Pro pokec, nebo vaše dotazy jsem vytvořila na Discordu skupinu, přidat se můžete zde: https://discord.gg/aZCahpwdZa

Obsah fóra FanArt Vaše povídky Dokončené povídky "Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei

"Drobnosti mimo mísu" O Chrisnebomerlinovi a Iekaiakei


Odeslat nové téma Odpovědět na téma
Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
smazaný příspěvek na žádost autorky, pokud máte zájem si povídku přečíst, napište mi prosím soukromou zprávu
Naposledy upravil Daša dne 17.11.2017 15:55:12, celkově upraveno 5
Daša

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
opravdu se ti to moc povedlo :bravo:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
smazaný příspěvek na žádost autorky, pokud máte zájem si povídku přečíst, napište mi prosím soukromou zprávu
Naposledy upravil Daša dne 17.11.2017 15:54:44, celkově upraveno 3
Daša

david-L Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 182
Pohlaví: Neuvedeno

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
smazaný příspěvek na žádost autorky, pokud máte zájem si povídku přečíst, napište mi prosím soukromou zprávu
Naposledy upravil Daša dne 17.11.2017 15:54:18, celkově upraveno 3
Daša

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:hmmm: Prečítal som obe časti a z môjho "hodnotiaceho" pohľadu to vyzerá na čistú jedničku (bez hviezdičky, jebo som našiel jedenu chybu v slove :wink: ). :lol:
:bravo: Pekná a zaujímavá práca. :yes:
:bye:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Povídka byla smazaná na žádost autorky. Pokud máte zájem si ji přečíst, napište jí soukromou zprávu, jistě Vám vyhoví.

:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 17.11.2017 15:43:56, celkově upraveno 1

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
smazaný příspěvek na žádost autorky, pokud máte zájem si povídku přečíst, napište mi prosím soukromou zprávu
Naposledy upravil Daša dne 17.11.2017 15:50:34, celkově upraveno 3
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Myslím, že by bylo, Shano :wink: Vždyť jsem ti předpověděla, že si téma k psaní vždycky najdeš :D
A tohle bylo skvělé psaní :yahoo:
(Povídka byla smazaná na žádost autorky. Pokud máte zájem si ji přečíst, napište jí soukromou zprávu, jistě Vám vyhoví.)


:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 17.11.2017 15:44:58, celkově upraveno 2

Puk Uživatelský avatar
Lieutenant Colonel
Lieutenant Colonel

Příspěvky: 2007
Bydliště: Košice
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Našiel som len toto:
figurant pracoval nebo na níž nějak jinak zanechal svou ́energetickou stopu ́ či jak to nazvat.

, ale je ešte jeddno slovo v ktorom chýba prvé písmeno (alebo je inak chybné :dontknow: ), len ho momentálne neviem nájsť (netuším či v prvej, alebo druhej časti :wall: ).
:(
:bye:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
smazaný příspěvek na žádost autorky, pokud máte zájem si povídku přečíst, napište mi prosím soukromou zprávu
Naposledy upravil Daša dne 17.11.2017 15:51:04, celkově upraveno 2
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Tak jo, zítra tady přistane další krátké čtení :)

:sunny:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Hezký Nový Rok a rok 2015 plný pohody, štěstí a dobrých nápadů

:kapela: :write: :book: :paint:

Záchranná akce

„Plukovníku Kedigere, je to na vás. Máte nejlepší muže, nejlepší vybavení a volnou ruku pro jakoukoli akci, ke které se rozhodnete. Spoléháme na vás. Celá Země na vás spoléhá. Nezklamte.“
„Nezklamu, pane!“ plukovník Kediger stál v pozoru a při své odpovědi zasalutoval.
Doktorka Jane Smithová se na něj překvapeně podívala. Proč to dělá? Napadlo ji. Generálův hlas postrádal obraz. Spojení bylo jen audio, přesto se plukovník choval, jako by generál stál přímo před ním. Jane sklopila oči zpět ke svému tabletu a zamračila se na nedostatek dat. Bylo příjemné, že před cestou měla chvíli klidu na práci a přemýšlení, ale při pročítání informací cítila stále větší zoufalství.
„Klídek, krásko,“ zamumlal jeden z „nejlepších mužů“, jak je nazval generál, a ramenem drcnul do vedle sedící Jane. „Vletíme dovnitř, uděláme průvan a zmizíme, než stačí poznat, že maj po žížalkách.“
„To jistě nebude tak jednoduché, mladý muži,“ štěkl po něm starší muž. Chodil kolem stolu a nervózně nahlížel ostatním přes ramena. Viděl osmkrát to samé: Tenké desky s nápisem Přísně tajné a znakem tajných operací, které oficiálně nikdy neexistovaly.
„Sedněte si, profesore,“ řekl plukovník a sám se usadil do čela stolu. „ještě jednou vám všem zopakuju, o co při naší operaci půjde.“
Profesor si pobouřeně odfrkl a sedl si na volnou židli. Jane protočila oči. Pět vojáků různých hodností na sobě nedalo nic znát. Někteří se předklonili, aby lépe viděli na plukovníka a jiní před sebou postrčili zavřené desky. Nikdo je neotevřel. Všichni jejich obsah znali nazpaměť.
„Takže – nad námi na obloze visí mimozemská loď. Nepřátelská,“ zdůraznil plukovník s výhrůžným pohledem na doktorku Smithovou. Nedočkal se žádné reakce, což byla příjemná změna, tak pokračoval: „Naším úkolem je dostat se dovnitř a vyřadit zdroj energie, aby na nás nemohla zaútočit. Dostaneme se k ní v soukromém orbitálním letounu. Měl by být vybavený každou blbi...vymožeností, kterou by naši dva vědci mohli potřebovat,“ přejel pohledem z doktorky na profesora a zpátky. „Je něco nejasné?“ zavrčel hrozivě.
Všichni se mlčky dívali před sebe, na stůl nebo na plukovníka.
Kediger spokojeně kývl. „Letoun bude připravený za...,“ podíval se na hodinky, „za patnáct minut. Vztyk a odchod na rampu!“ zařval najednou. Jane sebou škubla, až málem spadla ze židle, a profesor překvapeně zvedl hlavu. Pět vojáků se skřípěním odsunulo židle a začalo si nasazovat přilby a batohy s vybavením. První, kteří byli připraveni, vzali mezi sebe velkou a od pohledu těžkou bednu ze stříbřitého kovu. Profesor je sledoval jako ostříž, aby nepoškodili drahé vybavení, které bylo skryto uvnitř.
Jane se na bednu dívala trochu skepticky. Nebyla si jistá, jestli bude správně fungovat v naprosto cizím prostředí. To, že přístroj v ní dokázal objevit zdroj energie kdekoli na Zemi neznamenalo, že v neznámé vesmírné lodi to bude stejně relativně jednoduché.
Soukromý orbitální letoun měl příjemný protáhlý tvar a uvnitř opravdu spoustu vymožeností, nad kterými profesor spokojeně a nesrozumitelně broukal.
„Vítám vás na palubě,“ozval se z reproduktoru profesionálně milý hlas pilota. „Jmenuji se John. Společně s druhým pilotem Johnem s vámi poletíme na orbitu Země. Pohodlně se usaďte a připoutejte se, čeká nás příjemný výl... Za dvě minuty odlétáme,“ uzavřel náhle, když si uvědomil, že v prostoru pro pasažéry nejsou vlivní a bohatí hosté, jak tomu bylo obvykle. Druhý pilot se na něj zašklebil. Majitel letounu trval na tom, aby ho k cizí lodi vedli jeho speciálně vycvičení piloti a na Johna a Johna vyšla ta pochybná čest či povinnost. John se ještě nerozhodl, jestli má být poctěn nebo to brát jako nutné zlo k udržení nadstandardně placeného zaměstnání.
Vojáci nejdříve zajistili náklad, pak se pohodlně usadili v širokých a měkkých sedadlech, pečlivě se připoutali a začali se rozhlížet po okatém luxusu. Letadlo stále stoupalo, aby se dostalo do dvou set kilometrů nad zemský povrch na nízkou oběžnou dráhu.
Sotva zhasl nápis „připoutejte se“, vojáci zvědavě otvírali zásuvky a skříňky v dosahu. Jane jen povytáhla obočí, když si ve stavu beztíže speciálním zařízením čepovali vodu do uzavřených sklenic s brčky, a ty se pak pokoušeli nacpat do hnědých plastových kalíšků na bezpečné uchopení vroucí kávy. Při pohybu po letounu jim pomáhaly speciální magnetické boty.
John a John mezitím nastavili přímý kurz k cizí vesmírné lodi. Reproduktory jim z kajuty pro pasažéry přenášely veselý hlahol bavících se vojáků.
John se dotkl interkomu a omluvně zakašlal. „Vážení pánové, prosím, po použití vracejte hnědé podšálky i ostatní nádobí zpět na místo, kde jste je našli. Děkuji.“
John ukázal do okna. Vesmírné plavidlo se nad nimi tyčilo do výše. Za zády se ozvalo zaklepání a do kokpitu vešel jeden z vojáků.
„Navedu vás,“ řekl klidně a přikrčil se, aby oknem viděl co největší kus cizí lodi. „Tam,“ ukázal vpravo nahoru k tmavší skvrnce na stříbřitém trupu plavidla. „Tam by měla být nějaká výpusť nebo něco takového. Dostaneme se tudy dovnitř.“
John a John se na sebe podívali a pokrčili rameny. „Podle přání,“ zamumlal jeden z nich. Bez protestů navedli letoun k vyznačenému bodu a společně s vojákem sledovali, jak se přibližuje.
„Pomalu,“ zamumlal voják a nakláněl se na všechny strany, aby viděl trup cizí lodi ze všech možných stran. „Kdyby měli nějaké štíty…,“ nedopovězená věta zůstala významně viset ve vzduchu.
Štíty se nekonaly. Bylo záhadou, jak se loď udrží tak nízko nad zemí bez ochrany trupu, ale na bližší zkoumání technických detailů tady výsadek nebyl.
John a John zaparkovali letoun v matoucím přítmí obrovské haly, do které se dostali hned po vletu mezi dva silné pláty neznámého složení, jež tvořily vnější plášť lodi. Vojáci si bez vyzvání začali navlékat mohutné skafandry, když je zarazil profesorův hlas: „Kolem letounu je přijatelná atmosféra a něco na způsob přitažlivosti. Sice jenom asi poloviční než zemská, ale mělo by to stačit. Určím směr.“ Otevřel stříbrný kufr a pár minut se nad ním skláněl. „Tudy,“ kývl důležitě neznámým prostorem dál do cizí lodi. „Další směr určím později.“
Jane sklonila hlavu, aby skryla úsměšek, a vojáci se nepokrytě pochechtávali. Pokud nebyl zdroj energie přilepený k vnitřnímu plášti lodě, bylo jasné, že musí celá skupina podniknout ještě dlouhou pěší túru.
„Štěstí přeje připraveným,“ zahlaholil plukovník Kediger, pokynul dvěma vojákům, aby se chopili profesorova vybavení, a další dva si navzájem na záda opatrně připevňovali těžké batohy.
Pochod cizí vesmírnou lodí byl dlouhý a únavný. Při její velikosti si nebyli jistí, kdy se dostanou do centra energie, aby ji mohli vyřadit. Po dvou hodinách chůze a několika doktorových měřeních, po kterých pokračovali vždy stále rovně, bez varování vešli do prostoru, který všechny ohromil svojí rozlehlostí. Uprostřed se vznášela ostře zářící koule, spojená se vstupem, kterým vešli, křehkou lávkou z kovových tyčí.
„To bude těžké,“ zamumlal plukovník. Z náprsní kapsy vtáhl sluneční brýle a nasadil si je. „Teď opatrně,“ poručil, přikrčil se a začal se po můstku opatrně a pomalu přibližovat ke kouli.
„Profesore,“ zašeptala Jane dřív, než se vydala za plazícími se vojáky, „je to opravdu ten zdroj energie, který hledáme?“
„Jistěže,“ profesor důstojně pokýval hlavou a neodpustil si blahosklonný pohled na mladou vědkyni. „Ukazují to nejen moje oči, ale i ten nejlepší přístroj na vyhledávání energie, který byl na Zemi sestrojen,“ ujistil ji ještě a rozvážným krokem se vydal za vojáky. Ti nechali jeho nejdokonalejší přístroj u vstupu do obrovského sálu s jedním z nich na hlídce.
Oba vědci došli a vojáci se doplížili k zářící kouli. Nebyla umístěná přímo na lávce, ale těsně nad ní. Lávka pak pokračoval dál a mizela u nějakého vzdáleného vstupu do další chodby.
„Co s tím, profesore? Doktorko?“ plukovník si v rozpacích zajel rukou do vlasů. Koule byla připevněna na kabelu silném jako stoletý dub visícím ze stropu. Nikde do ní nebyl vstup a ovládání také úplně scházelo.
Profesor přecházel pod koulí a zamyšleně si ťukal prstem na rty. Proud učených výrazů vycházející z jeho úst nenechal nikoho na pochybách, že si neví rady. I plukovník pochopil, že se od profesora rady nedočká. „Doktorko?“ obrátil se k druhému vědeckému poradci, který byl jejich záchranné skupině přidělen.
Doktorka Smithová se na něj usmála a neřekla ani slovo. Plukovník Kediger bezmocně zakoulel očima. „Odpálíme to,“ pronesl temně a ve tváři se mu usadil zvláštní svit. Na tuto chvíli celý čas čekal. Na efektní výbuch. Na detonaci, která otřese neznámou lodí a myslí jejích vlastníků tak, že je přejde chuť zahrávat si s obyvateli Země.
„Ano,“ pokýval profesor vážně hlavou a rozhlédl se. „Množství výbušnin, které máte s sebou, by mělo stačit na eliminování tohoto reaktoru. Není pochyb, že je to hlavní zdroj energie celé lodi.“
„Výbušninou myslíte toho malého nuka?“ ušklíbl se plukovník a kývl na vojáky s těžkými batohy. Opatrně je složili pod zářící kouli a vytáhli z nich části nukleárního zařízení. Jejich sestavení bylo dílem okamžiku.
Doktorka už se neusmívala. Tváří v tvář atomové hlavici ji přešel humor. Nepočkala ani na aktivaci časového zařízení a vydala zpět přes lávku, kolem hlídky a nekonečnou chodbou k zaparkovanému letounu.
„Přidejte, madam,“ zafuněl jí do ucha jeden z probíhajících vojáků. „Máme jenom hodinu, na dýl to nastavit nešlo.“
„Opravdu neuvěřitelný diletantismus,“ zachrčel profesor, minul doktorku, odrazil se a přeletěl dlouhým skokem několik metrů. Poloviční gravitace měla svoje výhody.
K letounu se dostali v neuvěřitelném čase. Měli ještě celých pět minut na opuštění lodi před výbuchem atomové bomby.
„Pryč, pryč, pryč,“ opakoval profesor jako kolovrátek.
Letoun vystřelil z cizí vesmírné lodi a řítil se zpět k Zemi. Za sebou slyšeli hukot a praskání a nakonec ticho. John se odvážil podívat na obrazovku zpětné kamery a vykřikl překvapením. Po cizím plavidle nezůstala ani stopa.
„Zvládli jsme to!“ vykřikl v tu chvíli plukovník Kediger, který rovněž sledoval zpětnou obrazovku. „Země je zachráněna,“ hlesl přeskakujícím hlasem a sesunul se do křesla. Podařilo se mu splnit nemožný úkol a neztratil při něm ani jednoho člena týmu. „Všichni jste hrdinové,“ řekl dojatě.
„Ty hnědé podšálky nevrátili,“ zašeptal John Johnovi, když vysunul podvozek před přistáním. John protočil oči a potřásl hlavou.
Oslavy na Zemi byly dlouhé a celá posádka letounu včetně obou pilotů se za pár hodin stala nejznámějšími osobnostmi na planetě.

…………………………………………………………

Vesmírná loď zmizela z orbity kolem třetí planety solárního systému a objevila se až za hranicí oběžné dráhy poslední z jeho planetek.
„Můžeme letět, kapitáne,“ ozvalo se z interkomu. „Loď je v pořádku. Jedinou závadu, která vznikla těsně po odletu těch tvorů, už jsme odstranili.“
„Závadu?“ zeptal se kapitán.
„Poškodili nám osvětlení v jednom ze skladů u vnějšího pláště.“


Děkuju
:sunny:
Naposledy upravil andoriel dne 21.6.2016 22:23:48, celkově upraveno 1

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
:D :D :D
Dokonalá. Dokonale silvestrovská.
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, Shano :)
Psala a přepisovala jsem ji tak dlouho, že už jsem si vůbec nebyla jistá, jestli je vlastně veselá :D

:sunny:

posedlík Uživatelský avatar
Second Lieutenant
Second Lieutenant

Příspěvky: 1061
Bydliště: Atlantis převážně Ústí nad Orlicí
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
rozhodně je veselá :bravo:

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Děkuju, posedlíku :)
To jsem ráda.
Díky

:sunny:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Za okny práskají petardy, šampaňské už tlačí do špuntu, konec roku vybízí k hodnocení.
Napsala jsem Áje, že jsem ráda, že ji mám. Že kdyby nebyla, musela bych si ji vymyslet. A ona mi odpověděla, že možná vymyšlená je. Nevím, kdo jí to napráskal, ale když už to prasklo, tak ať i ostatní znají celou (silvestrovskou) pravdu.

Ájo? Na monitoru marně blikala dosud nepřečtená zpráva.
Zazvonil telefon.
"Ájo?"
"Co je?" zavrčela neochotně. Seděla u talíře a nabírala polívku. Člověka nenechají ani najíst...
"Jak se ti to líbilo?"
"Ale jo, docela dobrý... Už jsem ti to říkala několikrát."
"Nic podrobnějšího tě nenapadá? Chtěla bych slyšet víc!"
"Řekla jsem ti, co mě napadlo. Dobrý. Proč to nestačí?"
"Tobě by stačilo slyšet docela dobrý? Kdybys něco napsala, nechtěla bys slyšet víc?"
"Většinou mi stačí to dobrý... na rozdíl od někoho"
"Nemůžeš... aspoň chvíli a aspoň občas... dělat to, co chci já?"
"Můžu ale nechci. Zkoušela jsem to. Zpočátku. Pak jsem zkoušela naznačovat, že už mě přestává bavit hrát tuhle hru. Ale jsi jako čtvrtodenní zimnice! Nedáš pokoj! Chceš pořád víc!"
"Napsala jsem si tě. Vdechla jsem ti nový život. Tak snad mi můžeš na oplátku dopřát trochu chvály, ne?! Na co bych tě jinak měla!"
"Ne." Tlak jí pomalu stoupal. "Už mě to nebaví! Jsi ješitná, samolibá baba. Jo, asi i narcistní. Chceš slyšet pořád jen to, že jsi nejlepší. Napiš si někoho jiného, já končím! Půjdu si po svých! A mně už dej pokoj!"
Uměla jsem si představit, jak začíná bojovně vystrkovat bradu. Ale i já jsem přece měla právo...!
"Poslyš, nechci být zlá. Ale jestli mi nejsi mi schopná dát to, kvůli čemu jsem si tě napsala, tak jdi k šípku! Jako jsem tě napsala, tak tě nechám klidně zase... odejít! Pošlu tě někam... odkud bude těžké se vrátit!"
"Hele, já už toho začínám mít taky dost! Nejsem loutka! Nejsem poskok, nejsem sluha, nejsem otrok! Možná sis mě napsala ( i když nejspíš kdovíjestli!) , ale dát život, to je jako vypustit šíp! Ničím už neovlivníš jeho let! A mám hlad. To je nejlepší důkaz, že jsem skutečná! Nenechala jsi mě ani dojíst polívku!"
Vylétl mi tlak. "A to se pleteš, holčičko! Uvidíš, jak ovlivním jeho let! Uvidíme, kdo bude poslouchat... nebo se smát naposled! "
Ája vyšla na balkón. Blížila se půlnoc a rachejtle létaly čím dál víc.
Byla rozčilená. Takovýhle Silvestr neměla zapotřebí! O Silvestru se mají lidi bavit... anebo aspoň dělat věci, které je těší. A ne se hádat.
Vtom dole pod okny zapraskalo. V parku pod okny velká parta mladých lidí rychle zapálila velkou světlici a všichni odskočili.
Světlice vylétla, ale na své cestě lehce tečovala větev jednoho ze stromů a její dráha tím chytla faleš. Světlice si to namířila k balkónům velkého paneláku, barevně osvětleným silvestrovskou výzdobou.
V rachotu petard a světlic nikdo ani nezaznamenal tichý výkřik, kterým světlice zakončila svůj let na jednom z balkónů.

Stála jsem na tom balkóně.
V dobách, kdy jsme se spolu ještě nehádaly, se na něm odehrávaly moc hezké věci. Ája tam odpočívala pod pověšeným voňavým prádlem a byla celá překvapená, když jsem jí na Prosek nechala přiletět Wraithy.
Ten tanec u ní v bytě... s vysokou postavou s bílými vlasy... pak patřil k nejhezčím vzpomínkám, které jsem z té doby měla... A ji zase na oplátku držel v náručí Terek, milovaná postava, u které jsem nezažila, že by nějakého člověka zarmoutila.
Teď ležela Ája u mých nohou a kroutila se bolestí.
Světlice, kterou jsem jí poslala na balkón jen tak z legrace, aby viděla, kdo v tomhle příběhu drží v ruce pero, a o které jsem si myslela, že jí jen tak trochu nafackuje, šmrncla o zábradlí, ztratila rychlost a zabořila se jí do břicha.
Ale ne... Tohle jsem nechtěla... Krev se řinula z rány a míchala se se zbytky polévky z proděravělého žaludku.
Andoriel se držela za břicho a tiše sténala.
Zazmatkovala jsem. Telefon! Záchranku!
Rychle jsem prohrábla kapsy! Do háje! Mobil zůstal v Řepích, jak jsem spěchala, abych viděla Ájino pokoření!
Kde má telefon Ája?
Vletěla jsem do obýváku, ale nedokázala jsem rychle přístroj najít. Začala jsem pomalu ztrácet naději. Marně jsem hmatala po hromádkách háčkování a pletení a klubíček a šití... Než najdu aparát, než se dovolám, než přijedou... Vždyť já vlastně ani neznám adresu!
Sténání na balkóně ustalo. Neměla jsem odvahu se tam podívat. Nebylo už koho zachraňovat.
Promiň...
Podklesla mi kolena a zoufale jsem spadla do velkého křesla. Slzy mi vstoupily do očí.
Bylo to nesmírně melodramatické! Kdyby tak Ája žila, napsala bych o tom povídku a věnovala ji jí!
Ale najednou mi to došlo. Nejsem bezmocná! Co je silnější než pero v rukou autora! A co je rychlejší než myšlenka? Je tu přece ještě někdo, pro koho smrt není definitivní konečná! Záchrana existuje!
Horečně jsem znova hmatala po hromadách háčkování a pletení. Propisku jsem naštěstí našla rychleji než předtím mobil. Nepsala...
Do prčic! Přece to teď neskončí na vypsané propisce!
Se staženým zadkem jsem probudila počítač.
A se srdcem až v krku jsem začala klofat do klávesnice.
Co když nepřiletí? Nebo přiletí ale budou si taky dělat, co chtějí, jako ta rachejtle...? Co když se zachovají podle své přirozenosti a ne tak, jak potřebuju?
S napětím ve tváři jsem odklepla poslední výzvu.

Na monitoru wraithského důstojníka to zapípalo na znamení nové zprávy.
Wraith zprávu neprodleně otevřel. Oči mu zvědavě klouzaly po sloupcích znaků. Tohle byly jiné znaky než wraithština.
Důstojník zapnul komunikátor. "Veliteli!"

"Jestli to přežiješ," sklonila jsem se nad nehybným tělem v očekávání věcí příštích, "můžeš být taková, jaká chceš... Můžeš mi říkat, co chceš a nemusíš mě pořád jen chválit... Jen se prosím vrať, ano?"
Nad Prosekem cosi zahučelo...




Aiwe mě nebude mít za Wraithy rád :wink: :roll:, ale on to vydrží.
Daša

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
:jako: Ja len decentne pomlcim... :jako:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Tak to teda ne, Aiwe! Něco hezkého nám napiš. Oběma. Na Záchrannou akci i Drsný Silvestr.

Mně se moc líbila ta krev smíchaná s polévkou :twisted: Taky jsem se byla podívat na balkóně, ale Shana má smůlu, stačila jsem ho nechat zasklít :rflmao: A stejně si budu psát a říkat, co mě napadne (většinou je to naopak - já chválím a Shana se cuká :D)

:sunny:

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Aiwe, nebuď xenofobní! :D
Mlčeti zlato? Anebo máš strach, že bych Wraithíky poslala pro změnu do Stropkova?
(Ale jsi rychlý! Velmi rychlý!)
Daša

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
No, Ájo, taky mě k Silvestru napadly chlebíčky. Ale chlebíčky by se u protrženého žaludku nemíchaly s krví tak esteticky. Zůstaneme u polévky. Pěkně se napchej polívkou. :wink:
Daša

andoriel Uživatelský avatar
Major
Major

Příspěvky: 1753
Bydliště: Praha
Pohlaví: Žena

Odpovědět s citací
 
Jak už jsem psala jinde, Shano: Ája je masožravka.
Ale to nevadí. Střelená jsem tak jako tak :twisted:

:sunny:

Aiwendill Uživatelský avatar
Brigadier General
Brigadier General

Příspěvky: 3086
Bydliště: Telerush Var
Pohlaví: Muž
Odpovědět s citací
 
Hmmm... ja ze som xenofobny? Ved ja mam mimozemske rasy celkom rad. Napr. Wraithov, lucianov, piratov atd :lol:

A priat vam budem len do noveho roku a az v novom roku. Dovtedy to nemam v plane... :wall:
Najlepší štvornohý priateľ človeka je posteľ...

Daša Uživatelský avatar
Airman First Class
Airman First Class

Příspěvky: 164
Pohlaví: Neuvedeno
Odpovědět s citací
 
Wraithy nejlépe opékané rovnoměrně ze všech stran, že? :D :D :D
Daša

Odeslat nové téma Odpovědět na téma
PředchozíDalší

Zpět na Dokončené povídky

cron