StarGate Genesis: S02E04 – Časy se mění

[kasparova655365]

Děkuji, jsem ráda, že se líbil

[kasparova655365]

Některým lidem udělám velkou radost Psaní mě najednou začalo opět bavit ve velkým, že pátý díl už mám momentálně dopsaný Bohužel pro vás jej vydám buď ve středu nebo ve čtvrtek Už se těším na vaše reakce k dílu

[kasparova655365]

Zdravím, jak jsem slíbila, tak taky plním Dneska tu máte další díl, tak vám přeji krásné čtení
Hovoří antickou řečí

5. díl – Instinkt/Instinct

Mléčná dráha
Země – 19. června, 21:00
Poté, co všichni uslyšeli výstřel, jeden z pozemšťanů, kterého přitáhli k Jackovi, byl zastřelen před jeho očima. Jeho tělo padlo na zem a Jack nemohl nic dělat. Věděl, že jestli jim nic neřekne, začnou lidé umírat ve velkým.
„Rozmyslete si, co nám příště řeknete. Máte hodinu na rozmyšlenou, pak půjde na řadu další,“ řekl Kefflin a odešel. Jack se zavázanými rukama stál na místě a sledoval, jak muži Luciánské aliance táhnou mrtvé tělo. Jacka pak odvedli na Kefflinovu loď, kde jej zavřeli do cely.

Stigma, Atlantida – 19. července, 8:30
Je to už měsíc, co Jack viděl Luciány zastřelit pozemšťana. Právě teď generál Carterová s plukovníkem Kašparovou seděly v zasedací místnosti, kde si zřídily menší řídící stanici. Všude po místnosti byly pověšeny na zdech dotykové obrazovky, na kterých měly zobrazené všechny plány, jak lodí, tak i Atlantidy, povrchu Země a pohybu Luciánské aliance. Stále kolem Zemi létá vesmírná stanici ISS, na které jsou čtyři členové z NASA. Jelikož je to nevojenská organizace, tak na palubě jsou téměř všichni civilisté, až na jednoho, který je velitelem stanice. Byl to plukovní Ian Davidson, bývalý velitel Odyssey.
„Mohli bychom se s posádkou nějak spojit? Aniž bychom je prozradili,“ zeptala se Martina.
„Na ISS není taková technologie, kterou by nezachytili. Ne jen, že by přišli na to, že na ISS jsou naši, ale přišli by na to, kam vysílání směřuje, takže bychom tu brzy měli návštěvu,“ odpověděla Sam.
„Nemůžeme je tam ale nechat. Mají zásoby jídla na maximálně na měsíc. Nemluvně o tom, že ISS měla jít na opravu a vylepšení.“
„Nemůžeme tam nikoho vyslat, je to sebevražedná mise. Kolem Země mají své lodě, hlídají každý koutek vesmíru. Hned jak by se objevila jedna z našich lodí, hned by ji zničili. První, na co by jejich lodě určitě mířily, by byl hyperpohon.“
„A co Odyssea? Má přece maskování, jestli se nemýlím. Mohla by vystoupit z hyperprostoru u Měsíce a zbytek letu k Zemi by byla maskovaná. Hned jak by byli na dosah ISS, by je přenesli na palubu a vstoupili do hyperprostoru.“
„Musela bych mluvit s podplukovníkem Emersonem, ten teď ví, jak na tom Odyssea je. Ale ten je teď v tuto chvíli na Thétě, pomáhá dostavět Queenmary,“ odpověděla Sam a pohlédla na obrazovku, na které byla zobrazena Země, kolem které hlídkovaly lodě Luciánské aliance.

Théta – Pozemská základna na stavbu lodí, 10:00
Podplukovník Emerson se nacházel v místnosti s asgardským jádrem, který používal na získání dat z tabletu, který vzal plukovníku Marksovi z jeho kajuty. Tablet byl připojen přímo k jádru, takže s dešifrováním nebyl moc velký problém. Jakmile se dostali k datům, jádro je zobrazilo na obrazovce.
„Wow,“ vyšlo z něj, když si přečetl názvy souborů. Jeden soubor se jmenoval „Engarové“. Byla to zrovna rasa, o které mluvil Kevinův holograf. Když soubor otevřel, nemohl tomu věřit ještě více.
„Jak tohle si mám nechat jen pro sebe? No, kdybych o tom někomu řekl, tak by to asi nedopadlo dobře. Galaxie Kaliam?“ Felipe zadal do počítače název galaxie, kterou tam našel. Jádro mu pak na obrazovce zobrazilo umístění této galaxie.
„Wow. Pět let letu hyperprostorem tam? To sem asi nedávají, pokud teda nemají vyspělejší způsob cestování.“ Na chvilku přestal mluvit a pak řekl: „Připadám si tu jako cvok, který mluví sám se sebou.“ Felipe sednul na židli a opřel si hlavu o ruce. Povzdychnul a po krátkém sedění chtěl odejít za plukovníkem Ronsonem, jenže v tom mu zabránil lodní počítač.
„Planeta nalezena,“ ozvalo se z interkomu.
„Jaká zas planeta?“ divil se a přišel k jádru. Vedle něj se zobrazila ženská postava, která představovala samostatnou Queenmary.
„Jé, ahoj Queenmary. Konečně se nebudu cítit jako blázen. Teď ale k otázce, co to je za planetu?“
„Olymp, nachází se v galaxii Kaliam. Při zadání této galaxie jsem dostala za úkol vyhledat i tuto planetu a zobrazit ji vám.“
„Důvod úkolu?“
„V soukromé databázi plukovníka Markse je uvedeno, že tato planeta spojuje další planety, na kterých žijí Antikové.“
„No to mě podrž. Takže je to všechno pravda,“ řekl na to Felipe. Na chvilku se zapřemýšlel a pak řekl: „Všechno zavři, ať se k tomu jiný nedostane. Musím teď jít.“
„Ano, pane.“ Data, která byla otevřena, se zavřela a spojení s tabletem bylo přerušeno. Při odchodu si Felipe tablet vzal s sebou, aby se k němu nikdo jiný nedostal. Byl by problém, kdyby se ty informace dostaly ven na veřejnost.

Galaxie Kaliam
Olymp
Poté, co se Martin ubytoval v apartmá pro hosty, tak se začal seznamovat s obyvateli této planety. Prvně začal s kráskou u recepce. Když k ní přišel, tak něco řekl, jenže ona nic.
„Rozumíte mi?“ Nic, žádná odpověď. Martin zakňučel a pak sedl na křeslo, které se nacházelo pár metrů od ní. Sloužilo tam pro čekání, kdyby u recepce byla dlouhá fronta. Když už nevěděl, co dál, tak vytáhl z kapsy komunikátor a v seznamu vyhledal jméno Frodren. Když na něj kliknul, nic se nestalo. Žádný vyzváněcí tón, prostě nic.
„A tomu oni říkají komunikátor?“
„Ano, říkáme tomu tak. Co potřebujete?“ ozvalo se z komunikátoru. Martin se toho tak lekl, že mu párkrát komunikátor vyskočil z ruky, než ho pevně uchopil.
„Co potřebuji? Jo, už vím. Chtěl bych se zeptat, rozumí tu krom některých mé řeči, nebo tu všichni mluví jen anticky?“
„Budu vás muset zklamat, jen pár jedinců umí vaší řeč, ostatní mluví pouze svou rodnou řečí.“
„Frodrene, moc jste mě tím nepotěšil,“ řekl na to Martin. Během chvilky se tam objevil Frodren, který přišel k recepční. Martin se nadzvedl a pozoroval je. Frodren se naklonil k recepční, která se na něj usmála. Několikrát se podívala s úsměvem na Martina. Po několika prohozených vět mezi nimi kývnula souhlasně hlavou.
„Vystřídáš se se mnou?“ zavolala na dívku, která stála v chodbě, která vedla do kuchyně.
„Jistě,“ odpověděla dívka a stoupla si k recepci. Recepční s Frodrenem šli za Martinem, který se začal červenat.
„Martine, tohle je Vortensis. Vortensis, tohle je Martin Christopher,“ představil je.
„Vždyť nám teď nerozumí,“ řekl na to Martin.
„Za pomocí překladače vám rozumím, pane Christophere,“ řekla Vortensis. Martin se usmál a hned pomyslel na to, kam ji pozve. Bohužel to tam nezná tak dobře, jako ona, takže raději mlčel.
„Vortensis, moc rád vás poznávám.“
„Potěšení je na mé straně. Frodren mě požádal, abych vás tu provedla a seznámila s naší kulturou.“
„Bude mi potěšením jít s vámi,“ řekl Martin a pak přišel k Frodrenovi, které mu pošeptal do ucha: „Máte to u mě.“ Frodren se zasmál a pak zmizel.
„Zjevně nás tu chtěl nechat o samotě,“ jakmile to dopověděl, zapípal mu komunikátor. Vytáhl jej z kapsy a přečetl si zprávu, která se mu zobrazila: „Žádné flirtování.“
„Heh, to si jen myslíš,“ řekl si v duchu pro sebe a pak se otočil na Vortensis se slovy: „Půjdeme?“
„Jistě. Nejdříve bychom měli zavítat do dvou hlavních budov, které se nachází zde ve městě,“ rozhodla Vortensis a při chůzi k hlavnímu vchodu pokračovala: „V těchto budovách se nachází nejvyšší na této planetě. Cokoliv se stane na této planetě, tak to tam vědí jako první. Proto vám doporučuji, abyste se mě držel a nevyváděl nějaké lumpárny. Mohlo by se vám pak stát, že byste skončil ve vězení, kde byste si chvíli poseděl, než by dorazila Genesis s Minawarou.“
„Minawara Christopherová. Když jsem ji viděl poprvé, nevěřil jsem, že je to má a Kevinova prababička.“
„Kevinova?“ Nevěděla, o kom je řeč. Otevřela dveře a vyšli ven na ulici, kudy procházely davy lidí.
„Omlouvám se, vy to zjevně ještě nevíte. Objevil jsem se tu s Kevinem Marksem. Je to měsíc a pár dní, co jsem se dozvěděl, že je to můj bratr.“
„Páni. Takže je to pravda, potomci nejvyšších dorazili, aby převzali nadvládu,“ když to Vortensis dopověděla, Martin vyprskl a začal se dusit. Vortensis natáhla ruku a párkrát ho popleskla po zádech. Když se pořádně nadechl, pohlédl na ni a čekal vysvětlení.
„Takže tohle jste zase nevěděl vy. Omlouvám se.“
„Převzali nadvládu?“
„Vy a váš bratr jste jediní přímí potomci dvou nejmocnějších rodin Antiků. Nejstarší z vás nastoupí jako vládce.
„Takže Kevin. Je o tři roky starší, než já.“
„Ještě je ale čas. Genesis s Minawarou plánují vládnout další rok určitě.“
„To jste mě teda uklidnila. Já budu rád, až se vrátíme na naši rodnou planetu, kterou napadla Luciánská aliance.“
„Luciánská aliance?“
„Je to spolek, který se snaží získat nadvládu v galaxii. Nejdříve jsme měli problémy s Ori, teď jsou největší osina v zadku Luciáni.“
„Páni, to tam máte více nepřátelů, než my tady. My tu máme jen jednoho hlavního, Engary. Zbylé skupinky jsou maximálně jen po stovkách. Engarech jsou bohužel tisíce.“

Mléčná dráha
Stigma, 12:00
Felipe se na pravé poledne vrátil zpátky na Stigmu pořádně se nadlábnout. Než ale stihl dojít ke vchodovým dveřím, už na něj z dálky volala Sam, vedle které stála Martina. Felipe povzdychnul, a tak bez pojedení šel rovnou za nimi.
„Co pro mě tentokrát máte?“
„Chcete vyrazit k Zemi?“ zeptala se ho rovnou Sam. Felipe se jí podíval přímo do očí. Myslela to vážně, nedělala si legraci.
„Navrhuji si o tom promluvit při obědě, mám hlad jak vlk,“ navrhnul Felipe. Obě souhlasně kývly hlavou a tak všichni tři vyrazili rovnou na základnu do jídelny, kde se právě nacházeli desítky lidí. Mezi nimi tam byl Caldwell, Ellis, Kleinman, Meyersová a Cooperová. Sam, Felipe i Martina si k nim přisedli, jelikož seděli u jednoho stolu.
„Máme plán, který závisí jen na Odyssey, takže o tom musí tady rozhodnou podplukovník Emerson, jestli poletí nebo ne.“
„Poslouchám.“
„Na stanici ISS jsou čtyři lidé z NASA. Jenže brzy jim dojdou zásoby a dlouho bez jídla a vody nevydrží. Mezi nimi je i plukovník Davidson, váš předchůdce na Odyssey. Spojit se s nimi nemůžeme, jelikož bychom prozradili ne jen je, ale i naši pozici. Odyssea by vystoupila z hyperprostoru poblíž Měsíce. Ze Země ji nedokážou detekovat, jelikož ji bude Měsíc krýt. Jakmile se zamaskují, můžou letět přímo k Zemi. Rychle přenesou posádku a zmiznou pryč. Nechci riskovat další životy.“
„Jak dlouho máme na přípravu?“
„Jídlo i voda jim vydrží na dva dny,“ odpověděla tentokrát Martina.
„Tak vyrážíme hned,“ rozhodl se během chvilky Emerson. Vzal do rukou vysílačku a aktivoval ji: „Odysseo, tady Emerson. Přeneste všechny na Stigmu, nechte na lodi jen základ. Připravte se na odlet.“
„Rozkaz,“ odpověděla nazpátek Evansová.
„Jen pro jistotu,“ řekl Felipe. Sam s tím souhlasila, stejně jako on by nechtěla přijít o celou posádku.

Galaxie Kaliam
Olymp
Martin a Vortensis seděli na terase, ze které byl krásný výhled do přírody. K zděšení pro Martina se hned po nimi nacházel vodopád. Když viděla Vortensis jak se od kraje drží co nejdál, zasmála se a nabídla mu, aby si sedli dovnitř do restaurace.
„To už je bezpečnější,“ okomentoval návrat dovnitř. Oba opět sedli ke stolu, ale tentokrát hned vedle sebe. Martin z ní nemohl odtrhnout oči. Pořád ji sledoval, jak se usmívala. Vortensis oběma objednala další drink. Když je číšník přinesl, zaslechl, jak Vortensis zrovna oslovila Martina. Číšník byl tak překvapení, že pak nedával pozor, zakopl a vylil oběma drink na jejich oblečení.
„Omlouvám se, moc se omlouvám. Nedával jsem pozor, odpusťte mi.“ Číšník hned začal uklízet rozbité skleničky. Pak zavolal na mladého hocha, aby vzal hadr a pomohl mu s úklidem. Martin vstal ze židle a dřepnul k číšníkovi se slovy: „Pomohu vám.“
„To nemusíte, mladý pane. Nejvyšší by nám moc nepoděkovali, kdyby zjistili, že jejich potomek nám pomáhá.“
„Celý život jsem pomáhal na Zemi a taky v tom hodlám dál pokračovat,“ řekl mu na to Martin a kousky střepů, které sebral ze země, položil na tác, který byl na stole.
„Jinak žádný mladý pane, Martin Christopher.“ Martin natáhnul ruku. Číšník chvíli váhal, ale pak řekl: „Aigeus.“ Oba si potřásali rukou. Aigeus šel zanést střepy a kluk, který mu pomáhal, šel s hadrou za ním.
„Páni, jste větší džentlmen, než jsem původně předpokládala.“
„Tak to mě ještě pořádně neznáte. Co kdybychom se více sblížili?“ navrhnul Martin.

O několik minut později
Martin s Vortensis se muchlovali v pokoji, který se nacházel v patře nad restaurací.

Frodren procházel v nemocnici, kde právě kontroloval Kevinův stav. Když vše zkontroloval, tak se chtěl podívat za Vortensis, co vyvádí s Martinem. Za pomocích svých schopností je našel poměrně rychle. A ne jen to, zjistil i co dělají. Frodren tak rychle zmizel z nemocnice, že si toho nikdo nevšimnul.

Nahá Vortensis ležela v posteli a čekala, až se Martin vrátí z koupelny. Tou dobou, když vycházel, jim tam vtrhnul Frodren.
„Okamžitě se převlékni a vrať se do práci!“
„Vždyť se toho tolik nestalo,“ řekl na to Martin.
„Vy mlčte. Ty se obleč a běž.“
„Ale tati…?!“
„Žádné ale, běž,“ řekl a pak se otočil na Martina, „A s vámi si to ještě vyřídím.“ Když Martin zjistil, že Vortensis je Frodrenova dcera, tak cítil ještě větší malér, než je teď.
„Frodrene, já…“
„Co? Udělal byste to, kdybyste věděl, že je to má dcera?“ Martin pomlčel, protože dobře věděl, že Frodren ví, že se mu zalíbila už od začátku.
„Vidíte. Vy se také oblékněte. Genesis s Minawarou vás chtějí přemístit na jinou planetu, kde budete ve všech směrech v bezpečí.“
„Tati! Nemůžu být do smrti sama!“ zakřičela Vortensis a při odchodu třískla dveřmi.
„Vortensis,“ zavolal na ni táta.
„Do smrti sama? Kolik jste kvůli ní odehnal kluků?“
„To vás nemusí zajímat,“ odpověděl Frodren a vydal se za dcerou. Martin rychle na sebe hodil oblečení a vydal se hned za nimi.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, 16:25
Felipe se základní posádkou letěli k Zemi zachránit několik dalších lidí. Právě teď Felipe se Sharon a kapitánem Robertem Hemsworthem seděli v zasedací místnosti, kde probírali záchranu svých lidí.
„Nechci nic říkat, ale můj instinkt říká, že tam na nás budou čekat s plnou parádou. A jakmile se objevíme, tak se do nás pustí,“ řekl Hemsworth.
„Očekávat nás budou na sto procent. Ale nemusí zrovna vědět, kde jsme. Jak říkala Carterová, pokud vystoupíme u Měsíce a hned se zamaskujeme, neobjeví nás. Budeme mít tak šanci na záchranu ne jen členů ISS, ale také bychom mohli přenést několik lidí z povrchu planety. Je nás tu teď jen patnáct, takže bychom mohli přenést na palubu kolem pět set až šest set lidí. Jen tak odhaduji. Podpora života by měla vydržet až na Stigmu a s aktivovaným jádrem si myslím, že recyklaci vzduchu urychlíme.“
„Kam je chcete všechny přenést?“ zajímalo Evansovou.
„Dvě sta lidí rozdělíme po hangárech a zbytek do velkých místnostech. Jídelna, tělocvična a další takové místnosti. Máme jich tu poměrně dost.“
„Doporučovala bych prvně zaměřit ty, co mají lokátory. Určitě jich na Zemi bude hodně. Zbylé bych přenesla ty, co se nachází poblíž Luciánské aliance. Jen tu je jeden problém. Jak je rozeznáme od našich?“ zeptala se opět Evansová.
„Jak víme, naživu zůstali jen lidi s antickým genem. Takže by neměl problém je zaměřit. Luciáni nemají antický gen.“
„To by šlo. Rozhodně navrhuji přenést na palubu prvně lidi s lokátory a pak ty, co kteří jsou poblíž Luciánů. Rozhodně nebudou mít všech milión a půl pohromadě. To znamená, jestli se nám to povede, můžeme to udělat znovu.“
„Přesně. Jdeme na to?“
„S radostí. Mile ráda pomůžu nakopat jim zadky, pane,“ odpověděla Evansová. Všichni tři se v místnosti usmáli a vydali se pomalu na můstek. Blížil se totiž čas výstupu z hyperprostoru.

Prostor, poblíž Měsíce
Odyssea vystoupila z hyperprostoru hned u Měsíce. Netrvalo ani pět vteřin a už byla zamaskována.

Stigma, Atlantida
Sam s Martinou stály v operačním, kde sledovaly pomoci dálkových senzorů postup Odyssey. Na obrazovce jim zmizeli hned, jak vystoupili z hyperprostoru a zamaskovali se.
„Doufám, že děláme dobře,“ řekla na to Sam.

Prostor, Země, 16:40
Zamaskovaná Odyssea letěla podsvětelnými motory k Zemi, kolem které hlídkovalo deset lodí Luciánské aliance.
Felipe stál v přední části můstku, odkud sledoval Zemi. Když zahlédl ISS obíhající Zemi, pohlédl na Evansovou sedící u pilotní konzole.
„Zaznamenávám čtyři známky života.“
„Přeneste je na můstek.“
„Ano, pane,“ odpověděl tentokrát Hemsworth. Po zaměření posádky na ISS je přenesl rovnou na můstek před Emersona. Tři ze čtyř nevěděli, kde jsou, ale plukovník Davidson je ujistil, že jsou v bezpečí.
„Jaká je situace?“
„Všichni, co přežili, jsou na Stigmě. Pár lidí se pohřešuje. Teď máme za úkol zachránit zbytek.“
„Kolik jich můžeme přenést?“ zeptal se rovnou.
„Kolem šesti set lidí. Budeme hodně rychle spěchat na Stigmu, aby nám vydržela podpora.“
„Určitě si toho všimnou, že několik set lidí najednou zmizelo. Nebudeme to moc zopakovat znovu. Rozmístí lodě i kolem ostatních planet a budeme v háji.“
„S tím taky počítáme, ale nemůžeme je tam jen tak nechat. Musíme něco udělat, nemůžeme jen tak přihlížet.“
„Na dosah transportérů! Mám tu dvacet lokátorů, mezi nimi je generál O’Neill,“ oznámil Hemsworth.
„Jeho přeneste na můstek, zbytek do jídelny. Evansová, vy zaměřte ty, u kterých jsou Luciáni a transportujte je do hangárů.“
„Připraveni,“ zaznělo od obou.
„Přeneste je!“ rozkázal Felipe.

První stovka lidí se objevila v prvním hangáru, další stovka ve druhém. Postupně další se objevovali v tělocvičnách a ve volných prostorech. V jídelně se objevilo devatenáct lidí, co měli podkožní lokátory.

Generál O’Neill se objevil na můstku. Jenže než stihl něco říci, svalil se na zem. Viděl jen slabé záblesky toho, co se dělo kolem něj.
„Generále?!“ oba vyšší důstojníci k němu okamžitě vyběhli. Dřepli k němu a otočili ho na záda.
„Do háje,“ řekl Felipe, když zahlédl střelnou ránu v hrudníku.
„Evansová, vstupte do hyperprostoru a to co nejrychleji. Musíme na Stigmu!“ zakřičel Felipe.

Odyssea se demaskovala a hned vletěla do hyperprostoru.

Hyperprostor, Odyssey
Felipe držel ruce na ráně, ze které tekla hodně krev. Lékařský tým byl na cestě. Během chvilky tam vtrhli i s nosítky, na který generála položili. Hned si to s ním namířili na operační sál.
„Do háje!“ Felipe chtěl do něčeho praštit, ale zrovna neměl po ruce nic, čemu by neublížil.

Galaxie Kaliam
Genesis, 17:00
Genesis s Minawarou se vrátily na svou domovskou planetu, kde si to hned namířily do paláce. Když dorazily k hlavním dveřím, dva jejich poddaní jim otevřeli dveře. Obě vstoupily dovnitř a dveře za nimi zavřeli. Minawara se protáhla a sedla na gauč, který se nacházel pod schodištěm, které se nacházelo hned naproti hlavnímu vchodu.
„Tak co, povíme jim to?“ zeptala se Genesis.
„Pořád znáš mou odpověď.“ Obě zaslechly, jak se najednou otevřely dveře v horním patře. Minawara pohlédla nahoru a zahlédla Charleen Christopherovou, kdysi Marksovou. Po zavření dveří silně zazívala a vydala se po schodech dolů. Když viděla povznesené bytosti, řekla: „Omlouvám se. Netušila jsem, že jste tu.“
„Před chvílí jsme se vrátili,“ řekla Genesis.
„Jaké to bylo na Olympu?“ zeptala se a stoupla si k Genesis.
„Pořád to samý. Naštěstí se Engaři drží zpátky,“ odpověděla tentokrát Minawara, která se rozvalila po gauči.
„Brzy tu ale budeme mít návštěvu. Měli bychom připravit pro ně pokoje,“ oznámila Genesis. Minawara to postřehla a vražedným pohledem se podívala na Genesis.
„Jistě, zařídím to. Kdo má přijít?“ zeptala se.
„Jestli jí to řekneš, bude zle,“ řekla telepaticky Minawara. Genesis se usmála a řekla: „Rodina.“ Charleen se usmála a vydala se do kuchyně. Minawara vstala a přišla k Genesis.
„Vůbec jí nenapadlo, že by se jednalo o její syny,“ řekla Minawara.
„Měli bychom to říci Martinovi. Ať se na to připraví.“
„Připraví? Na co?“
„No rozhodně to shledání bude něco. Už to vidím,“ řekla Genesis.

Mléčná dráha
Hyperprostor, Odyssey, 18:35
Podplukovník Emerson s plukovníkem Davidsonem seděli na chodbě na zemi před operačním sálem, kde operovali generála O’Neilla. Po skoro dvouhodinovém čekání se otevřely dveře a nimi prošel hlavní lékař. Felipe s Ianem hned vstali a čekali, co jim řekne.
„Dělali jsme vše, co jsme mohli. Zemřel na následky zraněn. Je mi to líto,“ oznámil jim zarmucující zprávu. Felipe se naštval a praštil rukou do zdi.
„Sakra!“ zakřičel. Ian věděl, že Felipe nemá rád takové zprávy od smrti táty.
„Tohle jim neprojde. Nikdy,“ s těmito slovy se vydal chodbou na můstek.

Když dorazil na můstek, Evansová vstala od konzole a čekala, co řekne. Místo toho, aby něco řekl, tak zavrtěl hlavou. Sharon si zakryla rukou ústa a zdrceně sedla zpátky do křesla.
„Můj bože.“
„Hemsworthe, spojte nás se Stigmou.“
„Ano, pane,“ odpověděl smutně. Po zmáčknutí několika tlačítek se spojili s generálem Carterovou, která byla na Atlantidě.
„Generál O’Neill zemřel na následky zranění,“ oznámil Felipe, když se aktivovala boční obrazovka. Viděl sem, jak jí vyhrkly slzy, když jí to pověděl. Na dálku ji nemohl nějak uklidnit, proto se toho ujala Martina. Nejdříve pohlédla na obrazovku a pak na Sam, která sedla na židli. Felipe věděl, že pro ni to bude nejtěžší chvilka života, stejně jako když jí zemřela celá rodina, proto pohlédl kapitána, který spojení přerušil.

Země, Kefflinova mateřská loď
Kefflin naštvaně pochodoval na můstku lodi. Chtěl vysvětlení, jak někdo mohl generála O’Neilla transportovat na dálku spolu s některými dalšími obyvateli této planety. Ten, kdo sledoval senzory, vykročil vpřed a vysvětlil mu, že senzory zachytily plavidlo pozemšťanů, jak vstupuje do hyperprostoru. Nedokázal mu ale říci, jak se sem dostalo.

Galaxie Kaliam
Ares, 20. července, 8:00
Karina seděla poblíž brány v trávě opřená o strom. Byla unavená, chtělo se jí spát, jenže nemohla. Musela jít hledat lidi, kteří tu žijí. Nemusela ani dlouho hledat, když vstala a vydala se k malé cestičce, potkala menší skupinku, která se právě chystala k bráně. Když zahlédli neznámou ženu, jeden z nich vykročil vpřed a zeptal se mladé ženy: „Kdo jste?“
„Ano!“ vykřikla Karina a spokojeně sedla zpátky na trávník. Skupina lidí ji nechápala, sledovali ji, jak ze sedu změnila pozici na lehnutí na záda.
„Konečně jsem vás našla,“ řekla s úlevou.
„Mohu se vás ještě jednou zeptat, kdo jste?“ zeptal se mladík. Karina nejdříve sedla a pak vstal, než odpověděla: „Jmenuji se Karina Thracenová. Hledám svou rodinu.“ Když se všem představili, všichni se začali poohlížet po ostatních. Nikdo z nich netušil, že by k nim zavítal potomek od Thracenů. Je zde na planetě známo, že potomek Thracenů žije v Mléčné dráze na Zemi, odkud tito lidé pochází.
„Pojďte s námi. Ubytujeme vás a dáme vás do pořádku. Vypadáte, jako byste nespala dlouhé dny.“
„To taky že ano. A mockrát vám děkuji,“ řekla Karina a vydala se s ostatními do jejich vesnice.

Konec

vynikající díl

[kasparova655365]

Děkuji, jsem ráda, že ti nevadí smrt O'Neilla

potom co provedla Andoriel se spoustou postav mě smrt O'Neilla tak nevadila ale samozřejmě jeho smrt opláču

[kasparova655365]

No rozhodně tu nikdo nemá na St0rmíka a další, coby rádoby všechny zabíjí

to máš pravdu

[Aiwendill]

celkom pekná kapitola. Skladám klobúk, pretože sa mi to páčilo...

[kasparova655365]

Děkuji mockrát, jsem ráda, že se líbil se až červenám

Zajímavé

[kasparova655365]

Tohle je teprve začátek, zajímavější to teprve bude

[kasparova655365]

Zdravím všechny, do obsahu jsem přidala názvy dílů první série Někteří si už všimli, hlavně ti, co čtou SG Ships, že název ukazuje na to, co se bude dít v dílu Musím vás v některých případech zklamat, teď už tomu tak nebude a musím říci, máte se na co těšit

Jinak stav dalšího dílu je takový, že bych ho do týdne mohla vydat


Mějte se krásně

jupí

jak to vypadá s dalším dílem?

[kasparova655365]

Už to bude, už jen 1-2 stránky napsat a máte ho tu

[kasparova655365]

Zdravím všechny,
jak jsem slíbila, tak tu máte nový díl Sice krapet pozdě, zacož se omlouvám Ale máte ho tu

Hovoří antickou řečí

6. díl – Tajemství nového světa/Secret of the new world

Galaxie Kaliam
Ares, 27. srpna, 8:00
Dny od Karininého příchodu rychle utíkali. Na Aresu byla už měsíc a sedm dní. Místní obyvatelé se o ni starali, jako kdyby patřila do jejich rodin. Právě teď ležela v posteli přikrytá peřinou. Nikdo jiný v ložnici nebyl, a tak mohla v klidu spát. Jak už bylo na Aresu zvyknuto, všichni se budí podle zakokrhání kohouta. Když zakokrhal, Karin se pořádně protáhla a spokojeně vyskočila z postele, jelikož je den, kdy na planetu chodí někteří Antikové, aby se podívali, jak se jim daří.
Poté, co se Karina upravila a navlékla se do šatů, které jí darovali, vydala se do kuchyně, kde pro ni starosta vesnice připravil velkou pochoutku.
„Přeji krásné ráno,“ pozdravil ji jako první starosta.
„Dobré ráno, Manite,“ pozdravila jej také a přisedla si ke stolu.
„Za dvě hodiny, podle plánu, by se tu měli objevit nejvyšší, snad budou mít radost, že jste tu.“
„To určitě ano, ale v první řadě budou hlavně překvapeni. Doufám, že mezi nimi bude i táta, dlouho jsem ho už neviděla. Dokonce ani na mé svatbě nebyl.“
„Určitě i váš manžel má o vás starosti. Je to dlouhá doba, co jste se neviděli.“
„Doufám, že se mu nic nestalo,“ řekla na to Karina a pustila se do snídaně.

Domiacea
Poté, co jak Martina, tak i Kevina přemístili na jinou planetu, Frodren je stále doprovázel, jelikož Kevin stále byl v kómatu, a tak se o něj musel starat. Vortensis i přes zákaz Frodrena jej doprovázela, jelikož se chtěla více seznámit s Martinem. Když v tuto chvíli byl poblíž Martina jen Frodren, pomalým krokem se k němu přiblížil se slovy: „Chtěl bych se vám omluvit. Ale měl byste dát za pravdu Vortensis. Do smrti nemůže být sama. Většinou jsou to právě ženy, kteří chtějí založit rodinu. Ale jinak vás chápu, jako otec máte o ni starost. Já takové štěstí neměl, já rodiče moc neznám. Nevím, jak je na tom Kevin, jestli je znal, nebo ne.“
„Určitě vám to poví, až se probudí.“
„Je to už dlouho, co je takhlenc. Vím, že je to ode mě hloupí, ale má vůbec nějakou šanci na probuzení?“
„Mozek poškozený není, takže ano. Má velkou šanci, jen to chce čas.“

Po přemístění nechali Kevina opět převést do nemocnice, kde se o něj starají. V pokoji, kde ležel, nikdo krom něj nebyl. Trvalo jen chvilku, než pohnul rukama. Hned poté pomalu otevřel víčka očí. Chvilka viděl rozmazaně, ale dokázal posoudit, že je pořád naživu. Kvůli dýchací trubici nemohl mluvit, a tak oddělal z prstu snímač tepu, které informace hned přenášel na obrazovku a Frodrenovi do kapesního přístroje. Když jej oddělal, přístroje začala děsivě pípat, že by si Kevin nejraději zacpal uši, aby nic neslyšel.

Když Frodrenovi zapípal v kapse přístroj, rychle projel očima informace. Martin nevěděl, co se děje, jelikož Frodren zmizel hodně rychle.

Když Frodren dorazil ke Kevinovi, Kevin na něj zamával rukou. Čekal totiž to nejhorší, ale nakonec se mu ulevilo, když viděl, že nabyl vědomí.
„Vy máte teda dobré nápady, jak upoutat něčí pozornost. Hned vám tu trubici oddělám,“ řekl Frodren a hned začal s prací. Poté, co mu oddělal z úst trubici, chvíli kašlal, než se napil brčkem vody.
„Wow,“ vyšlo z Kevina, málem mu nebylo rozumět, ale pak si odkašlal ještě jednou a už to bylo lepší.
„Kde je Martin? A co Karina, našli jste ji?“
„Váš bratr je momentálně u paláce. Přemístili jsme vás na jinou planetu.“
„A co Karina?“
„Tu jsme ještě nenašli. Předpokládáme, že je někde na území Engarů.“
„Sakra. Jestli ji dostali, vychovají naši dceru dle jejich a pak ji použijí proti nám.“
„Nebojte, Genesis s Minawarou se připravují na okamžitý útok, kdyby vyšlo najevo, že je zajali. Ale teď byste spíše měl něco povědět svému bratrovi.“
„Já vím, držel jsem před Martinem vše v tajnosti pro jeho dobro. A hlavně jsem sem nikdy nechtěl, už jen kvůli rodičům, jak se zachovali, když mi tenkrát bylo šest let.“
„Přivedu vám sem bratra, ať si můžete popovídat.“
„Děkuji,“ odpověděl Kevin. Frodren opět zmizel a nechal tak Kevina samotného.

Frodren se objevil u Martina, který pochodoval po cestičce k paláci z jedné strany na druhou. Když ho Martin zahlédl, rychle se vydal k němu. Hned, na co se ho zeptal, bylo: „Stalo se něco? Je Kevin v pořádku?“
„Váš bratr je v pořádku. Před chvílí si nám pohrál s přístroji. Chtěl by s vámi mluvit,“ odpověděl Frodren. Než cokoliv dalšího mohl říci, Martin se rozeběhl do místní nemocnice, kde ležel Kevin.
„Kdybyste počkal, tak bych vás tam dostal rychleji!“ zakřičel na něj. Martin se zastavil a počkal, až Frodren k němu přijde. Dotkl se jeho ramena a najednou oba zmizeli.

Frodren i s Martinem se objevili v pokoji, kde ležel Kevin. Kevin se podíval na Frodrena a požádal ho, aby je nechal o samotě. Frodren tak učinil a nechal oba dva si promluvit. Kevin nevěděl, kde prvně začít, a tak nejprve požádal bratra, aby si sedl na židli, že to bude dlouhé povídání.
„My dva jsme teda bráchové?“ zeptal se jako první Martin.
„Ano, jsme. Charleen a Kirby Christopherovi jsou i moji rodiče. Byl jsem vlastně jejich první syn.“
„Co se stalo?“
„Když mi bylo šest let, zjistil jsem, co naši rodiče jsou doopravdy. Netušili, že jejich rozhovor zaslechnu a budu si ho hodně dobře pamatovat. Tenkrát mluvili s jednou ženou, která jim řekla budoucnost. Když jsem to slyšel, řekl jsem si, co je to za blbost. Hned ten den mě pak strčili do dětského domova, odkud mě pak vyzvedli Aimen a Oden Marksovi, rodiče naší matky. Věděli, že to co udělali, bylo od nich nezodpovědné, a tak si mě vzali do opatrovnictví a změnili mi i příjmení na jejich. Doposud jsem jim za to vděčný, jinak nevím, jak bych na tom teď ve skutečnosti byl. Důvodem toho všeho je, že jsem si nějakým způsobem sebral možnost ovládat tvé schopnosti.“
„Schopnosti?“ Martin byl totálně vedle, když mu to Kevin pověděl. Kevin se tak rozhodl, že mu ukáže názornou ukázku využití jeho schopností. Prstem ukázal na přístroj, který mu kontroloval životní stav, a po malém mávnutí se najednou vypnul.
„Asi takhlenc. Podědili jsme trochu ve větším schopnosti Antiků,“ když to dopověděl, podíval se na Martina, kterému málem vypadly oči z důlků.
„A hodlals mi to někdy říci?“
„S Karinou jsme se shodli na tom, že to tak bude lepší. Nikdo by o ničem nevěděl a žili bychom si dál tak jak doposud. To, že jsme se sem dostali, se vše změnilo.“

Ares, 10:00
Karina s Manitem stáli u zadávacího panelu brány, u kterého čekali na příchod nejvyšších. Když se brána aktivovala, oba dva přišli blíže k bráně, aby přivítali Povznesené. Jako první z brány vyšli strážní, hned za nimi šli nejvyšší. Když Karina zahlédla mezi nimi svého táty, hned se za ním rozběhla.
„Tati!“ zavolala na něj. Samuel Thracen se kolem sebe rozhlížel, až zahlédl svou holčičku.
„Karino? Co tu děláš?“ Hned za ní přišel a objal ji. Pak se na ni podíval a zjistil, že je těhotná.
„Nechtěla bys mi něco říci?“
„Tati, na tohle máme spoustu času. Víš, kde je Kevin s Martinem?“
„Kevin Marks a Martin Christopher?“
„Ano, ty dva myslím. Jsou v pořádku?“ zajímalo ji. Samuel se zatvářil poněkud smutně, jelikož zpráva o Kevinově probuzení se ještě k němu nedostala, takže nevěděl, že už je na to lépe.
„Tati?!“
„Martin je v pořádku. Ale Kevin ne.“ Karině vyhrkly slzy z očí. Otevřela pusu, před kterou měla ruku. Nemohla uvěřit, co jí právě táta pověděl.
„Chci ho vidět, hned.“ Samuel poslal všechny s Manitem do vesnice, on i s Karinou pak po zadání adresy vešli do brány.

Domiacea, 10:15
Kevin sledoval Martina, který vedle něj seděl na židli. Vše pro něj bylo nové a tak mu Kevin dával čas, aby vše přijal. Věděl, že to udělal pro jeho dobro, ale vůbec netušil, že je součástí něčeho tak velkého.
„No, alespoň jsem dostal odpovědi na nějaké otázky, který jsem si říkal celý život,“ promluvil po chvilce ticha Martin. Na dveře z druhé strany zaklepal Frodren. Po vstoupení do místnosti Martin vstal židle a pohlédl na něj. V rukou držel malou skleněnou nádobu, ve které měl gel zelené barvy.
„Kevine?“ promluvil na něj.
„Ano, Frodrene?“
„Karina je naživu. Podařilo se jí dostat se na Ares a spojit se tam se svou rodinou, která tam chodí na návštěvu,“ odpověděl. Kevin během chvilky, sice s menší bolestí, sednul.
„Chci ji vidět,“ řekl Kevin a chtěl co nejrychleji vstát z lůžka, jenže Frodren ho zastavil.
„Chvíli počkejte, nejdříve vám dám toto na břicho,“ poukázal na skleněnou nádobu.
„Co to je?“ zeptal se Martin místo Kevina.
„Je to gel, který zpevní po jeho nanesení určitou část. V Kevinovém případě znehybní rány na jeho břiše,“ vysvětlil mu to. Když viděl, jak Kevin spěchá, aby co nejrychleji viděl Karinu, tak mu rychle vyhrnul triko a nanesl mu gen na místo, kde ho trefila kulka a kde byl zabodnut nůž.

O 10 minut později
Karina s doprovodem svého táty a stráží šli po kamenné cestě, která vedla k paláci. Ze všech nejvíce spěchala za Kevinem. Když ho v dálce zahlédla, jak pomalu jde se svým bratrem, kterého podepíral, směrem k nim, rychle se za nim rozběhla.
„Kevine!“ zavolala na něj. Kevin na opírání o někoho zrovna nebyl, a tak se Martina pustil a zrychlenější chůzí mířil ke Karině, která během několika vteřin přiběhla k němu. Oba se rychle obejmuli. Kevin pak prohlédl Karinu, jestli je v pořádku. Až na pár tržných ran byla v pořádku. Martin s ostatními je sledovali. Když se oba pokontrolovali, jestli je všechno v pořádku, obrátili se na ostatní.
„Děkujeme, všichni tři,“ řekla Karina za Kevina, nenarozenou dcerku a za sebe. Když Frodren k nim dorazil, navrhnul, aby se všichni vrátili zpátky do domu, aby Karinu prohlédli, jestli je celá v pořádku spolu s nenarozenou dcerkou.

Když se všichni vrátili do domu s doprovodem Samuela Thracena a strážců, Frodren si vypůjčil Karinu a vzal si ji s sebou do nemocnice, aby ji prohlédl. Mezitím Martin přivezl Kevina na vozíku do jeho pokoje v paláci, kde bude s Karinou, až se vrátí. Kevina vůbec výzdoba nepřekvapovala, vypadalo to jako na Zemi. Později vyšlo z Martina, že to byl on, kdo tu pozměnil výzdobu. Kevin se tomu zachechtel. Nečekal by, že si Martin tak rychle zvykne na nové místo.
„Když tu jsme ještě tak sami, co myslíš, jak je na tom Země?“ zeptal se Martin.
„Vůbec netuším. Ale podle toho, co jsme viděli, než jsme vstoupili do brány, bude na tom špatně. Jakmile to půjde, tak se pokusím nějak dostat zpátky do Mléčné dráhy. Luciánské alianci jen tak nenechám zničit náš domov,“ odpověděl sedící Kevin na posteli přikrytý peřinou.
„Souhlasím. Měli bychom se tam vrátit, jak jen to půjde,“ když to Martin dopověděl, dveře do velké ložnice se otevřeli. Jako první prošla dveřmi stráž, která otevřela dveře. Hned po nich je následovala Karina s Frodrenem.
„Vše v pořádku?“ zeptal se hned Kevin. Karina přiběhla ke Kevinovi, lehla k němu pod peřinu a odpověděla: „Dcerka je v pořádku a já taky, až na to, že mám hlad jako vlk.“
„Nebojte se, nechal jsem vám připravit oběd. Do půl hodiny byste ho tu měli mít,“ oznámil Frodren.
„Děkujeme, Frodrene. Mohl bych ještě o něco poprosit?“ zeptal se Kevin. Frodren přišel k němu blíže a Kevin mu něco pošeptal do ucha. Oba se usmáli a Frodren pak odešel z ložnice stejně jako strážní.

Mléčná dráha
Země, 14:00
Poté, co pozemšťané přenesli na Odysseu několik stovek lidí k sobě na palubu, Kefflin se naštval a rozkázal všechny přeživší obyvatelé Země shromáždit na jednom místě. Nejvíce byl naštván tím, že mu generál O’Neill neřekl hesla do Pentagonu, Oblasti 51 a do Ships Command. Solek se svými muži letěli do Evropy, kde se nacházelo přes tři sta tisíc lidí.

Několik stovek lidí se seskupilo a našlo si úkryt v podzemí. Další lidé zmateně pobíhali po skoro téměř prázdných městech nebo vesnicích.

Stigma, 15:25
Přeživší, které dopravila Odyssea na Stigmu, byli ubytování do jednotlivých pokojů. Bohužel Stigma nebyla stavěna na tolik lidí a tak někteří museli být ubytováni na Atlantidě.

Právě teď se všichni přeživší nacházeli v jedné postavěné budově, která je velká jako O2 aréna v Praze. Všichni museli stát, jelikož budova byla nedávno zhotovena. Na vyvýšeném pódiu stáli plukovník Jean Greyová, plukovník Martina Kašparová a podplukovník Felipe Emerson. Měla tam být také brigádní generál Samantha Carterová, jenže ta po ztrátě poručíka generála Jonathana Jacka O’Neilla truchlila na Hammondovi v její kajutě, kde ji nikdo nevyrušoval. Všichni tři viděli, jak jsou všichni přeživší zmetení, a tak je požádali o uklidnění, jelikož se jim chystají vše vysvětlit. V tuto chvíli nemuseli řešit jazykovou bariéru, jelikož všichni tito lidé pochází ze Spojených Států Amerických.
„Před mnoha miliony lety existovala rasa zvaná Antikové,“ začala Jean, „Tato rasa vytvořila síť Hvězdných bran v naší i jiných galaxiích k volnému cestování mezi svými světy. V roce 1928 byla nalezena brána v Egyptě v Gize. Dlouho byla brána v nečinnosti, nevěděli jsme jak ji použít. Jenže v roce 1994 se nám ji podařilo aktivovat a pomocí brány projít na jiný svět. Po ukončení mise na planetě bylo rozhodnuto, že se brána nadále nebude používat a bude střežena v Cheyenne Mountain. Po třech letech se brána aktivovala a na základnu přišli lidé, kteří jsou ovládáni Goa’uldy, které mají omotané kolem páteře na krku. Byli to nepřátelé, se kterými jsme se setkali při mnoha bitvách. Po několika letech se nám podařilo jim vzdorovat a nakonec jsme nad nimi vyhráli. Jenže nebyli to jediní nepřátelé v naší galaxii. Jsou tu další, kteří touží po moci. Mezi nimi patří Luciánská aliance, která má na svědomí smrt našich lidí na Zemi. Pokoušeli jsme se jim ubránit, ale po několika hodinovém boji byly naše dvě lodě zničeny. Další naše dvě lodě se blížily k explozi a tak ustoupili. Země podlehla tak nepřátelům.“ Po těchto slovech se ozývaly samé hlasy lidí, kteří se právě teď dozvěděli něco nového. Felipe věděl, jak se někteří cítí, a tak předstoupil a řekl: „Vím, jak se všichni cítíte. Je to pro vás nové. Tito lidé mi před několika lety zabili tátu při záchraně lodi, které teď velím. Ztráta je to velká a teď jsem tu sám bez rodiny. Věřím, že to všichni zvládneme, že se opět vrátíme domů. Nebude to už ten domov, který jsme znali. Ale rozhodně se nevzdáme, budeme se snažit, abychom Luciánskou alianci dostali pryč ze Země a my se tam tak mohli vrátit.“ Po těchto slovech byli tentokrát všichni potichu. Pro všechny tři se stalo něco, co by nikdo nečekal. Lidé se rozhodli, že se k nim přidají a budou bojovat jako celek. Když se tak všichni shodli, Jean svolala všechny vedoucí, aby si rozdělili lidi do týmů a začali je cvičit. Ti, co měli s sebou děti, tak je zavedli do nově vytvořené školky nebo školy. Felipe pak s Martinou šli na Atlantidu, kde si chtějí promyslet další plán na záchranu dalších lidí.
„Když na mě počkáte pět minut, půjdu taky,“ zavolala na ně Jean, když viděla, jak odchází.
„Jistě, ale rychle,“ odpověděla na to Martina.

Stigma, Hammond, 17:00
Sam seděla na gauči a dívala se před sebe na zeď, na které vysely fotky jejich přátel. Mezi nimi tam byl Jack O’Neill, nad kterým právě truchlila. Tento den je pro ni nejtěžší, jelikož se bude konat jeho pohřeb.

Daniel, Vala, Cameron i Teal’c právě teď procházeli chodbami Hammonda. Všichni čtyři byli oblečeni v černém. Když dorazili před kajutu Sam, otevřely se dveře, za kterými stála. Chvíli tam v tuchu stáli, až pak Cameron řekl: „Měli bychom už jít.“ Sam souhlasně kývla hlavou a zavřela za sebou dveře, pak vyrazila s ostatními do transportní místnosti, odkud je přenesli do místního hřbitova.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 17:45
Poté, co se Karina objevila a Kevin se probudili, se svět Antiků poměrně rychle změnil. Genesis s Minawarou začaly úřadovat ve velkým. Jako první chtěly obě zajistit všem třem ochranu a bydlení, ve kterým budou žít dle svého. Po chvilce hledaní vhodné místa pro ně, se Genesis zarazila a obrátila se na Minawaru, která seděla za svým pracovním stolem.
„A co když se budou chtít vrátit domů?“
„Tady je teď jejich domov.“
„Ty to ale nechápeš. Narodili se a vyrůstali na Zemi. To je pro ně domov. Tady v Kaliamu ne.“
„Ale zjevně zapomínáš na to, že my jsme jejich rodina,“ řekla na to Minawara a vstala od stolu.
„No, myslím, že Kevin s Martinem moc rádi slovo „rodina“ neslýchávají. Snad si nezapomněla, co jim rodiče udělali. Nebo jsi změnila názor a řekneme jim, že jejich synové jsou tu mezi námi?“
„To se opovaž.“
„Tak vidíš. Měli bychom se jich zeptat, co chtějí. Jestli tu chtějí s námi zůstat nebo se vrátit domů,“ taková byla její slova, než opustila pracovnu.

Mléčná dráha
Stigma
Všichni vojáci, vědci i doktoři stáli v černém u hrobu, ve kterém byl pochován poručík generál Jonathan Jack O’Neill. Právě v tuto chvíli pokládali květiny na trávník před náhrobek. Postupně všichni odcházeli, jen Sam s Danielem, Teal’cem a Cameronem tam zůstali stát. Při pohledu na náhrobek se Sam zachechtala a utřela si tekoucí slzy.

Jonathan Jack O’Neil
* 20. října 1952
† 19. července 2014
Jsem O’Neill se dvěma L.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 18:30
Kevin s Karinou spali v posteli. Oba byli pořád po kontrolou, jelikož je to necelý den, co se teprve Kevin probudil z kómatu a Karina se našla i s nenarozeným mimčem. Karina měla termín porodu už před týdnem a tak si obzvlášť dávají lékaři pozor. V pokoji byla tma, jelikož záclony zakrývaly svit slunce do pokoje. Po hodinovém spánku se Karina probudila. Otevřela oči a ruce položila na bříško. Pár vteřin se nehnula, pak najednou zasyčela. Odkryla peřinu a posadila se. Tím, jak se zavrtěla na posteli, probudila Kevina. Pohlédl na ni a hned se jí zeptal: „Je vše v pořádku?“
„Zjevně se nám dneska narodí dcerka,“ odpověděla s úsměvem Karina.
„Teď?“
„Ti dám teď.“
„Eh, promiň,“ omluvil se Kevin a rychle vzal do rukou antický komunikátor. Během chvilky po zmáčknutí několika tlačítek se objevil v místnosti Frodren s ostatními zdravotníky.
„Stalo se něco?“ přiběhl Frodren k jejich posteli.
„Krom normálního doktora jste i porodník? Jeden by se tu hodil,“ odpověděla Karina.
„Máte bolesti?“
„Proč se tak všichni divíte? Kevin se mě ptal, jestli teď. Jasně že teď, dokonce mám pár dní po termínu,“ odpověděla Karina a hned na to následovalo zasyčení.
„Omlouvám se, hned to bude,“ řekl Frodren a dotkl se Kariny. Během chvilky i s ní zmizel. Ostatní zdravotníci zmizeli hned po nich. Kevin povzdychnul a za pomocí berle vstal na nohy. V pyžamu si to namířil pomalu ke dveřím, které byly zavřené. Když je otevřel, hned za nimi v rozích stála stráž.
„Pane. Měl byste odpočívat,“ řekla Vortensis, která slíbila tátovi, že první noc bude hlídat Kevina i Karinu.
„To je v pořádku. Nechtěl bych přijít o narození dcerky,“ odpověděl na to Kevin. Vortensis se usmála a nabídla mu pomoc. Pomalu se vydali k transportérům, jeden z nich vede přímo do nemocnice.

Mléčná dráha
Prostor, Stigma, Odyssey
Podplukovník Emerson seděl ve velitelském křesle na můstku, kde to poslední dobou vylidněný. Nacházel se tam pouze základ. Velitel, dva důstojníci u konzol a další dva u skleněné mapy. Felipe, Sharon a Robert po sobě koukali.
„Co uděláme?“ zeptal se po dlouhém tichu Robert.
„Vyrazíme znovu. Teď sice nemůžeme, jelikož by o nás věděli a byli by připraveni,“ odpověděl Felipe.
„Nenecháme už nikoho zemřít,“ řekla Sharon. Felipe i Robert s ní souhlasili. Už nikoho nechtějí ztratit. Major Evansová pak pohlédla na konzoli a oznámila: „Atlantida hlásí, že je první město hotové. Můžou tam přesouvat lidi.“
„Jak je vůbec velké?“ zajímalo kapitána Hemswortha.
„Třicet kilometrů čtverečního. Kdyby to bylo o pár kilometrů méně, tak by to spíše byla obec,“ odpověděl podplukovník Emerson.
„Wow. Tak alespoň, že jsme pokročili,“ řekl na to kapitán.
„No, měli bychom se dát do práce,“ ukončil tuto debatu Felipe a vstal z velitelského křesla.

Galaxie Kaliam
Domiacea, 21:00
Kevin s Vortensis seděli na chodbě před místností, kde právě Karina rodila. Dveře byly zvukotěsné, takže ani jeden z nich nic neslyšel.
„Mohu se vás na něco zeptat?“ zeptala se Vortensis. Kevin se usmál, jelikož Vortensis si zapomněla zapnout překladač.
„Jistě. Jen už jsem dlouho nemluvil Anticky,“ odpověděl Kevin.
„Oh, omlouvám se.“ Vortensis vytáhla z kapsy překladač a aktivovala ho.
„Už je to lepší?“
„Lepší. Tak, na copak jste se chtěla zeptat?“
„Váš bratr…“
„Martin Christopher. Líbí se vám, že?“ Vortensis se začervenala a Kevin se zachechtal.
„Myslíte, že mám u něj šanci? Sice neumím vaší řečí, ale to se dá kdykoliv naučit.“
„Podle toho, jak jsem vás oba pozoroval, se vzájemně milujete. Ale Frodrenovi se to nelíbí, mám pravdu?“
„Ano, máte.“
„Dejte tomu čas a uvidíte, jak vám to pak schválí,“ když to Kevin dopověděl, dveře vedoucí do porodní místnosti se otevřely. Když viděl Frodrena, jak ukazuje prstem, aby šel dovnitř, opatrně vstal z židle a vydal se za ním.

Když vešel do místnosti, Karina zrovna držela dcerku v náručí. Kevin se usmál a hned si to namířil k oběma.
„Ráda bych ti představila Emmu Marksovou.“ Sedl si vedle ní na postel a rukou se dotkl Emmininé tvářičky.
„Ahoj Emmi, vítej mezi námi,“ přivítal ji Kevin a usmál se na Karinu, která byla šťastná, že jsou všichni pohromadě.

Konec

[Strýček Forďa]

Výborný díl.

skvělý díl "Jsem O'neill s dvěma l"

Pěkné

[kasparova655365]

Mockrát vám všem děkuji

vynikající díl

[kasparova655365]

Děěěkujíííí a teď se mohu pustit do dalšího dílu Shipse

Nejvíc by mě zajímali, kolik lidé přežilo celkem tento hrozný útok, hádám, že to nebudou ani dva miliony že?

[kasparova655365]

Milión a půl Bylo to tam napsáno plus ještě ti, co byli evakuováni na Stigmu, ti co jsou na Atlantis, na dalších stanovištích a na lodích