StarGate Ships - S02E20 : Konec utrpení, část 2

[kasparova655365]

héj, víš, že to mě vůbec nenapadlo

Jsem moc zvědav na další kapitolu je to čím dál víc napínavé

[kasparova655365]

jsem ráda, že to tak někdo cítí nejlepší bude stejně konec druhé série a začátek desetidílné třetí série tam bude každý koukat jak cosi

tak to už se moc těšim

vynikající díl doufám, že další díl bude co nejdřív

[kasparova655365]

Zdravím,
v současné době pracuji na pátém dílu, ale jelikož se tu teď řeší převážně budoucnost tohoto fóra, tak se s dílem opozdím...

kdyby něco, tak další informace naleznete na této stránce

Kód: Vybrat vše

http://pribehyodmarks.funsite.cz/

[kasparova655365]

Ahojky, vím, že samochvála někdy smrdí, ale teď se musím pochválit, 5. díl bude mít kolem 16 stránek, takže čekejte rozdělení na 2 party Momentálně jsem v polovině

Ahoj, nu byl bych rád, kdyby tu ten díl byl dřív jak 1.7., ale co nadělám když nebude
jinak na další díl se uý opravdu těším

[kasparova655365]

Mno uvidí se, pokusím se ho zítra nebo pozítří dopsat

Jop, tak to se těš bude sranda

V to doufám , další zničená pozemská flotila?

[kasparova655365]

Zdravím, jelikož tento díl má po dlouhé době 17. stránek, tak díl rozdělím na dvě části. První bude dneska, druhá za týden
Přeji krásné čtení

Epizoda 5 : Nečekaná setkání

Poté, co Simi zachránili, se pomalu vše vracelo do starých kolejí. Kaila se vrátila zpátky na Odysseu, Charleen s Nicem se starali o svou novorozenou holčičku. A generál Landry s podplukovníkem Starkem měli dost práce, aby zjistili, kdo z SG-18 je člověk Pinů.

Mléčná dráha
Země, Colorado Springs, SGC – 8:00
Generál Landry procházel chodbou na desátém patře, kde měl podplukovník Stark svou kancelář. Když k ní přišel, chystal se zaklepat na dveře, ale Stark byl rychlejší a po otevření dveří vyšel na chodbu.
„Ou, generále.“
„Podplukovníku, jsem rád, že jsem vás zastihl. Máte čas?“
„No, zrovna jsem se chystal jít domů, ale když to spěchá, tak jo. Co potřebujete?“
„Jde o SG-18,“ odpověděl Landry. Stark se porozhlédl po chodbě, jestli se tam krom nich někdo další nachází. Když se ujistil, že tam jsou sami, nechal mluvit generála.
„Za hodinu jdou na misi. Chci někoho, aby někdo s nimi šel. Jestli je kapitán tím špionem, musíme ho přistihnout při činu. Tím, že je velitelem týmu, nám to stěžuje. Ale teď už víme, jak dokázal vše vynést ven. Patří mezi ty, co jsou informování jako první, když se něco děje.“
„Rozumím. Převleču se a půjdu s nimi. Zbytek týmu je už dávno pryč, takže půjdu zjevně sám.“
„Sám nepůjdete,“ ozval se někdo, koho by tam ani jeden nečekali. Když oba uviděli nedávno povýšenou podlukovnici Hetty Johnsovou, divili se, co tam dělá.
„Půjdu s vámi. Na Sibyle mě teď nepotřebují, takže mám čas.“ Oba dva na ni zírali jak cosi. Nechápala je, a tak se jich zeptala: „Co se děje?“
„Ale nic, jen bychom vás tu nečekali,“ odpověděl Landry.
„No, když jste mě zase přeřadili, tak si připadám jak stěhovavý pták. Chci jít na nějakou misi, ne trčet v kanclu na Sibyle,“ zakňučela v zoufalství Hetty, která se hodně rychle dostala k velení na Sibyle. Landry pohlédl na Starka, který kývnul hlavou.
„Dobrá, můžete jít.“
„Jo,“ zajásala Hetty a skočila Starkovi na záda. Landry nestačil jen zírat. Po chvilce hopsaní na Starkových zádech slezla zpátky na zem a obrátila se na Landryho.
„V kolik vyrážíme?“
„Za hodinu,“ odpověděl Stark a než stihl něco dalšího říci, tak jim utekla do výtahu.
„Podplukovník Hetty Johnsová. Nedivím se, že jí říkají druhá Carterová a Haileyová. Pochytila snad všechny jejich vlastnosti,“ řekl Stark, který zná jak plukovníka Carterovou, tak i poručíka Jennifer Haileyovou.

Hyperprostor, Athena – 10:00
Pavel s Pavlou se právě teď nacházeli v kanceláři velícího důstojníka, kde si je pozvala Helen, která seděla za stolem. Je to pár hodin od toho, co dostali nové rozkazy od generála O’Neilla. V rukou měla dvě modré složky, které obsahovaly dva papíry čistého textu. Když jim je podala, otevřeli složky a hned na to, je zas zavřeli.
„Kdo píše tak dlouhé zprávy?“ zajímalo Pavlu Nyklovou.
„Otočte stránku a podívejte se dolů,“ odpověděla Helen. Když tak Pavla učinila, sklopila hlavu dolů se slovy: „Už se nedivím, že chce generál O’Neill velet Enterprise. Že ho to baví psát tak dlouhé slogany.“ Na dolní stránce papíru bylo razítko U.S.A.F. a podpis poručíka generála Jonathana Jacka O’Neilla.
„Za měsíc už bude v nasazení. Jejich první mise bude let do galaxie Ida.“
„První let a hned do jiné galaxie? Jsou teda odvážní,“ řekl na to Pavel Barta.
„Ale budou to mít dobrý, cestu se dvěma ZPM si to zkrátí o celé tři týdny. Budou tam za pět dní. Pak budou mít za úkol sestavit SuperBránu. Zatím máme pod kontrolou tři. Oriové mají dvě, jednu u nich a jednu poblíž této galaxie. Teď si nevzpomenu, jak se jmenuje. Má nevyslovitelný název,“ odpověděla Helen, zároveň jim tak oznámila, co má Enterprise v nejbližší době za plány.
„Páni, začínám se to tu nějak rýsovat. Daedalus, Odyssey, Apollo, Hammond, Athena a brzy už i Enterprise,“ řekla na to Pavla.
„Kolik nám vůbec ještě zbývá volných ZPM?“ zeptal se Pavel.
„Něco kolem dvaceti. Začínám o nich ztrácet přehled. Jsou snad všude, kde jsou potřeba,“ odpověděla Helen. Hned nato byli všichni vyhozeni ze svých míst. Po celé lodi se rozezněl poplach. Helen s Pavlem i Pavlou leželi na zemi a vzájemně si vyměňovali pohledy. Když se podívala směrem na výhled do prostoru, uviděla, jak najednou opouští hyperprostor. Rychle všichni tři vstali ze země a namířili si to k můstku.

Prostor
Athena se objevila z ničeho nic v prázdném vesmíru, kde nikdo krom nich nebyl. Najednou se ale objevily lodě Druhé aliance, které si to namířily rovnou na ně.

Prostor, mateřská loď Druhé aliance
Na lodi se nacházel Kerro, hlavní velitel této aliance. Když viděl, jak úspěšně dostali Athenu z hyperprostoru, okamžitě nechal vyslat jeho podřízené na nepřátelskou loď.

Prostor, Athena
Nyklová s Bartem přiklusali na můstek, kde sedli ke konzolím na svá místa. Hned zjišťovali, jaký je stav lodi. Štít byl aktivní, ale fungoval jen na sedmdesáti procentech. Když Barta zjistil veškeré informace, zapnul vysílačku, kterou se spojil se Svitsovou, která si to namířila místo na můstek do řídící místnosti jedna.
„Plukovníku, štíty jsou na sedmdesáti procentech, hyperpohon s podsvětelnými motory jsou mimo provoz. Zachycuji tři lodě Druhé aliance.“

Helen stála u hlavní konzole, na které zjišťovala, která část motorů byla poškozena. Když zjistila, že jsou rozstříleny všechny, tak pohlédla na další důstojníky, kteří byli s ní v místnosti. Věděla, že tohle za boje dohromady nespraví. Rychle tak na konzoli poslala subprostorem zprávu na nejbližší pozemskou loď. Když zpráva byla poslána, oznámila dalšímu nejvyššímu důstojníkovi v místnosti, že běží zpátky na můstek.
„Majore, převeďte vše, co můžeme postrádat do štítů a zbraní. Snad se někdo z našich objeví dříve,“ řekla při běhu do aktivované vysílačky.

Při utíkání chodbou, kde se objevovala jedna jiskra za druhou, narazila po pár metrech na nečekanou návštěvu. Tří členný tým Druhé aliance se najednou objevil před Svitsovou na chodbě, kudy zrovna běžela. Divila se, že na ni nemířili žádnou zbraní. Když se k ní přiblížili, nezbývalo jí nic jiného, než se s nimi pustit do rvačky. Prvního kopla nohou na břicha a pak ho praštila rukou do obličeje. Další útok už bohužel nestihla, jelikož ji zbylí dva chytli za ruce. Chtěla se jim vysmeknout, jenže místo toho jí zlomili pravou ruku. Silně zakřičela, jenže než kdokoliv z její posádky stihl zareagovat, všichni tři muži i se Svitsovou byli přeneseni na mateřskou loď Druhé aliance, kde se nacházel Kerro.

Major Barta nevěřil svým očím, když mu senzory ukazovaly, že nepřátelské lodě přestaly s palbou a vstupují do hyperprostoru. Když mu ale přišla další zpráva, podíval se na kapitána Nyklovou, která viděla to samé. Na obrazovce oběma blikalo, že lokátor plukovníka Svitsové zmizel.
„Co teď budeme dělat?“ zeptala se Pavla.
„Nemůžeme nic, motory jsou v háji. Musíme počkat, až dorazí Odyssea. Právě teď poslali zprávu, jsou na cestě, do deseti minut je tu máme,“ odpověděl Pavel, který musel teď přebrat velení lodi.

Hyperprostor, mateřská loď Druhé aliance
Plukovníka Svitsovou přitáhli do místnosti, kde ji zavřeli za mříže. Nebyla to ale obyčejná místnost, něco jí tam nesedělo, jenže než se stihla na něco zeptat, všichni tři muži opustili místnost. Helen sedla na zem a chytla se za pravou ruku, kterou měla zlomenou. Dost jí to bolelo, ale prášky proti bolesti zrovna při sobě neměla. Všimla si, že ji sledují pomocí kamerového systému, který byl podle vzhledu okopírovat ze Země. Když zjistila, kam všechny míří, nastavila se tak, aby jí neviděli na boty. Poté, co se otočila, levou rukou sáhla na podrážku, kde vyčuhovala malá umělá výstupka. Když jí zmáčkla, zůstala už zasunuta v podrážce.

Země, Colorado Springs, Pentagon – o dva týdny později
Plukovník Svitsová si to razila chodbami Pentagonu, které většinou vedly do kanceláří. Po chvilce bloudění došla do sekce, kde mají kanceláře velící důstojníci pozemských lodí. Prvních pět dveří vynechala, až pak u šestých se zastavila a zaklepala na ně. Když se z druhé strany ozvalo: „Dále,“ vstoupila dovnitř a hned za sebou zavřela dveře.
„Helen, copak potřebuješ?“ zeptal se Kevin.
„Něco mě napadlo ohledně našich lokátorů,“ odpověděla Helen a sedla do křesla. Když Kevin viděl, jak lapá po dechu, rychle vstal z křesla, vzal ze skříně sklenici s malou flaškou minerálky. Rychle minerálku nalil do sklenice a podal ji jí. Docela zíral, když ji viděl, jak to do sebe během chvilky dostala.
„Ách… Děkuji. Dostat se k tobě do kanclu dá záhul,“ poděkovala Helen a položila sklenici Kevinovi na stůl.
„Mně povídej, brzy si tu zřídím transportér.“
„Dobrej nápad. Kde jsme to skončili?“
„Zmínila ses o nápadu ohledně lokátorů,“ odpověděl Kevin při sednutí zpátky do křesla.
„Jo. Takže naše současné lokátory mají pár much, které mě napadlo, jak se jich zbavit. Teď, když umíme více než předtím používat asgardské jádro, bychom mohli vytvořit lokátor, který budeme moci zachytávat přes subprostor. Takže, kdyby někdo byl třeba unesen, hned bychom ho našli přes dálkové senzory.“
„To je pěkné, ale zjevně jsi zapomněla na velikost toho lokátoru, že? Kam bys ho chtěla dát?“
„Nevím, třeba to boty. Nikdo většinou neprohlíží podrážky. A navíc mohli bychom je upravit i tak, abychom je detekovali jen my. Takže Drahá aliance, nebo další nepřítel by je neobjevil při skenování nebo použití. Vlastně by lokátory fungovaly i přes rušičku, jelikož by fungovaly na frekvenci, která by se co chvíli měnila,“ odpověděla Helen. Kevina po tomhle ještě více zajímalo, jak by se to dalo ještě využít, a začínal o tom ještě více uvažovat, že by nebylo špatné to udělat.
„Když se rozhodneme je vytvořit, tak bychom je měli dát jako první vyšším důstojníkům. U nich je větší pravděpodobnost, že se je někdo pokusí zabít či unést. Pak by je dostali ostatní. Ale jestli fakt budou fungovat, jak říkáš, tak by to mohla být pro nás i výhoda. Mohli bychom si označkovat nepřátelské lodě a jednoduše se k nim dostat. Když nebudou ve skupince, ale sami, tak výhra při bitvě je velká. To půjde, jsem pro.“

Prostor, Athena – současnost
Major Barta pochodoval v přední části můstku, když už ho přešel desetkrát po sobě, kapitán Nyklová vstala z křesla a stoupla si před něj. Když viděla, jak má skloněnou hlavu, tak natáhla ruku, aby do ní nenarazil. Když pocítil její ruku, zvednul hlavu a povzdychnul.
„Najdeme ji,“ řekla Pavla a pak pohlédla na prázdný vesmír, kde se zrovna objevilo hyperprostorové okno.
„Už jsou tady.“ Než aby cokoliv stihli udělat, objevil se u nich na můstku Marks.
„Co se stalo?“ zajímalo ho. Podíval se na oba dva vyšší důstojníky a čekal, který z nich si vezme slovo. Nakonec to byl major Barta.
„Oba jsme zrovna byli u Svitsové v kajutě, kde jsme diskutovali o misi a ještě o vypuštění Enterprise. Najednou jsme pocítili prudký náraz a spadli jsme na zem. Já s Nyklovou jsme běželi na můstek, Svitsová běželo do řídící místnosti jedna, kde zjišťovala, jak moc byly motory poškozeny. Když zjistila, že se nedají za boje opravit, vydala se zpátky na můstek, jenže sem už nedoběhla. Podle systému se sem přenesli tři muži z Druhé aliance, museli chytit plukovníka a vzít ji s sebou. Palba pak ustála a oni zmizeli do hyperprostoru.“
„Nemáme ponětí, kde jsou teď,“ dopověděla Nyklová. Marks několikrát kývnul po sobě hlavou a pak aktivoval vysílačku: „Marksová, přeneste mě, Nyklovou a Bartu na Odysseu. Pak zahákněte Athenu a leťte na Abydos.“
„Rozumím.“

Prostor, Odyssey
Všichni tři se objevili na můstku Odyssey, kde se Marks hned přesunul k boční obrazovce, pod kterou byla klávesnice. Barta s Nyklovou šli hned za ním. Přitom Pavel zamával na Jane, která na něj mrkla a pokračovala v zakotvení Atheny.
„Před dvěma týdny jsem měl s Helen menší debatu o lokátorech. Helen napadlo, že by se daly použít i jako maják, který by fungoval přes subprostor. Před týdnem jsme ho otestovali a funguje na sto procent. Objevit ho nemůžou, jsou tak dobře schovaný, že je nenapadne je hledat na tom místě.“
„Vy jste…?“
„Ano, našli jsme ji,“ odpověděl Kevin a poukázal na obrazovku, který udával polohu Helen.
„Zjevně jsou stále v hyperprostoru, jinak by se tak rychle nepohybovali,“ řekl Pavel.
„Přesně. Proto Athenu hodíme co nejrychleji na Abydos a pak vyrazíme pro Svitsovou.“

Země, Colorado Springs, SGC
Podplukovníci Stark a Johnsová právě teď s týmem SG-18 přišli bránou zpátky na Zemi, kde na ně čekal Landry s O’Neillem. Stark a Johnsovou popošli zpátky a nechali tak jít celý tým před nimi. Kapitán Trents, velitel týmu, se najednou začal potit, jelikož tušil, že je něco špatně. Když došel na konec rampy, chtěl se vydat na druhou stranu na útěk, jenže poté, co to Stark zjistil, že to je ve skutečnosti on, tak rychle odhodil všechny věci, co měl při sobě, rozeběhl se a skočil po Trentsovi přes zábradlí. Když ho srazil k zemi, dal mu pěstí do tváře.
„Ty všiváku pinskej špióne. Nečekal jsi, že tě odhalíme tak rychle, co?“ Trents pohlédl na něj, snažil se ze všech sil se mu dostat ze sevření, ale nešlo to, jelikož na něm Stark klečel.
„Je pozdě, nikdy nás nezastavíte,“ řekl Trents, když ho Stark postavil. Landry s O’Neillem přišli k nim blíže a Jack Trentsovi na to řekl: „Už se stalo. Právě teď projednáváme kroky k vašemu zastavení. Podplukovníku, odveďte ho do vězení.“
„Mile rád, ale nezaručuji, že ho tam dovedu vcelku.“
„Johnsová, doprovoďte ho,“ dodal ještě Jack. Hetty se usmála a šla doprovodit Starka.

Prostor, Abydos, Odyssey – o hodinu později
Poté, co Odyssea transportovala posádku na základku a Athenu na opravu do hangáru, Marks spolu s Bartem stáli na můstku, kde jen čekali, až bude loď připravena k odletu.
„Základna hlásí, že vše je v pořádku. Posádka se vrací bránou na Zemi,“ oznámila Evansová.
„Rozumím. Aktivujte hyperpohon.“

Prostor Povznesených
Plukovníci Emerson a Pendergast se nacházeli v ubikaci, kde zrovna řešili jeden problém za druhým.
„Musíme je zastavit, jestli Druhá aliance dokáže použít přístroj na získání energie z vesmíru, dopadne to stejně, jako tenkrát, když podobný přístroj spustil v Pegasu McKay,“ řekl Paul, který seděl na židli u stolu, na kterém měl něco malého k snědku. Lionela nebavilo pořád celé dny sedět u stolu a nic nedělat a tak se povaloval na posteli a hrál si s malým přístrojem. Když si Paul všimnul, že zrovna nedával pozor, vzal malý míček, který měl za sebou na stolku, a hodil jej po něm.
„Co? Co?“ nechápal Lionel, proč po něm hodil míček.
„Poslouchal jsi mě teď vůbec?“
„Ne, máme totiž problém. Nebo spíše Země má problém,“ odpověděl Lionel. Paul vstal ze židle a šel za ním, aby mu ukázal, co zjistil.
„Druhá aliance zajala jednoho z našich, myslí si, že má antický gen, aby se dostali ke zbylým systémům základny.“
„Kdo je to?“
„Helen Svitsová, velitelka Atheny. Ale už ji letí zachránit.“
„Moment, ale ona nemá antický gen,“ zarazil se nad tím Paul.
„No právě. Buď se spletli, nebo ji unesli schválně, aby nalákali někoho, kdo ten antický gen má.“
„Do háje, musíme je varovat.“
„Ale jak? Od naší menší návštěvy na Atlantidě nás sledují na každém kroku.“
„To je mi jedno, jde o naše lidi. Klidně ať mě pak vyloučí z fanklubu, stejně mě to tu nebaví,“ řekl na to Paul.

Prostor, Odyssey – o hodinu a půl později
Odyssea po hodině a půl strávených v hyperprostoru z něj vystoupila a hned se maskovala. Zbytek cesty doletí k nim zamaskovaní, aby ji nepřátelské lodě nedetekovaly. Když byly nadohled, detekovali pouze jednu loď. Bylo jim hodně divný, že je tam jen jedna, když původně byly tři. Major Barta stál vedle plukovníka Marks, který se převlékl do terénního oblečení. Na sobě měl neprůstřelnou vestu spolu s připnutou P-90kou. Poblíž těch dvou byl další tým, který jde s ním.
„Vy nemáte hodně rád stanovená pravidla, jak se tak dívám,“ okomentoval to Barta.
„To nemusíš ani říkat, vždycky poruší všechno, co je stanoveno,“ řekla na to Marksová. Marks na oba pohlédl a pak řekl s pohledem na Evansovou: „Transportujte nás přímo ke Svitsové.“
„Rozumím.“ Po zmáčknutí několika tlačítek na konzoli zmizel celý záchranný tým.

Prostor, mateřská loď Druhé aliance
Všech pět se najednou objevilo v místnosti, kde Druhá aliance drží Svitsovou. Tým zajistil dveře, kdyby se otevřely, a Marks běžel za Svitsovou, která ležela připoutaná na lůžku v bezvědomí.
„Helen, slyšíš mě?“ zkoušel, jestli zareaguje. Když nezareagovala, tak rychle přešel k počítači, který byl poblíž. Po několika příkazech pouta povolily a uvolnili tak Helen ruce i nohy. Kevin ji hned vzal do náručí a běžel k týmu, který se seskupoval uprostřed místnosti. Bylo zcela jisté, že neuniknou pozornosti Druhé aliance. Otevřely se dveře a vojáci se zbraněmi v rukou vběhli do místnosti. Jenže tou dobou už Marks zavolal na Odysseu, která je transportovala na palubu. Ani jeden voják nestihl nikoho zasáhnout.

Prostor, Odyssey
Když byli všichni přeneseni na loď, Odyssea se demaskovala a hodně rychle vstoupila do hyperprostoru směrem k Zemi.

Hyperprostor, Odyssey
Kevin s Helen v náručí přišel na ošetřovnu, kde na ně čekala doktorka Ellena Parkerová.
„Položte ji sem na lůžko.“ Kevin tak učinil a nechal Ellenu s jejím týmem dělat svou práci. Mezitím dorazil i na ošetřovnu Pavel, který chtěl vědět, jestli je jeho velící důstojnice v pořádku.
„Všiml jsem si, že má zlomenou ruku. Zjevně z rvačky, když se bránila na chodbě. Jinak by měla být v pořádku,“ řekl Kevin.
„Co vlastně chtěli, že ji unesli?“ zajímalo ho.
„Tu otázku si teď taky kladu. A obávám se, že Druhá aliance zaútočí znovu. Obzvlášť potom, co zjistili, jak se dostat do našeho hyperprostorového tunelu.“
„A nemá to něco společného s tou antickou základnou, kterou obsadili?“ napadlo Pavla. Kevin na něj pohlédl a pak mu to teprve došlo.
„Antický gen. To je důvod, proč ji unesli.“
„Vždyť ona ho nemá.“
„Ale to oni nevěděli. Museli její krev zkoumat.“
„Ale proč šli přímo po ní, někdo jim musel dát ten typ.“
„Z SGC mi poslali subprostorem zprávu, že toho pinského špióna dopadli. Takže to musel být on. A důvod, proč po ní šli, byl ten, že si nechala zfalšovat profil stejně tak jako já,“ vysvětlil mu to Kevin.
„Vy máte antický gen?“
„Ano, mám. A podle doktorky krapet lepší, než i generál O’Neill s doktorem Jacksonem. Tenkrát na Atlantidě se mi podařilo aktivovat něco, co ostatním vůbec nešlo.“
„Takže dalším jejím cílem…“
„Budu já, jestli zjistí, že moje krev dokáže aktivovat funkční prototyp nové antické lodi,“ obával se Kevin toho, že se Druhé alianci nikdy nesmí podařit antickou loď aktivovat, jinak by boje s ní nedopadaly dobře.
„Snad se sem nedostanou,“ řekl Pavel a Kevin na to: „Ještěže máme ty vylepšené lokátory, bez nich bychom byli totálně v háji.“
„Ale co když tu byl ještě jiný důvod, proč unesli právě ji,“ napadlo něco Pavla.
„Poslouchám.“
„Jak jste řekl, nalezli jsme ji, jelikož má u sebe vylepšený lokátor. Ale co když právě to chtěli.“
„Nechápu.“
„Všude po celé místnosti, kde ji drželi, byly kamery. Určitě ji sledovali a čekali, až něco udělá. Chtěli zjistit, jestli ji dokážeme najít, nebo ne. Tím, že jsme ji zachránili, jsme je utvrdili v tom, že máme způsob, jak nalézt někoho přes velkou vzdálenost,“ vysvětlil mu to Pavel tak rychle, jak jen uměl.
„A sakra,“ už pochopil, co tím Pavel myslel.
„Jestli máte ten lokátor jako Svitsová v botě, tak byste si ho měl dát i jinam, kde ho nenajdou, jelikož teď o něm budou vědět. Půjdou rovnou po vašich botech, abyste lokátor neaktivoval.“
„Tak v tom bude problém. Ten lokátor nebyl do boty dán schválně. On se jinam totiž nevleze. Je moc velký.“
„Tak v tom případě máme problém. Musíme přijít na to, jak vám ho dát pod kůži.“
„Pojďte se mnou, musíme jít za Kailou. Snad nám pomůže,“ řekl Kevin a oba odešli z ošetřovny.

Země, Colorado Springs, SGC
Podplukovníci Stark a Johnsová stáli v zadržovací cele, kde byl ke stolu připoután pinský špion, který seděl na židli. Oba podplukovníci stáli poblíž něho a čekali, až něco řekne. Když už to byly dvě hodiny, co nic neřekl, začala tam Hetty pískat nudou. Když už to nemohla vydržet, tak přešla na neobvyklý způsob, který zatím viděli pouze u jednoho člověka. Vytáhla zbraň a namířila ji rovnou na něj.
„Tak a teď mi pěkně povíte všechno, co víte.“
„Nic vám neřeknu.“
„Vaše chyba,“ řekla mu na to a vystřelila na jeho nohu se slovy: „Ups. Pardón, já nechtěla.“ Trents řval bolestí jak cosi. Nemohl rukama hnout, že by si přidržel levou nohu, do které ho střelila.
„Příště to bude ta pravá. Jestli chcete ještě někdy chodit, měl byste začít mluvit.“ Za prosklenou zdí je sledovali generálové O’Neill a Landry, který raději o způsobech výslechu nemluvili. Byli jen překvapeni, jakým stylem ten výslech vzala.
„Zeptám se tedy naposledy. Kde se nachází ta antická základna?“
„To mě raději zabijte, nikdy vám to neřeknu,“ odpověděl jí na to.
„Tak to máte smůlu. Tak rychle se mě nezbavíte. Myslím, že vám spíše ještě zkazím náladu, když vám řeknu, že plukovníka Svitsovou zachránili. Váš plán nevyšel.“ Trents sebou cuknul. Kdyby mohl, tak by ji hned napadl.
„Ale no tak, snad se nezlobíte. Věřte mi, že vám zmaříme všechno, co máte v plánu s Druhou aliancí.“
„Nikdy nás nedostanete.“
„Blá, blá, blá, blá. Nechte ho ošetřit a zavřete ho do cely v Oblasti 51, už mě to přestává bavit,“ řekla Hetty při odchodu z místnosti. Stark šel hned za ní.

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantida
Poté, co se pozemšťanům podařilo zničit všechny wraithské základny, od kterých dostali adresy, měla Atlantida o práci méně. Zjistili, že Wraithové se spíše teď zaměřují na svou obranu, než na sklizně.
Elizabeth s Johnem stáli v operačním, kde diskutovali o další misi. Rodney vybral planetu, která je obydlená. Elizabeth tak rozhodla, že by stálo za to je navštívit a seznámit se s nimi. Popřípadě, kdyby byli technologicky vyspělý, tak i s nimi obchodovat. Když vše, co potřebovala, Johnovi řekla, nechala Chucka, ať zadá adresu. Hned po odchodu týmu se odebrala do kanceláře, kde na ni čekal plukovník Caldwell s tabletem v rukou.
„Doufám, že máte čas?“ zeptal se a ukázal jí, co má na obrazovce.
„Na šachy já mám vždycky čas,“ odpověděla a vzala si do rukou dotykovou propiskou, za pomocí ní hýbala figurkami.

Prostor, Aurora
Na Auroře cestovatelů se nacházela Larrin, se kterou už pár měsíců chodí John Sheppard. V tuto chvíli mluvila s Katana Labrea, která se před několika minutami vrátila z průzkumné mise.
„Informace, které se šíří po celé galaxii jsou pravdivé. Wraithové jsou oslabeni. Seskupují se a snaží se vymyslet plán obrany proti útokům od Atlaňtanů,“ informovala ji Katana. Larrin spolu s ní pak přišla k jednomu antickému panelu, který zobrazoval další informace, které se jim zatím nepodařilo přeložit.
„Neměli bychom dát vědět Atlaňtanům? Určitě to umí přeložit,“ navrhla Katana. Larrin souhlasně kývnula hlavou a pohlédla na pilota, kterému řekla: „Vstupte do hyperprostoru, leťte k Atlantidě.“

Před Aurorou se objevilo hyperprostorové okno, do kterého vletěla.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey
Plukovník Marks s majorem Bartou se nacházeli v místnosti s jádrem, kde krom nich byla i Kaila, která stála u asgardského panelu napojený na jádro. Na obrazovce jim probíhala úprava lokátoru, který mají v botě zatím jen velící důstojníci. Když byl výsledek hotov, Kevin sklonil hlavu.
„Nebylo by tam ještě něco menšího, než toto. Tohle si pod kůži dát nenechám,“ řekl na to, když viděl, jak veliký to pořád ještě je.
„Podle jádra je to nejmenší model, který mohl udělat,“ informovala ho Kaila.
„Vždyť to je velikostí pingpongového míčku. Neznám místo, kam by se mi zrovna toto vlezlo,“ okomentoval to Kevin.
„A nešlo by to rozdělit na více částí a nějak to propojit?“ napadlo Bartu.
„Jako že bychom dali zvlášť čistě lokátor a propojili ho s dalším přístrojkem, který bude vysílat v subprostoru?“
„Přesně tak.“
„Kailo?“ obrátili se oba na Asgardici.
„Zadám do počítače specifikace, do půl hodiny by to mělo být,“ oznámila při zadávání dat do počítače.
„Plukovníku Marksi, tady je doktorka Parkerová, mohl byste přijít na ošetřovnu?“ ozval se hlas z interkomu.
„Jsem na cestě,“ odpověděl a vyrazil na cestu, hned za ním šel Barta.

Když oba dorazili na ošetřovnu, přišli hned za doktorkou, která stála u Helen.
„Už se probouzí.“ Kevin přišel k Helen z její pravé strany a sedl si k ní na lůžko. Nejdříve pohnula hlavou a pak pomalu otevřela oči. Když viděla kolem sebe, že se nachází její kamarádi, byla ráda, že je opět doma.
„Ahoj Helen,“ promluvil na ni Kevin.
„Ahoj,“ odpověděla tiše.
„Budeš v pořádku. Vezmeme tě zpátky domů.“
„Kde je Athena?“
„Je na Abydosu, dávají ji tam dohromady,“ odpověděl tentokrát Pavel.
„To ráda slyším. Jsou nějaké ztráty?“
„Žádné. Jejich cílem jste byla vy.“
„Cože?!“ vyprskla poté, co si promnula oči. Chtěla se posadit a tak jí Kevin pomohl.
„Druhá aliance jde po lidech, co mají v krvi DNA Antiků,“ odpověděl Kevin.
„A sakra,“ tušila, co to znamená.
„Jop, teď budu jejich cílem já, jestli zjistí, že všichni velitelé mají zfalšované záznamy o krvi. A teď budou vědět přesně, po čem půjdou jako první.“
„Lokátor v botě.“
„Přesně. Kaila se snaží ze všech sil ho nějak zmenšit, ale předpokládám, že to nedopadne moc dobře,“ když to dopověděl, kolem něho se vše zastavilo. Jako kdyby u něj čas plynul dál, ale u ostatních se zastavil. Když se jen na chvilku zapřemýšlel, hned pochopil, o co se jedná.
„Plukovníci,“ řekl a pak se otočil za sebe, kde stáli plukovníci Emerson a Pendergast.
„Marksi,“ ozval se jako první Emerson.
„Vy asi nemáte moc rádi jejich pravidla, jak se tak dívám. Jinak byste se tu neobjevili,“ s těmito slovy přišel za nimi blíže. Tušil, že se něco děje, když zblízka viděl jejich výraz ve tváři.
„Já vím, nemusíte nic říkat. Půjdou po mně. Teď otázky kdy?“
„Tak to ti asi nepovíme, jelikož ani my sami to nevíme,“ odpověděl tentokrát Pendergast.
„Jasnovidectví asi nemáte v práci, co?“
„To bys chtěl asi moc,“ řekl na to Paul. Kevin se zachechtal a obrátil se na Lionela.
„Plukovníku, vaše děti už pořádně vyrostly. Syna máte v akademii u letectva a dceru v osmé třídě.“
„Děkuji, Marksi. Jsem vám vděčný.“
„Máte skvělou rodinu. A myslím, že kdyby věděli, že jste stále naživu, byli by ještě rádi,“ řekl mu Kevin. Lionel několikrát po sobě kývnul slabě hlavou. Uvědomil si, že už je to dlouho, kdy viděl svou rodinu. Stýská se mu po ní, jenže neví, jaký by to měl dopad na ně, kdyby zjistili, že žije, jen ve vyšší sféře života.
„Už tak porušujeme pravidla, takže nás brzy z klubu vyřadí,“ povzbudil ho Paul. Všichni tři se zasmáli. Čas rychle utíkal, a když už řekli Kevinovi to, co už on sám věděl, tak se rozhodli, že se opět vrátí tam nahoru. Ale kdyby potřeboval kdykoliv pomoci, tak stačí zavolat. Poté, co se opět rozloučili, čas začal plynout normálně. Až na to, že Kevin stál na jiném, než když čas zastavil pro ostatní. Pavel si ničeho nic nevšimnul, ale Helen ano. Poprosila Pavla, aby je nechal o samotě. Když odešel, podívala se na Kevina a čekala, až začne vysvětlovat. Kevin nechápavě na ni zíral. Když už nevěděla, jak ho přijmout, aby začal mluvit, tak mu řekl: „Emerson a Pendergast?“
„Jak…?“ divil se.
„V jednu chvíli sedíš u mě a pak najednou stojíš u zdi. Nejsem tak blbá.“
„To netvrdím, že jsi. A ano, byli tu oba dva. Přišli mě varovat.“
„Před tím, že půjde po tobě Druhá aliance? To už víme,“ řekla na to Helen.
„Jo. Teď bys ale ty měla odpočívat. Máš zlomenou pravou ruku a jsi domlácená.“
„Kevine, jde o tvůj život!“
„Nejdříve tě dostanu domů, pak budu přemýšlet, co budu dělat.“

To be continued

Hurá

No, tak boty jsou zajímavý, ale nechtěl bych mět v Kožených kanadách sledovací zařízení, to by mě asi dost štvalo Nápad dobrej, jsem zvědav jak Trents dopadne po výslechu s Marksem, pokud nějaký bude
Díl pěknej, už se teď těším na druhou část

vynikající díl

Super díl, ten lokátor v botě je bomba nápad škoda že je tak rychle profláknutej

[kasparova655365]

Ondra Daške: Děkuji, jsem ráda, že se líbí No, byla to novinka, na kterou hold rychle přišli, jelikož by normálně Helen nenašli Tak to se rozhodně těš


posedlík: Děkuji mockrát posídlíku


Moiki: viz u odpovědi pro Ondru, za normálních podmínek by nezjistili, kde Helen je, o tom oni věděli, takže jen čekali a sledovali, jestli ji zachrání, nebo ne

Nu hádám, že Marks to nebude mět zrovna nejlehčí, ale jsem zvědav na celkovej průběh tohoto dílu

[kasparova655365]

Zdravím,
tak Vás už déle napínat nebudu a zde máte druhou část pátého dílu.
Krásné čtení

Epizoda 5 : Nečekaná setkání

Země, Colorado Springs, SGC – o hodinu později
Poté, co Země byla informována o útoku na Athenu, Landry čekal na výstup Odyssey z hyperprostoru. Vedle něj stál v řídící místnosti podplukovník Stark. Když seržant Harriman oznámil výstup Odyssey z hyperprostoru, aktivoval komunikační kanál.
„Tady Odyssea, na ošetřovnu jsme přenesli plukovníka Svitsovou,“ ozvala se z interkomu poručík Jane Marksová.
„Rozumíme, lékařský tým byl připraven. Jak jste na tom?“
„Athena si chvíli pobude na Abydosu, motory jsou v tahu,“ odpověděl tentokrát Marks, který se zobrazil na obrazovkách, které byly v řídící místnosti nad počítači pro zadávání adresy na bráně. Viděl, že vedle generála stál i podplukovník.
„Víte, jak se dostali do stejného hyperprostorového tunelu?“ zeptal se Stark.
„Buď o něm věděli delší dobu, nebo jej náhodně objevili. Tak či tak, máme problém. Daedalus s Apollem jsou v Pegasu. Ale my a Hammond budeme mít tak problém, když budou poblíž zrovna oni.“
„Mohu vás ujistit, plukovníku, že teď už žádné informace nebudou unikat ven. Pinský špión je teď v Oblasti 51, kde je zavřen v cele s nepřetržitým dohledem. Když něco řekne, hned to budete vědět,“ oznámil Stark.
„Rozumím. Ozval se už Hammond?“
„Před chvílí dorazili na souřadnice. Plukovník Carterová říkala, že to zabere necelý týden, než to prozkoumají. Doktor Jackson byl z toho tak nadšený, že letěl s nimi, když zjistil, že to místo patřilo kdysi Antikům.“ Kevin se zachechtal, jelikož věděl, že když jde o antickou technologii, Jackson je jak dítě, které dostalo na Vánoce vysněnou hračku.
„Vrátíme se na původní kurz. Ozveme se, až misi skončíme. Odyssea konec.“ Obrazovka ztmavla a generál se otočil zpátky na podplukovníka.
„Myslíte, že něco řekne?“ zeptal se generál.
„Obávám se, že ne. Určitě bude na to cvičený. Můžeme ho mučit, jak chceme, nic nám neřekne. Leaf byl poněkud mluvnější, než on. Zjevně je Trents více vycvičen oproti Leafovi. Vlastně, jak vůbec dopadl Netan? Naposledy jsem o něm slyšel, že je držen v cele Oblasti 51.“
„To byl, než ho zabili. Pokusil se při útěku zabít několik našich lidí, nic jiného jim nezbývalo.“
„Ou, Luciánská aliance nebude mít tak velkou radost. Alespoň se oni stáhli. Dlouho o nich nic nebylo.“
„Nebo se sloučili s Druhou aliancí. Nevíme, jaké jsou teď jejich pohyby. Proto Odyssea dostala za úkol se podívat po Luciánské alianci,“ řekl Landry a vydal se ke schodům, které vedly do zasedací místnosti. Stark šel hned za ním se slovy: „A je to moudré posílat právě Odysseu na tuto misi?“
„Žádná jiná loď není dostupná. Enterprise bude vypuštěna za tři týdny. Jejich mise byla stanovena už dávno. Apollo s Daedalusem jsou v Pegasu, kde si hrají s Wraithy. Jsou na tom teď lépe, než my.“
„Alespoň něco. Dokud nezjistíme, kde se ta antická základna nachází, budeme mít s Druhou aliancí hodně dlouho problémy,“ řekl na to Stark, který se zastavil před dveřmi Landryho kanceláře.
„Děláme vše, co je v našich silách. Doufejme, že ji najdeme dříve, než ji plně zprovozní.“

Helen ležela na ošetřovně, kde krom ní byl i Pavel, který seděl na židli. V rukou držel tablet a předčítal Helen informace o opravách Atheny, na kterých momentálně technici pracují.
„Podsvětelné motory v háji, hypermotory v háji, zadní trysky v háji. Je něco na zadní části v pořádku?“
„Ne, bohužel. Věděli dobře, na co míří,“ odpověděl Pavel. Helen natáhla ruku a vzala mu tablet z rukou. Podívala se na schémata, které měl zobrazen. Po krátkém zhlédnutí usoudila, že má pravdu. Celá zadní část je nefunkční.
„Ach… To zas bude nuda,“ povzdychla Helen.
„Tak zavolejte manželovi na Onestar. Určitě si vás na těch pár týdnů vezme na loď. Si vás alespoň pohlídá.“
„Moment. Vy jste mu to řekli?“ Nahodila na něj vážnou tvář. Pavel udělal menšího ksichtíka, pak už bylo stoprocentně jistý, že Helenin manžel ví o tom, co se jí stalo.
„Dávám tomu tak hodinu, než se tu objeví.“
„Vlastně spíše dvacet minut. Při cestě se ozvali,“ opravil ji Pavel.
„Doživotní vězení, ááááá,“ zakňučela Helen a zalezla pod peřinu. Pavel se zasmál a poplácal Helen po rameni, které jí čouhalo z pod peřiny ven.

Prostor, Odyssey – o tři dny později
Po třídenním letu v hyperprostoru se z něj Odyssea vynořila na určených souřadnicích, kde poblíž nich se má nacházet Luciánská aliance, která o sobě nedává vědět už hodně dlouho. Hned po výstupu z hyperprostoru nařídil Marks zamaskovat loď v případě neplánovaného útoku či překvapení ze strany Druhé aliance, jestli se schovávají někde poblíž.
Kevin s Jane stáli u boční obrazovky, na které měli zobrazenou planetu.
„Senzory ukazují, že Luciánská aliance má na planetě kolonizaci,“ řekla Jane a přiblížila povrch planety.
„Zjevně se hodně činní. Vidíš to vedle jejich základny?“ poukázal na oblast vedle postavených budov na planetě. Jane kývla hlavou a Kevin pokračoval: „Jsou to hangáry. Pokračují se stavbou lodí. Ale je to jiný typ lodi. Nejsou to goa’udské Ha‘taky.“
„Druhá aliance s Piny se s nimi zjevně podělili o informace.“
„No jestli staví lodě silný jak ty jejich, tak to budeme mít co dělat.“
„Navrhuješ jejich zničení dříve, než je dostaví?“ zeptala se Jane a pohlédla na něj.
„Jo. Kapitáne, odmaskujte nás. Pak zaměřte všechny hangáry a palte.“ Obrátil se na kapitána Evanse, který seděl u taktické konzole.
„Odmaskováno. Cíle byly zaměřeny a rakety jsou na cestě. Dopad za pět vteřin. Čtyři, tři, dva, jedna, dopad.“
„Stav?“
„Cíle byly zničeny,“ oznámil Mike.
„Zamaskujte nás zpátky. Chci vidět, jak zareagují.“
„Ano, pane.“ Mike opět Odysseu zamaskoval.

Neznámá planeta, povrch
Na planetě, kde se nacházela Luciánská aliance, panoval chaos. Nikdo nevěděl, co se stalo. Když současný velitel aliance zjistil, co se stalo, okamžitě kontaktovali Druhou alianci. Na obrazovce, ve velitelské kanceláři, se objevil Kerro, který v tuto chvíli má jediný cíl.
„Kerro, někdo na nás zaútočil. Hangáry byly zničeny.“
„Kdo to byl?“
„Nevíme, na senzorech nic nemáme. Museli být maskovaní.“
„To určitě byli Tau’rijci. Tuhle technologii mají jen oni.“
„Co máme dělat?“
„Vyšli čtyři své lodě, určitě tam ještě někde jsou.“ Obrazovka ztmavla a velitel Luciánské aliance opustil kancelář.

Země, Colorado Springs, SGC – o půl hodiny později
Helen s Janem šli chodbou, která vedla do generálovy kanceláře. Když se totiž dozvěděla, kam Odyssea zamířila, chtěla tomu okamžitě zabránit. Bez zaklepání vstoupila do generálovy kanceláře se slovy: „Musíte hned stáhnout Odysseu.“
„Jaký k tomu máte důvod?“
„Druhá aliance jde po lidech, kteří mají antickou DNA. Plukovník Marks patří mezi ně.“
„Bohužel, budu vás muset zklamat. Odyssea už je na místě. Před chvílí nám poslali subprostorem zprávu, že Luciánská aliance stavěla lodě, které před chvílí zničili. Právě teď setrvávají zamaskovaní na orbitě planety a čekají na jejich další kroky.“
„Pane, takhle mise je absolutní blbost. Jestli dostanou Markse, skončili jsme. Aktivují prototyp antické lodi a jsme v háji. Pak nám zbývá jedině Sibyla nebo Atlantida. Ukončete tu misi, jinak tohle nikdy nevyhrajeme.“ Helen měla takový výraz ve tváři, že by ji hned všichni poslechli. Landry bez jakéhokoliv promluvení opustil kancelář a namířil si to rovnou do řídící místnosti, kde seržant Harriman právě stál u jednoho z panelů, který ten měli.
„Seržante, okamžitě se spojte s Odysseou. Stáhněte je z mise.“
„Ano, pane,“ řekl seržant a okamžitě usedl k počítači.

Prostor, Odyssey
Poté, co zničili lodě a zůstali zamaskovaní, se Kevin rozhodl, že se podívá do řídící místnosti jedna, kde zkoumají nový subprostorový lokátor. Jane ho nechtěla jít samotného kvůli předchozímu incidentu na Atheně, a tak šla s ním. Při cestě potkali Kailu, která hovořila s hologramem svého táty. Všichni tři se zastavili a Kevin pohlédl na holograf.
„Máš šikovnou dceru, Kvasire. Jsem rád, žes nám ji sem poslal.“
„Děkuji. Jsem rád, že se o ni staráte.“
„Je to naše povinnost. Ale teď vás necháme o samotě, ať si popovídáte,“ řekl Kevin a s Jane pokračovali v cestě.

Když dorazili do řídící místnosti, Jane skočila na židli a začala se na ní točit. Kevin se zasmál a stoupnul si k asgardskému panelu, který aktivoval dotykem na kámen. Když viděl, že diagnostika nového lokátoru ještě není hotová, otočil se na Jane a chvíli ji pozoroval. Jane po chvilce točení na židli si všimla, že ji pozoruje. Vstala ze židle a přišla k němu blíže. Obejmula ho a řekla: „Jsem ráda, že jsi můj bráška.“
„A já jsem rád, že ty jsi moje malá, roztomilá a hlavně rošťácká sestřička.“ Políbil ji na čelo a obejmul ji taky.
„Brzy nám začíná dovolená. Kam to bude?“ zeptala se Jane a krok vzad poodstoupila od brášky, aby mu viděla do očí. Je o dost vyšší než ona.
„Jelikož pořád cestujeme, tak budu rád, když budeme doma. Už ani nevím, kdy jsem tam naposledy spal.“
„Super, alespoň můžeme dokončit zahradu.“
„Co bys na ní chtěla dokončovat?“ zeptal se Kevin.
„Tak když už tam máme koš na hraní Streetballu, tak proč si tam neuděláme i menší bazének? Je léto, budou vedra, takhle alespoň budeme mít bazén u domu, než abychom chodili na koupaliště vzdálený od nás deset kilometrů.“
„No jo, to je parný argument na jeho udělání. Ale pěkně pomůžeš.“
„Souhlas. Konečně budu používat ruce a ne počítač,“ souhlasila Jane a poplácala ho po rameni.
„Ty znáš něco, jako je ruční práce?“ zavtípkoval Kevin.
„Tsss. Ti dám, že neznám ruční práci,“ řekla mu na to a sedla zpátky na židli.
„Plukovníku?“ ozval se z interkomu Mike.
„Slyším.“
„Přišla nám subprostorem zpráva z SGC.“
„Co v ní stojí?“
„Okamžitě přerušte misi a vraťte se zpátky na Zemi, nechceme riskovat,“ odpověděl Mike. Kevin pohlédl na Jane a ona zas na něj.
„Jsme na cestě, připravte se na odlet.“ Oba co nejrychleji opustili řídící místnost, jenže pak najednou pocítili dopad nepřátelských zbraní na trup.
„Aktivujte štíty, nabijte zbraně!“ rozkázal do vysílačky.
„Detekujeme čtyři lodě Druhé aliance, Luciánská aliance jim musela dát echo.“
„Kevine…“ Jane se otočila na něj.
„Já vím, musíme co nejrychleji na můstek. Rychle!“ Oba dva co nejrychleji běželi na můstek. Při odbočení do další chodby narazila Jane na jednoho muže z Druhé aliance.
„Brácho!“ zakřičela Jane. Hned na to ji muž udeřil a ona spadla na zem.
„Jane!“ Kevin věděl, že jestli ho dostanou, bude zle, a tak se s mužem, který udeřil Jane, pustil do boje. Po několika dobrých úderů ho dostal na zem.
„Jane.“ Klekl k ní a pomohl jí vstát.
„Musíš zmizet. Nesmí tě dostat.“
„Mě jen tak nedostanou. Pojď,“ řekl jí na to Kevin a vydali se k můstku. Po chvilce běhu se dokázala Jane vzpamatovat a běžela bez pomoci. Tentokrát se objevil jeden muž před ní a jeden za Kevinem.
„Zdrhej!“ zakřičela na něj. Když viděla, že jeden z nich drží zbraň v ruce, rozeběhla se.
„Jane! Ne!“ Chtěl ji zastavit, ale bylo pozdě, muž po ní několikrát vystřel. Než ale stihl cokoliv udělat, druhý muž za nimi ho uspal. Jane se válela na zemi a sténala.
„Brácho,“ řekla slabým hláskem. Než udělala nějaký pohyb, muž, který ji postřelil, ji střelil znovu.
„Veliteli, máme ho,“ když to oznámil jeden z mužů do vysílačky, byli hned na to přeneseni z Odyssey na palubu Kerrovy mateřské lodi.

Když Mikovi senzory ukazovaly, že lodě se daly na ústup, tušil, že je zle. Že získali to, co celou dobu hledali. Když si přepl obrazovku, zjistil, že nemůže zaměřit Marksův lokátor. Pak se podíval ještě na známky života. Když to viděl, hned se rozeběhl z místa a vydal se na chodbu.

Po pár metrech rychlého běhu našel na zemi v krvi ležet Jane.
„Jane? No ták, holka, tohle nám nedělej.“ Rychle z kapsy vytáhl tlakové obvazy a přitlačil je Jane na ránu, pak aktivoval na svém uchu vysílačku a okamžitě přivolal lékařský tým.
„No ták, vydrž, holka.“ Díval se na ni, jak bezvládně ležela na zemi.

Hyperprostor, mateřská loď Druhé aliance
Jelikož Druhá aliance v předchozí situaci zjistila, že velitelé pozemských lodí mají v botě lokátor, díky kterému je dokážou nalézt, tak mu sebrali obě boty a nechali ho připoutat k řetězům.

Když se Kevin probudil, měl ruce nahoře. Viděl, že mu už odebrali krev. Vpich jehly měl zalepenou náplastí.
„Sakra.“ Rozhlédl se kolem sebe, jestli by našel nějakou únikovou cestu. Ale byl bez šancí. Dveře do místnosti se otevřely a dovnitř přišel samotný Kerro.
„Vida, tentokrát se vidíme osobně, plukovníku,“ řekl Kerro. Za ním hned do místnosti přišli další dva muži. Byli to ti, kteří ho unesli a postřelili Jane. Když je viděl, chtěl se dostat z řetězů.
„Vás dva zabiju, jakmile se z těch řetězů dostanu.“
„Chceš nás zabít, jak my jsme zabili vaši sestru?“
„Ne!“
„Je mrtvá,“ když to muž řekl, Kevin se rukama chytnul pořádně za řetěz a vykopnul nohy nahoru. S velkým úsilím se mu podařilo nohy zachytit o mužův krk, čímž ho začal dusit. Další muž, který byl v místnosti, vytáhl zbraň z pouzdra a namířil ji na Kevina. Když věděl, že ho zbraň nezastraší, vystřelil z ní a trefil ho rovnou do pravé nohy. Kevin zakřičel a spadl na zem.
„Odejděte, oba!“ rozkázal jim Kerro. Když se oba odebrali z místnosti, přišel blíže ke Kevinovi, který sténal bolestí.
„Budete se nám hodně hodit. Rozhodně vás zemřít nenechám,“ řekl Kerro a namířil si to ke dveřím, za kterými čekal jejich doktor s kufříkem.
„Vyndej mu tu kulku a zastav krvácení,“ řekl, když kolem něj prošel. Doktor kývnul hlavou a namířil si to ke Kevinovi.

Země, Colorado Springs, SGC
Když se Helen dozvěděla, co se stalo, hned si to mířila v SGC do řídící místnosti.
„Zadejte K5L-795!“
„Madam?“
„Zadejte adresu! Čeká tam na mě Odyssea.“
„Plukovníku,“ ozval se zpozad ní Landry.
„Generále, teď nemám čas, musíme ho dostat ze zajetí.“
„Jak? Co víme, tak neměl ten další lokátor zaveden pod kůži. Nemáme způsob, jak ho najít,“ řekl Landry.
„A v tom se právě mýlíte. Seržante, zadejte tu adresu!“
„Pane?“ Podíval se na generála.
„Udělejte to.“

Prostor, K5L-795, Odyssey – o deset minut později
Hned jak se Helen objevila na planetě, byla přenesena na palubu Odyssey, kde na ni čekal Mike.
„Jak je na to tam Jane?“ zeptala se hned.
„Je stále na operačním sále. Ztratila hodně krve.“
„Nějaké další škody?“
„Žádný nejsou. Šli rovnou po plukovníkovi. Madam, musíme ho nějak najít.“
„Já vím,“ řekla mu na to a poodstoupila od něj. Věděla jen o jednom řešení.
„Plukovníku Emersone, jestli jste slíbil Kevinovi pomoc, tak teď je ta správná chvíle,“ řekla Helen. Mike pohlédl na ni a pak i na Paula, který se tam z ničeho nic objevil.
„Jsem tu, Helen.“
„Výborně. Víš, kde je Kevin? Musíme ho co nejrychleji zachránit.“
„Ano, vím. Poslal jsem za ním Lionela. Je poblíž U2P-543.“
„Kapitáne?“
„Budeme tam za hodinu, když z motorů vymáčkneme maximum,“ odpověděl, když se podíval na obrazovku na pilotní konzoli po zadání souřadnic.
„Musíte si pospíšit, moc času mu nezbývá,“ řekl Paul.
„Pospíšíme si, jak jen to půjde, děkuji.“
„Musím jít, už takhlenc s Lionelem máme problémy.“
„Jistě, jen běžte.“ Paul najednou zmizel a Helen se obrátila na kapitána.
„Vstupte do hyperprostoru. Co nejrychleji se tam musíme dostat,“ řekla Helen a sedla si do velícího křesla.
„Rozkaz. Vstupujeme do hyperprostoru.“

Odyssea se dala do pohybu a hned vstoupila do hyperprostoru.

Prostor, poblíž U2P-543, mateřská loď Druhé aliance
Doktor Luciánské aliance v tuto chvíli byl ve své laboratoři, kde vytvářel z Kevinovy krve očkování pro ostatní, aby mohli začít používat plně antickou technologii. Než však stihl svůj úkol udělat, objevil se v místnosti Lionel, který ho zneškodnil pouhým mávnutím.
„Ty rozhodně nic dělat nebudeš,“ řekl Lionel a mrtvého muže schoval do skříně. Pak si vzal jeho podobu, aby se nenápadně dostal ke Kevinovi.

Kevin ležel na zemi, byl celý bledý, jelikož mu krev odebírali ve velkém množství. Poblíž něho se v tuto chvíli nacházel Kerro, který měl jen samou radost. Konečně se jim podaří aktivovat antickou válečnou loď. Když viděl, že infúze, která předtím byla prázdná, je zcela zaplněná, zavolal doktora, aby mu ji přišel vyměnit. Když tam přišel, vůbec netušil, že to byl ve skutečnosti plukovník Lionel Pendergast. Kerro odešel a nechal je tam sám. Lionel věděl, že Kevina sledují a tak dělal přesně to, co by ten jejich doktor dělal. Při výměně infúze se ho dotkl a tak s ním mohl komunikovat přes čtení myšlenek. Věděl, že je na tom špatně, skoro vůbec nekomunikoval.

Hyperprostor, Odyssey – o hodinu a dvacet minut později
Když se Helen dozvěděla, že je Jane po operaci, hned šla za ní. Po půl hodině sedění u ní se Jane pohnula. Helen hned vstala a chytila Jane za ruku.
„Jane?“ promluvila na ni. Chvíli zasténala, ale pak slabě pootevřela oči. Viděla, že poblíž ní stála Helen.
„Pluko…“
„Ššš, nemluv. Šetři síly.“
„Kevin? Kde je?“ zašeptala Jane.
„Letíme ho zachránit. Neboj, bude v pořádku. Teď se ale vyspi.“
„Za.. zachraňte ho,“ řekla Jane a pak hned zavřela oči. Helen pustila její ruku a vydala se na můstek.

Mike seděl u pilotní konzole a jeho sestra u taktické. Když Helen dorazila na můstek, sedla si do velitelského křesla.
„Jsme skoro na místě,“ oznámil Mike.
„Vystupte z hyperprostoru, hned nás zamaskujte.“ Mike i Sharon kývnuli hlavou současně a učinili tak.

Prostor, poblíž U2P-543, mateřská loď Druhé aliance
Lionel byl připraven na okamžitý přesun i s Kevinem. Jen co vzal do tašek infúze s Kevinovou krví, vše zbylý pak zničil. Když se mu přes lodní počítač podařilo vyřadit kamery, rychle se přemístil ke Kevinovi. Odvázal mu ruce a vzal ho do náručí.
„Vezmu tě domů,“ řekl Lionel tentokrát ve své podobě a najednou obalilo bílé světlo oba dva.

Prostor, Odyssey
Helen pochodovala na můstku a čekala, až se dostanou na dosah lodí Druhé aliance. Než stihnul Mike ohlásit, že jsou na dosah, celý můstek zazářil. Když se tam objevil Lionel i s Kevinem, rychle přiběhla k nim. Mike, co nejrychleji skrze vysílačku zavolal zdravotní tým, aby urychleně přiběhli na můstek. Lionel pohlédl na Helen a řekl: „Postarejte se o něj. Přišel o hodně krve. Vše, co mu odebrali, je v této tašce.“
„Rozumím. Mockrát děkuji.“
„Musíte odsud rychle zmizet, aby vás nenašli. Vše jsem jim tam vyřadil, ale bude jen chvilka, než na to přijdou. Uzamkl jsem jim tam i dveře.“
„Jistě.“
„Musím už jít, tak se o něj postarejte.“
„Slibujeme,“ řekla Helen. Lionel zmizel a na můstku se objevil lékařský tým, který vzal hned Kevina na nosítka.

Jane byla tou dobou vzhůru, když Lionel Kevina dostal na palubu Odyssey. Pocítila totiž výstup z hyperprostoru. Oslabená se pokoušela sednout, ale nešlo to. Proto požádala zdravotní sestru, aby jí pomohla. Sice to nechtěla udělat, ale Jane si nedala říci. Když jí pomohla, objevil se na ošetřovně Mike. Když viděl Jane, jak sedí, rychle šel k ní.
„Jane, ještě bys neměla sedět. Jsi teprve hodinu a půl po operaci.“
„To je mi jedno. Kde je Kevin? Už jste ho našli?“
„Je na palubě. Právě teď ho dávají dohromady,“ odpověděl Mike a usmál se.
„Díky bohu. A jak je na tom? Co mu udělali?“
„Ztratil příliš hodně krve. Navíc ho střelili do nohy. Ale jinak je v pořádku, jen jeho rekonvalescence chvíli potrvá, stejně jako u tebe.“
„Chci ho vidět. A to bez debat.“

Helen seděla vedle Kevina, který ležel na lůžku. Ztrátu krve se jim částečně už podařilo vyrovnat. Z nejhoršího byl venku. Když se začal probouzet, zavrtěl několikrát hlavou a pak se prudce probudil a nadzvednul.
„Klid, klid. Už je to dobrý. Jsi doma.“
„Helen.“
„Jo, jsem to já. Jen klid,“ řekla Helen a Kevin lehl.
„Jane… Je to moje vina, že je mrtvá. Měl jsem ji nechat na můstku. Jsou to hajzlové.“ Kevin to nevydržel a vyhrkly mu slzy z očí.
„Kevine… Podívej se,“ řekla Helen a poukázala rukou směrem na dveře. Kevin se hned na ten směr podíval. Když viděl Jane, nemohl tomu věřit. Hned začal ze sebe všechno strhávat, i kanylu, přes kterou mu kapala krev zpátky do oběhu. Peřinu odhrnul bokem a po levé noze skákal směrem k Jane, která vstala z vozíku a belhala se k němu taktéž.
„Jane.“ Takové objetí ještě ti dva nikdy neudělali.
„Řekli mi, že jsi mrtvá. Že tě zabili.“
„Do mrtvoly mám ještě hodně daleko. Mě se jen tak nikdo nezbaví,“ řekla mu na to Jane. Oba pak pomalu s belháním přišli k posteli, kde předtím ležel Kevin. Helen pomohla mu na ni lehnout. A pak pomohla i Jane, aby sedla k němu na postel. Helen pak připojila zpátky Kevinovi kanylu, aby se mu vrátila zpátky veškerá krev. Jane lehla vedle něj a Helen je pak přikryla peřinou. Mike, který přivezl Jane, nechal na ošetřovně vozík a nechal je tam o samotě.
„Takže když tu jsme takhle pohromadě,“ začala Helen, „tak já mám jen zlomenou ruku.“
„Já postřelenou nohu a ztrátu krve.“
„Tak prrr. V dnešním kole vyhrávám já. Střelili mě do nohy, do břicha a do ruky.“
„Jo, vyhrála jsi,“ uznal Kevin. Jane se k němu přitulila a zavřela oči. Helen se usmála a ukázala Kevinovi, že jde pryč. Kevin jen kývnul hlavou a zavřel taky oči.

Prostor Povznesených
Paul s Lionelem stáli před velkou radou, které měli co vysvětlovat.
„Kdyby nebylo nás, právě teď by Druhá aliance ovládala vaši loď a vyrazila by proti Zemi. Vy chcete, aby zničili vše, co jste vybudovali? Jestli jo, tak to jsme se všichni ve vás spletli. Sami víte, že se snaží navíc spustit přístroj na získání energie z vesmíru. Jednou se náš člověk pokoušel ten přístroj zprovoznit v Pegasu, skončilo to tak, že zničil celou sluneční soustavu,“ mluvil Paul. Hlavní představitel Antiků povstal a řekl: „Tady ale vy nerozhodujete. Jsou tu dána pravidla, která musí všichni dodržovat.“
„Pravidla, která stojí na prd. Jestli nás tu nechcete, klidně nás pošlete zpátky na Zemi. Váš fan klub je tak nudný, že raději budeme porušovat pravidla, než abychom se jen dívali, jak vše, co my jsme budovali, bylo během chvilky zničeno,“ řekl jim dost stručně Paul, který by se už nejraději viděl doma na gauči u piva a televize.
„Nazval jste to „fan klub?“ zeptal se hlavní.
„Slyšel jste správně,“ odpověděl Paul.
„Začínáte se mi líbit,“ řekl na to s úsměvem velitel. Paul se podivně podíval na Lionela, který tomu vůbec nerozuměl.
„Tak jo,“ řekl na to Lionel.

End

Velitel je jeden z Antiků?

[kasparova655365]

jak to myslíš?

„Začínáte se mi líbit,“ řekl na to s úsměvem velitel.

Tohohle velitele myslím

[kasparova655365]

No zrovna mně nenapadlo pro něj nějaké jméno, tak jsem mu jednoduše říkala velitel, jelikož on rozhoduje vše u Povznesených je to prostě ten nejvyšší

vynikající díl ten konec mě pobavil

[kasparova655365]

Děkuji, jsem ráda, že se líbil

[kasparova655365]

Zdravím všechny,
jelikož jste někteří čtenáři, kteří čtou SG Genesis, zažili smrt O'Neilla, tak tentokrát tu máte díl, který není tak moc akční, protože abych vás krapet navnadila na další dějovou část
Přeji krásné čtení

Epizoda 6 : Dědictví Asgardů

Mléčná dráha
Prostor, Abydos
Poprvé v historii se všechny BC-304ky sešly v prostoru nad Abydosem. Všechny lodě totiž přiletěly na oficiální vypuštění jejich sesterské lodi Enterprise. Prozatím všechny lodě setrvávají na orbitu i se svými veliteli, jelikož generál O’Neill se stále nacházel na Zemi, kde se musí s několika lidmi rozloučit. Jeho mise s Enterprise byla zcela jasná už od začátku. Poletí do galaxie Ida, kde žili Asgardé, kteří spáchali sebevraždu při návštěvě Odyssey.

Země, SGC
Generál O’Neill se nacházel v řídící místnosti, kde krom něho byl i generál Landry, který dohlížel na jeho odchod, aby se nic nepřihodilo. Právě v tuto chvíli se vytáčela na bráně adresa Abydosu. Jack měl na zádech krosnu, ve které měl osobní věci, včetně pár malých drobnůstek od SGC.
„Dávej tam na sebe pozor, Jacku. Nerad bych, abys na své první misi zemřel.“
„Neboj, Hanku. Všechno dobře dopadne. Carterová nahrála do počítače segmenty SuperBrány, takže až budeme na místě, tak je jen zhmotníme a poskládáme. Hned potom se spojíme,“ ujistil ho Jack. Pak oba pohlédli na bránu, jelikož se zrovna aktivovala.
„Myslím, že je načase se rozloučit. Dávej tu na všechny pozor,“ řekl Jack.
„Ty zas dávej pozor na sebe a na posádku.“
„To určitě budu,“ odpověděl na to Jack a pomalu se viděl k bráně. Při vstupu do místnosti s bránou mu šli v patách dva vojáci, kteří mu nesli zbytek věcí. Když Jack přišel k bráně, otočil se na Hanka a zamával mu na rozloučenou, pak se otočil k bráně a vstoupil do ní.

Abydos
Po projití bránou se Jack objevil v podzemní stavbě, kde byla později brána umístěna. Několik metrů před ní čekali na jeho příchod všichni velitelé.
„Vítejte na Abydosu, generále,“ přivítal ho plukovník Caldwell, jelikož jeho loď typu BC-304 byla postavena jako první.
„Děkuji. Jakožto nový lodní veterán vám chci prvně poděkovat za dobře vykonanou práci. Doufám, že se nám podaří jednoho dne vrátit do celé galaxie mír. Jelikož jak všichni víte, nemám moc rád dlouhé řečnění. Proto bych akorát jen řekl, že vám všem přeji hodně štěstí a snad se tu za pár měsíců opět sejdeme všichni,“ zkrátil svůj proslov Jack. Po jeho dokončení mu všichni velitelé zatleskali a Jack vyrazil tunelem směrem k hangáru, kde na něj čeká jeho loď. Zatím co on šel k hangáru, všichni velitelé se nechali přenést na své lodě.

Abydos, Enterprise
Generála O’Neilla po vstupu na loď přivítal jeho první důstojník major Eric McKenzie.
„Vítejte na palubě Enterprise, pane.“
„Děkuji, majore.“ Po těchto slovech se oba vydali na můstek, kde čekali na jeho příchod další lidé, kteří stáli na svých místech. Po pozdravu všichni dali pohov a dali se do práce.
„Všemu personálu, tady O’Neill. Připravte se na odlet,“ oznámil do aktivovaného lodního interkomu. Poté, co major McKenzie usedl k pilotní konzoli, obrátil se na něj a vydal další rozkaz: „Otevřete hangárová vrata a leťte na orbit planety.“
„Ano, pane. Otvírám hangárová vrata.“
„Řízení letu hlásí, že na nás ostatní lodě čekají. Zjevně nás chtějí přivítat ve velkém,“ oznámila major Morena Simonsová.

Prostor, Abydos
Všechny lodě, které čekaly na orbitě, se rozestoupily do formace, která tvořila rovinu. První se nacházel Daedalus, druhý Odyssea, třetí Apollo, čtvrtá Athena, pátý Hammond a šestá Onestar. Sedmé místo čekalo na Enerprise, která právě prolétala atmosférou planety.

Prostor, Abydos, Enterprise
Generál O’Neill se s křeslem otočil na majora McKenzieho, který hlásil, že mají příchozí komuniké z Odyssey. Jack vstal z křesla a namířil si to k boční obrazovce, na které se objevil Marks.
„Generála, za všechny bych vás požádal, abyste se k nám přidali do formace. Onestar vám drží místo hned vedle sebe.“
„Rozumím. Takové přivítání si nenechám ujít,“ řekl Jack a obrátil se na pilota, který hned zadal kurz ke zbylým lodím.

Prostor, Abydos
Když všechny lodě byly ve formaci, satelit, který obíhal kolem planety, je vyfotil a pořízenou fotku přeposlal všem lodím. Poté všechny lodě zadaly kurzy letu. Enterprise má namířeno do galaxie Ida. Daedalus s Apollem do Pegasu. Odyssey s Hammondem poletí za Valou do galaxie Oriů. Athena s Onestar zůstávají jako jediné v Mléčné dráze. Mají ale v plánu vyrazit na svou českou Alpha základnu. Na povel všechny lodě aktivovaly hyperpohon a vstoupily do vytvořených oken.

O měsíc později
Galaxie Ide
Hyperprostor, Enterprise
Generál O’Neill právě teď procházel chodbou, která vedla do jeho kajuty. Po zadání kódu se otevřely dveře a on vešel dovnitř. První, co udělal, bylo, že si sundal z nohou boty a vydal se rovnou na koupelny. Když si zrovna vysvlékal uniformu, aktivoval se interkom v jeho kajutě.
„Generále, brzy budeme na místě,“ oznámil Eric. Jack tiše zakňučel a dorazil k vysílačce. Poté, co ji aktivoval, řekl: „To jste mi to nemohl říci dříve, než jsem se teď chystal do sprchy?“
„Omlouvám se, pane. Ale za pět minut vystupujeme z hyperprostoru.“ Jack povzdychnul a odpověděl: „Jsem na cestě.“ Sice se Jackovi nechtělo, ale musel si zpátky obout boty. Hned poté vyrazil na můstek.

Major McKenzie mačkal na své konzoli jedno tlačítko za druhým. Ujišťoval se, že se u planety nenachází cizí forma života nebo nepřátelské lodě. Když Jack dorazil na můstek, namířil si to rovnou do velícího křesla.
„Jsme na místě,“ oznámil Eric.
„Vystupte z hyperprostoru.“
„Ano, pane. Opouštíme hyperprostor.“

Prostor, O3P-457, Enterprise
Enterprise vystoupila po měsíci letu z hyperprostoru. Vystoupili poblíž planety, kterou našli v asgardské databázi. Uváděla, že na planetě kdysi dávno žili Asgardské, že jejich život se zrodil právě tam. Když dorazili na orbitu planety, generál O’Neill nařídil, aby oskenovali planetu a zjistili, zda-li na planetě se nachází nějaký život. Věděl, že to chvíli potrvá, a tak plánoval cestu zpátky do kajuty, aby se konečně osprchoval. Jenže když dorazil ke dveřím, které vedly z můstku, promluvila major Simonsová: „Pane, dálkové senzory něco zaznamenaly.“
„Co je to „něco“?“
„Nelze identifikovat. Je to loď letící hyperprostorem.“
„Víme čas příletu?“
„Negativní.“
„Než přiletí, tak toho využijme. Informujte tým 1, aby se připravil. Vyrazí prozkoumat na planetě tu budovu.“
„Ano, pane,“ odpověděla na rozkaz Simonsová.

Galaxie Oriů
Celestis
Pro některé z Odyssey je to divný, že jsou na místě, kde je Oriové málem zničili. Obě lodě setrvávaly na orbitě planety, zatímco velitelé byli na povrchu planety u Valy.

Vala, Sam a Kevin procházeli vesnicí, která se od jejich poslední návštěvy značně změnila. Každý vesničan, kterého potkali, se před nimi poklonil. Sam i Kevinovi to bylo divný, a tak se obrátili na Valu, aby jim to vysvětlila.
„Od vaší poslední návštěvy vesničané konečně přestali věřit těm orijským žvástům. Jsou vděčni, že opět žijí vlastní život, a tak za odměnu se všem, kteří se na tomto podílí, klaní.“
„Tak až budeš mít opět nějaký proslov, což potěš pánbůh, tak se tam zmiň, ať to s tím klanění nepřehánějí, jinak budou mít brzy bolesti zad. A to mi věřte, že vím, o čem mluvím,“ řekl na to Kevin.
„Co jiného mi asi zbyde,“ řekl Vala a zavedla dvojici vojáků do vládní budovy, kde se v tuto chvíli nacházel Tomin.

Galaxie Ida
Prostor, O3P-457, Enterprise
Když byl tým připraven, Jack chtěl vidět rozkaz k přenesení týmu na planetu, jenže než tak učinil, z hyperprostoru se objevily dvě neznámé lodě.
„Bojová pohotovost! Všichni na svá místa!“ zaznělo z interkomu po celé lodi. Světla se na můstku ztmavila a z interkomu se ozýval poplašný zvuk.
„Obě lodě jsou přímo před námi. Mají nabité zbraně a zvednuté štíty,“ oznámil Eric.
„Zkusíme je kontaktovat, otevřete kanál na všech frekvencích!“ rozkázal Jack a Morena tak učinila. Bylo zvláštní, že hned na komunikaci odpověděli. Přímý přenos pustila na levou boční obrazovku. Jack v stal z křesla a namířil si to přímo k ní. Když se černá obrazovka změnila na přímí přenos s neznámou lodí, Jack i ostatní neměli slov, když se na obrazovce objevil živý Asgarďan. Všichni si mysleli, že jsou mrtví, tohle ale dokázalo pravý opak.
„As… Asgard?“ zakoktal Jack.
„Jmenuji se Gori, jsem velitel asgardské flotily,“ představil se.
„Jsem poručík generál Jonathan Jack O’Neill, velitel pozemské lodi Enterprise,“ když se jim Jack představil, nepřátelské lodě přestaly mířit na Enterprise a deaktivovaly štíty. To samé pak udělala i Enterprise.
„O’Neill? Slyšeli jsme o vás. Pocházíte z planety Země.“
„To ano. Vzpomněli jste si?“
„Tehdejší velitel Asgardů, Thor, mluvil o vás. Dokonce navrhoval, abychom vám poskytli naši technologii. Většina z nás byla proti. Odtrhli jsme se od ostatních a začali bádat na vlastní pěst. Víme, co se našim lidem stalo. Je to zarmucující.“
„Přišli jste na to, jak zvrátit degenerační účinky klonování?“
„Přesně tak. Dokázali jsme vytvořit nová těla, která nám vydrží tisíce let. Nahráli jsme se do nich a teď žijeme opět normální život.“
„Chcete říci, že můžete žít normální životy jako dříve?“
„Přesně tak,“ odpověděl Gori.
„Dokázali byste navrátit život i ostatním, kdybychom vám dali jejich…? Nevím, jak to nazvat.“
„Ano, dokážeme.“
„Ehm… Nebude vadit, když si tu teď sestavíme SuperBránu a pozveme si sem další naši loď. Thor integroval na Odysseu jádro, ve kterém jsou veškeré informace spolu se zemřelými Asgardy.“
„Thor a naši ostatní stále žijí?“
„Ano. Dokonce Kvasirova dcera, Kaila, že na Odyssey ve svým těle,“ odpověděl Jack.
„Rád bych se s nimi opět setkal,“ řekl na to Gori a spojení mezi nimi bylo přerušeno.
„Šedivé prdelky,“ řekl na to Jack a obrátil se na Morenu, která na jeho rozkaz začala postupně zhmotňovat SuperBránu.

Jednotlivé segmenty brány postupně zapadaly na svá místa. Když byla SuperBrána sestavena, Eric nahrál do systému příkaz, který aktivuje bránu. Po úspěšném nahrání a aktivování SuperBrány, se vydali do galaxie Oriů, kde se právě nachází Odyssea s Hammondem.

Galaxie Oriů
Celestis
Plukovníci Marks a Carterová tentokrát byli sami, jelikož Vala s Tominem museli jít na rodinné shledání. Oba dva se nacházeli v pokoji, který se nacházel v domě, kde žije Vala s Tominem. Když viděli tu výzdobu, připadali si jak ve starověku. Na jejich vkus to bylo staromódní, ale zvykli si docela na to.
„Takže, když tu jsme tak sami, co budeme dělat?“ zeptala se Sam.
„No, jak jsi řekla, tak tu jsme sami, takže…“ než dopověděl celou větu, ozvala se mu z vysílačky Jane: „Plukovníci Carterová a Marks, oba se musíte vrátit na lodě.“ Kevin zakňučel a vytáhl z uniformu vysílačku.
„Co se děje?“ zeptal se.
„Nebudete tomu věřit, ale dorazila za námi Enterprise.“
„Cože?!“ vyhrkli oba.
„Je tomu tak. Takže vás teď oba přenesu na palubu. Čeká tu totiž na vás generál O’Neill,“ hned jak to dopověděla, oba obalilo jasné modré světlo, které zmizelo zároveň s nimi.

Prostor, Celestis, Odyssey
Plukovníci Marks a Carterová se objevili na můstku Odyssey, kde na ně čekal generál O’Neill. Když ho oba uviděli, hned ho pozdravili. Po pozdravu přešel Jack k věci.
„Asgardé jsou živí,“ řekl jim to narovinu.
„Jak?“ oba zajímalo.
„To já nevím, ale jejich nový vůdce, Gori, ten o tom vše ví.“
„To ale znamená, že…“ načala větu Sam.
„Že přišli na způsob, jak zvrátit degenerační účinky klonování. Prý teď mohou žít v jednom těle klidně tisíc let. Když jsem jim řekl, že zbytek jejich rasy máme v jádře, napadlo nás, co kdybychom je opět oživili,“ dopověděl Jack.
„Páni. Takže výlet zde se ruší,“ řekl na to Kevin.
„Vlastně, vy letíte s námi. Hammond tu zůstane,“ oznámil Jack.
„Souhlasím. Kdyby něco, tak mi dejte vědět,“ souhlasila Sam.
„Výborně. Měli bychom vyrazit co nejrychleji.“

Galaxie Pegasus
Lantea, Atlantida
Doktorka Weirová procházela chodbou Atlantidy, která byla nově prozkoumána. Jednu z desítek místností si oblíbil doktor McKay, který našel antický přístroj, který zobrazuje specifikace všech lodí, které Antikové postavili. Když Elizabeth dorazila za Rodneym, zeptala se jej okamžitě na prototyp lodě, který Antikové stihli před povznesením v Mléčné dráze postavit.
„Bohužel. Databáze nabyla po jejich odchodu aktualizována. Jsou tu Aurory, Jumpery, města typu Atlantidy, ale ten prototyp tu není,“ odpověděl Rodney.
„Musíme přijít na to, jak silná ta loď je. Nevíme, proti čemu stojíme.“
„Mohu akorát poskytnout veškerou antickou technologii.“
„Kolik to zabere místa na disku?“
„Něco kolem dvou až tří terabajtů,“ odpověděl Rodney po pohlédnutí na obrazovku na svém laptopu, kde probíhal překlad databáze z panelu.
„Stáhni to. Až budeme mít spojení s Daedalem, pošleme jej na Zemi na Odysseu. Určitě jim to bude alespoň k něčemu dobře, snad.“
„Jistě. Aktivuji stahování,“ řekl Rodney a zmáčknul pár tlačítek na klávesnici. Na obrazovce se okamžitě objevil stav stahování dat.
„Bude to trvat necelý den, než se to stáhne.“
„Vím, že nebudeš moc rád, ale měl by ses jít při pravit. Za hodinu vyrážíš.“
„Už zas? Ráno jsme se teprve vrátili.“
„Od té doby, co jsou Wraithové v chaosu, což je pro nás dobré, pro ně divné, tak se našlo pár jejich opuštěných základen. S týmem majora Lornea to prověříte. V záloze budete mít Apolla. Je asi tak hodinu od planety.“
„Jistě,“ řekl na to Rodney a poměrně pomalu vstal z křesla a vydal se ke dveřím stejně jako Elizabeth, která je otevřela.

Galaxie Ida
Prostor, O3P-457
U planety se aktivovala SuperBrána, kterou proletěly dvě pozemské lodi. Poblíž nich poletovala asgardská loď, na které se nacházel Gori. Poté, co se brána deaktivovala, tak se obě pozemské lodě daly do pohybu za asgardskou, která se dala na sestup atmosférou planety.

O3P-457
Poté, co všechny tři lodě přistály na povrchu planety, nechali otevřít spodní rampy na vystoupení ven. Pozemšťané nevěřili svým očím, jelikož to co jejich senzory zaznamenaly z vesmíru, ukazovaly něco jiného, než je na povrchu.
„Domov,“ řekla Kaila, která stála hned vedle Kevina. Když viděl její úsměv ve tvářičkách, usmál se také, jelikož ví, že za pomocí její přeživší rasy dokážou navrátit život všem Asgardům, kteří nahráli svá vědomí do jádra Odyssey. Kevin s Kailou přišli ke Gorimu, který na ně čekal u hlavního vchodu do pevnosti Asgardů. Jakmile se k nim přidal Jack, tak mohli vyrazit. Oba velitelé s Kailou následovali Goriho, který po zadání heslu na panelu, vstoupil do ohraničeného území, které bylo z vnějšku maskované.
„Páni,“ vyšlo z Kevina, když viděl tu nádheru. Stovky budov se nacházelo pod maskovanou kopulí.
„Vítejte na Verghalii,“ přivítal je Gori. Kolem velkého města poletovaly malé přepravné lodě, které mířily k velké asgardské lodi třídy O’Neill, která právě byla v konečné fázi stavění.
„Tak tohle jsem nečekal.“
„Já jo,“ řekl na to Jack. Kevin se zasmál a všichni následovali Goriho, který pomalými krůčky mířil k transportní plošině. Jack, Kevin i Kaila se před plošinou zastavili, ale Gori je ujistil, že je to bezpečné. Když už všichni stáli na plošině, Gori na ovládacím panelu, který byl uprostřed plošiny, posunul kámen na určené místo a všechny to najednou transportovalo.

Všichni čtyři se objevili v hlavní budově, ve které sídlí nejvyšší rada Asgardů. Jackovi bylo velmi povědomé to místo, ve kterém se právě nacházeli. Když pohlédl hlavou nahoru, uviděl deset křesel mířící ke středu. Místnost byla kulatá, nacházel se tam pouze jeden v chod, veškterý zároveň byl i východem. Gori se transportoval na své místo a počkal na zbylých devět. Jakmile se všichni objevili, mohl Gori zahájit jednání o obživení jejich rodin.
„Plukovníku Marksi, slyšeli jsme od generála O’Neilla, že veškeré vědomí Asgardů, kteří se rozhodli ukončit své životy kvůli následkům klonování, jsou teď na vaší lodi v jádře, je to pravda?“ zeptal Baldur sedící hned vedle Gori.
„Ano, je to pravda. Když jsme se vydali do této galaxie na Orillu, Thor nás zasvětil do současné situace. Nenalezli způsob, který by dokázal jejich životy bez následků prodloužit, rozhodl se tak mojí lodi poskytnout veškerou technologii, kterou vlastnili. Nebo vlastní?“ pohlédl na Jacka. Ten pohlédl na něj a pokynul na Kailu, která je stále součástí posádky na Odyssey.
„Vlastní. Jádro dříve dokázalo přivolat na loď nepřátelské lodě, ale později se nám ho podařilo očistit, takže ho máme aktivované nepřetržitě. V současné době totiž stojíme proti většímu nepříteli, než byli Oriové. Druhé alianci se podařilo najít antickou základnu, na které Antikové stavěli prototyp nové lodi. Silnější, než Aurory. Potřebujeme pomoc a naší největší pomocí by bylo, kdyby nám naši přátelé dokázali pomoci v tělesné podobě, než v holografické. Navíc Kaila by byla určitě ráda, kdyby měla své rodiče opět při sobě a mohli by tak žít opět normální život. Určitě musíte chápat, jak se cítí, když může mluvit s holografem táty a nemůže ho v potřebných případech ani obejmout. Jestli jste našli způsob, jak všem Asgardům v jádře navrátit život, tak vás prosím, udělejte to.“ Někteří Asgardé začali mezi sebou komunikovat, ale Gori se po Kevinových slovech zaměřil na Kailu, která stála u Kevinovy nohy.
„Kailo, ty jsi dcera Kvasira a Friggy, mám pravdu?“
„Ano, máte.“
„Vím, že to teď bude znít pro vás všechny divně, moje odtržená frakce vás úplně nezná, ale jak bys, Kaily, popsala tvůj vztah s těmito lidmi?“ zajímalo Goriho. Kaila pohlédla na Kevina, který se na ni usmál, stejně jako ona na něj. Pak se zaměřila na Goriho, který čekal na její odpověď. Všude v místnosti bylo ticho, než Kaila odpověděla: „Jsou má druhá rodina. Starají se o mě, vždycky jsou tu pro mě. Bez nich bych byla osaměla a neměla bych kamarády.“ Gori se usmál a s radostí tak mohl oznámit: „Podle mě bychom měli teda začít co nejdříve s oživováním, že Kaily?“
„Jupí,“ zaradovala se Kaila a povyskakovala na Kevinovu nohu. Kevin ji chytil a vzal si ji do náručí se slovy: „Budeš mít opět rodinu, Kaily.“ Kaila objala Kevina kolem krku a Jack pohlédl na Goriho, který je sledoval.

Mléčná dráha
Česká Alpha základna
Plukovník Tom Švestka, velitel základny, v tuto chvíli seděl ve své kanceláři, kde podepisoval schvalování k postavení další části osady. Po několika podpisech položil pero na stůl a vydal se ke dveřím, ke kterým z druhé strany právě mířila Helen s Janem. Když Helen právě chtěla zaklepat za dveře, Tom je otevřel.
„Pěkný, ani nemusím klepat,“ řekla na to Helen.
„Helen, co pro vás mohu udělat?“
„Pro nás nic, ale my něco máme pro vás,“ odpověděla Helen. Tom se zalekl, co pro něj mají tentokrát, ale Jan ho uklidnil, že to není nic šíleného. Když teda uvěřil, že to není nějaká šílenost z jejich stran, vydal se za oběma jdoucími důstojníky, kteří měli namířeno do jídelny. Když Helen otevřela dveře, zaznělo hlasitě: „Překvapení!“ Všichni z Alpha základny se nacházeli v jídelně, kde uprostřed na stole byl obrovský dost, na kterém bylo čtyřicet svíček, a po celé místnosti byly samé balónky s nápisy „Vše nejlepší k narozeninám“.
„Helen, co jsem vám říkal?“
„O narozeninách nic nepadlo,“ odpověděla Helen a pak ho obejmula se slovy: „Vše nejlepší k narozeninám, Tome.“
„Děkuji. Děkuji vám všem.“

Galaxie Ida
Verghalia
Za pomoci pokročilejší technologie se podařilo Gorinu všechna vědomí Asgardů uložené v jádře přesunout na disk, který je připojený na tvorbu nových těl. Během minuty stihl vytvořit prvních sto těl. Teď jen je propojit s diskem a nahrát do nich jejich vědomí. Když Kevin viděl Kailu, jak cupitá kolem jednoho těla, přišel blíže ke Gorimu a zeptal se ho: „Vytvoříte nové tělo i pro Kailu? Co mi Kvasir řekl, tak její tělo vydrží maximálně pět let, déle ne.“
„Počítal jsem s tím. Už jen podle vzhledu jsem odhadl, že její tělo je původní. Vytvořil jsem jí tělo současné velikosti. Podle její velikosti bude také růst.“
„Děkuji mockrát, za nás všechny a hlavně za Asgardy, kteří se brzy připojí k vám.“
„Jsem rád, že naše rasa bude opět silnější a ve větším počtu. Nebudeme se teď muset skrývat před zbytkem vesmíru.“ Jakmile přístroj pro přesun vědomí do těl ukázal stoprocentní výkon, mohl začít s přesunem. Jako první přesunul Thora, hned za ním Kvasira, Friggu, Hermioda, Freyra, Heimdalla, dokonce i Lokiho a další. Věděl, že chvíli potrvá, než nabydou vědomí a tak šel za Kailou, které řekl, aby se postavila na malou platformu. Ujistil ji, že vše bude v pořádku, jen ji přesune do nového těla. Kevin na ni viděl, že se bojí, a tak přišel k ní a slíbil ji, že zůstane poblíž. Když byla připraveno, Gori začal s přesunem těla. Netrvalo ani chvilku a Kaila začala křičet.
„Gori, co se děje?“ zeptal se hned Kevin.
„Už to bude.“ Kevin pohlédl na Kailu, která před ním mizela. Hned jak její původní tělo zmizelo, zeptal se: „Kde je teď?“
„Hned vedle Kvasira. To nejmenší tělíčko.“ Kevin hned k ní běžel. Když přiběhl za Kailou, hned ji musel chytat, jelikož po nabytém vědomí se jí podlomili nožky.
„Držím tě, Kaily. Jsem u tebe.“ Kaila na něj mrkla a pak zavřela očka. Gori mezitím nastavil stroj, aby dál vytvářel těla a nahrával do nich vědomí. Pak hned šel za Kevinem a Kailou.
„Bude v pořádku. Je moc mladá a tak trvá déle, než si přivykne na nové tělo.“ Zatímco ti dva si povídali, Jack po dlouhém bádání našel konečně Thora, který na něj vybafnul. Bylo na nezvyklý, obzvlášť od něj.
„O’Neille, rád vás opět vidím.“
„Thore, příteli. Chyběl jste mi.“
„Vy mně také.“ Thor s Jackem pak šli za ostatními, kteří byli u Kaily, u které už byli oba rodiče, kteří ji drželi za ručky. Čekali, až nabyde vědomí.
„Gori, bratře. Rád tě opět vidím. Děkuji za všechny.“
„Thore. Jsme rodina, pro všechny vždycky všechno.“ Thor stoupnul ke Gorimu, který pohlédl na zbylé Asgardy, kteří nabývali vědomí. Věděl, že Thor byl nejlepším velitelem Asgardů i jejich flotily, proto mu hned nabídl, zda-li by chtěl velet opět Asgardům. Když se Thor poohlédl kolem sebe a viděl, jak ostatní Asgardé s tím souhlasí, přijal tedy Goriho nabídku a stal se opět velitelem. Kaila po chvilce ležení v Kevinových rukách nabyla vědomí. Jako první spatřila Kevina, ale jakmile pohnula hlavou na levou stranu, viděla jak Kvasira, tak i Friggu.
„Mami, tati.“ Kevin jí opatrně položil na zadek na zem. Frigga předběhla Kvasira a Kailu co nejvíce obejmula. Kvasir se pak připojil a objal obě své ženštiny. Kevin mezitím šel za Jackem, kterému řekl: „Myslím, že náš úkol skončil.“
„My tu máme ještě zůstat měsíc, takže vás akorát doprovodíme a my vyrazíme dál,“ řekl mu na to Jack. Kvasir, Frigga i Kaila přišli z ničeho nic za Kevinem a Jackem, kteří se chystali k odchodu.
„Plukovníku Marksi,“ ozval se Kvasir.
„Ano, Kvasire?“
„Dlouho jsme o tom přemýšleli, kdyby takový den nastal. Všichni bychom byli rádi, kdybychom mohli zůstat na vaší lodi a nadále vám i pomáhat. Mnohé vám dlužíme, obzvlášť za postarání o naši dceru,“ řekl Kvasir. Kevin dřepnul, aby mu viděl přímo do očí a odpověděl mu na to: „Kvasire, vy nám nic nedlužíte. Ani o starání o Kailu. Byla to naše povinnost, udělali bychom to pokaždé. Navíc, myslím, že teď, když jste opět všichni ve svých tělech, byste měli zůstat pohromadě.“ Nedaleko nich byl Thor, který o všem věděl už dávno.
„Oni už se rozhodli, plukovníku. Je to dlouho, co jsme o tom hovořili spolu,“ s těmito slovy přišel s Gorim k ostatním. Kaila celou dobu pozorovala Kevina a čekala na moment, který přišel během chvilky.
„Tak pojď ke mně, Kaily. U mě jste vždycky vítáni.“ Nastavil ruce a Kaila mu hnedka do nich skočila. Vzal si ji do náručí a začal ji šimrat.
„Alespoň bude o zábavu postaráno.“

O hodinu později
Kvasir, Frigga a Kaila stáli poblíž rampy u Odyssey, kde čekali na příchod Thora. Jack se mezitím přidal k posádce a vydal se dál na cestu. Na planetě byla už jen Odyssea, která čeká na příchod Markse se staronovými členy Odyssey. Kvasir s Friggou se rozloučili s Thorem, který jim slíbil jakoukoliv pomoc, jestli ji budou potřebovat. Kdykoliv mají vrátka otevřený. Po rozloučení se přidali ke Kevinovi a Kaile, kteří už na ně čekali. Když všichni nastoupili do lodi, rampa se zavřela a Odyssea se pomalu dala do pohybu směrem k SuperBráně.

End

pěkné oživení