16
Temnoty se trhají I
Již dvacet let uplynulo od první návštěvy Celestis. Svět kde od nepaměti spolu válčili Temnorození a Ori. Síly obou stran byly dlouho vyrovnané, teprve s pomocí Aldeřanů se dařilo nad Temnorozenými vítězit. Na Aldeneerinu válka s nepřítelem trvala téměř čtvrt století. Díky pomocí Ori se dařilo frontu držet a obránci mohli obnovit hraniční pevnosti. Opevnění dokončili v roce 384 a od té doby bylo i v severních částech Lianarského království bezpečno. Husté lesy skýtaly mnoho nových možností živobytí, a tak se sem přicházelo nové obyvatelstvo.
Aldeřané postupovali stále dále do vnitrozemí neprozkoumaného kontinentu. Necelých dvě stě mil severně od Lianaru se nacházely velké chladné pláně, dle pozůstatků měst a vesnic Staří Aldeřané obývali i tyto kraje. Sto mil jižně od přímořského města Kanter, přes pohoří Kaan a Nawen, vzkvétala nová města Blaviss a Talag. Průzkum odhaloval vysočinu vhodnou k osídlení. Nad těmito jižními kraji se však vznášely mýto o záhadných bytostech, které měly připomínat napůl orla a napůl člověka. Dosud jejich existenci nikdo věrohodně nepotvrdil.
Východně od obnoveného města Azgariel průzkum odhalil hluboké lesy a za nimi rozlehlé velice úrodné pláně. Vše nasvědčovalo, že staré Aldeřanské město Elyswer nebude daleko. Dle starých záznamů se mělo jednat o jedno z největších měst na tomto kontinentě a ležet na pobřeží dalšího oceánu. Asi dvacet mil za městem Azgariel se od hlavní silnice oddělovala další významná dlážděná cesta. Průzkumy v roce 387 odhalily ruiny dalšího většího města s názvem Therindon.
Suché oblasti západně o Lianaru obývala jedna ze starých ras, s nimiž Staří Adleřané udržovaly určité vztahy. Jednalo se o rasu obřích lidí nazývaných Orkové. Dlouhá léta se s nimi nedařilo navázat přátelštější kontakty, ale po roce 390 ledy povolily a nyní si na konci čtvrtého století oba národy přeci jen vycházejí vstříc. Někteří z nich se vydali do světa a někteří dokonce pomáhali ve válce s Temnorozenými. Samotná komunita i nadále byla uzavřenější a do svých zvyků si nenechávali mluvit. V posledních letech na Aldeneerinu žilo stále více Oriů a nabízeli Aldeřanům svoji víru Počátku. Zkoušeli to i Orků, ale ti zde absolutně nepochodili, dokonce došlo i k několika konfliktům, které následně musela řešit až královská rada Lianarské říše. Orkové celou dobu Oriům nevěřili, a proto se této oblasti Ori vyhýbají.
Třicet mil za městem Orcossus země končila a kromě malých bezvýznamných rybářských osad patřící Orkům, celý tento nehostinný výčnělek omílalo moře. Západní a severní část kontinentu byla zeměmi kontrastů. Na jedné straně suché až pouštní planiny a necelých dvě stě mil severně chladné tundry. Severní planiny a úrodné oblasti Lianarské říše dělila od sebe jakási starobylá sto sáhů vysoká zmrzlá zeď, kterou procházela pouze jediná silnice. Záznamy o podstatě této zdi mlčely, ale mnozí se domnívali, že bránila průchodu chladného vzduchu do kraje kolem Lianaru.
Na západním konci této zdi se nacházel další velice zajímavý přírodní úkaz. Bylo jím malé pohoří na pobřeží moře, kterému se začalo říkat Děravé hory. Každý, kdo je prvně uviděl, ihned pochopil, proč získaly právě tokové jméno. Celé pohoří bylo doslova provrtáno nejrůznějšími chodbami, tunely, skalními městy, bránami a dalšími bizarními útvary, které tu vytvořila matička příroda. Alespoň v co mnozí doufali. Reliéf hor působil v podvečer a obzvláště v noci strašidelně. Během osmdesáti let mnozí stačili vytvořit kolem tohoto místa spoustu pověr a mýtů, a proto se do jeho útrob zatím nikdo neodvážil.
Na sklonku roku 399 se připravoval velký oddíl válečníků, mágů, hraničářů a mnohých dalších bojovníků různých povolání k cestě na Celestis, kde měli pomoc v boji proti Temnorozeným. Dle posledních zpráv se válka chýlila ke konci a nepřátelům zbývalo pouze posledních pár pevností a měst. Mnozí očekávali, že válka na Celestis skončí než uplyne rok 400.
Severní čtvrť Lianaru v těchto dnech doslova praskala ve švech, do boje se tentokrát chystalo šest tisíc bojovníků. Chystal se vůbec největší přesun vojsk v novodobých dějinách cestování kruhem světů. Protože se s pomocí Ori dařilo na severu držet Temnorozené zkrátka, mohly se bojů tentokrát zúčastnit o mnoho větší armády než před lety. Kromě obrovských posil se také chystaly povozy, kočáry a nespočet koní. Fronta na Celestis se za těch dlouhých dvacet let přesunula o pět set mil od Kruhu světů.
V Lianarském jednacím sále se dolaďovaly poslední detaily. Byla zde přítomna celá královská rada včetně krále Raguluse, který nedávno oslavil pětašedesáté narozeniny. Pak zde sedělo spoustu dalších vlivných a důležitých vládců, vojevůdců a dalších, co plnili důležité úlohy ve válce na Celestis. V přeplněném sále se projednávala taktika postupu na poslední bašty Temnorozených.
„Dnes je tu na můj vkus přeplněno,“ pravil k Tajemnému jeho přítel Tirinus.
„Máš pravdu,“ souhlasil s ním, a proto se oba vydali na chodbu, kde bylo o poznání klidněji. Posadili se na lavici pod oknem s výhledem na rovněž přeplněné nádvoří.
„Koukám, že tu máte hodně rušno. Asi ta velká výprava vyrazí co nevidět.“
„Před chvíli jsme se usnesli, že naše armády vyrazí za tři dny,“ popisoval nejbližší dění Azanyrmuth. „Bude to vůbec největší výprava v historii. Šest tisíc vojáků je hodně velký počet a to nepočítám výbavu a zásoby. Než dorazíme na frontu, zabere nám to devět dní.“
„Pěkný,“ neskrýval úžas Tirinus. „Takže časy Temnorozených jsou na Celestis takřka u konce.“
„Dá se to tak říct. Odhaduju to na pár měsíců. Když to dobře dopadne, na jaře bychom mohli být doma.“
„A potom můžeme definitivně zahnat nepřátele na severu. Pěkně to vychází na rok 400, bude se to dobře pamatovat.“
„V roce 400 určitě nestihneme porazit Temnorozené i na Aldeneerinu,“ mírnil jeho nadšení Tajemný. „Nemáme potuchy, jak je jejich zem velká a jaké jsou jejich počty. Každopádně se rok 400 dá považovat za jakýsi mezník.“
Po chvilce mlčení se Tirinus zeptal: „Kdo půjde na Celestis z vašeho rodu?“
„Půjdu já, Bojovný, Mrazník, Ohnivec a ještě několik dalších. Přesné počty ti neřeknu, protože mnozí z našeho rodu se rozhodli na poslední chvíli.“
„Kolik vás vůbec je? Přiznám se, že se v tom už dlouho ztrácím.“
„To já už taky. Rod Azanyrmuthovců se za osmdesát let neskutečně rozrostl. Řada z nás žije po celém světě, někteří mají menší statky, jiní žijí v nově osídlených městech daleko na východě a na jihu. Když to spočítám,“ Tajemný tiše vyjmenovával jednotlivé příbuzné a počítal je na prstech. Alespoň na ty, na něž si vzpomněl. „Dvacet, Bojovný má pět potomků, Ohnivec čtyři, Mrazivec za svůj život zplodil také čtyři potomky. No, napočítal jsem třicet jedna, ale pravděpodobně je nás víc, protože nevím komu se narodily další děti.“
„Hezký počet. Vzpomínám na doby, kdy vaše počty byli daleko menší. Ještě si pamatuju Mocného, Vládce Ohně a Mrazivce.“
„Není to tak dávno, kdy opustili tento svět. Mrazivec zemřel před dvěma lety. Co se dá dělat, všechny nás to jednou čeká.“
„Když se tu tak bavíme o příbuzných,“ pokračoval Tirinus. „netušíš, co potkalo Dandaluse?“
„To by mě taky zajímalo,“ odpověděl mu Tajemný, přičemž ztišil hlas. „Někdo ho zavraždil v roce 396. Do dneška se neví kdo a proč. Zlí jazykové tvrdí, že to mělo společného s Ori.“
„Zjistil snad něco závažného?“
„Určitě jsi se čas od času setkal s názorem, že Ori nejsou takoví přátelé, jak se tváří.“
„Samozřejmě. Občas mi to také vrtalo hlavou. Avšak se naše civilizace znají dost dlouho a pokud by měli nekalé úmysly, asi bychom už něco odhalili.“
„Právě, že Dandalus možná něco odhalil,“ šeptem pravil a přitom se ujišťoval, že jsou v chodbě stále oni dva sami. „Když ještě žil Mrazivec, často s Dandalusem debatoval. Jednou se mi Mrazivec svěřil, že je Dandalus na stopě něčeho velkého. Čeho, to už se asi nikdo nedozví. Co vím, neměl žádné nepřátele, vždy se snažil řešit problémy mírovou cestou. Pak je tu ještě další záhada. Hned druhý den byly všechny jeho osobní věci odneseny neznámo kam. Dokonce se ke mně dostala zpráva, že se tentýž den kdosi vloupal do jeho soukromých komnat v Královských zahradách.“
„Chceš říct, že Dandalus věděl něco, co mělo zůstat utajeno?“ nezastíral rozrušení Tirinus.
„Přesně tak. Někdo sebral jeho zápisníky, lejstra a další osobní věci, zatímco zlaté poháry a zlaťáky naditá truhla zůstaly nepovšimnuty. Dal bych za to vlasy do ohně, že zjistil něco o Ori.“
„A doprdele.“
Vzápětí cvakla klika od dveří jednací síně a na chodbu vstoupil člen rady Malemarn: „Tady jsi. Potřebujeme s tebou mluvit,“ žádal Tajemného.
„Já už musím. Tak se měj. Uvidíme se večer,“ loučil se Azanyrmuth.
Uplynuly další tři dny příprav. V ulicích Severní čtvrti byly připraveny kočáry, naložené povozy a nespočet koní. Šest tisíc bojovníků už zaujalo svá místa a čekalo na povel. Kromě Aldeřanů zde byly připraveny i početné oddíly z Cimmerie, Mínoje, menší z Khanktilu a dalších světů, které díky pomoci mohli uvolnit bojovníky do války se společným nepřítelem. Dle plánu se na Celestis mělo cestovat ve třech vlnách, kde se měli spojit s tamější posádkou a vyrazit na západ.
Král Ragulus společně s královskou radou dorazili ke Kruhu světů, kde již čekali vojevůdci jednotlivých oddílů. Na králův pokyn nádvoří ztichlo. Ve vzduchu bylo cítit jisté napětí. Každý si dobře uvědomoval, že toto je finální úder proti Temnorozeným na Celestis, a že to bude konec dlouhé vyčerpávající války.
Král promlouval k bojovníkům stejně tak, jako to dělával při každé větší výpravě za posledních dvacet let: „Stojíme tu teď před nejdůležitější výpravou v historii Aldeneerinu. Již více jak dvacet let úspěšně bojujeme s nepřítelem. Nyní jsme se dostali do stádia, kdy máme šanci Temnorozené definitivně porazit. Nikdy nebyl Aldeneerin tak silný. Rok 400 bude poslední rok války, a pak nás čeká mír. Sláva Aldeneerinu!“
„Sláva Aldeneerinu!“ rozeznělo se celou Severní čtvrtí.
Král posléze zadal adresu Celestis a přesun mohl začít.
První bojovníci a povozy s výzbrojí prošly Kruhem. Vzápětí za nimi následovali další a další. Proud dobře vyzbrojených a připravených válečníků nebral konce. Mezitím na druhé straně se k nim přidávali další oddíly. Kolem Kruhu světů na Celestis za dvacet let z malého hlídkového tábora vzniklo menší provizorní město, které sloužilo k vedení větších vojenských operací. Téměř půl hodiny trval přesun prvního dvou tisíci členného oddílu. Armáda musela být rozdělena ze dvou důvodů. Jednak kvůli omezenému prostranství před Kruhem a také omezené době spojení. Přesně jak zjistil ještě Azanyrmuth Nejstarší, byla doba otevření portálu omezená.
Přesun celé armády zabral téměř tři hodiny. Spolu se stálou Aldeřanskou posádku umístěnou zde na Celestis a s Oriovci vznikl více jak desetitisíci členný oddíl. Ještě než padl večer, první oddíly vyrazily na pět set mil dlouhou cestu. V jednom z nich cestovali i mnozí z rodu Azanyrmuthovců.
Cesta to byla náročná, někteří sice cestovali na povozech, koních, v kočárech, ale většina musela jít pěšky. Nebýt Aldeřanských mágů, kteří kouzly podporovali výdrž vojsk, trval by přesun téměř dvojnásobnou dobu. S válečníky cestovalo také mnoho hraničářů, mágů, lukostřelců, průzkumníků a léčitelů. Nechyběli ani truhláři, kováři, kuchaři a další bez nichž by se výprava nemohla uskutečnit.
Po čtyřhodinovém pochodu oddíly zastavily, aby se bojovníci mohli prospat, nabrat síly a druhý den pokračovat. Dle plánu měli každý den urazit přes padesát mil. Noci na Celestis měly jednu zvláštnost. Přestože slunce zašlo za obzor, pořád bylo velmi dobře vidět. Dalo se to srovnat s časem, kdy na Aldeneerinu zapadne slunce, ještě než vyjdou první hvězdy. S tím si však už mnozí dokázali sžít, pouze nováčci, kteří zde byli prvně, si museli na šeré noci zvykat.
Čím se však blížili k zemi ještě ovládanou Temnorozenými, tím temnější noci vládly. Už třetí noc byla temná, jako běžná noc na Aldeneerinu. Krajina stovky, možná tisíce let ovládána nepřítelem nesla následky ještě dlouho po tom, co byl odsud vyhnán. Všude kolem se zlověstně tyčily vysoké černé věže, temná města, prokleté hrobky a hřbitovy a další podivné stavby. Části světa, odkud byli Temnorození vyhnáni před deseti a více lety už Ori očistili od jejich zlých a temných míst. Mnohá města zcela zmizela z povrchu Celestis a na pohled bylo nemožné odhalit místa, kde ještě před dvaceti lety žilo tisíce Temnorozených. Jak se sem postupně vracel život i temná aura míst postupně mizela. Avšak to nebude hned, protože podle současných odhadů se vědělo, že práce na úplné očištění Celestis potrvají ještě celá století.
Šestý den večer, kdy se všichni utábořili k přečkání další noci, sešli se Azanyrmuthovci u ohně a bavili se spolu.
„To byla cesta,“ konstatoval Ohnivec. „Kolik můžeme mít za sebou mil?“
„Určitě přes tři sta,“odpověděl mu Mrazník, „ale přesně ti to neřeknu, v téhle oblasti jsem bojoval jen dvakrát.“
„Takže nás čekají ještě tři dny.“
„Možná i čtyři. Před bojem nás čeká příprava. Musíme sestavit obléhací stroje, které si s sebou vezeme.“
„Jak to vůbec vypadá na západní frontě?“ zajímal se Azanyrmuth Bojovný. „Já vždy bojoval na jižní frontě a další z nás také.“
„Velitel naší posádky se zmínil,“ vyprávěl Tajemný, „že oblast je už dlouho hlídána asi pětistovkou mužů. Co se týče obléhacích strojů, mají tam snad jen dalekonosné katapulty. Je to akorát, abychom Temnorozené drželi v šachu. A až tam dorazíme, spustíme tam masakr. Avšak to nebude vůbec snadné. Údajně tam sice zůstalo poslední velké město a pár pevností v okolí, ale jedná se o jejich vůbec největší město. Může ho obývat až třicet tisíc Temnorozených.“
„To budou jatka,“ okomentoval Bojovný velký počet. Dobře si uvědomoval, že se války zúčasní každý, kdo udržel zbraň a uměl kouzlit.
„Navíc je město v podstatě pevností. Postavili ho na velké náhorní planině a obehnali trojitou hradbou. Bez obléhacích zbraní bychom neměli šanci.“
„Malemarn mi jednou ukazoval plány a věřte mi, nebude bitva na pár dní, ale spíše na měsíce, pravil Tajemný.“
Potom se Azanyrmuthovci v klidu navečeřeli. Než jim vytrávilo ještě chvíli si povídali.
„Jak to vypadá s válkou na celém tomhle světě?“ zajímal se Ohnivec. „Slyšel jsem, že se bojuje ještě na více frontách.“
„Ano je tomu tak,“ odpověděl mu Bojovný. „Ale jedná se o poslední zbytky odporu. Ještě zbývá vyplenit pár menších měst, pevností a krypt. Počítám, že po novém roce Aldeřanského kalendáře padnou a všichni se potom můžeme vrhnout na poslední baštu nepřítele. Do té doby nám samozřejmě přijdou na pomoc armády, které už jinde dokončily práci. Co jsem vyslechl, někteří jsou už na cestě.“
„Nebylo by lepší počkat, než padnou ta místa a zaútočit až pak?“
„V posledních dvou letech se podařilo vybojovat mnohé bitvy a nesmíme nechat Temnorozené vydechnout. Reálně totiž hrozí, že by se mohli vzchopit a dobýt zpět velké části Celestis. “
Únava se dřív nebo později dostavila, a tak se nejen Azanymuthovci uložili ke spánku. Na bezpečí oddílů dohlíželi vybraní strážní, kteří se vždy po několika hodinách střídali. Nesmělo se nic podcenit, protože se nacházeli a území donedávna patřící nepříteli a běžně se stávalo, že se po krajině potulovaly nejrůznější temní tvorové.
Druhý den časně ráno už armáda pokračovala v cestě. Desátý den od příchodu Kruhem se konečně přiblížili k nepřátelské linii. Měli trochu zpoždění oproti plánu, ale urazit pět set mil se vším tím vybavením bylo náročné. Navíc po zdejším hrbolatém skalnatém terénu se mnohem častěji polámaly na povozech kola.
Oblohu před nimi halila temnota a v dáli se zlověstně tyčila obrovská stavba s vysokými věžemi. Jejich temně zelená, modrá, či fialová záře byla znatelná i ze vzdálenosti patnácti mil. Do Aldeřanských příhraničních táborů jim zbývaly ještě čtyři hodiny pochodu. Bylo jedno zda dorazí k cíli k poledni, protože přes temnotu denní světlo procházelo jen stěží.
Když konečně po desetidenním pochodu dorazili na místo, uviděli před sebou částečně připravený tábor. Většinu potřebného vybavení, stanů, obléhacích strojů, výzbroje a výstroje přivážela až velká výprava. Obrovská pevnost Temnrozených se nacházela ve vzdálenosti pouhých pěti mil, a tak obránci museli často čelit mnohým útokům nepřítele. Díky schopným mágům, válečníkům, ale i armády Ori, dokázala i tak malá posádka čítající pět set bojovníků, se ubránit. Ovšem bylo otázkou, jak dlouho by dokázali odolávat, proto obrovská armáda výrazně změnila poměr sil.
Velitel Semion prvního Aldeřanského oddílu se pozdravil s velitelem posádky Helmuthem, jež to za dvacet let dotáhl z obyčejného válečníka na nejmocnějšího vojevůdce Aldeneerinu.
„I vás vítám u nás v táboře,“ pozdravil Semiona. „Dobře, že jste dorazili, Temnorození opět stupňují útoky. Síly z jihu se ještě nevrátily, protože se definitivní dobytí posledního města na jihu trochu protáhlo. Ale nebojte, máme zprávy, že už je několik dní po boji a za pár dní se k nám připojí.“
„Kolik jich má být?“
„Asi dva tisíce, avšak hodně času zabere přesun vybavení tamějšího tábora. Navíc tam musí být ponechána malá posádka na dočištění posledních zbytků temných sil.“
„Dobrá. Pustíme se tedy do práce, máme toho dost.“
Potom Semion vydal první rozkazy a s dalšími přicházejícími vojevůdci se pustili do organizace rozšiřování tábora. Práce to byla na mnoho dní.
Následující deset dní rostl tábor doslova před očima. Na rovině částečně chráněné o západu kopci vyrostlo stovky stanů a další stále přibývaly. Rozšiřování obraného valu následovalo vzápětí, i s menší posádkou bylo nutné chránit tábor před případnými útoky. Už dlouho se vědělo, že kromě bran vede ven z města Temnorozených spousta tajných chodeb. Přestože Aldeřané s Ori je likvidovaly, stále objevovaly další a další nové.
Během dalších dní se dokončilo sestavování obléhacích zbraní. Ty zatím musely zůstávat v táboře, protože město Temnorozených chránilo spousta obraných věží a dalekonosných zbraní. Než by je stačili Aldeřané efektivně použít, o mnoho z nich by zbytečně přišly.
Tábor byl dokončen po dvaceti dnech úporné práce, a tak mohlo konečně přijít plánování ofenzívy. Během stavby se Temnorození pokoušeli napadnout tábor pouze dvakrát. Neuspěli, a od té doby byl na čas od nich pokoj. Z obléhacích zbraní se dokončovaly obléhací věže, ty jediné dokázaly odolávat útokům věží města.
Následoval vytoužený odpočinek. Před nadcházející ofenzívou bylo moudré nabrat síly. Vojevůdci ve velitelském stanu zhodnocovaly síly obou stran a probíraly možné strategie. V první řadě bylo nutné co nejrychleji prorazit některou z devíti hlavních bran města. Všechny byly dobře bráněné, a tak padla volba na tu k táboru nejblíže. Zaměstnáním obránců Aldeřané získají čas na přesun obléhacích zbraní a v druhé vlně by následovalo ostřelování města. Už z dřívějších průzkumů se vědělo, že město bylo rozděleno na mnoho menších čtvrtí, které se dokázaly bránit samostatně, podobně jako je to u Aldeřanského města Lianar, a tak bude nutné postupovat po jednotlivých čtvrtí.
Dva dny nato bylo celé obří vojsko čítající deset tisíc bojovníků, pocházející nejen z Aldenerinu, ale i z Cimmerie, Mínoji, Kanktilu a mnoho dalších, připraveno v plné výzbroji a nic nebránilo zahájit poslední bitvu války světla s temnotou. Necelou hodinu pochodovali k pevnostnímu městu. Zlověstné obrysy temného města se hrozivě tyčily nad okolní mrtvou krajinou. Houstnoucí temnota nad městem dávala tušit, že nepřítel již zpozoroval jejich příchod a připravoval se k boji.
Když se armáda zastavila necelou míli před branou města, nastalo ticho před bouří. Převorové Ori předčítali přítomným z knihy Počátku a dávali svým bojovníkům požehnání, zatímco vojevůdce Helmuth vedl úvodní válečný projev: „Stojíme vstříc poslední bitvě, která ukončí dlouholetou válku s naším nepřítelem Temnorozenými. Nebude to snadný boj, ale náš lid je mocný, odvážný a nebojácný. Naše touha zvítězit nakonec zničí velké zlo, jako už mnohokrát před tím. A nyní jim to ukažme. Za Aldeneerin!“
Početná armáda opětovala bojové zvolání a obrovská masa odhodlaných válečníků se vrhla vstříc bráně. Následoval téměř dvoutisícičlenný oddíl bojovníků Ori, za nimi Aldeřanští mágové a lučištníci. Jako poslední se daly do pohybu obléhací věže. Jejich útroby ukrývaly menší obléhací zbraně a spoustu válečníků, mágů a lučištníků. Ti čekali na vhodnou chvíli, než se věžím podaří dostat blíže k hradbám. V bezpečné vzdálenosti se zatím chystaly další obléhací zbraně a vyčkávaly na signál k útoku. Samotný tábor hlídala necelá tisícovka obránců, bylo by jistě nemilé, kdyby ho Aldeřanům někdo během bitvy vyplenil.
Aldeřanští mágové a Převorové Ori seslaly na veškeré bojovníky ochranná a podpůrná kouzla. Zvlášť důležitá byla ta chránící proti zlu a temné magii. Převorové vytvořili množství aur světla a narušovali houstnoucí temnotu. Z brány města se už valily stovky a stovky nepřátel. Rozpoutala se krutá bitva, meče řinčely, štíty praskaly, krev stříkala na všechny strany, ohnivé koule bouchaly s ohlušujícím hlukem. Aldeřanští mágové zástupy nepřátel zasypávaly nejen ohnivými kouzly, ale i blesky a mrazivými kouzly. Převorové zase předváděli mocnou magii světla.
Temnorozených stále přibývalo a s nimi i obrovská spousta vyvolaných a oživlých potvor, které počty nepřátel rychle navyšovaly. Obléhací věže se už dostaly dostatečně blízko, aby mohly zahájit palbu na hradební věže, jež útočníkům dosud dost znepříjemňovaly život. Protože tlak nepřátelských obránců stále sílil, musely věže ve vzdálenosti sto sáhů zastavit, jinak by se dostaly přímo mezi nepřátelské bojovníky.
Postup nepřítele se útočníkům dařilo zpomalovat a teprve po dlouhé době se zcela zastavil. Bitva trvala už dvě hodiny, zraněných přibývalo a sil ubývalo. Válečníci v předních řadách na obou stranách se museli často střídat. Obléhací věže kromě tlaku na pevnostní systém města sloužily také jako provizorní ošetřovna, kde léčitelé mohli v relativním bezpečí ošetřovat raněné. Prostory ve věžích však byly hodně omezené a pomoc se dostala jen zlomku raněným.
Obě armády držely takřka stejné místo a Aldeřané si uvědomovali, že dřív nebo později podlehnou tlaku, pokud rychle nevymyslí nějaký plán průniku. Vojevůdce Helmuth stáhl část bojovníků k jedné z obléhací věží. Zde v rychlosti přeskupil vojska v jeden silný oddíl válečníků, který vytvořil štítovou hradbu. Za podpory mágů, kteří cestu před nimi zasypaly sprškou ohnivého deště a ohnivých koulí, a tak donutili nepřítele v této oblasti ustoupit, oddíl za válečného pokřiku vyrazil vpřed. Obrovské síle nedokázal žádný z Temnorozených odolávat, pod údery padal k zemi jeden nepřítel za druhým.
Válečníkům se podařilo dostat až k šedesát stop vysoké hradbě. Jejich rychlý výpad umožnil další postup obléhací věži, která se tak mohla dostat k bezprostřední blízkosti obranných věží. Aldeřané ihned hodili prkna tak, aby vznikl provizorní mostek mezi věží a hradbou. Vzápětí čtyřicítka válečníků vtrhla na hradby. Jejich postup kryli lučištníci, kteří rychle zaujali svá místa ve věži. Temnorození na hradbách nedokázali zabránit Aldeřanům vniknout do jedné z obranných věží. Než stačil nepřítel zareagovat už byly krystaly poskytující energii magickým zbraním na věži rozbity na střepy.
Zatímco válečníci ze všech sil drželi získanou pozici, obléhací věží na hradby spěchaly další síly. Padly další dvě obranné věže. Temnorození však zareagovali na nově vzniklou situaci, přeskupili síly a úspěšně se probíjeli k obléhací věži. I na hradbách se už tak dobře nedařilo. Válečník Malenuh v malé pauze nakoukl přes hradby do ulic města. Popadla ho hrůza když viděl stovky a stovky nepřátel. Do války šel snad každý, kdo dokázal udržet zbraň, dokonce i ženy a děti. Za léta války s Temnorozenými zjistili, že u nich bojují snad úplně všichni. Tento fenomén už byl zpozorován už v minulých válkách na jiných světech.
Převorové Ori zaháněli temnotu seč jim síly stačily, a proto nemohli pomoc válečníkům na hradbách a pod obléhací věží. Aldeřanští léčitelé se činili a sesílali léčivý déšť na spolubojovníky, byť ne v takové míře, jaká by byla potřeba.
Aldeřané dali signál k palbě z dalekonosných katapultů, které mezitím útočníci připravili v bezpečné vzdálenosti sedm set sáhů od hradeb. „Dali signál!“ vykřikli pozorovatelé. „Pal!“ zavelel vůdce osmici katapultů. Na pevnostní město se snesla sprška balvanů. Ty však dopadaly nepřesně vzhledem ke vzdálenosti a poškodily pouze několik domů. Po pěti minutách byly katapulty opětovně nabité a další salva už mířila přesněji. Podařilo se zasáhnout dvě obranné věže a značně je poškodit.
Situace na bojišti se nevyvíjela podle představ. Temnorození zapálili dvě z pěti obléhacích věží včetně té u hradeb. Útočníci na hradbách, když toto spatřili, uvědomili si, že jsou pěkné bryndě. Přesile nedokázali dlouho vzdorovat a jedinou ústupovou cestu pohlcovaly plameny. Měli jedinou šanci na přežití, a proto museli urychleně opustit hradby. Mezitím dorazili Aldeřanští zvědové, kteří odhalili početné zástupy Temnorozených pochodující jak od severu, tak od jihu. Nepřítel se je chystal obklíčit. Helmuth si uvědomoval, že zde skončí v pasti jako krysy, pokud něco urychleně nevymyslí. Rychle uvažoval nad možnostmi a ačkoliv to dělal nerad, zavelel k ústupu.
Armáda se postupně stahovala až vyvýšenému místu, odkud stále katapulty ostřelovaly město. Právě tato částečně chráněná pláň byla vhodná pro držení další pozice. Válečníci vytvořili kolem dokola štítovou hradbu, a potom nastalo nervózní očekávání. Aldeřané po ústupu přerušili palbu, zatímco se léčitelé a někteří mágové ovládající léčitelskou magii starali o raněné. Zvědové sledovali z vyvýšeného místa dění kolem města. Spatřil tam neskutečně obrovské armády nepřítele. Nastalo ticho. Aldeřané a Ori čekali, jak se zachová nepřítel.
Po hodině se nakonec armády Temnorozených vrátily do pevnostního města, avšak před branami ponechali početné hlídkující oddíly. První pokus o prolomení obrany se nevydařil. Aldeřané v boji ztratili pětistovku bojovníků, Ori necelou dvoustovku, Temnorozených padlo téměř dva tisíce a tisícovka nejrůznějších potvor. Bilance na pohled nepůsobila až tak zle, avšak Temnorození dokázali většinu padlých přivést zpět k životu a stejně tak si můžou povolat do boje spousty nových bytostí. Škody na opevnění byly minimální. Povedlo se zničit akorát šest obranných věží, které obránci dokáží opravit během pár dní. Zato útočníci v boji přišli o dvě obléhací věže.
Vojevůdci debatovali o dalším postupu. Usnesli se, že pro dnešek se už bojovat nebude, a tak se většina bojovníků vrátila zpět do tábora. Na planině s katapulty zůstala tisícovka Aldeřanů, kteří na příkaz místo alespoň provizorně opevnili. Z hlavního tábora sem byly přineseny stany, aby měli hlídkující bojovníci kde složit hlavu. Helmuth nařídil, aby katapulty pokračovaly v příležitostném ostřelování města.
Ještě ten den večer se ve velitelském stanu sešli vojevůdci, kteří plánovali další postup.
„Tohle se nám moc nepovedlo,“ zklamaně konstatoval vojevůdce Radan.
„Temnorození mají neskutečnou přesilu,“ pokračoval Nikolay. „Bránu bychom dokázali prorazit a dobýt i několik čtvrtí, ale po čase by nás tam ubili.“
„Nedokážeme oslabit nepřítele natolik, aby neměl dost sil na odstraňování škod a oživování padlých,“ probíral nelehkou situaci Helmuth.
„Co tedy navrhujete?“ zajímal se Radan.
„Potřebujeme větší armádu, více katapultů, beranidla, mágy a mnoho dalšího,“ vyjmenovával Helmuth potřebné. „Za jak dlouho můžeme očekávat další síly?“
„Poslední nepřátelské bašty sice padly teprve nedávno,“ pokračoval Nikolay. „ale bude to trvat ještě mnoho dní, než sem dorazí. Podle informací, které mám k dispozici, do tří dnů můžeme očekávat asi tisícovku Aldeřanských bojovníků. Na cestě je početný oddíl Ori, tuším tři tisíce bojovníků. Ty dorazí za sedm dní.“
„A co nějaké obléhací zbraně?“ zeptal se Radan.
„Hodně jich máme na jižní frontě, ale tam se ještě bojuje,“ vysvětloval Nikolay. „Likvidují tam poslední zbytky odporu, ale nechám vyslat posla, aby obléhací stroje dorazili co nejdříve. Obzvlášť užitečné mohou být vyztužená beranidla. Použili jsme na jejich zpevnění kov Trinium ze Salithishi a prý se velmi osvědčil.“
„To zní slibně,“ usmál se Helmuth. „Za jak dlouho by mohly dorazit?“
„Odhaduju to na osm dní.“
„Osm dní můžeme vydržet. Zatím budeme hlídat okolí města a obtěžovat je ostřelováním.“
Po skončení porady se vojevůdci odebrali do svých stanů ke spánku. Pouze Helmuth zůstal ještě vzhůru a spřádal váleční plány na příští dny.
Během následujících dnů se nestalo nic závažného, pouze došlo k několika menším šarvátkám v okolí pevnostního města. Během nekonečného čekání dorazily i slibované posily, tisícovka Adleřanů a tři tisíce Ori. Po osmi dnech se objevil spásný oddíl čítající tisíc bojovníků a s nimi i tolik očekávané obléhací zbraně. Přivezli dvacet obrněných beranidel, osm obléhacích věží a další dva dalekonosné katapulty. Tím se počet dobyvatelů zvýšil na téměř patnáct tisíc.
Čerstvé síly po nezbytném odpočinku se pustily do budování dalších táborů, a tak se hlavní město Temnorozených dostávalo do obklíčení. Helmuth už měl vymyšlenou strategii, a tedy nic nebránilo připravit druhou ofenzívu.
Jednoho chladného večera Helmuth pracoval na posledních detailech, když ho navštívil Aldeřanský vojevůdce Sigvard, jež dorazil s posledním oddílem.
„Zdravím vás,“ přivítal se s Helmuthem. „Jak to tedy vypadá s ofenzívou.“
Helmuth zvedl hlavu od nákresů a odpověděl: „Mám plán, který se určitě povede. Konečně máme dostatečnou sílu. Obrněná beranidla díky Triniu jen tak něco nezničí, takže se budou moci dostat až k bráně.“
„Jak tedy zní?“
„Uděláme to takhle. Nad ránem se připraví armáda Ori, téměř pět tisíc mužů, počítáme-li i Převory. Ti zaútočí na severní městskou bránu. Až se tam armády Temnorozených zaměří, vyrazíme my. Ve předu budou všechna beranidla chráněna početným oddílem našich válečníků. V beranidlech je dostatečný prostor k ukrytí dalších bojovníků. Ti vyrazí, až se dostaneme k bezprostřední blízkosti pevnosti. Za předním vojem vyrazí další část armády včetně lukostřelců a mágů. Obléhací věže budou v záloze pro případ nenadálých problémů, ale i s nimi v další fázi boje počítám. Jak padne brána, zaútočíme na hradby.“
„Snad to vyjde, ale Temnorozené není radno podceňovat, jsou to zdatní stratégové.“
„Je mi to jasné, že nepřítel nepošle vše na oddíl Ori, ale bojovat na dvou frontách není snadné. Jakmile bude bitva v plném proudu, Ori se budou postupně stahovat a přidávat se k hlavnímu útoku. Nepočítám, že bychom město dobyli během pár dnů, ale zničení brány a napácháním co největších škod si otevřeme cestu do města.“
Potom Helmuth z kredence vyndal dvě číše a společníka pohostil dobrým vínem z Lianarských vinic. Ten večer spolu debatovali o nadcházejícím boji i plánech do budoucna. Neprotahovali popíjení, protože na zítřek museli být oba fit a s čistou hlavu.
Ráno druhého dne bylo nezvykle mrazivé. To však armádám nevadilo, na zdejší atypické počasí už si mnozí zvykli. Válečníci Ori se již vydali k severní bráně. Vzali to menší oklikou, aby Temnorození předčasně neodhalili jejich plány.
Po hodinovém pochodu byli na místě. Před nadcházející bitvou jim Orijský Převor předčítal pasáže z knihy Počátku a po nezbytné modlitbě se pustili na nepřítele. Během rychlého úderu se Temnorození sotva stačili vzpamatovat vyslat protiútok. Těch pár set bojovníků nepřítele padlo velmi rychle, a tak Ori pronikli až ke hradbám a bráně. Převorové mocnými kouzly ničily obrané věže a pokoušeli se prorazit samotnou bránu. Ta však odolávala, protože jí tvořila neskutečná masa černého železa.
Mezitím, jakmile Aldeřané zaslechli ze severu řinčení zbraní a ozvěny výbuchů, vyrazili na nepřítele. Protože Temnorození už něco očekávali, řada bojovníků již hlídkovala na hradbách a jakmile pozorovatelé spatřili přicházející Aldeřany, vyslali před bránu bojovníky. Ke střetu došlo ještě před samotnou bránou. Kryté beranidla poháněly desítky statných válečníků, kteří se protiútoku nezalekli a nemilosrdně válcovali před sebou každého, kdo se jim připletl do cesty. Za nimi stovky dalších válečníků tlačily nepřítele a pod údery zbraní padl k zemi každý, v němž zbývalo ještě trochu života. Bojiště, odkud nepřítel před pár dny stačil odklidit padlé, aby se je následné pokoušeli přivést zpět k životu už pokrývali další mrtví.
Než nepřítel stačil zformovat obranu, beranidla se dostala až k bráně a osm z nich, které v těsné řadě mohly prorážet bránu, se pustily do práce. Všech osm udeřilo naráz. Ozvala se dutá dunivá rána, ale z bránou to nehlo. Ale to se dalo čekat, a tedy úder opakovaly. Mezi strážci na hradbách a útočníky se rozhořely urputné boje. Průchody v hradbách přicházeli do boje noví a noví nepřátelští válečníci. Avšak pro tentokrát se jim v boji příliš nedařilo. Díky rychlému útoku Aldeřané vydobyli výbornou pozici.
Mezitím do boje vyrazila desítka obléhacích věží a obsluha katapultů spustila plnou palbu na nepřátelské město. V záloze zůstávaly tři tisíce bojovníků, pro případ, že by se nepřítel pokusil zaútočit na Aldeřanské tábory, katapulty, případně kdyby se nějakým oddílem pokusil obejít armády útočníků.
Vojevůdci se v bitvě také činili, dokázali si poradit i s mnohonásobnou přesilou. Helmuth se na krátko vzdálil, protože očekával posla, jež ho měl informovat o dění na severu.
„Vypadá to tam velice dobře. Oriům se podařilo dostat až k bráně a pokouší se jí alespoň poškodit. Čelí sice přesile, ale díky magii světla to zvládají. Už se jim podařilo zničit takřka všechny obrané věže v okolí.“
„Dobrá. Tady se nám také daří. Ať tedy pokračují. Bylo by skvělé, kdyby zničili i severní bránu, měli bychom dva průchody do města.“
Posel opustil bojiště a Helmuth se vrátil do přední linie.
Po několikátém úderu beranidel brána konečně zapraskala. Mohutné panty nedokázaly odolávat vytrvalému útoku a malta kolem se pomalu drolila. Dílčí úspěch pozvedl morálku bojovníků a o to větší silou poháněli beranidla. Každou další ránou se pukliny mezi kameny zvětšovaly a brána hrozivě zaskučela. To už Temnorození věděli, že brána povolí a místo neustálých útoků na dobyvatele se soustřeďovali ve městě před bránou. Obléhací věže dorazily ke koruně hradeb, kde útočníci opět likvidovali zdroje magických věží, které obtěžovaly bojovníky před městem.
Padla poslední rána a dosud silná železná brána se s hlasitým vrzáním a skřípáním poroučela k zemi. Aldeřané neváhali ani chvíli a vedeni vojevůdcem Helmuthem pokračovali v ofenzívě. Dobyvatelé pokračovali přes trosky brány jak početnými oddíly, tak i beranidly, jimiž válcovali vše živé v ulicích temného a ponurého města. Zde však už čekala neskutečné velká armáda nepřátel čítající několik tisíc bojovníků. Aldeřanské počty byly podobné, a tak se v této čtvrti mezi domy spustila náročná a krvavá bitva.
Následné hodiny patřily mezi vůbec nejnáročnější boje, jaké Aldeřané za svou krátkou historii absolvovali. Dobyvatelé bojovali o každou ulici, každý dvůr, dokonce o každý dům. Aldeřané postupovali dále do města jen velice pomalu a za cenu velkého počtu životů. Beranidla sice dokázala proniknout až dalším branám, ale nepřátelský tlak byl příliš silný. Vojevůdce Radan proto nařídil stažení beranidel zpět k hlavní bráně, nechtěl riskovat zbytečné ztráty, protože beranidla budou ještě potřeba a Temnorozeným se podařilo z dvaceti už pět zničit. Během bitvy dorazil opět posel s další zprávou o postupu Ori.
„Mám dobré zprávy. Oriům se podařilo prolomit severní bránu a pronikli do města.“
„Výborná zpráva,“ neskrýval Helmuth nadšení nad neočekávaným postupem. „Ať tedy pokračují, přesto bych tu potřeboval pár Převorů Ori. Temná magie nám tu dělá problémy a počty Převorů u nás na to nestačí.“
„Rozumím,“ pravil posel a rychle šel předat zprávu, zatímco se Helmuth vrátil do bitevní vřavy.
Do necelé půl hodiny dorazil menší oddíl Orijských Převorů, kteří byli vítanou pomocí v boji. Protože se Aldeřanům nedařilo dobýt ani tuto čtvrť, natož aby mohli zaútočit na další brány oddělující jednotlivé čtvrtě, Helmuth vydal rozkaz zapálit všechny domy a stáhnout vojska zpět k proražené bráně. Helmuth využil znovu posla, přes kterého předal Oriům rozkaz zapálit i jimi dobývanou čtvrť.
Za moment už město, nad nímž se dosud vznášela nepropustná temnota, zaplavovala jasná oranžová záře. Praskání hořícího dřeva se rozléhalo míle daleko a plameny byly viditelné až ze vzdálenosti deseti mil. Ve městě, obzvlášť v dobývané čtvrti, zavládl zmatek. Obránci se snažili se všech sil dostat požár pod kontrolu. Temnorození však i přes pohromu, jaká ve městě zavládla, dokázali soustředit síly a přesilou napadli dobyvatele ze všech stran. Helmuth nechtěl riskovat porážku a nařídil ústup zpět do táborů a na plošinu s dalekonosnými katapulty. I přestože i dnes byli nuceni ustoupit, dal se dnešní boj považovat za veliké vítězství. Dvě hlavní brány padly, mnoho obranných věží bylo zničeno a dvě čtvrti ze čtrnácti takřka celé lehly popelem. Temnorození dnes ztratili více než pět tisíc bojovníků včetně obyvatel města, které kladlo nebývalý odpor, Aldeřané tisícovku a Ori tisíc dvě stě.
Protože už přišel čas večeře, dobyvatelé si konečně mohli užít zaslouženého oddechu. Léčitelé a mágové ošetřovali zraněné bojovníky, jiní ulehli ke spánku, někteří ještě oslavovali. Po celou noc v nepřátelském městě zuřil zničující požár, a tak se nepřítel zaměřil hlavně na jeho hašení.
Uplynuly tři poklidné dny, kdy docházelo pouze k menším potyčkám s nepřítelem a čtvrtého dne dle Aldeřanského letopočtu nastalo významné výročí. Rok 399 byl na svém konci a vystřídal ho rok 400. Právě tolik let uplynulo od příchodu Nových Aldeřanů na zpustlý Aldeneerin, aby zde mohli zahájit novou životní etapu. Významné výročí si zasluhovalo řádnou oslavu, vzhledem k situaci však oslavy nebyly nikterak bujaré, i z důvodu malých zásob vína a piva.
Vojevůdce Helmuth rozhodl, že jako dobrý způsob oslavy hned na první den nového roku zaútočí znovu na nepřítele. Vojáci už nabrali nové síly a léčitelé stačili uzdravit mnoho raněných. Cílem tentokrát budou další čtvrtě. Temnorození se ještě nestačili vzpamatovat z posledního boje a proražené brány nestihli ani provizorně zabezpečit.
Sotva temnými mračny slabě pronikly ranní paprsky, už téměř desetitisícová armáda spojených sil Aldeřanů a Ori vyrazila do útoku. První oddíl vtrhl do města takovou rychlostí, že mezi ohořelými troskami domů zastihli mnoho místních zcela nepřipravené k boji. Tak se podařilo dostat pod kontrolu čtvrť ještě než nepřátelská armáda stihla přejít do protiútoku. To už však dorazil další oddíl s beranidly a pokračovalo s v prorážení bran do dalších čtvrtí.
Brány mezi částmi města byly na rozdíl od hlavních vstupních mnohem menší a také slabší, takže po pár úderech povolila první z pěti, které se nacházela v této čtvrti. Než se Aldeřané probili přes brány, válečníci k hradbám přistavili žebříky a vrhli se na nepřítele na hradbách. Použití obléhacích věží z důvodu trosek nepřipadlo v úvahu, a tak pro tentokrát zůstaly v táborech.
První brána padla, a tak se bitva přesunula dál. Přestože Aldeřané a Ori začali bitvu velmi dobře, dostávali se pomalu pod vrůstající tlak nepřítele, a boj mezi domy byl prakticky totožný jako před pěti dny. Vojevůdce Sigvard ihned rozkázal zapálit i tuto čtvrť a část vojsk přesunout na sousední bojiště. Po čase padly i další dvě brány a scénář se opakoval i zde.
Protože nepřítel nechtěl nechat dobyvatelům město jen tak zadarmo, stále posiloval obranu a snažil se Aldeřany s Ori obklíčit. Dokonce i na oheň byl protentokrát lépe připraven, a tak se Temnorozeným podařilo dostávat požáry rychle pod kontrolu. Helmuth sledoval vývoj situace a nařídil stažení beranidel. Armády poté pokračovaly v plundrování dalších tří čtvrtí. Boj to byl náročný a trval téměř celý den.
Temnorození nehodlali polevit, patřili mezi vůbec nejodhodlanější rasy. Zato Aldeřanům ubývalo sil, a proto vojevůdci ukončili boje a navrátili se zpět do táborů. I dnešní bitva dopadla pro dobyvatele příznivě. Celková bilance od počátku obléhání pevnostního města už činila: tři tisícovky padlých na straně Aldeřanů, dva tisíce na straně Ori a neskutečných patnáct tisíc na straně Temnorozených. Kolik padlo dalších potvor, už nikdo ani nepočítal.
Ten večer v stanu vojevůdců se probíral další postup.
„Pokud jsou naše odhady správné,“ bilancoval Helmuth, „počty nepřítele jsme dokázali zredukovat na polovinu. Do pěti dnů dorazí další válečníci, a tedy dorovnáme ztráty v boji.“
„Kolik má dorazit Oriů?“ zeptal se ho Radan.
„Těch by měla být další tisícovka a další jsou na cestě. Nesmíme polevit, početně na tom budeme konečně lépe než nepřítel, ale nesmíme dopustit, aby nepřítel znovu přiváděl k životu své padlé.“
„Takže by nás mělo být téměř šestnáct tisíc počítám-li správně.“
„Sedmnáct,“ opravil ho Sigvard. „Jak dorazí posily, hned vyrážíme. Pokud se nám povede stejně jako dosud, mohlo by město padnout jedním, maximálně dvěma útoky.“
„Nezapomínejte na zdejšího vládce Temnorozených, který už po staletí vede válku s Ori. Jmenuje se Garghuf.“ vyslovil to jméno tajemným hlasem vojevůdce Nikolay, který jeho moc rozhodně nepodceňoval.
„Víme o něm. Celou dobu nám dělá problémy. Nebýt jeho, město bychom dnes mohli téměř celé dobýt,“ pokračoval Helmuth.
„Ještě, že máme na své straně Ori a jejich mocnou magii světla. Nesmím zapomenout ani na naše nejlepší mágy Azanyrmuthovce,“ pravil Sigvard.
„Garghuf prozatím může počkat,“ zvažoval Helmuth další možný postup. „Orijský vůdce Um Gosa je také na cestě a ten si sním jistě poradí. Prozatím budeme pokračovat v plenění města.“
Uplynulo kýžených pět dní, když konečně dorazily čerstvé síly. Sotva se bojovníci ubytovali, už dostali první rozkazy a samozřejmě zprávu o chystaném útoku na nepřítele, který je nachystán na druhý den ráno.
Nad ránem už se chystala téměř celá armáda do boje. Pro tentokrát už byly síly nad nepřítelem vyrovnané, a tak už nebylo třeba ponechávat velkou část vojsk v táboře. Aldeřané a Ori opět vtrhli do města, kde okamžitě narazili na odpor. Tentokrát se dařilo rychle postupovat a dobyvatelé v krátké době vyčistily cestu pro beranidla, která následně prorážela další brány. Záhy se boje přenesly do celého města, a oslabený nepřítel už neměl dost sil na vytvoření zásadní přesily. Bitva už byla vyrovnaná, přesto se válčilo téměř celý den. Vládce Temnorozených Garghuf bránil druhy jak nejlépe mohl a přitom Aldeřanům připravil nejednu pernou chvíli.
Když k večeru se dobyvatelé stáhli z bitvy, skoro celé město se zmítalo v plamenech. Temnorození utrpěli drtivou porážku. Kromě hlavního hradu už z pevnosti nezůstalo mnoho použitelného a poslední zbytky obranných prvků rychle ničily dalekonosné katapulty. Nepřítel dnes ztratil přes deset tisíc bojeschopných bojovníků zatímco dobyvatelé pouhou tisícovku.
Aldeřanští vojevůdci a několik významných Převorů Ori sledovalo oranžovou záři, jež se pozvolna měnila v hustý dým a jak oheň pohlcoval celé město.
„Z toho se už Temnorození nevzpamatují,“ radoval se Helmuth. „Válka už nebude mít dlouhého trvání.“
„Um Gosa je už na cestě,“ chladně pravil Převor Ori stojící po pravé ruce. „Náš mocný pán jednou provždy skoncuje s temnotou a zlem.“
„Kolik ještě dní?“ tiše se zajímal vojevůdce Radan.
„Dny Temnorozených budou sečteny za osm dní,“ odpověděl mu Převor.
Po dobu dalších sedmi dní čekání věnovali Aldeřané a další národy z ostatních světů odpočinku a léčení ran. Hlídky neustále obcházely už téměř bezbranné město a likvidovaly každý odpor, stejně tak katapulty pokračovaly v ostřelování města. Nepřítel neměl ani chvíli na odpočinek. Mezitím přicházely další Aldeřané z vyhraných bojů, a posilovali stavy vojsk. Dle slov přicházejících je už všude dobojováno a válka na Celestis spěje do finále.
Sedmý den k večeru dorazil další oddíl Ori vedeným samotným vládcem Um Gosa. Na sobě měl žlutozlaté roucho, v ruce ohnivě zářící hůl a v rudých očích skrytou sílu. Jedině on se dokázal rovnat síle Garghula.
Vojevůdci již měli připravenou taktiku, ale protentokrát se rozhodli vzít vše do svých rukou Ori. Ani se jim mnozí nemohli divit, vždyť zde válčili po celé generace. S příchodem Um Gosy už počty Ori dosáhly osmi tisíců, zatímco nepříteli zbývalo sotva pět tisíc bojeschopných mužů a žen. Aldeřané se spojenci už v tomto posledním boji měli tvořit jakousi záchranu pro případ, že by se něco zle pokazilo.
Nad ránem již byli všichni Ori připraveni k boji. Vládce Um Gosa vedl kázání před bojem, stejně jako ostatní Převorové. Aldeřané zatím vše sledovali zpovzdálí. Trvalo to poměrně dlouho dobu, než Um Gosa zavelel k útoku. Potom už početná armáda vtrhla do města a ničila nepřítele s neskutečnou vervou. Aldeřané dle plánu obklíčili celé město a zaměstnávali poslední zbytky odporu, který ještě v okrajových čtvrtí zbyl.
Um Gosa v čele mocné armády světla pronikl až k hlavnímu hradu, jež bránily poslední tři tisíce obránců. Temnorození soustředili všechny své zbylé síly, ale ani to nebylo příliš platné. Ori v bitvě na náměstí pod hradem porazili zbytky odporu, a potom se už dobývali hradní bránou.
Brána padla během krátkého boje a Ori měli volnou ruku v plenění hradu. Jejich bojovníci a převorové postupovali přes paláce a nádvoří až nepříteli zůstal poslední palác. Vůdce Temnorozených Garghul bránil poslední zbytky dávné říše temnot a dnes byl nucen pod mocí Um Gosy ustupovat.
Mezitím Aldeřanská vojska zcela obklíčila už značně zničené město, a tak žádný nepřítel neměl šanci uniknout. Když se bitva o hlavní hrad chýlila ke konci, Aldeřanská a spojenecká vojska vtrhla do města a pročesávala trosky, kde pátrala po posledních Temnorozených.
Z kdysi početné a mocné armády nepřítele, která na začátku války čítala miliony bojovníků, zbyl už jen Garghul a poslední pobočníci. Um Gosa na sebe seslal mocnou ochranu slunce a vtrhl do trůnního sálu. Dva pobočníci vůdce padli pod úderem jasného proudu světla a další dva záhy podlehli pod salvou magických střel.
Nyní proti sobě stáli už jen Um Gosa vládce Ori a Garghul vládce Temnorozených. Garghul kolem sebe začal formovat temnotu a ta rychle nebezpečně nabývala na síle. Um Gosa se jeho čar a kouzel nezalekl a vymrštil proti němu paprsek oslepujícího světla silnější jak tisíc sluncí. Temnota proti takové moci neměla šanci, a tak ochranný štít Temnorozeného pukl a nepřítel ztratil ochranu. Garghul se nezalekl, provolal zaklínadlo a následně všechny zbývající stíny se stáhly do sálu, kde chystaly uštědřit vládci Ori poslední úder. Um Gosa pozvedl hůl a hlasitě zvolal: „Síla a velikost Ori nemůže být popírána! Ti kteří se vydali cestou zla, musí být zničeni!“ Kolem hole se potom utvořila jasná záře. Um Gosa udeřil do dlažby sálu, a pak se ozvala ohlušující rána. Mocná síla světla explodovala a hradní palác rozervala na kusy. Silná záře spálila Garghula v jedné sekundě na prach, a to byl konec Temnorozených na Celestis.
Temnota nad poslední baštou nepřítele pominula a pustinu náhle zaplavily paprsky jasného slunce. „Je konec,“ slastně pravil Azanyrmuth Tajemný, který právě sledoval zkázu nepřátelského hradu, jež se dosud hrozivě tyčil nad městem. Mezi Aldeřany, Mínojci, Ciméřany a dalšími národy zavládla nespoutaná radost. Všem bylo jasné, že nepřítel utrpěl obrovskou ztrátu a nic už nebránilo vyhnat Temnorozené z Aldeneerinu a z dalších světů.
Likvidace pozůstatků města zabrala další měsíc. Mezitím Aldeřané rozebírali tábory a veškeré vybavení přesouvali zpět na Aldeneerin. Přesunutí veškerých vojsk, výzbroje, výstroje, obléhacích zbraní a spousty dalšího trvalo až do jara. Další čtvrt rok zabral přesun k severní hranici, kde Temnorození začínaly působit stále větší potíže, a tak čerstvé síly dorazily právě včas. Během léta na Aldeneerin konečně přišli také první početné oddíly bojovníků Ori, a tak dlouholetá obrana mohla přejít do protiútoku.