ruku. Elard se pootočil, aby vzal aplikátor s ostrým hrotem.
„Nevíme, za jak dlouho začne látka působit,“ řekl, než zabodl hrot královně pod kůži.
Wraitha ležela se zavřenýma očima. Pořád svírala Acelynninu ruku. Hlasitě vydechla a tělem jí zacukalo.
Elard se poplašeně zadíval na Acelynn. Ta jenom pokrčila rameny. Nevěděla, jak má královna správně reagovat.
„Ano!“ vykřikla Wraitha náhle a vztyčila se vedle lože. Jednu ruku zvedla nad hlavu a druhou stále držela Antičku. „Cítím sílu,“ řekla dutým hlasem. „A také velký hlad.“ Podívala se před sebe a vztyčená ruka jí pomalu klesla. „Velký hlad,“ zopakovala.
Acelynn se nenápadně snažila vykroutit ze sevření, které hrozilo, že jí rozdrtí dlaň. Královna si jejího úsilí ani nevšimla. S očima upřenýma do její tváře si ji přitahovala blíž.
„Ne!“ vydechl Elard. Pochopil, co královna zamýšlí, a snažil se jí v tom zabránit alespoň slovy. Věděl, že je mnohem silnější než on.
Jeho protest zůstal bez odezvy.
Královna si přitáhla Acelynn k sobě a hladově k ní přisála dlaň.
Antička se bránila, dokud jí síly stačily. Netrvalo dlouho, než jí tělo povolilo a ona se sesunula ke královniným nohám změněná k nepoznání. Z krásné ženy na vrcholu sil zůstala vysušená mumie bez života.
„Co jsi to udělala!“ rozkřikl se Elard na Wraithu.
Otočila se na něho s nepřítomným pohledem. „Brzy budu potřebovat další,“ řekla klidně po chvíli uvažování. „Vydáme se do vesmíru hledat vhodnou potravu. Zanedlouho nás bude víc. Mnohem víc. Všechno bude snazší. Teď máme práci.“ Velitelsky pokynula k místu, které bylo odedávna určeno k pokusům o reprodukci wraithského národa.
Elard sklonil hlavu.
Wraitha mu položila ruku na rameno. „Oběť té ženy nezůstane zapomenuta. Sám budeš moci vybrat jedince z nového pokolení, kteří dostanou její jméno. Ti už Novou Veitonu nebudou znát. První, co uvidí, budou hvězdy kolem vesmírné lodi.“
Doktor se na ni smutně podíval. Nechtělo se mu vysvětlovat, že pro něj Acelynn znamenala víc než jenom chytrou cizinku, která jim z nějakého důvodu pomáhala. Beze slova se otočil naznačeným směrem a vykročil tvořit pro Wraithy nový svět.


Nadine se zamračila na vzniklý text. Wraithi sice opustili Novou Veitonu, ale příběh se jí zdál neúplný. Ještě jednou prošla vyprávění a přes rty jí přeběhl malý úsměv. Ne všichni Wraithové opustili Protilehlé hory. Proto se jí zdála pověst nedokončená. Musí ještě napsat dodatek, kde se zakončí a uzavře celý příběh o vzniku a pobytu Wraithů na planetě.

Uběhla staletí. Na Nové Veitoně zůstával jenom tým mistra Dina a každý rok skalní masiv Protilehlých hor opouštěl jeden Úl pro nové královny. Nákladní a dopravní lodě různých velikostí technici sestavovali na požádání a téměř nedokázali pokrýt poptávku po Šipkách.
Acelynn Dinovi chyběla všemi možnými způsoby. Zpočátku se práce zastavovaly na několik dní, kdy se každý z týmu snažil najít řešení vzniklého problému, a Din mezi zuby drtil kletby na vlastní neschopnost. Sedal na místě, kde se Acelynn zdržovala nejvíce a snažil se přivolat jejího ducha a požádat ho o pomoc.
Seance se mu nepodařila, ale v nejhorší krizi se objevil Tamás. Přinesl nové zprávy o rozšíření Wraithů, nové postřehy a zkušenosti z létání a také nový pohled na neřešitelný problém. Práce mohly pokračovat.
Wraithové sílili a jejich území se rozšiřovalo. Ve vesmíru bylo mnoho obydlených planet, kde mohli sklízet potravu, a mnoho nových technologií, které mohli využít. Třeba ten zdroj energie z jedné z obsazených lodí. Měl tak silný náboj, že wraithští vědci začali experimentovat s klonováním. Počet Wraithů vzrůstal geometrickou řadou.
„Máme nového nepřítele,“ oznámil Tamás Dinovi při jedné ze svých návštěv.
„Antici!?“ vykřikl Din, když mu pilot vylíčil několik střetů. „To není možné. Pomohli nám. Acelynn nám pomohla víc, než kdokoli jiný. Musíte to ukončit. Uzavřete mír,“ nabádal Tamáse.
Pilot jenom potřásl hlavou. „Už to zašlo příliš daleko. Válka je nevyhnutelná. Víš, co to pro tebe znamená.“ Vážně se zadíval na Dina.
„Víc lodí,“ hlesl technik. „Víc práce.“ Zadíval se do údolí pod nimi. „Už dlouho se nám nepodařilo najít nové chodby a jeskyně s organickou hmotou. Zítra se má vrátit poslední pátrací skupina.“
Nové zásoby organické hmoty sice poslední pátrací skupina nalezla daleko a doprava byla složitá, ale materiálu bylo dost na několik let. Výroba lodí se zrychlila.
Din pracoval bez přestávky. Nechtěl přemýšlet o tom, na co jsou lodě používány. Byl rád, že po něm královny nechtějí také zbraně.

Kapitán středně velké antické lodi Dorias ukázal prstem na vzdálenou solární soustavu. „To je náš cíl. Souřadnice ukazují pohoří na čtvrté planetě.“ Podíval se na svého zbrojního důstojníka. „Máme náklad na palubě?“ zeptal se ho.
Důstojník jenom přikývl. Dokázal ovládnout třas rukou, ale jeho tvář zůstala bílá napětím a strachem. Jenom on a kapitán věděli, co jejich náklad znamená.
„Nastavte kurs a zapněte hyperpohon,“ řekl úsečně kapitán.

Nad Novou Veitonou se otevřelo okno do subprostoru. Antická loď, která se v něm objevila, se ani nenamáhala dostat na oběžnou dráhu. Planeta byla ve správné poloze. Loď zaměřila dané souřadnice a vypálila. Hned nato se snažila otevřít okno ke skoku pryč, ale bylo pozdě. Zvláštní solární energie porušila a přetížila její systémy. Kapitán si ke vstupu do systému vybral dobu s největší sluneční aktivitou. Ve stejném okamžiku, kdy v oslnivém záblesku zmizela antická loď, zmizela na Nové Veitoně i velká část Protilehlých hor. Zůstal z nich jenom úzký pás kopírující mořské pobřeží.
Celý Dinův tým včetně jeho samotného se nacházel v epicentru výbuchu. Přechod mezi žitím a smrtí nestačili ani zaznamenat. S nimi zmizela většina znalostí o stavbě a fungování wraithských lodí.
Ticho po výbuchu se rozlilo po celé planetě. Zvěř se přikrčila a poplašeně se rozhlížela, odkud hrozí nebezpečí. Dvě velké rodiny horských koček se nechápavě dívaly do míst, kde měl být jejich domov. Zůstala po něm jenom nepříliš hluboká rozeklaná jáma. Malé hejno brouků ve zbytku Protilehlých hor lezlo přes sebe ve snaze o záchranu. Podařilo se jim najít úzkou štěrbinu ve skále, která jim poskytla útočiště při prvním nárazu žáru. Oheň se prohnal chodbami a vyrazil v dlouhých jazycích nad mořem. Zanechal za sebou jenom nepatrné zbytky původní fauny. Pár brouků a malý pahrbek organické hmoty.
Náraz uvolnil cestu vodě nashromážděné v obrovském podzemním rezervoáru těsně pod jedním ze zbývajících nižších vrcholů. Malým pramínkem se voda prodrala na povrch a padala do nově vzniklé propasti. Život Velkého vodopádu právě začal. S přibývajícím věkem se bude rozšiřovat a voda stékající do rezervoáru z hranice věčného sněhu vyšších vrchů bude vodopád živit miliony let, dokud se skály nerozpadnou.

…………………………………………………………………

Nadine zvedla hlavu při signálu příchozí červí díry. Přišel právě v okamžiku, kdy udělala tečku za poslední větou dodatku wraithských pověstí a napadlo ji, že takto už by mohla být spokojená. Nebyla si jistá, jestli je to opravdu spokojenost, co cítí. Něco skončilo a nový začátek zatím nebyl v dohledu. Napadlo ji, že nový začátek by mohl nastat s nově příchozím, ať už je to kdokoli. Zvědavě vstala a šla se podívat, koho Brána přinesla. Kousla se do rtu. Brána přinesla Wraitha. Přesně toho Wraitha, na kterého si díky Andoriel vzpomněla, než začala psát poslední pověst.
Příchozí vypadal unaveně a snad i trochu ustaraně. Nadine si nebyla jistá. Žádného Wraitha ve svém životě neviděla, pokud nepočítala instruktážní videa. Pečlivě se vyhýbala všem kontaktům s mimozemšťany kromě pár vybraných jedinců, jakými byli Teyla nebo Ronon.
Sledovala, jak Wraith mizí v kanceláři doktora Woolseyho a neúspěšně se bránila pocitu, že i na jejich realitu přišla pohroma. Nebo nový začátek.

Děkuji za všechny komentáře :)

Tím se uzavřely Staré pověsti wraithské :cry:
Příběh ZDP ještě úplně nekončí. Ještě Vás čeká pár kapitol poslední povídky s příšerným názvem Nepřítel zůstal doma :D
V první kapitole se do původního seriálového děje zamíchá pár dalších postav a ... vydrží tam :twisted:

:bye:

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 12.2.2014 06:42:35, celkově upraveno 1

BB20 Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 314
Bydliště: Atlantida, střídavě Cz nebo Florida
Pohlaví: Žena
Odpovědět s citací
 
Takže... takže se už pomalu končí? :cry:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Díky, BB20 :)
Poslední povídka má 9 kapitol. Pak bude chvíli klid. Ale v hlavě mi už jede pokračování. Otázka je, jestli ho dokážu srozumitelně napsat :hmmm:
Toto je spoiler!!!:
A Zelená planeta na mailu bude pokračovat až do konce :smile:


:sunny:

Paci Azanyrmuth Uživatelský avatar
Staff Sergeant
Staff Sergeant

Příspěvky: 340
Bydliště: Aldeneerin
Pohlaví: Muž

Odpovědět s citací
 
Tak jsem konečně přečetl poslední díly a ani jsme se nenadáli a ponmalu se příběh uzavírá.
Stála na náměstí pod jezdeckou sochou dávného panovníka a představovala si nálet Šipek.

Taky jsme si to představoval, jak nad Václavákem lítají šipky a čistí přelidněné ulice :twisted:
Starší tvorba: Fantasy román "Dobrodruzi z Antaru" k počtení zde: http://www.psanci.cz/autor.php?trideni=2&id=1404

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
vynikající díl :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Azanyrmuthe :)
Představujeme si Václavák oba stejně. To ticho by bylo báječné :twisted:

Díky, posedlíku :)

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Nechutneeee... neznasam wraothov... asi ich pojdem zabit aj v dalsej poviedke... :whistling:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Jen si to užij, Aiwe :)
Kdybys je nechal na pokoji, tak bych si myslela, že jsi snad onemocněl :D

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Jop,evakuujem teda vsetkych ludi z pegasu do mliecnej cesty a wraithi nech si teda ziju... alebo chcipnu hladom...
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Konečne prečítané :bravo: , a vďaka Wraithe nemám ich rád ani ja (neprekážajú mi, ale nech ostanú tam kde sú :wink: ). :yes:

:arrow:
poslední šance,“ zašeptala a oklopila oči. Cítila, jak její síly každým okamžikem ubývají.
:shock:
:write: :arrow: :yahoo:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Puk :)

:oops: chybka opravena - díky
Chudák Wraitha. Tolik se snaží zachovat svůj druh a žádného vděku se tady nedočká :evil:


:sunny:

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Nie preto, že je Wraith, ale:
Acelynn byla tou nejvýznamnější osobou v celé historii wraithské rasy. Vyvedla je z okraje smrti k takovému rozvoji, před kterým utekla i ta nejsilnější rasa v celé galaxii Pegas.

A odmena:
Královna si přitáhla Acelynn k sobě a hladově k ní přisála dlaň.

Takže preto. :yes: (Keby niekoho iného, potom možno. :roll: ) :wink:
:bye:

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron