16. Rozhřešení
Jennifer Kellerová-McKayová stála těsně za vchodem obrovské katedrály částečně zabudované ve skále a částečně otevřené nebi a nestačila se divit. Procestovala se svým týmem několik téměř úplně opuštěných planet v hledání zbytků luciánské aliance. Těch několik přežívajících lidí, které na navštívených planetách našli, nesmyslně blábolilo o novém světě a rozhřešení. Dozvědět se od nich, kam se všichni poděli, bylo téměř nemožné, ale Jennifer to nechtěla vzdát. Shromáždila všechny nalezené na jedné planetě, a pak je se zbytkem týmu poslala na Zemi. Tvářila se, že jde hned za nimi, ale zůstala. Jeden z nalezených, sešlý stařík, který si nepamatoval ani vlastní jméno, jí prozradil, kde má hledat jádro kdysi mocné luciánské aliance pod slibem, že na tu planetu půjde sama a nikomu jinému o tom neřekne. Jennifer si nebyla jistá, nakolik to má ten stařík v hlavě v pořádku, nicméně se rozhodla, že svůj slib splní. Pokud ne kvůli staříkovi, tak určitě kvůli sobě samotné.
Počkala, až se Brána vedoucí na Zemi zavře a tiskla k sobě malý kufřík se základem vakcíny. Na poslední chvíli chtěla proběhnout za ostatními, pak zaváhala a cesta se uzavřela. Mohla ji sice jednoduše otevřít, ale ruce se jí samy rozběhly podle pokynů staříka. Nevěděla, jestli je to vnuknutí, zvědavost nebo pocit zodpovědnosti, rozhodně místo Země vytočila neznámou adresu a bez dalšího váhání vešla do červí díry.
Nový svět, který se před ní otevřel, měl zvláštní zasmušilou krásu. Na obzoru stálo vysoké pohoří s vrcholy zahalenými do šedivých mračen. Sledovala pohledem jednu horu až k jejímu úpatí a uvědomila si, že pohoří je mnohem blíž, než si myslela. Otočila se, aby si prohlédla planetu z jiného úhlu, ale ani tam nedohlédla dál jak k prvním kopcům porostlým hustým jehličnatým lesem. Udělala krok stranou a překvapeně se zapotácela. Na této planetě byla menší gravitace, než na zbytku navštívených planet. Cítila se lehká a začala mít obavy, že když poskočí, vymrští ji to do vesmíru. Opatrně a pomalu se sunula k severozápadu, kam ji poslal šílený stařík. Tam, na okraji vysokého pohoří, by měla najít chrám létajícího boha. Jennifer napadlo, jestli se bude v chrámu létat, a zarazila se uprostřed kroku.
Plukovník Diaz se zadíval do očí stříbrošedé vlčice.
„Ty jsi T‘akaya?“ zeptal se rovnou. Vzápětí se musel sehnout, protože mu těsně nad hlavou přeletěl velký černý pták.
„Ahoj Xe’lsi,“ prohodil neohroženě.
Vlčice vycenila zuby.
„Nepřišli jsme vám ublížit nebo se plést do vašeho soužití s těmi indiány,“ pokračoval plukovník rychle. „Přišli jsme nabídnout pomoc. V celé Mléčné dráze, v téhle galaxii, řádí divná nemoc. Každý, kdo ji chytí, umře. Přinesli jsme lék, ale musí se upravit.“
Vzduch kolem T’akayi se zavlnil a před Diazem stanula stříbrná postava s žábrami po stranách tváří.
„Nemoc?“ zeptala se.
„U vás není nikdo nemocný?“ zeptal se Diaz překvapeně. Toto byla pátá planeta, kterou navštívil, a zatím na každé se s nemocí, kterou přinesli Shermaal, setkali.
T’akaya se pootočila a podívala se na další stříbrnou postavu. Okamžik mezi sebou telepaticky komunikovali, a pak se T’akaya lehce uklonila.
„Děkujeme za lék.“
Plukovník Diaz jí podal kufřík s manuálem a zarazil se. Nevěděl, nakolik tito divní tvorové porozumí angličtině.
T’akaye se tenké rty zvlnily úsměvem.
„Děkujeme za lék,“ zopakovala a zmizela.
Plukovník se rozhlédl, ale neviděl ani mimozemšťany, ani vlčici a ani havrana Xe’lse. Zavrtěl nad tím hlavou a odešel k Bráně. Pokud nemoc dorazila i sem, ti divní tvorové si už určitě nějak poradí.
T’akaya se přenesla do velké místnosti s mnoha lůžky, na kterých leželi jejich indiánští chráněnci. Rychle přešla do malé prosklené laboratoře a položila kufřík na průhledný stůl. Vedle umístila manuál a položila na něj ruku.
„Nejsou tak nemožní, jak jsme si původně mysleli,“ řekla Xe’lsovi stojícímu opodál. „Snad se nám podaří některé zachránit.“
Xe’ls přikývl a otevřel přinesený kufřík.
„Chako, je tady někdo nemocný?“ Daniel Jackson se ptal už potřetí a stále se nezdálo, že by mu Unas chtěl porozumět. Snažil se popsat, co nemoc dělá, ptal se, kolik mají mrtvých, ale Chaka na nic z toho rozumně nereagoval. Doktor si povzdechl. Jejich komunikace nikdy předtím tolik nevázla.
„Pozveš mě do vaší vesnice?“ zkusil to jinak.
Chaka širokým gestem ukázal na cestu a vykročil po ní jako první.
„To je lepší,“ usmál se mu na záda Daniel. Úsměv mu vydržel do té doby, než se ocitli u Hvězdné Brány.
„Co se děje, Chako? Prosím, mluv se mnou.“
Unas začal pomalu mluvit a názorně přitom ukazoval rukama. Daniel se chvíli mračil, ale pochopil, že Unasové na svoji planetu vyhlásili embargo. Jakékoli cestování mezi světy bylo přísně zakázáno a porušení tohoto nařízení se trestalo smrtí. To, že byl Daniel ušetřen, byla jediná výjimka, kterou byl Chaka ochoten udělat, ale i to mělo svá omezení. Ví o nemoci, která řádí všude jinde, a nechtějí s ní mít nic společného. Na jejich planetě není a tak to musí zůstat.
Daniel se Chakovi snažil vysvětlit, že přinesl lék, ale Unas byl neoblomný. Daniel musí odejít i s kufříkem a nesmí se vrátit. Od této doby budou Unasové žít odděleně od všech ostatních ras.
„Přišel jsem si pro lék. Prý nějaký máte,“ řekl klidně Baal a postavil sklenici na stůl vedle sebe. „Nebo to jsou jenom fámy?“
Jack se zamračil. „Proč bych tě neměl hned tady na místě zabít? A vůbec, neměl jsi být už dávno mrtvý?“
„Možná v nějakém jiném vesmíru, Jacku. Můžu ti pořád říkat Jacku, viď? Ale jestli nedostanu ten lék, možná za chvíli mrtvý budu,“ ujistil ho Baal, seskočil ze stolu, došel k velkému oknu a zadíval se pod sebe na Hvězdnou Bránu.
Generála O’Neilla napadlo, který idi… nový zaměstnanec pustil do SGC tohohle hada.
„Pane?“ Do zasedačky jako na zavolanou vstoupila dvojice vojáků.
„Výborně,“ zamumlal Jack. „Odveďte toho pána na izolaci a dobře ho hlídejte,“ kývl hlavou k Baalovi.
„Taková pohostinnost,“ ušklíbl se na něj goa’uld, ale bez protestů s vojáky odešel.
„Ehm, generále,“ ozvalo se z kouta za Jackovými zády. O‘Neill skoro nadskočil. Myslel, že je v místnosti sám a právě se, stejně jako předtím Baal, zadíval na prostranství kolem Hvězdné Brány.
„Jonasi!“ vykřikl trochu hlasitěji, než měl původně v úmyslu. „Omlouvám se, nevšiml jsem si, že tu jsi.“
„To je v pořádku, nevšimli si ani jiní, a za to jsem docela rád,“ usmál se Jonas Quinn. „Chtěl jsem poděkovat za vakcínu. Jak jsem slyšel, naši lékaři už ji začali vyrábět a rozdělovat mezi…,“ zarazil se a povzdechl si.
„Zbylo vás málo,“ odhadl Jack. Vlastně ani hádat nemusel, na všech planetách to bylo stejné. Pokud obyvatelstvo nevymřelo úplně, zůstaly jen zlomky jejich původního počtu.
Jonas se zatvářil tak vážně, jak u něj generál ještě neviděl. Po věčném úsměvu nezůstala ani památka. „Baal na tom není vůbec dobře,“ řekl po chvíli mlčení. „Než jsi přišel, ležel tady zkroucený na zemi.“
Jack se jenom ušklíbl. Nehodlal Baalovi pomoci vůbec v ničem.
„Slyšel jsem, že Samantha,“ začal zase Jonas, ale zarazil se, když uviděl, jak se Jack zatvářil.
„Ano,“ řekl stroze generál. „Žádná rozloučení se nekonají, jestli ses chtěl zeptat na tohle.“
Jonas zaraženě kývl. „A co Daniel a Teal’c?“ odvážil se zeptat. Nepočítal s tak chladným rozhovorem.
„Daniel je právě na cestách se sérem a Teal’c je na Dakaře,“ zavrčel Jack.
„Dobře. Můžu nějak pomoct?“ Jonas se nechtěl vzdát, i když jasně cítil, že se jeho audience blíží ke konci.
Jackovu odpověď přerušila aktivace Hvězdné Brány. Generál se beze slova rozběhl po schodech dolů do řídící místnosti a Jonas po váhavém přešlápnutí běžel za ním.
Iris zůstala zavřená a technici čekali na potvrzovací kód. Jacka znovu napadlo, jak se Baal dostal na základnu. Právě se chtěl zeptat, který z kódů jeho nečekaná návštěva použila, když se na připojeném monitoru objevila tvář plukovníka Petrolliho z týmu SG8.
„Jsme na planetě Bedrosianů a Optriců a pátráme po doktoru Winklerovi a jeho doprovodném týmu,“ hlásil. „Sice jsme je nenašli, ale víme, kde jsou. Bedrosiani je zajali. Podle optrických zvědů zabili velitele SG týmu, doktora donutili upravit sérum a vytvořit laboratoř na jeho výrobu a teď ho vláčí po celé planetě a nechávají ho očkovat všechny Bedrosiany. K Optricům se nesmí ani přiblížit. Zbytek týmu drží ve vojenském vězení jako rukojmí, kdyby se jim doktor vzepřel. Optricové si myslí, že jakmile bude očkování Bedrosianů dokončeno, zabijí všechny včetně doktora. Prý se těší, že se Optriců konečně zbaví jednou pro vždy.“
„A jak jste na tom vy?“ zeptal se Jack.
„Generále O’Neille?“ vyhrkl překvapeně Petrolli. „Ano, pane. Zatím se nám daří zůstávat v úkrytu. Kromě pár optrických přátel o nás nikdo neví. Jestli budeme chtít naše lidi osvobodit, budeme potřebovat posily.“
„Proč tam neletěla některá z vašich lodí?“ zeptal se překvapeně Jonas. Už se nedokázal jen tiše dívat.
„Protože mají přísný zákaz přiblížit se k jakékoli nakažené planetě,“ zavrčel Jack. „Očkování u nich sice proběhlo taky, ale budu raději – všichni budeme raději – když se s tím zatraceným vypínačem vůbec nesetkají.“
Jonas se nadechl k dalším dotazům, pak si to ale rozmyslel. Generál neměl náladu na vysvětlování. Generál neměl vůbec žádnou náladu, kterou by Jonas chtěl poznat. Kelowňanský vědec se zadíval na obrazovku, kde plukovník stále ještě čekal na generálovo rozhodnutí. „Půjdu s posilami,“ nabídl se.
„Ne,“ odmítl to Jack rázně. „Pošleme tam pár mariňáků. Kdo je volný?“ zeptal se technika.
„Éééé, poručík Machevski a jeho jedenáct mužů,“ jel muž prstem po ručně psaném seznamu vedle klávesnice.
„Dobrá, ať se připraví.“ Jack se otočil. „Á, konečně je tady,“ usmál se najednou a zamával rukou na plukovníka Davise, který se právě objevil ve dveřích.
„Generále,“ pozdravil ho Davis.
„Generále,“ zašklebil se Jack. „Vítám vás tady. Hned se toho můžete ujmout.“
Davis kývl a očima těkal po místnosti, jak se snažil se co nejrychleji srovnat s tím, že nevidí známé tváře.
„Generále?“ povytáhl Jonas obočí.
„Generál Davis je nový velitel SGC,“ vysvětlil Jack. „V Pentagonu už prý po mně touží, tak zařídili, abych se mohl vrátit,“ zatvářil se kysele.
Jennifer se pomalu sunula podél stěny chrámu a sledovala shromážděné lidi. Zdálo se jí, že některé z nich letmo poznává z materiálů SG o Luciánské alianci, ale jistá si nebyla. Nikdo si jí nevšímal, všichni seděli na zemi a soustředili se na cosi, co se dělo před nimi v šeru přírodní jeskyně, která zabírala asi pětinu chrámu.
Prostorem zaznělo dunění provázené jasnými hlasy kovových zvonků. Jennifer se vytáhla na špičky, a pak se vyškrábala na vysoký parapet, aby viděla přes hlavy davu dál do jeskyně. Na členitém stropu byl zavěšen veliký gong, do kterého v pomalém rytmu tloukl obrovský muž dlouhou, látkou obalenou palicí. Zvonky se ozývaly z předních řad shromáždění.
Rytmus gongu byl po chvíli téměř hypnotický. Navíc se z jeskyně začala valit šedivá oblaka. Jennifer se v tom prvním rozkašlala a přes slzy téměř nic neviděla. Schovala tvář do dlaní a strnula v obavě, že se k ní celý dav obrátí a … raději si ani nepředstavovala, co všechno by jí mohli provést.
Nestalo se nic. Nikdo se ani neohlédl. Shromáždění zůstalo otočené k jeskyni a pomalu se kývalo ze strany na stranu do rytmu gongu.
Jennifer slezla z parapetu na podlahu a vyplížila se z chrámu ven. Ušla ještě pár kroků a svezla se k zemi, protože se jí z čerstvého vzduchu roztočila hlava.
„To přejde,“ ozval se nad ní hlas plný starostlivosti. „Při příští návštěvě vydržíš zase o chvíli déle a nakonec zůstaneš s ostatními až do konce. Kanasa se velice silná.“
„Co? Cože?“ Jennifer zvedla hlavu a zamžourala na postavu sedící vedle ní.
Hubený muž se na ni nepřítomně usmíval a kýval se ze strany na stranu stejně, jako lidé v chrámu.
„Kanasa?“ zeptala se Jennifer. To slovo jí něco připomínalo, ale nedokázala ho honem zařadit.
„Kanasa!“ Muž se usmál ještě víc a v očích se mu objevil nadšený lesk.
„Kde jsou vůdci z luciánské aliance?“ zeptala se ho Jennifer. Pochybovala, že jí odpoví srozumitelně a překvapilo ji, když širokým gestem ukázal k chrámu.
„Všichni jsou tam. Viděla jsi je. Kanasa je zachránila. Její kouř je léčivý, nikdo už neumírá. Ani ty neumřeš.“ Naklonil se k ní, převážil se a zůstal ležet na boku.
„Kanasa?“ zopakovala znovu Jennifer. Hlava se jí přestávala točit, tak se zvedla a vydala se k Hvězdné Bráně.
„Kasa!“ blesklo jí hlavou, když položila dlaň na středový kruh a Brána se otevřela. Automaticky zadala bezpečnostní kód a prošla na Zemi.