tak po delší době jsem se konečně dokopala k dokončení 19.dílu. Předem se omlouvám, že je bez korekce, jelikož kdybych ji teď měla dělat, tak byste se ani poslední části nedočkali. Ale i přesto doufám, že jste někteří nezapomněli předchozí díly jako já. Musela jsem si párkrát něco přečíst, abych si vzpomněla, o čem to vlastně bylo. Ale nakonec jsem to dokázala a dokončila jej.
Epizoda 18 : Srážka s nepřítelem, part 2
Země, SGC, místnost s bránou
Podplukovník Marks byl okamžitě informován o situaci a tak přiběhl do místnosti s bránou, kde se začali objevovat členové obou týmů.
„Sam!“ Zdravotní týmy rychle přiběhly s nosítky, na které položily Sam a Martinu. Co nejrychleji je vzaly na ošetřovnu.
„Co se stalo?“
„Zaútočila na nás Druhá aliance. Nějak se museli dozvědět, že jsme tam“, odpověděla Hetty, kterou si taktéž převzal zdravotnický tým.
„A navíc tu máme tři z nich, kteří přežili. Snad z nich něco dostaneme“, řekl Klein, který držel Leafa.
„Počkejte chvilku, majore“, řekl Marks, když Klein opouštěl s Leafem místnost s bránou. Oba se zastavili a Marks si to namířil přímo k Leafovi, kterého srazil na zeď. Hned potom vzal Kleinovi M9ku, kterou ihned namířil na Leafa.
„Tak mluv. Kde držíte jeden z našich týmů?“
„Podplukovníku!“ zařval někdo na něj.
„Teď ne!“
„Nikdy vám to neřeknu“, řekl Leaf.
„To si jen myslíte. Jestli mi to neřeknete, tak dopadnete jako Netan.“
„I tak mě nepřijmete mluvit…“
„Tak se brzy seznámíte s touhle zbraní a počítejte s tím, že vás nezabiju hned.“ Tou dobou, když to řekl, přiběhly další bezpečností jednotky.
„Zdá se mi, že vás tu teď drží v šachu“, zasmál se mu Leaf.
„Bohužel ne.“ Stačila jen vteřinka a Marks sklonil zbraň a vystřelil na jeho nohu. Leaf začal řvát bolestí oproti Kevinovi, který zbraň namířil přímo k jeho bradě.
„Budu se ptát naposledy. Kde je držíte?“ Leaf byl celý zpocený, věděl, že jestli nic neřekne, bude po něm hned, proto raději řekl: „Jsou na K9M-802.“ Kevin sklonil zbraň a podal ji zpátky svému majiteli, který nestačil zírat stejně jako ostatní.
„Marks, Odyssey.“
„Tady Jane, co se děje?“
„Přenes mě na palubu, vyrážíme na K9M-802.“
„Rozumím.“
„Jestli mi s těmi souřadnicemi lžete, počítejte s tím, že tohle je to poslední, co uvidíte“, jakmile to dopověděl, byl přenesen na palubu Odyssey, která hned potom skočila do hyperprostoru.
Země, SGC, ošetřovna
Na ošetřovně se to teď hýbalo moc rychle, jelikož zranění doktorky byly až moc vážné. Proto si její operaci vzala na starost Carolyn Lamová. O majora se postarala její zástupkyně, která má velké zkušenosti se střelnými ranami. Jeden z doktorů si vzal na starosti Sam, která zřejmě měla silný otřes mozku. Doposud se ani jednou neprobrala. Proto jí vzali na rentgen.
K9M-802, sídliště – o hodinu později
Mezitím se na K9M-802 vrátil Jakob, který běžel rychle za Mithrasem čekajícího na něj ve své kanceláři. Když proběhl kolem čtyř zajatých členů HB-1, Petr už tušil, že mise nedopadla tak, jak by si Mithras představoval. Rychle upozornil Marka a Davida, aby se připravili. Jelikož Petr vysel hned vedle Martina, on jediný ho může pomoci nohou bránit. Stačila jen chvilka a Jakob se s Mithrasem vydali hned k nim a to se zbraněmi v rukou.
„Petře,...“ ozval se David.
„Ano?“
„Myslel jsi vůbec na zbraně?“
„Popravdě… Ano, myslel, ale všechny scénáře končí špatně, takže jsem na to raději zapomněl.“
„Výborně.“ Mithras si stoupnul pár metrů od Martina, aby na něj Petr nemohl dokopnout. Věděl, že by se o něco takového mohl pokusit. Namířil zbraň na Martina, který dobrou hodinu visí opět v bezvědomí. Petr rychle zapojil mozkové závity a začal přemýšlet, co udělá. Během chvilky si začal brouzdat a tím trochu nakrknul Mithrase, který k němu přišel a udeřil ho do břicha. Stalo se to, co Petr přesně chtěl. Když dostal ránu do břicha, vedle něho visící David vší silou vymrštil nohu a kopnul ho rovnou do obličeje. Mithras spadl na zem a David se vyhupsnul nahoru, na železnou tyč, na které si šikovně sedl a začal si rychle rozvazovat ruce. Petr si podal Jakoba, který si to namířil k Davidovi, když viděl, jak udeřil nohou Mithrase. Jakob byl během chvilky taktéž na zemi, ale tou dobou už měl David volné ruce a mohl tak oba dva pořádně zmlátit, až do bezvědomí. Bylo ale divné, že nikdo jim v tom nezabránil, všude byl klid. Ani stráže, nikde nebyla. Když si Petr taktéž rozvázal ruce, seskočil k Davidovi a upozornil na to ticho.
„Kde jsou všichni?“ zajímalo Davida.
„No právě. A ty dva už nech, dlouho se neprobudí. Teď musíme dostat Marka s Martinem dolů“, řekl domlácený Petr, který se držel za břicho. David kývnul souhlasně hlavou a šel Petrovi pomoci dostat kamarády dolů.
Země, SGC, ošetřovna
Doktorka Lamová seděla na židli vedle nemocniční posteli, na které ležela doktorka Kašparová připojená na dýchací přístroje. Bylo poznat na doktorce, že je z toho nějak špatná. Z dálky ji sledoval její táta, generál Landry, který z této mise neměl moc velkou radost, když se při ní zranily tři ženy. Věděl, že teď jeho dcera potřebuje podporu, a tak přišel k ní a položil ruce na její ramena se slovy: „Jak jí je?“
„Obě kulky jsme vyndali, ale ztratila spoustu krve. Musela jsem ji uvést do umělého spánku, jinak by hned po probuzení cítila ostrou bolest, které ji chci ušetřit, než se trochu zotaví. Ale měla by být do dvou měsíců v pořádku“, odpověděla Carolyn a hned na to si opřela hlavu o ruce.
„To bude dobrý“, řekl jí táta. Ona na něho pohlédla a tentokrát se opřela o něj se slůvkem: „Děkuji.“ Landryho také zajímalo, jak je na tom Carterová s Johnsovou, ale nemusel se na ně ptát, jelikož ho Carolyn předběhla.
„Carterová má silný otřes mozku, prozatím je v bezvědomí. Johnsová je na tom lépe, kulku z ramene ji vyndali ven. Měla štěstí, že kulka nezasáhla tepnu.“
K9M-802, kilometr od sídliště
Všichni čtyři členové týmu HB-1 se potulovali po planetě, o které nic nevěděli. Bylo jim stále podivné, že je nikdo nehledá, že je všude ticho. Po pár minutách poznali proč. Když dorazili na konec lesa, zastavili se, jelikož měli divný pocit, že je něco poblíž nich. Petr s Davidem, kteří táhli Martina, pohlédli na Marka, který jim pohnutí rukou dal najevo, že mají zastavit, že je něco poblíž. Najednou kolem nich se začaly ozývat podivné zvuky mezi keři, až najednou někdo zakřičel: „Zajistěte okolí!“ Petr postřehnul, odkud hlas vyšel, a tím směrem se taky podíval. Najednou se u nich objevil velitel Odyssey spolu s jeho ochrankou a dalšími čtyřmi týmy. Mezi týmy tam byl i jeden lékařský, který si to okamžitě namířil ke zraněným mužům, kteří nevydrželi už stát na nahou a klesli k zemi. Marks rychle přiběhl k Hélovi a zeptal se ho česky: „Jste v pořádku?“
„Ne tak docela, ale děkujeme za záchranu, pane“, odpověděl major a znova se chytnul za břicho.
„Dostaneme vás domů co nejrychleji“, řekl Marks a pak zapnul na své vestě vysílačku: „Odysseo, přeneste lékařský tým i tým HB-1 na ošetřovnu, my ostatní se tu ještě porozhlédneme.“
„Rozumím“, odpověděla nazpátek Evansová. Když oba týmy byly přeneseny na Odysseu, Marks s ostatními třemi týmy vyrazil k sídlišti Druhé aliance.
Po chvilkové cestě dorazili k sídlišti, kde byl ponechán domlácený Mithras s Jakobem. Když vešli dovnitř, oba dva už tam nebyli.
„Zajistěte oblast!“ zakřičel jeden z velících důstojníků jednoho týmu.
„Jedničko, pojďte se mnou!“ zavelel Marks a tým SGO-1 ho následovala. Všech pět si to namířilo do jedné budovy, která se zdála, podle Markse, být hlavní v tomhle sídlišti. Opatrně se všichni rozhlíželi kolem sebe, aby je nic nepřekvapilo. Když Marks nahlédl do jedné místnosti, zahlédl tam něco zajímavého. Velitel SGO-1, major Jennings, si jej všimnul, že si to zamířil do jedné místnosti, a tak šel pro jistotu s ním.
„Našel jste něco, pane?“ zajímalo majora.
„Možná“, odpověděl podplukovník a sedl si k počítači, který se nacházel hned naproti dveřím na druhé straně místnosti. Bylo mu divné, že na této planetě se nacházelo něco, jako je počítač. Nebyl dokonce ani zaheslovaný, jednoduše mohl s ním pracovat, jak se mu chtělo.
„Co dělá tady počítač ze Země? Vždyť takový máme v SGC…“ Kevin se najednou zarazil a pohlédl na Jenningse.
„Nemyslíte si, že…?“
„Jo, máme na Zemi pár kamarádů, kteří tam nemají co dělat.“
„Je tam něco důležitého, pane?“
„Jsou tam samé záznamy o planetách, které jsme v minulosti navštívili. Ale je tu také i složka s názvem „Technologie“. Jestli tam bude vše o jejich technologii a ještě informace o tom, jaké mají zbraně a na jakých frekvencích fungují jejich štíty na lodích, bude s nimi ámen. Stačí, abychom upravili své zbraně, přizpůsobili tomu štíty a můžeme na ně vyrazit.“ Když Kevin mluvil, prohlížel veškeré složky, které měl dostupné. Stojící Jennings mu nakukoval přes rameno a nemohl uvěřit, co vše Druhá aliance s Luciánskou aliancí vlastní. Když Kevin otevřel soubor označený „Peuta“, jeho oči nestačily zírat na to, co právě teď objevil.
„Ten počítač bereme s sebou, tohle musí Landry i O’Neill vidět.“ Na obrazovce byla zobrazena Antická loď nové třídy, se kterou se nikdy nesetkali. Kevin vstal ze židle a okamžitě se spojil s Odysseou, která bezpečně přenesla počítač k nim do laboratoře, kde se na něj chce Kevin při cestě zpátky podívat. Než všechny týmy byly přeneseni na Odysseou, prozkoumaly celé sídlo Druhé aliance, nic zajímavého tam nenašly, takže se mohly nechat přenést na loď, která hned po tom vstoupila do hyperprostoru.
Hyperprostor, Odyssey, ošetřovna
Kapitán David Holba a seržant Marek Ondráček leželi na lůžcích, oba se zdáli být v pořádku, ale i přesto je doktoři vyšetřili zda-li nemají vnitřní zranění. Kapitána Martina Vrátného i majora Petra Héla si rovnou vzali na operační sál, aby zacelili nejhorší rány, které utrpěly. Nejhůře na tom bylo u obou břicho, které měly narudlé, bylo tak zcela jisté, že mají vnitřní krvácení, které museli okamžitě zastavit.
David i Marek právě teď hovořili s Marksem, který se chtěl ujistit, že všichni budou v pořádku.
„Víte, jak je na tom Martin? Nikdo nám nic zatím nechce říci. Pořád kolem nás chodí a kontrolují nás, jestli jsme v pořádku.“
„Major i kapitán jsou stále na operačním sále. Ale mluvil jsem doktorem, major bude stoprocentně v pořádku. Ale kapitán…je v ohrožení života. Jakmile dorazíme na Zem, čeká ho na sto procent další operace, zde na všechno nemáme vybavení.“
„Za jak dlouho budeme na Zemi?“ zajímalo Marka.
„Asi za půl hodiny. Oba si teď odpočiňte, máme toho dost za sebou“, řekl při odchodu Kevin z ošetřovny. Jenže než z ní odešel, zeptal se ještě Marek: „Jak je na tom tým SG-1?“ Kevin se k němu obrátil čelem a odpověděl: „Major Johnsová má střelnou ránu na rameni, doktorka Kašparová schytala dvě kulky do břicha a podplukovník Carterová má silný otřes mozku, ještě se neprobudila.“ Marek se otočil na Davida, který s hrůzou měl otevřenou pusu.
„Martina…“
„A budou všechny v pořádku?“
„Doufám, že ano“, to byla poslední slova Kevina při odchodu.
Země, SGC, ošetřovna – o půl hodiny později
Všichni doktoři čekali na ošetřovně na přílet zraněných členů HB-1. Mezi nimi nemohla chybět i doktorka Lamová, která už jednu důležitou operaci provedla. Teď bude mít další na starost. Z Odyssey se ozval hlavní lékař, který se spolu se zraněnými nechal přenést na ošetřovnu.
„Zdravím, kapitán Vrátný, má těžká vnitřní zranění, okamžitě musí jít na sál.“ Lamová kývla hlavou a se svým týmem šla hned neoperační sál.
„Major Hél. Má už po operaci, vše dopadlo dobře. Musíme ho ale hlídat. Pak tu jsou seržant Ondráček a kapitán Holba, oba jsou v pořádku. Žádná operace u nich nebyla nutná. Ale týden by rozhodně měli být na pozorování.“ Zbylí doktoři si rozdělili, o koho se budou starat, a hned se dali do práce.
Brzy po přenesení zraněných se objevil i na ošetřovně Marks, který chtěl vědět jen jediný, jestli se Carterová už probudila. Jenže doktor, který byl poblíž, rovnou zavrtěl hlavou.
Neznámá soustava, Peuta, základna
Mithras s Jakobem, kteří unikli pozemským jednotkám je taktak, se okamžitě přesunuli na Peutu, kde musí mluvit s Alecem Pinem a Kerrem, který tam taktéž byl. Když jim oba oznámili, že se na jejich planetu dostali pozemšťané, bylo zcela jasný, že začnou oba nadávat.
„Měli jste tam počítač ze Země. Teď budou o nás určitě vědět. Okamžitě musíme povolat flotilu, ať hlídkují nad planetou. Tuhle základnu jim nepřenecháme, dokud nebudeme všichni do jednoho mrtvý!“ zakřičel naštvaně Alec.
„A co jinak budeme dělat?“ zajímalo Mithrase.
„Máte ten přístroj z té planety?“ zeptal se na oplátku Kerro.
„Ano, jakmile pozemšťané od tama odešli, naše jednotky úspěšně získaly ten přístroj. K čemu vlastně slouží?“
„Potřebujeme ho k získání informací. Pořád nevíme, čím se ta loď spouští. Ten přístroj nám pomůže to zjistit. Okamžitě pro něj běžte a přineste ho sem.“
„Ano, pane.“ Oba poddaní Kerra opustili místnost, kde Alec s Kerrem pohlédli před sebe. Před nimi na konci místnosti se nacházel na stole ten samý počítač, který měl Mithras na své planetě. Bylo zřejmé, že na Zemi mají někoho, kdo jim předává informace o obraných složkách domovské planety Tau’riů.
Pokračování příště
End